Katolické Noviny, 1978 (XXX/1-52)

1978-01-01 / No. 1

BOHOSLUŽBA SLOVA *. LEDNA — OKTAV NAROZENI PÁNĚ Slavnost matky bozi, panny marie Ctení ze čtvrte knihy mojzisovy /Nm b, 22-27) Hospodin řekl Mojžíšovi: „Řekni Ar o nov i a jeho synům toto: Ták budete tehnat izraelské syny; budete jim říkat: požehnej tě Hospodin a ochraňuj těl At Hospodin rozzáří tobě svou tvář a je ti milostivýI At Hospodin pozvedne k tobě svou tvář a doseje ti pokojeľ ' Budou vzývat mé jméno nad izraelskými syny a já je požehnám.’ CTĚNI Z LISTU SVATÉHO APOSTOLA PAVLA GALATANOM (4, 4—7) Bratřil Když se naplnil (as, poslal Bůh svého Syna, narozeného'ze ženy, tiarozeného pod Zákonem, aby vykoupil, lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jte nám dostalo přijetí za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, a ten volá: „Abba, Otče!“ Už tedy nejsi otrok, hýbrž syn, a jakožto syn také dědic skrze Boha. ÍLOV A SVATÉHO EVANGELIA PODLE LUKÁŠE (2, 16-21) Pastýři přispěchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i to dětátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. We Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pák navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšelt a viděli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, byl nazván jménem Ježíš, které mu dal anděl dříve, než jej matka počala. t. LEDNA — SLAVNOST ZJEVENI PANE PLOVÁ SVATÉHO EVANGELIA PODLE MATOUŠE (2, 1—12) * Když se narodil Ježíš o judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, tnudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Nebot jsme viděli jeho hvězdu na východě a přišli jsme se mu poklonit." Když to uslyšel král Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; I svolal všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. ‘ Oni mu odpověděli: „V Judském Betlémě; nebot tak je psáno u proroka: & ty Betléme v zemi judské, nikterak nejsi nejmenší mezi knížaty judský­­tni, nebot z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele." Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrej­te důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte ml to, abych i já přišel a poklonil se mu." Oni krále vyslechli a dalt se na cestu. ' A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila fiad místem, kde bylo dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; i padli na zem, Jclaněll se mu a obětovali mu přinesené dary — zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali 'do své vlasti. MYŠLENKA NA DEN NOVÍ ROK — SLAVNOST MATKY BOŽI PANNY MARIE Nový rok začínáme pod ochranou Panny Marie. Hledáme-U Marii, vždy na­jdeme 1 Ježíše. Rozvažování o Božím poselství je mariánskou cestou spásy, fehceme-ll se Marii podobat, jednejme podobné. Vždyť toho, který řekl: Usem Cesta, Pravda a Život — drží Maria ve svém náručí. PONDĚLÍ — 2. 1. Jan Křtitel nás utvrzuje ve skutečností, že středem plénu «pásy nejsme my, ale vždycky Bůh. To nás vede k pokornému chápáni, že my sami jsme jen směrovkami u cesty, nebo snad dveřmi, jimiž Pán přijde, ale nikdy ne Bohem. OTĚR? t— a. i. Janův křest byl nahrazen křtem Kristovým. Pouze vstonpi4t do našich byt sebelepších skutků Ježíš, dozrajeme ke svatosti, kterou pak můžeme tvým životem prostředkovat i ostatním. Bez Krista neznamenáme nic. Ve spojení s ním můžeme vykonat mnoho. STREDA — 4. 1. Prostřednictvím Jana Křtitele získává Ježíš první dva učedníky. Opustili Jana a Sil za Mistrem. Celý náš život má být veden snahou jít za stále .Vyšším cílem a přitom se oprošťovat od vécí méně důležitých. Absolutním Bílém je Bůh. Jdeme skutečně za nim? ČTVRTEK — 5. 1. — SV. JANA NEP. NEUMANNA Světec z naší krve — rodák z Prachatic. Je nám dalším důkazem, že v kaž­dém národě volí si Bůh prostředníky pro uskutečňování svých záměrů. Být svátým je lákavé. Svatost však nespočívá ve svatozáři, nýbrž v odevzdání sebe sama do služeb Bohu a jeho prozřetelnosti. PATEK — 8. 1. — SLAVNOST ZJEVENI PÁNĚ Mudrci od východu přinesli Pánu dary. Co obětujeme Kristu my? Své Vlohy, schopnosti a síly. Postavíme-li je do jeho služeb, vykonáme mnoho. Pak se pomocí našeho života může Pán zjevit 1 tém, kdo ho dosud neznají, r© nás zavazuje k činům. SOBOTA — 7. 1. Božím dítětem může být Jenom ten, kdo svědectvím života vyzná, že Ježíš je Mesiášem. V takovém člověku působí Boží Duch. Jen v jeho síle může človék opustit své dosavadní jistoty, svou zabydlenost a přinést životodárné světlo tam, kde je dosud „krajina stínu smrti“. PAVEL DVORAK Liturgický kalendář >. 1. — SLAVNOST MATKY BOŽI PANNY MARIE (oktáv Narození Páně); barva bílá; mše vlastní,.Gloria, 1. čtení Mní, 22—27, resp. žalm 66 (2—3.5.6 + 8; odp.: 2a), 2. čtení Gal 4, 4—7, alelujový zpěv Žid 1, 1—2, evangelium Lk 2, 16— 21, Krédo, Preface I. o Panně Matli [(„když slavíme její Mateřství“), v řím­ském kánonu „V tomto společenství slavíme posvátný den . . .“. — Dnes je světový den modliteb za mír; vzpome­nout vhodným způsobem v přímluvách. R. 1. — SV. BAŽILA VELIKÉHO A 6E­­HOŘE NAZIÁNSKEHO, biskupů a uči­telů církve; památka, b. bílá: mše o «v. Bazilu a Řehoři, bez Gloria, 1. čte­ní 1 Jan 2, 22—28, resp. žalm 97 (1. 2—3ab.3cd—4; odp.: 3cd), alelujový zpěv Žid 1, 1—2, evangelium Jan 1, 19—28, bez Kréda, preface o Narození Páně. R. 1. — ÚTERÝ po oktávu Narozen! Pá­ně; b. bílá; mše vlastní ze dne, bez Gloria, 1. čtení 1 Jan 2, 29 — 3, 6, resp. žalm 97 (1.3cd—4.5—6; odp.; 3od), ale­lujový zpěv Jan 1, 14.12b, evangelium Jan 1, 29—34, bez Kréda, preface Q Na­rození Páně. 4. 1. — STREDA po oktávu Narození Páně; b. bílá; mše ze dne vlastni, Ostat­ní vše jako včera, vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 3, 7—10, resp. žalm 97 (1.7—8. 9; odp.; 3cd), alelujový zpěv Žid 1, 1—2, evangelium Jan 1, 35—42. 5. 1. ČTVRTEK po oktávu Narození Pá­pě; b. bílá; mše ze dne vlastní, ostat­ní jako 3. t. m., vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 3, 11—21, resp. žalm 99 (2.3.4.5; odp.: 2a), alelujový zpěv „Aleluja. Za­zářil nám posvěcený den; pojtfte, ná­rody, a klaňte se Pánu; neboť dnes sestoupilo na Zemi velké světlo. Ale­luja.“, evangelium Jan 1, 43—51. — Sv. JANA NEPOM. NEUMANNA, bisku­pa; nezávazná památka, b. bílá; mše o sv. Janu, bez Gloria, perikopy jako výše pro, čtvrtek, bez Kréda, preface o Narození Páně. — Dnes se světí voda, kadidlo a křída. 6. 1. — SLAVNOST ZJEVENI PANE: b. bílá; mše vlastní, Gloria, 1. čtení Iz 60, 1—6, resp. žalm 71 (2.7—8.10—11.12— 13; odp.: srv. 11), 2. čtení Ef 3, 2— 3a.5—6, alelujový zpěv Mt 2, 2, evan­gelium Mt 2, 1—12, Kréda, preface o Zjeveni Páně, v římském kánonu vlast­ní též ,,v tomto společenství..— PRVNÍ PÁTEK: votívni mše není do­volena. 7. 1. — SOBOTA po Zjevení Páně; 1». bílá; mše ze dne vlastni, bez Gloria, 1. čten! 1 Jan 3, 22 — 4, 6, resp. žalm 2 (7—8.10—11; odp.: 8a), alelujový zpěv Mt 4, 23, evangelium Mt 4, 12—17.23— 25, bez Kréda, preface o Zjevení Páně. — SV. RAJMUNDA Z PENAFORTU, kně­ze; nezávazná památka, b. bílí; mše o sv. Rajmundovi, ostatní vše jako vý­še pro sobotu. Královna míru 1. ledna slaví církev slavnost Pan­ny Marie Matky Boží a zároveň se v tento den se zvláštní naléhavostí modli za mir a pokojné časy. Prvním dnem nového občanského roku dává Kristova církev celému světu jakési pozdraveni 1 přání pokoje. A činí tak s Marií, která má „po Kristu ve sva­té církvi místo nejvyšší a zároveň nám nejbližší“ (srov. Světlo národů 54). Panna Maria totiž, Jak učí 2. vatikán­ský koncil, „ve své mateřské lásce pečuje o bratry svého Syna, kteří ješ­tě putují v mnoha nebezpečích a ne­snázích, dokud nebudou dovedeni do šťastné vlasti. Proto blahoslavená Fan­­na je vyzývána v církvi jako přlmluv­­kyně, pomocnice, zachránkyně a pro­středníce“ (Světlo národů 62). Panna Maria je Matkou Ježíše Krista, nazva­ného Písmem svátým Knížetem poko­je. Proto církev ve svých modlitbách a ve svém vyzývání vhodně nazývá Pannu Marii Královnou míru. Učící církev už na koncilu v Efe­­zu (r. 431) prohlásila, že nemá účast na společenství pravé viry ten, kdo by nevyznával, že svátá Panna Maria je Bohorodičkou. Vždyť počala a po­rodila Emanuele, tj. Boha, který je s námi. Mariino božské mateřství bylo předpověděno prorokem Izaiášem a jeho uskutečnění potvrzují evangelia. Církev bez přestání vyznává, uctívá 1 vzývá Pannu Marii jako Matku Boží. TI, kteří přijali Ježíše Krista, dostali moc stát se Božími dětmi, bratry a sestrami Ježíše Krista. Protože Kristo­vu církev tvoří bratří a sestry Ježíše Krista, adoptivní děti Boha Otce, po­­právu a zcela logicky uctívá 1 vzývá církev Pannu Marií jako svou Matku. Pravda víry o tom, že Panna Maria je Boží rodičkou, opravňuje církev nazývat jl svou Matkou. Na závěr 2. vatikánského koncilu prohlásil nyněj­ší sv. Otec Pavel VI., na základě svých nejvyššich učitelských mocí, Pannu Marii za Matku církve. Slav­nostně tak potvrdil to, co bylo v círk­vi obecně věřeno a vyznáváno. Obracíme se na Pannu Marii, aby svou mocnou přímluvou nám u svého Syna vyprosila všechno, co potřebuje­me pro duši i tělo, pro tento čas 1 věčnost. Vzýváme jl také jako Krá­lovnu míru a pro její mateřskou lás­ku jí prosíme, aby se přimlouvala za mír na zemí. ALOIS HŐNEK Správný čas Zastaví-ll so nám hodinky, není ta tra­gédie, ale často skutečnost značně nepří­jemná. Zvláště v noci, nemáme-li ještě jiné hodiny a itiáme-li být včas na ná­draží. Jsau dokonce i tak alemyalné ho­dinky, že ee zastav! třeba i uprostřed dne na pAl hodiny a pak zase se roz­běhnou, jako by se nje nestalo. Takové hodinky ví« škodí než prospívají. Na ho­dinky se nedíváme, abychom se utěšili, ale že chceme zjistit správný čas. TAK JAKO HODINY DÄVAJI čas Ič práci či odpočinku, k odjezdu vlaku i k začátku mše svaté, tak se v kaž­dém z nás ozývá podobný tichý hlas, který nám připomíná, co a kdy má­me dělat. Je to hlas našeho svědomí. Připomíná nám čas modlitby i práce, povinnost uvolnit místo staršímu 1 kleknout před naším Pánem ve sva­tostánku. Naše osobní svědomí však nemůže samo od sebe, bez vztahu k Božímu zákonu, rozhodovat a určo­vat, co je správné a co nikoliv, co dě­lat a co opomenout. Není věštírnou, která ze sebe čerpá pravdu a vydá­vá svědectví. Není neomylné, proto­že závisí na tom, jak svým často ne­dokonalým rozumovým poznáním vní. máme Boží hlas. Tak jako v každo­denním životě, 1 zde se může člověk přeslechnout, jindy dokonce úmyslně nechce slyšet. Absolutní svoboda svě­domí nemůže nikdy být, protože svě­domí není závislé na zákonu dobra. Vždyť podstatou svědomí je ukazo­vat, eo Bůh od nás žádá, nezkresleně « přesně reprodukovat Boží vůlí, prá­vě jako hodinky mají ukazovat správ­ný čas, platný pro všechny. Jsou jisté zásady, které musí každý znát, jinak se vůbec nemůže na své svědomí od­volávat. VYCHOVÁVAT, SEŘIZOVAT SVÉ SVĚDOMÍ podle Boží vůle není však tak snadné jako řízení hodinek. Bůh se jen zcela mimořádně zjeví v hoří­cím keři, projeví se nadpřirozeným zjevením. Máme však jiné možností k poznání Božích norem a příkazů: řád stvoření, knihy Písma, učitelský úřad církve. Ba ještě více: zákon Kristův nám byl vepsán do srdC9 Du­chem svátým, který v nás přebývá od okamžiku, kdy jsme se stalí dětmi Bo­žími. Vnější, psaný zákon Boží nám předkládá všeobecné, trvale platné normy našeho jednání. I pro toho, kdo hříchem přerušil své spojení s Kris­tem a nevnímá vnitřní vedení milostí, jsou tyto normy poznatelné. Jsou to hraníce, označující bezpečný prostor našeho duchovního života. Právě v těchto hranicích se můžeme cítit bez­pečni. Zde máme možnost bohatého rozvinutí svých schopností a hledat ten nejlepší způsob, jak odpovídat Bo­hů na jeho volání. Neboť Bůh vede každého osobně zcela konkrétním vo­láním. K poznání toho, co Bůh právě teď ode mne žádá, nestačí proto jen znát Desatero. Vychovávat své svě­domí, aby jemně zachycovalo každý tichý šepot Božího hlasu, je úkolem celého našeho života. UTVÁŘENI SPRÁVNÉHO SVÉDOMl ohrožuje více nebezpečí: průměrnost, snaha o kompromisy, falešná toleran­ce, obava před tím, že bych se lišil od druhých. Proto je třeba častěji hle­dat „správný čas“, více se snažit o poznání, co je dobré a špatná, pozor­něji sledovat Kristův přiklad četbou evangelia. Je zde ovšem nutný před­poklad: ochota přijmout poučení a dát se jim proniknout. Představa, že „sám vím co mám dělat“, činí formo­vání svědomí nemožným. Klasická teo­logie označovala tuto ctnost slovem „docildtas“ — schopnost naučit se, která souvisí s prozíravostí a posluš­ností. Bez autority se v mravním ži­votě nikdo neobejde, záleží jen na tom, koho si člověk za autoritu vybe­re a uzná. JE VŠAK ROZDÍL přijímat Boží vůli jako něco vnějšího, nebo vnitřně se s ní ztotožnit. Dokud mi Boží příkazy „nepřejdou do krve“, dotud stále se mi budou zdát jako vnější nátlak, ohrožující mou svobodu. Vůle Boží by měla být mou největší radostí a za­tím? Co nás obyčejně napadne, když tiám někdo o nějaké událostí řekne: „Byla to vůle Boží"? Většinou pomys­líme hned na nějaké neštěstí, neřku-M ha to, že nic horšího se už nemohlo stát... CIM JEMNÉJŠ1 SVĚDOMÍ si Vypěs­tujeme, tím' zřetelněji budeme pozná­vat Boží hlas v každé situaci. Tím snáze budeme objevovat, jak dokona­leji plnit úkol svého života: konat to, oo více přispívá ke slávě Boží. JOSEF KOUKL Josef v noci vstal, vzal dítě I jeho mat­ko, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy, který chtňl dítě zahu­bit (Mt 2,14). Tvar srdce NABÍZÍ SE NÁM JAKO DAR NO­VÝCH 365 DNÍ s možností jejich vy­plnění. Dnes se jeví jako samozřej­most, že Země dokončila opět jpčen oběh okolo Slunce. Ale kdysi st Ji představovali jako plochou desku, plovoucí na světovém oceánu. Těžko se lidé smiřovali s představou koule. A jaký otřes způsobil Mikuláš Koper­­ník, když r. 1543 „pohnul Zemí"i Zna­losti o jejím tvaru se dále zpřesňova­ly: není koule, ale elipsoid se zploště­ním. Vlastně ani ně elipsoid, ale tvar ještě nepravidelnější, tzv. geoid. Po­slední slovo o tvaru Země zní: má tvar srdce, Jak zjistili kosmonau­ti; jaký to symbol! Jaké to štěstí žít na takové planetěI Ale spíše: jaký závazek a jaká výzva Boží lás­ky člověku! Ještě je velmi mnoho co činit na naší malé Zemi, aby byl ospravedlněn její tvar. Za výkony mozkových buněk člověka mnohdy pokulhává tep jeho srdce, aby se prá­vem mohl hlásit k tomu, že je obra­zem a podobenstvím Božím. Ant. de St. Exupéry vypráví v kni­ze „Kurýr na jih" o své zkušenosti letce, když po prvé letěl za tmy. , len tu a tam jako hvězda zablesklo ně­jaké světýlko dole v rovině. V té ne­konečně tmě signalizovalo každé z nich zázrak lidské přítomností. Tam u toho krbu někdo četl, přemýšlel, rozprávěl, lámal si hlavu výpočty ... musíme se pokusit najít cestu k srbě, navázat spojení s těrrii ohni planou­cími tu a tam v krajině. Vedle těch živých hvězd kolik oken bylo za­vřených, kolik lidí spících ...“ Navázat spojení aspoň s jisk­řičkami lidských srdcí, planoucích někdy tak blízko vedle sebei B. S. KN • 1. ledna 1978 • str. 2 REDAKČNÍ RADA KATOLICKÝCH NOVIN spolu s vedoucím redakto* rem upřímně děkuje za četná při* ni, která obdržela k vánocům s k Novému roku. Přeje všem čtená­řům a spolupracovníkům našeho týdeníku, aby je celý rok, ale t v celém životě provázela láska, radost a pokoj vyvěrající ze zro­zení našeho Pána. Nechť je Vtě­lení pro nás všechny povzbuzením, abychom lidem dnešního světa a především našeho vlastního spole­čenství — sloužili stále velkoduš­něji a účinněji, a pomáhali tak vy­tvářet neustále lepší, spravedlivěj­ší a pokojnější svět. Redakční rada a redakce rovněž děkuje všem přispívatelům za je­jich příspěvky v minulém roce a těší se i letos na další spolupráci. REDAKČNÍ RADA A REDAKCE KATOLICKÝCH NOVIN ZE SVĚTA # NÁRODNOSTNÍ MOZAIKA na Kavka? ze se projevuje 1 značným počtem ja­zyků, zaznívajících v katolickém kos­tele svátých apoštolů Petra a Pavla v Tbilisi, hlavním městě Gruzínské SSR. Při bohoslužbách a modlitbách se tam užívá vedle gruzínštiny také armén­­štlny, asyrštiny, ruštiny, polštiny a němčiny. Kostel byl vysvěcen před sto léty. • PRŮMĚRNÝ ROZSAH katolické far­nosti v Latinské Americe činí více než 1000 km2. Ve 22 latinskoameric­kých zemích žije 312 miliónů obyva­tel, z nichž 276 miliónů jsou katolíci. Pečuje o ně 47 000 duchovních. Na každého kněze připadá asi 6000 věří­cích. DEVÁTÝ KONGRES Mezinárodní or­ganizace pro studium Starého zákona konstatoval, že v posledních létech se značně prohloubila spolupráce mezí katolickými a protestantskými staro­­zákoníky. Kongresu se zúčastnilo 430 odborníků ze 30 zemí, zejména kato­líci, evangelíci i židé. Novým předse­dou organizace byl zvolen, dr. Walter Kornfeld z katolické teologické fa­kulty ve Vídni. GĹASGOWSKÝ ORDINÁR arcibiskup Winning se rozhodl upustit od obnovy katedrály, protože by si vyžádala část­ku 1,6 miliónu liber. Ušetřené pro­středky budou věnovány sociálním účelům. NA TEOLOGICKÉ FAKULTĚ univer­zity E. M. Arndta v Greifswaldu v Ně­mecké demokratické republice se ko­naly „Teologické pracovní dny 1977“, Poslední přednášku přednesl prof, dr, E. Hertzsch o mši sv.; ukázal její vý­voj od středověku až po moderní africkou mši, ale zdůraznil, že „slo­vo a svátost náležejí nerozlučně k so­bě“. BLÍŽÍ SE 1050. VÝROČÍ založení Míšně a k oslavám dostala novou mě­děnou krytinu věž restaurovaného kostela .svaté Afry; opravuje se stře­cha městského mariánského dómu z roku 1205, barokizovaného po zni­čení bleskem 25. dubna 1547. Do roku 1907 bydlil ve věži tohoto chrámu věžný, od r. 1929 je na věži porcelá­nová zvonková hra, zřízená k teh­dejšímu tisícímu výročí vzniku měs­ta. POSTOJ K RASISMU je „nejedno­značnějším zkušebním kamenem křes­ťanského. svědomí v tomto století“, prohlašuje provolán! k aktivní účasti na boji proti rasové diskriminací, které adresovala Rada křesťanských církví ve Velké Británii všem brit­ským křesťanům. Výzvu ze zasedání Rady podepsal mimo jiné canterbur­­ský arcibiskup dr. Donald Coggan. MEZINÁRODNI KATOLICKÉ MÍRO­VÉ HNUTI Pax Christi vydalo ve Frankfurtě nad Mohanem v NSR pro­hlášení, jež označuje přípravy na vý­robu neutronové pumy za světové nebezpečí, podněcující horečné zbro­jení, a vyzývá všechny lidi na Vý­chodě i Západě, aby se nesmiřovali s existencí atomových pum a se stupňováním zbrojení. Žádá severo­amerického prezidenta, aby nedovo­lil výrobu neutronové pumy, a zápa­­doněmeckou vládu, aby nepřipustila na svém území tuto nelidskou zbraň. „MESTO DĚTI“, vybudované vládou ostrovů Fidži od prosince 1974 ve vzdálenosti 16 km od hlavního města Sůvy, je určeno dětem bez rozdílu ra­sy nebo víry z rodin chudých, neza­městnaných a především sirotkům, in­dičtí bratři sv. Gabriela, kteří napo­­lovic s vládou nesli náklady na vy­budování „Města dětí“, zřízeného po­dle jejich singapurského vzoru, tam pečují o děti ve věku 14—16 let a umožňují jím výchovu a dvouletou až tříletou výuku v některém řemesle. Zatím byla přijata polovina žadatelů, tj. 125, v dohledné době však jich přibude ještě 75. Město dětí spravu­je výbor složený z členů vlády a dvou bratří sv. Gabriela. Na ostro­vech Fidži, samostatných od r. 1970, žije 570 000 obyvatel, z toho asi po­lovina potomků indických přistěho­valců z let 1879 -1916. kteří tam pra­covali na plantážích cukíové třtiny

Next