Katolické Noviny, 1987 (XXXIX/1-52)
1987-01-04 / No. 1
KATOtfCKf NOVINY. ČÍS. % 4. LEDNA IW, STR. 2 bohoslužba slova DRUHÁ NEDĚLE PO NAROZENÍ PÁNĚ Dova vánoc sice ještě působí v našich představách a myšlenkách, přece však již pozvolna doznívá. Dnešní liturgie se vrací ještě do bialeného Ucha vánoční noci, kdy se všem věřícím rozzářilo pře jas ně světlo, je to světlo věčného Slova a to by nám mělo zářit. Metů by osvěcovat všechny cesty našeho života v tomto roce. Vždyt světlo svítí, íachraňtííe a řídí naše kroky. —LP— VSTUPNÍ ANTIFONA Když hluboké ticho všechno objímalo a noc v* svém béhu k polovině došla, tvé všemocné slovo, Bože, sestoupilo i královského trůnu z nebe. VSTUPNÍ modlitba Všemohoucí, věčný Bože, ty osvěcuješ všechny, kdo v tebe věří; ukaž své světlo všem národům a celý svět naplň svou slávou. Skrze tvého Syna.., 1 Ctěni sir 24, i—4, 12—1« CtenI z knihy sirachovcovy. Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu. Otvírá své ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva ml dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: „Usaď se , v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví!“ Před věky na počátku mě stvořil, až 11a věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo. Právě tak mě usadil v milovaném městě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V-lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Páně údělu, v jeho dědictví. MEZIZPĚV Ž 147 Slovo se Stalo tělem a přebývalo maži námi. Nebo: Aleluja. Jeruzaléme, oslavu} Hospodina, —• chval svéhe Boha, Sióne, — že zpevnil závory tvých bran, — požehnal tvým synům v tobě. Zjednal tvému území pokoj — a sytí tě jadrnou pšenicí.— Sesílá svůj rozkaz na zemi, — rychle běží jeho slovo. Oznámil své slovo Jakubovi, — své zákony a přikázání Izraeli. —Tak nejednal se žádným národem: — nesdělil jim svá přikázání. 2 Ctěni ef 1, 3—6, 15—is Ctěni z listu svátého apostola pavla efesanüm. Bud pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil Ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svati a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného, rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. T® proto-, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna. Slyšel jsem jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesfánOm, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete mdct mít o něm správné poznáni. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví. . ZPĚV PŘED EVANGELIEM Aleluja. Sláva tobě, Kriste, tys byl hlásán pohanům, sláva tobě, Krista, tys došel víry ve světě. Aleluja. EVANGELIUM JAN X, 1—18 Na počátku bylo Slovo,- a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jěstl V něm byl Život a ten 'Život byl světem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišěl jako síědek, ábý svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Byla světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jau o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti! a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu. MODLITBA NAD DARY Posvěť, Bože,'tyto dary, aby se nám staly tělem a krví tvého jednorozeného Syna; on se stal člověkem, aby nám ukázal cestu pravdy, a jeho narození je pro nás příslibem věčného života v nebeském království. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků. PREFACE O NAROZENI PÄNÉ ANTIFONA K PŘIJÍMANÍ ,V5em, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ Pokorně prosíme, Pane, náš Bože, dej, ať se v nás projeví účinek této svátosti: očisť nás od hříchů, ať můžeme očekávat splnění svých tužeb. Skrze Krista, našeho Pána. m m 4. 1. — DRUHA NEDĚLE PO NAROZENI PÁNĚ; b. bílá; mše vlastní, Gloria, 1. čtení Sir 24, 1—4, 12—16 (řee. 1—2, 8—12), žalm 147 (12 až 13, 14—15, 19—20; odp.: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ nebo Aleluja.), 2. čtení Ef 1, 3—6, 15—18, zpěv srv. 1 Tím 3, 16, evangelium Jan 1, 1—18 nebo kratší: Jan 1, 1—5, 9—14, Krédo, preface o Narození Páně. 5. 1. — PONDĚLÍ po oktávu Narození Páně; b. bílá; mše ze dne (5. ledna), 1. Čtení 1 Jan 3, 11—21, žalm 99 (2, 3, 4, 5; odp.: „Plesejte Hospodinu všechny země!“), zpěv „Aleluja. Zazářil nám posvěcený den: pojďte, národy, a klaňme se Pánu; neboř dnes sestoupilo na zemi veliké světla. Aleluja.“, evangelium Jan 1, 43—51, preface o Narození Páně. SV. JANA NEP. NEUMANNA, biskupa; nezávazná památka, b. bílá; mše o sv. Janu, ostatní jako výše pro pondělí. Dnes se světí „tříkrá!ovád voda, křída a kadidlo. I. 1. — SLAVNOST ZJEVENI PÄNS — Sv. Tří králů; b. bílá; mše vlastní, Gloria, 1. čtení Iz 60, 1—6. žalm 71 (1—2, 7—8, 10—11, 12—13; odp.: „Buripu se ti, Hospodine, klanět všeóhny národy země"), 2. čtení ■l 4 2—3», 6—6, Xpěy Mt a, a, evangelium Mt 2, 1—12, Krédo, preface o Zjevení „Páně, v římském kánonu viastní „V tomto společenství .. 7. 1. — STŘEDA pa Zjevení Páni; b. bílá; mše ze dne (7. ledna), bez Gloria, 1. čtení 1 Jan 3, 22 — 4, 6, žalm 2 (7—8—10—11; odp.: „Dám ti v majetek národy.“), zpěv Mt 4, 23, evangelium Mt 4, 12—17, 23—25, preface o Narození Páně nebo o Zjevení Páně (až do soboty včetně). SV. KAJMÜNDA 1 PENAFORTU, kněze; nezávazná památka, ii. bílá; mše o ty. Rajmnndovi, ostatní jakn výše pro středu. *. 1. — ČTVRTEK po Zjevení Pěně; b. bílá; mše ze dne (8. ledna), 1. čtení 1 Jan 4, 7—10, žalař 7f (2, 3—4ab, '7—8; odp.: „Všechny ; národy země. Pane, budou se fi Sklánět.“), zpěv Lk 4, 18—19, evangelium Mk fl, 34—44, ostatní . jako včera. ; v 9. 1. — PÁTEK po' Zjevení Páni; b. bílá;. mše *e dne (9. ledna), 1. čtení 1 Jan 4, 11—18, žalm 7% (2, 1-0, 12—13; odp.: Jako včera), zpěv srv. 1 Tim 3. 16, evangelium Mk 6, 45—52, ostatní jako ve středu; 10. 1, — SOBOTA po Zjevení Báni; b. bílá; mše ze dne flO. lednicí, 1. Čtení 1 Jan 4, 19 — 5, 4, žalm 71 [2, 1-4+151» er, 17; odp.: jako ve středu), spěv Lk 4, 18—19, evangelium Lk 4, M—22a, «statná jak« «4 at-ředm, -Í>.íč i>. Základní prvky Ve spojenís celou církví První modlitba římskélio kánonu začíná v latině Te igitur. Toto T se přetvářelo v ikříž a umísťovalo se proti stránce s touto modlitbou. Vznikaly překrásné malby kánonového kříže, které bývaly nejvzácnější miniaturou v celém misále. Dnes začíná v češtině „Proto“ a jejím obsahem je prosba, aby Biili přijal dary, které přinášíme. Víme ovšem, že jde o oběť Ježíšovu — a ta je přece už přijata. Přesto se o přijetí modlíme. Je totiž vložena do rukou lidí a to jsou ruce hříšníků. A proto prosíme. Nejsme sami, prosíme spojeni eelou církví, prosíme spojeni s pas pežem, spojeni se svým biskupem. V prvé řadě prosíme za církev, za její pokoj, za její jednotu. —LP— G. Fifka, keramická Madona Snímek J. BRANDEJS Jen pro dnešek nebudu mít strach. Hlavně se nebudu bát mít radost ze všeho, co je krásná, a věřit dobrotě. Je mně dáno činit dobro po dobu 12 hodin, pomyšlení, že je musím prosazovat po celý život, by mi mohlo vzít odvahu. Papež Jan XXIII. myšlenka na den Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska Je v nás přivedena k dokonalosti... Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boži, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My jsme poznali lásku, jakou Bůh má k nám, a uvěřili jsme v ni. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm (z 1. čtení na středu po Zjevení Páně; 1 J 4, 11 až 18). Apoštol svátý Jan ve svém prvním listě nám prohlubuje tajemství Krista. Když napsal „Boha nikdo nespatřil“, chtěl nám vysvětlit, že dokud jsme na zemi, je pro nás Bůh neviditelný. Můžeme si být jisti, že Bůh v nás přebývá, a že jsme opravdovými Božími dětmi, jestliže se navzájem milujeme v Ježíši Kristu. Láska, kterou nás Bůh miluje, má v nás bý pramenem a zdrojem lásky k bližnímu. Tím se také člověk podo» bá Bohu. Bůh přišel mezi nás Jako Syn a stal se jedním z nás. Kéž nás přetvořuje podle sebe. Kéž nás láska Boží otvírá pro potřeby druhých lidí. Koncilový dokument Světlo národů (LG) obsahuje ustanovbní, že věřící žijící ve světě se mají pričiňovať o posvěcení světa svědectvím svého života, jasem své víry,, naděje a lásky. Milovaní! My milujeme -Boha, protože on napřed miloval nás. Říká-li kdo: „Miluji Boha,“ ale přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A on nám dal toto přikázání: aby ten, kdo miluje Boha. miloval i svého bratra... Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázáni. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra (z 1. čtení na čtvrtek po Zjevení Páně; 1 Jan 4, 19—5, 4). Slova apoštola Jana jasně mluví o tom, že láska spočívá v zachovávání přikázání. Život podle Kristových příkazů není snadný, vyžaduje přemáhání a oběti. Je to někdy „břímě“. Ale toto břemeno nadlehčuje Kristova milost, jeho příkld a slíbená odměna v nebi. Svatý Augustin se k tomu vyjádřil: „Pro. toho, kdo miluje, je to jho sladké; tvrdé pro toho, kdo nemiluje.“ Biskupové na synodě 1985 vyzvali věřící, aby podporovali vše, co život udržuje a chrání, a aby se snažili o bratrství a mír ve světě. Radost a naděje (43) upozorňuje, že mohou být u věřících i rozdílná mínění na různé věci. I v takových okolnostech třeba mít lásku: „Ať se však vždycky snaží objasnit věc upřímným rozhovorem, při němž zachovají vzájemnou lásku a budou vedeni starostí o obecné blaho.“ Kéž dialog jé vždy Cestou, kdy se lidé s úctou a láskou snaží dojít k pravdě. V liturgické modlitbě prosíme, aby všechny národy šly cestou míru, a aby slavení Kristovy oběti upevňovalo vzájemnou lásku. Milovaní! V tom je naše radostná důvěra v Boha, že nás vyslyší, když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí. A jestliže víme, že nás vyslyší ve všem, oč ho prosíme, víme také, že dostaneme to, oč jsme žádali.Víme také, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom Doznávali pravého Boha. My jsme v tom pravém Bohu skrze jeho Syna Ježíše. On je pravý Bůh a věčný Život. Děti, chraňte se model! (z 1. čtení na sobotu po Zjevení Páně; 1 J 5, 14—21). Blíží se konec vánoční doby, ve které jsme poznali, jak se Kristus zjevil světu. Byl poslán Otcem a toužil, aby svět poznal jednoho pravého Boha a toho, který byl poslán spasit lidstvo. Jestliže chceme jít cestou života, musíme doufat v Syna Božího, a být přesvědčeni, že slyší naše prosby, shodné s jeho vůlí. První list sv. Jana končí výzvou a varováním: Děti, chraňte se modell Jsou v člověku „modly srdce“, které hc odvracejí od víry a od pravé lásky. Za své návštěvy ve Francii v říjnu 1986 Svatý Otec Jan Pavel II. poukázal na lhostejnost vůči evangeliu a jeho mravním požadavkům a řekl, že křesťané svým způsobem přinášejí oběti bůžkům, kterými jsou egoismus, luxus a honba za příjemnostmi života, jichž chtějí užít za každou cenu. Kéž světlo Kristovo osvětluje naše srdce a„ mysl a vede nás po správných stezkách. —RN— Ježíš tě vede Pán Ježiš je nejen náš učitel, ale i vůdce. Jaký je rozdíl mezi učitelem a vůdcem? Od učitele jsme se dozvěděli mnoho poznatků a jistě pro nás mnoho znamenal. Vůdce je však ještě víc. U učitele můžeme sedět a poslouchat ho, ale vůdce musíme poslechnout a následovat ho. Je dobré mít vůdce ve věcech pozemských, světských, obyčejných. Vzpomeňme na vůdce třeba na túře, který nám na místech, která jsme neznali, ukázat, rozkázal a donutil jít tou správnou cestou, abychom nebloudili. I v našem životě duchovním a mravním je třeba mít vedení. Je velkou chybou, že mnozi postrádají duchovní vedení. Snadno se zmýlí a bloudí a hrnou se jen tam, kam ostatní, smýšlejí a žijí jen pro to, co smýšlejí a čím žijí ostatní. Pán Ježíš řekl: „Prostorná je brána a široká cesta, která, vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá“ (Mt 7, 13—14). Vzpomeňme ještě na slepé, kteři bez toho, kdo je vede, nemohou se bezpečně pohybovat a mohou si ublížit. Dnes mají vůdce i ve vycvičených psech, ale pohled na ně nám též ukazuje na potřebnost vedení. Pán Ježíš Je náš nejlepší vůdce. Autor epištoly Židům ! nám připomíná, abychom „vytrvali v běhu (životním) s pohledem upřeným na ježiše, který vede naši víru od počátku až do eile“ (Žid 12, 2). Poučeni Starým zákonem měli si věřící uvědomit, že jejich vůdcem je především Bůh. „Bůh sám nás povede věčně (2 48, 19). Krom neviditelného Poha, který vede svým Slovem, vnuknutím, hlasem svědomí, ale i událostmi a znameními doby, očekávali věřící lidé i viditelného Vůd-ce — Mesiáše, který je měl vést ke spáse. Prorok Izaiáš o něm např. krásně psal, že povede lidi různé, a třeba i znepřátelené jako žvěř v přírodě, k tomu, aby si neubližovali a. mohli žít vedle sebe v pokoji. „Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit“ (Iz 11, 6). Kdo je ten podivný vůdce, malý hoch? Z adventu a vánoc vime, že je to betlémské dítě — ježíš. Abychom se zde na zemi všichni snášeli a došli až k věčnému cíli. potřebujeme jeho vedeni, jeho rady, jeho otázky, poučeni, varování, nabádání, obhajováni, velení i odměnu. O tom všem budeme uvažovat. V bibli jsme upozorňováni i na vůdce špatné, kterým říkáme svůdcové. „Vůdcové tohutu lidu se stali svůdci a ti, kdo se dají vést, jsou ztraceni“ JIz 9, 16). Je neštěstí, když někdo nedovede rozeznat mezi dobrým a zlým vůdcem a nechá se svést. I Pán Ježíš, když pozoroval svou společnost, ukazuje na nebezpečí, když ti, kteří vedou, na to nestačí a nemají potřebné vědomosti a kvality. Říká: „Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy? (Lk 6, 39). A na jiném místě: „Běda vám, slepí vůdcové!“ (Mt 23,. 16). ježiše jediného máme ve všem poslechnout a následoval. Ale to neznamená, ie by pro nás i mnozí lidé neměli mít vůdcovskou autoritu. Představitelé společnosti i církve jsou také našimi vůdci. Dobrými jsuu tehdy, když nás vedou v tom duchu jako vedl Pán Ježíš. Autor epištoly Židům vyzývá: „Mějte v paměti ty, kteří vás vedli“ (Žid 13, 7). RICHARD SCHEUCH GALÉRIE PONTI FIKŰ SŠ & 154. ŠTĚPÁN IX. (1057-1058) Bedřich Lotrinský, kterého si předešlí papeži velmi vážili, a kterého povýšil už Lev IX., byl brzy po smrti Viktora II., zvolen podle starobylého zvyku lidem a římským kněžstvem. Stalo se tak bez vědomí císařovny — regentky Anežky. Podjáhen Hildebrand se tedy vypravil do Německa, aby záležitost urovnal1. Jeho diplomatickému umu se to podařilo. Nový papež přijal jméno Štěpán. Je třeba považovat ho za jednoho z velice rozhodných přívrženců reformy. Zastával však takzvaný lotrins ský směr reformy. Tento směr se druhým významným reformním směrem — italským — shodoval v boji proti simonii a proti kněžským manželstvím. Avšak lišil se od něho zejména tím, že papežskou moc považoval za zřízení nadřízené veškeré moci světské, tedy i císaři. Duchovenstvo tohoto směru mělo vždy mít vyšší postavení než laici. Italský směr usiloval rovněž o zvýšení mravní úrovně věřících i kněží. Chtěl se při tom ale opírat o moc císařskou jako o moc, která měla církev chránit Nicméně 1 papež Štěpán musel s mocí světskou počítat a musel brát v úvahu politické poměry v Itálii. Zdá se, že se při svém pobytu na Monte Cassinu velmi sblížil s Normany — ti však svou moc rozšířili bezmála až k Římu. Na seýer od Říms se vzmáhalo Toskánsko, jehož vládce Bohumír (Gottfried) byl papežův bratr. V Němcích ovšem rád! viděli, že se papež dostává do sevření mezi Normanské panství na jihu a Tuskulské na severu. Štěpán se toho zatím nebál. Soustřeďoval se na pořádání synod a obklopoval se svátými a učenými muži. mezi nimiž byl např. sv. Petr Damiani, kterého povolal z jeho poustevny a učinil kardinálem Ostijským. Ani politické snahy, ani duchovní úsilí Štěpána IX. se nemohlo rozvinout, neboť byl papežem necelých osm měsíců. Zemřel 29. března 1058 ve Florencii a tam byl také pohřben. —LP— [en pro dnešek budu šťasten v jistotě, že jsem stvořen pro štěstí... nejen v onom světě, ale i v tomto. Papež Jan XXIII.