Kostnické Jiskry Evangelický Týdeník, 1967 (LII/1-44)
1967-08-02 / No. 27
De ba žni mô pro nás všecky, af už na žních pracujeme vlastníma rukama nebo z jejich požehnání jen žijeme, vždycky cosi podnětného а nebádajícího к zamyšlení. Zaujala také Jeremiáše, který ačkoli byl prorokem a kněžským synem, měl hluboký smysl pro všecko, co se dělo v přírodě. Viditelný svět mu hyl zrcadlem duchovního světa, který do toho všedního proniká a má jej nakonec ovládnout. Žňová •V Cas ke žni Jeremiáš 5,24 fíoba ho zaujala tím více, že žil v době převratů. Viděl svou zemi, jak se chvěje. Pohled na lidské osudy ho svíral nejistotou. Všecko lidské bylo tak nestálé, proměnlivé. Ale pohled na kraje dozrávající ke žni ho Uklidňoval. Viděl, jak nad tím lid•kým, nejistým a zmateným je řád, který se nemění. Tyto své pocity vložil do slov: „Hospodin Bůh náš dává déšť jarní i podzimní a télmduú nařízených ke žni ostříhá sám“. S bolestí zjištuje, že si to lidé neřckli. Jim to bylo jedno. Oni o těch věcech nepřemýšleli, když vyšli, aby sklízeli zemské úrody. Proto jim to připomíná. Zantysleme se nad tímto prorockým zjištěním. Prorok nezůstal stát jen u toho Jarního a podzimního deště. To všecko jsou jen služebníci Boží moci a moudrosti. To všecko jsou jen nástroje, kterými Bůh dosahuje svých cílů. Příroda sama není svrchovanuu vládkyní, ale služebnicí. Croda je ovocem Božích činů. Kdo by tedy nevolal: Ty, Hospodine, dáváš! A takový je tvůj řád, aby člověk, koruna všeho tvorstva, vyvadil chléb ze země. Od tebe stalo se. Staří hospodáři přiznávají, že úroda na Vysočině se těměř ztrojnásobila v posledních letech. Znamená to, že člověk je jejím tvůrcem? Nikoliv! To znamená, že dnešní zemědělci rozumně, pilně a uvědoměle spolupracují s Věčným Hospodářem. jarní a pjdzimní déšť nikdo netvoří. Ani rosu si člověk sám neudělá. Ale čím plodnější je země a čím bohatší je na staré zemi nová žen, tím větší důvod, abychom se kořili před věčným Dárcem. Tato myšlenka nás také vede к tomu. abychom důvěřovali, že Boží věrnost také bdí nad duchovni žní. Také na tom poli, kde jde o nové lidi, o nový řád, n spravedlnost a pokoj, platí, že Bůh dnů ke žni ostříhá. Nám se někdy zdá, jako by všecky naše snahy n život v Bohu, o upevnění osobnosti, o království lásky, byly bezvýsledné. Někdy se nám zdá, že naše péče o dítě, naše rodinná výchova pochybyla a naše modlitby jsou bezvýsledná, že náš zápas o člověka, který by měl ducha Kristova, je marný. Nepodlehněme těmtn pochybnostem. Cekejme a důvěřujme a trpělivě konejme svou povinnost, neboť i tu čas příhodný ke žni ostříhá Bůh. К úrodě života musíme vyhlížet ve víře a v trpělivosti. Časy Boží žně jsou jiné nežli ty podle našeho kalendáře, ale Bůh к ní pracuje se všemi, kdož v něho doufají. Jeho žeů přijde. Dobré dozraje к požehpání a zlé к spravedlivé odplatě. Dozrává pšenice к užitku, duzrává i koukol к spálení. Pohleďme na proroky. Zdálo by se, že jejich žeň byla chudičká, a přece lidstvo ještě dnes je živo z jejich pravdy. To, co je rozseta z Boží pravdy, se nikdy neztratí. Také Husova setba nebyla marná. Oheň Kostnické hranice ji nespálil. Komenského rozséváni nebylo marné. Plodí a bude plodit ducha víry i v pokoleních, která se ještě nenarodila. Ano, důvěřujme, že Boží cíle dozrají ke žni a vydají svůj klas. Jeremiáš si přál přivést svůj lid ke kajícímu doznání, že na Boží věrnost zapomínali. I my tak musíme pokorně doznávat svou zapomnětlivost a svůj nevděk. Jak málo jsme my ostříhali Zákon! Jak málo jsme dbali o ty věci, které vedou к dobrému! Proto při časné žni si slibme, že budeme ostříhat toho, co Bůh od nás žádá a z čeho může vyrůstat pravý a čistý život: I my ostříhejme pravdu! Ostříhejme jeden druhého v lásce a buďme vzdělavatelé lidskosti a spravedlnosti. Časná žeň není cílem sama sobě. Ta je dána к tomu, abychom při ní dozrávali' v muže a ženy pravice Hospodinovy. Časná žeň je nám dána к tomu, abychom při ní dozrávali pro království Kristovo. Žijme tak, aby až jednou budeme patřit na žeň poslední a budeme slyšet hlas Pána: Dozrála žeň země, i o nás platilo, že jako zralé obilí budeme shromážděni do obilnice věčné. Václav Kejř ’ Jednou stránkou života víry je radost křesťanovy svobody. A přece právě ten, kdo poznal tu pravou svobodu z evangelia, zatouží po vedení, po každodenním řádu. Snad proto se v nové době objevují právě mezi protestanty pokusy o řády sborového života, o řád či styl osobního života a v poslední době i o řády společné celému bratrstvu těch, kdo se zavázali žít ve svobodě víry a přece v poslušnosti a souručenství společného řádu. Druhou stránkou života vízy je touha po řádu. . Pokusil jsem se "zamyslet se nad slovem Ježíšovým podle Lukášova svědectví: „Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne!“ (9,23) a vystihnout právě ve vší obecnosti, jak právě toto slovo směřuje к určité ukázněnostl a určitému řádu života osobního a společného.Zapírat, sám sebe, to není nějaké asketické, neradostné ; omezování či ochuzování pozemského života. To přikazuje spíše poslušnost, rozuměj radostnou poslušnost Ježíše Krista.Základem křesťanovy osobnosti není rozhodnutí být sám sebou, být sám svým pánem, ale spíše zříkat se sebe, svých navyklých postojů, svého prospěchu, svého pohodlí. Základem křesťanovy osobnosti je láska к Ježíši a pokus zříci se, zapřít sebe; to jest všechno, co mne ódcizuje Ježíši a cestě za ním, odvrhnout či lépe opouštět. Zapírat sám sebe, znamená dávat se к dispozici Ježíši Kristu, a to dnes Znamená těm druhým, bratřím a sestrám, bratrstvu těch, kteří ti byli tíáni právě Kristem. O důležitých věcech svého života pak rozhoduješ t rozhovoru s druhými, ne jako soukromá osoba. Zapřít sám sebe může znamenat nechat o sobě rozhodnout druhými, dát se jim к dispozici. V každodenních věcech se však prakticky rozhoduješ sám, ale je dobré se řídit určitým řádem, který ouha po řád sis — v poslušnosti, nejlépe podle slov evangelia’ a v jejich domyšlení pro dnešní život dal sám. Zapřít sám sebe pak znamená podřizovat se pravidlům, která sis dal s druhými, se svým bratrstvem, se svým sborem nebo která sis uložil sám. Zapírat sám sebe znamená konečně umět prakticky obětovat, pravidelně přispívat na nějaké dílo, na nějaký účel, pro sbor či pro církev; Je něco blahodárného v každoměsíčních sbírkách, jakýchsi splátkách.Dát stranou pravidelně každý měsíc určitou částku tě naučí tomuto zapíravému obětování. Brát svůj kříž na každý den, pak ukazuje к tomu, že cesta za Ježíšem ie poznamenána nesnázemi a zápasy; To nejsou každodenní starosti a bolesti, jak přicházejí, to jé spíše každodenní rozhodování nebo rozhodnutí pro užší stezku. Tento kříž je tedy spíše vždy nová křižovatka, na níž se máš dát tou třeba kamenitější cestou, ale tou, která jde к cíli. A brát svůj kříž na sebe také znamená v některých věcech se nebránit — ba ani někdy nehájit společnou cestu křesťanů proti posměchu a křivým nařčením. Neporozumění křesťanově užší cestě patří od počátku к věci. To ovšem neznamená vyhledávat nesnáze a bolesti. Nevyhledávej je, ale ani jim neuhýbej, zvláště jde-li o protivenství pro pravdivé slovo, pro zápas o spravedlnost nebo pro čin solidarity. Neber však svůj kříž s křečí nebo zlobou proti těm, kdo jej připravují; Pamatuj na toho, kdo tě к nešení tvého kříže zavolal a vzpomínej na to, jak on nesl svůj kříž. Následovat pak znamená mít nejprve prostě Ježíšovu lidskou oxistenci před očima, připomínat si ji, znát ji a studovat ji. Ježíšova lidská existence je zjeveni obdobného a tedy nového obrazu Božího, zjevení skutečného života. Napodobovat tento obraz neznamená jej bez porozumění obkreslovat, ale toužit a usilovat obnovení sebe sama. Cesta к tomuto obnovení prazákladu naší existence byla již proražena, ale musíš se jí také nakonec vydat, nestačí o tom jen vědět. Skutečná lidská existence byla zjevena a my věříme, že ani naše obnovování, nové rození, následování není naším samostatným dílem a přece se neobejde bez nás, bez naší vědomé spoluúčasti. A tak je třeba nejprve se znovu a v znovu vracet к svědectvím o Ježíši evangeliích, epištolách a proroctvích, ale i v dílech a životech těch, kdo se za ním vydali. Rád vzpomínám na každodenní četbu Tolstého Kruhu četby. Takový novodobý křesťanský Kruh četby bychom potřebovali, abychom si uměli každý den připomenout aspoň jeden Ježíšův čin nebo jeho myšlenku, nebo některého jeho svědka. A každý den se pokus o modlitbu. Nebo o meditaci nad Písmem. Bylo něco úchvatného v každodenních pobožnostech našich otců — my abychom od počátku začínali se učit soustředění a vnitřnímu životu, osobnímu životu víryj A to bez určitého řádu nejde. A ovšem všechno se zavírá v následování Ježíše Krista, v poslušností. I ,té je třeba se učit podle určitých pravidel, i když to, co máš učinit, ti bude pověděno proti tvému očekávání, někdy jakoby proti všem pravidlům a lidským řádům, někdy a to velmi naléhavě — proti tvému vlastnímu dosavadnímu pochopení cestě víry; V tom smyslu nemůžeš — a ani nesmíš — svá pravidla, nebo pravidla společná tvému bratrstvu, tvému sboru, tvé církvi považovat za poslední, za nejvyššího pána. Tím je někdo jiný. Ten, který tě volá к sebezapření, к nešení kříže na každý den а к následování; Jan Šimsa KOSTNICKÉ JISKRY EVANGELICKY TÝDENÍK 27 SNÍMEK F. S. JANOVSKÉHO Stockholmská konference o Vietnamu ' Ve anečtí 6.—9. Července t: b sešla se ve Stockholmu ve Švédsku velká, skutečně světová konference mírových pracovníků z nejrúznějších zemí ^ organizací к úvahám a rozhodnutím o tom, co dělat, aby severoamerická agrese ve Vietnamu byla ukončena; Konferenci svolalo nebo se na ní aktivně podílelo celkem 22 nejrůznějších mírových organizací z celého světa včetně Spojených států amerických. Sešlo se tu celkem na ’450 delegátů z nejrůznějších zemí.V hostitelské zemi, ve Švédsku, vzešla iniciativa ke svolání takové konference od organizací odborů, mládeže, různých náboženských a politických skupin: O americké intervenci ve Vietnamu ke hovořilo a hovoří neustále. Za její ukončení se zasazují nejrůznější organizace a skupiny. Co bylo na Stockholmské konferenci tak významné, že stálo za to svolávat к tomuto thematu ještě další novou konferenfci?Významnou byla především ta skutečnost, že poprvé po dlouhé době fee významné mezinárodní mírové organizace spojily ke společné akci. Mezi různými mírovými organizacemi ve světě jsou rozdíly v důrazu na některé okolnosti, způsoby a metody mírové práce. Avšak americká válka ve Vietnamu, jejt průběh, metody jejího vedení, které činí tuto válku prakticky vyhlazovací válkou- odsunuly všechny rozdíly v názorech na důraz v mírové práci stranou a sjednotily všechny významné mírové organizace světa ke společné poradě o nejúčinnějších akcích к zastavení americké agrese. To je v celém světovém mírovém hnuti významná událost; Vedení konference se snažilo, aby jednání o Vietnamu neprobíhala bez účasti těch, kterých se válka ve Vietnamu nejtíže a nejhrůznějf dotýká, totiž Vietnamců samých. Bylo velice významné, že jednání konference se zúčastnili aktivně zástupci Vietnamské demokratické republiky a zástupci Národní fronty osvobození jižního Vietnamu. V této souvislosti se ukázalo znovu, že Národní fronta osvobození jižního Vietnamu je skutečně reprezentativním zástupcem jihovietnamského lidu, zástupcem, který nese nejtěžší břemeno zápasu za osvobození. Každý pokus oslabovat pozicí a význam Fronty národního osvobození jižního Vietnamu je jenom pokusem o tříštění sil. Jednání konference probíhalo jednak v plénu, jednak v osmi tematických komisích. Zejména jednání v komisích ukázalo, že válku ve Vietnamu nelze posuzovat izolovaně od ostatních významných 1 vážných události mezinárodně politického vývoje v posledních letech, měsících a týdnech. Ukázalo se, že lidé, kteří se vážně zamýšlejí nad situací a vývojem světa, si začínají velmi naléhavě uvědomovat, že svět vstupuje patrně do nejnebezpečnějšího a nejobtížnějšího období svého vývoje. Ve světě se vytvářejí dvě veliká skupenství, dva veliké tábory protichůdných sil: Na jedné straně jsou to síly progresivní, které usilují o změny ve společenských, politických, hospodářských a kuitur-ních strukturách světa, ve smyslu hojnější spravedlnosti a míru. Na druhé straně jsou to síly a moci retrogresítní, jimž jejich vlastní zájmy jsou přednější než zájmy všelidské, a jež jsou pro uhájení a prosazení těchto zájmů ochotny riskovat i atomovou válečnou katastrofu. Za této situace spolu úzce souvisejí všecka ohniska krizí na celém světě. Proto se na konferenci ve Stockholmu mluvilo nejen o válce ve Vietnamu, nýbrž také o souvislosti této války s válečnými událostmi na Blízkém východě, s politickým vývojem v různých kontinentech a v různých zemích. Stockholmské konfrence o Vietnamu se zúčastnila také řada věřících, náboženských lidi z nejrúznějších zemí, církví a vyznání. Při zvláštní poradě těchto účastníků stockholmské konference bylo * potěšitelné sledovat jednotu věřících lidí v jedné věci: co nejrychleji ukončit americkou válku ve Vietnamu. I když se v důrazech a v tónu příslušníci různých- církví a různých zemt od sebe odlišuji, v jedné podstatné věci byli naprosto jednotní. Křesťanské svědectví o Boží lásce v Ježíši Kristu musí být provázeno odvahou к činům. Protože Bůh miluje člověka, máme milovat iedni druhé. Proto nemůžeme mlčet a neúčastně pozorovat nesmírné utrpení vietnamského lidu. Patří к naši křesťanské odpovědnosti pomáhat- tomu, aby tato hrůzná válka ve Vietnamu byla ukončena.- Ve svých církvích máme všichni pracovat к tomu, aby, se ve světě zvedla tak velká vlna protestu, která by pomohla zastavit vražděni ve Vietnamu. Máme pracovat к tomu, aby se vytvořila taková atmosféra ve světě, v níž by sporné otázky nebyly > řešeny cestou násilí, nýbrž mírovým jednáním. nikajících světových osobností. Bylí tam např. z Indie Krišna Menon, z NSR Martin Niemöller a řada dalších. Závěrečné slovo na konferencí pronesl prof. Gunnar Myrdal ze Švédska, bývalý ministr švédské vlády, jehož manželka je nyní členkou švédského kabinetu. Všech skoro 450 účastníků a delegátů přijalo závěrem téměř jednomyslně společnou výzvu ke světověj veřejnosti za nastolení akci к ukončení války ve Vietnamu: Aby tato výzva nezůstala osamoceným výkřikem, rozhodlo se shromáž" dění konference ustavit pokračující výbor, který bude mít v budoucností na starosti koordinování mírových akci za ukončeni války ve Vietnamu, ixrestanska mírová konference jé jednou z organizaci, které se jednání ve Stockholmu účastnily a hodlají v této cmnosti pokračovat. * j- cihak t