Kostnické Jiskry Evangelický Týdeník, 1967 (LII/1-44)

1967-08-02 / No. 27

De ba žni mô pro nás všecky, af už na žních pracujeme vlastníma rukama nebo z jejich požehnání jen žijeme, vždycky cosi podnětného а nebádajícího к zamyšlení. Zaujala také Jeremiáše, který ač­koli byl prorokem a kněžským sy­nem, měl hluboký smysl pro všecko, co se dělo v přírodě. Viditelný svět mu hyl zrcadlem duchovního světa, který do toho všedního proniká a má jej nakonec ovládnout. Žňová •V Cas ke žni Jeremiáš 5,24 fíoba ho zaujala tím více, že žil v době převratů. Viděl svou zemi, jak se chvěje. Pohled na lidské osudy ho svíral nejistotou. Všecko lidské bylo tak nestálé, proměnlivé. Ale po­hled na kraje dozrávající ke žni ho Uklidňoval. Viděl, jak nad tím lid­­•kým, nejistým a zmateným je řád, který se nemění. Tyto své pocity vložil do slov: „Hospodin Bůh náš dává déšť jarní i podzimní a télm­­duú nařízených ke žni ostříhá sám“. S bolestí zjištuje, že si to lidé ne­­řckli. Jim to bylo jedno. Oni o těch věcech nepřemýšleli, když vyšli, aby sklízeli zemské úrody. Proto jim to připomíná. Zantysleme se nad tímto prorockým zjištěním. Prorok nezůstal stát jen u toho Jarního a podzimního deště. To všec­ko jsou jen služebníci Boží moci a moudrosti. To všecko jsou jen ná­stroje, kterými Bůh dosahuje svých cílů. Příroda sama není svrchovanuu vládkyní, ale služebnicí. Croda je ovocem Božích činů. Kdo by tedy nevolal: Ty, Hospodine, dáváš! A ta­kový je tvůj řád, aby člověk, koruna všeho tvorstva, vyvadil chléb ze ze­mě. Od tebe stalo se. Staří hospodáři přiznávají, že úro­da na Vysočině se těměř ztrojnáso­bila v posledních letech. Znamená to, že člověk je jejím tvůrcem? Ni­koliv! To znamená, že dnešní ze­mědělci rozumně, pilně a uvědomě­le spolupracují s Věčným Hospodá­řem. jarní a pjdzimní déšť nikdo ne­tvoří. Ani rosu si člověk sám neudě­lá. Ale čím plodnější je země a čím bohatší je na staré zemi nová žen, tím větší důvod, abychom se kořili před věčným Dárcem. Tato myšlenka nás také vede к to­mu. abychom důvěřovali, že Boží věrnost také bdí nad duchovni žní. Také na tom poli, kde jde o nové lidi, o nový řád, n spravedlnost a pokoj, platí, že Bůh dnů ke žni ostří­há. Nám se někdy zdá, jako by všec­ky naše snahy n život v Bohu, o upevnění osobnosti, o království lás­ky, byly bezvýsledné. Někdy se nám zdá, že naše péče o dítě, naše rodin­ná výchova pochybyla a naše mod­litby jsou bezvýsledná, že náš zápas o člověka, který by měl ducha Kristo­va, je marný. Nepodlehněme těmtn pochybnostem. Cekejme a důvěřujme a trpělivě konejme svou povinnost, neboť i tu čas příhodný ke žni ostří­há Bůh. К úrodě života musíme vy­hlížet ve víře a v trpělivosti. Časy Boží žně jsou jiné nežli ty podle na­šeho kalendáře, ale Bůh к ní pracu­je se všemi, kdož v něho doufají. Jeho žeů přijde. Dobré dozraje к požehpání a zlé к spravedlivé od­platě. Dozrává pšenice к užitku, du­­zrává i koukol к spálení. Pohleď­me na proroky. Zdálo by se, že je­jich žeň byla chudičká, a přece lid­stvo ještě dnes je živo z jejich prav­dy. To, co je rozseta z Boží pravdy, se nikdy neztratí. Také Husova set­ba nebyla marná. Oheň Kostnické hranice ji nespálil. Komenského roz­séváni nebylo marné. Plodí a bude plodit ducha víry i v pokoleních, která se ještě nenarodila. Ano, dů­věřujme, že Boží cíle dozrají ke žni a vydají svůj klas. Jeremiáš si přál přivést svůj lid ke kajícímu doznání, že na Boží věr­nost zapomínali. I my tak musíme pokorně doznávat svou zapomnětli­­vost a svůj nevděk. Jak málo jsme my ostříhali Zákon! Jak málo jsme dbali o ty věci, které vedou к dobré­mu! Proto při časné žni si slibme, že budeme ostříhat toho, co Bůh od nás žádá a z čeho může vyrůstat pravý a čistý život: I my ostříhejme pravdu! Ostříhejme jeden druhého v lásce a buďme vzdělavatelé lidskos­ti a spravedlnosti. Časná žeň není cílem sama sobě. Ta je dána к tomu, abychom při ní dozrávali' v muže a ženy pravice Hospodinovy. Časná žeň je nám dá­na к tomu, abychom při ní dozrávali pro království Kristovo. Žijme tak, aby až jednou budeme patřit na žeň poslední a budeme slyšet hlas Pána: Dozrála žeň země, i o nás platilo, že jako zralé obilí budeme shromáž­děni do obilnice věčné. Václav Kejř ’ Jednou stránkou života víry je ra­dost křesťanovy svobody. A přece právě ten, kdo poznal tu pravou svo­bodu z evangelia, zatouží po vedení, po každodenním řádu. Snad proto se v nové době objevují právě mezi pro­testanty pokusy o řády sborového ži­vota, o řád či styl osobního života a v poslední době i o řády společné celému bratrstvu těch, kdo se zavá­zali žít ve svobodě víry a přece v poslušnosti a souručenství společné­ho řádu. Druhou stránkou života ví­zy je touha po řádu. . Pokusil jsem se "zamyslet se nad slovem Ježíšovým podle Lukášova svědectví: „Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne!“ (9,23) a vystihnout právě ve vší obecnosti, jak právě toto slovo smě­řuje к určité ukázněnostl a určitému řádu života osobního a společného.­Zapírat, sám sebe, to není nějaké asketické, neradostné ; omezování či ochuzování pozemského života. To přikazuje spíše poslušnost, rozuměj radostnou poslušnost Ježíše Krista.­­Základem křesťanovy osobnosti není rozhodnutí být sám sebou, být sám svým pánem, ale spíše zříkat se se­be, svých navyklých postojů, svého prospěchu, svého pohodlí. Základem křesťanovy osobnosti je láska к Ježíši a pokus zříci se, zapřít sebe; to jest vše­chno, co mne ódcizuje Ježíši a ces­tě za ním, odvrhnout či lépe opouštět. Zapírat sám sebe, znamená dávat se к dispozici Ježíši Kristu, a to dnes Znamená těm druhým, bratřím a sestrám, bratrstvu těch, kteří ti byli tíáni právě Kristem. O důležitých věcech svého života pak rozhoduješ t rozhovoru s druhými, ne jako sou­kromá osoba. Zapřít sám sebe může znamenat nechat o sobě rozhodnout druhými, dát se jim к dispozici. V každodenních věcech se však prakticky rozhoduješ sám, ale je dobré se řídit určitým řádem, který ouha po řád sis — v poslušnosti, nejlépe podle slov evangelia’ a v jejich domyšlení pro dnešní život dal sám. Zapřít sám sebe pak znamená podřizovat se pravidlům, která sis dal s druhý­mi, se svým bratrstvem, se svým sborem nebo která sis uložil sám. Zapírat sám sebe znamená koneč­ně umět prakticky obětovat, pravi­delně přispívat na nějaké dílo, na nějaký účel, pro sbor či pro církev; Je něco blahodárného v každomě­síčních sbírkách, jakýchsi splátkách.­­Dát stranou pravidelně každý měsíc určitou částku tě naučí tomuto zapí­­ravému obětování. Brát svůj kříž na každý den, pak ukazuje к tomu, že cesta za Ježíšem ie poznamenána nesnázemi a zápasy; To nejsou každodenní starosti a bo­lesti, jak přicházejí, to jé spíše kaž­dodenní rozhodování nebo rozhodnu­tí pro užší stezku. Tento kříž je tedy spíše vždy nová křižovatka, na níž se máš dát tou třeba kamenitější cestou, ale tou, která jde к cíli. A brát svůj kříž na sebe také zna­mená v některých věcech se nebrá­nit — ba ani někdy nehájit společ­nou cestu křesťanů proti posměchu a křivým nařčením. Neporozumění křesťanově užší cestě patří od po­čátku к věci. To ovšem neznamená vyhledávat nesnáze a bolesti. Nevy­hledávej je, ale ani jim neuhýbej, zvláště jde-li o protivenství pro prav­divé slovo, pro zápas o spravedlnost nebo pro čin solidarity. Neber však svůj kříž s křečí nebo zlobou proti těm, kdo jej připravují; Pamatuj na toho, kdo tě к nešení tvého kříže zavolal a vzpomínej na to, jak on nesl svůj kříž. Následovat pak znamená mít nej­prve prostě Ježíšovu lidskou oxis­­tenci před očima, připomínat si ji, znát ji a studovat ji. Ježíšova lidská existence je zjeveni obdobného a te­dy nového obrazu Božího, zjevení skutečného života. Napodobovat ten­to obraz neznamená jej bez porozu­mění obkreslovat, ale toužit a usilo­vat obnovení sebe sama. Cesta к to­muto obnovení prazákladu naší exis­tence byla již proražena, ale musíš se jí také nakonec vydat, nestačí o tom jen vědět. Skutečná lidská exis­tence byla zjevena a my věříme, že ani naše obnovování, nové rození, následování není naším samostatným dílem a přece se neobejde bez nás, bez naší vědomé spoluúčasti. A tak je třeba nejprve se znovu a v znovu vracet к svědectvím o Ježíši evangeliích, epištolách a pro­roctvích, ale i v dílech a životech těch, kdo se za ním vydali. Rád vzpomínám na každodenní četbu Tolstého Kruhu četby. Takový novo­dobý křesťanský Kruh četby bychom potřebovali, abychom si uměli kaž­dý den připomenout aspoň jeden Je­žíšův čin nebo jeho myšlenku, nebo některého jeho svědka. A každý den se pokus o modlitbu. Nebo o meditaci nad Písmem. Bylo něco úchvatného v každodenních po­božnostech našich otců — my aby­chom od počátku začínali se učit soustředění a vnitřnímu životu, osob­nímu životu víryj A to bez určitého řádu nejde. A ovšem všechno se zavírá v ná­sledování Ježíše Krista, v poslušností. I ,té je třeba se učit podle určitých pravidel, i když to, co máš učinit, ti bude pověděno proti tvému očeká­vání, někdy jakoby proti všem pra­vidlům a lidským řádům, někdy a to velmi naléhavě — proti tvému vlast­nímu dosavadnímu pochopení cestě víry; V tom smyslu nemůžeš — a ani nesmíš — svá pravidla, nebo pravid­la společná tvému bratrstvu, tvému sboru, tvé církvi považovat za po­slední, za nejvyššího pána. Tím je někdo jiný. Ten, který tě volá к se­bezapření, к nešení kříže na každý den а к následování; Jan Šimsa KOSTNICKÉ JISKRY EVANGELICKY TÝDENÍK 27 SNÍMEK F. S. JANOVSKÉHO Stockholmská konference o Vietnamu ' Ve anečtí 6.—9. Července t: b se­šla se ve Stockholmu ve Švédsku vel­ká, skutečně světová konference mí­rových pracovníků z nejrúznějších zemí ^ organizací к úvahám a roz­hodnutím o tom, co dělat, aby seve­roamerická agrese ve Vietnamu byla ukončena; Konferenci svolalo nebo se na ní aktivně podílelo celkem 22 nejrůznějších mírových organizací z celého světa včetně Spojených států amerických. Sešlo se tu celkem na ’450 delegátů z nejrůznějších zemí.­­V hostitelské zemi, ve Švédsku, vze­šla iniciativa ke svolání takové kon­ference od organizací odborů, mláde­že, různých náboženských a politic­kých skupin: O americké intervenci ve Vietnamu ke hovořilo a hovoří neustále. Za je­jí ukončení se zasazují nejrůznější organizace a skupiny. Co bylo na Stockholmské konferenci tak význam­né, že stálo za to svolávat к tomuto thematu ještě další novou konferen­­fci?Významnou byla především ta sku­tečnost, že poprvé po dlouhé době fee významné mezinárodní mírové or­ganizace spojily ke společné akci. Mezi různými mírovými organizacemi ve světě jsou rozdíly v důrazu na ně­které okolnosti, způsoby a metody mírové práce. Avšak americká válka ve Vietnamu, jejt průběh, metody je­jího vedení, které činí tuto válku prakticky vyhlazovací válkou- odsunu­ly všechny rozdíly v názorech na důraz v mírové práci stranou a sjed­notily všechny významné mírové or­ganizace světa ke společné poradě o nejúčinnějších akcích к zastavení americké agrese. To je v celém svě­tovém mírovém hnuti významná udá­lost; Vedení konference se snažilo, aby jednání o Vietnamu neprobíhala bez účasti těch, kterých se válka ve Vietnamu nejtíže a nejhrůznějf dotý­ká, totiž Vietnamců samých. Bylo velice významné, že jednání konfe­rence se zúčastnili aktivně zástupci Vietnamské demokratické republiky a zástupci Národní fronty osvobození jižního Vietnamu. V této souvislosti se ukázalo znovu, že Národní fronta osvobození jižního Vietnamu je sku­tečně reprezentativním zástupcem jihovietnamského lidu, zástupcem, který nese nejtěžší břemeno zápasu za osvobození. Každý pokus oslabovat pozicí a význam Fronty národního osvobození jižního Vietnamu je je­nom pokusem o tříštění sil. Jednání konference probíhalo jed­nak v plénu, jednak v osmi tematic­kých komisích. Zejména jednání v komisích ukázalo, že válku ve Viet­namu nelze posuzovat izolovaně od ostatních významných 1 vážných udá­losti mezinárodně politického vývoje v posledních letech, měsících a tý­dnech. Ukázalo se, že lidé, kteří se vážně zamýšlejí nad situací a vývo­jem světa, si začínají velmi naléhavě uvědomovat, že svět vstupuje patrně do nejnebezpečnějšího a nejobtížněj­šího období svého vývoje. Ve světě se vytvářejí dvě veliká skupenství, dva veliké tábory protichůdných sil: Na jedné straně jsou to síly progre­sivní, které usilují o změny ve spole­čenských, politických, hospodářských a kuitur-ních strukturách světa, ve smyslu hojnější spravedlnosti a míru. Na druhé straně jsou to síly a moci retrogresítní, jimž jejich vlastní zájmy jsou přednější než zájmy všelidské, a jež jsou pro uhájení a prosazení těchto zájmů ochotny riskovat i ato­movou válečnou katastrofu. Za této situace spolu úzce souvisejí všecka ohniska krizí na celém světě. Proto se na konferenci ve Stockholmu mlu­vilo nejen o válce ve Vietnamu, ný­brž také o souvislosti této války s vá­lečnými událostmi na Blízkém výcho­dě, s politickým vývojem v různých kontinentech a v různých zemích. Stockholmské konfrence o Vietna­mu se zúčastnila také řada věřících, náboženských lidi z nejrúznějších ze­mí, církví a vyznání. Při zvláštní po­radě těchto účastníků stockholmské konference bylo * potěšitelné sledovat jednotu věřících lidí v jedné věci: co nejrychleji ukončit americkou válku ve Vietnamu. I když se v důrazech a v tónu příslušníci různých- církví a různých zemt od sebe odlišuji, v jedné podstatné věci byli naprosto jednotní. Křesťanské svědectví o Bo­ží lásce v Ježíši Kristu musí být pro­vázeno odvahou к činům. Protože Bůh miluje člověka, máme milovat iedni druhé. Proto nemůžeme mlčet a neúčastně pozorovat nesmírné utr­pení vietnamského lidu. Patří к naši křesťanské odpovědnosti pomáhat- to­mu, aby tato hrůzná válka ve Vietna­mu byla ukončena.- Ve svých církvích máme všichni pracovat к tomu, aby, se ve světě zvedla tak velká vlna protestu, která by pomohla zastavit vražděni ve Vietnamu. Máme praco­vat к tomu, aby se vytvořila taková atmosféra ve světě, v níž by sporné otázky nebyly > řešeny cestou násilí, nýbrž mírovým jednáním. nikajících světových osobností. Bylí tam např. z Indie Krišna Menon, z NSR Martin Niemöller a řada dal­ších. Závěrečné slovo na konferencí pronesl prof. Gunnar Myrdal ze Švéd­ska, bývalý ministr švédské vlády, je­hož manželka je nyní členkou švéd­ského kabinetu. Všech skoro 450 účastníků a delegátů přijalo závěrem téměř jednomyslně společnou výzvu ke světověj veřejnosti za nastolení ak­­ci к ukončení války ve Vietnamu: Aby tato výzva nezůstala osamoce­ným výkřikem, rozhodlo se shromáž" dění konference ustavit pokračující výbor, který bude mít v budoucností na starosti koordinování mírových akci za ukončeni války ve Vietnamu, ixrestanska mírová konference jé jednou z organizaci, které se jednání ve Stockholmu účastnily a hodlají v této cmnosti pokračovat. * j- cihak t

Next