Kostnické Jiskry Evangelický Týdeník, 1970 (LV/1-44)
1970-06-03 / No. 21
Otázka, proč tu jsme a proč vlastně žijeme, patři mezi nejdůležitější otázky života. A dát si na tuto otázku správnou odpověď — je teprve důležité. Zdá se, že tato otázka musela trápit už první učedníky Pána ježíše. Lze to vytušit z postoje Jakuba a Jana, kteří si tuto otázku dokonce určitým způsobem zodpověděli. Tito přední učedníci našeho Spasitele byli přesvědčeni, že tu jsou proto, aby si nakonec yvsloužili to nejčestnější místo v Kristově království. А к tomu jim měl dopomoci právě Pán Ježíš |Mk 10, 35. 37). Ježíš samozřejmě odmítl tuto Jakubovu a Janovu žá- П v vil v *) rroc zijesí Mt, 20, 28 dost. Člověk tu přece nežije proto, aby uknjoval svoje sobecké a ctižádostivé touhy! Proč tu tedy vlastně jsme a proč žijeme? Jsou lidé, kteří se domnívají, že jsou na světě proto, aby užili života. S takovými se setkal již apoš tol Pavel. Vydal o nich svědectví, že se řídí heslem: „Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme“ (1 К 15, 32). Tito lidé vědí, že smrt znamená konec a že užívat se dá jen potud, pokud je člověk naživu a při síle. Všemožně se snaží utrhnout si ze stromu života, co se jen utrhnout dá. V tomto svém pošetilém úsilí mají pořád naspěch, protože tuší, že smrt učiní konec jejich lehkomyslnému požitkářství a cynismu. Tito lidé si špatně zodpověděli otázku, proč tu jsou a proč žijí. A jsou jiní, kteří jsou přesvědčeni, že smyslem jejich života může být jen hromadění majetku. Když mohou něco vlastnit, jsou šťastni a spokojeni. Když si však nemohou opatřit to, po čem baží jejich mamonem ošálené srdce, najednou se jim zdá, že je jejich život nějak prázdný a neutěšený. Po druhé světové válce žilo u nás nemálo lidí, kteří se domnívali, že názor, jako by byl majetek zdrojem pravého potěšení a • uspokojení, patří již nenávratně minulosti. Naproti tomu dnes je u nás spousta lidí, kterým zase učarovaly věci tohoto světa. Křesťanství vždy vedlo a vede к tomu, aby lidé uznávali svrchovanou důležitost a potřeb nost zdravých lidských vztahů a důsledně potírali všecko, co člověka odlidšťuje Naproti tomu dnešní kult věcí vede к tomu, že lidé už pomalu nedovedou mezi sebou žít v normálních lidských vztazích, protože jejich srdce příliš lne к tomu, co se dá koupit, pořídit a vlastnit. Když toto konstatujeme, ani ve snu ,nás nenapadne velebit nějaký primitivismus, popřípadě odsuzovat technické vymoženosti dneška. Pouze chceme varovat každého křesťana, aby se mu v této době neztratil jeho bližní a aby on sám neklesl na úroveň takového chrobáka, který se upíná jen a jen na ten svůj majeteček, na tu svou kuličku trusu a v tomto svém majetečku má všecku svou naději, yšecko svoje potěšení, všecku svou oporu. Tito lidé, kteří emigrovali do světa věcí a kteří právě proto ztratili smysl pro svět duchovních a mravních hodnot, si rovněž nesprávně zodpověděli otázku, proč tu jsou a proč vlastně žijí. A jsou zde ještě jiní, kteří mají za to, že tu žijí proto, aby se mohli nějak uplatnit. Takoví hledají pocty, slávu a uznání, rádi by udělali skvělou kariéru a chtěli by to někam daleko přivést. Žel, obvykle na úkor druhých. Také toto životní zaměření je nesprávné a falešné. A jsou zde ještě takoví, kteří vám řeknou se vší nábožností, že tu žijí proto, aby dosáhli spasení. Osobní spása a záchrana vlastní duše — to je cílem jejich života. Všecko ostatní je prý vedlejší. Jistě je to nesmírně důležité být obrácen a spasen. Bez toho si nelze upřímného křesťana ani představit. Jenže v dosažení vlastní spásy není ještě plnost křesťanství. Právě proto nejednají správně takoví křesťané, kteří zužují všecko svoje snažení a ušilo vání jen na otázku vlastní spásy. A tak proč tu vlastně jsme a proč žijeme? Viděli jsme, že na tuto otázku si můžeme dát různé odpovědi. Avšak tu pravou odpověď nám může dát toliko Ježíš Kristus. On o sobě řekl: „Syn člověka nepřišel proto, aby si dal sloužiti, nýbrž aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Ano, právě tak jednal náš Pán a Spasitel. Nežil tady proto, aby něco užil, aby hromadil majetek a emigroval do světa věcí, aby se proslavil a uplatnil, aby hledal spásu své duše. Pán Ježíš zde žil proto, aby druhém sloužil, druhým se obětoval, druhým se rozdával. Teprve od něho se dnvídáme, že jsme zde pro druhé a že žijeme proto, abychom si sloužili a pomáhali navzájem. Je jisté, že naše soběstačné, samolibé a sobecké já nikdy nebude uznávat takový životní postoj a vždycky bude proti takovému životnímu zaměření a určení protestovat. Pravdu má však Kristus, nikoli naše porušené já. Je to veliká věc umět se v této době veřejně přiznat ke Kristu. A díky za takové statečné a uvědomělé křesťany! Není-li však toto vyzná vačství dosvědčováno životem lásky a služby, pak to není nic jiného, než pozoruhodné gesto. Křesťané jsou na světě proto, aby byli pro druhé nositeli světla, radosti a naděje. Kdopak jsou to ti „druzí“? To jsou ti, které potkáváš, kteří vyrůstají vedle tebe, kteří vedle tebe pracují, radují se nebo pláčí. To jsou ti, které máš milovat jako sebe a bez nichž se nestaneš celým člověkem. To jsou ti, jimiž měří Bůh tvou lásku a kterých si máš nejen všímat, ale pro které máš být i vnitřně otevřen. To jsou ti, kterým se máš rozdávat. Udělals už něco pro takové? Dnešní přetechnizovaná a zmaterializovaná doba, která dělá z lidí konzumenty, neposkytuje jim čas odpovědně přemýšlet o sobě samých a plete si lásku s kultem sexu, nás samozřejmě nepobízí к tomu, abychom tu žili pro druhé. Za to Ježíš Kristus nás к tomu vybízí stále. Nuže, protože patříme jemu, proto bychom nikdy neměli ztratit ty druhé ze svého životního obzoru. Kdo žije jen sám sobě a chce mít ze života co nejvíce pro sebe, ten si svůj život prohrál. Kdo* se však jako Pán Ježíš snaží žít pro druhé, ten jde po cestě, která vede do života věčného. Křesťané jsou na světě proto, aby žili pro druhé. Aspoň oni by to měli vědět, aspoň oni by tak měli jednat. A jen takový křesťan, který svým potřebným bližním nezištně a obětavě pomáhá, je správným křesťanem, ale i požehnáním pro ty, s nimiž se stýká ve své rodině, ve sboru i na svém pracovišti. Vilém Jelínek RADOST DĚTI snímek e. borovského Hospodine, děkujeme ti, že nám dáváš děti. Přidej nám odvážnou viru, abychom je přijímali ochotně, nezanedbávali je, ale věrně je vychovávali. Připomínej nám, že děti napodobuji způsoby našeho života, přejímají naše názory, posuzují naši víru. Dej nám svého Ducha, aby nám nešlo o sobecké cíle, ale o čistý život, o poctivou práci, o pravdivé slovo a službu druhým. Smilovávej se nad námi v našich slabostech a nahraď sám naši nedostatečnost. Zabraň nám, abychom se těm malým stali překážkou do tvého království. Z knihy modliteb a meditací Sešli světlo své 21 KOSTNICKÉ JISKRY EVANGELICKY TÝDENÍK ZE SJEZDU KOSTNICKÉ JEDNOTY SNÍMEK T. ZELINKY Kostnická jednota sněmovala Ve dnech 21.—24. května 1970 konal se v Praze 50. sjezd Kostnické jednoty. Delegáti ze 47 složek Kostnické jednoty se sešli především proto, aby zvolili nový ústřední výbor. Ale ani další program sjezdových jednání nebyl méně důležitý. Šlo o to přehlédnout práci, vykonanou v uplynulém tříletém období, zhodnotit činnost ústředního výboru, zamyslet se nad současnou situací a stanovit si úkoly pro budoucí činnost. Předehrou к vlastním sjezdovým jednáním bylo shromáždění ve čtvrtek 21. V. večer s programem hudby, zpěvu a poezie, který předvedla skupina „Raci“, vedená farářem M. Heryánem. Nekonvenčním způsobem připravený program a jeho citlivé provedení, nesporně na umělecké výši, přinesl posluchačům poznání, že duchovně hodnotný program není zapotřebí přinášet jen ustálenými formami. Páteční sjezdové jednání 22. V. bylo zahájeno pobožností s biblickým výkladem kaz. P. Titěry. Potom se již projednávání jednotlivých sjezdových bodů rozjelo naplno, aby vyplnilo celý den. Večer se konalo druhé shromáždění pro církevní veřejnost, jehož náplní byly proslovy zástupců církví (superintendent metod. církve V. Schneeberger, tajemník ústř. Církve bratrské dr. K. Sita, člen syn. rady čbr. ev. církve dr. F. Škvervan, taj. ústř. rady českosl. církve dr. Z. Kučera a zástupkyně církve starokatolické a adventistů s. d.) a tři skladby světové klasické . hudby v podáni orchestru KJ, řízeného prof. Zd. Cepem. V projevech zástupců církví zněla napořád slova ujištění o ochotě spolupráce církví s KJ různými formami, ale zazněly i některé bratrsky míněné kritiky, s nimiž' KJ musí ve své práci počítat. Orchestr KJ dokázal, že dosud krátkou dobu své existence plně použil к zdokonalení svého výkonu a že se může již odvážit nastudovat i rozsáhlejší skladby (jako například W. A. Mozarta „Malou noční hudbu“). Sobotní dopoledne 23. května bylo pro delegáty sjezdu, po ranní pobožnosti, kterou vedla J. Jeřábková, vyplněno z větší části volbami nového ústředního výboru KJ. V celém průběhu sjezdu zúčastnilo se sjezdových jednání 80 delegátů. Vlastních voleb se účastnilo 71 delegátů s právem Ihlasovacím a 67 až 71 hlasy byl zvolen tento ústřední výbor: předseda: dr. T. C. Zelinka, členové výboru: D. Čapek, dr. M. Flegl, M. Frankovský, C. Horák, dr. J. B. Jeschke, L. Kotrč, ing. B. Mikulecký, M. Pechar, dr. A. Sklenář, dr. J. Smolík, dr. O. Tardy, P. Titěra, A. Ulrich, J. Utékal; revizoři: J. Jeřábek, S. Vaňková, VI. Voral, dr. Ing. VI. Zvěřina, Odpoledne bylo věnováno široké diskusi o problémech a delších možnostech práce KJ v jednotlivých jejích složkách. Večer se sešli delegáti s dalšími hosty z pražských sborů v kostele Martina ve Zdi, aby vyslechli pečlivě připravený program. jehož centrem byly referáty: dr. M. Flegla o KJ v zrcadle minulých sjezdů, dr. F. Škarvana o tom, co od KJ čekají církve a dr. J. Smolíka o nejbližších úkolech a směrech práce KJ. Pěvecký sbor Jeroným z Prahy-Žižkova přednesl několik skladeb ze staré české polyfonní hudby a tři chorály J. A. Komenského v harmonizaci Otmara Máchy, jak jsou připraveny pro nový zpěvník čbr. evang. církve. Dirigent tohoto pěveckého sboru prof. J. Kolafa, přednesl dvě varhanní skladby G. Frescobaldiho. Závěrečným shromážděním sjezdu byly ekumenické bohoslužby v neděli 24. května v modlitebně evangelické církve metodistické v Praze 2, při nichž kázal senior B. Betka z Prahy-Smíchova. Po těchto bohoslužbách sešel se ještě nový ústřední výbor ke krátké schůzi, ma které byl připraven program jeho nejbližší ustavující plenární schůze. O tom, že nebylo nespokojenosti s činností odstupujícího ústředního výboru svědčí skutečnost, že ani v diskusích к zprávám funkcionářů ÚV, ani v diskusi к návrhu udělit ústřednímu výboru absolutorium nebylo žádných námitek a projevů nesouhlasu. Absolutorium bylo odstupujícímu výboru uděleno jednomyslně. Když bylo к návrhu kandidátky nového ÚV volební komisí zevrubně vysvětleno, proč někteří dosavadní členové ÚV nejsou do nového navrhováni a zdůvodněny návrhy nových kandidátů, a když své stanovisko nebýt již do funkce předsedy zvolen vysvětlil také dr. J. B. Jeschke, proběhly volby v opravdu mimořádně klidném ovzduší, které prozrazovalo, že delegáti dávají novému ústřednímu výboru svou iplnou důvěru. Zásluhám prof. Jeschke za osmnáct let, v nichž stál v čele Kostnické' jednoty, byl dán výraz tím, že bvi zvolen čestným předsedou KJ. Po zvolení dr. T. C. Zelinky novým předsedou bylo mimo jiné konstatováno, že v jeho osobě stává se předsedou Kj poprvé v její historii čleň jiné církve než českobratrské evangelické а к tomu navíc opět po dlouhé řadě laický pracovník, který je však všude dobře známý svou dlouholetou publicistickou a přednáškovou činností i účastí na práci KJ. V průběhu diskusí na sjezdu se ukázalo, že prvořadým úkolem nového ústředního výboru bude jednání o schválení nového organizačního řádu, s nímž je spojena i změna jména na Křesfanskou jednotu. S povděkem bylo přijato sdělení, že i církevní sekretariát ministerstva kultury chápe důležitost tohoto jednání a že chce být nápomocen tomu, aby toto jednání bylo co možno nejdříve dovedeno к dobrému konci. Nový organizační řád může totiž jednak uspořádat všechny vnější 1 vnitřní záležitosti činnosti a existence KJ, Jednak může otevřít naplno dveře ke spolupráci s dalšími církvemi (např. československou, pravoslavnou atd.j. Přitom je jasné, že ekumenická základna činnosti KJ, pokud možno co nejširšl, nemůže a nesmí být v budoucnu opuštěna, i když uplatňování ekumenických myšlenek nebude ani v budoucnu jedinou formou práce KJ, nýbrž jednou z mnoha dalších, jako je např. vždy nové promýšlení českých a světových náboženských a církevních dějin (především české i světové reformace), promítání a prosazování křesťanských hodnot do každodenního života (ryzí lidské vztahy, křesťanská služba, evangelizace aj), seznamování se současnými theologickými proudy a s životem v křesťanských církvích a pod. Různé náměty a připomínky delegátů směřovaly také přímo do jednotlivých složek KJ. К členské otázce bylo např. někblikrát řečeno, že je nutně zapotřebí, aby se členská základna K) omladila, i když je zřejmé, že to nebude úkol snadný a vyřešitelný v krátké době. Ze to však možné je, ukazuje se i na tomto sjezdu, kdyí mezi delegáty zasedli i členové mladších ročníků oproti sjezdům dřívějším. Jasně se též projevilo, že za poslední tři roky od 49. sjezdu se početně stav členstva vlastně vůbec nezměnil. Jedině přibylo tzv. kolektivních členů a poněkud se rozrostl počet činných místních odborů — ale stav činných členů zůstal na stejné úrovni. Nad touto skutečností se musí zamvslei především místní odbory, a jejich výbory a vzít sl za úkol získat pro myšlenku a úkoly .KJ nové členy. Do práce složek KJ mířily i další připomínky, které se zabývaly činností výborů těchto složek. Na mnoha místech se po dlouhá léta pracuje ve vyježděných kolejích aniž by se hledaly a uskutečňovaly nové formy práce. Slova dobře míněné kritiky padla několikrát i na adresu ústředního výboru, že není vždy dost pohotový ve vyřizování záležitostí nižších složek. Po vysvětlení, s jakými personálními i hmotnými potížemi ústřední výbor pracuje, dostalo se mu ujištění, že bude napříště zájmem všech složek pomoci v odstranění těchto potíží. 50. sjezd delegátů KJ znamenal počátek nové etapy její práce. Vvsoká početní účast delegátů i jejich přínosné referáty a diskusní příspěvky, živé rozhovory o přestávkách a vytrvalost delegátů po celou dobu trváni sjezdu, který byl programově opravdu náročný jak obsahově tak i časově to vše svědčí o zájmu o KJ a zároveň je příslibem, že tento živý zájem potrvá i nadále. Pravdivě ovšem v průběhu sjezdu zaznívalo, že pouhé nadšení pro práci v KJ, ani vědomí, že jeji práce je nutná a potřebná, nebudou nic platné, nebude-li vedena v moci Ducha sv., o kterého musíme vždy znovu prosit a kterého musíme vírou přijímat. mp