Kultura, 1957 (I/27-52)

1957-07-03 / No. 27

O UMĚNÍ SOCIALISTICKÉ Dokončeni se str. 1 kterém Jsem bojoval na straně těch, kteří si přáli svrhnout panství kapitalistů a stvořit nové společenské podmínky pro obrození světa cestou socialismu ke komunismu. Jistě mi nebude rozuměno tak, jako bych myslel, že diletantské všeumělectví může jedinci zaručit bezpečnou a úspěšnou cestu za vytvářením děl skutečně socialistických. Umělecká tvorba určitě není žádný artikl podle receptu americké produkce: jak snadno a rychle se vyúčiti klavíristou, hercem nebo umělcem jen mechanickým osvojením duchaprázdných íormulek. Cesta k opravdovému umění je velice a velice těžká nejen proto, že zákony této cesty jsou svázány velice subtilními nitkami mezi jednotlivmi obory umělecké tvůrčí činnosti, ale hlavně proto, že jsou v těsném svazku se společenským procesem. S uměleckým odrazem našeho dnešního společenského zřízení, toho všeho, co se u nás děje, nemá nic společného ani bezduché opisováni tohoto života, ani podléhání překonávanému vkusu minulosti a nedovzdělaným přáním, ani epigonství toho, co už jednou bylo dobře vytvořeno, co se s úspěchem obrazilo na sítnici divákova oka, co obecně, vešlo v sluch. Svět socialismu má vrcholné právo na nejširši rozvití tvůrčích talentů. Lid svobodného světa má výsostné právo na co nejširší škálu umělecké tvorby. Jeho vývoj po stránce ekonomické právě vytváří jedinečné předpoklady pro co nejkvětnatější tvůrčí rozmach umění všeho druhu. Skutečně talentovaní tvůrčí jedinci jdou dnes a lidem na vyšším společenském stupni právě tak jako v dobách, kdy se začal připravovat velký nástup socialistické revoluce. Usilují o to. aby veliké dílo cesty ke komunismu dostalo vysoce kvalitní, ideově pravdivý a ve výrazu současný pendant v uměleckém díle. Tvůrčí metoda socialistického realismu jim umožňuje vidět svět a člověka v něm ve společenském procesu a nezapomínají, že doba tryskových letadel, doba gigantických socialistických staveb, začátek atomového věku, se musí nutně obrážet i ve způsobu uměleckých sdělení společenských pravd. Usilují nejen o výraz těchto pravd, ale hledají také takové způsoby, takové formy sdělení, které by byly pro tento věk typické, které by bylo lze nalívat výrazem velkých marx-leninákých myšlenek a které by. osobitě přispívaly do kultyvní pokladnice lidu. Předneseno na schůzi činoherní sekce Svára čs. divadelních umělců v červnu t. r. □ ne 2. Července odešla navždy výrazná postava našeho hudebního íivota v celém prvním půlstoletí tohoto věku — národní umělec Ladislav Zelenka. Z kulturních dějin národa a národního vědomí však nikdy nevymizí jako vynikající ělen (od r. 1913) světoznámého Českého kvarteta. Vedle toho byl i skvělým koncertním umělcem a má rovněž nemalý podíl na rozvoji ěesko-ruských styků v hudbě jako profesor violoncellové hry v Oděse. Od r. 1922 učil L. Zelenka na pražské konservatoři. pak na mistrovské škole a konečně na AMU. Z jeho třídy vyšlo mnoho znamenitých cellistů. Česká veřejnost nezapomene nikdy na velikého umělce, dobrého a usměvavého člověka — Ladislava Zelenku. Předně na vysvětlenou. Nejde tady o nějaké šrámkovské chválení léta jako takového, ale o chválu jednoho určitého léta, totiž Náchodského textilního léta, jehož příčinou není ani tak posun slunce k obratníku raka, jako dobrá myšlenka a pilná péče textiláků z náchodské Tepny. Náchodské léto je vlastně textilní výstava a k ní je přifařeno plno dal ších a různých podniků, jako na pří klad dvě módní přehlídky, kuželkář ský turnaj, koncert České filharmo nie, den otevřených dveří aneb volná prohlídka závodu Tepna, dětský den, večer monologů (recituje Zd. Štěpánek a zpívá D. Tikalová), fotbalový zápas, premiéra filmu Ztracenci, estrádní pásmo rozhlasových umělců, cvičení požárníků, Shawova Živnost paní Warrenové (hraji herci pražského Národního divadla), box a košíková, vystoupení Lass,kého souboru písní a tanců, koncert anglického klavíristy Grafmana a další. Náchodské léto končí již koncem června, ale výstava trvá ještě o měsíc déle. A právě o té výstavě chci povědět něco více. Přiznám se, že jsem vstupoval do náchodské Tepny trochu s nedůvěrou. Snad to bylo tim, že výstava je instalována v tvárni hale a že to tak trochu budí podezření z jakési firemní, příležitostné improvisace, snad to bylo i vinou zvlášť mizerné kávy-; kterou nás uvítal Náchod v hotelu Itálie velmi nepřívětivě. Avšak tato nedůvěra velmi brzy ustoupila zájmu, obdivu a nakonec i nadšení. Přiznám se, že jsem laik a že se nevyznám ve všech těch taftech, žoržetech,' krepdešinech, piké, glogé, afrických brokátech a jiných šanšánech a kretonech, které tam vystavovalo víc jak čtyřicet vybraných národních podniků ze svého nejlepšího sortimentu. Ale i pro laika (a dokonce i laika mužského pohlaví) je tam tolik zajímavých a překvapujících věci, že se nestačí dívat a divit. Předně jsou tam látky vynikající kvality. Je to ovšem zboží, které skoro vůbec není na našem trhu, ale ne proto, že by bylo jen pro export, ale proto, že to jsou nové druhy, buď ještě ve stadiu vývoje nebo teprve na počátku běžné výroby. „Chceme občanstvu ukázat, co může v nejbližší době čekat od našeho textilního trhu. Něco ještě letos, něco zejména pokud jde o některé speciální druhy textilu z umělých vláken až v příštích letech." Tak charakterisoval poslání výstavy její vedoucí soudruh Rozinák. Na výstavě uvidíte na přiklad neobyčejně vkusné kapesníky, které z mosteckého Mostexu vyvážíme do celého světa podobně jako košilové látky z hronovského Máje, také tam uvidíte spousty nových druhů froté textilu z Mety v Polici nad Metují (toto zboží nám dosud na trhu dost chybělo), nebo samety z vamsdorfské Velvety s efektním stříbrným tiskem, pak zase svetry, rukavice a punčochy s norskými vzory, které budou zřejmě levnější, protože v rožnovském Mopu již zavedli jejich plně automatisovanou výrobu. A pak báječné vlněné látky, koverkoty, freska, a stohy hedvábí, většinou se vzory hezčími fk modernějšími, snež jscjü na trhu dnes. Je vidět, že. nejen textilní tvorba, ale i jiné závody, na příklad královédvorská Tiba, pochopila význam spolupráce s kvalifikovanými výtvarníky, kdežto třeba rumburEŠTAVBÄCIA Jána Kalinčiaka stala se předlohou pro nový slovenský film „Boli časy, boli", jenž se natáčí podlo scénáře Alberta Msrenčina. Autor scénáře se píetné držel literární předlohy. Děj chystaného filmn koncentruje se na milostný motiy Anulky a Štefana a na chudého zemana Matyáše Bešeůorshélio. Zdá se, že pečlivé zachováni předlohy plni svůj zámčr jen v tom, že slibuje divákům populárisáéi slovenské klasiky. is ský Bytex se bojácně drží výroby osvědčených „rokokáčů" s jeleny a pastorály nebo střízlivoučkých neutrálních vzorů, ne sice bez vkusu, ale zcela bez invence. Nejvíc pozornosti ovšem budí látky z nových hmot a s novými velmi praktickými vlastnostmi. Jsou to na př. různé neopratelné šatovky (vypere se z nich jenom špína, ale vzor se neopere), které vystavuje královédvorská Tiba. nebo košile, které se nemusí vůbec žehlit, protože je v Liberci připravili způsobem zvaným iron-fix, a zase potahové látky, které polijete inkoustem a červeným vinem a snadno je omyjete, vlhkým hadrem, protože je v rumburskěm Byttxu potáhli tenoulinkou vrstvou silonu (při tom na pohled i omak nikdo nic nepozná). A pak je tam vločkový silon a silonový samet a silonový vlněný kuli svetr a plisovaná sukně, jakoby právě bezvadně vyžehlená, ačkoliv než ji dali do vitríny, hrůzně ji zmačkali a zauzlovali, a látky tak jemně tkané, že nepoznáte osnovu a útek. A soudruh Rozinák říká: „Dnes už je zřejmé, že umělé hmoty nahradí všecky klasické textilní materiály, hedvábí, vlnu, bavlnu i kůži. Dokonce dneska nastřikujeme ze silonu náhradní dilce do strojů, a vydrží nám víc než litinové; ostatně vyrábíme je taky tady na výstavě. Textil také impregnujeme gúmou a děláme z _toho stany, čluny, nafukovací lenošky i součástky do letadel.“ (Tlačený gumón je dokonce neprůstřelný.) Ve výstavní síni je plno lidí, hlavně žen. Už se jich tu vystřídalo několik desítek tisíc. Postávají před látkami, leckdo si tajně tu nebo onu zažmoulá, a většinou mlčí a rozvažuji. O tom, že za pár Tet přijdou žehličky do musea a přestanou sé Vyrábět čističe skvrn a že karakulské ovce se budou pěstovat už jen pro to mléko. Protože ze silonu mají na vý-; stavě dokonce i persiánový kožich, ale brynzu ze silonu žádný bača neudělá. Martin Michálek Pracovní program Kulturní a umělecké rady V sobotu 29. června zasedalo v Praze předsednictvo Kulturní a ujnělecké rady, které za řízení místopředsedy Karla Palouše projednalo materiály ÜV KSC o ideologických otázkách a v souvislosti s tim další plán, činnosti Kulturní a umělecké rady. Po diskusi bylo přijato usnesení, aby na programu příštího plenárního zasedání, které se bude konat v září, bylo zařazeno jako hlavní bod kritická-zhodnoceni kulturní a umělecké činnosti od r. 1945 (hlavní rysy vývoje). Předsednictvo pak pověřilo některé členy Rady vypracovánim úvodního slova k problémům jednotlivých tvůrčích oblasti. Zasedání má být dvoudenní a mají být k němu přizváni i zástupci uměleckých svazů. ' Předsednictvo rovněž přijalo usneseni, aby se koncem října konalo další plenárni zasedání, které by prodiskutovalo problémy výchovy mladých umělců. Úvodní slovo k této otázce přednese národní umělec E. F. Burian. Jednáni předsednictva se zúčastnili ministr školství a kultury Dr F. Kahuda a jeho prvni náměstek Dr K. Bedrna. rk □ STRÁŽNICE- 1957 — Kresba D. Pokorného ANEB O LIKVIDACI ŽEHLIČEK TÉŽ O ZÁCHRANE KARAKULSKtCH JEHŇAT ---- DRUHÁ POHLEDNICE Z OSTRAVSKA Zapamatoval jsem si tvář muže, který promluvil na novo huťské besedě s novináři o Porubě; sotva se začali lidé rozcházet, spěchal jsem, abych se s ním seznámil. Prošedivělý muž v nejlepších letech mi podal přátelsky ruku a představil se: Luboš Vlček. Dělá v elektrárně a v porubském sídlišti ho zvolili letos v květnu do místního národního výboru. Je to tedy výborný typ, leckterý kolega novinář mi může závidět. Hned jsme domluveni: přijedu do Poruby, abych na vlastní oči spatřil jedno z moderních ostravských sídlišť. Dáváme si schůzku v Ostravě; nový známý zřejmě podceňuje mou schopnost orientace. Příští den vyrážíme spolu naivihnutým autobusem, praxe z pražských tramvaji mi pomáhá vzdorovat soustavnému porušování fysikálního zákona o neprostupnosti hmoty. Vyjíždíme z Ostravy do polí, zastavujeme. abychom nabrali ještě další pasažéry, a znovu se dáváme do kodrcavého pohybu. Minutová ručička na mých hodinkách již přeskočila mnoho dílců. Konečně se přibližujeme podle informací nxého průvodce k cíli. Před kapotou autobusu se objevují novostavby. Sotva se dostane naše vozidlo k prvním domům, začnou se lidé hrnout k východu. Ale autobus jede dál. Přejede celé sídliště, až .na konci zastaví. Lidé se musí vracet několik set metrů ke svým domovům. Ze nemlčí, to je samozřejmé. Ale řidič má předpis — co tu pomůže lamentace! Nemůže zastavit dvakrát nebo dokonce . třikrát, aby usnadnil porubským jejich život. Život? Ano, i z takových maličkostí se skládá: A kolikrát jsem st musel ještě právě zde na Ostravsku uvě- domit, že právě tyto maličkosti rozhodují o velké věci. Rozhodují o tom, zda še tu lidé. cítí, nebo necítí šťastně. První shledání s Porubou je omračující. Průhledy do Kótových ulic budí zdání, že jsme se octli ve vládní čtvrti světové metropole. Korintské sloupy stojí jako vznešená stráž u vznosných domů ubíhajících desítky metrů do dálky; průčelní stěny jsou prolomeny průjezdy, zasahujícími někde až dvě třetiny budovy: snad byly plánovány pro stáda brontosaurů a nikoliv pro skromné lidské rozměry., At byly záměry jakékoliv, jedno je jisté: tyto průjezdy vykously zbytečně z obytných domů několik bytových jednotek. O blok dále se dostáváme z chladné renesance k veselejší architektuře dóžecích paláců. Veliké loggie, hojnost výklenků a bohatá sgrafitová výzdoba bezděky vyvolají představu slunných Benátek. Jenom gondoliéři tu scházejí — ale raději o nich nemluvme, kdo ví, nač je ještě v projektu, pamatováno. Pohled na další obytný blok nás přenese pro změnu do jižních Cech — za krásné vykroužené štíty by .se nemuselo stydět žádné rychtářské stavení na jih od Tábora. A skoro všude na domech jsou jako standardní výzdoba věžičky nejrůznějších typů: od. té největší, soupeřící zřejmě s leningradskou Zlatou jehlou na Paláci admirality, až k těm docela malým, kterými jsou posety střechy několika novostaveb. Blok, kde je jich nejvíce, získal dokonce už jméno „U věžiček", kterého se začíná užívat .i. v úředním styků; jak mne upozorňuje můj průvodce soudruh Vlček Vedle věžiček je poznávacím znamením porubského sídliště záplava sgrafit. Od ne příliš zdobných ornamentů až k figurám moderních chlapečků, kteří se bosky a v. planda■ vých košilkách vláčejí dejme tomu s filmovou kamerou či jiným vhodným nářadím nebo jen tak pro nic za nic čurají, s prominutím, směrem k nejblííšímu oknu, taliová je škála fantasie, na kterou, tu zahráli architekti a další výtvarní spolutvůrci falešnou písničku okázalé výzdoby. Když se pan měšták opičil po panu šlechtici, smál se tomu Moliěre a my s ním. Nikomu nenapadlo, že tři sta let po geniálním francouzském dramatikovi si architektura, která se chlubně zvala socialistickou, v ničem nezadá s Moliěrovým směšným hrdinou. Procházel jsem se s novopečeným funkcionářem porubského národního výboru, s přívětivým soudruhem Vlčkem, po budoucích třídách Poruby, kde se zatím povalují hromady písku, štěrku a sem tam nějaká ta hlava ještě nepostaveného sloupu, vzájemně jsme se upozorňovali na nejvýstřednější ozdobnosti (na příklad na průchod s. holými stěnami, ale se. sgrafitovou výzdobou — na stropěl), dělali jsme si šprťouchlata z buclatých andílků a věžičkových trsů, ale u srdce nám dobře nebylo, Ba ne., to není moc veselé vyražení vidět tak dokonale promarněnou příležitost, která se nenaskytne hned tak. každý den.. příležitost. . udělat zgruntu nové město, žádné záplatování starých areálů a příštipkaření na minulé. slávě, ale příležitost zhmotnit koncepci vskutku moderní, vtisknout do betonu tvář XX. století. Ne, není to žádný lusthaus srdce promenovat se dnes po pohřebišti zabitých možností; a navíc vidět, jak omítka, která na nových fasádách ještě ani neoschla, už opadává... A že výkladní skříně na hlavní tepně, které byly už před dokončením, se teď v poslední chvíli bourají a rozšiřují, aby byly — representativnější. Jenom tento malý prohřešek projektu stojí nás něco. kolem půl mil!oku. A co stojí celá ta zbytečná, nabubřelá výzdoba, minulá i budoucí, protože sídliště se zřejmě staví dál bez jakýchkoliv korektur, bez ohledu na přísná odsouzeni podobných staveb v Sovětském svazu a u nás? Netroufal jsem se optat. Ale stálo, by. to jistě za., důkladnou ekonomickou studii. Snad bycBopi se tak napříště vyvarovali .vyhazování peněz, fasádou na ulici. A snad by potom reportáž z nového sídliště nezněla jako. trauermarš, ale jako špásovná hudba do skoku. alexej kusák kultura 1957/2 Vzpomínáme V.Tillelio Minulý týden byla otevřena v Národním museu výstava dokumentů o životě a díle Václava Tilleho, jehož dvojí výročí připadá na letošní rok (narodil se před devadesáti lety a ze. mřel před dvaceti). Náš odborný tisk jisté zevrubně zhodnotí Tilleho rozsáhlou a různotvárnou práci vědeckou, našemu časopisu připadá připomenout veliký přínos profesora Tilleho české kultuře vcelku. Tille patři mnoha oblastem naší kultury. Patři literární vědě, zejména romanistice, jako zasvěcený vykladač Maeterlinckův, ale o nic méně i bohemistice, už pro svou monografii o Boženě Němcové. patří folkloristice jako badatel v lidové próze a hlavně jako tvůrce monumentálního „Soupisu' českých pohádek", patří divadlu, at už jako pilný a jiskřivý referent nebo universitní učitel, patří literatuře, jako autor pohádek pro děti, které psal pod pseudonymem Václav Říha, patři i překladatelům, protože z jeho iniciativy vznikl Kruh překladatelů. Jistě to neznamená, Že by Tilleho přínos byl dnes pro nás do puntíku přijatelný: I jeho názory je třeba vidět historicky a s mnohými z nich by bylo třeba se poprat. Ale vcelku je to přínos kladný beze sporu. Co však je opravdu nejkrásnější na Tilleho osobnosti, to je jeho vzácná schopnost, s níž dovedl své znalosti dát do služeb praktické, konkrétní, každodenní kulturně organizátorské činnosti. (To je, bohužel, vzácná vlastnost i dnes, kdy leckterý mladičký učenec, sotva odrostlý universitním škamnům, považuje pod svou vědeckou důstojnost napsat třebas článek, který by měl méně než tiskový arch a půl kopy odkazů pod čarou.) To Tille se nestyděl být žurnalistou, rád pomáhal v nakladatelstvích (u Laichtrů redigoval po léta Zeň z literatur) a také jinde, kde bylo třeba. .a nejedna pokroková akce byla vedle jmén Nejedlého a Saldy zaštítěna: i jeho jménem. (Fučík na to rád vzpomínal.) Ovšem Tille měl hodně daleko k marxismu a ke komunismu, byl dokonce spolupracovníkem Národních listů, ale na příklad jeho nezaujatý, živý a chápající postoj k sovětské kultuře (zejména k divadlu, 0 němž napsal hezkou knížku ,.Moskva v listopadu") jej řadil do pokrokové fronty naši kultury mezi dvěma válkami. Title byl všecko .jiné než kabinetní vědec, odtržený od života,, byl to moudrý, chápající člověk (snad trošku i libertin, nic lidského mu nebylo cizí). A právě toho jeho postoje životního, životního gesta je třeba si ■vážit. A je dobře si ho dnes připomenout. Snad může být v ledačems 1 dobrým příkladem. S. JŔED DESETI LETY, 4. července 1947, byla meri Československem a Polskou lidovou republikou »odepsána kulturní dohoda, která se stala základem živého styku ve všech oblastech kulturního života. Héliem let rozkvetla spolupráce vzájemným poznáváním nejlepších uměleckých dél klasických i nových, výměnou zkušeností i přímou spoluprací mezi spisovateli, divadelníky, filmaři, vědci a pod. Tak jsme na příklad měli příležitost poznat polské divadelní umění jednak v podáni hostujících scén, na př. známého satirického divadla nebo souboru Wagahůndy, či letos Slovvacfcého divadla z Krakova, které vystupovalo v •Bratislavě výměnou za zájezd bratislavského Národního divadla do Krakova, jednak nváděním polských her na naše jeviště. Jen na pražských scénách bylo loni uvedeno 12 původních polských her. Živá je i výměna hudebních umělců a vzájemné poznávání hudební kultury obou národů. Ye Varšavě působí od roku 1949 Čs. kulturní středisko, které seznamuje pomocí přednášek, filmových představení, výstav polskou veřejnost s naším nmčním a s životem našeho lidu. Podobné kulturní a informační středisko polské působí osm let také v Praze. Rada významných akcí se připravuje. Letos bude vyměněno přes 100 školských, kulturních, vědeckých a osvětových pracovníků, v Praze bude na podzim otevřena výstava krakovských výtvarníků a ve Varšavě čs. výstava užitého umění z oboru tvarování strojů a přístrojů. Deset let vzájemných kulturních styků přispělo významnou měrou ke shlížení a prohloubení přátelství mezi našimi národy. jp KľSlHV: D. Néhrú — Objevení Indie, SNPL K. Opit* — Můj generál. Naše vojsko Hry Osvobozeného divadla IV, Čs. spisovatel FILM: Kořeny (Mexiko) Hejtman z Kopnikn (NSK) DIVADLO: L, Hellmanová —- Podzimní zahrada (Tylovo divadlo, Praha) VÝSTAVY: Praha — Grafické dílo G. B. Piranesiho (Kinského palác) Technická práce v obrazech mincí a medailí, Japonsko (Národní museum) Sochařský náčrt, kresba a. drobná plastika od Myslbeka k Štursovi (Malá Í Strana, Besední 3) Olomouc — Obrazy B. Dvorského (Krajská galerie)