Kulturní Tvorba, červenec-prosinec 1964 (II/27-52)

1964-09-17 / No. 38

TÝDENÍK ÚV KSČ PRO POLITIKU A KULTURU 1,20 Kčs , 38* ulturní Ivorbťl ...a TELEVIZE Je N‘4do nepochybuje o významu televize. — nepochybovat o něm je jedna věc a postupovat podle toho je věc druhá. Nemám v úmyslu kazit svátečni pohodu a vnášet spory mezi partnery, kteří vedle sebe, každý po svém, hledí zvládnout náročné úkoly socialistické publicistiky, ale problém vzájemných vztahů tří hlavních masových sdělovacích prostředků nepřestal existovat v okamžiku, kdy к názvu Den tisku přibyly pojmy — rozhlas a televize. V tomto trojspolku je televize členem nejmladším, bez vlastní tradice. Hranice její působnosti jsou v pohybu, úevíme zatím přesně, kam ještě při své dynamičnosti dospěje, kdy nás postaví před problém, který jsme včas nepředvídali. Explozivní vývoj televize postihl film, v posledních letech pociťuje její tlak i divadlo. Zpřevracela ustálené metody osvětové činnosti, podstatně ovlivnila styl kulturního života lidí a čeká nás ještě zásah televize do způsobu vzdělávání. Jen ntézi publicistickými institucemi — a televize ji z valné části je — vládne zdánlivý klid. Vskutku — zatímco jinde tak či onak pocítili konkurenci televize — zde nás nijak netlačí. Náklady novin a publikací neklesají, a kdyby bylo dost papíru, ještě by rostly. Lidé dál procitají úvahy, diskusní články a komentáře; poslouchají rozhlas, sledují kritické rubriky, dopisy čtenářů, probírají sportovní referáty . .. Nějaké třecí plochy se sice vyskytly mezi rozhlasem a televizí, např. ve stanoveni vysílacího času televizních a rozhlasových novin, ale rozhlas našel — aspoň prozatímně — řešení, přizpůsobil se a dokonce od jisté doby oživil formy reportážní práce. Rovněž filmový týdeník rozumně rezignoval na aktuálnost a proměnil svou funkci atd. A přece si myslím, že není všechno, jak bývalo. Televize, která revolučním způsobem rozšířila a obohatila formy žurnalistiky, nezůstává bez vlivu na ostatní publicistiku. Zjednodušeně řečeno — televize podstatně zkonkrétnila informace, zprostředkovávané do té doby výlučně tiskem a rozhlasem. Člověk u televizoru se o událostech nejen dočítá, ple vidí je na vlastní oči, poznává DUŠAN HAV L ÍČEK tváře lidi, o nichž dosud jen četl nebo slyšel, děje a prostředí sleduje nejen na kusém, statickém snímku fotografie, ale v celistvosti a v pohybu a někdy — a to je jedinečná přednost televize — právě v okamžiku, kdy se odehrávají. Splnila se dávná touha lidstva vidět na dálku, dávná jako touha létat. Tisk má dnes jiného čtenáře než před deseti, patnácti lety — as tím by měl počítat. Neobyčejná názornost spolu s aktuálností je charakteristickým rysem televizní publicistiky, i když nelze říci, že by se jím u nás vždycky honosila. Ale objektivně tato možnost existuje a záleží na televizních pracovnících, na organizačních a technických podmínkách jejich práce, aby se projevila zřetelněji. V tomto směru máme stále co dohánět. Opakovat známé pravdy má smysl, pokud i jen zčásti trvají. A je to bohužel tak, že jsme po léta budovali televizi především jako kulturní a uměleckou instituci a nedoceňovali její funkci publicistickou. Přiznejme si, že v kapitalistických státech postřehli mnohem dříve, jak vlivný publicistický prostředek mají v televizi. Zpravodajství, komentáře, besédy a rozhovory, reportáže jsou tu většinou na vysoké úrovni, pohotové, vynalézavé, přitažlivé. Přímé přenosy, rozvinutá výměna zpravodajských materiálů (i formou dispenčinku, jakou má např. Eurovize), vysílání reportážních štábů do všech koutů světa, kde se něco pozoruhodného děje, vystupování předních politiků, nekonvenční rozhovory se zajímavými, lidmi apod. jsou samozřejmostí, stejně jako dokonalé vybavení, neúnavné zvyšování techniky, lehkými přenosnými kamerami a magnetickým záznamem obrazu počínaje a velkými projekty spojových družic konče. Chceme-li v nesmiřitelném ideologickém zápase vítězit, pak musíme pro své správné myšlenky najít i takové metody a mít takové prostředky, které je budou sdělovat co nejúčinněji. Na čtenáře a diváka si stěžovat nemůžeme, jedním z nejprůkazně ších výsledků boje proti dogmatismu je i zvýšený zájem o informace, o politické, ekonomické a kulturní problémy. O to vyšší jsou nároky občanů na publicistiku, televizní stejně jako novinovou a rozhlasovou. Od posledního stranického usnesení se v televizi leccos pohnulo dopředu, ledy byly prolomeny. Zejména po XII. sjezdu pronikly na obrazovku živější pořady, nové myšlenky a formy práce, před kamery několikrát předstoupili přední političtí pracovníci, začalo být trochu rušno. Ke spokojenosti máme však ještě . daleko. Naše televizní žurnalistika trpí nejen stejnými neduhy jako tisk a rozhlas, ale má i některé své zvláštní problémy. Obojí jsou v televizi víc patrné. Zvýrazňuje je mimo jiné 1 nesrovnatelně masovější záběr televize: náš největší deník má náklad 1 040 000 výtisků ve všední den, zatímco televizní noviny »vycházejí« v nákladu jedenatřičtvrtěmiliónovém a sleduje je několikanásobně větší počet diváků. Přitom právě televizní noviny, komentáře к mezinárodním událostem, kritické a diskusní pořady a aktuální přenosy patří к nejsledovanějším programům. Je proto přirozené, že na každý nedostatek ve zpravodajství, nepřesnost či omyl v kritice diváci citlivě reagují. O to odpovědnější a namáhavější je práce televizních žurnalistů. Se soudružskou kritikou se jim proto musí dostávat i jiné, praktické pomoci. Kdo aspoň trochu nahlédl do zákulisí televizní práce, neubrání se dojmu, že bychom měli urychleně zajistit lepší a spolehlivější techniku televize. Viděli jsme například, jak při příletu soudruha Chruščova přejížděly po letištní ploše a obtížně se proplétaly mezi hosty těžké studiové kamery. Bohužel — naše televize nemá к dispozici pohyblivé přenosné kamery a jejf »očka« — jak říkají Obchod i krása v Brně vystavují vedie sebe jednotlivě druhy výrobků bez ohledu na to, který stát je vyrobil. S podobným uspořádáním se totiž jinde nesetkávají. Obchodník má možnost vybírat, srov-. ríávat parametry jednotlivých zahraničí nich nabídek hned na místě, v mezinárodní soutěži, jaká se jinde nenaskytne. A co tomu říká výrobce, vystavovatel? Není postižen? Vždyt musí přicházet každý rok s něčím novým, překonávat parametry výkonů a vah, zdokonalovat povrchovou úpravu, nezanedbávat výtvarné řešení, zásobit se kvalitnějšími prospekty ... To jsou jistě náročné požadavky, s nimiž se musí obracet na své konstruktéry, výzkumné a vývojové pracovníky, technology, ekonomy v neposlední řadě na své obchodní záa stupce, kteří konečný výsledek jejich společného Snažení musí umět propagovat, předvést, nechat vyzkoušet a — prodat. A přesto, či právě proto, přijíždí do Brna rok od roku více výrobců-vystavovatelů. Na prvním jich bylo 432 z 31 zemí, na letošním 620 z 36 zemí. Podobně stoupají čísla o účasti zahraničních obchodních zástupců. К jejich spokojenosti a konečně i к spokojenosti,sa-, motného pořadatele úměrně klesla návštěvnost z 2 miliónů osob a stabilizovala se letos na přijatelné výši. К větší přitažlivosti odborníků přispěla další novinka — soutěž o zlatou medaili MVB 1964. Letos se o ni ucházelo 300 výrobků; desetina z nich zlatou medaili právě získala — patří к nim 16 našich strojírenských výrobků. To je potěšitelné. Připočteme-li ke všem těmto příznivým jevům desítky oborových dnů s odbornými přednáškami, jilmy a výstavkami, mezinárodní symposia o ne/novějších výsledcích vědy a techniky, která se stávají rovněž tradicí pro veletrh socialistické země, chápeme okřídlený výrok o Brně v pravém světle. Ten výrok totiž zní: »účast na veletrhu je drahá záležitost, ale nejít do Brna by bylo dražší...« Svůj původ má v zahraničí, ale .platí snad dvojnásob pro naše výrobní podniky. Právě tady v Brně, v domácím prostředí, je snazší zamyslet se nad současnou úrovní naší strojírenské produkce, nad možnostmi, které nám poskytuje mezinárodní soutěž a které jsme zdaleka nevyčerpali, nad vztahy mezi zahraničním obchodem a výrobou, které jsou zrovna nyní předmětem diskuse, a nad obchodními výsledky vlastními či našich přátel. Nebot řečeno zcela konkrétně a otevřeně: další rozvoj našeho národního hospodářství závisí na zahraničním obchodu, na tom, jak strojírenský průmysl — jeho hlavní dodavatel — se bude umět přizpůsobit světovému trhu. Letošní Brno je opětovným svědectvím, že o kvalitní strojírenské výrobky z Československa mají světové trhy zájem ustavičný. MIROSLAV StGL Pokračovaní na str. 6 SNÍMEK LEOŠE NEBORA PAVLA Jezdec devítiletého BRODSKÉHO je jednou z mnoha set prací připravovaných na blížící se pražskou mezinárodní výstavu dětského výtvarného projevu V mnoha jazycích světa lze slyšet na letošním brněnském veletrhu lichotivá slova. Lze věřit, že to nejsou jen zdvořilostní fráze. Vystihují totiž to, o čem se a tobráceném slova smyslu diskutovalo и nás, když se brněnský veletrh zrodil. »Máme veletrh pro krásu čí pro obchod?« ptali se tenkrát vystavovatelé. »Jarmark, národní pout nebo mezinárodní obchodní fórum?« Extenzívní a kvantitativní prvky našly svou živnou půdu i na prvních veletrzích v Brně. Bohužel i veřejné hodnocení bylo svedeno na falešnou cestu a měřilo úspěchy veletrhu spíšé jeho krásou než dosaženými obchodními úspěchy. je proto dvojnásob příjemné zjištění, že došlo к obratu a že se z Brna stalo místo pro obchod v krásném prostředí. Dík všem jeho režisérům, kterých jsou sice stovky, ale ukázněně se podřizují ústřední myšlence hlavního režiséra. Veletrh se stává specializovaným veletrhem, exponáty jsou oborově uspořádaný'. 1 rozsah oborů se zúžil, kvalita převyšuje kvantitu. Pro zahraniční návštěvníky je vskutku pozoruhodné, že se