Kulturní Tvorba, leden-červen 1967 (V/1-26)
1967-04-20 / No. 16
ROČNÍK V * 20. DUBNA 1967 Kčs 1,20 TÝDENÍK ÚV KSČ PRO POLITIKU A KULTUR U"~ \ DNES V CISLE ► Rozhovor s A. Branaldem J. Hermach: Sebepoznání jako nutnost F. Lexa: Společenská funkce práva F. Dobiáš: Politická aktiva turistiky M. Lamurová: Dvakrát o designu M. Filip: Dialogy J. Šedivý: Jugoslávie bez senzací Poslední interview s Isaakem Babelem u Itu rní tvorba SEBEPOZNÁNÍ JIŘÍ HERMACH Historie zná údobí, kdy život v té či oné zemi přešlapoval na jednom místě. Naopak zná údobí, kdy »čas oponou trhnul«, kdy život pronikal rychle kupředu a tvořil nové, nezmapované krajiny. Takové zřetelné odlišnosti svědčí o tom, že uvnitř společenského pohybu zápasí stále protikladné tendence. Jedny by chtěly zachovat dosažený stav, chtěly*by ho stabilizovat, jsou nakloněny životnímu zájmu »spokojit se«. Druhé by chtěly dosažený, existující stav překročit, překonat. Chtěly by vykročit dál, vyvíjet nové, vytvářet nová území života. Ty mají v sobě náboj »nespokojit se«. Socialismus má prazvláštní přirozenost. I když obsahuje taká oba typy tendencí, privileguje tu »nespokojenou«. A nevede к to-; mu snad rozmařilá subjektivní záliba lidí v »nespokojenosti«. Příčina tkví hluboko a ie podstatná. Taková kvalita pohybu, zaměření společenskéhq »silového pole« socalismu, vyplývá z jeho podstatné vlastnosti. Z vlastnosti, která se objevuje v historii poprvé. Nejrůznější objektivně subjektivní lidské síly, historicky nahromaděné i okamžité, v aktualizované jednotě odmítly dosavadní způsob života a přihlásily se к projektu jeho překonání. Společnost o tomto projektu věděla a tušila, ale také nevěděla a netušila (protože společnost jsou skuteční lidé), že nemůže být vytvořen bezprostředně, že nemůže vystoupit jako hotová Minerva z hlavy jupiterovy. Vznikl tak způsob života, který o sobě teoreticky ví, že se musí překonat, chce-li prakticky dokázat svou životaschopnost. Musí překonávat každý svůj stav, nechce-li se sobě odcizit. Může skutečně žít jen tak, že se stále radikálně přeměňuje. Potřebuje se tedy zrušit, překonat a teoreticky ví o této logice své existence. V jistém smyslu se podobá zárodku. Tomu zvláštnímu stadiu života, který existuje jen tím, že se vyvíjí, že se dere kupředu, že vytváří tvary a orgány, které vzápětí odhazuje. I lidský zárodek má v určitém stadiu žábry, které vzápětí zanikají. Kdy-i by zárodek přestal růst, přestal se vyvíjet, zemřel by, NUTNOST Analýza by ukázala, že socialismus je zvláštní typ časové hranice. Ke specifickým obecným .zákonitostem hranice patří, že jsou zvláštní oblastí pohybu, jehož každé místo a každý moment v sobě obsahuje polarizaci dvou protikladných tendencí. Jedna směřuje к obnově bývalé kvality, druhá směřuje к vytvoření nové. Ale u socialismu nejde o reverzibilnl, »vratné« rozhraničování dvou kvalit, kapitalismu a komunismu. Nelze libovol‘ně přecházet od jedné kvality к druhé. Právě tak není socialismus tím typem hranice, ve které se ještě nevytvořila podstatná podmínka existence nové kvality. Zespolečenštění výrobních prostředků, ai ještě jakkoliv nedokonalé, existuje. Můžeme tedy stručně socialismus charakterizovat jako hranici přisvojenou již komunismem. Patřící к jeho kvalitě. Obrazně by bylo možno charakterizovat socialismus jako »povrch« komunismu. Polarizace mezi kvalitou kapitalismu a kvalitou komunismu, která činí každý moment a každé místo pohybu našeho života rozporným, produkuje v důsledku toho naléhavou potřebu posilovat na základě hluboké a přesné znalosti míry prvky, zájmy a zárodky komunistického charakteru. Protože ale pojem komunismu byl v myšlení příliš často vulgarizován a zaměněn frázemi, musíme pod tímto pojmem teprve probojovávat naprosto nehotový, pouze v hlavních obrysech se projevující projekt života, který si klade za cil rozvinout co nejhlubší a nejpodnětnější plodné rozdílnosti mezi lidmi. Kdy budou vytvořeny podmínky, ve kterých lidé budou moci žít jako individuálně originální tvořivé osobnosti? Takový úkol vyžaduje od lidí tvořících společnost, která vstoupila na cestu takového pohybu, mimořádný obrat nebývalé kvality. Požaduje, aby byl zajištěn pronikavý předstih společenského vědomí před společenským bytím. (Užil jsem tohoto tradičního způsobu vyjádření, i když ho považuji za velmi nedokonalý. Zastírá tu podstatnou skutečnost, že vědomí je zvláštním vnitřním a nikoliv vnějším pohybem bytí. V článku je ale třeba zjednodušovat.) Požaduje, aby analytlcko-syntetické a tvořivé vědění se stalo základem vědomí, schopného progresivně řídit jednání lidí, jejich činy. Schopného řídit vývoj tak, aby se nezatarasovala, ale naopak uvolňovala cesta spontánním tvořivým činům lidí. Aby se soustřeďovaly progresivní síly společnosti, netříštily se a neoslabovaly. Aby jejich schopnost vyvíjet život se stala autoritou politické moci ve společnosti. To je zcela nebývalý nárok. Vyžaduje, aby byly poznány a poznávány společenské podmínky, rozhodující o zaměření zájmů a motivace lidí, rozhodující o společenské prestiži hodnot. A pak je třeba nalézat způsoby, jak tyto podmínky dostávat pod společenskou kontrolu tak, aby progresivní tendence byly posilovány a regresivní oslabovány. Každá politika pouhého přání a vůle musí v socialismu zklamat. Proto každá deformace a porucha života si vynucuje, aby politika rychle a účinně srůstala s vědou. Pokračování na str. 1 Jeden z nej důležitějších prvků moderní kopané je schopnost vytvořit si i v nejprudším spádu hry »volný prostor« к zaútočení. A aniž bychom chtěli problematiku celé naší tělesné výchovy a sportu zužovat na podobný fotbalový příměr, lze říci, že na lil. sjezdu Československého svazu tělesné výchovy šlo především o toto: vytvořit pro další rozvoj tělovýchovného hnutí co nejširší operativní prostor, aby bylo možno důrazně zaútočit proti hrozící stagnaci, jejíž příznaky se na mnoha úsecích tělovýchovy a sportu projevují. Věhlas našich reprezentantů, v některých sportovních odvětvích je evidentní — a hlavní sjezdový referát to mohl se zadostiučiněním konstatovat: od vynikajících úspě-> chů na olympijských hrách v Tokiu (v roce 1964) přes světová prvenství volejbalistu, házenkářů či gymnastek v roce loňském či letošním; mezi dvěma sjezdy f v roce 1962 až 1967) získali čs.-sportovci 33 titulů mistrů světa, 17 titulů mistrů Evropy. Současně však je tady i varování: téměř 80 000 čle-. nů ČSTV v loňském roce ubylo; od roku 1957\ (založení ČSTV) do 1962 (II. sjezd) vzrostla členská základna naší jednotné tělovýchovné organizace asi z 900 000 na téměř 1 600 000 příslušníků, od 1962 do 1965 pak už jen o 100 000 členů — zatímco loni už dochází к poklesu členské základny. Nebo: situace v investiční výstavbě a údržbě tělovýchovných zařízení je rovněž krajně neradostná; hodnota současného majetku ČSTV sice představuje částku vyšší než čtyři miliardy Kčs, ale přitom jen asi pět procent tělovýchovných zařízení odpovídá moderním požadavkům! Známe až příliš doslova katastrofální stav v tomto směru v Praze, nevšímavost к nutnosti alespoň základních tělovýchovných zařízení při výstavbě sídlišt, minimální . vybavenost škol. Tím vzniká další rozpor: na solidních vědeckých základech a rozborech jsou postaveny naše znalosti, co a jak dělat pro rozvoj tělesné výchovy a sportu; avšak zhusta nemáme kde rozvíjet tuto činnost a rovněž je i mnoho potíží s tím, kdo ji má vést a pěstovat v rolích cvičitelů, trenérů, organizátorů, rozhodčích. Proklamativně . se totiž tato organizátorská a sportovně technická činnost odborných tělovýchovných kádrů označuje za politicky významnou, ale v konkrétních místních podmínkách se převážně považuje za věc soukromého zájmu a zábavy. Právě na sjezdu bylo jasně řečeno, že společenské postavení tělesné výchovy spočívá v tom, že celá činnost ČSTV je úzce spjata s potřebami státu a socialistické společnosti, že žije, roste a sílí tak, jak se rozvíjí ekonomika, politika a kultura. Proto také nelze podléhat iluzím, že tělesná výchova může být zabezpečována přednostněji než národní hospodářství; že by ovšem na druhé straně měla dostat co její jest — při jejím principiálním významu pro socialistickou společnost — to zůstává rovněž mimo jakoukoli pochybnost. Sjezdové dokumenty plně z těchto faktů vycházejí. si Realizdce sjezdových závěrů však vyžádá od nového, omlazeného vedení ČSTV především diferenciaci v jeho řídící práci: specifický přístup к problémům masové tělesně výchovy, jednotlivých sportovních odvětví, к otázkám špičkového sportu, tělovýchově na vesnici, sídlištích apod. Dokonalejší souhra rovněž musí být i s ostatními partnery, jejichž zájmem i povinností by mělo být formování fyzicky i morálně zdatných občanů socialistické vlasti (CSM, ROH, ministerstvy školství i národní obrany). Či snad by mohl někoho uspokojit fakt, že do dobrovolné tělesné výchovy je v ČSTV zapojeno 14,8 procenta z počtu obyvatel v našem státě? Znovu se i na lil. sjezdu ČSTV prokázalo, že kromě aspektů biologických musíme v této sféře pozorně sledovat i prvky společenské, aby se patřičně reagovalo na fakt, že v důsledku civilizace dochází к podstatným změnám ve způsobu života a jeho podmínek, a to jak ve městech, tak i na vesnicích. Pouhým pasivním, i když sebevášntvějším fanděním zvědavých statisíců и televizních obrazovek bychom к upevnění fyzické zdatnosti lidu příliš nepřispěli. Vedení naší tělesné výchovy a sportu má před sebou mnoho úkolů. Jsme však přesvědčeni, že nezůstane při řešení problémů, přednesených na lil. sjezdu ČSTV, nijak osamoceno. JOSEF OKTÁBEC jako '< > iM^aví - rekordy - peníze ШШШШШ > x < > J SK co > o 2trt CC v>4 < =* tsl