Lidová Demokracie, červenec 1972 (XXVIII/153-178)

1972-07-01 / No. 153

LlÜOVÄ D6MOKRA.CI6 ROC. XXVIII. - C. 153 CENA 1 Kčs________________ORGÁN C S. STRANY LIDOVĚ — NOSITEL ŘADU PRÁCE___________Praha sobota 1. července 1972 Politika Národní fronty je i naši politikou Prof. ANTONÍN LINHART JAKO PRÍSLUŠNÍCI Československé strany lido­vé si uvědomujeme, že měřítkem oddanosti к so­cialismu nemůže být nic jiného, než poctivá a svědomitá práce, která je nezištně zaměřena к obecnému prospěchu. Tuto činnost strana rozvíjí jako nedílná součást Národní fronty, kde chce pod vedením Komunistic­ké strany Československa se všemi ostatními slož­kami vytvářet předpoklady pro politickou práci na základě vzájemného porozumění a důvěry. Uvítali jsme závěry ze společného zasedání předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR a vlády ČSR i usnesení účastníků konferen­ce vlády s funkcionáři národních výborů z 28. března tohoto roku, protože se staly vodítkem к uzavírání dohod mezi národními výbory a or­gány Národní fronty na všech stupních. Všude tam, kde výbory Národní fronty byly ustaveny a dohody uzavřeny, vyslovili se lidovci Jihomoravského kraje pro hlubší součinnost or­gánů a organizací NF se státními orgány, aby společné zájmy byly důrazněji uplatňovány a aby tato spolupráce přinesla dobré výsledky. Můžeme však odpovědně prohlásit, že jíž před­tím příslušníci naší strany v duchu Ideových zá­sad (politické činnosti se jednoznačně přihlásili к programu všestranného rozvoje naší socialistic­ké společnosti а к plnění konkrétních úkolů, jak je vytyčil XIV. sjezd KSČ. Důkazem toho byly volby do zastupitelských sborů, které se staly ne­jen dalším krokem к cílevědomé a náročné práci, ale také zkouškou politické vyspělosti našich ob­čanů. jihomoravští lidovci se podíleli na přípravě vo­leb, na jejich politickoorganizačním zajištění, pra­covali v agitačních dvojicích a jejich aktivní spo­lupráce v Národní frontě se úspěšně rozvíjela i při tvorbě volebních programů, к nimž byly zpracovány konkrétní připomínky a podněty ze členských schůzí. Je dnes radostnou skutečností, že iniciativní, obětavá a nezištná práce našich bratří a sester ve volbách byla kladně hodnocena a že jsme tak přispěli к vytvoření všelidové jednoty. Víme, že volbami práce neskončila, ale že je třeba slova naplnit skutky, aby volební programy, které vyjadřují zájmy občanů našich měst a obcí, byly včas a beze zbytku splněny. Uskutečňovatelem volebních programů podle březnové konference je nadále Národní fronta. V ní přijala svůj podíl odpovědnosti i Čs. strana lidová. Jsme si vědomi toho, že úspěch jakékoliv práce je přímo závislý na tom, do jaké míry se nám podaří získat co největší počet lidí, aby tuto práci konali zcela dobrovolně, svědomitě a s vě­domím, že je nutná a prospěšná. Proto na všech členských schůzích místních organizací jsme u příležitosti výměny členských legitimací vyzvali naše členy, aby na počet sjezdu uzavřeli pracov­ní závazky na pracovištích a na všech akcích, které jsou zaměřeny к zvelebení prostředí, v němž žijí. Stále platí zásada: „Kdo chce vést, musí před­čít“. Proto svoláváme pravidelné aktivy poslanců, členů komisí, zástupců strany v Národní frontě a stranických funkcionářů к společným poradám, aby informovali členskou základnu o připravova­ných akcích a zpětně aby přenášeli podněty a návrhy z řad členů do příslušných orgánů. Ze závěrů březnové konference vlády s funkcio­náři národních výborů vyplývá, že pětiletý plán a volební program Národní fronty jsou pro nás zákonem. Vidíme v nich nejenom uspokojování materiálních potřeb člověka, ale nedílnou jejich součástí se musí stát i úsilí plně obnovit a rozvi­nout živou politickovýchovnou práci. Budeme dů­sledně vysvětlovat a prosazovat politiku Národní fronty a vlády s cílem získat všechny členy strany a její příznivce pro plnění úkolů socialistické vý­stavby a pro vytváření lepších mezilidských vzta­hů. Morálka politická ani morálka naší víry nám nedovoluje, abychom zůstali lhostejnými. Chceme prokázat, že i když máme jiný filosofický pohled na život, že nás spojuje s ostatními poctivá snaha pracovat a zasazovat se za obecné blaho, snaha za prosazování principů sociální spravedlnosti a za praktické uskutečňování požadavků lásky к bližnímu. My, lidovci Jihomoravského kraje, vycházíme vstříc všem, kdo to myslí dobře, a přejeme si, abychom se vzájemně lépe poznávali, jeden dru­hého chápali a respektovali, abychom se oprosti­li od nesprávných předsudků minulosti a více si věřili. Sjednoťme, sestry a bratři, všechno úsilí moz­ků, rukou i srdcí к tomu, aby se nám společné dílo věrné služby ČSL a naší společnosti podařilo. (Diskusní příspěvek připravený pro sjezd CSL) Závěr školního roku v Klínci o (ld): Přednáškou br. F. Rezka, člena rady NVP, sociální politice ČSSR v 5. pětiletce byl včera v Ostřední politické škole ČSL v Klínci úspěšně za­končen kurs pro tajemníky OV ČSL a současně i poli­­tlckovýchovný školní rok 1971—1972. V závěrečném zhodnocení celoroční činností vyzdvihl tajemník OV ČSL, vedoucí politickovýchovného odděleni br. dr. V. Kuklík, významný přínos školy к úspěšnému dovršení politického, ideového a organizačního sjednocení na­ší strany. V 27 jednotýdenních, specializovaných kur­sech a ve 2 kursech dálkových prokázalo 715 poslu­chačů — absolventů ÚPŠ ČSL, že správně chápou po­slání a úkoly Čs. strany lidové v Národní frontě ve­dené KSČ a že získaných znalostí konkrétních návo­dů a podnětů plně, činorodě a Iniciativně využijí v duchu závěrů XIV, sjezdu KSČ a červnového sjezdu CSL při dalším rozvoji naši socialistické společnosti. Jarní zasedání FS uzavřeno (čtk): President ČSSR armádní generál Ludvík Svoboda oznámil svým dopisem předsednictvu Fe­derálního shromáždění, že podle článku 61 ústav­ního zákona o československé federaci prohla­šuje jarní zasedání Federálního shromáždění za skončené dnem 1. července 1972. Tradiční setkání na Pražském hradě Představitelé našeho státu besedovali s nejlepšimi absolventy škol (ětk): Pražský hrad včera večer umládl. Již tradičně dostalo letos pozvání к jeho návštěvě na zá­věr školního roku 400 nejlepších absolventů učňovských, středních a vysokých škol z celé republi­ky. Krátce před 18. hod. zaplnili slavnostně vyzdobené historické sály Hradu, kde s rozechvěním očekávali nejvyšší osobnosti politického života. Jejich příchod uvítali potleskem. Setkání se zú­častnili generální tajemník OV KSČ G. Husák a další členové předsednictva ÚV KSČ V. Bitek, P. Colotka, A. Indra, J. Korčák, J. Lenárt, L. Strougal, kandidát předsednictva ÜV KSČ V. Hůla, předseda OKRK KSČ M. Jakeš, tajemník OV KSČ J. Fojtík. Mezi oficiálními hosty byli dále první místopřed­seda FS ing. J. Marko, místopředsedové FS V. Da­vid, prof. dr. D. Hanes, A. Pospíšil, dr. B. Kučera a L. Hanúsek, místopředsedové federální vlády F. Hamouz a ing. J. Zahradník, ministři školství ČSR a SSR ing. J. Havlín a prof. ing. S. Chochol, ve­doucí funkcionáři ÜV SSM, představitelé českého a slovenského Odborového svazu školství a vědy a řada dalších osobností našeho politického a ve­řejného života. Mladí lidé plně využili příležitostí, které jim bezprostřední rozmluvy s našimi předními politi­ky a státníky skýtaly. Námětů к besedám bylo to- Prohlášení presidia Cs. výboru pro evropskou bezpečnost (čtk): Presidium Cs. výboru pro evropskou bezpeč­nost přijalo na svém zasedáni v Praze prohlášení, v némž se mj. praví: Presidium výboru projednalo zá­věry červnového shromáždění představitelů evrop­ské veřejnosti v Bruselu a plně se s nimi ztotožňuje. Shromáždění bylo akcí, jíž evropské národy prokázaly své odhodlání prosazovat vyřešení všech vnitroevrop ských problémů v zájmu trvalé bezpečnosti národů a států našeho kontinentu a jejich všestranné mírové spolupráce. Presidium ocenilo podporu, kterou myšlen­ce a cílům shromáždění projevily svými rezolucemi orgány NF. společenské organizace, pracující a mlá­dež měst i venkova. Cs. výbor pro evropskou bezpeč­nost se obrací na naši veřejnost s výzvou, aby i na­dále aktivně podporovala šířící se mezinárodní hnutí za evropskou bezpečnost a spolupráci zejména v sou­vislosti s přípravou celoevropské konference vlád. Uspořádání hlavních evropských problémů bude zna­menat podstatný přínos к vítězství míru, demokracie a pokroku i na dalších kontinentech. lik, kolik jich život přináší. Živě se např. ve sku­pince kolem G. Husáka hovořilo o rozmísťování mladých absolventů pedagogických škol, o stav­bách mládeže, o příkladech pracovního hrdinství. Nejedna připomínka také podtrhla potřebu pěsto­vat v mladých lidech pocit odpovědnosti za roz­voj státu a jeho hospodářství. Chlapci a děvčata též pozorně vyslechli řadu dobře míněných rad do další etapy života, která se jim s výučním listem, maturitním vysvědčením nebo s diplomem v ruce otvírá. ' A protože se letos v září sejde I. sjezd SSM, hodně se též hovořilo o práci naší jednotné orga­nizace dětí a mládeže. Ze setkání, které bylo odměnou mladým lidem za jejich úspěšné výsledky práce ve škole, za ak­tivní činnost SSM a jeho Pionýrské organizaci a za poctivou a odpovědnou přípravu к nástupu do praxe, si každý z jeho mladých účastníků odnesl mnoho podnětného do dalšího života. Trvalou upo­mínkou budou pak pro všechny mladé lidi pozván­ky na včerejší setkání na Hrad, na kterém předsta­vitelé OV KSČ a státu ochotně a neúnavně dávali své podpisy. Vyznamenání rumunských přátel (čtk): Generální tajemník ÚV KSC přijal v budově ÜV KSC vojenskou delegaci Rumunské socialistické re­publiky, vedenou ministrem ozbrojených sil RSR ar­mádním generálem I. Ionitsou. V průběhu besedy pře­dal G. Husák Členům rumunské delegace plakety K. Gottwalda. Rumunskou delegaci dále přijal předseda vlády ČSSR dr. L. Strougal. Při této příležitosti předal rumunským vojenským představitelům státní vyzname­nání, která jim udělil president republiky armádní ge­nerál L. Svoboda. Řádem Rudé zástavy byl vyznamenán ministr armádní generál I. Ionitsa. Rád Rudé hvězdy byl udělen generálplukovníku 1. Comanovi, generál­­plukovníku V. lonelovi, generálporučíku V. Mileaovi a generálmajoru A Nlculescuovi. Další Členové dele­gace převzali vyznamenání za upevňování přátelství ve zbrani 1. stupně. Takhle začínají kaidoročnč prázdniny Foto LD — D. Srbová Páté kolo rozhovorů s NSR ze (čtk): Ve dnech 29. a 30. června se se‘tkali v Pra­náměstek ministra zahraničních věci J. Gótz a státní tajemník dr. P. Frank к pátému kolu sondážních rozhovorů mezi ČSSR a NSR. Rozho­vory byly vedeny v otevřeném a dobrém ovzduší. Obě strany se usnesly podat svým vládám zprá­vu o výsledcích dosud vedených rozhovorů, v Ochrana socialistické zákonnosti věcí náš všech Poslanci FS projednali zprávu generálního prokurátora ČSSR dr. J, Feješe (ětk): Hlavním bodem druhého dne jednání Federálního shromáždění byltf zpráva generálního prokurátora ČSSR a předsedy Nejvyššího soudu ČSSR o stavu socialistické zákonnosti. Poslanci předem obdrželi к tomuto bodu obsažný písemný materiál, který na schůzi odůvodnil generálni prokurátor ČSSR dr. J. Feješ. Předseda Nejvyššího soudu ČSSR dr. V. Při­chystal doplnil písemnou zprávu a úvodní projev generálního prokurátora poznatky vyplynuvšími z práce a ze zkušeností soudu: odpověděl současně na řa­du legislativních námětů, které se vyskytly při pro­­(ednávání zprávy ve výborech Federálního shromáž­dění. Dr Přichystal konstatoval, že ve zprávě 1 ve všech diskusích se největší pozornost věnovala nejhrubším formám porušování socialistické zákonnosti — kri­minalitě Páteří systému trestů v současné době je trest odnětí svobody. Jestliže se vyslovuje požada­vek přísných trestních sankcí, pak se tím nezřídka míní především nepodmíněnost trestu odnětí svobody, jeho délka a také tvrdost jeho yýkonu. Požadavek zpřísněni je podložen zkušenostmi šedesátých let, kdy položení důrazu na společenské výchovné působen! a naděje na rychlé a široké výsledky tohoto působeni vedly jak v zákonodárství, tak zejména 1 v praxi к výraznému zmírňování trestních sankcí a nakonec к llberallstlckému přístupu v posuzování trestné čin­nosti, zejména u některých jejích druhů. Nejvyšší soud ČSSR, pokračoval dále dr. Přichystal, dal při rozpracovávání závěrů XIV. sjezdu KSČ soudům direktivy skoncovat se zbytky neangažovaného pří­stupu a s liberallstlckýml tendencemi při posuzování některých druhů trestné činnosti a při ukládání tres­tů recidlvním pachatelům, ale také direktivy pro­řoltračovánl a* »tf. 1. Svátky léta STANISLAV TOMS mladší Být městem, žehral bych nad nevděkem svých dětí. Kdo jednou — byt jen na pár týdnů — oku­sil roli „měšťana“, nevzdal by se ui ani za blan­kyt nebe všech těch seskupených možností a vý­hod. A přece přichází nejméně dvakrát do roka doba, kdy začneme město hanět, vytýkat mu ne­dostatky, ač je tolik milujeme, a snažíme se, jako pes přivázaný na řetězu, střást ze sebe jeho ulice a prchnout — kamkoliv, bude-ll to dost daleko. Letní dovolené jsou svátkem, na který už podvě­domě někdy od prvních jarních dnů šetříme síly, protože víme, že si v něm rozhodně neodpočt­­nefhe. Sama volba vhodného místa a času je obřadem vyžadujícím mnoho a mnoho hodin soustředěné tvůrčí organizační a myslítelskč práce. Rada Udí má samozřejmě první část problému vyřešenou předem — vlastní chatu, a protože se na její vý­stavbě nelidsky zapotili, bylo by nemyslitelné, aby na ní nestrávili t ty nejvzácnější chvíle Velké Do­volené. Vzpomínám st, jak kdysi jeden г mých nedale­kých předků odmítl výhodnou koupi domku и Má­chova jezera. Nechtěl se vázat každý rok na stej­né místo. Osud je však mstivý. Jezdili jsme к Má­chovu jezeru rok co rok po dvacet let a bydleli v podnájmu. Pokaždé jsme věnovali rodinnému mudrci tichou vzpomínku — za pustého zlořeče­ní. К závažným problémům ohledně místa „koná­ní provedení dovolené“ však může dojít v přípa­dě, kdy se dva plnoletí jedincí spoji к založení nové rodiny a první léto poznají, že každého z nich táhne tradice na jíně místo — jeden vzývá kupříkladu krásy vysokotatranských ples a dru­hý miluje lenošení na zádech и jihočeských ryb­níků. Pak se může celá záležitost stát věcí presti­že, jde o to, kdo Je vlastně hlavou rodiny... Takže se nakonec přece Jen jede к ženiným ro­dičům. Stejně závažnou, ne-lt ještě důležitější otázkou Je správný výběr doby konání tohoto letního stě­hování. Ptáci to mají snadné — napoví jim pud. My. s delfíny snad nejinteligentnější tvorové, má­me — bohužel — к dispoztct mozek. S uspokoje­ním jsem v odborné učebnici psychologie přečetl pasáž o mechanismu rozumové volby mezi dvěma variantami, na pohled stejně přitažlivými. V oka­mžiku, kdy se přikláníme к jedné, se ■nám rázem začne ta protější zdát příznivější, t nahneme svou mysl к ní a rázem spatříme tu původní v plném lesku a kráse. To pokračuje — s neúprosnou pra­videlností — až do úplného zblbnutí, od kterého nás může zachránit jen pomoc „vyšších soudů“, Jako je vrhání mince nebo stříhání. Nad těmito povzbudivými řádky jsem poprvé plně pochopil závažnost a důležitost postavení věštců (z vnitř­ností obětních zvířat, letu ptáků, tvarů mraků čt litého olova, z karet — všechno jedno) v rozko­lísané a nerozhodné lidské společností. Uvědomme si, že v našem případě nevolíme z pouhých dvou možností, že těch našich čtrnáct dní, tři neděle nebo měsíc se do letních zhruba čtyř měsíců vejde — jen tak, prostě vedle se­be — ... no, hodněkrát, a navíc se dá celý čas různými způsoby kombinovat... Existují znalci, kteří neústupně věří pevní zva­lenému, neměnnému období, ve kterém si každý rok vybírají svou dovolenou, a nepřestanou tvrdit, že jsou to dny nejlepší — i přes to, že posled­ních pět let zrovna v té době přece jen kapánek víc pršelo. 1Na druhé straně jsou zase lidé tole­rantní, kteří rádi vyslechnou názor druhých, po­radí se a dají st poradit, proberou s vární všech­ny možnosti hezky z různých stran — a pak na dovolenou raději letos nejedou, protože — vše­chno má své stíny. Znám í třetí, možná nejpočet­­nější skupinu. Lidí, kteří soudí analogicky. Loni jsme byli na dovoleně v první polovině července a stála za houby, zatímco Pecháčkovt měli kon­cem srpna hic, nemluvě o Nasavrkových, kterým umřel v první polovině září úžehem dědeček. Po­jedeme tedy letos na dovolenou v první polovině zářit Jedou — a leje jako z obrkonve, zatímco Pecháčkovt mají obstojně opět koncem srpna a Nasavrkovič vnouče se v první polovině července jentaktak vylízá z těžkého úžehu. Smůla? AnoI Zajisté znáte rodiny, které, kdyby si vy­jely na Slapy v lednu, budou mit pařáky celých čtrnáct dní, a druhé, Jež se vrátí z Bulharska a na hraničním přechodu umažou celníky krémem na opalování, kterým si právě natřely ruce, aby vypadaly к světu. Ještě, že se to dá svést na ty atomy. Když máte zvolen čas t prostor, je už tu doba odjezdu. Odstavce к této tematice chybějí — ne­napsal jsem je, protože vtipálkově Již po dlouhé generace brousí svůj vtip na tom, jak se balí ro­dinné potřeby na čtrnáct dní и vody. Nejsem Je­rome Klapka Jerome, nalistujte st tu klasickou pasáž sami. Já se vzdávám, Já se bavím, když sl na to vzpo­menu — a prchám z domova, když žena začne balit. Nikdy nevytýkejte své> ženě, co zapomněla vzít s sebou, nýbrž st uvědomte, že byste to musel táh­nout, ruce až и kotníků, pane muži! Pak přichází ta krásná doba vlastní dovolené. Než se člověk stačí třikrát čtyřikrát opálit, najít vlastní, tu a tam ztracené děti, vzpamatovat se ze strachu při zabloudění na lovu hub a pěkně s citem poděkovat tomu obětavému mladíkovi, co mu tak krásně dýchal do úst, když ho předtím vytáhul zpod skákacího prkna, Je už tu konec. Příliš brzy? Ant snad ne... Soudě alespoň podle toho, že člověk potřebuje dobrých čtrnáct dni v prácí na to, aby se z té dovoleni jakžtakž zrekreoval,

Next