Lidové Noviny, leden 1950 (LVIII/1-26)
1950-01-01 / No. 1
EDĚLE 1. LEDNA ,1950 list svazu Československých spisovatelů ROC. 58. CIS. 1. Za 2,50 Kčs a s radostným zadostiučinétem správně, odpovědně a ce jsme včera uzavřeli deto rok významných tvůrčích úspěchů na naši cestě k socialismu, rok vélik# mravní mobilšsace našeho lidu, rok tak viditelného zlepšování životní úrovně; že naši nepřátelé, kteří nám během roku několikrát prorokovali hospodářský krach a politický chaos, musí nakonec sami spolknout ropuchu svých lží, a po'/.rfiěnit jejich primitivní taktiku. Před půl rokem jsme podle západního tisku bylí před krachem, lneš jsme podle téhož tisku prý „výkladní skříní socialismu“,, určenou k propagandě proti západu. Nedá se r.ic dělat: vždyť tito pánové ani nemohou, nesmějí a nechtějí nazvat naše úspěchy pravým jménem. Nakáleli by si tím do svých vlastních vraních hnízd, v nichž se jim tak jako tak přebývá čím dál nepohodlněji. Naše tvořivé úspěchy v minulém roce byly pravdivé, čestné, a proto pevné. Dvě osnovné události tohoto roku, IX. sjezd KSČ a II. všeodborový sjezd, vytvořily v něm ovzduší občanské i mravní zaníceoosti, opravdovosti a činorodostí, naplnily jej životodárným, všecky schopnosti a ctnosti lidu burcujícím kyslíkem, rozjiskřily tvůrčí pracovní rozmach, vyzdvihly před očima nás všech nový rozjasňující smysl našeho života a našeho pracovního úsilí. Vyrostly v našem životě za poslední rok nové osobnosti, noví „hrdinové našich d-ů“, ztělesňující nejlepší tvořivé schopnosti našeho lidu, a dokumentující pravdu, že lid je sám sobě hospodářem: jména Viléma Hajaa, Karla Kyzlinka, Ladislava Krejčího, Jindřicha Toncara, Anny Vackové, Marie Polívkové, Anny Čistccké, Marie Hoškové se stovkami a stovkami jmen dalších úderníků, zlepšovatelů a průkopníků socialistické práce jsou nerozlučně spjata s úspěchy prvního pětiletkového roku, s výrazným vzestupem naší životní úrovně a signalisují nejpřesvědčivěji radostnou perspektivu masového rozvoje a rozmachu tvůrčí podnětnosti, s jakou náš pracující lid, veden učením marxismuleninismu, inspirován příkladeih sovětských národů a jejich vítězného sta'inského rozkvětu, proměňuje a promění naši odedávnou vlast opravdu v utěšený zemský ráj. Nepopustili jsme si válkou utažený opasek e překotností a lehkomyslně, neprojedli jsme marnotratně svou budoucnost, ani jsme ji zrádn nezaprodali v prvních poválečných letech. Devětačtyřicátý rok už nám přinesl zralé a dobré ovoce tohoto moudrého gottwaldovského vedení jak po Stránce politické, tak hospodářské: každého čtvrt roku přicházela vláda s novým zlepšením životní úrovně, promyšleně, solidně a odpovědně, s jistotou, že nebudeme dělat krok zpátky, že jdeme neprestajné a plánovitě vpřed. Ve všem rozhodování vlády Národní fronty, vedené Antonínem Zápotockým, se zřetelně spíná střízlivá věcnost se smělým rozmachem jasnozřivého, konkrétního plánování, s odvážným a pronikavým pohledem do rozvíjející se socialistické budoucnosti. Nezapřaháme vůz před koně, řečeno slovy Gottwaldovými, zapřaháme koně před vůz, řídíme je správnou cestou za jasným cílem, a udáváme jim správné, bystré tempo. Projděte v mysli všecky úspěchy loňského roku, a přesvědčíte se o tom sami. Naše lidová vláda, posílená a prohloubená v minulém roce krajským zřícením, je ve všech svých článcích od MNV až po nejvyšší ústavní činitele čestnou a opravdovou představitelkou vůle lidu, jenž bezprostředně vykonává v naší lidové demokracii svou moc. Řada nových, pronikavě pokrokových zákonů, které přijalo Národní shromáždění v minulém roce, dává této opravdové lidovládě pevnou základnu. I po stránce kulturní se máme z čeho radovat. Rok stranického školení, zahájený minulého podzimu, je největší a nebývalou kulturní událostí, jejíž význam se rozprostírá ne na rok, ale na celá desetiletí. Nejdeme k socialismu po slepu, netáhneme k němu lidi trpné a nevědomé, ale bojujeme uvědoměle o duši národa, usilujeme ji očistit od starých nánosů a prosvítit novým světlem, usilujeme vychovat z lidí vlastence uvědomělé, charakterní a vzdělané, usilujeme o to, aby si osvojili pevnou zákonitost vývoje lidské společnosti, aby uvědoměle a přesvědčeně, celou svou vůlí a chtěním se stali spolustrůjci nových, socialistických dějin naší vlasti. A v tomto boji, k němuž nám nejlepší dějinné tradice našich národů dávají svou podporu a souhlas, slavně a n%vývratně zvítězime. Celá naše národní kultura ve. všech svých tvůrčích projevech je už dnes a bude čím dál pronikavěji oplodňována a obohacována světlem nového, socialistického humanismu, jenž vyzařuje z životodárné kúltury sovětské, pevně zakotvené v učení Marxe, Engelse, Leadna a Stalina. Z našich národních kořenů, z našich bohatých tradic kulturních vzrůstá a brzo rozkvete silná, mnohotvárná, bohatá, novou lidskostí naplněná socialistická kultura, která prosvětlí všechen život našich národů, a bude přínosem do společné pokladnice budoucího lidstva. Pevně jsme stáli a pevně stojíme na světové frontě boje o mír. Radostná a slavná perspektiva, již vyjádřil Klement Gottwald heslem: „Se Sovětským svazem na věčné časy!“ zapsaným do srdcí všeho našeho lidu, nám dává jistotu moa vztazích také naše bratrské pouto s lidovými demokraciemi, pevně a neroztržitelně spojujíce své socialistické vlastenectví s hlubokým vědomím mezinárodní solidarity se všemi pokrokovými a za trvalý mír bojujícími silami světa, prohloubili jsme také a prohlubujeme svou ostražitost vůči nepřátelům, zrádcům a zákeřníkům, a neprestajné naplňujeme heslo, ražené letos našimi ženami: „Buduj vlast, posílíš mír!“ " I v naší pevnosti, opřené o pevnost SSSR, i v našem rozkvětu a výstavbě, podporované zkušeností i nezištnou pomocí sovětského lidu, je klíč k trvalému míru a dorozumění mezi národy. Naplníme tento úkol se ctí a s nadšením. Naše výhledy do nového roku 1950 jsou řaúostdé, jasné a pevně. Úsměvný tvůrčí optimismus, jejž tak často vidíme zářit z obličeje Hospodáře naší výstavby, prvního dělníka republiky a moudrého učitele 1 vůdce našeho lidu, presidenta Klementa Gottwalda, nechť je společným podílem všech, kdo se prací svých rukou» i hlav, prací uvědomělou, tvořivou a životodárnou aktivně podílejí na výstavbě socialismu v naší vlasti. Všech, kdo jsou odhodláni takto prožít i příští rok, kdo jsou odhodláni naplnit celý svůj život nejšťastnějším a nejvrcholnějším uspokojením, uspokojením ze svobodné, radostné a oddané služby svému lidu a jeho světlým ideálům. iě a pevně Drda j PLÁN 1950 . j JAN NOHA Ruce, mozky a srdce, všichni a každý den ze dne, tak jako matka své dítě v úsměvné náruči zvedne, a jako žena a muž v milostném spojeni svazku, všichni a každý dáme zemi své práci a lásku. Děti se rozběhnou po ní jak zrna po obilné sklizni, síla vod stoupne až k tobě, ve světle žárovky vyzní, pole se obnaží po pás, budoucnu nastaví hrud’, s městem se spojí a řeknou: Živote nový, teď buď! Plán počítá s rukama tvýma,\s myšlenkou, s každým tvým svalem, nedá se ošidit, odbýt, nespokojí se s málem, na tebe myslí, na svět, na šťastný život tvých dětí, kdo se mu postaví v cestu, odfouknut bude jak smetí. Plán myslí, miluje, jedná, je velikým společným dílem, # mír na rtech mu radostně hraje a člověk jeho je cílem, pohádky svého lidu proměnil v skutečnost prostou a z jeho čísel a slov města i vesnice rostou, rostou z nich továrny, stromy, obydlí, cesty a řeky, z hrudi mu vychází slunce nad štěstím a novými věky, však jeho oči jsou bdělé a tvrdá jeho dlaň, rozestavil své stráže a připravil svou zbraň! Ruce, mozky a srdce! Ceskosloveňsko — svět! Prapory zpívající již ukazují vpřed! Lid světa zalit sluncem jde dobou měst a vsí, Sovětský svaze, Číno, živote nový — jsi! Vám, narozeným dnešního dne František Kubk a Vám, naroseným dnešního dne, pozdrav, lásku a trochu závisti, Pozdrav, protože přicházíte, zatím co se před námi pomalu dlouží stíny loučení; lásku, protože jste našimi dětmi, a závist, , že vám bude dopřáno uzřít věci, po kterých jsme mv jen mohli toužit. 'Také vám rychle uskáče po balvanech času těch krátkých pffídesátúčt do ~roku 2u00, jako nám, Měří jsme v netrpělivém■ očekávání pozdravfĚali před půl věkem první den našeho století. A: století přišlo, mládě beztvaré a střapaté, protáhlo své rachitické údr na měkkých poduškách, bledé a zádumčivé se prošlo po zatuchlých komnatách, zavěšených plyšovými portiérami a přeplněných útlými vázami s mackartovskými kyticemi, bralo do ruky knihy, počaté v úzkostech a nadějích a v bezradnosti své s pláčem usínalo na neplodném klínu žen. A probudilo se — děcko oklamané — nejen za výbuchu prvních motorú, nýbrž za explosí pum a daleké kanonády. Rozechvělé filmy tresavě předváděly v divadlech Variété vražedné útoky na ruská velkoknížata, v pěnivých krajkách tancovaly před bohatci nalíčené dívky absinthový kankán a za Pochodu gladiátorů spouštěli admirálové v Kielu na moře nové obrněnce. Na mandžuských bojištích rozhoupávali popové kadidelnice nad hromadami musických mrtvol a před Zimním palácem stříleli kozáci do klečících zástupů. Prastarý císař podřimoval v Ischlu v zámečku mezi myrtami, v bělehradském starém koňaku stříleli mladí důstojtiíci do královských terčů, racionálističtí pařížští presidenti se jeli klanět, mystickým ruským carům, prosíce je o spojenectví a nabízejíce jim půjčky, v komolé levici držel Kaiser maršálskou hůl a pravicí blouznivě ukazoval do asijských pouští, kde prýštil britský petrolej. Deset mladíků na Ohradě daleko za Ziskovém se v zahradním altánu učilo řečnit k lidu a prorocky se na ně se stěny dívaly obrazy Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Na krátkou návštěvu u milionů mlčenlivých, hladových a hněvivých všeho světa přijel tenkrát do Prahy muž jménem Lenin. Století však nabývalo svalů, a hoši, kteří chodili do školy, měli jistotu, že budou vojáky. US se válčilo u Ôataldže a Carihradu, u Adrianopole >r. v Tripolis«, o vojně se řečnilo ve Vídni a v Berlině, v Paříži a Budapešti. V Poruří, ve Škodovce, u Schneídra-Creuzota a v Putilovce se kuly zbraně, první lidé si připjali křídla a letadla zakroužila nai udivenou zemí. Vy, kterým život bude jednoduchým a jasným pracovním úkolem, kterým nic nebude nedostupno a pro něž nebude záhad, arjď si vymyslit nemůže e, čemu my jsme se všímu.podivovalirvozům bez přípřeže, létajícím lidem, Millerandům, kteří se stali ministry, Azefům a Gaponům, Koburkům a Hohenzollernům, telegrafům bez drátů a útokům dragounů proti kulometům při ísařských manévrech, Zaratlmstrovi a německé ociálni demokracii. Divili jsme se, že se může střílet do lidí nejen v zemi Hererů a v Mexiku, nejen na Balkánu a na Kladně, nýbrž i v Motole, když voják řek~, že se mu nechce zemřít za císaře v Ischlu a za petrolej v Mossulu. A to už tu byla první válka příjmím světová. A divili jsme se, že byl zabit Jaurěs a divili jsme se Scheidemannům. A divili jsme se, když b«'l svržen samoděržavný carf& a když námořnici s křižníku Aurora listopadovou mlhou vypálili dělovou ránu proti jeho paláci nad Něvou. Po této ráně padli všichni čtyři císařové a skoro všichni králové spěšně odevzdávali své koruny museím. Dvacet let jsme si lízali své rány a dvacet let se na nás chystali, aby v nás zabili přesvědčení, že jsme pány této země. A my jsme ozdobili svá pouta růžemi ilusí, ničemu jsme se nenaučili ze svého utrpení a slepí jsme -se hnali do nových muk a na nová bojiště. Zase jsme se HOSPODÁŘI NAŠI VÝSTAVBY, PRVNÍMU DÉLNlKU REPUBLIKY, MOUDRÉMU UČITELI NAŠICH NÁRODU, ZDRAVÍ A ZDAR! hutné a věrné záštity našeho osvoboditele a přítele. Sovětského svazu a generalissima Sta'ina. Prohlubujíce tyto svazky věrnosti, lásky a bratrské spolupráce, upevňujíce ve všech souvislostech VÍTEK Marie Koťátková Přišli jsme do Sovětského svazu jako lidé, kteří se zotavují po těžké, smrtelné nemoci. Bylo to na jaře 1939. Měli jsme za sebou strašlivý březen, neschůdnou a dobrodružnou cestu přes hranice hlídané nacisty a v srdci neskonalou vděčnost k Sovětskému svazu, který nám zachránil život. A tak jsme se setkali, staří známí již z dřívějška, dobři kamarádi z prázdnin v Turnově, přátelé z těžkých chvil pobřeznové Prahy, opět zde v kouzelném zámečku blízko Moskvy. jen Přišla jsem poněkud později než Vítek, ale o několik dní. Ale přece jen Vítek byl již v opališském zámečku „domácím pánem“, vítal nás příchozí, vodil rozsáhlým parkem, seznamoval s místními zvyklostmi. Bylo to sanatorium na naše rozbolavělé duše, ta nádherná budova uprostřed starého parku s rybníčkem, lodičkami, malým hospodářstvím, a vybírali ji skuteční lékaři lidské duše pro nás Čechy, kterým byla zasazena největší rána v jejich životě. Okřávali jsme z rychle, vždyť ' jsme tu měli své dobré známé vlasti, i když se nám hrdlo stahovalo úzkostí nad osudem těch, které jsme zanechali doma. S Vítkem měla jsem ještě nedohovořenou záležitost z „protektorátu“. Měla jsem se v dubnu 1939 sejit s jeho maminkou a Vítek, s nímž jsem se uviděla v biografu, nám zprostředkoval