Lidové Noviny, listopad 1951 (LIX/258-280)

1951-11-01 / No. 258

Čtvrtek i. listopadu 1951 list svazu Československých spisovatelů ________________________________________________________L__ * ROC. 59. CIS. 258. Za 1,50 Kčs Studujme učení všech učení Josef Turek Na XVIII. sjezdu VKS(b) řekl generalissimus J. V. Stalin, že čím vyšší je politická úrovpň a marxisti cko-leninské uvědomění pracovníků z kteréhokoliv oboru statni správy a stranické práce, tím lepší á plodnější je sama práce, tím ‘ lepší jsou její výsledky. Tuto stalinskou směr­nici, kterou musíme mít neustále na zřeteli, je třeba právě v těchto dnech znovu hluboce pro­myslit a opět i nadále splňovat v praxi; vždyť dnes zahajujeme nový, v pořadí třetí běh Roku stranického školení, tuto vše obsahující marxis­­ticko-leninskou universitu našeho pracujícího lidu. Jako všude a ve všem, i v chápání, usku­tečňování a organisování Roku stranického ško­leni se musíme učit z příkladu sovětského. V So­větském svazu je studium marxismu-leninismu neoddělitelnou součástí a přirozeným zákonem života. Cokoliv si v carském Rusku lid -vybojo­val, cokoliv v zemi sovětů vybudoval, 'cokoliv uchránil a čímkoliv pomáhá pracujícím na celém světě, vše vzniklo z myšlenek marxisticko-lenin­­ského učení. Proto může dnes sovětský lid bu­dovat ohromné stavby komunismu a hledět s pevným přesvědčením do vítězné a mírové bu­doucnosti, protože neustále — den ze dne — pěs­tuje, uskutečňuje a rozvíjí učení všech učení, marxismus-leninismus. U nás se za první dva školní roky podařilo dát v Roce stranického školení velké většině čle­nů a kandidátů naší slavné Komunistické strany Československa určité základy theoretických znalostí marxismu-leninismu. Osvojili jsme si v hlavních obrysech slavnou historii VKS(b) 1 historii naší rodné strany, seznámili jsme se s otázkami budování socialismu v průmyslu i ze­mědělství, s organisačním řádem strany a s nej­důležitějšími otázkami mezinárodního vývoje. V letošním dvouročním běhu Roku stranického školení půjde však o úkoly vyšší: dosavadní vě­domosti rozšiřovat, doplňovat a prohlubovat — a hlavně — naučit se theoretické základy mar­xismu-leninismu spojovat s aktuálními problé­my. Uvážíme-li, že se letošního Roku stranické­ho školení mohou účastnit v základních kur­sech i nečlenové strany, vynikne nám význam letošního Roku stranického školení ještě důraz­něji. Se zahájením letošního Roku stranického ško­lení musí nám být jasná skutečnost, že k socia­lismu dospějeme tím rychleji, čím vzdělanější a uvědomělejší lidé budou u nás socialismus bu­dovat. Právě v současném údobí našeho vývoje k socialismu platí více než kdy jindy proslulé stalinské heslo: kádry a technika rozhodují vše, Zamysleme se s tohoto hlediska na příklad nad nedávným usnesením strany a vlády o situaci v naší těžbě uhlí a o nezbytných opatřeních, jak plán těžby plnit a překračovat. Usnesení hovoří také o nutnosti zlepšit a prohloubit práci našich techniků a o potřebě zvýšit mechanisaci na na­šich dolech. A tu se mnoho lidí ptá, jak je mož­né, že někteří naši technici a naše důlní zařízení již nestačí na současné úkoly v uhelné těžbě. Odpověď je prostá i neradostná zároveň: někte­ří naši technici zaspali vývoj, spokojili se s tím, co znali dosud. Ještě se můžeme na Ostravsku sejít s inženýrem, který se nesnaží zvyšovat svou odbornou úroveň, spokojuje se tím, čemu se naučil, a sovětská technická literatura jako by pro něho neexistovala. Takový inženýr nejen ustrne ve svém odborném růstu, ale není ani průkopníkem nových způsobů práce a propagá­torem mechanisace dolů. Nevede horníky, ale mate je svými zastaralými vědomostmi. Proto musí být Rok stranického školení také zápalnou silou pro nadšené osvojováni pokrokových so­větských důlních způsobů práce. Každé učební thema Roku stranického školení musí ústit v tento cíl. Vítězný boj dělnické třídy o moo v Rusku a v ČSR musí horníkům — účastníkům Roku stranického školení — rozohnit srdce vzpo­mínkou na havířskou solidaritu ve stávkách a v bojích proti uhlobaronům a umocnit ji v silu solidarity nové, socialistické, v solidaritu na frontě práce. Učení o socialistické industriall­­saci v SSSR a v ČSR musí důlního technika ne­jen seznámit s technickými vymoženostmi so­větských dolů, nejen mu vymýtit jednou pro­vždy z hlavy falešnou domněnku o nadřazenosti techniky západní, nýbrž musí ho především na­dchnout pro nové způsoby práce a připoutat ho k četbě sovětské technické literatury. Tak splní Rok stranického školení mezi horníky a techni­ky své velké a slavné poslání. Rok stranického školení musí však být i dů­kladně připraven a organisován. Přijdete-li na závod a setkáte-li se s nedostatečně organisova­­ným Rokem stranického školení, jste patrně na závodě, který nedostatečně plní plán. Příkladem může být loňský běh Roku stranického ško­lení ve smíchovské Škodovce: nedostatečná účast učitelů na instruktážích, způsobená špat­ným rozvrhem instruktáží, schůzí a jiných pod­niků. Neuspokojivá účast žáků na přednáškách a besedách, zaviněná málo živou diskusi a ne­pružným oznamováním termínů školení. Slabá diskuse v kroužcích techniků, vzniklá z nezájmu o spolupráci techniků s dělníky. Ruku v ruce s tímto nedoceněním smyslu Roku stranického školení plnilo osazenstvo smíchovské Škodovky nerovnoměrně plán. Příkladem závodu, který správně pochopil vý­znam Roku stranického školení a dobře jej při-pravil a organisoval, může být vlašimská Zbro­jovka. Na tomto závodě se výbor strany Rokem stranického školení zabýval, učitelé se na před­nášky i besedy připravovali, ve skupinách 1 kroužcích byla vysoká účast a živá diskuse. Takto pochopený a uskutečněný Rok stranické­ho školení přinesl ve zvýšené Ideologické úrovni osazenstva vlašimské Zbrojovky i pracovní úspě­chy závodu. «EU. A tak je Rok stranického školení zároveň hnací i prověřovacl silou jak člena a kandidáta strany, tak 1 každého závodu, dolu, jednotného zemědělského družstva, uměleckého, technické­ho i administrativního pracoviště naši vlasti. Prohlubuje lásku k naší zemi a k jejímu dob­rému a pracovitému lidu. Vštěpuje oddanost ke Komunistické straně Československa, rodné straně českých a slovenských pracujících. Učí milovat Sovětský svaz, jeho slavnou historii a jeho hrdinný lid. Seznamuje se životem a prací V. I. Lenina a J. V. Stalina a se životem á dílem našeho presidenta Klementa Gottwalda. Vyzbro­juje masy pracujícího lidu učením marxismu­­leninismu a mobilisuje je ke zvýšeným úkolům našeho budovatelského úsilí. Proto nechť se Rok stranického školení stane ve svém nástupním měsíci, v listopadu — v Mě­síci československo-sovětského přátelství — bo­hatou marxisticko-leninskou studnicí, z níž bu­de náš lid čerpat lásku a úctu k velikému So­větskému svazu, k jeho statečnému a pilnému lidu, budujícímu komunismus a k nejlepšímu příteli našich národů generalissimu J. V. Sta­linovi. Pevně, lidově demokratickou cestou k socialismu Reorganisovaná vláda s nově jmenovanými ministry se představila Národnímu shromáždění čtk - Praha 31. října Národní shromážděni se sešlo ve středu k první plenární schůzi v podzimním zasedání. V úvodu složili noví poslanci Národního shromáždění slib do rukou předsedy Národního shro­máždění dr. Oldřicha Johna. Na uprázdněná poslanecká místa nastupují: František Haducha, Josef Kaďura, Alexandr Dubček, Elena Koyšová, Alexandr Pavlovié. Ján Repka a JUDr Jaro­slav Krofta. Poté seznámil předseda Národního shromáždění dr. Oldřich John přítomné poslance s novým složením vlády. Vládní prohlášení přednesl předseda vlády Antonín Zápotocký. Při vstupu k řečnickému stolku přivítali přítomní předsedu vlády dlouhotrvajícím potleskem. Vládní prohlášení vyslechlo Ná­rodní shromáždění s napjatou pozorností a na mnoha místech je přerušovalo souhlasným po­tleskem. Zahajovací schůzi Národního shromáždění byli přítomni náměstkové předsedy vlády Viliam Široký, Rudolf Slánský, Zdeněk Fierlinger a dr. Ján Ševčík, ministři Karol Bacílek, Jan Bílek, arm. gen. dr. Alexej Čepička, dr. Jaromír Dolanský, dr. Antonín Gregor, dř. Jaroslav Havelka, inž. Ludmila Jankovcová, Josef Jonáš, Jaroslav Kabeš, Gustav Kliment, Václav Ko­pecký, Ladislav Kopřiva, František Krajčír, Alois Málek, Josef Nepomucký, dr. Alois Neuman, Alois Petr, Václav Pokorný, dr. h. c. Josef Plojhar, Marek Šmída a prof. inž. dr. Emanuel Šlechta, členové předsednictva Národního shromáždění a všichni poslanci. V čestných lóžích zaujali místa členové diplomatického sboru spřátelených zemí v čele s char­gé d’affaires SSSR P. G. Krekotěnem. Z čestných lóží dále sledovali průběh plenárního zasedání přednosta kanceláře presidenta republiky Bohumíl Červíček, náměstkové ministrů, zá­stupci úřadů předsednictva vlády a ostatních ústředních úřadů, představitelé masových orga­­nisací. Na sněmovní galerii byly četné delegace nejlepších pracovníků pražských závodů, mezi nimi delegace úderníků ČKD Stalingrad, CKD Sokolovo, Vagonka-Tatra, Auto-Praga, Mo­torlet, Meopta, Tesla, dále Dopravního podniku hlav. města Prahy, Ústřední národní pojišťovny, studenti právnické fakulty Kdřjovy university, vysoké školy politických a hospodářských věd, posluchači právnické školy pracujících, studenti vyšší hospodářské školy v Praze a j. Rozprava o vládním prohlášení bude provedena v plenární schůzi Národního shromáždění ve čtvrtek 1. listopadu. Projev předsedy vlády Antonína Zápotockého Dne 17. června r. 1948 představila se pátá vláda Československé republiky Národnímu shromáždění, předložila mu svůj program, a po­žádala parlament o schválení a důvěru. Od té doby uplynuly již více než 3 roky. Po celou tuto dobu spravovala vláda obrozené Ná­rodní fronty Čechů a Slováků záležitosti našeho státu, opírajíc se o důvěru presidenta republiky Klementa Gottwalda, Národního shromáždění i lidu. Teprve v poslední době byla reorganisována vláda, a uskutečnily se větší osobní změny a přesuny. Reorganisaci vlády nepředcházela žád­ná vládní ani politická krise. Nedošlo k pádným rozporům mezi politickými stranami a složkami, tvořícími Národní frontu. Staré, politické a par­­tájnické rozpory a rozmíšky byly u nás po únoru 1948 nadobro, a já doufám, že na vždycky, likvi­dovány. Vláda ve svém programovém prohlášení slí­bila, že kráčíc pevně lidově demokratickou ces­tou k socialismu, bude mít na zřeteli: Každodenní starost o životní, sociální a kul­turní potřeby lidu. Každodenní starost a péči o rozvoj výrobních sil. Každodenní starost a péči o soustavné zdoko­nalování všech složek hospodářského života. Každodenní starost o zvyšování produktivity práce v továrnách, na polích i v administrativě. V programovém prohlášení vlády bylo zvláště zdůrazněno, že: „Nebudeme-li více a lépe vy­rábět, nebudeme lépe žít.“ Budu mít v další části svého referátu příleži­tost ukázat, jak vláda Národní fronty plnila po celá 3 léta hlavní body svého programu. Z vládního prohlášení jasně vyplývá, že otáz­ka lepšího života se zásadně a důsledně spojova­la a podmiňovala zlepšením výroby, zvyšováním produktivity práce a zdokonalováním všech slo­žek hospodářského života. Proto také i dnes pří­činou rekonstrukce vlády nebyly politické a stranické spory, nýbrž hospodářské a výrobní otázky. Naše'’znárodněná výroba se rozrostla do nebývalé šíře. Daleko převýšila na mnohých úse­cích výrobu předválečnou. Požadavky, které se na naši výrobu kladou v důsledku stálého zvyšování životní úrovně mi­lionů pracujících, v důsledku sociálních, zdra­votních i kulturních vymožeností, jsou tak ve­liké, že ani naše průmyslová a tím méně země­dělská výroba, i když plní předpokládané plány, nejsou s to plně krýti vzrůstající potřeby. Obje­­ví-li se v plnění plánu ještě poruchy a nedostat­ky, jako se nám to v poslední době projevilo v těžbě uhlí, má to za následek těžké poruchy a zaostávání i v druhých výrobních odvětvích. Tyto zkušenosti vedly k dalekosáhlým opatře­ním v organisaci a řízení naší výroby. Vedly ke zrušeni generálních a oblastních ředitelství, kte­rá se při své centrálisáéi rozrostly namnoze v těžkopádné, předimensované mamutí aparáty a ukázaly se neschopnými řádně organisovat a řídit rozrůstající se výrobu. Zrušením generál­ních ředitelství a jejich aparátu se přenesla řada úkolů na výrobní ministerstva. Aby ministerstva se stala operativními a pružnými a mohla výrobu skutečně přehledně řídit a nést za ni odpovědnost, bylo potřebí roz­dělit výrobní ministerstva na více resortů. Tak dosavadní ministerstvo těžkého průmyslu bylo rozděleno na pět ministerstev, a to ministerstvo paliv a energetiky, ministerstvo hutního prů­myslu a rudných dolů, ministerstvo chemického průmyslu, ministerstvo těžkého strojírenství a ministerstvo všeobecného strojírenství. Vyčleně­ním dřevařského průmyslu, výroby celulosy a papírenského průmyslu z ministerstva lehkého průmyslu a státních lesů z ministerstva země­dělství bylo vytvořeno ministerstvo lesů a dře­vařského průmyslu. Ministerstvo práce a sociál­ní péče bylo přetvořeno v ministerstvo pracov­ních sil a namísto nejvyššího účetního kontrol­ního úřadu ministerstvo státní -kontroly. Reorganisovaná vláda a panem presidentem Klementem Gottwaldem nově jmenovaní mi­nistři, mají dnes <tu čest představit se Národní­mu shromážděni a požádati o jeho důvěru. (Ži­vý potlesk.) Naše spojenecké smlouvy — záruka bezpečnosti Při této příležitosti dovolte, abych jménem vlády pronesl několik slov o naší současné za­hraniční 1 domácí situací. Již vládní prohlášeni ze dne 17. června 1948 praví o orientaci naší zahraniční politiky, že „naše úsilí o vnější bez­pečnost je zasazeno do širšího rámce našich spojeneckých smluv se Sovětským svazem a státy lidové demokracie". Na štvanice našich nepřátel, které se zvláště po únoru 1948 proti nám rozpoutaly, a na váleč­né hrozby, které proti nám byly vznášeny, od­povídalo vládní prohlášení: „Opřeni o naše spo­jenecké smlouvy s naším nejlepším přítelem So­větským svazem, hledíme klidně vstříc své bu­doucností, přes všechny hrozby a řinčení zbra­němi v kruzích kapitalistických nepřátel.“ Náš klid, který jsme v roce 1948 a v letech následujících proti yálečným hrozbám kapita­listů zachovali, ukázal se plně oprávněným. Ve­liký světový tábor míru, do něhož se naše re­publika zařadila, křížil plány válečných štváčů. Vede úspěšně svůj zápas za mírové řešení mezi­národních spornýeji otázek a za uzavření paktu pěti -velmocí. Naděje našich reakcionářských pučistů a pozdějších zrádných emigrantů na po­moc zahraničního tábora válečných kapitalistic­kých štváčů zklamaly. Soustava našich spoje­(Pokračováni na str. 2) f Pevným krokem František B r ani slav ' Znáte onu chvíli vzrušení, to zvláštní roze­chvění v sídci, kdy se vypravujeme na cestu. Ještě něco připravit, obstarat, dohodnout se, něco zařídit, zaskočit si ke kamarádovi, stisk­nout ruku dívce, popovídat si s rhatkou. Na­stává změna životních dmi. Rukování na vojnu. Už si tedy chlapci a muži připravili vojenské kufříky, rozechvěli poslední dny starostlivostí a přípravou k odchodu na vojnu, k vykonávání základní vojenské služby. Poslední říjnový den a první listopadový den otevře cesty z domovů do kasáren. Cesty vedou­cí z továren. Cěsty vedoucí přes pole, ovocnými zahradami, Každá rodná krajina oživí tu cestu kroky mladých, kroky na cestu novou, kterou můžeme doprovodit hrdostí i radostí, že mladí jdou vykonávat opravdu povinnost vlasteneckou. Vyjdou ti chlapci a muži z továren, kde vířivý zpěv strojů zpívá o novém životě lidí, kteří od­hodlaně a pevně vypochodovali k radostnému socialistickému společenství. Vyjdou ti chlapci a muži, kteří po celoroční práci svezli úrodu polí, lesů, luk a zahrad. Vyjdou ti, kteří ve školách rozmnožovali a prohlubovali poznáni, probouzeli v dětských srd­cích nadšení a obětavost, ukázali cestu pospoli­tosti a spolupráce. Vyjdou na cestu do kasáren, aby tam všichni nalezli nový domov. Ano, kdo měl příležitost po­znat, jak se dnes žije u kasámech, může říci, že je to život krásného, hřejivě lidského domova. Přátelství, soudružnost, vědomí, že se tam se­šli ti, kteří chtějí chránit všechny vymoženosti dnešního sociálního života. Přišli ze všech krajů, ze všech domovů, přišli si upřímně podat ruce v porozumění, v přesvědčování, v dobré vůli, aby si naše rodné kraje, naši líbeznou vlast, naši li­dově demokratickou republiku vybudovali v kráspý domov, kde celým srdcem budeme na­slouchat písni nového lidství, života spravedli­vého, protože jsme poznali moc a krásu, něhu a sílu lidské lásky. Proto vám, noví branci, přejeme ze srdce na nové cestě pexntý krok, posilování životní víry, hodně veselých písní. Vaše vlastenecká služba je službou míru, je velkou pomocí, abychom šťast­ně a spokojeně mohli žít pod socialistickým slun­cem. Vaše vlastenecká povinnost je také pevnou stlOu, kterou odrazíme každého nepřítele, který by chtěl lámat větve ovocných stromů, jež jsme zasadili pfo úrodu ovoce, který by chtěl vrhat plamen na střechy našich domovů, hasit úsměvy dětí, dát hořkost pláče našim matkám. Proto dnes rádi slyšíme tu větu: jdu na vojnu a jdu rád. Neste si radostné srdce, jako je jarní píseň skřivanů, a držte pevně zbraň, zbraň oce­lovou, vytavenou z rudy této země. PRVNÍ ZBRAŇ M. Kyselý Jistě ji máte v knihovně, soudruzi vojáci, jistě ji najdu bez hledání. Hned vedle spisů Gottwalda, hned vedle dějin strany — A přece si ji do kufříku dám, já — voják budoucí k vám přijdu se svou první zbraní. Dobře ji zabalím tu knížku od Fučíka a než se doma rozloučím < ještě si přečtu co on nám naposledy říkal: Lidé bděte! HRDINA NAŠÍ DOBY Jarmila Krylová Soudruh Korčagin, drahý hrdina statisíců mla­dých hochů a děvčat. Soudruh Korčagin, bojový vzor padesáti šesti mladogvardějců, Lízy Čajki­­nové, Zoji Kosmoděmjanské, Matrosova a Me­­resjeva. Soudruh Korčagin — nejen hrdina Ostrovského románu, ale živý přítel, milovaný druh, jemuž hluboce důvěřujeme a s ním se radíme. Ze své lásky k Pávkovi — umývači nádobí v restaurantu, topiči v elektrárně, rudoarmějci, čeklstovi, funkcionáři Všesvazového leninského komunistického svazu mládeže, dělníku na stav­bě železnice, montérovi železničních dílen, komi­saři — přišli se zpovídat v neděli do Mostu na celostátní konferenci o knize Jak se kalila ocel zástupci naší mládeže. Pavka je vzorem našim učňům, studující mládeži i vojákům. — Chceme být jako soudruh Korčagin, říkali všichni. Jako přísahu citovali Ostrovského slova, která pronesl těžce nemocen, slepý, bez mož­nosti pohybu, jako poselství IX. všeukrajinské­­mu sjezdu Ukrajinského leninského komunistic­kého svazu mládeže: „Soudruzi, statečnost se rodí v boji. Stateč­nost se vychovává den co den v houževnatém přemáhání obtíží. A heslo naší mládeže je sta­tečnost, je vytrvalost, ,je houževnatost, je pře­konávání všech překážek. Jenom kupředu, je­nom v palebné linií, jenom obtížemi k vítězství a jenom k vítězství — a nikam jinam.“ A tato slova a četba románu Jak se kalila ocel pomáhala v náboru brigádníků a prodloužení

Next