Lidové Noviny, prosinec 1951 (LIX/283-303)

1951-12-01 / No. 283

, I/O­ lé & ---------—-m SOBOTA 1. PROSINCE 1951 rpruieisivi místem všech bojovníků za mír, všech budovatelů socialismu LIDOVÉ NOVINY list svazu Československých spisovatelů ROC. 59. CÍS. 283. Za 1,50 Kčs Zlepšit práci traktorových stanic Věra Stlborová Hluboce poučná byla slova sovětského agro­noma, poslance Nej vyššího sovětu a laureáta Stalinovy ceny Těrentije Semjonoviče Malceva, který se u nás nedávno'rozhovořil o podzimních pracich v naší zemi a o nesmírně důležitém vý­znamu strojně traktorových stanic pro sociali­­saci zemědělství. Jeden z mnoha příkladů, které uvedl, přímo demonstrative ukázal rozdíl mezi prací sovětských lidi a jejich organisací práce a organisací našich — na příklad podzimních prací. Agronom Malcev přijel až ze Sibiře. Jak je známo, vegetační období na Sibiři je velmi krátké. A krátká je doba, v níž je třeba zvlád­nout podzimní setí a orbu. Sklízí se tam v srpnu a začátkem října už půda zamrzá. A přece si sovětští lidé organisují práci tak, že pole jsou zorána a plánované plochy osety. Těrentij Sem­­jonovič Malcev správně ukázal na výhodu, kterou tu máme a kterou nemá Sibiř: na touž práci máme čas až čtyři měsíce a přesto, jak zjistil při svém cestování Československem viděl ještě některá pole nezorariá ä některé plochy neoseté. Nedá se říci, že bychom tu tedy měli horší pod­mínky, nebo že jsme na tom špatně se stroji. Pravda, nemáme všude dobré, silné traktory. Jsou místa, kde jsou traktory slabé, málo vý­konné. Ale i tu, když tu porovnáme začátky kol­chozního hnutí v Sovětském svazu, kdy sovětští lidé nezačínali všude s traktory, nýbrž s volský­mi a s koňskými potahy, musíme říci, že naše situace není nejhorší. Do doby, kdy půda za­mrzne a stane se neobdělatelnou, nám zbývá již jen několik málo dnů, a přece máme ještě mnoho krajů, kde plán podzimních prací není splněn na Sto procent, ba kde procento je ještě značně nízké. „Stačí vám traktory?“ ptal se Těrentij Semjonovič Malcev v Moldavě, kde ještě nedávno měli teprve šedesát procent splněné orby. „Traktorů je dost,“ přiznávali, „ale orga­nisátory nemáme.“ Návštěva sovětského agronoma a jeho kri­tická slova nás donutila, abychom se zamyslili ještě více nad svými nedostatky. Problém mol­davských není zvláštností. S nedostatkem kádrů se setkáváme na všech strojně traktorových sta­nicích. Avšak bylo by nesmyslně čekat, že nám schopné kádry spadnou s nebe. Kádry si musíme vychovat. Někteří traktoristé mají chuť do prá­ce a do studia, jsou si vědomi svého důležitého poslání praporečníků socialismu na vesnici. Toto jejich nadšení je třeba násobit dobrou politic­kou prací strany a ostatních masových organi­­sácí, využít tohoto zápalu jako příkladu pro ostatní, lépe je odměňovat a svěřovat takovým odpovědnější práci, školit je a věnovat těmto traktoristům všemožnou výchovnou péči- A s tě­mi, kteří jsou i bez nadšení i bez politické kva­lifikace, je nutné dát si nemenší práci a školit je odborně i politicky. Traktorová stanice je ohniskem pokroku na vesnici. A nositelem tohoto pokroku je člověk. Strojně traktorové stanice mají za úkol politicky a hospodářsky upevňovat naše jednotná země­dělská družstva. A toto klade vysoké požadavky na kvalifikaci zaměstnanců traktorových stanic. J. V. Stalin řekl: „Politiku nelze oddělovat od hospodářství. Hospodářské úspěchy samy, jejich pevnost a trvalost celkem a úplně závisí na úspěchu stranicko-organisační a stranicko-poli­­tické práce, bez této podmínky by. se mohlo ukázat, že hospodářské úspěchy jsou postaveny na písku.“ V podzimních pracích jsme neměli obsazeny druhé směny, nebo jen malým procentem, o tře­tích směnách ani nemluvě. Tak se stalo, že se traktorů — a největší škoda, že hlavně výkon­ných pásových traktorů — plně nevyužilo a že se nemohly po stoprocentním využití na jednom místě brzy přesunout do jiných krajů. Na trak­tory čekaly hlavně oblasti v pohraničním pásmu, kde měla družstva na svých polích nedostatek traktorů, kde půda zůstávala dlouho neobdělaná a kde hrozilo nebezpečí, na příklad na Šumavě, že zamrzne dřív než ve vnitrozemí. I tu, v ne­dostatečném obsazení druhých a třetích směn, se projevuje nedostatečná politická práce vedení stanic a lidových orgánů. Další bolestí — skoro chronickou — bylo, že traktoristé věnovali málo času a péče údržbě traktorů. Stávalo se, že v nej­pilnější práci se stroje zastavovaly, traktoristé zkoumali motor a jeho součásti, práce se zdržo­vala a mnohdy byl traktor další práce nescho­pen. V důsledku toho se plán úplně neplnil, agro­technické terminy se promeškávaly. Dále: stro­jírenství musí pamatovat na dostatečnou výrobu a přísun náhradních součástek pro traktory. Také musí věnovat nemenší pozornost závěsnému ná­řadí; mnoho závěsného nářadí je dobré pro práci v malých celcích, pro práci v soukromém sek­toru. Také orby s předradličkou, která zaručuje stále zvyšující se úrodnost půdv a přináší velké finanční úspory, jsme měli v STS nízké procento. Jedno z posledních hlášených čísel hovoří o stát­ním průměru něco málo přes dvanáct procent, nejlepší je Liberecký kraj s čtyřiceti čtyřmi procenty, nejhorší oblasti počítají orbu s před­radličkou na několik málo procent, na příklad kraje Jihlava, Plzeň a České Budějovice. Při úplném využití pluhů s předradličkou nám kva­lita obdělání mnohonásobně stoupne a stoupnou i hektarové výnosy. Orba s předradličkou je je- Mohutnost jednoty sovětského lidu Zakončení III. všesvazové konference obránců míru v Moskvě tass - Moskva 30. listopadu Ve čtvrtek skončila III. všesvazová konference obfánců míru. Byly přečteny četné pozdravné telegramy a přípisy od zahraničních organisací a pokrokových osobností bojujících za mír. Sekretariát Světové rady míru zaslal z Prahe tento telegram: „Vítáme velký příspěvek sovět­ských národů věci zachování a upevnění světo­vého míru.“ V diskusí ke zprávě Sovětského výboru obrán­ců míru promluvila gruzínská učitelka Gan - cenlidze, azerbajdžanský geolog Alijev, před­seda turkmenského kolchozu Bolševik Kakaba­­jev, skladatel A. Novikov a jiní. Konference jednomyslně k účastníkům mírového hnutí ve všech zemích, v níž se praví: „My, delegáti mírové konference v SSSR, tlumočíce vůli mnohamilionového sovětského lidu, zaníceně schvalujeme a podporujeme pro­gram dalšího boje za mír, vyhlášený vídeňským zasedáním Světové rady míru. Tento program je jasný a blízký srdci každého sovětského ob­čana. Tlumočí životní požadavky obrovské vět­šiny obyvatelstva světa. Prohlašujeme, že bu­deme i v budoucnosti bojovat proti intrikám válečných štváčů za pevný a trvalý světový mír.“ S velkým nadšením přijali delegáti pozdravné poselství velikému praporečníku míru na celém světě J. V. Stalinovi. přijala výzvu Dopis účastníků III. všesvazové konference obránců míru J. V. Stalinovi Drahý Josefe Vissarionoviči! My, zástupci děl­níků, kolchozníků, inženýrů, vědců, spisovateli:, umělců a jiných příslušníků sovětské inteligen­ce — delegáti HL všesvazové konference obrán­ců míru — tlumočíce city sovětského lidu, který nás zvolil, obracíme se na Vás, velikého vůdce a učitele pracujících a praporečníka míru, se slovy vroucí lásky a plamenných pozdravů. Pra­cující naší vlasti, kteří nás zvolili za delegáty na konferenci, nám uložili, abychom znovu do­tvrdili před celým světem nezlomné odhodlání národů Sovětského svazu k neúnavnému důsled­nému boji za mír a přátelství mezi národy, proti záludným piklům podněcovatelů války. Sovětští lidé se řídí Vašimi slovy, že „mír bude zachován a upevněn, vezme-li lid věc zachóvání míru do svých rukou a bude-11 ji hájit do konce". Přes 117 milionů sovětských lidí připojilo sví podpisy k stamilionům podpisů přátel míru za hranicemi pod výzvu Světové rady míru k uzav ření paktu míru mezi pěti velmocemi. Každý so­větský člověk, který podepsal výzvu Světové rady míru, dotvrdil svůj podpis závazkem k vlas­ti, k Vám, soudruhu Staline, že bude ještě usi­lovněji a plodněji pracovat na budovatelské fron, tě výstavby komunismu, pamětliv toho, že každý úspěch v mírové budovatelské práci je nejzá­­važnějším přínosem naší země -— nerozborné bašty míru — v boji národů za mír. Pracující naší vlastí uskutečňují nevídaným tempem Vaše moudré plány vybudování velikých staveb komunismu, věnují všechny své síly roz­víjení průmyslu a zemědělství, vytrvale si pod­řizují přírodní živly a obohacuji novými vymo­ženostmi sovětskou vědu, umění a literaturu. Tím názorně ukazují lidu na celém světě, jaký blahobyt přináší lidem mírová budovatelská prá­ce. Stalinská mírová zahraniční politika sovět­ské vlády, opřená o vzrůstající hospodářskou moc a nerozlbomou morálně politickou jednotu sovětské společnosti, stojí proti loupeživé agre­sivní politice podněcovatelů války, kterou usku­tečňují vůdcové severoatlantického bloku. Sovětská vláda činí vše, aby upevnila hospo­dářské a kulturní styky mezi národy. Americko­­angličti imperialisté rozsévají nenávist a pode­zření a pokoušejí se oddělit železnou zdí hospo­dářské blokády, lží a pomluv Sovětský svaz, lidovou Cínu a lidově demokratické země od ce­lého ostatního světa. Jejich licoměrné, cynické přísahy věrnosti svobodě, demokracii a míru jsou vyvráceny jejich krvavými činy v Koreji, v zemích Blízkého Východu a v jiných světadí­lech. Den ze dne se ve všech zemích světa sta­ví nové statisíce a miliony lidi do řad nepře­možitelné světové fronty boje za mír. Pro vše­chny poctivé lidi je naše veliká vlast — Sovět­ský svaz -— zdrojem jistoty, že mír zvítězí. Pro stamiliony lidí ve všech světadílech je Vaše jmé­no, soudruhu Staline, praporem vítězného boje za mír, praporem, pod nímž se sjednocuje úsilí všeho pokrokového lidstva. Se Stalinovým jmé­nem v srdci hájili sovětští lidé čest a nezávislost své vlasti v bitvách Velké vlastenecké války a ochránili lidstvo před nebezpečím, že bude zo­tročeno hitlerovskými barbary. Sr Stalinovým jménem v srdci obnovili so­větští lidé hrdinnou prací města a vesnice, to­várny a závody, zničené válkou a budují úspěš­ně grandiosní dílo komunismu. Se Stalinovým jménem v srdci znásobují sovětští lidé svá ví­tězství v mírové budovatelské práci a společně se všemi pokrokovými silami lidstva důsledně a neochvějně bojují za mír, proti podlým úmys­lům podněcovatelů války. Stalinovo jméno dodá­vá stamilionům lidí na světě nezlomnou jistotu, že síly míru zvítězí nad temnými silami podně­covatelů války, že mír zvítězí nad válkou. Ať žije nepřemožitelná světová armáda bojovníků za mír! Ať žije naše mocná vlast — Svaz so­větských socialistických republik, nerozborná bašta míru! Ať žije veliký praporečník míru, soudruh Stalin! Za velikým příkladem sovětského umění Praha se rozloučila se sovětskými umělci ln - Praha 30. listopadu Vám poděkování a lásku — vám, naši sovět­ští hosté. Tak se v pátek večer loučilo sta pražských občanů s význačnými sovětskými umělci, kteří přijeli do Československa, aby nám štědře rozdávali Ze své bohaté studnice umění, aby poradili a pomohli. V sále pražské Lucerny vystoupili sovětští umělci v pátek v závěreč­ném koncertu naposled. Vrátí se zpět do své země, kde odevzdají pozdravy našich pracují­cích sovětskému lidu a generalissimu Stalinovi, pozdravy vděčnosti a lásky. Člen činohry Národního divadla V. Vejraž­ka děkoval v zahájení sovětským hostům za vše­chna vystoupení, kterými se nezapomenutelně zasloužili o radostné a důstojné oslavy Měsíce čs.-sovětského přátelstvi v celé republice. Přá­telství, které tímto měsícem nezačalo a neskon­čilo, protože skončit nemůže nikdy. Tohoto významného kulturního večera se zú­častnil předseda vlády Antonín Zápotocký a velvyslanec SSSR A. J. Lavrenťjev, ministr in­formací a osvěty Václav Kopecký se svými náměstky, laureátem státní ceny J. Taufrem a Lumírem Čivmým, zplnomocněnec Všesvazové společnosti pro kulturní styky s cizinou Z. K. Novgorodov, ústřední tajemník Svazu čs.-sovět­ského přátelství J. Sládek, členové sovětského velvyslanectví, členové zastupitelských úřadů lidově demokratických států, primátor dr. V. Vacek a četní další představitelé našeho veřej­ného a kulturního života. Vystoupení sovětských umělců doprovázel bouřlivý potlesk, který neutichl dříve, dokud hosté nepřidali aspoň krátkou skladbu nebo pí­seň. Kytice mladých hochů a děvčat — členů Čs. svazu mládeže — vyjadřovaly naši velkou lásku k Sovětskému svazu, k zemi, která jde nezadržitelnou cestou ke komunismu. Její zá­sluhou a statečností sovětských lidí můžeme i my svobodně a šťastně žít. Valentina Popova, laureátka ''Stalinovy ceny, členka divadla Sovětské armády,^ přednesla bá­seň Alexeje Surkova Jméno — prapor a bá­seň N. Hikmeta Paulu Robesonovi. Nejedno­mu návštěvníku vstoupily slzy do očí při úryvku z Reportáže psané na oprátce od našeho Julia Fučíka. Do ztichlého hlediště vypráví o scéně, kde gestapák Böhm provází Julia Fučíka do jarní přírody, kypící novým životem. A Valen­tina Popova končí: Ludi, ja lubil vas, buďte bditelny! (Pokračováni na str. 2) den z důležitých předpokladů, které nám za­ručuji dobrou sklizeň. Udernický týden, vyhlášený na počest naroze­nin presidenta republiky Klementa Gottwalda pomohl mnoha strojně traktorovým stanicím v rychlejším plnění plánu. Na příklad strojně traktorová stanice v Blovicích se zavázala, že úkol podzimních prací splní a že traktoristé budou pracovat nejen na dvě, ale i na tři směny. Blovická STS není sama. V údemickém týdnu vyhlásilo podobné závazky množství stanic. Traktoristé si také dávali individuální závazky a vyzývali ostatní k soutěži, jako to na příklad udělal Josef Dostál, traktorista ze stanice Jese­ník. Celkové procento hluboké orby zůstává však ještě velmi nízké — 37,6 procenta na STS. Po­­díváme-li se na tabulky krajů, musíme nutně za nízkým procentem vidět i nízkou úroveň po­litické práce a nedostatečnou pomoc lidové správy. Budou-li se naše stanice obracet pro poučeni k sovětské literatuře, budou-li se učit z boha­tých zkušeností sovětských, nebude v jejich práci tolik nedostatků. Velmi poučná je na pří­klad kniha, napsaná kolektivem zkušených auto­rů a nazvaná „Zkušenosti z provozu MTS“. Upevňováním strojně traktorových stanic, udržováním strojů a hlavně péčí o člověka, o jeho kulturní, politický a odborný růst, dosáh­neme toho, že socialistický sektor zmohutní, roz­šíří se. Dobrými výsledky práce strojně trakto­rových stanic získáme ty zemědělce, kteří ještě kolísají. A zneškodníme třídního nepřítele na vesnici a zlikvidujeme tak zbytky buržoasní tří­dy u nás. Vítězství socialismu^ přispěje k ve­liké bitvě za štěstí a blahobyt člověka. Kniha života Vašek Kátí a Maxim Gorkij ve svém vyprávěni, jak se učil psát, vzpomíná Flaubertovy povídky ,JProsté srdce“ a řiká, jak byl při její četbě vzrušen a okouzlen. Přiznává se, že prohlížel stránky pro­ti světlu, snaže se nalézt mezi řádky vysvětlení tohoto kouzla. Postava prosté ženy, kuchařky, jej tak zaujala, že zapomněl na svět kolem sebe, i když to byla žena, „která nevykonala pra­žádné činy“. Podobnými pocity je unesen čtenář Ostrovské­ho románu „Jak se kalila ocel“. Silnějšími o to, že hrdina románu, Puvka Korčagin vykonal ve­liké činy. On sám i ostatní hrdinové této knihy žijí s čtenářem ne pouze ve chvilkách ětení, ale ustavičně. Při čtení je na stránkách vidíš ták živě jako soudruhy, s nimiž se nejčastěji stý­káš v denním životě. A pak jdou s tebou rok za rokem a denně jsou ti bližší a bližší. Pavka, Žuchraj, Artem, Zarkij, Tokarev, Rita, Valja, Pankratov, všichni Bolševici, krasnoarmějci, komsomolci, prostí svou obětavostí a hrdin­stvím, v bojích i v práci. Není snad prostší knihy v literatuře nad romám Nikolaje Alexeje­­viče Ostrovského. Proto snad každé slovo, kaž­dá věta je živoucím kořínkem, který člověku vroste hluboko do srdce. Ne darmo se jeho kni­ha, vskutku krví napsaná, stala nejmilovaněj­­ši knihou naší mládeže a nás všech, kteří jsme vyšli z té stejné bídy jako Pavka Korčagin, z té třídy, již náleží a bude náležet budoucnost. Naši svazáci mohou dosvědčit, kolikrát si brali na pomoc hrdiny románu „Jak se kalila ocel“. Jak často se s nimi radili v okamžicích svých životních nesnází a překážek, a jaké po­moci, jaké podpory u nich nacházeli, řešíce to, co se zdálo být neřešitelné. Vztahy člověka k člověku, poměr k práci, ke kolektivu: Nové, nejjasnější vidění světa dává čtenáři Ostrovské­ho kniha. Je plná takových obdarování, je to štědrá dlaň soudružsky podané ruky především mladým lidem. Je jen potřebí, aby z ni ještě více čerpali jako z čisté, nevysychající studán­ky. To všechno, óim je tak bohatá, hrdost, lus­ku k lidem a k životu, obětavost, nadšeňi, tvrdou bojovnost a odhodlanou nesmiřitelnost k nepřátelům míru, svobody a socialismu. Příkladný životy Pávky Korčagina, ve skuteč­nosti. autora knihy, a život ostatních hrdinů a hrdinek s neuvěřitelně bohatými osudy nemohl míti pravdivější titul. Ano — tak se kalila ocel! Tak vypadalo zrození nového světa a jeho lidí, památným a slavným 7. listopadem 1917 za­čínajíc a občanskou válkou, intervencí a zno­­vuvýstavbou země končíc. Tak se rodil Sovětský svaz a sovětští lidé. Příběh Pávky Korčagina dokazuje s nevy­vratitelnou průkazností starou pravdu: že bez bojů, bez nezměrných obětí, bez lásky a ne­návisti nelze změnit svět k lepšímu. Ze je třeba dát za to všechno, že lidská svoboda a lidské štěstí není zadarmo, že je třeba za ně obětovat i vlastní život. Každou jeho vteřinu, všechno dobré a potřebné, čím je člověk nadán. Právě pro lásku největší — pro lásku k životu. Pavka Korčagin, stoje nad hroby poprave­ných soudruhů-komsomolců si říká: „Nejdražší, co člověk má, je život. Je mu dán jen jednou a proto jej musí prožít tak, aby ho nemučila bo­lest za marně prožitá léta, aby ho nepálila han­ba za podlou a malichernou minulost a aby v hodince smrti mohl říci: celý život a všechny síly jsem věnoval tomu nejkrásnějšimu na svě­tě — boji za osvobození lidstva.“ Pavka a jeho soudruzi, nepromarnili své ži­voty. Žili je plně, bohatýrsky, na frontách ob­čanské války s vintovkami v rukách, i potom na frontě budování. V takových podmínkách a s takovými překážkami, které se nám zdají být nesnesitelné a nepřekonatelné. Pavka sám, ochromen zraněními z fronty, zbaven pohybu a nevidoucí, v tomto boji neslevil do posledního okamžiku svého■ života. Nesmířil se s tím, že by jeho místo v řadě mělo zůstat prázdné, že by jeho bodák měl chyběti při útoku na posice nepřítele. Pavka Korčagin slavně zvítězil se svými sou­druhy komsomolci, se starými bolševiky i bez­partijními. Oni všichni, druh vedle druha uká­zali pracujícím celého světa, jak se kalila le­ninská a stalinská ocel. A jejich vítězství má širokou platnost. Nebof od prvního přečteni ro­mánu ,jak se kalila ocel“ viděli jsme je stále v nejpřednějším šiku bojovníků: V stalinských pětiletkách, na posicjch pod Moskvou, v bitvě u Stalingradu, v bitvě o Ber­lín. A tiskli jsme jim ruce v květnu 19^5 na I cestách a v ulicích naší vlasti, kterou přišli osvobodit. Oni to všude byli, komsomolci, kor­­čáginci, naši nejmilejši, naši nejdražší. Dnes už uskutečňují mohutné stavby komunismu. A dnes, jako tehdy, jsou příkladem pracujícím ce­lého světa. V nich také je jejich dílo, jejich sovětská vlast věčná. V nich žije budoucnost nás všech. Ták jasná a tak veliká jako je jejich život. •i

Next