Lidové Noviny, červenec 1990 (III/101-124)
1990-07-02 / No. 101
Nezávislý československý deník Cena 1 Kčs číslo 101 • ročník iii 2. ČERVENCE 1990 PONDĚLÍ 'T'elevizni redaktor páteěních *■ .JUdálostí" povaloval za nutné seznámit diváky s něčím, co všichni vědí: budou se zdražovat potraviny. Ustaraným hlasem odříkával seznam všeho, co budeme .Jconzumovať za víc peněz, až se mu prý podlomila kolena, když zlisttl, že krabice Sunaru bude o deset korun dražší. Podle dobrého zvyku naší televize, že každou zprávu le třeba doplnit ně takým zrnkem moudrosti z vlast 0 lidech na svém místé ní hlavy, řekl, že to fe velice na pováženou — a co si teď počnou rodiny s malými dětmi, když mají tak malé platy. Nezmínil se ovšem o tom, Že na rozdíl ode všech předchozích (a nejspíš l budoucích) zdražování )e právě toto v průměru přesně kompenzováno cenovým vyrovnáním k platu, jak to vláda každému soudnému člověku vysvětlila. Ide o čisté přerozdělení peněz, které zvýhodňuje právě rodiny s malými dětmi a vůbec lidi, kteří jedí skromně, a postihuje hlavně ty, kdo mlékem a chlebem krmili prasata. I velmi zdatný kojenec, který spotřebuje pět krabic Sunaru za měsíc, přinese tak svým rodičům měsíčně nějakých devadesát korun navíc. Není to mnoho, něco však přece. Pan redaktor se o tom nezmínil bud proto, že tato jednoduchá úvaha přesahuje jeho zkušenost, anebo že sl chtěl brnknout na osvědčenou strunu sociální demagogie a udělat trochu dusno. V obou případech se musím ptát, proč mám být večer informován“ právě takto? Dobré fungování společnosti kriticky závisí na tom, aby kažký dělal to, co umí, a každou důležitější činnost aby dělal ten, kdo se pro ni nejlépe hodí. Proto st lidé od nepaměti vypracovali řadu metod, jak správné lidi na správná místa vybírat; ze všech nejúčinnější le soutěž neboli konkurence. Neví-li tedy televize, jak vybírat schopné novináře, měl bych pro ni jednoduchý a konstruktivní návrh: Kdyby se televizní hlasatelé jednou týdně losovali z patnácti miliónů našich občanů, měli bychom rozumnou jistotu, že se na obrazovce aspoň občas objeví člověk chytrý, vzdělaný, který to navíc ještě myslí dobře. Proti současnému stavu by to byl značný pokrok. □ JAN SOKOL Priority zítřka Projednáni hlavních politických cílů v nejbližšfm období a posouzeni příští struktury bylo nejdůležitějšími body programu Sněmu OF, který se v sobotu konal v Praze. Představitel KC OF Petr Kučera nejdřív vyložil postup zástupců OF při jednání o složení koaličních vlád. Za politickou prioritu pak označil udržení čs. federace, ovšem při posilování identity a rovnoprávnosti obou národních republik. Přes silné oslabení bývalého režimu na centrální úrovni zaujímají ještě komunisté značné pozice. V diskusi upozorňovali delegáti z okresů, že bývalé struktury přenášejí těžiště svého zájmu z politiky na ekonomiku, nomenklaturní kádry si budují ochranné zákopy, z nichž brání reformám. Projevuje se to např. ve státní správě na okresní úrovni a v zemědělství. K tomu uvedl představitel KC OF Ivan Fišera, že je nutno promyslet postup obměny řídících pracovníků, kteří však nesmějí být politickými figurami, ale skutečnými odborníky. Nuncius jmenován V sobotu, v den svých 91. narozenin, obdržel metropolita český, pražský arcibiskup kardinál František Tomášek zprávu o jmenováni apoštolského nuncia v Československu. Podle informaci ČTK se |ím stal tUulárnf arcibiskup z Perty Giovanni Coppa, který se narodil 9. listopadu 1925 v Albě. Oficiální vztahy Československé republiky a Vatikánu byly navázány 24. října 1919, diplomatické styky pak 22. března 1920. Prvním nunciem v Československu se stal od 9. září 1920 Clémente Mlcara. Po přerušení 15. března 1939 nebyly diplomatické styky po celých 50 let plně obnoveny. Poslední internuncius Xavier Ritter odcestoval z Československa po únoru 1948, čs. vyslanectví ve Vatikánu zastavilo svoji činnost koncem dubna 1950. Cože — demokracie? Já nic nevím, my Isme byli až doteď ka na chalupěI Kresba Dušan Pálka Rozhovory v Lazarské s premiérem Pithartem Se staronovým předsedou České vlády Petrem Pithartem isom se setkal ve čtvrtek 28. Června. Jeho pracovna v Lazarské ulici, kdo sídli Ořad předsednictva vlády CR, byla v sedm hodin ráno leité oázou klidu. Chtěl Jsem především domluvit pravidelná setkáni — pracovně jsem Je nazval Rozhovory v Lazarské. Občas slýchávám, že vy politikové 1 my novináři se musíme Ještě mnohému učit. Z průběhu koaličních jednáni pH sestavováni vlád jsem však měl dojem, že novináři už dnes vnímají politiku jako věc veřejnou mnohem více než samotni politikové. Koaliční jednáni ve vlastním slova smyslu se odehrávala mezi představiteli politických stran. Já jsem sestavoval nanečisto vládu, nanečisto proto,'že teprve od středy jsem tím byl oficiálně pověřen předsednictvem ČNR. Ala kdybych začal vládu sestavovat teprve dva dny před tím, než jl představím ČNR, tak by to byl asi krátký čas. čili vycházelo se z předpokladu, že to budu opět já, který tím bude pověřen, a proto jsem už čtrnáct dní, tři neděle o složení vlády jednal. Nejednal jsem s představiteli politických stran o poměru jejich zastoupení, jednal jsem Jen o konkrétních osobách, které oni do vládních funkcí navrhovali. Ta jednání, jak se zdá z vaší otázky, probíhala tajně, ale ve skutečnosti to není pravda. Mě se na to Žádný novinář neptal. A kdyby se ptal, neměl bych žádný důvod o jednáních nemluvit. O předchozí vládě jste se vy slovoval velice pochvalně, dokonce jste ji dal vynikajíc! známku, což mě trochu provokuje k otázce: jak jste tentokrát spokojen se složením vlády? Při hodnocení Jsem zdůrazňoval zvláštní kvalitu bývalé vlády. Vůči každému z ministrů bylo možno vznést lecjaké námit ky a výhrady, ale myslím si, že bylo málo co vytknout vládě jako celku. Mám tím na mysli pocit společné odpovědnosti, otevřenost vztahů mezi členy vlády a přátelský duch, který tam panoval. Ptáte se na něco, na co vám tetf mohu těžko odpovědět. Nelze předvídat, jaký duch a jaká atmosféra se ve vládě vyvine. Sami o sobě jsou členové vlády lidé kvalitní, u některých z nich mám téměř jistotu, že budou pro vládu velkým přínosem. )Pokračováni na str. 8) Vláda velikého kompromisu Hrozící skandál zažehnala diskrétni vládni interrupce. Časově nevhod počatá vláda přerušila po třiceti šesti hodinách svůj život demisi. Byla okamžitě jmenována znovu za situace, kdy platné zákony ji už v existenci nebránily. Těsně po vstupu do povolební éry se nám tak dostalo několika guinessovských rekordů: zažili jsme nejkratši vládu, jakousi modern! obdobu Zimního krále, a zažili jsme povaleni vlastní vlády volebními vítězi. Stav exstratur na demokratických tocích u nás však zůstává I nadále vysoký. Povalilo OF skutečně vládu vlastni? Občanské fórum sice ve volbách zvítězilo jednoznačně, tvrdit však, že nová federální vláda je vládou volebních vítězů bych si dovolil jen velice podmínečně. Hnuti, ve volbách drtivě zvítězivši, nemá totiž ve vládě pod kontrolou tři klíčová křesla: premiérovo, ministra vnitra a ministra obrany. Vysvětlení této nekonvenčnosti může být a je jedno jediné: vládu sestavoval někdo jiný a vl-tězné hnuti nemělo rozhodujíc! hlas při vyjednáváni. Teorii o dobrovolném harakiri OF a jeho neúctě k hlasům vlastních voličů musím totiž považovat za poněkud upřilišněnou. Není žádným - tajemstvím, že náš parlamentní systém kulhá na nevyjasněnost a řeknu rovnou, neohraničenost prezidentových pravomoci. Ačkoliv se de- NÁZOR linujeme jako systém parlamentní, prezident má všechna práva a možnosU Jednat Jako v systému prezidentském, i když Je volen pouze parlamentem, nikoliv hlasováním všelidovým. Je to pozůstatek staré komunistické ústavy. V „tajemnickém“ systému byl úřad prezidenta čímsi bezvýznamným, něčím, čemu ne bylo třeba věnovat pozornost ani vymezením jeho práv a povinností. V dnešní změněné době to vede k jakési dvojkolejnosti mezi parlamentem a Hradem. Bude na poslancích, aby tento nežádoucí hybrid odstranili a situaci vyjasnili tak či onak. Za této situace měl prezident při sestavováni vlády významné, velevýznamné slovo. Jsou to muži jeho volby, kteří obsazuji ona tři klíčová křesla ve vládě. Občanské fúrum mohlo toto přání bud akceptovat, nebo zásadně odmítnout a tim vstoupit s prezidentem do sporu, jehož důsledky nemusely být zcela průhledné. Za této situace se OF zachovalo státnicky, nikoliv stranicky. Podle mého mínění učinilo pru tuto chvíli dobře. Častým opakováním podobného postupu v budoucnosti by však mohlo ztratit na věrohodnosti v očích svých voličů. Tak vznikla vláda velikého kompromisu, která si do života nese jedno veliké nebezpečí. Pokud nebude brzy vyjasněn rozpor mezi parlamentním a quasiprezidentským systémem, mohla by se vláda stát kovadlinou mezi kladivy obou stran. Tím spíše, že premiér Čalfa, z mužů prezidentovy volby Hradu patrně nejbližšl, člen poslední komunistické vlády, může v parlamentu narážet na větší nepřívčtivost poslanců OF, než je v kra jl zvykem. Nemá-li OF ve vládě pod kun trolou tři křesla klíčové, obsadilo svými nejlepsími lidmi alespoň další křesla rozhodující. Chceme-li se jako právní stát s fungujíc! tržní ekonomikou vydat do normálního světa, pak pánové Rychetský, Klaus, Dlouhý a Dienstbier nemují v současné době alternativa, To bude zřejmě vládni osa, kolem které hode rotovat činnost vlády. Za několik hodin předstoupí nový premiér před parlament s vládním prohlášením. Rodí se nečekaně těžce a bolestně, v původně oznámeném terminu nebylo vypracováno. Premiérovu pozici nechtěně ztížil prezident republiky projevem, který do značné míry vládní prohlášení suploval. Kdybych však už nyní dostal otázku, zda novou vládu považuji za svoji vládu, řekl bych, co jsem již jednou napsal: je to moje vláda. Ovšem s pečlivě kontrolovaným úvěrem důvěry. n jiRí iianak DNES ZAClNÁ XXVIII. SJEZD KSSS Jaké zmény? Co je vlastně ve hře? Všechno. Zahraniční i domáci politika a to v době, kdy je jasné, že architekt velkého obratu, pro ktorý se ve světě vžil pojeni „perestrojka“. se doslal se svými kon cepceinl do úzkých. Kdo udělal Corhačov chybu? Bylo jich víc. ale nelze přehlédnout, že dědictví stalinismu, které mu s převzetím moci spadlo do klina, mělo a má takový rozsah katastrofálních problému, že sotva bylo možné se chyb vyvarovat. Přišel s koncepcí evropského domu jako kapitán sovětského hausbótu, do ktorého teče ze všech stran a rozbitá zdymadla na cestě do Evropy vytvářejí mocný zpětný proud. Gorbučov zradil socialismus a konzervativci mu za to chtějí na tomto sjezdu předložit tvrdý účet. Opravdu zradil? Ano, pokud vyslechneme definici socialismu z úst jeho kritiků, či lépe řečeno, pokud do lidské řeči přeložíme, co tímto pojmem kryli; neomezenou vládu totalitní mafie s partajními průkazkami, kastovníckou společnost, sociálně-rasistíckou soustavu, teroristickou až koncentráčnickou hru na spravedlnost nejvyššiho řádu. To za potlesku světa odvrhl čili „zradil“. I.zo se jen divit svobodomyslnosti, s jakou rusky či anglicky sovětské vysíláni buší do kohokoliv z domácích politiků. Většinou se už skoro všechno nazývá pravými jmény. Gorbačov byl nazván „váhavým střelcem“, jemuž I Pokračováni na str. 2/ Z TEHERÁNU TELEFONUJE NÁŠ ZPRAVODAJ J. ŠTĚTINA V epicentru První zprávy o katastrofě Jsem se dozvěděl z rádia v Taškentu. Letěl jsem do Moskvy, odt^d, díky porozumění kapitána přeplněného 1L-62, v pilotní kabině do Baku. Z Baku vlakem na ázerbájdžánsko-íránskou hranici v Astaře. Z Astary autostopem, autobusem a taxíkem do Rastu, hlavního města postižené provin cle Gílán na břehu Kaspiku. Bylo to pátý den po ničivém zemětřesení, které zasáhlo Irán silou 7,6 Richerovy stupnice v noci 21. 6. v 00,30 hod. Zemětřesení zasáhlo, oblast 785 tisíc čtverečních kilometrů ohraničenou na severu Kaspikein. na |ihu linií Lenkoran, Sarab, Mejaneh, Kazvín, Cálus. Na 11 tisících čtverečních kilometrech bylo ničivé. Existuji dvě verze, kde bylo epicentrum: anglická seismologická služba v Edinburghit tvrdí, že bylo v Kaspickém moři severně od Raštu. Francouzští seismologové, s nimiž jsem se v zóně setkal, umísťují epicentrum k vesnici Kolaštar východně od Rutbaru. Téhož mínění jsou i seismologové íránští. Přikláním se k druhé verzi, neboť podle svědectví obyvatel pobřeží se moře v době zemětřesení nehnulo. Druhé verzi odpovídá i stupeň zničení Rutbaru. Pokud mohu srovnat rozsah škod s oblastí arménského Leninakanu a Spitaku z prosince 1988, destrukcí krajiny a lidských sídel bylo arménské zemětřesení mnohonásobně překo náno. V Raštu bylo zcela zničeno několik stovek domů, zcela katastrofální situace je na jih a jihozápad odtud. Podle agentury ÍRNA bylo zničeno více než 1000 vesnic a 12 měst. Je to největší zemětřesení na světe za posledních 30 let (snad s výjint(Pnpračování na str. 2/