Literární Noviny, leden-červen 1959 (VIII/1-26)
1959-01-01 / No. 1
Redakce Literárních novin přeje všem čtenářům, aby rok 1959 prožili v míru a v radosti ČESKOSLOVENSKÉ KNIHY V MOSKVĚ Dokončení ze str. 1 výstavě je jich velmi málo. Nejlepší % nich je Početnice, základní učebnice aritmetiky, kde je všechno vyloženo pouze obrazy bez pomoci jediného slova. Hned po Lipsku začala také Praha tisknout tematické slovníky s obrázky (Slovník německý a český, Clověkpříroda-společnost), třebaže by bylo správnější říci, že Lipsko přejalo tento princip Jana Ámose Komenského (Orbis pictus) a Praha že se opožděně vrátila ke své klasické tradici. Je třeba litovat, že jsme dosud nepřeložili skvělou a pro nás velmi potřebnou práci akademika Jana Rypky ,,Dějiny perské a tádžické literatury“ a že nebylo přeloženo také mnoho z toho, co Čechoslováci bohatě překládají. Např. zajímavou věc Alberta Einsteina a Leopolda Infelda „Fyzika jako dobrodružství poznání“ bychom měli mít také přeloženu do ruštiny. Návštěvníci výstavy vysoce oceňují vynikající mistrovství československé polygrafie. Kniha návštěvníků o tom výmluvně svědčí. Velmi mnoho inženýrů, navštívivších výstavu, si všímá velké přednosti vazeb z polyvinilcbloridn, zvláště pro technické knihy; dobře se s nimi pracuje, je možno je svinout do ruličky a nosit je po kapsách. I student z daleké Kirgizie chválí „vazbu z plastické hmoty“. Skoro všechny zápisy oceňují dokonalost dětských knih, svěžest a originálnost kreseb. Někdo kritizuje výstavu za to, že je málo a slabě ukázán Jaroslav Hašek. Kolchoznice z Vinni cké oblastí napsala své „děkuji“ všemu československému lidu, a to ne pouze za knihy, ale i za celý zjev Fučíkův, za jasný a čistý život, který prožil. Výstava mčla velký a srdečný úspéch v MoskvČ. Koncem prosince bude přemístěna nejprve do Minská (Bělorusko) a potom do Tallinu (Estonsko), Acde na ni se zájmem čekají další sovětští lidé. Redakce literárních novin se už delší dobu zamýšlí nad současným stavem našeho humoru, satiry a kresleného vtipu. Zdá se, že v současném tisku nevěnujeme zaslouženou pozornost těmto bojovným složkám umělecké tvorby, ačkoliv jim patří významná a dlouholetá tradice. Kolik jsme jen měli satirických a humoristických časopisů, sdružujících kolem sebe celé významné skupiny literátů a výtvarníkůI Do novin kreslívali Kupka, Gellner, Brunner, Copek i Muzika, Kratochvíl i Zrzavý, Hoffmeister, Pele, Novák, Bidlo, Mrkvička, Sekora, Lada i Rada. Kvetl fejeton i epigram, básníci vydávali satirické sbírky. Nebylo jen vyslovených satiriků a humoristů. Tento žánr pěstovali snad všichni naši nejvýznamnější spisovatelé. Snažili jsme se přinášet na našich stránkách alespoň nepravidelnou rubriku humoru, satiry a vtipu. Avšak tato snaha se setkávala jen se střídavým úspěchem. Proto jsme se rozhodli vyzvat naše spisovatele, kreslíře i fotografy k novému náporu na tomto úseku, a dnešním dnem vypisujeme SOUTĚŽ O CENU LITERÁRNÍCH NOVIN na humoristické a satirické příspěvky ve třech oblastech: V LITERÁRNÍ: epigramy, verše, aforismy, krátké povídky, všechny vhodné formy satirické a humoristické tvorby. VE VÝTVARNÉ: karikatura, kreslený vtip se slovy i bez textu, kreslené seriály atp. VE FOTOGRAFICKÉ: vtipný pohled na život kolem nás, fotografický postřeh, karikatura, satira, fotomontáž. V době od 1. ledna do 30. června 1959 budou Literární noviny otiskovat soustavně na svých stránkách výběr z došlých soutěžních příspěvků (beletristických, kreslených i fotografických) a zároveň budou registrovat všechny došlé příspěvky tak, aby během července 1959 mohly poroty v každé jmenované oblasti ze všech (tedy i neofištěnvch) příspěvků vybrat po jednom nejlepším a jejich autorům pak udélit CENU LITERÁRNÍCH NOVIN dotovanou částkou 5000 Kčs v každé kategorii. Soutěž je tedy neanonymní. Avšak zúčastnění autoři si mohou vyhradit pro otištění svého příspěvku v průběhu soutěže použití pseudonymu. Na tuto okolnost musí však zvlášf redakci upozornit. Uvedení plného jména a adresy u všech příspěvků pro potřebu redakce je bezpodmínečné! Veškeré otištěné příspěvky budou honorovány podle běžných zásad. Podmínkou pro účast v soutěži je obeslat ji: u literárních příspěvků nejméně dvěma krátkými povídkami (rozsah povídky nejvýše do 110 strojopisných řádků), cyklem veršů, epigramů, aforismů či jiných krátkých forem — odpovídajícím zhruba rozsahu povídkových příspěvků; u kreseb nejméně pěti kresbami, seriálem kreseb apod.; u fotografií nejméně pěti snímky formátu 18x24cm na lesklém papíře. V porotách zasedají: porota literární: KAREL KONRÁD, JAN WERICH — za Literární noviny FRANTIŠEK VRBA, porota výtvarná: ADOLF HOFFMEISTER, ZDENEK SEYDL — za literární noviny JIŘÍ SCHMIDT, porota fotografická: VÁCLAV JÍRO, JAN LUKAS — za Literární noviny LUDVÍK VESELÝ. Veškeré příspěvky pro soutěž zasílejte na adresu redakce Literárních novin, Praha I, Betlémská 1 — s ozhačením SOUTE2. Přejeme českému humoru, satiře a kariketuře — svým čtenářům i sami sobě mnoho úspěchů a potěšeníl REDAKCE 4Jf5RÁRNlCH NOVIN itmima Nějak se mi nechtělo v tyhle sváteční dny rodinného života pouštět se do rad a poučování. Správné a nesprávné, spisovné a nespisovné — to je jen jedna, praktická stránka věci, ale jazyk, naše řeč, lidské slovo vůbec — to je něco mnohem širšího i hlubšího, něco předůvěi^ně spjatého s celým naším životem. Stane se vám třeba, že bloumáte celý večer cizím velkoměstem, jehož řeči rozumíte jen zpola, a najednou uprostřed davu zaslechnete úryvek českého hovoru; dvě tři věty, doeela všední a nespisovné — a v tom okamžiku jste doma; těch několik slov pronesených s intonací vám tak důvěrně známou přeneslo vás sta kilometrů a jste najednou u své rodiny, slyšíte hlasy svých děti, vidíte obrysy kopců rodného kraje a jste šťastni, že máte na světě místo, které můžete nazvat domovem. Jazyk mateřský, jazyk národní — ne, řekl bych raději: řeč domova, toho užšího — rodiny, i širšího — rodné země. Reč domova prostupuje celý náš život, jí jsme od malička poznávali svět, jí myslíme i cítíme, ona nás spojuje v jedno společenství. Pro všechny české děti, a jen pro ně, volá křepelka „pět peněz“ a jen u nás připomíná sladká vttně drobnolistého kvítku zvaného latinsky thymus serpyllum mateří-doušku. Síla a krása každého živého jazyka, třeba i primitivního jazyka zanedbaného kmene z tichomorských ostrovů, je právě v tom, že tisíce, milióny lidí jím žijí svili život. Mohu se snad obdivovat formální dokonalosti umělých mezinárodních jazyků, proti kterým vyhlíží čeština jako sbírka nepravidelností a zvláštností, ale nikdy nemohu dát přednost sebedokonalejšímu modelu před živoucím organismem, složitým právě proto, že živoncím. Zkuste přeložit do esperanta třeba jen ty nejprostší verše lidové balady: „Ach táto, tatíčku, kam jste dal matičku?“ Když jsme je slýchali jako děti, mívali jsme slzy v očích: v esperantském znění nemohou však nikoho dojmout, neboť tou řečí nikdo nikdy nemiloval, nenaříkal, neradoval se, nežil. Lidská řeč zrcadlí od nepaměti život lidské společnosti, jeho světlé i temné stránky, ustavičný vývoj a stálý boj o lepší život a dokonalejší poznání. Věřme proto, že až bude na celém světě „jasnější a svobodnější život lidský, slova nenávisti, posměchu, kletby a opovržení búdon nepochopitelná“ a žít budou jen „slova tvořená v pokojném rytmu seteb a žni“. Dš Novoroční přípitek Chtěl bych si s vámi, milí čtenáři, pohovořit o skleničce, kterou právě pozvedáte, pozvedli jste, či budete pozvedat k přípitku na nový rok 1959. Ale nejprve ji pozvedám s vámi. Činím tak v duchu uprostřed všeobecné radosti ve chvílí, kdy se mnoho paží vztyčilo a mnoho sklínek políbilo třeskně, nicméně cudně, zazvonilo svými okraji a zasmálo se smíchem bezstarostného mládí — ačkoliv jsme opět o jeden rok starší. Protože pak mládí má samo o sobě dosti přirozeného potěšení, nechrne je jeho lehkomyslnosti při tomto zastaveni na prahu nového roku a věnujme se sobě. To znamená, věnujme se sobě my, kteří už tu půlnoční sklínku nedovedeme pozvednout bez povzdychnuti nad přibývapcími lety. To se rozumí, že nebudeme novoroční rozjímání načínat z trpkého soudku. Mým úmyslem je zapět chválu na víno. A vaším úmyslem možná je nalézti důkazy, Se právě věk, kdy je víno pro ponebíčko jako poezie pro zamilované, je ze všech věků nejlepši. Souhlasím s vámi a volám na mladé rozjívence: Počkejte, čeládko, toké vy budete jednou rozumět goniometrickým funkcím, Dickensovým Pickwickovcům a dobrému vínu! • Ba, moji milí, každý věk má své půvaby. Třeba knihy. Knihy, přátelé, jsou přímo v zákonitém vztahu k věku člověka. Ovšem Se tento vztah mění uvnitř vztahů společenských; tak dnes sotva můžeme Pickwickovcům dokonale přijít na chuť dříve než v plné sytosti pravého věku mužného, byť je Dickens napsal jako čtyřiadvacetiletý mladík. Ovšem jeho doba, co do požitků života byla náročnější a je otázka, zda mnohá skvostná díla v umění s tím přímo nesouvisí. Ale to nechrne stranou. Je řeč o tom, že ani pozdnějši věk člověka není bez naděje, protože není věku, po němž bys nemohl být ještě moudřejší. A proto sklenky výš, a na věčnou, nestárnoucí víru v budoucno! Ať je ten příští rok nezranitelný, sluncem pozlacený, at dává plodnou silu, po níž réva urodí urozený nápoj, kterému jsou i včely přítelkyněmi, jak říkal ctihodný abbé Coignard, nezapomenutelný učitel Jana Kuchtíka. Jak vidět, má být řeč o vině a pořád se sem plete literatura. To snad proto,' že ona slavila a patrně bude slavit tento dar dobré země a starostlivého slunce pó věky v míře víc než horoucí. Takže není klasického díla, v němž by se obešlo víno bez atributů. Ba právě jen mrzutosti života byly v dílech milých těch autorů vždycky spojovány s představami vína mizerného — viz třeba návštěvu Porthosovu u lakomého prokurátora, kde se pil nejmizernější druh Montreuíl... Před osmi sty lety pravil moudrý filosof, lékař a básník Abú All Ibn Siná, řečený Avicenna, te víno moudrému prospívá, leč bláznu škodí. Patrné tím měl na mysli, že kdo se domnívá vínem zahánět mrzutosti života, počíná si pošetile. V jakém rozpoložení tu sklenku ke rtům přiložíš, takový rys pak zůstane tvé tváři. Nevím, milý čtenáři, který ročník it kterou značku ty osobně... Ale jdi! Nebudeš se přece bránit t Mám tě usvědčena. Neboť vím, že jsme už před dvěma lety dosáhli ve spotřebě vina předválečné normy, což činí zhruba 3 litry na osobu za rok. Ach ano, teď se mnohá anima Candida vzrušila. Bude ji útěchou, že v Alžíru, odkud dovážíme znamenitý Orán, připadá na hlavu — myslím — asi 168 litrů za rok i Což je, opět se domnívám., světový rekord. Mohu ji utěšit zjištěním, že chutný a lahodný ten nápoj, který se přece jen pije značně kulturně, vytlačuje u nás spotřebu těžkých alkoholů f Ale ponechme stranou, jak mnoho a s jakou chutí se u nás ročně konzumuje těch téměř S00 sortimentů vina. Ptejme se raději, jak se u nás s vínem zachází. Aby můj novoroční přípitek mohl být prost jakékoli hořkosti, šel jsem navštívit ne zrovna přívětivý dům v Karlině. I byl jsem přijat neobyčejně přívětivě. Na vaši lásku, míli přátelé, jsem tam připil znamenitým „archivním“ Beaujolais. Ale i to nechrne stranou... Jdé svíše o ziiétěni, že pokud má na víně, jež se u nás prodává, podíl národní podnik Vinařské závody, je všechno v nejlepším pořádku. Musím se s obdivem sklonit před péčí a starostlivostí, které se tu dostává všem příslušným obřadům. Neboť dopravit těch zhruba 70 % dovezeného o 30 % doma urozeného vína na trh, tot ceremoniel náramně složitý, s procesy sedimentačními, scelovacími, analytickými, degustačními, nominálními, zařazovacími. Avšak pozvedáte-li ještě dnes k novoročnímu přípitku hojněji sklenku s vínem bratrského Maďarska, Bulharska, Rumunska — v příštím roce nejpravděpodobněji pozvednete hojnou číšku s vínem slovenským a moravským, neboť letošní slunce rozhodlo, že poměr domácich a dovezených vin se možná percentuálně obráti. Na náš stůl přijde f vino ze Sovětského svazu, který na tom není právě nejhůř, uvážíme-li, že v letošní mezinárodní soutěži v Budapešti získal největší počet zlatých medailí, myslím asi 1)0 z obeslaných 68 druhů. My jsme ze 33 našich druhů získali 6 zlatých, 17 stříbrných a 7 bronzových medailí v tuhé soutěži všech vinorodých zemí. Já vím, že se mlsná patra v této chvíli v duchu obracejí po pověstné zemi vinařské — po Francii. Avšak pozor! Když se na strojírenské výstavě v Brně objevilo Výstavní červené víno, první, koho očarovalo, byli francouzští hosté. Ti si domů s velikým nadšením odváželi tento skvost, který z portugalské révy sladce urodil — Bzenec. Když jsem si takto nevývratně připraml půdu pro tvrzení, že nejsme-li pověstně, tedy určitě ctihodně mezi zeměmi, kde víno má svou příležitost býti pochváleno ne-li knížetem bakchických básníků Anakreontem, tedy aspoň, na slovo vzatými odborníky, dovolte mi teď pozvednout sklenku k přípitku: Ať se u nás s vínem po zásluze zachází! Ať například restaurační podniky neodmítají tvrdohlavě baleni v lahvičkách po třech decilitrech, přinášejících spotřebiteli jistotu, Se pije značku, kterou si objednal. Nechci na Nový rok kalit mysl našeho pohostinství, ale nic naplat, nejednou můžete usvědčit číšníka, kterak z láhve s etiketou nejjakostnějši třídy v opak zázraku z Káně Galilejské načepuje o několik jakostních tříd níže. Nejsme zase natolik s vínem sdruženi, abychom si hned objednávali celou láhev, žádali ji před očima otevřít a nejprv od číšníka koštérsky ocenit. Ostatně na tom nejsme ve vztahu k vínu ani tak, aby v prodejnách prodavači vůbec značky znali, aby v jejich skladech víno neoxydovalo, protože neleží, ale je uskladněno nástojato, zhusta spolu se syrečky a jinými pachově náročnými produkty. Nejsme na tom ani tak, aby byly v Praze vinárny s celoroční standardní úrovni sortimentů. A konečně nejsme na tom (z provozních důvodů) ještě ani tak, aby nás vinné etikety na první pohled orientovaly v kvalitativní rozdílnosti nabízeného zboží... Můj bože, odpusťte, že jsem vínu řekl zboží! Pil jsem Baján Šírej v Taškente a říkalo se mu tam uzbecké slunce. Uzbečtí vinařští kolchozníci nepozvedM jeho číši, aniž při tom nepronesli lichotku, neprosloviU vzletně přání a neprovolali slávu své zemi. V nejbližší době ucítime 1 my na patrech chuť asijského slunce. Budeme ji převalovat a poměřovat s chuti slunce, vycházejícího láskyplně nad slovenskými vinohrady. Takový obřad se nemůže dít bez náležité kulturnosti. Připravme se na ni. Rodí se u nás víno, má skvostné jméno Madlenka. Vinaři říkají, že je jako osmnáctiletá dívka. A že něco tak něžně krásného se může urodit jen u nás. Nuže — pozvedám sklenku naposled a volám; Ať z tváře roku 1959 nikdy ani na vteřinu nezmizí líbezný úsměv Madlenčin! Na zdrávi, přátelé! Non fadt hoc verbis... KAREL DVORAK T,N o 1/195# • 2 R 0 ŽHLA S ČINOHRY 5. I. Poštolka, Svetlá v doline (20.00 B> — 6. I. Lucke, Nedokončený podipls (19.30 II) — 7. I. Silori, Sezóna v kolonce (20.00 I). — 9. I. Galsworthy. Stříbrná krabička (10.00 II). — 10. I. Vitkovský, Hra o B. Smetanovi pro mládež (13.45 I). — H. L Krleža, Páni Glemibayové (20.00 I). ČETBA A RECITACE 5. I. Loginěv, Známá cesta (11.30 II). K Čapek. Vražedný útok, dramatizace pro nď. (14.00 II). Hans Sachs, Potulný žák v ráji (21.05 II). Povídka Breta Harta (21.30 I). Z moderní indické poezie (22.50 I) . — 6. I. Fejeton (13.20 II). — 7. I. Povídka M. Twaina (15.05 I, II). — Pohádka ze sbírky Bíd. Bassa (18.00 I). A, Kuzněoov, Legenda o řece (21.30 I). K výročí A. Bělého (22.50 I). — 8. I. Prokeš. Strach (10.40 II). Z nové tvorby (16.40 I). Verše o Albánii (19.45 II). Z veršů M. Macourka (v přest. koncertu 20.00 II). Kuzněoov, Legenda o řece, II. (21.30 I). — 9. I. Praha Gázy Včeličky (17.00 I). Kusměcow. Legenda o řece III. (21.30 I). Z moderní Indické poezie (21.45 II). — 10. I. Povídka Ericha Weimerta (10.30 II). Jubilejní divadelní táčky s Janem Nerudou (15.00 II). K. Poláček, Bylo nás pět (20.00 I). — 11. I. Vančura. Pekař Jan Marhoul (11.00 I). Pohádka (13.18 I). Kuzněoav, Legenda o řece, IV. (16.00 I). Z mod. Indické poezie (20.00 II). PÁSMA A PŘEDNÁŠKY 5. I. K nedožitým osmdesátinám Hanuše Jelínka (11.00 I). Koutek dědy Porady (14.25 II). Jazykový koutek (15.00 I, II). Hovoří Moskva (18.00 I). Věda a život (18.30 II). — 6. I. Rozhl universita (10.25 11, 20.15 I). Obrázky ze světa (11.30 II). Zrcadlo kultury (16.40 I). Ze života komunist. stran (17.10 II). Studujícím marxismu (17.45 I). Úspěchy naší vědy a techniky (18.00 II). Mikrofon mladých (18.30 I). Gel, O rukách, které umějí číst (21.30 II). — 7. I. Zahraň, dopisovatelé (11.30 II). Kniha, která mne poučila (15 00 I, II). Lidé-stroje-plány (17.40 I). Tribuna vesnice <18,15 II). Vojen, večerník (18.30 H). Hovor s rodiči (20.00 II). Nad mapou světa (21.05 II). — 8. I. Podřipsko, (11.30 II). Záhadný přfbčh (13.45 II). Z lid. demokracii (14.00 I). Nová technika (17.20 I). Tribuna vesnice (18.00 I). Hovoří Moskva (18.00 II). Mládí republiky (18.30 I). Zahraň. dopisy (20.20 I). Hovoří lékař (21.45 II) . — 9. I. Zrcadlo kultury (16.40 II). Deset minut o atomech (17.30 I). Hovory s posluchači (17.45 II). Hovoří Moskva (18.00 I). Vánoce btnoklem fejetonisty (19.30 II). O filmech (20.30 II). Věda ve službách míru (20.40 I). — 10. I. O Albánii (11.00 I). Kysúce (13.30 n). Mladé »měně (15.25 I). Jak se mění rostliny a zvířata (18.00 I). Záhadný příběh (18.20 I) . — 11. I. Živá slova (9.00 I). Vojen, kalendář (10.00 II). Ve stínu paragrafu (14.00 IT). Zámek v Rájci (14.30 I). Hovoří Moskva (18.00 II). HUDBA 5. I. Foerster, Oblačný pták (10.40 I). Gershwin - Copland (11.00 II). Operní sólisté z Bratislavy (13.30 II). Z díla Mozartova (14.00 I). Emil Gilels (18.00 II). Z klav. skladeb J. Suka (22.20 I). Ze skladeb M. Konvalinky (22.50 II). 6. I. M. Ravel (11.00 II). Operní balety 13.25 I). Mladí sloven, skladatelé (13.30 I). O R. Kubínovi (13.65 I). Z díla J. Suka (14.OÚ I). Wagner pro mládež (16.00 II). Moskev, končen na přání (17.20 II). Grieg — Sveridsen (18.20 II). K Sukovu výročí (21.00 I). Z Bnescova festivalu (23.00 I). 7. I. Foerster, Ze Shakespeara (10.30 I). lustrum, sóla (12.00 II). Úst ŕ. hudba armády (12.50 I). Pauer, Žvanivý slimejš (14.00 I). Fr. Šafránek o hudbě (14.30 II). Z díla R. Kubína (16.40 I). Brahms-Grieg (22.20 I). Milhaud - Moyzes (22.50 II). 8. I. Z Nedbalova Andersena (10.40 I). Sioven. varh. tvorba (11.00 II). Z ruských oper (13.25 I). Slov. filharmonie (14.00 11). Ústř. hudba armády (14.30 I). Z díla R. Ščedrina (16.10 I). Foerster. Pohádka (17.10 II). Stát. filharmonie Brno (20.00 II) . Z minulostí čes. hudby (20.50 I). Z díla R. Kubína (22.40 I). 9. I. Popul, hudba (11.30 I). Sólisté opery v Opavě (14.00 I). Z díla R. Kubína (18.00 II). Štěpán, Čtyři ženské sborv (17.40 I) Na zahraň, přání (18.00 II). Ústř. hudba armády (18.30 I). Opem! výběr (20.00 I). Z uzbecké hudby (21.00 I). Z díla R. Kutofoa (21.05 II). Feld - Kalabis 22.50 II). 18. I. Z baletů čajkovského (10.30 I). Ústř. hudba armády (12.50 II). Z baletů (16.01) II). Z českých oper (17.30 I). Z díla R. Kubína (22.50 II). 11. I. Čes. hudba v minulosti (8.30 I). Slavné symf. básně (11.00 II). Poledni koncert (12.35 I). Gretry, Dva lakomci (15.00 II). Z hudeb, života (15.30 I). Z románt. hudby (16.35 II). Podle návrhů (18.00 I, 19.30 II). Z Vostčákovy Sněhurky (18.30 I). Hudba večera (20.00 II). Martinů - Martin - Bartók (22.50 I). Z OSTATNÍCH POŘADŮ S. T. Lid. Písně (12.15 I, 12.15 II, 13.30 I. 19.30 ID) Silvestr, pořad (20.30 1). Estrádni grotesky (21.00 I). — 6. I. Lid. písně 00.40 I, 16.10 I, 20.00 I). — 7. I. Pojďte s námi, všichni mladí (17.40 II). Lid. písně (18.00 II, 19.30 II). — 8. I. Písničky u klavíru (17.45 I). Lid. písně (18.15 I. 20.00 I, 22.20 I). — 9. I. Lid. písně (12.50 I, 13.15 n. 20.40 II, 22.00 II). Gramofonovým archivem (13.10 I). — 10. I. Nedbal Vinobraní (20.20 I). Pavilón humoru (20.00 II) Lid. písně (12.05 I. 14.00 II. 16.10 I, 16.30 n. 17.10 II). TELEVIZE 5. I. Film o Domici (19.30). Za život radostný (19.50). Setkáni v redutě (20.00). Ozvěny dne (21.30). — 6. I. Pohádka (16.30) . Česká filharmonie (19.30). Letka Netopýr (19.45). — 7. I. 10 odpovědí (19.30) . Film o výpravě na Kavkaz (20.20). Z hokejové ligy (20.30). K práci i k tanci (21.10). — g. I. lap mateř. školy (16.00). VíS, co nevíš (18.00). Severní moře (19.30). Film Vražda v Ostrovní ulici (19.45). Dnešní Albánie (21.00). — 9. 1. Satir, písničky (19.30) . Z beig. televize (20.00). Vykradeno (20.30). Televizní polytechnika (a.15) — 10. I. Film pro děti (17.45). Martinů, Veselohra na mostě (20,00). Bude s tebou snášet dobré 1 Mé (20.50). — 11. I. Pro dětí (10.00). Chvilka poesie (19.30). Kult. život. (19.35). Film Radost r*0.00). Lázně Eopcřy (200),