Literární Noviny, červenec-prosinec 1962 (XI/27-52)
1962-10-20 / No. 42
t R. SELUCKÝ O EKONOMICE, POLITICE A MORÄLCE ZA REMARQUEM V PORTO RONCU REŽISÉŘI JASNÝ A WEISS HÖVOSI O NAŠEM FILMU POKRAČOVANÍ HOFFMEISTROVÝCH VZPOMÍNEK NAD PELCOVOU VÝSTAVOU, NAD OBNOVENÝM KATEM A BLÁZNEM, NAD POEZII MLADÝCH TÝDENÍK PRO KULTURNĚ POLITICKÉ A UMĚLECKÉ OTÁZKY ■ROČNÍK XI. ________v 20. ŘÍJNA 1382 60 bal. CISLO42 Z PTAČÍ PERSPEKTIVY YILÉM ZÁVADA Léta jsem chodil pěšky po jedné cestě, sypané popelem a škvárou z hald, léta jsem jezdil po jedné trati osobním vlakem a potom tramvají. Až jednou v pozdních letech svého života jsem,vstoupil po schůdkách se zábradlím do letadla, které se rozběhlo po rozjezdové dráze a s burácením vyletělo do mračen. Poznal jsem ještě památnou horu Říp, milostný soutok Labe s Vltavou a pak, nad hlavou ěekankově modrou oblohu a pod nohama kadeřavé bílé obláčky, jsem plul jak Jonáš v-břiše velryby. Z výsosti deset tisíc metrů jsem oknem kabiny zahiédal pod sebou zem. Nádherné kraje, zlatě, červeně ' a modře skvrnité, dubiny večer hořící vzdáleným západem slunce, veliké louky, zamžoné měsíčním světlem ä hory s věčným sněhem, chřestícím hvězdami, slabounce zelenají se jak lišejník na troskách přírody. Mohutné řeky s tryskající rozkoší země, jezera, napuštěná modřidlem svítání, zářivé přehrady, nabité sluneční energií, a moře blankytná jak rozpuštěná obloha zdají se dole zahnívat jak louže se záclonami žabince. Kouřící a věčně přetopená města nádraží, hutí, šachet a vápenek, jež setve ďne v nocí od základů chvějí námahou, napětím a touhou, obchodní města s vábivým leskem výkladů ✓_ kde ještě za nočního šera se rozbíhají řidiči autobusů a tramvají s dělníky na ranní směnu jak úsvit před východem slunce, královská města s branami a s vály, města, jež z otce na syna se škorpí a jako chlapci navzájem se sázejí, které z nich dříve pude míti zimní stadión, připadají stejně málo významná jak staré opuštěné hřbitovy, kde na kamenných deskách smazaly jména mrtvých deště, vítr, sníh a kde z propadlých hrobů roste dotěravá plevel. Všechna ta města lidnatá a dědiny, nesmírné a nedohledné krajiny, končiny bez konce,; věky a staletí, letadlo tryskem přeletí, jako by udělalo přes ně škrt. Vznášeje se jak bozi v otevřeném nebi, pochopil jsem v ozáření blesku, proč na cvičišti vydrezírovaná smrt necítí v kostech ani záchvěv soucitu a strachu, když na zem, ležící pod ní v hlubinách, na zemi vzdálenou a jí tak lhostejnou, odhodí z výše vždycky celý náklad bomb, jak by jen odklepala popel z cigaret. Houpám se zcela šťasten v oblacích, ať letadlo se v mracích propadá či zvedá, ale se slavnou úlevou si vydechnu, když zvolna počínáme klesat k zemi a za tunelem z mlh se opět vynoří sklizená pole s tabákovou hnědí strnišť a kolem Prahy kouřící a umouněný kraj, jenž také od věků se propadá a zvedá. Letadlo na zem lehce dosedne jak pták s velkými, rozpjatými křídly, ale pak bezmocně a nezáludně drkotá po příjezdové dráze letiště k pasové a celní prohlídce jak nemotorná korba mého dědečka. Z knihy „Jeden tiooť Atmosféra života LUDVÍK VESELÝ Podstatná Sást jednoho z posledních čísel časopisu. Mobilia je věnována takzvanému rotangovému nábytku: křeslům a křesílkům, židlím a sedačkám, stolkům 1 lehátkům z tenkých bambusových kmenů, z vrbového proutí apod. Půjčil jsem je architektovi, který se zabývá nábytkem, zařizováním bytů I společenských míst-, ností. Vracel ml časopis smutně: „Moc velikou radost Jsi ml neudělal. Našel Jsem tam několik křesílek a židli, které už pár let nosím rozkresleny v náčrtníku.“ Nenašel se nikdo, kdo by jeho návrhy realizoval. Mezitím se v jiné zemi shodné návrhy zahraničního architekta dostaly na domácí trh á hraji vážnou úlohu i při exportu. Jediná zameškaná příležitost? Ani pak by nebylo zbytečné se Ji zabývat; každá neuskutečněná hodnota je nenahraditelnou škodou. Tlm hůře, jestliže podobných hodnot leží v náčrtcích, někdy i modelech víc a jen malá pružnost výroby, nedostatek možnosti realizovat a ověřit v praxi aspoň prototyp, nepatrná ochota vyzkoušet ně co nového jsou pro nás ztrátou a pro jiné zis kem. Nenamlouvám sám sobě a nehodlám přesvěd čovat ani vás, že tohle je jediný čl nejpodstatnějšl problém rozvoje našeho nábytkářství, užitého uměni, průmyslového výtvamictví, prostě všeho, co pomáhá- vytvářet životní prostředí. Rozhodně však patří k hlavním. Je k vzteku, vidíte-11 v zahraničí nebo v časopisech uskutečněno něco, oč doma výtvarník několik let zápoli — až je pozdě. Nejde ani z jedné ani z druhé strany o kopie, o krádež nápadu, návrhu nebo o jakousi formu výtvarné špionáže. Všude na světě jsou chytří a schopni lidé. Inteligence, nápaditost, originalita řešeni a výtvarná kultura nejsou vlastnostmi podmíněnými národní, rasovou, věkovou ani třídní příslušností. Při současných možnostech bleskové výměny a získáni informaci záleží na dnu, někdy 1 na každé hodině, o kterou se dříve podaří nápad realizovat. V sázce je prvenství a z toho plynoucí morální a samozřejmě také finanční zisk. Ve jménu čeho bychom si mohli dovolit čímkoli z toho pohrdat? Pro opozdilé*zbývá pověst lepších nebo horších napodobovatelů a kopistů. Jejich výrobky jdou jen do jednotkových obchodů, neboť přicházej! s křížkem po funuse. Máme snad my se svoů starou 1 nedávnou tradici, se svými nadanými, nejednou I zahraničním odborníkům a obchodníkům známými výtvarníky, se svou invenci něco takového zapotřebí? A přece Jsem letos v Kodani na Amagertorvu ve výtečném, nedávno nově upraveném obchodním domě s užitým uměním Illums. Bollghus mamě hledal vedle švédských, Italských, německých, francouzských, Jihoameriokých kreací v keramice, skle, kovu, dřevě — československé výrobky. Stejně marně jsem loni po nich pátral v italských a rakouských předních obchodech. Zato jsem se dověděl, že československé zboží mohu například v severských zemích najit v druhořadých jednotkových obchodech, kde tolik nerozhoduje kvalita, ale množství a levnost Malou náplasti na zklamáni byla slova překvapeni, která jsem slyšel v předním středisku výtečných předmětů užitého uměni Den Permanente, když si zkušení lidé prohlíželi v našem časopise fotografie nových prací-českých a slovenských výtvarníků: „Vy dokážete něco takového? To je výtečné!“ Ze zapomněli na Brusel 1958 a na naše úspěchy? Samozřejmě! Tohle .je svět, kde se rychle zapomíná. A potom: vždyť jsme nedokázali okamžitě využít bruselského vítězství a rychlost je zde jednou z rozhodujících a podstatných podmínek. Ze naši zahraniční obchodní partneři v oblasti užitého uměni nepatři k prvořadým? Jistě, ale to by se snad dalo změnit, kdybychom dokázali nabízet zásadně jen velký výběr nejlepších a vybraných věci a po objednávce je bezpodmínečně v termínu dodat. Kdybychom dovedli provést plně připravenou ofenzívu a dodržovat všechno pro její vítězství. Dlouho už se u nás hovoří o výtvarnicích a jejich vztahu k závodům a naopak. Během posledních několika Jet se ledacos změnilo k lepšímu. A přece slyším o případech, kdy výtvarník po kratším nebo delším působeni v textilce, keramičce, sklárně si trpce stěžuje a hodlá odejit. Pro svou bohémskou povahu? Jednou cítí, 2e Je jenom trpěným „zlem“, někdy ho podnik využívá ke všemu možnému a na Jeho tvůrčí práci zbývá málo času nebo vůbec žádný čas, Jindy závod nedokáže Jemu a rodině zaručit ani minimální podmínky bydleni. Někomu se to možná nebude líbit, ale tvůrčí práce není měřitelná na metry ani na- kila. Tvořit nemůže člověk pravidelně každý den od šesti do dvou, ani mu nelze předepsat, že za měsíc je povinen navrhnout dvacet nových vzorů. Jednou přijde se čtyřiceti, jindy za dva tři měsíce se mu nepodaří ani jediný, který by stál za řeč. Tu nehraje roli jenom vůle; tady rozhoduje mnoho jiných faktorů, které úzce souvisejí s psyphologlf i vnějšími podmínkami. Dobrý přístup k tvůrčí práci máji zatím jen v nemnoha závodech. Bez toho se však neobejdeme, budeme-li chtít dojít k zásadnímu a rozhodujícímu obratu. A my musíme chtít; vždyť zde je pole pro tvorbu životního prostředí našeho člověka, pro úspěchy v zahraničním obchodě a pro šířeni dobrého jména československého užitého uměni. Nemohu nepřípomenout ani některé problémy plánu ve sklárnách, keramičkách, textilkách apod. Jestliže je záhodno, aby plán zásadně všude získal větší pružnost, „aby se místo okovem stal motorem, pak to v plné míře musí platit tady. S plánem a obchodem — zvláště zahraničním — je v úzké souvislosti i riziko. Ano, riziko! Dokud budeme obchodovat s kapitalistickým trhem, musíme přistoupit na některé jeho zásady. Keramickou firmu Rosenthal asi všichni známe. Když její návrháři připraví novou kolekci, vystaví ji firma na některé důležité světové výstavě či veletrhu. Mezitím nashromáždi ve skladištích takovou zásobu kolekce, že ji může bez Jakéhokoliv zdržování dodávat všem zájemcům. Rosenthal ví, že jiné firmy začnou v případě úspěchu jeho návrh ihned napodobovat. Ovoce svého hledáni chce samozřejmě Pokračování na str. 3 ITERÁRNÍ NOVINY uů a. , . * •" ' . - ‘ YYY ■ , > . i . ' | ,\\í , |U i ;|KÄ 5 ií i-: .Y..:.TM-''-... .