Mladý Svět, červenec-září 1970 (XII/27-39)

1970-09-21 / No. 38

mladí, krása, laska a přátelství Pod tímto heslem se na čtyři dni sešli v Brusově u Litoměřic zástupci klubů z celého Československa, aby se zúčastnili již IV. festivalu vesnických klubů mládeže. MLADÍ zastupovalo přes 300 mladíků a mladic z Čech a Moravy a 50 jejich vrstevníků ze Slovenska. Soutěž kytaristů, kteří se předvedli u slavnostního táborového ohně, přehlídka bigbeatových skupin i malých jevištních forem ukázala, že mladí na vesnici se dovedou nejen pobavit, ale dokáží bavit i jiné. Což je na vesnici, kde bývá o zábavy nouze, věc nadmíru potěšitelná. Taky sportu nebylo na festivalu málo. Orientační závod, v němž se některým povedlo i zabloudit, mače ve stolním tenisu a volejbalu. Velký zájem vyvolala i jízda zručnosti na motocyklu Pionýr, jež byla pořádána pouze pro děvčata. Po dojezdu zúčastněných se zjistilo, že servisní mechanik bude mít s pionýrem víc práce, než ji měly všechny účastnice na trati. Mládi na festivalu nezastupovali jenom kluci a děvčata z klubů, ale i vojáci z litoměřické posádky. Bez nich by se snad festival neuskutečnil. Postavili nejen třicet vojenských stanů a pódium pro bigbeatové kapely, ale starali se i o menáž. A vařit pro 350 lidí není maličkost. Jak dobře vařili, dokazovaly jak spokojené tváře strávníků, tak i to, že delegace z PV SSM došla s ešusy místo do místní kuchyně na stravu k vojákům. Mladí vzpomněli i 26. výročí SNP. Na mítinku jim vypravoval své bojové zážitky bývalý partyzán soudruh Korytář. KRÁSA. Tuto část festivalu nezastupovala jen malebná krajina českého Středohoři a nádherné počasí, (úmluva se sv. Petrem byla zřejmě úspěšná), ale i značný počet příslušnic něžného pohlaví. Přesto bylo kandidátek na titul Miss festival jaksi pomálu. Původní počet patnácti uchazeček se scvrknul na osm o nakonec ke všeobecné lítosti všech pouze na sedm. t tak měla parta dosti práce jak s utajováním výsledků neveřejného kola, tak s přidělováním palmy vítězství. Nakonec si ze tři horkých favoritek odnesla Pari do ro jablko Jiřina Polachová ze Skrochovic z Moravy, druhé místo si k dobru připsalo Slovensko a třetí vavřín si odvezla kandidátka Čech. Takže v oboru krásy byla v Brusově naše federální republika zastoupena komplexně. LASKA. Jak mocná je láska čarodějka, říkával už můj muž. Jakým způsobem čarovala na festivalu, se zjistit nepodařilo. Pravdou zůstává, že mrazivé večery tomuto citu příliš nepřály. PŘÁTELSTVÍ. Zápisníčky se plnily adresami. Přátelství byla uzavírána a kontakty navazovali jak jednotlivci, tak celé kluby. Též výměna zkušeností a cenných rad se čile rozvíjela. Festival přispěl jistě k poznáni a k navazováni přátelství mezi účastníky. -jm- Na snímku Pavla Matouška dvé z kandidátek o Miss festival. Vlevo budoucí Miss, jejíž dlouhý vlas vzbudil nebývalou pozornost pánů porotců I veřejnosti. Vpravo je kandidátka ze Slovenska, která si odvezla druhé místo. Patrně jen dobří pamětníci si uvědomili, že letos už je to kulatých třicet let, co si Gustav Brom založil svoji první kapelu. Stalo se tak v Brně ve čtyřicátém roce a za muzikantské pultíky zasedlí většinou sami studenti. A hráli hlavně k tanci .. . Událostí, které poté Bromův orchestr potkaly, bylo dost a dost. V pětapadesátém roce začala například kapela pořádat pravidelná koncertní vystoupení. Zpívala Jarmila Veselá i Gustav Brom, písničky se líbily, vycházely na gramofonových deskách a dodnes by už vydaly na docela obsažný katalog. Ale nejen taneční hudba. Bromův orchestr pravidelně i hrál, hraje a určitě bude hrát jazz. Mezinárodních festivalů, které už navštívil a svou přítomností i obohatil, je hodně. Vedle Manchestru by se ve výčtu dal nalézt Mnichov, Varšava, Praha, Norimberk . . . Nejen koncertní vystoupení. On jazz také nahrává. Pro rozhlas, pro gramofonové firmy. Například západoněmecká gramofonová firma SABA s Gustavem Bromem vydala už několik dlouhohrajících desek, které měly a mají u jazzofilů velký ohlas. Také Supraphon nedávno nabídl diskofilům nové jazzové „elpéčko". Jmenuje se Gustav -f Maynard a jsou na něm zajímavé nahrávky, které brněnská kapela natočila se slavným trumpetistou Fergusonem. Hovořit o Bromově «historii" znamená vyjmenovat mnohé významné světové sólisty, kteří s ním vystupovali. Naši posluchači si jistě dobře pamatují na vynikajícího černého klarinetistu Edmonda Halia ... A také nelze přehlédnout, že jeho orchestr doprovázel při evropských koncertních turné i mnohé zámořské hvězdy. Například černou dívčí vokální skupinu Supremes nebo Ray Coniffa. Gustav Brom má v naší popmusic i v jazzu své významné místo. Ostatně, vždyť titul Zasloužilý umělec, který má, se bez patřičného důvodu neuděluje. A také světoví odborníci už Bromovo jméno a muziku znají a vysoce ohodnocují . . . čí V rámci oslav třicátého výročinnosti uspořádá Gustav Brom se svým orchestrem i mnohé koncerty. Jedním z nich je vystoupení v pražské Lucerně. Uskuteční se 24. září v osm hodin večer a budou na něm účinkovat i zpěváci Blehárová, Pavlíčková, Černohouz a Sonja Soivis. (bar) Foto: Miroslav Hucek Praha 1, Spálená 53 JUBILANT BROM Zveme vás na zajímavou výstavu dřevorytů Zdeňka Mézla, která se koná od 7. do 30. září ve výstavní síni FRONTA, KOSMONAUTI V CIVILU Povolaní kosmonauta se stalo jedním z nových povolání, které si vymyslelo dvacáté století. Přestože v americkém kosmonautickém týmu se na svoji cestu ke hvězdám připravuje kolem padesáti mužů a podobně je tomu také v sovětském kosmonautickém oddíle, není ještě ani v nejbližších letech na obzoru doba, kdy kosmické lodi budou startovat na oběžné dráhy každý týden. Splnění snu o cestě v kosmické lodi trvá dost dlouho, mnozí kosmonauti na ně museli čekat i déle než sedm let není proto divu, že ti, kteří dosáhli ve své hvězdné kariéře vrcholu, odcházejí k daleko prozaičtější pozemské práci. Například Gordon Cooper a James McDivitt se podobně jako exkosmonauti Glenn a Schirra věnují obchodnímu podnikání — Frank Borman se zabydlel v diplomatických službách, odešli také další kosmonauti. Je mezi nimi první muž na Měsíci, Neil Armstrong. Na svoji další účast při kosmických zignoval, ale od letech sice rehvězdné romantiky neodešel. Byl jmenován náměstkem ředitele NASA. Jeho kolega z legendárního letu Apolla 11 Mike Collins je nyní náměstkem v ministerstvu veřejných věcí. (pt) MLADÝ SVĚT 38/1970 fejeton /Karlo Hvížďoly/ REDAKČNÍ NÁVŠTĚVY KazOý mésic uveřejňujeme v rubrice Týden v redakci počet dopisů, který došel do Mladého světo. O jednu cifru jste však vy, čtenáři, každý měsíc ochuzeni: o počet návštěvníků. Bylo by to číslo jistě vysoké, takže i my sami bychom se divili, jak jsme kromě návštěv stačili ještě vydávat MS. Do redakce přicházejí stáli přátelé, spolupracovníci, fandové i pamětnici, nesouhlasící i protestujicí. Proč prý píšeme o tomhle a ne o támhletom, proč vůbec o tom, když důležitější je tuhleto. Kromě štamgastů přicházejí do našich kanceláří čtenáři, aby se na nás podívali, aby nás očihli a omrkli, aby si s námi přiťukli, aby se zeptali či poradili. Od vážných otázek ustaraných otců, jako např. kde sehnat v Praze slušnou společnost pro mou tancechtivou šestnáctiletou dceru, nebo co mám dělat, dcera před maturitou se mi zamilovala do chuligána, jsou nám kladeny otázky mnohem prostší: kdy jste se narodil, jste ženatý, máte rodinu? Vděční čtenáři přinášejí lahvičku nebo židli. (Před několika lety ji obdržel kolega Rudolf Křesťan. Je pěkná, vyřezávaná a má ji ještě schovanou.) Jedna čtenářka z Kolína, pro upřesnění uvádím, že to byla babička, mě dokonce mnohokrát zvala na sobotu a na neděli k nim domů. Bohužel, nikdy se mi to nehodilo, a tak se vám babičko, ještě jednou omlouvám. Loni mě dokonce v redakci navštívil známý československý podvodník a svým strhujícím vyprávěním, při němž mi málem tekly z oči slzy, ze mne vymámil stovku. Ale to nic, výjimka holt potvrzuje pravidlo. Těsně před dovolenou mě navštívil starší, dot}?e oblečený pán, podal mi ruku, představil se (omlouvám se, ale jméno jsem zapomněl), uvelebil se do křesla a vyptával se na nějaké věci kolem mých soudniček. V jeho tváři bylo vidět, že s napětím sleduje každé slovo. Po čtvrthodině klidně vstal a rozloučil se. Ve dveřích se ještě otočil a povídá: „Pane redaktore, dovolte mi ještě jednu otázku. Co považujete v životě za nejdůležitější?" Neměl jsem tenkrát moc času, a tak jsem slíbil, že odpovím v MS. Netušil jsem tehdy, že jsem si na sebe upletl bič. Půl dovolené jsem na to myslel, psal si do bloku odpovědi, škrtal a podtrhával, třídil, vybíral a odůvodňoval, až mi nakonec kousek od Nové Sedlice na východním Slovensku v diáři zbyla tahle věta: NEJDULEŽITĚJŠi JE, ABY ČLOVĚK MĚL STALE NĚKOHO, KOMU MUŽE DAROVAT KYTKU. Pokusím se to vysvětlit. Před devíti lety na vojně jsem své divče trhal kytky. Docela obyčejné chrpy, mastné knedlíky, slzičky Panny Marie, jetel a kopretiny. Sedl si vedle mne jeden, na rotě ho měli za hrozného rabijáka a gaunera, a povídá: „Ty se máš, ty máš komu dát kytku..." Neomaleně jsem se tenkrát zeptal, jak to myslí: „No, tak jak to říkám. Otce ani matku neznám, o bráchovi nevím, kde je, a holku žádnou nemám ..." Chlapsky se zasmál a odešel po svém. Tenkrát jsem si poprvé uvědomil, co mám, a že to, co mám, nemusí mít každý, a začal jsem si toho vážit. Čiověk by měl mít vždycky někoho rád, někoho, komu rád daruje třeba jediný opelichaný čtyřlistek. Už jen proto, aby mu ostatní lidé nebyli lhostejní. Už jen proto, aby mě! proč žít.