Naše Hlasy, 1959 (V/1-49)
1959-01-10 / No. 1
Strana 2 DO NOVÉ PRÁCE Dr. Jiří Škvor gen. taj. ČSNS v Kanade. Letošní rok je pro Československé Národní Sdružení v Kanade v jistém smyslu rokem jubilejním. — Před dvaceti lety, v červnu 1939, když české země byly již v područí nacistického Německa, se v Torontě sešli zástupci Čechů, Slováků a Podkarpatských Rusínů, aby na tomto prvém “Sjezdu kanadských Čechoslováků”, založili ústředí ČSNS. — Sjezd pozdravil m. j. také velvyslanec Dr. Juraj Slávik a tehdejší tajemník Československé Národní Rady Americké, red. Josef Mariek. Po řadu let stál v čele ústředí ČSNS br. Štefan Rudinský z Montrealu. V rozhodujících letech druhé světové válký, ústředí koordinovalo činnost více než devadesáti odboček, založených “from coast to coast”, od Atlantiku až po Pacifik. Svůj kladný poměr k Československu, okupovanému nacismem a fašismem, kanadští Čechoslováci dokázali nejedním činem. Ústředí ČSNS spolupracovalo s ústředními kanadskými úřady a institucemi, pomáhalo při náboru Slováků, Čechů a Podkarpatských Rusínů do československých jednotek zahraniční armády a spolupůsobilo pro uznání čsl. exilové vlády v Londýně, kterou kanadská vláda uznala oficielně již 12. X. 1940. — Na “Národní daň pro osvobození vlasti” a na jiné podobné účely, bylo vybráno na I 70.000 dolarů. (Jen na Batawě bylo u příležitosti oslavy 28. října vybráno 3.736 dolarů!) — Léta druhé světové války, jsou slavnou kapitolou historie ČSNS v Kanadě. Úkoly, které si ČSNS vytklo ve svých prvotních “Stanovách” (“pracovať všetkými prostriedkami za oslobodenie Československej republiky z naciztickej nadvlády a vybojovať tak slobodné Československo v slobodnej Evropě”) byly vítězným ukončením války spině, ny. Není proto divu, že v prvých poválečných letech zájem o ČSNS značně poklesl. Teprve příchodem asi patnácti tisíc politických uprchlíků, kteří přišli ko Kanady po roce 1948, činnost mnohých odboček znovu ožila a nabyla nového obsahu, vyjádřeného i ve značně pozměněných stanovách. — Článek II. “Stanov” praví o účelu a cíli ČSNS m. j.: a.) spolupracovat k udržení a obraně kanadské demokracie, b) pracovat k obnovení demokratické Československé republiky, bojovat proti komunismu, fašismu a institucím, vedeným v duchu nedemokratickém, c.) povznášet mravní síly čs. krajanů v Kanadě a vychovávat je v demokratickém duchu, podle zásad presidenta Masaryka, se zdůrazněním svobody přesvědčení a náboženského cítění kaž. dého jednotlivce” atd. — Ústředí ČSNS a všechny jeho orgány a odbočky, se snaží uvedené úkoly — v rámci daných možností — plnit. Třebaže naše obětavost není úměrná úkolům, jež jsme si vytkli, podobné manifestační akce, jakou byl na př. “Hold Čechoslováků Ottawě”, jehož se r. 1955 zúčastnil také tehdejší kanadský ministerský předseda Louis St. Laurent, nebo loňský XII. Kongres, uspořádaný v Torontě v rámci oslav 40. výročí založení ČSR., svědčí o tom, že český, slovenský i podkarpato-ruský živel v Kanadě je aktivní. Jsme přesvědčeni, že v takové rozhodné době, jakou byla na př. druhá světová válka, bychom znovu soustředili dostatek sil, abychom mohli splnit svoji povinnost vůči ČSR. i vůči Kanadě ve stejné míře, v níž se to podařilo našim předchůdcům. Potěšitelným zjevem, doprovázejícím naši práci, je skutečnost, že v řadách ČSNS nalezli dobré prostředí všichni, kdož dovedou zapomenout na své zájmy osobní, stranické, náboženské i jiné. Aniž by se snažilo o vytvoření nějaké násilné jednoty, ČSNS se stává rok od roku aktivnějším a úspěšnějším mluvčím více než šedesátitisíc Kanaďanů českého, slovenského a rusínského původu. V posledních dvou letech byl v podstatě dovršen konsolidační proces, a byly položeny základy k účinné spolupráci se všemi krajanskými institucemi, organisacemi a spolky. Naše spolupráce se sokolskými jednotami, s osvětovými institucemi, s náboženskými i jinými organisacemi a spojky, je stejně upřímnou jako nezbytnou. — “Československá Kanada” má proto v Československu i v zahraničí poctivý zvuk. V rozháraném politickém exilu, jsou kanadští Čechoslováci uváděni čím dále tím častěji jako činitelé, kteří plní v praxi zásady demokratické spolupráce, slušnosti a tvořivého úsilí. V tomto směru hodláme pracovat i v letošním roce. Domníváme se, že v běžném dvouletém správním období, zahájeném XII. Kongresem, nebude již třeba okázalých manifestací a podniků celokanadského významu a rozsahu. Tím více se však musíme soustředit na soustavnou práci organisační, kulturní propagační a sociální. — Nosite-I lem této konkrétní práce jsou především jednotlivé odbočky ČSNS., jejichž I vedoucí činovníci i členové dokázali, že jsou plně na výši. Především je třeba zvětšit počet odboček, které bunou nositeli a vykonavateli naší společné práce. Ústředí ČSNS spoléhá na spolupráci všech demokratických Čechů, Slováků a Podkarpatských Rusínů, kteří mohou ve svém okolí dát podnět k založení nové odbočky. — Důležitost našich úkolů sociálních, kulturních a propagačně-informativních, byla zdůrazněna m. j. také tím, že pro tyto obory byli zvoleni samostatní referenti, kteří právě pracují na konkrétních úkolech. Naše práce není záležitostí několika “vyvolených’í a nevede k ministerským či jiným křeslům. Je drobnou, neosobní lužbou. Službou Kanadě i demokratic. kému Československu. — Věříme, že i v tomto roce budou s námi spolupracovat všichni, kdož v tomto smyslu chápou poslání Československého národního sdružení v Kanadě. =XX~ XK X*------' SPRÁVNÁ ODPOVÉD Sovětské odbory se obrátily v červnu letošního roku na ústřednu německých svobodných odborů s nabídkou společných akcí v boji proti atomové válce a za mír. Představenstvo něm. svobodných odborů odmítlo sovětskou nabídku a ve svém prohlášení říká: “Ve spolkové republice německé se nevyrábějí atomové zbraně. Že německé svobodné odbory odmítají vyzbrojování atomovými zbraněmi je všeobecně známo, dosud však není nic známo, že by sovětské odbory kritisovaly obrovské vyzbrojování své země. Sovětské odbo. ry vyslovují obavy, že atomové zbrojení povede k zhoršení životní úrovně pracujících, měly však již dávno žádat po své vládě, aby omezila svůj obrovský válečný potenciál ve prospěch zvýšení životní úrovně sovětských dělníků, tím spíš, že jejich životní standard je daleko prd standardem západního světa. Neudělaly však v tom směru nic.” V prohlášení se dále uvádí, že Sovětský svaz zneužívá své vojenské moci k tomu, aby olupoval miliony dělníků o jejich lidská práva. A praví se v něm doslovně: “Tam, kde dělníci pod tlakem hluboké materiální a duševní nouze povstanou proti útisku, jako tomu bylo r. 1953 v Berlíně a středním Německu nebo r. 1956 v Maďarsku, tam vláda Sovětského svazu znovu nasazuje své vojenské oddíly, aby projevy dělníků, demonstujících za svobodu a lidskou důstojnost, krvavě potlačila, aniž by se proti tomu ozval sebemenší protest se strany sovětských VESELE BÝVALY VIANOCE NA SLOVENSKU Dr. Juraj Slávik Najradostnejšie sviatky kresťanského sveta, Vianoce, boly najšťastnejšou dobou mojich detských rokov. Spomínam na prekrásne, vždy biele Vianoce na slovenskej dedine — prepáčte, my sme ju hrdo menovali mestečkom, vo vedomí, že bola kedysi slobodným královským mestom a mala i svoju vlastnú šibenicu a právo meča. — Za mojich detských rokov sme ešte nelyžovali, ale cez celé Vianoce sme sa kĺzali, sánkovali dolu vrškom — často sme zaryli do sňahu i nosom — a chodili sme sa i korčuľovať na vodou vyliate a zamrznuté lúky na Malej Strane alebo na tak zvané kúpalisko, vytvorené haťou na potoku Neresnica. Tieto radosti v prírode ovšem nevyplňovaly naše vianočné prázdniny. Vždy boli u nás na fare hostia z rodiny alebo moji a bratovi spolužiaci, ktorých sme pozvali na vianočné sviatky z našej školy, aby mali kde stráviť veselé Vianoce. Lebo Dobrá Niva mala mnoho veselej mládeže, ktorá sa po večeroch schádzala, ktorá spievala a bavila sa na rôzne spoločenské hry. Nezabúdam však na veselé a radostné vianočné zvyky, ktoré súvisely s narodením Ježiška. I tie starodávne zvyky a obyčaje přispěly k nášmu Šťastiu a boly prameňom “radosti a veselosti.” Kým sme boli ešte malí a verili sme, že vianočný stromčok prináša skutočne Ježiško s anjelikami — vyzerali sme túžobne prvú hviezdu na modrom, vždy na štedrý večer jasnom nebi — a nemohli sme pochopiť, ako je to, že sme nevideli priletieť Ježiška cez otvorený oblok, ktorý sa skutočne nechával otvoreným, aby Ježiško mohol cezeň vkĺznuť s tak velkým stromom do ináče studenej, nevykúrenej, tak zvanej “hosťovskej” izby. I pozdejšie, keď sme už sami ozdobovali vianočný stromčok a vešali naň mimo sklenených ozdob, anjelikov, vtáčkov a zlatých orechov a jeblk i “salónne cukríky a imé curkové, ktoré stvorila mama — sme ešte predstierali pred malými deťmi z rodiny alebo i pred malými speváčkmi, ktorí chodili spievať vianočné piesne pod obloky a pred dvere, že Ježiško už skutočne prišiel so stromcom. Väčšina spevákov už bola ovšem tak “múdra” a “osvietená”, ako sme boli my, ale predsa chcela vidiet stromčok aspoň cez okno, lebo tak krásne zdobeného a tak veľkého stromka v celej dedine nebolo. Speváci dostávali za svoje umelecké výkony i koláče a po krajciari-dvoch. My chlapci sme mali na starosti, aby sme zamedzili, že by speváci neprišli viackrát’ a neukrátili tých, čo prišli neskôr. — Najviacej nás ovšem zaujímali cigánski speváci, ktorí spievali originálne, viachlasne spievané koledy. A tie znamenité, skutečne len vianočné jedlá a nápoje: kapustnica, oblátky, opekance a hriato — to všetko vedľa jaderníc a klbás, orechov a sušených slivák a hrušiek — to by neboly bývaly žiadne Vianoce bez nich. I keď sme už boli ďaleko od domova, za prvej a druhej svetovej vojny, v Londýne i potom v Amerike — snažili sme sa vykúzliť si vždy náladu Vianoc i tými jedlami a nápojmi. Spievali sme tiež tie samé pesničky, predriekali tie samé modlitby a prirodzene čítali tie samé verše z evanjelií, ako doma na Vianoce. Na štedrý večer sa vždy prestrelo u stolu i pre neprítomného člena užšej rodiny a podlá možnosti sa položily na prázdny tanier aspoň koláče a fotografia neprítomného. Z užších členov rodiny skutočne málo kto chýbal pri štedrovečernom stole. — Ja sa pamätám len na jedné Vianoce za mojho detstva a či chlapectva, keď som nebol doma pri vianočnom stromku, ale ďaleko v školách, v Tešíne, odkiaľ by bolo bývalo asi príliš nákladné dopraviť na domov. Siel som tedy na sviatky ku kamarátovi do Třinca. Nebol som však bez styku s rodičmi — dostal som z domova veľkú bednu jabĺk, orechov, lieskovcov, oblátok, klbás a koláčov — a čo bolo hlavné, slovenských kníh, ktoré mi rodičia do bedny pribalili. Bola tam i jedna česká kniha, ktorú som potom čítaval opätovne a opätovne — Jiráskova — Bitva u Lučence, prvý diel Bratrstva. Táto kniha a vôbec tlačené slovo značne prispeli, že som sa necítil tak opusteným v tie jediné Vianoce, keď som nebol doma. Vianoce v Amerike sú iste bohatšie, okázalejšie a snáď i lesklejšie, než boly kedysi na rodnom Slovensku. Skoro pred každým domom sú stromce, osvetlené elektrickými žiarovkami a pestrými ozdobami. Na dverách sú krásne čečinavé, kvetami zdobené vence, ktoré znamenajú, že sú cez Vianoce pre potrebných otvorené. I kostoly sú krajšie ozdobené, stromkami, čečinou a pestrými stuhami. Sú to krásne zvyky. Continuit page 3 — .v xK===MKrrľr~~><K____xx=r odborů. Dokud sovětské odbory nebudou ochotny předložit vlastní vládě požadavky proti stálému porušování základních lidských práv, za opravdovou politiku sjednocení a účinného odzbrojení, nevidí ústředna německých odborů společné základny, na jejímž podkladě by mohla s nimi jednat o společných akcích.” cPoznávejme Js^anadu Kanada je jedinou kulturní zemí na světě, která z valné části je neprobádaná a dosud i vlasnímu obyvatelstu neznámá. Přistěhovalici, i když v Kanadě žijí dlouhou řadu let, zejména pak Ti, kteří nemaji přístup k historichkým písemným pramenům, mají sami celkem pochybenou představu o životě v jednotlivých provincích a částech Kanady, které se podstatnělíší jedemeli od východu k Západu, od moře k moři. Kanada je zemí, kterou nelze bez ztráty dlouhého a drahého času pro cestovat a těžko ještě dnes při moderních dopravních prostředcích, najdeme člověka, nabo Kanaďana samotného, který o sobě může říci, že procestoval Kanadu, nebo že Kanadu dobře zná. Proto budeme občas seznamovat členáře s Kanadou a životě v ní, věříce, že se tím zavděčíme všem, kteří by rádi Kanadu poznali, ale nemají příležitost seznámit se s jejími krásami přírodními, národohospodářskými, historickými a vůbec se vším co souvisí s ‘poznáním dosud široké veřejnosti neznámé Kanady. Chceme tak učiniti formou co nejpopulárnější pod heselem Poznávejme Kanadu. Svoje pojednání začneme dnes vyprávěním o jedné z nejdůležitějších kanadských provincii, A 1 b e r t ě. Předpovědi geologů říkají, že jednoho dnes se stane provincie Alberta nejvyhledávanějším usěmím pro dobývání nerostů v Kanadě a snad na celém světě. Pravdivost této předpovědi potvrzuje skutečnost, že v Albertě pod povrchem zemským je skutečně neodhadnutelně mnoštví a bohatství všech možných nerostů, které jen může země poskytnout. Potvrzují to mimo to nálezy a dosavdní zkušenosti a objevy které jsou tak veliké, že o nich není možno podrobně pojednávat. Alberta má ku příkladu největší zásobu uhlí na celém světě. V Albertě se soustředuje nejvíce surové nafty, zejména u p sečnaté Athabasky. Alberta má také neobyčejně značnou a snad i neomezenou zásobu přírodního plynu. Kromě toho je zde valná část potřebných surovin pro rozvoj chemického průmyslu. Předností Alberty je také, že zemědělství je zde na vysokém stupni vývoje a že v Albertě je daleko více obdělané půdy, než ve kterékoli jiné kanadské provincii. Přes to ale je tu dosud téměř 30 milionů akrů půdy, která čeká na obdělání. S růstem významu a důležitosti této provincie, roste také počet jejího obyvatelstva. V roce 1931 měla Alberta 732.000 obyvatel, dnes počet tento překročil již značně 1 milion. Přes to je v Albertě dosud místa pró dalších několik milionů obyvatel, které Alberta je sto uživit. Pročítá se že během příštích deseti let zvýší se počet obyvatelstva v Albertě o 3 ba možné je i o víc milionů lidí. Snad k žádné druhé zemi světa se matka příroda nezachovala tak štědře, jako k Albestě, kterou obdařila tolikerým přírodním bahatstvím. Je tím zajímavější, že vládne zde dosud ještě jakási přírodní neukázněnost. Na jihu a na jihovýchodě jsou ještě prerie, stejně jako je tomu v sousedním Saskatchewanu. Protože ve střední části Alberty jsou mírné kopce, dlolí a dosti řek bují a rost zde život každým rokem rychlým tempem. Za to západ této provincie má zcela odlišné vzevření. Zde horských pásem není. Na severu pak převládají bohaté lesy a tisíce jezer činí tento kraj téměř neprocestovatelný. Tahé zde je v zemi uloženo nezmírné nerostné bohatství. Je pochopitelné že roůznorodost přírody, měla značný vliv také na různorodost v životě občenů, žijících v Albertě. Zde se totiž setkáváme s značnými kontrasty, jako nikde jinde na světě. Zatím co obyvatelstvo měst žije celkem bezstarostný a klidný život, je v povaze vlídné a většina jich je dobře hospodářsky zajištěna, najdeme v prérii tichého sace, ale velmi pracovitého farmáře, který si vydělává svůj denní chleb skutečně pernou a tvrdou prací. Farmáři pěstují ponejvíce obilí, jakostí nejlepší snad na celém světě. V kopcovitějších krajích mame prérii, najdeme zcela jiné pojetí života. Zde setkáváme se s malebnými a pěkně upravenými farmami, jichž ženské obyvatelky oblékají se do vkusných a pestrých krojů. Mnoho jich nosí indiánské čelenky. Na severu Alberty žijí ponejvíce hor. níci, dobývající zde ono netušené zemské bohatství. Tito hornici sídlí na samotách kolem jezer, nebo tvoří osady jen s několika rodinami. V posledn době vyrůstají tu a tam větší střediska, kam potraviny dováží dnes letadly. Jinak jsou zde lidé zásobováni řadou podnikavců, kteří dováží automobily nebo potahy všechno, co zde rodiny horníků k životu potřebují. Pokrok techniky a technické vymoženosti zbližují i tuto nejsevernější část Alberty s civilisací, která zde je znát již ná každém kroku. Nebude dlouho trvat a také sever Alberty bude hustěji zalidněn a vyrostou, jako že již rostou zde vetší i veliká města s nejmodernějším zřízením. Značný počet občanů v Albertě je zaměstnán v olejářském průmyslu, který za poslední roky zaznamenal zde značný vzrůst. Mezi inženýry, vrtači a ostatním personálem, je tu také mnoho spekulantů, kteří stále pátrají po nových pramenech oýleje, která má z nich, jako již učinil tak z mnohých boháče. Nejen příroda zemní, a lid, ale také počasí je v Albertě nestejné Léto tu bývá teplé a ku podivu suché. Za to zimy jsou tu tuhé. Snad nikde jinde v Kanadě se vyskytuje v Albertě vzácný přírodní zjev, kterému se říká-Chinnok. Projevuje se tak, že při 30 i 40 stupních pod nulou, najednou počne foukat teplý jižní vítr, takže v několika minutách změní se kruté zimní a studené počasí v krásné teplé počasí jarní. Hlavní příjem obyvatelstva i provincie samé, plyne ze zemědšlskkého podnikání. Dosud více jak polovina příjmů Alberty plyne ze zemědělství leč není daleka doba, kdy nastane i v tomto směru přesun ve prospěch průmyslu který zdě znamená každým rokem další rozmach a změní co nejdříve země dělskou Albertu v Albertu průmyslovou Vlivným pomocníkem pro tento přerod Alberty je laciný zemní plyn, který je levnou pohonou silou pro rostoucí zde průmysl. Amerika v posledních letech se rovněž zajímá daleko více o umístění svého kapitálu do průmyslu v Albertě než tomu bylo dosud. Také cizinecký a turistický ruch je dosud značným přínosem v příjmech této provincie. Je tu velmi mnoho známých letovisek a velmi populární celonárodní parky s mnoho hříšti jak pro zimní tak i pro letní sporty a odpočinek. Každoročně jezdí tisíce hostí a turistů do známých středisk jako je Banff, Waterton Lake, Jasper L uise a jiných, které se všechny těší světové pověsti. Hlavním městem Alberty je Edmonton, který za poslední leta vykazuje nejrychlejší vzrůst ze všech rostoucích města v Kanadě. V roce 1941 měl Edmonton asi 95.000 obyvatelů, v roce 1954 již 175.000 a dnes se odhaduje asi na 300.000 obyvatel, neli více. Konkurentem Edmontonu je Calgary, ležící na jihu provincie, které dohání Edmonton jak výstavbou, tak i počtem obyvatelstva. Dnes bude mít asi 250.000 obyvatelů, proti 90.000 v roce 1941. Kromě těchto středisek života a průmyslu v Albertě nutno menovat rostoucí a květoucí města Medicine Hat, Red Deer, Letthbradge a mnoho jiných, o nichž ještě uslyšíme v b doucnu, stejně tak, jako uslyšíme ještě mnoho o tom, jak roste významem a důležitostí celá tato krásná a dosud neprobádaná provincie uprostřed Kanady. Alberta tvoří srdce Kanady a její budoucnost je jistě nejkrásnější. N.