Naše Hlasy, 1960 (VI/1-52)
1960-01-01 / No. 1
Strana 2 — I. ledna 1960 PŘEHLED TÝDNE — v. š. — Politické události ve svobodném světě stály v posledních dinech ve znamení jednání, které tím či oním způsobem sloučila k objasnění vzájemných názorů a k vytvorení jednotné základny, ze které svobodné národy by mohly spo léčně — prostřednictvím svých velmocenských představitelů — vykročit k budoucím nejvážnějším poradám se suverénním representantem komunistického světa. Za jednu z fází těchto příprav nutno považovat rozsáhlou mezinárodní cestu presidenta Eúenhowera, který navštívil jedenáct států ve třech světadílech a jemuž se dostalo srdečného uvítání mnoha miliony lidí. Hlavní část jeho cesty skončila návštěvou Teheránu a Athen a americký president při této příležitosti oslovil poslanecké sněmovny obou těchto států, z nichž Iran náleží k Ústřední Obranné Dohodě, nahražující někdejší Bagadský Pakt a Řecko k Severoatlantické Obranné Dohodě. Po zastávce v Tunisu Eisenhower vstoupil na půdu Francie v Toulonu a pokračoval na cestě do Paříže, místu schůze ministerské Rady NATO a významné konference čtyř západních mocností — Velké Britanie, Francie, Spojených Států a Západního Německa. Komuniké vydané v závěru schůze Rady NATO nedotýká se přímo řešení udánlivých rozporů vzniklých hlavně rozdílnými názory Francie na formu integrace všech branných sil tohoto společenství. Lze však mít za to, že nejožehavější třecí plochy byly urovnány. Dokladem této domněnky jsou opslední zprávy z Paříže, zdůrazňující rozhodnutí Spojených států podporovat poslední de Gaulleův návrh na řešení alžírského problému a náznak de Gaulleovy ochoty přizpůsobit se plně požadavku integrace jakmile vyřešení alžírské otázky zbaví Francii specifických strategických problémů. Výsledky prvých porad Eisenhowera, iviacmmana, De Uaulle-a a Adenauer a zuaji se na druné straně prozaxovcu, ze společné záKladny a názorové jeunory — tak umne pro jeUnám s Cnruscevtm — bylo dosazeno rychle a ucinne. INa konierenci byla zrejme oez pouzí uznana správnost angioamericKeno názoru, ze porady mezi Vycnodem a ZapaUcm jsou príliš komplexní a významné, nez aby mouly byt siestnány v jedinou konferenci, ou které by záviselo vše a od které by svět očekával s chvěním a ooavami rozhodnuti o válce a míru, tedy o životě a smrti. Západní představitelé se proto rozhodli k uspoiadání rady dílcích porad, jež by spise mely naději postupne uspesné zvládnout řešení všech sporný cn otázek s vyloučením vší nervosity a napětí, jež pnnásí s sebou konrerence jediná a rozhodující. Západní vůdci se proto rozhodli navrhnout Sovětům uspořádání čtyř za sebou jdoucích porad v Laríži, Londýně, Moskve a Washingtone, jež by byly zahájeny konferenci v Banži asi koncem dubna příštího roku. V tomto ohledu pařížské porady západních mocností daly za pravdu anglo americké koncepci, definované a tlumočené ministerským předsedou Macmillanem- V ohledu politickém konference se naopak přiblížila koncepci trancouzsko-ntmecké návrhem, aby pořad jednání mezi Východem a Západem sestával s problému odzbrojení, otázky Západního Berlína, i německého sjednocení a pak z všeobecných problémů, tvořících nynější napětí mezi oběma politickými systémy světa, lento návrh agendy má být tlumočen příslušnými velvyslanci Západu v Mloskvě, při čemž kancléři Adenauerovi se dostalo ujištění že západní velmoci v jednání o německé otázce jsou rozhodnuty trvat na zachování svých okupačních práv v Berlíně. Dosavadní výsledek pařžských porad lze tedy označit za zdárný. Nesmí být však zapomenuto, že jejich konečný úspěch závisí na Činiteli, nad nímž státníci v Paříži shromáždění nemají kontroly — totiž na sovětském ministerském předsedovi Chruščevovi. Moskva v poslednch týdnech dala několikrát na jevo, že nehodlá ustoupit ani o krok v otázce Berlína a ve dvou notách adresovaných Bonnu obvinila Západní Německo z údajného podněcování zbrojních závodů. Na tomto pod kládě posuzováno, zdály by se vyhlídky na úspěch konference mezi Východem a Západem málo nadějné. Na druhé straně však řada sovětských projevů i akcí projevujících ochotu k mírovému soužití a spolupráci nepodporuje domněnku, že Chruščevovým přáním by bylo, aby konference nejvyšších představitelů skončily naprosto bezúspěšně a bez jakýchkoli výsledků. Nehovoří-li Sověty předem o ústupcích, není tím nutně řečeno, že v jednání ne připustí jakoukoli modifikaci svého do savadního stanoviska. Mlčení a překva pení náleželo vždy k arsenálu jejich diplomacie. ROZJÍMANÍ Dokončení se str. 1 revolucí maďarskou na podzim roku 1956, která smetla komunistický režim v Madarsku a otřásla základy celého sovětského impéria a narušila ideologickou páteř mezinárodního komunismu. V osudových dnech října 1956 bylo Maďarsko po nékolik dnů svobodnou zemí. Mělo koaliční vládu, která dala možnost vzniku občanských svobod, obnovení demokratických stran vyhlásila neutralitu a dovolávala se pomočí bpojených' národů. Konruni stické režimy satelitních zemí se chvěly strachem, neboť dobře cítily počáteční nerozhodnost a váhavost vládců Kremlu. Na neštěstí však, svobodný svět tuto historickou přáležitost nepochopil. Madarská národní revoluce byla utopena v krvi, zakryta smutečním hávem platonických resolucí SN. Nastalo nové údobí vztahů mezi komunistickým Východem a demokratickým Západem, charakterisované pokusy "o mírovou soutěž" a koexistenci. Údobí, které z hlediska našeho zápasu o národní svobodu je velmi nejasné, ne-li nebezpečné. Pouze jako postskriptum zaznamenávám, že na nedávném sjezdu Komunistické strany Maďarska učinil sovětský diktátor Nikita Chruščev přizná ní, které je, podle mého mínění, přímo sensační. — Přeloženo z komunistické hantýrky do srozumitelné řeči, Nikita Chruščev fakticky přiznal: že, po dvacátém sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, na němž odhalil Stalinovy zločiny, vznikly v komunistických stranách těžkosti a "horečka” a že, "někteří” sovětští pohlaváři — (“soudruzi ) projevili strach z následků sovětské brutální intervence (Chruš čev ovšem řekl "pomoci") v Madarsku. Sensační přiznání sovětského diktátora pině potvrzuje názor, že po Stalinové smrti a jeno posmrtné degradaci, došlo k obecnému neklidu mezi komunistickou hiearchií a nižšími kádry řunxcionárů a členstva a že proto polským povstáním a maďarskou národní revolucí byly vytvořeny objektivní pod minky pro osvobození porobených evropských národů a pro změnu celé mezinárodní situace. Proč to připomínám? Nikoliv proto, abych rekriminoval. Ale proto, abych doložil, že jsme odhadovali situaci správné a realisticky, pokud šlo o suuaci v porobených zemích i pokud šlo o krisi komunistických režimů a mezinárodního komunismu. Mýlili jsme se, jak se zdá, v odhadu nosnosti politiky západních demokracií. Věřím, že historie potvrdí správnost našich odhadů a realitu našich nadějí, až všechna fakta z osudových dnů podzimu roku 1956 budou přístupna a známa. Myslím však, že je třeba, abych v závěru řekl alespoň několik siav o současné mezinárodní situaci. — Od podzimu loňského roku, kdy sovětský diktátor překvapil svět svým známým ultimatem v otázce statutu západního Berlína, je celá mezinárodní politická situace charakterisována agresivní demagogií osobní diplomacie Nikity Chruščeva a rozpačitým přijímáním “politiky mírové koexistence” mocnost mi demokratického Západu. Prakticky mm nN»KNmmTmKKi»LKKiKiiimm»nTi■ WIITWHlININnni to znamená, že z projevů státníků, diplomatů a z tisku svobodného světa téměř úplně zmizela jákákoliv zmínka o požadavku osvobození zemí Střední a Východní Evropy. Výjimkou bylo vyhlášení Týdne porobených národů,’ resoluce Evropské Rady a projev fran couzského presidenta, který svobodné mu světu připoměl, že komunistické režimy vnucené národům Střední a Vý chodní Evropy Sovětským svazem, nemají důvěru lidu a že není pochyby, že při svobodných volbách by lid těch to zemí odmítl komunistické režimy obrovskou většinou. Velkým povzbuzením pro nás v exilu i pro lid je také obrovský úspěch amerického presidenta Eiseenhowera, který změnil ošidnost hesla komunistické propagandy tím, že myšlenku míru a spolužití národů vyjádřil prostými slovy: přátelství a mír ve svobodě. To je právě to, co komunisté popírají a nechtějí připustit : Svobodu. Soudím, že tyto projevy jsou světly naší vánoční naděje, že potvrzují nezvratný fakt, že v srdci Evropy žije více než sto milionů lidí v jařmu komunistické poroby a že lid těchto zemí se s porobou nikdy nesmíří. A věřím také, že tyto projevy potvrzují současně naší víru, že svobody milovmý lid svobodného světa, nechť se stane cokoliv, nikdy neuzná status quo v oblasti Střední a Východní Evropy, což je, jak známo, nejbližším cílem politiky Nikity Chruščeva na cestě k uskutečnění šíleného plánu mezinárodního komunismu, na cestě k ovládnutí a zotročení všech zemí celého světa. iff¥ ňnřřřřř ŠŤASTNÝ A VESELÝ NOVY ROK PŘÍZNIVCŮM A KRAJANŮM PŘEJE CZECHOSLOVAK (TORONTO) CREDiT UNION LIMITED ri Wb Wb aVi ■ ■ kě «"«Ik ä n sej'd tililVh Vlľi tl’ITď ITCVI7!! Üt ÉJT V‘1'1 WÚ’É'itÚik WWW ■"! UlflT* I rťll'É ZPRAVA z ínra Velká odezva k vydání poštovní známky s T. G. Masarykem. Záplava dopisů ze všech částí světa £s. Národní Radě Americké. Je radostné číst dopisy, kterými je v posledních dnech úřadovna ČSNRA přímo zaplavována. Krajané a přátelé svobodného ČSR, ze všech částí světa nadšeně reagují na zprávu, kterou uveřejnily všechny čs. časopisy za hranicemi, že k 7. březnu 1960 budou ve Spojených státech vydány dvě známky s T. G. Masarykem. Téměř všichni nad šaně líčí, jak jsou hrdi na to, že se Presidentu Osvoboditeli T. G. Masarykovi této pocty dostalo a projevují svoje uznání a díky všem, kdo se o vydání známek zasloužili. Ve Washingtoné, D.C., je pro pondělí 1960 připravován slavnostní program. ČSNRA pořádá zvláštní výpravu členů a hostů, kteří chtějí být svědky historického aktu, kterým známky TGM budou odevzdány veřejnosti. — Účastníkům této výpravy bude možno pokračovat dále v zájezdu do Miami a St. Petersburg, Florida. Zájemcům doporučujeme, aby si dopsali o bližší informace, Do Nového roku vstupujeme s velkými nadějemi, protože pro nás to bude rok Masarykův. Musíme společně mnoho vykonat v krajanské i americké veřejnosti, aby jméno T. G. Masaryka připomínalo svobodnému světu, že on bojoval za osvobození ČSR a za spravedlivý světový mÍT. Proto ČSNRA koná velké přípravy k oslavám výročí 110. narozenin TGM nejen ve Washingtoné ale ve všech kra janských střediskách ve svobodném svě tě a založila k tomuto účelu Masarykův fond — Masaryk Memorial Fund. Těm. kdo se ozvali po první výzvě, srdečně děkujeme a levitujeme. ČSNRA, 4125 W. 26th Street, Chicago 23, 111. Všechny obrázky v tomto Ikti byly pořízeny a dodány Canadian Scan« I ÚSTŘEDÍ ČSNS v kanade Světový rok uprchlíků. Předsednictvo ústředí CSNS upozorňuje své odbočky i jejich členy na druhou polovinu axce "květový rok uprchlíků,” která bude ukončena v červnu I960. — Akce je podporována Spojenými národy a jejím hlavním cílem je evakuace táborů pro uprchlíky v evropských zemích, pro něž je nutno nalézt ve svobodném světě nové domovy. Z iniciativy odbočky ČSNS č. 24 v Torontě, ústředí ČSNS v Kanadě se stalo členem ústředního výboru (“Canadian Committee for World Refuge# Year”). Ústřední výbor si vzal mimo jiné za úkol uspořádat v Kanadě sbírku, jež by vynesla 1,500.000 dolarů. V každém větším kanadském středisku jsoi právě zřizovány místní orgány jmenovaného výboru ústředního, jehož sídlem je Toronto. Akce je organisována za spolupráce kanadských sociálních institucí, které poskytnou zájemcům bližší informace. Ústředí ČSNS vyzývá všechny své odbočky a orgány, aby se přihlásily ke spolupráci s místními výbory “Světového roku uprchlíků”. Při ústředním výboru v Torontě byl zřízen zvláštní pomocný fond, který bude označen doložkou “Czechoslovak section”, na jejímž konte budou soustředěny příspěvky Kanaďanů čs. původu. Dary budou úředně potvrzeny a jsou odpočitatelné při sestavování daňového přiznání. Masaykův rok. Rok I960, v němž uplyne 110 let od narození T. G. Masaryka, byl prohlášen za “Rok Masarykův”. Americké ministerstvo pošt vydá 7. března zvláštní poštovní znám ku s portrétem presidenta Osvoboditele. Krajanské organisace v USA o v Kanadě připravují řadu podniků, které připomenou celému světu živý Masarykův odkaz. Sledujte zprávy v kanadském krajanském tisku. LISTÁRNA REDAKCE . .Pan V. Bušek z Toronta má v naší redakci dopis od pána J. Jostena, z Londýna, prosíme aby jmenovaný se přihlásil. ffiiigtimH»wfTnNNm>»NmriNiNiNNNiin YAROSLAV HUEBER (Dr. Jur.) LL.B. Tel.: EMpire 8-5536 Ste 215 ADVOKÁT A VEŘEJNÝ NOTÁŘ 57 Queen St West, Toronto 1 UTNI ZAPRÁŠENÝ BATOCH _ ik — Letos máme oficielní “Uprchlický rok” do 30.VI., organisovaný Spojenými národy, který má připomenout svět. veřejnosti trpký osud uprchlíků a pomoci jej řešit. Nelze říci, že nebylo vykonáno nic, ale uprchlický problém zdaleka vyřešen nebyl. Je ostatně jisté, že uprchlíci od nepaměti existovali a budou existovat. Rozhodně není hanbou být uprchlíkem, zrovna tak, jako není hanbou být jinou obětí lidských nedokonalostí. Dobrá vůle a vytrvalost v budoucnu jistě pomohou odstraniti nejhorší křivdy. Zde, jako při mno ha jiných problémech lidské společnosti nejdůležitější je postoj každého jednotlivce. Jednotlivec je základem všeho dění i když někdy a někde je v otroctví obludného a uměle vytvořeného kolektiva. Jednotlivec, to znamená konkrétně, Ty a já, my všichni, jeden každý z nás. A teď jsme u kořene: “Co kdo z nás pro uprchlíky udělal v minulém roce? a co kdo vykoná v druhé polovině 1960 ? Není to oh hrozně, hrozně málo?” Mnozí z nás jsme dnes po dvanácti či méně letech zapomněli, že jsme taky byli a ostatně jsme stále uprchlíky. Uprchlíky k vůli něčemu a pľo něco. Zvykli jsme si říkati, že pro ideály. Snažili jsme se jednak vzbuzovat dojem, že jsme ubohými obětmi nezaviněných okolností a jednak jsme se cítili povýšenými nad domnělými hmotárskymi zájmy svobodných občanů Západu. Většinou jsme teď plnoprávnými spoluobčany svobodného světa a zapomínáme kde jsme byli před několika málo lety a proč jsme tady. Několik jednotlivců burcuje naše svědomí. ale čas, stejně jako sněhové vločky, mírně ale neúprosně zakrývá barvy i tvary všech vzpomínek. Někdy máme chuť rozhrábnouti sněhový povlak a podívat se pod povrch: Psal se rok 1949, měsíc listopad. Dřevěné vojenské baráky ve Valka lágru, Norimberk, Západní Německo. Z různých sběrných táborů byli sváženi po desítkách a stovkách čeští a slovenští uprchlíci. Tábor byl už pod německou správou, poněvadž debrodin ní IRO skončilo měsíc před tím pro nové uprchlíky. Velitel tábora byl sudetský Němec a polovina úředníků sprá vy stejného původu. To bude vypadat! A taky to vypadalo: Lepší obyvatelné baráky byli přiděleny slovenským separatistům a prchalovcům. — Tam se člověk dostal, když podepsal přihlášku do “hnutí generála Prchaly”. Slováci neměli výběru vůbec,poněvadž byli přiděleni pod komando titěrného “Vodca” ve vysokých botách, důstojného representanta gestapáckého školení Jídla málo a často nestravitelné, krysy a potkani nebývalých rozměrů. Občasný marš ozbrojených německých zbrojnošů s desítkami cvičených psů štěkajících a cenících zuby na nás roztrhané uprchlíky. Na denním pořádku byly intriky komunistických agentů, rvačky, krádeže, ožralsbví a násilnosti hlavně fašistických separatistů, neustálé přepadávání a {»bodání — za tmy a zezadu — demokratických příslušníků tábora a poskytování ochrany hrdlořezům a nemorálním elementům německou táborovou policií. Valka lágr, to byla škola. Kdo ji prošel, nikdy nenaříkal na nesporně těžké začátky v cizí zemi. Tábor byl také tavícím kotlíkem pro charaktéry. Neuvěřitelná sprostota, nízkost a sobectví na jedné straně a čistota, síla a ryzost charakteru na straně druhé. Teď už jsme zase skoro všichni pohromadě. máme se nesporně dobře, isme plnoprávnými lidskými bytostmi. Naše uprchlické baťochy jsou zaprášené a k nepotřebě. Připomínají nám však jasnou mluvou, že máme své poslání. Kéž příští rok i bez oficielních prohlášení je nadále uprchlickým rokem. Nečinnost a hmotářství vedou k hnilobě. Nezapomínejme!