Naše Hlasy, 1962 (VIII/1-51)

1962-01-06 / No. 1

Member of: DIRECTED BY EDITORIAL BOARD Pablished weekly by “Our Voices” Publishing Co., 1265 Queen St. W.t Toronto. - LE. 6-2186 Printed by Litera Printing Co., Toronto Subscription: Canada 14.00. all other Countries: S5.00. INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK No. 1 (248) Vol. VIII. Authorized as second class mail by the Post Office Department, Ottawa, and for payment of postage in cash. Saturday, January 6, 1962 100 LET S0K0LSTVA Emilie Peřinová Slet Sokolsťva ve Vídni v roce 1962 Pro svobodné Sokolstvo, bude již počátek roku 1962 ve znamení pil­ných příprav k velkému jubilejnímu všesokolskému sletu v městě “Strau­­sových valčíků”, ve Vídni. V těch dnech Vídeň ožije zpěvem a jásotem Sokolstva, které se sjede takřka z ce­lého světa, aby v bezprostřední blíz­kosti kolébky Sokolstva, v zemích československých, manifestovalo sílu svých idejí a cílů. Tato velká, jedno­­sto letá manifestace založení Sokola stane se manifestací fysické krásy a vyspělosti a to bude zároveň i symbo­lickým dokladem o nezničitelnosti so­kolských idejí, jakožto trvalých hod­not. Organizace Sokola bylo možno rozpustit, majetek zkonfiskovat, veškerou činnost zakázat a vedoucí persekuovat a násilím a terorem za­strašovat. To lze učinit však jen do­časně a nikoliv na trvalo, aby znovu pak vyvstalo v nově síle zoceleno u­­trpením minulosti, znovu a ještě s vět­ším rozmachem nešlo kupředu za stá­le živým a nesmrtelným odkazem jeho zakladatelů! Konání sokolského Jubilejního sletu ve Vídni, bude určitě posilou všem těm, kdo pochybovali, nebo pochybu­jí, že vítězství pravdy a dobra bude nakonec korunovat úsilí těch, kteří neustali a stále urputně bojují za svo­bodu, za bytí a nebytí celého lidstva, i Proto je třeba v tyto dny zamyslet se • nad událostmi, které doprovázely Sokolstvo po celé století. Vzpomeňme jeho vzniku, růstu, a úskalí, kterým procházelo až do dnešní situace v Če­skoslovensku. Vidíme, že kdykoliv nastává pronásledování Sokolstva, v zápětí se celá politická situace hroutí, a svobodný svět se dostává do kon­fliktu s těmi, jímž bylo jako první oběť nabídnuto Československo na u­­smíření. Než tato oběť hladovým po moci nestačí, v zápětí je v brzku žá­dáno stále víc a více až nakonec do­chází ke konfliktu a celý svět ocitá se ve válce. Malý, statečný národ trpí, — trpí nesmírně. Koncentrační tábo­ry rostou, plní se nejlepšími příslušní­ky našeho národa a mezi nimi i mno­ho vedoucích Sokolů, mužů i žen, tráví léta hrůzy a nezměrné bídy. — Trpí, trpí statečně, a i když fysicky vyčerpáni, se zdravím zničeným neb podlomeným, síla jejich ducha je ne­přemožitelná a jejich morálka je ne­zlomena. Za šest let brány táborů se oteví­rají, lid se cítí šťastným, zdá se, že se nemůže sdostatek nasytit pocitem svobody a lidstvo počíná věřit, že už nic nestojí národům v cestě ke spolu­práci za vzájemné důvěry, nyní třeba už jen vypracovat a sjednat uzavření mírových smluv, aby se všichni ná­rodové mohli věnovat v klidu svě prá­ci na zvýšení životního blahobytu, pěstování kulturních styků a zužitko­vání nových objevů včetně využití atomové energie pro mírové účely. Jak však bláhové, že bylo možno uvě­řit těm, že hlad po moci byl u všech již navždy ukojen, i když rány minu­losti dosud nejsou zahojeny, a tak v krátké době, malá země v srdci Evro py po druhé v jednom desítiletí ztrácí znovu svoji samostatnost. Poučeni hrůzami minulosti, velmi mnozí znovu odchází do ciziny a mezi těmi je i veliké množství těch, jimž není možno smířiti se s osudem, jež by je očekával v táborech pod vládou hrubých pochopů, jichž symbolem je Rudá hvězda z Moskvy. Sokolstvo v ČSR je znovu šikanováno, mnoho z vedoucích žalářováno a posláno do pracovních táborů, aby nakonec byla nakomandována změna názvů Sokol­stva na Spartaky a mládež na Pioný­ry. V sokolovnách, které byly zabrá­ny, je mládež otravována vyučováním dogmatiky a materiální dialektiky. — Svoboda států jednoho za druhým mizí a národové, kteří se domnívali, že byli osvobozeni, dostávají se jeden po druhém do stejného, ne-li horšího otroctví, než kdykoliv před tím, do područí a pod diktát Moskvy a svět Pokračování na str. 4 VEČER Maestro W. SUSSKIND KAROL DOBIÁŠ Housle EATON AUDITORIUM SOBOTA 6. LEDNA - 8.30 HOD. VEČ, ILONA KOMBRINK Soprano Dr. O. MORAWETZ Piano JAN RUBEŠ Basso PROGRAM KONCERTU V EATON AUDITORIUM (YONGE A COLLEGE STS.) Účinkují dirigent torontského symfonického orchestru WALTER SUSSKIND, pěvec JAN RUBEŠ, profesor toront. konservatoře OSKAR MOR A WETZ, sopranistka ILONA KOMBRINKOVÁ a houslista KAROL DOBIÁŠ. ★ Sonatina č. 100 pro housle a klavír ★ Biblické písně ★ Cikánské písně ★ (Přestávka) Silhouetty pro klavír ★ Dueta z oper Rusalka a Jakobi n ★ Slovanské tance pro dva klavíry (původní verse) DVĚ ZPRÁVY Z ČSSR Na tiskové konferenci v Quebeku prohlásil kanadský ministerský před­seda Rt. Hon. J. J. Diefenbaker, že naturalisovaný kanadský občan čs. původu, Milorád Cop, který byl již rok vězněn v Praze pro “špionáž”, byl propuštěn na svobodu a dopra­ven komunisty na čs. hranice, cestou do Kanady. - V Montrealu na něho čeká manželka, dr. B. Copová, roz. Hodjerová, lékařka v nemocnici Notre Dame de 1’Esperance. Pražská vláda sdělila kanadské vládě, že Cop (od­souzený do vězení na 7 let) trpí tu­­berkulousou a že jej propouští z hu­manitních důvodů. Cop uprchl z Československa po komunistickém puči a přes výstrahy svých přátel a kanadských úřadů se rozhodl v roce 1960 navštívit svou první ženu a sy­na v Československu. Čs. policie jej zatkla a po čtyři týdny pobírala kan. ministerstvu zahraničí, že o něm co ví. Upřímný zájem o Copův osud pro kázaly zvláště srbské organizace v Montrealu, které v září 1961 poslaly do Ottawy zvláštní delegaci, jež byla přijata ministerským předsedou. Ná­hlé propuštění “špiona” Copa nezna­mená, že se pražští komunisté stali lid­štější ; spíš měli obavy, aby jim natu­ralisovaný kanadský občan ve vězení neumřel. — (Č-TS) Na opakované dotazy britské orga­nizace “Amnesty”, která usiluje o osvobození politických vězňů kdekoliv na syětě, oznámilo čs. velvyslanectví v Londýně, že “arcibiskup Josef Be­ran je živ a zdráv”. Zpráva pokraču­je: “Není ve vězení a starají se o něho jeptišky. Studuje a pracuje a je mu dovoleno sloužit soukromně mši”. Po obdržení této zprávy, zahájila tato organizace ve spolupráci s řadou brit­ských katolických novin kampaň, jež žádá, aby se arcibiskup směl vrátit do Prahy a sloužit mši v katedrále sv. Víta. První část sdělení komunis­tického čs. velvyslanectví až příliš ná­padně připomíná větu, kterou se svo­lením Gestapa mohli poslat svým ro­dinám vězňové z nacistických kon­centračních táborů a z věznic — “Ich bin gesund und es geht mir gut”. (Jsem zdráv a vede se mi dob­ře). Pokud nebude arcibiskup Beran viděn na veřejnosti, nelze prohlášení považovat za důkaz, že pražský pri­mas je skutečně živ a zdráv. fcAAAA* A** AA. • Egypt je na pokraji úplného hos­podářského krachu. Podle zpráv švý­carských bank vyměňuje se egyptská libra za $1.45, ačkoliv úřední kurs je 1 egyptská libra $2.87. ZMAŘENÝ ATENTÁT Poslední číslo oběžníku Duchovní správy pro čs. uprchlíky v Západ. Německu, který řídí AI. Heidler, při­neslo zprávu, že západoněmecká po­licie zatkla 28 letého ‘krajana’ Josefa Borovičku. Dotyčný se vydával za po­litického uprchlíka, ve skutečnosti však byl v roce 1958 vyslán na Západ čs. ministerstvem vnitra. Obracel se z Mnichova na různé naše sociální in­stituce i na jednotlivce a žádal finanč ní a jinou pomoc, předstíraje různé choroby, příp. trvalou neschopnost k práci. Jsou domněnky, že psal i do zámoří důvěřivým krajanům a sociál­ním spolkům a že z nich vymámil další pomoc. Měl zřejmě za úkol podat do Prahy informace o tom, kdo se ve svo­bodném světě věnuje sociální pomoci našim uprchlíkům v Západ. Německu. Měl však ještě jiné poslání: západo­­německé orgány u zatčeného našly seznam osob, na které měl spáchat atentát. Borovičkovou obětí číslo 1 měl být oblíbený sociální pracovník z Durrenwaldstetten dp. farář J. Ku­­bovec, který měl být otráven, příp. zastřelen. Podrobný plán úkladu o ži­vot Monsignora Kubovce byl nalezen v bytě zatčeného. Borovička prý vy­pověděl vyšetřujícím orgánům v Mni­chově, že po úspěšném provedení a­­tentátu měl dostat od svých pražských chlebodárců 10.000 švýcarských fran ků a auto. Je ironií, že to byl mimo jiné i dp. farář Kubovec, který Bo­­rovičkovi několikrát sociálně vypo­mohl. — Datum soudního řízení není zatím známo. —G— fc-A. -A. A. ^ ^ A A A A A. A. A. A -*■ ■*■ RESOLUCE SN 0 TIBETU A MAĎARSKU Karel Bor Krátce před vánočním odročením odhlasovalo šestnácté Valné shromáž­dění Spojených národů resoluce týka­jící se dvou ujařmených národů za železnou oponou v Asii a v Evropě. Na návrh Malajska, Tajska, Irska a Salvadoru, jednalo Valné shromáždě­ní znovu o osudu Tibetu, kde komu­nistická Čína zlomila před dvěma lety lidové povstání. Od té doby přišlo o život sto tisíc Tibeťanů a dalších 70 tisíc muselo uprchnout do sousedních zemí. Rudá Čína rozvrátila celou stav bu tibetské společnosti, počítajíc v to náboženský život a dala rozvalit tisíc budhistických klášterů. V rozpravě o Tibetu se vystřídalo osm řečníků. V resoluci, která byla odhlasována 56 hlasy proti hlasům sovětského bloku a Kuby se žádá, aby Peking obnovil v Tibetu základní l d­­ská práva a svobody a umožnil Ti­beťanům právo na sebeurčení. Sovět­ský delegát Lapin ovšem tvrdil, že všechny tyto otázky jsou vnitřní zá­ležitostí Rudé Číny. 1 když je Světová organisace toho času jak v otázce Tibetu tak Maďar­ska v podstatě bezmocná, je důležité, aby se oba problémy pravidelně pro­jednávaly a zůstaly ve středu zájmu mezinárodní veřejnosti. Pokud jde o Maďarsko, odsoudilo Valné shromáždění postup Sovětské­ho svazu a dnešního maďarského re­žimu, které i nadále ignorují resoluce Světové organisace. “V maďarských žalářích jsou stále ještě vězněny tisíce, kteří se zúčastnii maďarského pavstá­­ní,” pravil americký delegát Steven­son a dodal, že Maďarsko porušuje drzým způsobem povinnosti, k nimž je zavazuje Charta Spojených nárcdů a odmítá jakoukoli spolupráci se Sve­tovou organisací a s právoplatnými představiteli, které Spojené národy určily pro řešení maďarského problé­mu. Spojené státy proto vítají podrob nou zprávu, kterou vypracoval zvlášt ní representant Světové organisace a kterou předložil Valnému shromáždě­ní. V posledních pěti letech odsoudilo Valné shromáždění velkou většinou hlasů sovětskou a maďarskou vládu pro jejich surové počínání za maďar­ského povstání a pro trvající perse­­kuci. Resoluce znovu a znovu žádají, aby sovětská a maďarská vláda učini­ly příslušná opatření a napravily křiv­dy a bezpráví dnešního maďarského režimu. Pro resoluci, žádající změnu dnešního bezpráví v Maďarsku a vy­zývající sovětskou a maďarskou vlá­du k spolupráci s orgány Spojených národů se vyslovilo 49 států. Sedm­náct hlasovalo proti a část se opět hlasování zdržela. V obou případech, jak v Tibetu tak v Maďarsku, jde o to, aby byl nejdříve zmírněn dnešní teror obou režimů. Spojené státy a velká část zástupců zemí, které hlasují každo­ročně pro resoluce Světové organi­sace se snaží o to, aby veřejnost ne­zapomněla, že v obou zemích se lid dožadoval svých práv proti utlačova­­telům. Světová veřejnost nemá také zapomenout, jak pravil americký de­legát Stevenson, že oběma zemím byl vnucen koloniální režim. Toto je v přítomné době důležitý argument, když staré koloniální národy se do­brovolně vzdávají svého panství v A isia v Africe, a když v posledním desetiletí byla poskytnuta svoboda a státní svrchovanost téměř jedné miliar dě obyvatelů. V obou případech — jak v Tibetu tak v Maďarsku jde o to, aby byla uplatněna zásada sebe­určení. PO PORADÁCH KENNEDYHO S MACMILLANEM Závěrečné komuniké, které bylo vy dáno po dvoudenních bermudských poradách mezi presidentem Kenne­­dym a ministerským předsedou Mac­­millanem vyjadřuje naprostou dohodu obou velmocí ve všech závažných o­­tázkách mezinárodní politiky. Předně bylo dohodnuto, že oba státy se po­kusí zjistit, zda existují předpoklady pro rozumná vyjednávání se Sověty o Berlíně. Tímto úkolem bude pověřen amer. velvyslanec v Moskvě Thomp­son a britský velvyslanec bude k dis­posici kdykoli by Se ukázalo, že jeho přítomnost je výhodná a žádoucí. Do­pisovatelé z Bermud k tomu pozname­návají, že Amerika a Britanie mění v berlínské otázce dosavadní taktiku. Nehodlají — jak tomu bylo většinou až dosud — na sovětský postup rea­govat. Tentokráte se chápe Západ ini­ciativy a velvyslanci Thmopsonovi připadne úkol, aby položil Moskvě prostou otázku, která zní: “Chcete nebo nechcete o Berlínu rozumně vy­jednávat?” A doufá se, že bude-li odpověď kladná, vzdá se Francie své­ho strohého stanoviska a vysloví o­­chfitu obeslat konferenci čtyř zahranič nich ministrů, kteří by se pak pokusili vypracovat pro řešení berlínské situa­ce konkrétní plány. Také v otázce týkající se odzbroje­ní jakož i problému, zda má Amerika a Britanie obnovit pokusné jaderné výbuchy v atmosféře dosáhli Kennedy a Macmillan naprosté dohody. Ame- Pokračóvání na str. 2

Next