Naše Hlasy, 1964 (X/1-49)
1964-01-11 / No. 1
ENGL WUEh Peti.IM I HN 22 , A .GERM • NY, 2355 P. Ä NAŠE HLASY DIRECTED BY EDITORIAL BOARD ^ TM ■“* Í^B ki^hlno^co^^s Qu6«n°st*. X^ToŕontV.INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY—NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK J^E‘ 6-2135. — Printed by Litera Printing_____________. ——-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Co-* Toronto. — Subscription: Canada c , , T 11 inzryt Ottawa, and for payment of postage in cash. xt ■> s-jaq \ y i v $ 4.00, all other Countries: $ 5.00 Saturday, January 11, 1VÖ4 Authorized as second class mail by the Post Office Department. IN O. 1 ^o^i-o.J V Oi. 0 ROKU MINULÉM NA KONCI ROKU ČLOVĚK ROZJÍMÁ O ROKU MINULÉM A VYŘIZUJE NĚKTERÉ ÚČTY FERDINAND PEROUTKA Nedávno československá vláda velmi uvolnila cestování. Povolila prakticky každému vjezd do země, mimo funkcionáře bývalé Henleinovy nacistické strany a členy rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Poněvadž sotva který člen této stanice hodlá cestovat do Československa a dát vládě příležitost, aby později prohlásila,že je jí neznámo, co se s ním stalo, musí tato výjimka mit nějaký svůj zvláštní smysl. Vskutku má. Úmyslem je postavit tuto část exulantů na roveň nacistům jako stejné nepřátele národa a státu. To je docela v pořádku, nemůže být jinak. Komunisté už zhanobili všechno na světě, co není komunistické, bylo by podivné, kdyby vynechali exulanty, kteří neumlkli. Komunistická strana položila rovnítko mezi sebe a národ a stát. Národ prý nemá jiné myšlenky nebo aspoň nemá mít než má komunistická strana. Poněvadž tito političtí exulanti projevují jiné myšlenky, vyplývá z toho, že jsou nepřátelé národa a státu. Není většího přečinu a hříchu na národě než nesouhlasit s diktaturou komunistické strany. Toto je verdikt komunistické strany. Ovšem, jeji verdikty ztratily na vážnosti, když se vyjevilo, že po deset let věznila a zabíjela lidi po falešných procesech, a že nebylo lži, jíž by se vyhnula, jestliže si usmyslila někoho zničit. Doufejme, že toto je její poslední falešný verdikt. Avšak v Československu se objevil revisionismus, ačkoli později než jinde. Vyskytly se některé, jak myslíme, pozoruhodné zjevy odvahý, v celku však známe meze a možnosti tohoto revisionisms Dostavil se teprve, když už bylo zcela jisto, že vláda, následujíc konečně příkladu jiných komunistických vlád, k tomu dává své požehnání. Tento revisionismus smi veřejně myslit jen po určitou mez, za níž svaté právo komunistické strany na diktaturu musí zůstat neobtěžováno. Má svá taktická pravidla a jakýsi rituál. Chtěje něco říci, revisionista nejdříve musí citovat Lenina, ať se to hodí nebo nehodí. Někteří revisionisté zřejmě myslí, že k rituálu patří také hanlivě se zmínit o stanici Svobodná Evropa, a že tím si lze od vlády vykoupit právo dále mluvit. Nedávno byl v Paříži jeden revisionista, uspořádali mu tiskovou konferenci, poněvadž československého revisionistu pokládali za sensační zjev, a on pohaněl stanici Svobodná Evropa, už nevíme, jakými slovy, zůstala v nás jen vzpomínka, že hrubými. Jiný revisionista napsal drama, ve kterém je tento poutavý dialog mezi revisionistou a komunistickým funkcionářem: Stanislav: Přišel jsi k vůli Svobodné Evropě? Neposlouchám hlupáky a darebáky. Tomkovič: Nestojí ti za úvahu, že se jim tvé myšlenky hodí ? Stanislav: Uvažoval jsem o tom a došel jsem k názoru, že na to kašlu. Zasaženi kašlem tohoto revisionisty, členové stanice Svobodná Evropa o tom uvažovali a došli k názoru, že by byli musili dlouho mlčet, kdyby byli čekali, až se jim jeho myšlenky budou hodit. Revisionista se tu objevuje na scéně ve stavu zbytečně nadutém. Je zřejmě jeden z těch, kteří se diví, že svět byl už před nimi. Ale důležitější je, že se zde objevuje rituální formula: členové stanice Svobodná Evropa jsou hlupáci a darebáci. Tu jsou tři možnosti. Za prvé: revisionista to nemyslí vážně, je to taktický tah v složitém zápase s vládou, je to štít, jimž se kryje. V tom případě zasluhuje ohledů jako člověk v těžkém postavení. Za druhé: revisionista to myslí vážně. Za třetí: těch pár slov není výsledkem žádného myšlení, ani taktického, je to prostě automatická reakce na signál, již Pavlov studoval u psů. Formuli “hlupáci a darebáci” o Svobodné Evropě vymyslil a vynucoval stalitismus. Tu snad revisionista mimoděk ještě platí daň vše prolísajícímu ovzduší totality, ještě automaticky reaguje na signál, ještě mimoděk ze sebe vydává, čím za dlouhá léta nasákl. Zvyk asi nelze překonat najednou, nýbrž jen po částech. Zastavme se však u té možnosti, že revisionista to myslí vážně. V tom případě musí být dovolena otázka, jaká přesně je podstata onoho “hlupáství a darebáctví?” Uprostřed Evropy žil český národ, který po celou moderní dobu vyznával demokracii a svobodu. Byla to víra elity i lidu, nebyla žádná jiná živá filosofie v národě. Všichni velcí lidé národa, všechna tradice byla na této straně. Když všude okolo vznikaly diktatury a polodiktatury, Československo jediné si zachovávalo demokratické zřízení, zajisté proto, že jeho obyvatelstvo si ani nedovedlo představit něco jiného. Potom se stalo, že komunistická diktatura se zmocnila země. Celá národní minulost náhle byla prohlášena za omyl a nesmysl. Stará národní přesvědčení a přísahy najednou byly klasifikovány jako zrada. Všechny demokratické instituce byly zrušeny. Specielně cvičené tlupy byly vyslány, aby lámaly starou tradici země. Na tento děj se náš revisionista dívá, jakoby tu byl jen roztrhán kus starého papíru. Revisionisté právem protestují, jestliže vláda přikazuje “bezkonfliktnost” v literatuře. Život bez konfliktu není život, jak jej lidé žijí, a literatura bez konfliktu se vzdaluje skutečnému životu. Avšak náš revisionista, jak se zdá, souhlasí s tím, jestliže vláda přikazuje “bezkofliktnost” v politice. Stalo se, co se stalo, byla demokracie a přišla totalitní diktatura, co je vám do toho, a je jen slušno a rozumno, aby se neozval ani jeden vzdech, ani slovo protestu, aby ani stín konfliktu se neobjevil. Žádný skutečný konflikt nemohl vzniknout a nevznikl. Neboť na jedné straně je to, co se stalo, na druhé straně několik hlupáků a derebáků, nikdo jiný. Je svátým úmyslem národa mlčet. Stanice Svobodná Evropa není vzdech a protest znásilněného národa. Je to zcela soukromé hlupáství a darebáctví. Lidé doma, na než vláda může dosáhnout, mlčí, náš revisionista dlouho mlčel. Je třeba, aby mlčeli také ti za hranicemi, na něž vláda nemůže dosouhnout. Žijme všidhni v harmonii, bez konfliktu. Ať žije obecná apatie! Pokračováni na st. 2 TWO QUOTATIONS PRIME MINISTER LESTER B. PEÁRSON in his 1963 Christmas message: “In the midst of Christmas happiness, surrounded by those we love, we look out at a world in which hatred and bigotry posses too many hearts and too many minds — in which too many others, by their silence, allow the ugliness to spread. We look at a world in which peace is still insecure.” in The Saturday Evening Post (October 12, 1963): “I believe that only the mobilization of an aroused and informed American public opinion will prevent the sell-out of the right of 97 million enslaved people in Eastern Europe to be free. More and more we hear “disengagement” and other de“disengagement” and othre devices which add up to our approval of Soviet domination of Eastern Europe.” RICHARD M. NIXON HISTORICKÁ NÁVŠTĚVA PAPEŽE VE SVATÉ ZEMI POSLUCHČÚM RADIA SVOBODNÉ EVROPY Je celkem málo známo, že jedním z titulů papeže je patriarcha Západu. Tento titul nabude zvláštní symboliky při setkání papeže Pavla Vis pravoslavným patriarchou Achenagorasem z Cařihradu, který představuje hlavu východní větve křesťanstva, na posvátných místech. Jistě tu nepůjde jen o zdvořilostní setkání. Papežova pouť sama nemá oblovy v dějinách církve, neboť je prvním z papežů, kdož ve svém úřadě navštívi Palestinu. Cesta vznecuje zájem nejen celého křesťanstva, ale především obyvatelstva Svaté země, t. j. občanů států Izrael a Jordán. Přes všechna tvrzení, že jde o prostou soukromou pouť, je tato světovou a historickou událostí. Je vhodnou předehrou k podzimnímu zasedání Druhého Vatikánského koncilu a cenným příspěvkem k opravdovým mírovým snahám. J- P. VÁNOČNÍ POZDRAV JOHN GLENNA POSLUCHAČŮ RADIA Radio Svobocné Evropy vysílalo o vánocí^h.do Československa toto poselství amerického astronauta John Glenna: Hlásí se vám John Glenn z města Houstonu v Texasu ve Spojených státech. Rád bych vám poslal vánoční pozdrav svůj i pozdrav své rodiny, a to všem posluchačům rozhlasu Svobodná Evropa, ať jsou kdekoli. Myslím, že si musíme o vánocích stále připomínat, co Vánoce skutečně znamenají. Že oslavujeme narození Krista Pána. My u nás doma každý rok na Štědrý večer máme narozeninový dort, aby- SVOBOÝNÉ EVROPY chom nezapomněli a aby nám připomínal, že oslavujeme narozeniny Božského Jezulátka. Narozeniny, které nám přinášejí naději, že jednou bude na zemi opravdový mír. Slýcháme často různá mínění a různou propagandu o míru. Ale mír na zemi je docela něco jiného, než tvrdí a myslí falešná propaganda. My, Američani, vyhlížíme toužebně den, kdy tento opravdový mír přijde. Doufáme, že úsilí nás Ame ričanů a naše práce lidi přiblíží a věříme, že to bude v brzké budoucnosti. A proto používáme této příležitostí a přejeme vám všem šťastné a veselé vánoce. NOVOROČNÍ RESOLUCE CHRUŠČOVA H. J. Slipka Dalo se očekávat, že Chruščev použije novoroční údobí k nějakému smířlivějšímu gestu vůči západnímu světu. Dalo se to očekávat, protože poměr Moskvy k Rudé Číně se spíše zhoršuje než zlepšuje, vnitřní situace sovětského hospodářství po všech pěti — a deseti letkách nejrůžovější a prestiž srpu není a kladiva v mezinárodním světě malých i větších neutrálů je pošramocena hlavně díky initiativní politice presidenta Kennedyho, blahé paměti. A tak Chruščev musi vyrábět z nouze ctnost, aby se dostal do jasnějšího světla na prvních stránkách s mezinárodního tisku. Vytasil se návrhem mírového pactu a koexistence mezi demokratickým světem a sovětským imperialismem. Načasování takového návrhu zavání novoroční resolutnosti, třeba v tom není nic nového, co již jsme neslyšeli. A ani on sám, Chruščev, se netají, že v hlavních bodech odzbrojení, jen nafukuje a rozřeďuje to, co již dříve mnohem důkladněji vyhranil Kennedy. Ovšem Chruščev k tomu leccos přidal a právě pro tyto přídavky si nelze dělat illuse o náhlé beránčí nátuře moskevských Spíše je třeba tyhle mocipánů. přídavky prohlížet s pořádným zvětšovacím sklem, neboť právě v nich jsou kamuflážované smyčky, jimiž sovětská bezinárodní poli-tiká by ráda vylovila co nejvíce podpůrného materiálu pro svou imperialistickú stavbu. Jedním z ukrývaných cílů je nepochybně vylákání schválení “Status Quo” pro eféru evropskou, (jinými slovy: připravit funus neděj ím milionů otroků za železnou oponou) a druhým cílem pro sféru asijskou je vytvořit situaci, jež by zpevňovala postavení Moskvy proti Pekingu. Odhalit podrobnosti celé této šnrády je samozřejmě úkolem mnohem povolanějších hlav ve vedení svobodného světa, však zbývá nepřekonatelný nám dojem, že Chruščev konkrétně načíná něco, o čem již v roce 1947 se zmiňuje v politicko-visionářském románě “1984” George Orwell. Předpovídá tam rozdělení světa mezi tři mocenské okruhy, Evropa, “Amerika” a ’’Asie”, z nichž vždy dva okruhy budou vytvářet alianci proti okruhu třetímu. Samozřejmě konstelace spojenců se bude kdykoli měnit a nikdy nebude pevné jistoty, kdo je s kým a kdo proti komu. Chruščev novoročním návrhem jakoby usiloval o vytvoření aliance Evropského a Amerického okruhu proti mocenské sféře Asie. Ale ať už Chruščevovy mírumilovné námluvy jsou podepřeny jakkoli a ať skrývají cokoli, beřme je jako pověstné novoroční resoíuce. Je známo. THE CZECHOSLOVAK MONTH December 1963 may well have been declared “The Czechoslovak month” in Toronto: The Toronto Symphony Orchestra conducted by Walter Susskind played (on December 10th and 11th) works by Leoš Janáček and Bedřich Smetana (Janáček’s Taras Bulba Rhapsody and Smetana’s Bartered Bride overture. On the radio, we heard works by Anonín Dvořák and Oskar Morawetz. At Hart House, the Victoria College Dramatic Society performed (December 10-14) The Life of the Insect by Karel and Josef Čapek. At the Museum Children’s theatre “Sleeping Beauty” had (and still has) a very successful run. The theatre was inspired and launched by its artistic director Susan Rubeš wife of Jan Rubeš. ______________J^C PRÁVO NA EXISTENCI Je ustáleným zvykem rekapitulovat na začátku nového roku všechno možné. Nějakým záhadným psychologickým procesem cítíme se oprávněni překročit hranici jistých dvou dnů v kalendáři očištěni od chyb, nedostatků a slabostí včerejška, připraveni začít zítřkem vrněné stránky nového neposksešitu. Jak dlouho v různých předsevzetích nového roku vydržíme je bezpředmětné, očistný proces půlnočního okamžiku opakujeme rok co rok s blahodárným výsledkem sebeuspokojení po dobu několika minut, hodin, dokonce i dnů, než se opět sesuneme do starého proudu chyb a starostí. Pokud ovšem minulé chyby mnoho nestojí. Vztahují-li se ale na materielní nebo myšlenkové investice větší hodnoty, berou se novoroční dobré úmysly daleko vážněji a průběh nových dnů se vystavuje ostřejší kritice. Československé novinaření za hranicemi je druhem materielní investice, která musí počítat se ztrátami ať se vydavatelé drží dobrých předsevzetí jak chtějí. Pokračuje-li časopis přes tyto ztráty, musí mít lidé, kteří jej tvoří, z jeho vycházení zadostiučinění jiné. Z těchto jiných odměn, pro nás kolem Našich Hlasů přichází pouze jedna v úvahu. A sice vědomí, že máme čtenářům co říci. V tyto dny inventur a rekapitulací jsme věnovali zkoumání oprávněnosti našeho přesvědčení hodně času. Tím více, že Naše Hlasy vstupují do desátého roku vydávání. Po spolknutí sebekritiky bychom rádi formulovali příští plán asi takto. Najít takový třetí druh novinaření, po kterém budete nuceni sáhnout, protože vám jej nedá denní tisk, ani týdenní nebo měsíční časopisy. Takový, který bude mluvit přímo k vám, — vy nesnadná, lehce zapomínající, rychle asimilující se, individualistická československá skupino za hranicemi — a který vás bude nutit k reakci, ke komentářům a k zapomínanému pocitu sounáležení. Jste-li vy uprostřed dění, chceme tam stát s vámi i my, vytvoříme-li my určité konstruktivní stanovisko k problémům kolem vás, chceme váš souhlas i nesouhlas. Jak dalece dokážeme získat vaši pozornost bude hrát rozhodnou roli v rekapitulaci čitnosti Našich Hlasů tohoto roku. A potvrdí — nebo odejme — naše novinářské právo na existenci. A. V. První kroky k vydání pamětní sokolské poštovní známky úspěšné, Deputace kongresníků a výboru pro sokolskou známku gen, Poštmistra John A. Grono- u uskiho ve Washingtonu, D. C. odevzdala mu oficielně žádost o vydání známky. že novoroční resoíuce bývají jen plácnutím do vody a obvykle nejsou dodržený. Pak ovšem i toto pravidlo o nedodržování resoíuce by bylo úplně v linii charakteru sovětské mezinárodní politiky. Vždyť přece Moskva uzavřela desítky paktů a úmluv a (až asi na dvě) žádné nedodržela. A nebyly to jen úmluvy rázu novoročních resolucí.