Naše Hlasy, 1964 (X/1-49)

1964-01-11 / No. 1

ENGL W­U­E­h P­e­t­i­­.IM I HN 22 , A .GERM • NY, 23­55 P. Ä NAŠE HLASY DIRECTED BY EDITORIAL BOARD ^ TM ■“* Í^B ki^hlno^co^^s Qu6«n°st*. X^ToŕontV.INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY—NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK J^E‘ 6-2135. — Printed by Litera Printing_____________. ——-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------­Co-* Toronto. — Subscription: Canada c , , T 11 inzryt Ottawa, and for payment of postage in cash. xt ■> s-jaq \ y i v $ 4.00, all other Countries: $ 5.00 Saturday, January 11, 1VÖ4 Authorized as second class mail by the Post Office Department. IN O. 1 ^o^i-o.J V Oi. 0 ROKU MINULÉM NA KONCI ROKU ČLOVĚK ROZJÍMÁ O ROKU MINULÉM A VYŘIZUJE NĚKTERÉ ÚČTY FERDINAND PEROUTKA Nedávno československá vláda velmi uvolnila cestování. Po­volila prakticky každému vjezd do země, mimo funkcionáře bývalé Henleinovy nacistické strany a členy rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Poněvadž sotva který člen této stanice hodlá cestovat do Če­skoslovenska a dát vládě příležitost, aby později prohlásila,že je jí neznámo, co se s ním stalo, musí tato výjimka mit nějaký svůj zvláštní smysl. Vskutku má. Úmyslem je postavit tuto část exu­lantů na roveň nacistům jako stejné nepřátele národa a státu. To je docela v pořádku, nemůže být jinak. Komunisté už zhanobili vše­chno na světě, co není komunistické, bylo by podivné, kdyby vy­nechali exulanty, kteří neumlkli. Komunistická strana položila rovnítko mezi sebe a národ a stát. Národ prý nemá jiné myšlenky nebo aspoň nemá mít než má komunistická strana. Poněvadž tito političtí exulanti projevují jiné myšlenky, vyplývá z toho, že jsou nepřátelé národa a státu. Není většího přečinu a hříchu na národě než nesouhlasit s diktaturou komunistické strany. Toto je verdikt komunistické strany. Ovšem, jeji verdikty ztratily na vážnosti, když se vyjevilo, že po deset let věznila a zabíjela lidi po falešných procesech, a že nebylo lži, jíž by se vyhnula, jestliže si usmyslila někoho zničit. Doufejme, že toto je její poslední falešný verdikt. Avšak v Československu se objevil revisionismus, ačkoli poz­ději než jinde. Vyskytly se některé, jak myslíme, pozoruhodné zje­vy odvahý, v celku však známe meze a možnosti tohoto revisio­nisms Dostavil se teprve, když už bylo zcela jisto, že vláda, násle­dujíc konečně příkladu jiných komunistických vlád, k tomu dává své požehnání. Tento revisionismus smi veřejně myslit jen po urči­tou mez, za níž svaté právo komunistické strany na diktaturu musí zůstat neobtěžováno. Má svá taktická pravidla a jakýsi rituál. Chtě­je něco říci, revisionista nejdříve musí citovat Lenina, ať se to hodí nebo nehodí. Někteří revisionisté zřejmě myslí, že k rituálu patří také hanlivě se zmínit o stanici Svobodná Evropa, a že tím si lze od vlády vykoupit právo dále mluvit. Nedávno byl v Paříži jeden revisionista, uspořádali mu tiskovou konferenci, poněvadž československého revisionistu pokládali za sensační zjev, a on poha­něl stanici Svobodná Evropa, už nevíme, jakými slovy, zůstala v nás jen vzpomínka, že hrubými. Jiný revisionista napsal drama, ve kterém je tento poutavý dialog mezi revisionistou a komunistickým funkcionářem: Stanislav: Přišel jsi k vůli Svobodné Evropě? Neposlouchám hlupáky a darebáky. Tomkovič: Nestojí ti za úvahu, že se jim tvé myšlenky hodí ? Stanislav: Uvažoval jsem o tom a došel jsem k názoru, že na to kašlu. Zasaženi kašlem tohoto revisionisty, členové stanice Svo­bodná Evropa o tom uvažovali a došli k názoru, že by byli musili dlouho mlčet, kdyby byli čekali, až se jim jeho myšlenky budou hodit. Revisionista se tu objevuje na scéně ve stavu zbytečně na­dutém. Je zřejmě jeden z těch, kteří se diví, že svět byl už před nimi. Ale důležitější je, že se zde objevuje rituální formula: čle­nové stanice Svobodná Evropa jsou hlupáci a darebáci. Tu jsou tři možnosti. Za prvé: revisionista to nemyslí vážně, je to taktický tah v složitém zápase s vládou, je to štít, jimž se kryje. V tom případě zasluhuje ohledů jako člověk v těžkém posta­vení. Za druhé: revisionista to myslí vážně. Za třetí: těch pár slov není výsledkem žádného myšlení, ani taktického, je to prostě auto­matická reakce na signál, již Pavlov studoval u psů. Formuli “hlu­páci a darebáci” o Svobodné Evropě vymyslil a vynucoval stali­­tismus. Tu snad revisionista mimoděk ještě platí daň vše prolí­­sajícímu ovzduší totality, ještě automaticky reaguje na signál, ještě mimoděk ze sebe vydává, čím za dlouhá léta nasákl. Zvyk asi nelze překonat najednou, nýbrž jen po částech. Zastavme se však u té možnosti, že revisionista to myslí vážně. V tom případě musí být dovolena otázka, jaká přesně je pod­stata onoho “hlupáství a darebáctví?” Uprostřed Evropy žil český národ, který po celou moderní dobu vyznával demokracii a svobodu. Byla to víra elity i lidu, nebyla žádná jiná živá filosofie v národě. Všichni velcí lidé ná­roda, všechna tradice byla na této straně. Když všude okolo vzni­kaly diktatury a polodiktatury, Československo jediné si zachová­valo demokratické zřízení, zajisté proto, že jeho obyvatelstvo si ani nedovedlo představit něco jiného. Potom se stalo, že komuni­stická diktatura se zmocnila země. Celá národní minulost náhle byla prohlášena za omyl a nesmysl. Stará národní přesvědčení a přísahy najednou byly klasifikovány jako zrada. Všechny demokra­tické instituce byly zrušeny. Specielně cvičené tlupy byly vyslány, aby lámaly starou tradici země. Na tento děj se náš revisionista dívá, jakoby tu byl jen roztrhán kus starého papíru. Revisionisté právem protestují, jest­liže vláda přikazuje “bezkonfliktnost” v literatuře. Život bez kon­fliktu není život, jak jej lidé žijí, a literatura bez konfliktu se vzdaluje skutečnému životu. Avšak náš revisionista, jak se zdá, souhlasí s tím, jestliže vláda přikazuje “bezkofliktnost” v politice. Stalo se, co se stalo, byla demokracie a přišla totalitní diktatura, co je vám do toho, a je jen slušno a rozumno, aby se neozval ani jeden vzdech, ani slovo protestu, aby ani stín konfliktu se neobje­vil. Žádný skutečný konflikt nemohl vzniknout a nevznikl. Neboť na jedné straně je to, co se stalo, na druhé straně několik hlupáků a derebáků, nikdo jiný. Je svátým úmyslem národa mlčet. Stanice Svobodná Evropa není vzdech a protest znásilněného národa. Je to zcela soukromé hlupáství a darebáctví. Lidé doma, na než vláda může dosáhnout, mlčí, náš revisionista dlouho mlčel. Je tře­ba, aby mlčeli také ti za hranicemi, na něž vláda nemůže do­­souhnout. Žijme všidhni v harmonii, bez konfliktu. Ať žije obecná apatie! Pokračováni na st. 2 TWO QUOTATIONS PRIME MINISTER LESTER B. PEÁRSON in his 1963 Christmas message: “In the midst of Christmas happiness, surrounded by those we love, we look out at a world in which hatred and bigotry posses too many hearts and too many minds — in which too ma­ny others, by their silence, allow the ugliness to spread. We look at a world in which peace is still insecure.” in The Saturday Evening Post (October 12, 1963): “I believe that only the mo­bilization of an aroused and informed American public opi­nion will prevent the sell-out of the right of 97 million enslaved people in Eastern Europe to be free. More and more we hear “disengagement” and other de­­“disengagement” and othre de­vices which add up to our ap­proval of Soviet domination of Eastern Europe.” RICHARD M. NIXON HISTORICKÁ NÁVŠTĚVA PAPEŽE VE SVATÉ ZEMI POSLUCHČÚM RADIA SVOBODNÉ EVROPY Je celkem málo známo, že jedním z titulů papeže je patriar­cha Západu. Tento titul nabude zvláštní symboliky při setkání papeže Pavla Vis pravoslavným patriarchou Achenagorasem z Cařihradu, který představuje hlavu východní větve křesťan­stva, na posvátných místech. Jistě tu nepůjde jen o zdvoři­lostní setkání. Papežova pouť sama nemá oblovy v dějinách církve, neboť je prvním z pape­žů, kdož ve svém úřadě navští­vi Palestinu. Cesta vznecuje zájem nejen celého křesťanstva, ale především obyvatelstva Sva­té země, t. j. občanů států Iz­rael a Jordán. Přes všechna tvrzení, že jde o prostou souk­romou pouť, je tato světovou a historickou událostí. Je vhodnou předehrou k podzimnímu zase­dání Druhého Vatikánského koncilu a cenným příspěvkem k opravdovým mírovým snahám. J- P. VÁNOČNÍ POZDRAV JOHN GLENNA POSLUCHAČŮ RADIA Radio Svobocné Evropy vysí­lalo o vánocí^h.do Českosloven­ska toto poselství amerického astronauta John Glenna: Hlásí se vám John Glenn z města Houstonu v Texasu ve Spojených státech. Rád bych vám poslal vánoční pozdrav svůj i pozdrav své rodiny, a to všem posluchačům rozhlasu Svobodná Evropa, ať jsou kdekoli. Myslím, že si musíme o vánocích stále připomínat, co Vánoce skutečně znamenají. Že oslavujeme naro­zení Krista Pána. My u nás do­ma každý rok na Štědrý večer máme narozeninový dort, aby- SVOBOÝNÉ EVROPY chom nezapomněli a aby nám připomínal, že oslavujeme naro­zeniny Božského Jezulátka. Na­rozeniny, které nám přinášejí na­ději, že jednou bude na zemi opravdový mír. Slýcháme často různá mínění a různou propa­gandu o míru. Ale mír na zemi je docela něco jiného, než tvrdí a myslí falešná propaganda. My, Američani, vyhlížíme toužebně den, kdy tento opravdový mír přijde. Doufáme, že úsilí nás Ame ričanů a naše práce lidi přiblíží a věříme, že to bude v brzké bu­doucnosti. A proto používáme této příležitostí a přejeme vám všem šťastné a veselé vánoce. NOVOROČNÍ RESOLUCE CHRUŠČOVA H. J. Slipka Dalo se očekávat, že Chruščev použije novoroční údobí k ně­jakému smířlivějšímu gestu vůči západnímu světu. Dalo se to o­­čekávat, protože poměr Moskvy k Rudé Číně se spíše zhoršuje než zlepšuje, vnitřní situace so­větského hospodářství po všech pěti — a deseti letkách nejrůžovější a prestiž srpu není a kladiva v mezinárodním světě malých i větších neutrálů je po­šramocena hlavně díky initia­­tivní politice presidenta Kenne­­dyho, blahé paměti. A tak Chru­ščev musi vyrábět z nouze ctnost, aby se dostal do jasněj­šího světla na prvních stránkách s mezinárodního tisku. Vytasil se návrhem mírového pactu a koexistence mezi demokratickým světem a sovětským imperialis­mem. Načasování takového ná­vrhu zavání novoroční resolut­­nosti, třeba v tom není nic no­vého, co již jsme neslyšeli. A ani on sám, Chruščev, se netají, že v hlavních bodech odzbrojení, jen nafukuje a rozřeďuje to, co již dříve mnohem důkladněji vyhranil Kennedy. Ovšem Chru­ščev k tomu leccos přidal a prá­vě pro tyto přídavky si nelze dělat illuse o náhlé beránčí ná­tuře moskevských Spíše je třeba tyhle mocipánů. přídavky prohlížet s pořádným zvětšova­cím sklem, neboť právě v nich jsou kamuflážované smyčky, jimiž sovětská bezinárodní poli-tiká by ráda vylovila co nejvíce podpůrného materiálu pro svou imperialistickú stavbu. Jedním z ukrývaných cílů je nepochybně vylákání schválení “Status Quo” pro eféru evropskou, (jinými slo­vy: připravit funus neděj ím mi­lionů otroků za železnou opo­nou) a druhým cílem pro sféru asijskou je vytvořit situaci, jež by zpevňovala postavení Moskvy proti Pekingu. Odhalit podrobnosti celé této šnrády je samozřejmě úkolem mnohem povolanějších hlav ve vedení svobodného světa, však zbývá nepřekonatelný nám do­jem, že Chruščev konkrétně na­číná něco, o čem již v roce 1947 se zmiňuje v politicko-visionář­­ském románě “1984” George Or­well. Předpovídá tam rozdělení světa mezi tři mocenské okruhy, Evropa, “Amerika” a ’’Asie”, z nichž vždy dva okruhy budou vytvářet alianci proti okruhu tře­tímu. Samozřejmě konstelace spojenců se bude kdykoli měnit a nikdy nebude pevné jistoty, kdo je s kým a kdo proti komu. Chruščev novoročním návrhem jakoby usiloval o vytvoření aliance Evropského a Ameri­ckého okruhu proti mocenské sféře Asie. Ale ať už Chruščevovy míru­milovné námluvy jsou po­depřeny jakkoli a ať skrývají cokoli, beřme je jako pověstné novoroční resoíuce. Je známo. THE CZECHOSLOVAK MONTH December 1963 may well have been declared “The Czechoslovak month” in Toronto: The Toronto Symphony Or­chestra conducted by Walter Susskind played (on December 10th and 11th) works by Leoš Janáček and Bedřich Smetana (Janáček’s Taras Bulba Rhap­sody and Smetana’s Bartered Bride overture. On the radio, we heard works by Anonín Dvořák and Oskar Morawetz. At Hart House, the Victoria College Dramatic Society perfor­med (December 10-14) The Life of the Insect by Karel and Josef Čapek. At the Museum Children’s the­atre “Sleeping Beauty” had (and still has) a very successful run. The theatre was inspired and launched by its artistic director Susan Rubeš wife of Jan Rubeš. ______________J^C­ PRÁVO NA EXISTENCI Je ustáleným zvykem rekapitu­lovat na začátku nového roku všechno možné. Nějakým záhad­ným psychologickým procesem cítíme se oprávněni překročit hranici jistých dvou dnů v ka­lendáři očištěni od chyb, nedo­statků a slabostí včerejška, při­praveni začít zítřkem vrněné stránky nového neposk­sešitu. Jak dlouho v různých předsev­zetích nového roku vydržíme je bezpředmětné, očistný proces půlnočního okamžiku opakujeme rok co rok s blahodárným výsled­kem sebeuspokojení po dobu několika minut, hodin, dokonce i dnů, než se opět sesuneme do starého proudu chyb a starostí. Pokud ovšem minulé chyby mnoho nestojí. Vztahují-li se ale na materielní nebo myšlenkové investice větší hodnoty, berou se novoroční dobré úmysly daleko vážněji a průběh nových dnů se vystavuje ostřejší kritice. Československé novinaření za hranicemi je druhem materielní investice, která musí počítat se ztrátami ať se vydavatelé drží dobrých předsevzetí jak chtějí. Pokračuje-li časopis přes tyto ztráty, musí mít lidé, kteří jej tvoří, z jeho vycházení zadostiu­činění jiné. Z těchto jiných od­měn, pro nás kolem Našich Hla­sů přichází pouze jedna v úvahu. A sice vědomí, že máme čtená­řům co říci. V tyto dny inventur a rekapi­tulací jsme věnovali zkoumání oprávněnosti našeho přesvědčení hodně času. Tím více, že Naše Hlasy vstupují do desátého roku vydávání. Po spolknutí sebekri­tiky bychom rádi formulovali příští plán asi takto. Najít takový třetí druh novi­naření, po kterém budete nuceni sáhnout, protože vám jej nedá denní tisk, ani týdenní nebo mě­síční časopisy. Takový, který bude mluvit přímo k vám, — vy nesnadná, lehce zapomínající, rychle asimilující se, individua­listická československá skupino za hranicemi — a který vás bu­de nutit k reakci, ke komentářům a k zapomínanému pocitu souná­­ležení. Jste-li vy uprostřed dění, chceme tam stát s vámi i my, vytvoříme-li my určité konstruk­tivní stanovisko k problémům kolem vás, chceme váš souhlas i nesouhlas. Jak dalece dokážeme získat vaši pozornost bude hrát rozhodnou roli v rekapitulaci čit­­nosti Našich Hlasů tohoto roku. A potvrdí — nebo odejme — naše novinářské právo na exi­stenci. A. V. První kroky k vydání pamětní sokolské poštovní známky úspěš­né, Deputace kongresníků a vý­boru pro sokolskou známku gen, Poštmistra John A. Grono- u uskiho ve Washingtonu, D. C. odevzdala mu oficielně žádost o vydání známky. že novoroční resoíuce bývají jen plácnutím do vody a obvykle nejsou dodržený. Pak ovšem i toto pravidlo o nedodržování resoíuce by bylo úplně v linii charakteru sovětské mezinárodní politiky. Vždyť přece Moskva uzavřela desítky paktů a úmluv a (až asi na dvě) žádné nedodržela. A ne­byly to jen úmluvy rázu novo­ročních resolucí.

Next