Naše Hlasy, 1964 (X/1-49)

1964-09-12 / No. 34

RADIO FREE EUROPE, ENGLISCHER GARTEN l,~ M'jENCHEN 2 2 » W . GERMANY, DIRECTED BY EDITORIAL BOARDNAŠE HLASY Published weekly by “Our Voices” Pu­blishing Co., 1255 Queen St. W., Toronto. LE. 6-2135. — Printed by Litera Printing Co., Toronto. — Subscription: Canada * 4.00, all other Countries: $ 5.00 INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK Saturday, September 12th, 1964. AUTHORIZED AS SECOND CLASS MAIL BY THE POST OFFICE DEPARTMENT. OTTAWA, AND FOR PAYMENT OF POSTAGE IN SACH . No. 34 (381 ) Vol. X. Václav MAJER: KDO JE SOUDRUH VILÉM NOVÝ? Na okraj polemiky “RUDÉ PRAVO” ctíntra “NAŠE HLASY” V únoru letošního roku byl v bratislavské Pravdě, která je or­gánem Komunistické strany Slovenska, uveřejněn pozoruhodný člá­nek, doporučující revizi historie Komunistické strany Českoslo­venska, zejména nové hodnocení V. sjezdu KSČ z roku 1929 a revizi sektářské theorie označující sociální demokracii “za hlavní oporu reakční buržoazie.” Tento článek komunisitckého listu byl zazna­menán a vhodně komentován Československým Zpravodajem a pře­tištěn československým týdenníkem “NAŠE HLASY” v Kanadě. To pochopitelně neušlo pozornosti Prahy ani Bratislavy. Zatím co Bratislava rozumně mlčela, ozvala se nerozumně Praha. Nerozum­ně proto, že Rudé Právo odpovědělo dne 1. srpna dlouhým člán­kem, jehož autorem je Vilém Nový, dogmatismem zatížený a sta­linismem proskribovaný bývalý redaktor Rudého Práva. V době tak zvané “stalinské éry” a falešných procesů se Vilém Nový objevil ve dvojí úloze. Nejprve jak obviněný a později jako korunní svě­dek v procesu se Slánským a druhy. Také Vilém Nový byl obviněn ze zrady a špionáže a :byl zatčen koncem roku 1949. Nebyl však nik­dy postaven před soud, nýbrž podle zprávy Ladislava Kopřivy, ve schůzi Ústředního výboru KSČ ze dne 24. února 1950 učinil obsáhle přiznání před kádrovou komisí strany. Za to však přísežně svědčil v hrdelním procesu proti Slánské­mu a společníkům. Jeho výpověď byla zveřejněna na stránkách 481, 482, 484 a 485 Soudního zápisu v trestní věci vedení protistát­ního spikleneckého centra, projednávané před senátem státního soudu v Praze ve dnech 20—27 listopadu 1952. Vydalo Ministerstvo spravedlnosti v roce 1953 pod titulem: Pro­ces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. , Je to ponuré čtení. Tak jako se obvinění s tupou resignací při­­anávali k zločinům, které ani spáchat nemohli, tak to také Vilém Nový, tehdy pod přísahou dosvědčil. Jestli-že komunistický režim byl loňského roku nucen, pod náporem kritiky přiznat, že obvinění byla falešná, pak z toho automaticky plyne, že také svědectví byla falešná. To znamená, že také Vilém Nový tehdy svědčil křivě. Proč? Patrně proto, že svědčil s oprátkou na krku. Ale možná, že tak svědčil také proto, že jako skalní komunista věřil tomu, co se pokouší dokazovat i nyní ve svém dlouhém článku v Rudém Právu: totiž, že strana měla a má vždycky pravdu. Nuže, tento muž zatížený dogmatismem nejhoršího druhu, má odvahu vrchnostensky a šmahem odmítnout jakoukoliv kritiku mi­nulosti strany a zejména také kritiku V. sjezdu KSČ, dogmatismu a sektářství. Nuže připomeňme, aVspoň stručně co se vlastně na tomto V. sjezdu KSČ v roce 1929 vlastně stalo. Je historickým faktem, že vznik Komunistické strany Česko­slovenska v roce 1921 nebyl nijak slavný, neboť nevznikla ze svo­bodné vůle československého lidu, nýbrž byla ustavena na zá­kladě ostrého rozkazu komunistické Internacionály nikoliv jako sa­mostatná strana, nýbrž jako pouhá Sekce komunistické Internacio­nály, jejíž 21 podmínek poslušně přijala. Jenže ani to se Moskvě nezdálo dostatečné a proto došlo na V. sjezdu 1929 k radikální změně vedení KSČ. Poslyšme co o tomto sjezdu řekl, krátce před svým pádem Ru­dolf Slánský, který byl hlavním řečníkem na zasedání Ústředního výboru KSČ v květnu 1951 na němž s velkou pompou a slávou bylo vzpomínáno 30 výročí vzniku strany. Tatáž bratislavská Pravda s níž Vilém Nový polemizuje, uve­řejnila projev Rudolfa Slánského dne 18. května 1951 na několika stránach. Budu citovat doslovně co tehdy Slánský o významu V. sjezdu KSČ z roku 1929. řekl: “V prvom období svojho vývinu od založenia až do V. sjezdu 1929 je vedenie strany eště nesúrodé, uplatňujú sa v ňom i niekedy aj prevažujú nebolševické, likvidátorské a pri­amo nepriatelské živly”. “Vtedy zasahuje sám sudruh Stalin, ktorému vdáčíme za to, že pomohl našej straně překonat tuto ťažkú krízu.” Jak tato “ťežka krize” byla překonána je známo. Do vedení KSČ bylo Stalinem dosazeno nové vedení s Gottwaldem a se Slán­ským v čele, vedení zcela poslušné Stalina a Moskvy. Doufám, že toto autoritativní svědectví Slánského nebude ani Vilém Nový, chtíti oslabit tím, že krátce na to byl Slánský obviněn, “usvědčen”, odsouzen a popraven jako zrádce, neboť z toho všeho byl nyní stranou, “která má vždy pravdu” rehabilitován. Stejně snadno^ by bylo možné vyvrátit i ostatní tvrzení článku “poslance” Viléma Nového. O to se však nebudu pokoušet, neboť se zdá, že Vilém Nový píše své články za stejných okolností, za jakých v roce 1952 svědčil proti svým druhům: s oprátkou komunistického režimu na krku. “NAŠE HLASY" ZDRAVÍ II. VĚDECKY SJEZD SVU. II. Vědecký sjezd Společnosti pro vědu a umění (Kolum­bijská universita, N. Y., 11. až 13. září) je nespojně nej­významnějším kolektivním činem svobodných Čechů a Slo­váků v tomto roce. 114 přednášek přednešených represen­tanty 60 různých universit spolu s večerem české a slovenské poesie a výstavou čs. výtvarného umění ve svobodném světě je programem, který si zaslouží obdivu. Zvláště potěšující je veliká účast slovenských vědců a bás­níků, ačkoliv postrádáme alespoň jednoho představitele poesie, s jehož účastí jsme počítali. SVU tímto sjezdem dokazuje, že mu náleží vůdčí,role v kra­janském a exulantském životě. Během svého krátkého trvání tato organizace se stala nejlepším representantem kladných hodnot naší staré vlasti a slibuje, že přispěje k utužení vztahů mezi Čechy a Slováky. čtTíTamím V rámci oslav dvacátého vý­ročí Slovenského národního pov­stání, které se konaly v Banské Bystrici za účasti N. Chruščova a A. Novotného byli 29. srpna vy­znamenáni pamětní medailí také čtyři američtí veteráni, kteří patnácti druhy přišli na pomoc s slovenským partyzánům. Jsou to Joseph Schwartz z Massapequa N.Y., William A. Mc Gregor z Lauderdale, Fla., Steven J. Cat­­los z Pittsburghu, Pa., a Kenneth Lain z Champaign, 111. Pátý ú­­častník, který je dosud naživu, Kenneth Donleavy z Pennsylva­­nie, se nemohl oslav zúčastnit. Skupina amerických vojáků by­la vyslána na pomoc SNP z Bari v Itálii, kde je Úřad pro strate­gické úkoly ÖSS pověřil úkolem poskytnout partyzánům výcvik. Skupina amerických vojáků při­stála 31. září s velkými zásobami munice a bazuk na letišti Tri du­by, které bylo obsazeno sloven­skými partyzány. Avšak, jak zná­mo, slovenští partyzáni pak byli donuceni k ústupu přivolanými německými divisemi a spolu s ni­mi musili ustupovat i členové americké jednotky. Všichni upadli do zajetí a čtrnáct Američanů by­lo Němci umučeno a popraveno. Chruščov ve svém projevu v Bystrici připomněl podíl pols­kých, bulharských, jugoslávských a francouzských účastníků Slo­venského národního povstání, ale zapomněl se zmínit o Američa­nech. V rámci oslav bylo vyzna­menáno asi padesát bývalých par tyzánů, včetně dvou bývalých slo­venských buržoazních nacionalis­­tů, Gustava Husáka a Laca Novo­­meského, jejichž rehabilitace tak pokročila o další krůček. Nikita Chruščov ve svém pro­jevu, věnovaném hlavně sovět­ským obtížím s sčínou, zdůrazně­­val československo-sovětské přá­telství. Antonín Novotný mu tom ovšem notoval a velebil po­v moc sovětských partyzánů, kteří prý “ukázali slovenskému národu jak porazit fašismus”. Toto tvr­zení je ovšem v rozporu s tím, co nyní vychází najevo z různých svědectví účastníků povstání, kte­ří vesměs ukazují, že to byla nao­pak chybná ukvapená taktika so­větského partyzánského štábu, která vyvolala předčasný zásah Němců a způsobila tím — možná záměrně •— nezdar povstání. Po svých projevech v Banské Bystrici odjeli Chruščov a No­votný do Lán k dvoudenním po­radám. KRAJANÉ NA SJEZD SVU? Přicházejí dotazy, zda se češ­tí a slovenští krajané, kteří nej­sou činní v akademickém světě, mohou zúčastnit II. sjezdu Spo­lečnosti pro vědy a umění-SVU (Czechoslovak Society of Arts and Sciences in America). Od­povídáme: ano, jsou očekáváni a budou vítáni. Všech 119 před­nášek, jež budou na sjezdu pro­sloveny, se týká českých a slo­venských věcí. Také obě sjez­dové výstavy, knižní a výtvarná, jsou věnovány dílům našich spi­sovatelů, novinářů, malířů sochařů žijících za hranicemi Čes­a koslovenska. Společnost po vědy a umění je nepolitická kulturní organiza­ce, sdružující české a slovenské vzdělance ve svobodném světě a vedle nich také větší počet věd­ců, umělců a pedagogů, kteří nej­sou čsl. původu. Koncem srpna má SVU 725 členů. Z nich asi tři čtvrtiny působí ve Spojených státech a Kanadě. Ostatní jsou činní na školách a v laboratořích Latinské Ameriky, Anglie, Fran­cie, Itálie, Německa, ve skandi­návských státech a v Austrálii. Předsedou je dr. René Wellek, profesor university Yale. Gen. ta­jemníkem je dr. Rudolf Sturm, profesor na Skidmore College. II. sjezd se koná ve dnech 11. až 13. září na Kolumbijské uni­versitě v New Yorku. Všecky schůze, přednášky a výstavy bu­dou ve Ferris Booth Hall, Bro­adway a 114. ulice. Začátek vždy v 8:30 ráno a ve 2 hodiny od­poledne. Sjezdovým tajemníkem je dr. John G. Lexa, 47-16 Austel Place, Long Island City, N.Y. 11101, který podá další informa­ce. Jeho telefon je EX 2-3104 bě­hem Dne a HI 1.1893 večer. Tisk. služba SVU LITERÁRKY 0 NOVE WELLKOVE KNIZE <( STALINISMUS BYL RÁJEM UDAVAČŮ Toto smutné doznání se ob­jevuje v článku Ladislava Mňač­­ka, autora Opožděných reportáží, popisujících zločiny komunismu uplynulých let. Mňačkův článek v Kultúrnem živote č. 32 polemi­zuje se všemi, kdo si dnes v Čes­koslovensku přejí, aby se už “pře stalo s tím kultem”, aby tak všich ni stalinisté, kteří dodnes sedí na svých místech, se mohli bez obav vrátit ke svým starým krutým metodám. Jen mimochodem se Mňačko zmiňuje o mladých li­dech, které “to naše handrkování o zodpovědnosti a vině a svědomí otravuje”. Hlavními odpůrci de­­stalinizace jsou ovšem jiní — stranický a hospodářský aparát. Mňačko jmenuje nejprve ty “za­sloužilé bojovníky”, kteří “celý Literární noviny přinesly 15. srpna obsáhlý referát o knize českého literárního teoretika profesora na universitě Yale Wel- a lka Essays on Czech Literature, vydané v The Hague 1963 ”pod záštitou jakési Czechoslovak So­ciety of Arts and Sciences of America”, jak píší LN. Referát mluví příznivě o prvních pěti stu­diích (Dvě tradice české literatu­ry, Dvacet roků české literatury 1918-1938, Karel Čapek, Masary­kova filosofie a Němci a Češi v Čechách.) Podobně chváli studie Čechy v anglické literatuře a stu­dii o Máchovi. Avšak dvě závě­rečné studie, věnované čs. literár­ní kritice nedávné doby, recenzent kritizuje a vytýká jim neinformo­vanost a věcné chyby a omyly a tendečnost. Torontský denník “Star” při­nesl dne 18.8 zajímavý článek nadepsaný “Tourists come and go right through Iron Curtain”, v němž jsou popisovány zkušeno­sti kanadských a amerických tu­ristů v Československu a v ji­ných zemích za Železnou oponou. Podle článku mají všichni turisté v Československu v případě nut­ného lékařského a zubního ošet­ření všechny tyto služby úplně zdarma. Strážní věže pohraniční­­ků prý byly odstěhovány z do­hledu turistů, kteří přecházejí hranice hladce. . - . zrazoval, ale citovaný novinář přesto odjel autem do Radvano­va. Byl nejprve přijat sestrou, která mu sdělila, že musí mít po­volení k návštěvě od hlídače. Hlídač, primitiv, místního který uměl jen česky však trval na tom, že musí mít nejprve písemné po­volení od ministerstva v Praze.1 Italský novinář tedy odjel do Prahy, kde mu však na minister­stvu oznámili, že mu nemohou vystavit žádné povolení, protože dr. Beran je svobodný člověk, který může přijmout koho chce. Novinář tedy odjel zpět do Rad­vanova a opakoval místnímu hlí­dači, co řekla Praha. Avšak hlí­dač dál trval na svém, že musí mít povolení od ministerstva: “Já mám své instrukce!” Italský no­vinář si ovšem uvědomil, že se stal obětí rafinovaného plánu čs. úřadů jak zabránit lidem v náv­štěvě u arcibiskupa Berana. UŽIJTE KRÁSNÉ PŘÍRODY VE SLOVENSKÉM STŘEDISKU ŠTEFANIKTOWNU" JEĎTE PO SILNICI Ö 27 KE KING VAUGHAN ROAD. obrodný proces považují za ne­bezpečí, za krizi a za vítězství tříd ního nepřítele” a ptají se dodnes, k čemu to bylo. Početnější je ovšem druhá sku­pina, lidé “neschopní myšlenky”, které “voluntaristická kádrová politika vynesla do funkcí, na které nestačili. Jejich morální ú­­roveň byla vždy velmi nízká a je­jich odborná kvalifikace žádná. Ale s funkcí rostla chuť k moci a s mocí různé návyky.” Zdá se, že problém jak se zbavit těchto nes­chopných soudruhů, kteří jsou skálopevně přesvědčeni o své neomylnosti bude KSČ čím dál víc trápit. Ovšem “jsou ještě jinací, úplně bezprincipiální karieristi, paraziti, kteří si ze socialistického zřízení udělali dojnou krávu. Ovšem že dnes odmítají diskusi — o sobě! Přitom jsem přesvědčen, pozna­menává Mňačko, že tento typ ka­riéristů, patolízalů byl nejasociál­­nějším, společensky nejnebezpeč­nějším ...” A Mňačko důrazně připomíná na adresu všech těchto odpadků lidské společnosti, které stalinismus vynesl a kteří dnes naříkají a skučí až běda, když se režim přec jen čas od času odhod­lá se některého z nich zbavit, že mají nejmenši právo si stěžovat na utrpěné “křivdy”, protože je nelze ani srovnat se zlem, které sami napáchali: “Co se komukoliv . . soudci, který vynese nesprávný verdikt, neoblíbenému místnímu diktáto­rovi, který zdiskredituje pověst našeho zřízení, stane za zlý čin? Svého času jsme došli tak daleko, že se člověk musel obávat o své postavení, o svou existenci, když projevil společensky potřebnou i­­niciativu. A systém podezříváni každého každým vynesl na povrch nejeden temný živel. Na ‘obranu socialismu proti úchylkářům zrádcům’ se používalo služeb čas­a to nemorálních donašečů, udava­čů, lidí s temnou minulosti a ještě temnější přítomností. Na falešné udání nejednou doplatil udaný. Málokdy však udavač, který si mohl vymyslet ‘případ’ často jen tak, z nudy. Takový byl přece potřebný a měl zaruče­nou beztrestnost.” Nejen měl, jak říká Mňačko, nýbrž má dodnes. Neviděli jsme jak krvežíznivý prokurátor dr. Úrválek byl Novotným, když se ho už musel zbavit, pověřen no­vým význačným úřadem? Nevidí­me dodnes, že zatímco oběti seke­­ráře čs. kultury Štolla jsou často tam, kam na ně už ani on ne­může, soudruh Štoll dodnes vede prim v koncertu dogmatiků v čs. tisku? A takových případů je mnoho i v celostátním měřitku. A v krajích a okresech po celé republice by šly do tisíců. Ne, nářek pronásledovaných stalinistů je při nejmenším před­časný. Miska jejich nevykoupe­ných hříchů je dodnes vrchovatá a nic se jim nestalo — a nestane, dokud nad nimi může držet ochra­nou ruku jeden z hlavních viníků stalinských zločinů v naší zemi. Jak izoluji dr. Berana Ze zprávy nedávného návštěv­níka Československa vysvítá, že pražský režim zvolil rafinovaný způsob jak izolovat pražského arcibiskupa dr. Berana od domá­cích i zahraničních návštěvníků. Dr. Beran byl jak známo před časem “přesídlen” do poměrně těžko dostupného Radvanova. Avšak režim se nespokojil ani s tímto krokem. Zmíněný návštěvník Českoslo­venska, který přijel do Prahy se skupinou italských novinářů na nedávnou křesťanskou mírovou konferenci, prohlásil bratislavské­mu děkanovi dr. Stefanu Zarecz­­kému, že by rád navštívil arcibis­kupa Berana. Dr. Zareczky ho

Next