Naše Hlasy, 1965 (XI/1-49)

1965-01-09 / No. 1

STRANA 2 HLAS AMERICKÉHO TISKÚ Výňatky z článku : THEY DEFEND GENOCIDE AND CANNIBALISM (A.N. Spanel, National Observer). Pokud ten náš mravně otupě­lý svět má v sobě jen trochu svě­domí a slušnosti, musí se s hrůz­ou odvrátit od 'nelidskosti, které jsme byli svědky v Kongu. A to­mu ještě není konec. Zsilen! Sim­­bas mají dosud v zajetí několik set rukojmí. Náhlé a úplné stáh­nutí belgitíko-americké záchranné operace bohužel je, mírně řeče­no, velmi zneklidňující. Je mož­né, že by byl západ, s celou svou kulturou a etikou, zase ze strachu ustoupil před světovým veřejným míněním vybičovaným k o m­­urástickou propagandou ? Cen íme-li si jen trochu toho, oo svobodný svět představuje, nem­ůžeme připustit, aby se kdeko­liv ve světě zkreslovalo to, co se stalo v Kongu. Nejde tu o otázku politickou nebo vojenskou - ale o otázku mravní.-Nemůžeme přip­ustit, aby se mluvilo dvojsmysl­ně o trýznění a vražděni nevinn­ých lidí a nemůžeme ani dovolit, aby se' dvojsmyslně mluvilo o zvrhlosti těch, kteří - předstíraje, že jsou civilisovaní, - přehlížejí beštiálni vraždění a slibují plnou podporu těm, kteří vraždili. Bylo by si přáti, abychom dnes vé světě měli instituci, která by formálně z kanibalismu a genoci­­dia obvinila nejen kongolské vůdce, přímo zodpovědné za to, co se stalo, ale i všechny ty Mao Tse-Tungy, Brežněvy, Nassery, Sukarny a Ben Belly, kteří divo­chy vyzbroj ují vražednými zbra­němi a vražednými hesly. Kde byly Spojené národy, když se v Kongu vraždilo ? Nejednotné národy svobodné­ho světa znovu na vlastní kůži poznaly, jak vysoká cena se na této; komunisty ohrožované plan­etě platí za slabost. Je nejvyšší čas, abychom zastavili zúmyslně roztrušovanou propagandu, že “ Studená válka ” byla “dána k ledu”. Je také nejvyšší čas, aby­chom si uvědomili, že neexistují “dobří” komunisti a “zlí” komu­nisti, abychom se v plné síle mo­hli postavit tváří v tvář komunis­mu a všemu tomu.co představuje. Měli jsme již dost příležitostí poučit se o tom, že Moskva a Peking jdou společnou cestou všude tam, kde konfrontují svob­odný svět.Rudé Rusko podporuje Čínu v jihovýchodní Asii a Rudá Čína podporuje Sověty na Kubě. Tjragedie v Kongu znovu potvrzu­jeme “mírová koexistence” je jen heslo a vnadidlo. Vrahové a kani­balové, vedení komunisty cviče­nými Gbenye a Muelele, nedělají rozdílu mezi “ dobrými ” a “zlými” kapitalisty. Národy, kte­ré tento- beštiálni masakr neods­oudí,musí na něm nést spoluvinu. “KULTÚRNY ŽIVOT” 0 KNIHE PREZ- KENNEDYHO Nedávno vyšla v USA kniha, ■na ktorej pracoval prezident Ke­nnedy v posledných dňoch svoj­ho života. Je to podstatne roz­šírená a revidovaná štúdia z r. 1958, ktorá teraz vyšla pod náz­vom Národ prisťahovalcov - Na­tion or Immigrants. Knižka je zaiste vzácnym príspevkom k poznaniu dnešnej Ameriky. Prv. verziu tejto knihy napí­sal Kennedy ako -senátor, keď bo­joval za nové humanistickejšie a koniec koncov pokrokovejšie rie­šenie otázky prisťahovaleckého systému. Túto druhú verziu pí­sal už ako prezident, keď znovu a zápalisto presadzoval kauzu, ktorá mu bola, ako v .vode pí­še jeho brat Robert, hádam naj­bližšia. Od roku 1607 sa do Ameriky prisťahovalo vyše 42 miliónov rozmanitých máodov a rás, a títo ľudia os svojím potomstvom vy­tvorili prakticky všetko, čo sa v Amerike vytvorilo; a nielen to, ale aj vzájomným pôsobením a vplyvmi miešajúcich -sa kultúr dali špecifický, vyhranený cha­rakter to-mu, čo už dnes možno považovať zo americký národ., a­­lebo, ako píše Kennedy citujúc Walta Whitmana. kýpiaci národ národov. Nášho čitateľa sklame neúmer­ne malá pozornosť voči prínosu českých a slovenských prisťaho­valcov. Slovákov Kennedy vôbec nespomína, zrejme sú zaradení v štatistikách rakúsko - uhorského prisťahovalectva, a Čechom, kto­rých sa podľa amerických údajov prisťahovalo od počiatku až do r. 1963 vraj iba necelých 130.000, venuje len dva odstavce, v kto­rých spomína organizáciu Sokol, jej kultúrne a telocvičné posla­nie, to že tu ide prevážne Oi poľ­nohospodárov, okrem niekoľkých enkláv vo veľkých mestách, a že ich život je zobrazený v románě Willy Catherovej My Antonia.. Ináče však je pozoruhodný-naj­mä Kennedyho kultúrny prístup k problematike - často sa odvolá­va na charakteristické literárne die la o živote a utrpení prisťaho­valcov, cituje výroky mnohých známych spisovateľov, všíma si špecifický- kultúrny prínos, kto­rým prisťahovalci obohatili ame­rický život a dala mu jeho dneš­ný ráz. Zvlášť zaujímavé sú Ke­nnedyho teoreticko - politické u­­závery o nepevnosti triednej štru ktury americkéj společnosti v sou­vislosti So spoločenským aj mno­honárodnostným zložením ame­rických prisťahovalcov, jehoi te­ória o spoločenskej pohyblivosti dnešnej Ameriky, o zvláštnych duchovných a morálnych črtách a hodotách v tejto zlievarni ná­rodov. No v tomto diele vyniká pre­dovšetkým vrúcny humanistický tón, a pritom aj vybrúsený inte­lekt bujržoázneho štátnika, ktorý sa poctivo prebíjal k pochopeniu tej najhlbšej podstaty svojej zlo­žitej vlasti. “Kultúrný život” č.49 “NASE HLASY” CO PÍŠÍ JINÍ. LIKVIDACE EXILU O vánocích před ôsmi léty ho­řely vánoční stromečky v Maďar­sku na čerstvých hrobech vlas­tenců, padlých v budapešťských ulicích v boji proti sovětským tan kům.... Po osmi létech přijeli ny­­ni z Ameriky do Vídně dva ve­doucí představitelé maďarského exilu - bývalý předseda vlády F. Nagy a bývalý předseda parla­mentu, Msgre. Bela Varga. Při­jeli z pověření ministerstva za­hraničí USA, aby tam po rozho­vorech s experty, m. j. se socialis­ty ,Pittermannem a Kreyským předložili americké vládě své do­­brozdání ve věci dlouhodobých úvěrů komunistické vládě v Bu­dapešti. Janoš Kádár, spolulikvi­­dátor národního povstání, o něj nedávno nepřímo požádal ve Wa­shingtone. A vida - USA pověřily “prozkoumáním” materie maďar­ské exulanty - a k tomu bývalé představitele silné protikomunis­tické Malorolnické strany. V Du­naji již muselo uplynout velmi mnoho vody, když dobrozdání obou exulantů - soudíc podle slov Ference Nagy - vyznělo positiv­ně. Horší osud nemohl maďarský exil potkat - stal še ve svých pro­minentních představitelích dola­rově honorovaným přímluvcem za režim vrahů tisíců krajanů a svobody celého světa. “Demokracia v exile” č. 6 - prosinec 1964 (vychází v Mnichově). ZAJÍMAVOSTI Krajan, který se nedávno přis­těhoval ze Zap. Německa, dopo­ručuje touto cestou našim spod­kům i jednotlivcům, aby posílali publikace, bulletiny, knihy a biro žury našim uprchlíkům v Němec­ku na adresu: Katholischer Lager dienst, Heim der offenen Tur, Zi- Irndoirf b. Nürnberg, Rothenbur­­gerstr. 29, West Germany. Čítár­nu navštěvují lidé všech vyznání. Skandinávský kanadský klub ,v Torontě uspořádal začátkem pro­since úspěšný festival sv. Lucie v Columbus Hall. Klub plánuje postaveni Skandinávského domu v Tofrontě, který by sloužil více než 25.000 občanům norského, dá­nského, švédského a finského pů­vodu. —OQO— Mezinárodní ústav v Torontě zastavil až na další vydáváni mě­síčníku “Intercom” a nahradil jej členským bulletinem. Ústav usku­teční v r. 1965 zvlátní lety pro své členy do Vidně, (zpáteční letenka $340) a do Amsterodamu (zpá­­čtenl letenka $275). V námořním museu ve Výstav­ním parku mají v těchto dnech nezvyklou výstavu sirén a jiných zajímavých předmětů čtyřiceti lo­di, které v minulosti pravidelně kotvily v tojróntském přístavu. Sbírku zapůjčil museu p. Harald Dixon. Nazývá se The Whistles of Toronto Bay”. VÁŠ ŽIVOT JE VE VAŠICH VLASTNÍCH RUKÁCH Počet úmrtí způsobených v oblasti metropolitního Toronta v různých dopravních nehodách neustále stoupá. Do 15. prosince bylo zabito celkem 124 mužů, žen a dětí. Více než polovinu z nich tvoří chodci. Když chodíte po torontských ulicích — sami si zodpovídáte za svůj život! V noci choďte vždy oblečen v O'bleku s bílou barvou nebo ssebou neste něco bílého, aby Vás motoristé mohli včas uvidět. Nevstupujte do jízdní dráhy z prostoru mezi zaparkovanými vozy. Nechoďte přes ulici, kde se Vám zlíbí. Nepřekračujte ulici na červené světlo a dbejte na to, abyste vždy měl dost zeleného světla k pohodlnému přechodu ulice. • Zůstaňte na živu v roce 1965. • Dávejte pozor při přecházení. • Řiďte vozidlo opatrně. Nezapomeňte: Někdo Vás potřebuje! Buďte opatrný v dopravě. METROPOLITAN TORONTO TRAFFIC SAFETY COUNCIL 9 ledna 1965 OTÁZKA ČESKOSLOVENSKÁt Redakcii časopisu “Naše .Hlasy” 1255 Queen Street W. Toronto, Ontario Předsednictvo Stálej konfe­rencie 'slovenských demokratic­kých exulantov s překvapením zisťuje, že Váš časopis poskytol tribunu k nekvalifikovaným úto­kom nielen na Stálu konferenciu, ale, čo je horšie, aj na sloven­ský ,politický program v otázke úpravy češ'ko-slovenských vzťa­hov, ako ho formulovalo Sloven­ské národné povstanie. Upozor­ňujeme Vás, že podobné články, ako napísal D r. Papámek a D r. Stanislav Ředina, sú pohaněním pamiatky obetí povstania a uráž­kou slovenského národného se­bavedomia. Skutočná alebo pre­dstieraná neznalosť vecí, potažné až do smiešnosti idúca namysle­nosť pôvodcov útokov, ich neo­spravedlňuje. Pokiaľ id;e o. stálu konferen­ciu, Dr. Papánek a Dr. Ředina vyzbrojili sa proti nej drevenými šabľami. , Keby si Dr. Papánek a Dr. Ře­dina boli prečítali rezolúciu Stá­lej konferencie z 8. decembra 1963 boli by sa presvedčili, že sa v nej neotvára otázka českoslo­venská, ale odsudzuje nešťastná centralistická politika komunis­tického; režimu v Českosloven­sku a priklincováva jeho zodpo­vednosť za poškodenie česko-slo­­vensikýoh vzťahov. Dr. Papánek a Dr. Ředina svojim postupom obhajujú túto katastrofálnu pro­­tislovenskú' politiku komunistov, ktorá vyvoláva otvorený odpor už i ina strane tzv. slovenských komunistických nációin,ialistov. Rezolúcia Stálej konferencie dovoláva sa slovenskej národnej individuality, vyvierajúcej zo zá­sady národnej rovnoprávnosti Slo vákov. a Čechov, proklamovanej v povstaní, ako základného pred­pokladu zdravého vývoja česko­slovenských vzťahov. Princíp národnej rovnoprávno­sti bol v rokoch 1944ľ1948 vyja­drený a poistený v slovenských národných orgánoch zákonodar­nej, vládnej a výkonnej moci, ktoré prijali, schválili a uznávali i oprávnení predstavitelia čes­kého národa a ktoré terajší ko­munistický režim bezohľadne šliape. Slovenským povstalcom a poli­tickým predstaviteľom českého národa vtedy bolo jasné, čo ne­chápe Dr. Papánek a Dr. Ředina, že orgány akejkoľvek národnej alebo územnej samosprávy sa ■samy spravujú, že sú vo svojej pôsobnosti autonomně a nepod­liehajú žiadným vyšším orgánom. Udivuje nás, že sa títo právnici nepozastavujú nad tým, že do ve­ci obecných zastupiteľstiev, do pô sohnoisti v USA štátnych (v Ka­nade provincionálnych) legislatív a vlád nemá právo nikto zasa­hovať ani prezident, ani vláda, ani kongres Spojených štátov (v Kanade generálny guvernér, fe­derálna vláda a federálny parla­ment) a že analogický stav u slovenských národných orgánov obdobnej pôsobnosti kvalifikujú za protištátny separatizmus a pro­ti československý zločin. Dr. Papánek postavil predsta­viteľov Stálej konferencie na je­dnu rovinu s Dr. Tukom a Dr. Ředina s Dr. Ďurčanským. Dr. Ředina vo svojej nenávisti proti ním a vo svojej nejuristickej a nenovinárskej argumentácii do­voláva sa proti ním i zákona na ochranu republiky. Škoda, že za­budol i na predstaviteľov české­ho národa a na slovenský národ ako celok. Podľa jeho. logiky tých všetkých by bolo treba ro­vnako stíhať ako členov Stálej konferencie. Do sklonku II. svetovej vojny Dr. Jan Papánek ako podriade­ný úradník čs. zahraničnej služ­by bol celkom neznámym člove­kom ma Slovensku. Ani o Dr. Stanislavovi Ředinoví sme nič nevedeli, kým neprišiel do Toro­nta. Členmi Stálej konferen­cie sú však ľudia, ktorí majú le­ví podiel na tom, že keď Slo­vensko bolo samostatným štá­tom, separovaným od českého.' ná­roda a keď mu hrozilo veľké ne­bezpečenstvo, že sa po vojne sta­ne sovietskou socialistickou repu­blikou, dosiahli zjednotenie domá ceho odboja ha československej platforme, donútili slovenských komunistov formálne prijať túto orientáciu, pomohli' zmobilizovať slovenský národ, aby šiel umie­rať za tento program a rozdrvili Tukov a Ďu reams kého separatis­tický Slovenský štát. V tom ča­se si D r. Papánek žil1 v ne wyo.r­­skom pohodlí, ostudzal pocti­vých Slovákov v zahraničnom o­­dboji a zahnal podstatnú časť Slovensko - amerických krajanov do tábora proti ČSŔ. O Dr. Ře­dinoví nevieme, čo robil. Ti istí členovia Stálej konferencie do­stali mandát od slovenského ná­roda viac ako dvojtretinovou vä­čšinou. aby ho zastupovali a zaň hovorili. Oni majú tiež svoj .po­diel na tom, že sa Dr Papánek ■stal aj čs. vyslancom. Bez ich sú­hlasu by bol. zostal podľa svo­jich kvalít perohryzom v minister štve. . . Dr. Papánek a D r. Ředina sa usvedčili äj z toho, že nemajú po­tuchy o tom, čo sa deje na Slo­vensku, aké sú tam nálady, ako komunisti temer premárnili všet­ko, čo vybudovali tzv. ‘separatisti’ zo Stálej konferencie pre záchra­nu Československa v situácii, do ktorej ho dostala nešťastná cen­tralistická politika i do r. 1938. Teraz je rad na Dr. Papátiikovi a s pol., aby oni šli mobilizovať slovenský národ pre takú budú­cnosť v Československu, akú oni propagujú. Předsednictvo Stálej konferencie slovenských demokratických exulantov Z HAMILTON!) ČSNS, odbočka v Hamiltomě ■pořádala svou Mikulášskou zába­vu 5. prosince u Kolumbových Rytířů. Rekordně navštívena, přinesla uspokojeni a pobavení všem za zvuků huby F. Ferryho a při dobré kuchyni inášich sester. Tradiční Mikuláš přišel se svým poselstvím, doprovázen andělem a dvěma čerty. Ale všichni byli hodni a tak čerti ani neměli mož­nost pořádně použít svých metel. Hamiltonské Sdružení dále při­pravuje svůj tradiční maškarní ples na den 6. února 1965. Ráz bude “Fantasie - Utopie”. Fanta­sií může se nechat unést do světa vidin, pohádek a snů. Utopie dá vám nahlédnout do vzdálené bud­oucnosti, do neznámých světů a obrazů přesahujících' našeho mýš­­lení. Připravujte si masku již nyní abyste mohli vplout do fantasie a utopie n a vlnách radosti a úsměvů. Říjnové číslo revue “Citizen” přineslo zajímavý článek “The Visual Arts Enriched bv New- comers”. Zmiňuje se o autorce Marice Robert (českého původu), a o malíři J Kojímerovi v B. C . (rovněž českého původu). V Čes­koslovensku se prý také narodil ilustrátor Frank Newfeld, Pro­duction Manager a Ajrt Director vydavatelské firmy McClelland and Stewart. Ve výčtu malířů, sochařů, architektů, básníků, fcres­­‘ličů, a spisovatelů postrádáme mntíhé české a slovenské jméno. Připomínky na toto téma lze zas­lat na adresu : Miss Ruth McKen­zie, Editor, “Citizen”, Citizens­hip Bjranch, Ottwa ,Omt. Oblastní konsejrvační úřad nám sdělil, že tyto zimní přírodní par­ky jsou přístupné veřejnosti: Al­bion Hills - na silnici č. 50, isevetr­­ně od Bolton Ont., Boyd Pank - 2 míle severně od Woodbridge, Ont., Claremont Park - sev. od silnice č. 7, v Obvodu Pickering a Black Creek Park, poblíž kři­žovatky Jane St. a Steeles Ave. V pajrcícih se dá bruslit, lyžovat a sáňkovat. Vstup volný.

Next