Naše Hlasy, 1965 (XI/1-49)
1965-01-09 / No. 1
STRANA 2 HLAS AMERICKÉHO TISKÚ Výňatky z článku : THEY DEFEND GENOCIDE AND CANNIBALISM (A.N. Spanel, National Observer). Pokud ten náš mravně otupělý svět má v sobě jen trochu svědomí a slušnosti, musí se s hrůzou odvrátit od 'nelidskosti, které jsme byli svědky v Kongu. A tomu ještě není konec. Zsilen! Simbas mají dosud v zajetí několik set rukojmí. Náhlé a úplné stáhnutí belgitíko-americké záchranné operace bohužel je, mírně řečeno, velmi zneklidňující. Je možné, že by byl západ, s celou svou kulturou a etikou, zase ze strachu ustoupil před světovým veřejným míněním vybičovaným k o murástickou propagandou ? Cen íme-li si jen trochu toho, oo svobodný svět představuje, nemůžeme připustit, aby se kdekoliv ve světě zkreslovalo to, co se stalo v Kongu. Nejde tu o otázku politickou nebo vojenskou - ale o otázku mravní.-Nemůžeme připustit, aby se mluvilo dvojsmyslně o trýznění a vražděni nevinných lidí a nemůžeme ani dovolit, aby se' dvojsmyslně mluvilo o zvrhlosti těch, kteří - předstíraje, že jsou civilisovaní, - přehlížejí beštiálni vraždění a slibují plnou podporu těm, kteří vraždili. Bylo by si přáti, abychom dnes vé světě měli instituci, která by formálně z kanibalismu a genocidia obvinila nejen kongolské vůdce, přímo zodpovědné za to, co se stalo, ale i všechny ty Mao Tse-Tungy, Brežněvy, Nassery, Sukarny a Ben Belly, kteří divochy vyzbroj ují vražednými zbraněmi a vražednými hesly. Kde byly Spojené národy, když se v Kongu vraždilo ? Nejednotné národy svobodného světa znovu na vlastní kůži poznaly, jak vysoká cena se na této; komunisty ohrožované planetě platí za slabost. Je nejvyšší čas, abychom zastavili zúmyslně roztrušovanou propagandu, že “ Studená válka ” byla “dána k ledu”. Je také nejvyšší čas, abychom si uvědomili, že neexistují “dobří” komunisti a “zlí” komunisti, abychom se v plné síle mohli postavit tváří v tvář komunismu a všemu tomu.co představuje. Měli jsme již dost příležitostí poučit se o tom, že Moskva a Peking jdou společnou cestou všude tam, kde konfrontují svobodný svět.Rudé Rusko podporuje Čínu v jihovýchodní Asii a Rudá Čína podporuje Sověty na Kubě. Tjragedie v Kongu znovu potvrzujeme “mírová koexistence” je jen heslo a vnadidlo. Vrahové a kanibalové, vedení komunisty cvičenými Gbenye a Muelele, nedělají rozdílu mezi “ dobrými ” a “zlými” kapitalisty. Národy, které tento- beštiálni masakr neodsoudí,musí na něm nést spoluvinu. “KULTÚRNY ŽIVOT” 0 KNIHE PREZ- KENNEDYHO Nedávno vyšla v USA kniha, ■na ktorej pracoval prezident Kennedy v posledných dňoch svojho života. Je to podstatne rozšírená a revidovaná štúdia z r. 1958, ktorá teraz vyšla pod názvom Národ prisťahovalcov - Nation or Immigrants. Knižka je zaiste vzácnym príspevkom k poznaniu dnešnej Ameriky. Prv. verziu tejto knihy napísal Kennedy ako -senátor, keď bojoval za nové humanistickejšie a koniec koncov pokrokovejšie riešenie otázky prisťahovaleckého systému. Túto druhú verziu písal už ako prezident, keď znovu a zápalisto presadzoval kauzu, ktorá mu bola, ako v .vode píše jeho brat Robert, hádam najbližšia. Od roku 1607 sa do Ameriky prisťahovalo vyše 42 miliónov rozmanitých máodov a rás, a títo ľudia os svojím potomstvom vytvorili prakticky všetko, čo sa v Amerike vytvorilo; a nielen to, ale aj vzájomným pôsobením a vplyvmi miešajúcich -sa kultúr dali špecifický, vyhranený charakter to-mu, čo už dnes možno považovať zo americký národ., alebo, ako píše Kennedy citujúc Walta Whitmana. kýpiaci národ národov. Nášho čitateľa sklame neúmerne malá pozornosť voči prínosu českých a slovenských prisťahovalcov. Slovákov Kennedy vôbec nespomína, zrejme sú zaradení v štatistikách rakúsko - uhorského prisťahovalectva, a Čechom, ktorých sa podľa amerických údajov prisťahovalo od počiatku až do r. 1963 vraj iba necelých 130.000, venuje len dva odstavce, v ktorých spomína organizáciu Sokol, jej kultúrne a telocvičné poslanie, to že tu ide prevážne Oi poľnohospodárov, okrem niekoľkých enkláv vo veľkých mestách, a že ich život je zobrazený v románě Willy Catherovej My Antonia.. Ináče však je pozoruhodný-najmä Kennedyho kultúrny prístup k problematike - často sa odvoláva na charakteristické literárne die la o živote a utrpení prisťahovalcov, cituje výroky mnohých známych spisovateľov, všíma si špecifický- kultúrny prínos, ktorým prisťahovalci obohatili americký život a dala mu jeho dnešný ráz. Zvlášť zaujímavé sú Kennedyho teoreticko - politické uzávery o nepevnosti triednej štru ktury americkéj společnosti v souvislosti So spoločenským aj mnohonárodnostným zložením amerických prisťahovalcov, jehoi teória o spoločenskej pohyblivosti dnešnej Ameriky, o zvláštnych duchovných a morálnych črtách a hodotách v tejto zlievarni národov. No v tomto diele vyniká predovšetkým vrúcny humanistický tón, a pritom aj vybrúsený intelekt bujržoázneho štátnika, ktorý sa poctivo prebíjal k pochopeniu tej najhlbšej podstaty svojej zložitej vlasti. “Kultúrný život” č.49 “NASE HLASY” CO PÍŠÍ JINÍ. LIKVIDACE EXILU O vánocích před ôsmi léty hořely vánoční stromečky v Maďarsku na čerstvých hrobech vlastenců, padlých v budapešťských ulicích v boji proti sovětským tan kům.... Po osmi létech přijeli nyni z Ameriky do Vídně dva vedoucí představitelé maďarského exilu - bývalý předseda vlády F. Nagy a bývalý předseda parlamentu, Msgre. Bela Varga. Přijeli z pověření ministerstva zahraničí USA, aby tam po rozhovorech s experty, m. j. se socialisty ,Pittermannem a Kreyským předložili americké vládě své dobrozdání ve věci dlouhodobých úvěrů komunistické vládě v Budapešti. Janoš Kádár, spolulikvidátor národního povstání, o něj nedávno nepřímo požádal ve Washingtone. A vida - USA pověřily “prozkoumáním” materie maďarské exulanty - a k tomu bývalé představitele silné protikomunistické Malorolnické strany. V Dunaji již muselo uplynout velmi mnoho vody, když dobrozdání obou exulantů - soudíc podle slov Ference Nagy - vyznělo positivně. Horší osud nemohl maďarský exil potkat - stal še ve svých prominentních představitelích dolarově honorovaným přímluvcem za režim vrahů tisíců krajanů a svobody celého světa. “Demokracia v exile” č. 6 - prosinec 1964 (vychází v Mnichově). ZAJÍMAVOSTI Krajan, který se nedávno přistěhoval ze Zap. Německa, doporučuje touto cestou našim spodkům i jednotlivcům, aby posílali publikace, bulletiny, knihy a biro žury našim uprchlíkům v Německu na adresu: Katholischer Lager dienst, Heim der offenen Tur, Zi- Irndoirf b. Nürnberg, Rothenburgerstr. 29, West Germany. Čítárnu navštěvují lidé všech vyznání. Skandinávský kanadský klub ,v Torontě uspořádal začátkem prosince úspěšný festival sv. Lucie v Columbus Hall. Klub plánuje postaveni Skandinávského domu v Tofrontě, který by sloužil více než 25.000 občanům norského, dánského, švédského a finského původu. —OQO— Mezinárodní ústav v Torontě zastavil až na další vydáváni měsíčníku “Intercom” a nahradil jej členským bulletinem. Ústav uskuteční v r. 1965 zvlátní lety pro své členy do Vidně, (zpáteční letenka $340) a do Amsterodamu (zpáčtenl letenka $275). V námořním museu ve Výstavním parku mají v těchto dnech nezvyklou výstavu sirén a jiných zajímavých předmětů čtyřiceti lodi, které v minulosti pravidelně kotvily v tojróntském přístavu. Sbírku zapůjčil museu p. Harald Dixon. Nazývá se The Whistles of Toronto Bay”. VÁŠ ŽIVOT JE VE VAŠICH VLASTNÍCH RUKÁCH Počet úmrtí způsobených v oblasti metropolitního Toronta v různých dopravních nehodách neustále stoupá. Do 15. prosince bylo zabito celkem 124 mužů, žen a dětí. Více než polovinu z nich tvoří chodci. Když chodíte po torontských ulicích — sami si zodpovídáte za svůj život! V noci choďte vždy oblečen v O'bleku s bílou barvou nebo ssebou neste něco bílého, aby Vás motoristé mohli včas uvidět. Nevstupujte do jízdní dráhy z prostoru mezi zaparkovanými vozy. Nechoďte přes ulici, kde se Vám zlíbí. Nepřekračujte ulici na červené světlo a dbejte na to, abyste vždy měl dost zeleného světla k pohodlnému přechodu ulice. • Zůstaňte na živu v roce 1965. • Dávejte pozor při přecházení. • Řiďte vozidlo opatrně. Nezapomeňte: Někdo Vás potřebuje! Buďte opatrný v dopravě. METROPOLITAN TORONTO TRAFFIC SAFETY COUNCIL 9 ledna 1965 OTÁZKA ČESKOSLOVENSKÁt Redakcii časopisu “Naše .Hlasy” 1255 Queen Street W. Toronto, Ontario Předsednictvo Stálej konferencie 'slovenských demokratických exulantov s překvapením zisťuje, že Váš časopis poskytol tribunu k nekvalifikovaným útokom nielen na Stálu konferenciu, ale, čo je horšie, aj na slovenský ,politický program v otázke úpravy češ'ko-slovenských vzťahov, ako ho formulovalo Slovenské národné povstanie. Upozorňujeme Vás, že podobné články, ako napísal D r. Papámek a D r. Stanislav Ředina, sú pohaněním pamiatky obetí povstania a urážkou slovenského národného sebavedomia. Skutočná alebo predstieraná neznalosť vecí, potažné až do smiešnosti idúca namyslenosť pôvodcov útokov, ich neospravedlňuje. Pokiaľ id;e o. stálu konferenciu, Dr. Papánek a Dr. Ředina vyzbrojili sa proti nej drevenými šabľami. , Keby si Dr. Papánek a Dr. Ředina boli prečítali rezolúciu Stálej konferencie z 8. decembra 1963 boli by sa presvedčili, že sa v nej neotvára otázka československá, ale odsudzuje nešťastná centralistická politika komunistického; režimu v Československu a priklincováva jeho zodpovednosť za poškodenie česko-slovensikýoh vzťahov. Dr. Papánek a Dr. Ředina svojim postupom obhajujú túto katastrofálnu protislovenskú' politiku komunistov, ktorá vyvoláva otvorený odpor už i ina strane tzv. slovenských komunistických nációin,ialistov. Rezolúcia Stálej konferencie dovoláva sa slovenskej národnej individuality, vyvierajúcej zo zásady národnej rovnoprávnosti Slo vákov. a Čechov, proklamovanej v povstaní, ako základného predpokladu zdravého vývoja československých vzťahov. Princíp národnej rovnoprávnosti bol v rokoch 1944ľ1948 vyjadrený a poistený v slovenských národných orgánoch zákonodarnej, vládnej a výkonnej moci, ktoré prijali, schválili a uznávali i oprávnení predstavitelia českého národa a ktoré terajší komunistický režim bezohľadne šliape. Slovenským povstalcom a politickým predstaviteľom českého národa vtedy bolo jasné, čo nechápe Dr. Papánek a Dr. Ředina, že orgány akejkoľvek národnej alebo územnej samosprávy sa ■samy spravujú, že sú vo svojej pôsobnosti autonomně a nepodliehajú žiadným vyšším orgánom. Udivuje nás, že sa títo právnici nepozastavujú nad tým, že do veci obecných zastupiteľstiev, do pô sohnoisti v USA štátnych (v Kanade provincionálnych) legislatív a vlád nemá právo nikto zasahovať ani prezident, ani vláda, ani kongres Spojených štátov (v Kanade generálny guvernér, federálna vláda a federálny parlament) a že analogický stav u slovenských národných orgánov obdobnej pôsobnosti kvalifikujú za protištátny separatizmus a proti československý zločin. Dr. Papánek postavil predstaviteľov Stálej konferencie na jednu rovinu s Dr. Tukom a Dr. Ředina s Dr. Ďurčanským. Dr. Ředina vo svojej nenávisti proti ním a vo svojej nejuristickej a nenovinárskej argumentácii dovoláva sa proti ním i zákona na ochranu republiky. Škoda, že zabudol i na predstaviteľov českého národa a na slovenský národ ako celok. Podľa jeho. logiky tých všetkých by bolo treba rovnako stíhať ako členov Stálej konferencie. Do sklonku II. svetovej vojny Dr. Jan Papánek ako podriadený úradník čs. zahraničnej služby bol celkom neznámym človekom ma Slovensku. Ani o Dr. Stanislavovi Ředinoví sme nič nevedeli, kým neprišiel do Toronta. Členmi Stálej konferencie sú však ľudia, ktorí majú leví podiel na tom, že keď Slovensko bolo samostatným štátom, separovaným od českého.' národa a keď mu hrozilo veľké nebezpečenstvo, že sa po vojne stane sovietskou socialistickou republikou, dosiahli zjednotenie domá ceho odboja ha československej platforme, donútili slovenských komunistov formálne prijať túto orientáciu, pomohli' zmobilizovať slovenský národ, aby šiel umierať za tento program a rozdrvili Tukov a Ďu reams kého separatistický Slovenský štát. V tom čase si D r. Papánek žil1 v ne wyo.rskom pohodlí, ostudzal poctivých Slovákov v zahraničnom odboji a zahnal podstatnú časť Slovensko - amerických krajanov do tábora proti ČSŔ. O Dr. Ředinoví nevieme, čo robil. Ti istí členovia Stálej konferencie dostali mandát od slovenského národa viac ako dvojtretinovou väčšinou. aby ho zastupovali a zaň hovorili. Oni majú tiež svoj .podiel na tom, že sa Dr Papánek ■stal aj čs. vyslancom. Bez ich súhlasu by bol. zostal podľa svojich kvalít perohryzom v minister štve. . . Dr. Papánek a D r. Ředina sa usvedčili äj z toho, že nemajú potuchy o tom, čo sa deje na Slovensku, aké sú tam nálady, ako komunisti temer premárnili všetko, čo vybudovali tzv. ‘separatisti’ zo Stálej konferencie pre záchranu Československa v situácii, do ktorej ho dostala nešťastná centralistická politika i do r. 1938. Teraz je rad na Dr. Papátiikovi a s pol., aby oni šli mobilizovať slovenský národ pre takú budúcnosť v Československu, akú oni propagujú. Předsednictvo Stálej konferencie slovenských demokratických exulantov Z HAMILTON!) ČSNS, odbočka v Hamiltomě ■pořádala svou Mikulášskou zábavu 5. prosince u Kolumbových Rytířů. Rekordně navštívena, přinesla uspokojeni a pobavení všem za zvuků huby F. Ferryho a při dobré kuchyni inášich sester. Tradiční Mikuláš přišel se svým poselstvím, doprovázen andělem a dvěma čerty. Ale všichni byli hodni a tak čerti ani neměli možnost pořádně použít svých metel. Hamiltonské Sdružení dále připravuje svůj tradiční maškarní ples na den 6. února 1965. Ráz bude “Fantasie - Utopie”. Fantasií může se nechat unést do světa vidin, pohádek a snů. Utopie dá vám nahlédnout do vzdálené budoucnosti, do neznámých světů a obrazů přesahujících' našeho mýšlení. Připravujte si masku již nyní abyste mohli vplout do fantasie a utopie n a vlnách radosti a úsměvů. Říjnové číslo revue “Citizen” přineslo zajímavý článek “The Visual Arts Enriched bv New- comers”. Zmiňuje se o autorce Marice Robert (českého původu), a o malíři J Kojímerovi v B. C . (rovněž českého původu). V Československu se prý také narodil ilustrátor Frank Newfeld, Production Manager a Ajrt Director vydavatelské firmy McClelland and Stewart. Ve výčtu malířů, sochařů, architektů, básníků, fcres‘ličů, a spisovatelů postrádáme mntíhé české a slovenské jméno. Připomínky na toto téma lze zaslat na adresu : Miss Ruth McKenzie, Editor, “Citizen”, Citizenship Bjranch, Ottwa ,Omt. Oblastní konsejrvační úřad nám sdělil, že tyto zimní přírodní parky jsou přístupné veřejnosti: Albion Hills - na silnici č. 50, isevetrně od Bolton Ont., Boyd Pank - 2 míle severně od Woodbridge, Ont., Claremont Park - sev. od silnice č. 7, v Obvodu Pickering a Black Creek Park, poblíž křižovatky Jane St. a Steeles Ave. V pajrcícih se dá bruslit, lyžovat a sáňkovat. Vstup volný.