Naše Hlasy, 1969 (XV/1-52)
1969-10-18 / No. 42
DIRECTED BY EDITORIAL. BOARD Published weekly and printed by “Our Voices”, Publishing Co., 77 Florence Street, Toronto 3, Ontario Canada. - Phone 536-3997 Subscription: Canada and all other Countries $6.00 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF OUR VOICESNAŠE HLASY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY No. 42 (636) Vol XV SECOND CLASS MAIL REGISTRATION No. 1928 October 18, 1969 DOMOV SE BRÁNI PRAVDOU PROTI LŽI Václav Majer Tváří v tvář brutální persekuci a vzrůstajícímu teroru sepsalo a podepsalo deset československých vzdělanců významné memorandum adresované Federalnimu shromáždě ní, České národní radě, federální vládě a Ústřednímu výboru Komunistické strany Československa. Je to otřesný a závažný dokument: desatero pravdy československého lidu v boji proti lžím kolaborantského vládního režimu. Memorandu, datované v den vý ročí sovětské okupace 21. srpna, bylo dáno k uveřejnění československému tisku, který je ovšem neuverejnil. V polovině září bylo však memorandum uveřejněno italském levicovém listě Ľespresso v a jeho český text byl uveřejněn v říjnovém čísle České Slovo v Mnichově. Dokument podepsali: Ing. Rud. Battek, poslanec ČNR; Václav Havel, spisovatel; doc. dr. Lubuš Kohout, politolog; Karel Kyincl, novinář; Vladimír Nepraš, redaktor Reportéra; Luděk Packman, novinář, t. času ve vězení; Jan Tesař, historik; Ludvík Vaculík, spisovatel; Josef Wagner, místopředseda Rady sdružení mládeže. Dokument odmítá tak zvaný moskevský protokol ze rspna 1968, neboť “je to protokol o ponížení svéprávných národu”, které se ničím neprovinily a stejně odmítá i velmocenské násilí, tajnou diplomacii a kuloárovou politiku. To, co stalo před rokem, je pošlapání mezise národního práva, pošpinění jména socialismu i porušení zasad obyčejné slušnosti. Po dubnu 1969, kdy se utužil byrokratický způsob vlády, došlo k čistkám ve státním, stranickém i hospodářském aparátu ve pro spěch lidí, kteří ztratili důvěru občanů. V dokumentu je vysloveno pohrdání censurou, která “nás vrací o 100 let zpátky,” stěžuje kontrolu moci, chrání neschopné funkcionáře a umožňuje politické nemravnosti. “Neuznáváme úlohu komunistické strany jako mocenské organizace, její nadřazování nad státní orgány, odpovědné všemu lidu” - praví se výslovně v bodů 5. V dalším bodě je uvedeno, že zvlášť neblaze na cizí zásah do československých věcí projevil v národním hospodářství. Vina za stále horší krizi se dává lidem, kteří prosazovali ekonomickou reformu a dělníkům za špatnou pracovní morálku, ač ve skutečnosti dělník je na pochybách, zda má vůbec pracovat, když výsledek není nikde, protože z části jde na placení odumřelé státní administrativy a donucovacího aparátu, jako je cenzura, tajná policie, či armáda, která “nikdy nestřílí v pravý čas”. Dokument nesouhlasí s odkládáním voleb do Národních výborů a hlavně do zákonodárných orgánů, protože odklad “znamená prodlužování poměrů, které se nyní podobají výjimečnému stavu”. Autoři memoranda prohlašují výslovně, že “právo nesouhlasit s císařem a s vládou je odvěké, přirozené právo člověka,” ale v závěru toto své opoziční krédo doplňují osvědčením: “Zápor však není naším cílem. I v nejhoršíoh situacích život potřebuje jít dál. Myslíme si, že žádný útlak nemůže zcela umlčet myšlení a umrtvit veškerou práci.” - Ani přirozenou touhu člověka po svobodě, právu a spravedlnosti, bylo by možno k tomu dodat, avšak to z obsahu celého dokumentu zcela jasně plyne. Doufám, že celý obsáhlý dokument bude možno zveřej nit i v tomto časopise. Jeho velký národní a polický význam je dán netoliko obsahem, ale i tím, že byl sepsán a vydán statečnými lidmi doma. - (7. října 1969.) “ SOUDRUHU!” "Toronto Daily Star* iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiimiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii EPPUR SI MUOVE! Galileo byl dvakrát souzen cirkevní inkvizicí, protože tvrdil, že se země otáčí kolem slunce a nikoliv obráceně. Poprvé to bylo v soukromém vyšetřování r. 1616 a podruhé ve veřejném procesu r. 1633. Se svátou inkvizicí nebyly žerty. Galileo neměl v úmyslu skončit na hranici jako mučedník za vědeckou pravdu a v r. 1633 svátá inkvizice “meant business”. Veřejně tedy prohlásil, že se už nikdy nebude domnívat, že se země otáčí kolem slunce. Po odvolání se prý otočil a zašeptal: “Eppur si muove!“ (A přece se točí!) Napadá-li nám tato historka v souvislosti s posledním inkvizačním čístkovým “soudem” Ústředního výboru čsl. komunistické strany nad liberalizací, není to proto, že bychom shledávali paralelu mezi Dubčekem a Galileem. Dubček přece, na rozdíl od Galilea, odmítl učinit přiznání, které by bylo bývalo samozvaným mluvčím za komunistickou stranu tiolik usnadnilo jeho odstranění. Duček jim odepřel triumf z vynuceného autodafé. Připomínáme-li si ji přece, je to pro theátrální spřízněnost obou dějů, pro charakterovou podobu kolegia soudců v těchto dvou časově a místně vzdálených aktech arogantního soudu vynášejícího rozsudek podle zákoníka vlastní libovůle. V obou případech tribunál “zmeškal rychlík (či džet?)” doby. Představme si scénu: na jedné straně v roli samolibého žalobce trpasličí aparátčíci církve a komunistické strany, přízemní konjunkturální prospěcháři církevních prebend a politických funkcí, mlaskající vychutnávači moci vytvorivší si dojnou krávu z církve a z politické strany, ignoranti s mocí legalizovat svůj osobní prospěch jako veřejný zájem, arogantní protilidové instituce prosperující v morálním bahně a v intelektuálních splaš-kách; a na druhé straně jednoho muže s ideou, člověka symbolizujícího nepotlačitelnou sílu pokroku, v roli obžalovaného! Předsitavíme-li si ideu Wildeova “Obrazu Doriána Greye” obráceně, symbolický obraz Dubčekova charakteru byl velmi znatelně prošlechtěn do zintensivnělejšího jasu jeho odmítnutím prohlásit lež za pravdu, kariérniclví za ctnost. Kdy bychom mu už hledali v historii podobu, přetlumočili bychom si jeho vzdor na slova Karla Havlíčka- Borovského: “Přislibujte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu!” Neznáme podrobnosti nátlaku a intrik arcikonzervativců, ale dovedeme si představit živě, že v nich bylo i lichocení, i přislibování, i vyhrožování. Heroické národní charaktery vyhnětává doba, často asi z národsi ního těsita, které se na pohled neliší od ostatního národního těsta charakterového průměru. Nebylo by asi Havlíčka-hrdiny, kdyby byl žil v době bez zavilé Habsburské germanizace. Profesor Masaryk by byl asi zemřel jako poslanec říšského sněmu ve Vídni (a generál Štefánik jako brilantní hvězdář) kdyby nebylo první světové války. Sovětská okupace povznesla generála Svobodu do heroické velikosti v jeho moskevském gambitu vzácné osobní statečnosti. Také sovětská okupace zhnětla jméno Dubček v symbol národního odporu proti nepřátelskému okupantovi. Tento symbol mohl pod brutální pěstí cizích tanků a jidášské zrady domácích quislingů začít jihnout, podávat se, sklánět se, pokrucovat a se klanět, a konečně se zhroutit v pitvornou hromadu útrpnost budící amorfní hmoty. Zatím nemáme dost znalostí o tom, co se děje se symbolem vytvořeným v Moskvě generálem Svobodou. Ale, zdá se, nic takového se nestalo dosud s Dubčekem. Naopak, jeho symbol s tokem času roste, mohutní, vzřímuje se. Na zasedání Ústředního výboru čsl. komunistické strany vyrostl nadmíru, když nahlas, do očí pidimužích aparátčíků, budujících svou kariéru na přisluhování nepříteli, prohlásil: “A přece se točí!” Zavilí nepřátelé lidské svobody se sami přičinili o to, aby heroická odvaha, jíž je schopen jen svobodný člověk, se zaskvěla svou morální převahou nad kariémíky ustrašenými hrozbami nepřítele, tím, že zorganizovali na podiv světa divadlo novodobé verse neblaze proslulé církevní inkvizice. JOŽA PROCHÁZKA VZPOMÍNKA NA 28. ŘÍJEN SPORTOVNÍ DEN NA MASARYKTOWNU se koná V SOBOTU DNE 18. ŘÍJNA 1 hod: Table-tennisový turnaj 5 hod: I. ročník běhu “Masaryktownem” - na jednu míli. 8 hod: TANEČNÍ ZÁBAVA, vstup pouze jeden dolar - hraje slovenská hudba. - Likéry, občerstvení. Podávána budou teplá jídla: husa s knedlíkem, srnčí. V NEDĚLI DNE 19. ŘÍJNA 8 hod, ráno: GOLFOVÝ TURNAJ v Oherry Downs, Pickering. 1 hod.: VOLEJBALOVÝ TURNAJ v Sokolovně, 1621 Dupont. Přihlášky k jednotlivým sportovním soutěžím vždy čtvrž hodiny před jejich zahájením. Srdečně zve ODBOČKA SVAZU ČS. SPORTOVCŮ, TORONTO PROČ SOVĚTSKÝ SVAZ PROTESTUJE ? PROČ SOVĚTSKÝ SVAZ PROTESTUJE? ci Ve švýcarské Montaně v červenmezinárodní hokejová federace na svém zasedání rozhodla, že na příštím světovém šampionátu v Kanadě v roce 1970 může hrát v representačním teamu 9 profesionálů, žádný však nemá být hráčem z nejlepších mužstev frofesionální ligy. Karel Jánský v australském Hlasu Domova píše: “V SSSR nad tím plný měsíc dumali, až dospěli k názoru, že by profesionálové byli přece jen tvrdým oříškem pro jejich mužstvo mistrů světa. A proto s velkým zpožděním se odhodlali k protestu, kterým do celého světa křičí, že montanské rozhodnutí je velkou ranou amatér, hokeji může prý vést k tomu, že lední hoa kej bude vyškrnut z programu olympijských her. Proč tento teátr? Vždyť každý, kdo se jen trochu zajímá o lední hokej dobře ví, že světští hokejisté nejsou už od svého vstupu na mezinárodní scénu (v roce 1954) žádnými amatéry, že jsou spolu s východo německými sportovci dobře placenými profesionály, kteří jsou měsíců v roce na ledě nebo v sou11 středění na sezónu, že nic jiného ne dělají, než hrají hokej. Proč by tedy nemohli změřit své síly s kanadskými profesionály, když tomu tak chce většina členů mezinárodní federace? Vedení sovětského hokeje má však strach z toho, že jeho reprezentanti ztratí světové prvenství, o které mohli přijít ve Stockholmu, když se museli dvakrát sklo nit před uměním čs. hokejistů, a k prvenství na tomto světovém turnaji jim dopomohli jen a jen Švédové.” Plně souhlasím s názorem K. Janovského, že Rusové, kteří nejsou žádnými amatéry, že protestují! Pevně věřím, že příští rok na mistrovství světa v ledním hokejS, které se koná ve dnech 12.-29. III. v Montrealu a ve Winnipegu, že Sovětský svaz ziratí svůj titul a třeba zrovna Čechoslováci ho získa jí? Nebo Kanaďané, kteří hrají doma? Proto asi SSSR protestuje! Zdeněk Pražák. KUPŘEDU, ZPÁTKY NI KROK Podle zprávy Reutera uzavřelo Československo večer 9. října ,t. r. hranice desítkám tisíc svých občanů. Cestovní omezení nabyla okamžité platnosti. V 6.30 hodin večer místního času oznámila rozhlasová stanice Praha, že kolem 100,000 povolení, vystavených předtím, bylo zrušeno. Lidem, kteří byli mezitím už na cestě, byla výjezdní povolení odebrána a museli opustit vlaky a letadla. Nové směrnice, týkající se cest na Západ, však oznámeny nebyly. Jak bylo oznámeno z informovaných kruhů, dá se předpokládat, že stávajícími restrikcemi veškeré soukromé cesty na Západ prakticky končí. Za důvod se uvádí snaha zamezit emigraci, která hlavně po srpnu 1968 se stala masovou. Hlavně inteligence a zkušení odborníci to byli, kteří odešli. Mluvčí vlády Frant. Kouřil na tiskové konferenci téhož večera pro hlásil, že opatření . . . “byla nutná z hlediska stávajících potřeb státu.” V televizním projevu řekl, že . . . “Čechoslováci, kteří dlí v cizině ilegálně, se dopustili kriminálního cm. Očekává se, že cesty do ciziny budou omezeny výlučně na služební cesty, vědecké panely, za kulturními podniky a pod. Vyloučeny jsou cesty za obchodem, studiemi a prací. Současně s cestovními omezeními bylo oznámeno, že 4 ze spisovatelů, angažovaných v liberalizaci země z v letech 1967-1968, byli vyloučeni KSČ. Jsou to: Pavel Kohout, Ludvík Pacovský, Antonín Liehm a Ludvík Vaculík, který jak známo, byl autorem manifestu 2,000 slev, prohlášeného nyní za “kontrarevoluční dokument.” Temní se. Ale po každé noci následuje den. Historie je sdostatek dlouhá, aby poskytla nejeden důkaz o tom, že pravda je to, co vítězi