Naše Hlasy, 1969 (XV/1-52)

1969-10-18 / No. 42

DIRECTED BY EDITORIAL. BOARD Published weekly and printed by “Our Voices”, Publishing Co., 77 Florence Street, Toronto 3, Ontario Canada. - Phone 536-3997 Subscription: Canada and all other Countries $6.00 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF OUR VOICESNAŠE HLASY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY No. 42 (636) Vol XV SECOND CLASS MAIL REGISTRATION No. 1928 October 18, 1969 DOMOV SE BRÁNI PRAVDOU PROTI LŽI Václav Majer Tváří v tvář brutální persekuci a vzrůstajícímu teroru sepsalo a podepsalo deset československých vzdělanců významné memorandum adresované Federalnimu shromáždě ní, České národní radě, federální vládě a Ústřednímu výboru Komu­nistické strany Československa. Je to otřesný a závažný dokument: desatero pravdy československého lidu v boji proti lžím kolaborant­­ského vládního režimu. Memorandu, datované v den vý­ ročí sovětské okupace 21. srpna, bylo dáno k uveřejnění českoslo­venskému tisku, který je ovšem ne­uverejnil. V polovině září bylo však memorandum uveřejněno italském levicovém listě Ľespresso v a jeho český text byl uveřejněn v říjnovém čísle České Slovo v Mnichově. Dokument podepsali: Ing. Rud. Battek, poslanec ČNR; Václav Ha­vel, spisovatel; doc. dr. Lubuš Ko­hout, politolog; Karel Kyincl, no­vinář; Vladimír Nepraš, redaktor Reportéra; Luděk Packman, novi­nář, t. času ve vězení; Jan Tesař, historik; Ludvík Vaculík, spisova­tel; Josef Wagner, místopředseda Rady sdružení mládeže. Dokument odmítá tak zvaný mo­skevský protokol ze rspna 1968, ne­boť “je to protokol o ponížení své­­právných národu”, které se ničím neprovinily a stejně odmítá i vel­mocenské násilí, tajnou diplomacii a kuloárovou politiku. To, co stalo před rokem, je pošlapání mezi­se národního práva, pošpinění jména socialismu i porušení zasad obyčej­né slušnosti. Po dubnu 1969, kdy se utužil byrokratický způsob vlády, došlo k čistkám ve státním, stranic­kém i hospodářském aparátu ve pro spěch lidí, kteří ztratili důvěru ob­čanů. V dokumentu je vysloveno pohrdání censurou, která “nás vrací o 100 let zpátky,” stěžuje kontrolu moci, chrání neschopné funkcioná­ře a umožňuje politické nemra­vnosti. “Neuznáváme úlohu komunistic­ké strany jako mocenské organizace, její nadřazování nad státní orgány, odpovědné všemu lidu” - praví se výslovně v bodů 5. V dalším bodě je uvedeno, že zvlášť neblaze na cizí zásah do československých věcí projevil v národním hospodářství. Vina za stále horší krizi se dává lidem, kteří prosazovali ekonomic­kou reformu a dělníkům za špatnou pracovní morálku, ač ve skutečno­sti dělník je na pochybách, zda má vůbec pracovat, když výsledek není nikde, protože z části jde na pla­cení odumřelé státní administrativy a donucovacího aparátu, jako je cenzura, tajná policie, či armáda, která “nikdy nestřílí v pravý čas”. Dokument nesouhlasí s odkládá­ním voleb do Národních výborů a hlavně do zákonodárných orgánů, protože odklad “znamená prodlužo­vání poměrů, které se nyní podo­bají výjimečnému stavu”. Autoři memoranda prohlašují výslovně, že “právo nesouhlasit s císařem a s vládou je odvěké, přirozené právo člověka,” ale v závěru toto své o­­poziční krédo doplňují osvědčením: “Zápor však není naším cílem. I v nejhoršíoh situacích život potřebuje jít dál. Myslíme si, že žádný útlak nemůže zcela umlčet myšlení a u­­mrtvit veškerou práci.” - Ani při­rozenou touhu člověka po svobo­dě, právu a spravedlnosti, bylo by možno k tomu dodat, avšak to z obsahu celého dokumentu zcela jasně plyne. Doufám, že celý ob­sáhlý dokument bude možno zveřej nit i v tomto časopise. Jeho velký národní a polický význam je dán netoliko obsahem, ale i tím, že byl sepsán a vydán statečnými lidmi doma. - (7. října 1969.) “ SOUDRUHU!” "Toronto Daily Star* iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiimiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii EPPUR SI MUOVE! Galileo byl dvakrát souzen cir­kevní inkvizicí, protože tvrdil, že se země otáčí kolem slunce a ni­koliv obráceně. Poprvé to bylo v soukromém vyšetřování r. 1616 a podruhé ve veřejném procesu r. 1633. Se svátou inkvizicí nebyly žerty. Galileo neměl v úmyslu skončit na hranici jako mučedník za vědeckou pravdu a v r. 1633 svátá inkvizice “meant business”. Veřejně tedy prohlásil, že se už nikdy nebude domnívat, že se země otáčí kolem slunce. Po odvolání se prý otočil a zašeptal: “Eppur si muove!“ (A přece se točí!) Napadá-li nám tato historka v souvislosti s posledním inkvizač­­ním čístkovým “soudem” Ústřední­ho výboru čsl. komunistické strany nad liberalizací, není to proto, že bychom shledávali paralelu mezi Dubčekem a Galileem. Dubček přece, na rozdíl od Galilea, odmítl učinit přiznání, které by bylo bý­valo samozvaným mluvčím za ko­munistickou stranu tiolik usnadni­lo jeho odstranění. Duček jim o­­depřel triumf z vynuceného auto­­dafé. Připomínáme-li si ji přece, je to pro theátrální spřízněnost o­­bou dějů, pro charakterovou po­dobu kolegia soudců v těchto dvou časově a místně vzdálených aktech arogantního soudu vynášejícího roz­sudek podle zákoníka vlastní libo­vůle. V obou případech tribunál “zmeškal rychlík (či džet?)” doby. Představme si scénu: na jedné straně v roli samolibého žalobce trpasličí aparátčíci církve a komu­nistické strany, přízemní konjunk­turální prospěcháři církevních pre­bend a politických funkcí, mlaskají­cí vychutnávači moci vytvorivší si dojnou krávu z církve a z politic­ké strany, ignoranti s mocí legali­zovat svůj osobní prospěch jako veřejný zájem, arogantní protilido­­vé instituce prosperující v morál­ním bahně a v intelektuálních splaš-kách; a na druhé straně jednoho muže s ideou, člověka symbolizu­jícího nepotlačitelnou sílu pokroku, v roli obžalovaného! Předsitavíme-li si ideu Wildeova “Obrazu Doriána Greye” obráceně, symbolický obraz Dubčekova cha­rakteru byl velmi znatelně prošle­­chtěn do zintensivnělejšího jasu je­ho odmítnutím prohlásit lež za pravdu, kariérniclví za ctnost. Kdy bychom mu už hledali v historii po­dobu, přetlumočili bychom si jeho vzdor na slova Karla Havlíčka- Borovského: “Přislibujte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu!” Neznáme podrobnosti ná­tlaku a intrik arcikonzervativců, ale dovedeme si představit živě, že v nich bylo i lichocení, i přislibová­­ní, i vyhrožování. Heroické národní charaktery vyhnětává doba, často asi z národ­si ního těsita, které se na pohled ne­liší od ostatního národního těsta charakterového průměru. Nebylo by asi Havlíčka-hrdiny, kdyby byl žil v době bez zavilé Habsburské germanizace. Profesor Masaryk by byl asi zemřel jako poslanec říš­ského sněmu ve Vídni (a generál Štefánik jako brilantní hvězdář) kdyby nebylo první světové války. Sovětská okupace povznesla gene­rála Svobodu do heroické velikosti v jeho moskevském gambitu vzác­né osobní statečnosti. Také sovět­ská okupace zhnětla jméno Dubček v symbol národního odporu proti nepřátelskému okupantovi. Tento symbol mohl pod brutální pěstí ci­zích tanků a jidášské zrady domá­cích quislingů začít jihnout, podá­vat se, sklánět se, pokrucovat a se klanět, a konečně se zhroutit v pitvornou hromadu útrpnost bu­dící amorfní hmoty. Zatím nemá­me dost znalostí o tom, co se děje se symbolem vytvořeným v Moskvě generálem Svobodou. Ale, zdá se, nic takového se nestalo dosud s Dubčekem. Naopak, jeho symbol s tokem času roste, mohutní, vzří­­muje se. Na zasedání Ústředního výboru čsl. komunistické strany vy­rostl nadmíru, když nahlas, do očí pidimužích aparátčíků, budujících svou kariéru na přisluhování ne­příteli, prohlásil: “A přece se točí!” Zavilí nepřátelé lidské svobody se sami přičinili o to, aby heroická odvaha, jíž je schopen jen svobod­ný člověk, se zaskvěla svou morál­ní převahou nad kariémíky ustra­šenými hrozbami nepřítele, tím, že zorganizovali na podiv světa divad­lo novodobé verse neblaze proslulé církevní inkvizice. JOŽA PROCHÁZKA VZPOMÍNKA NA 28. ŘÍJEN SPORTOVNÍ DEN NA MASARYKTOWNU se koná V SOBOTU DNE 18. ŘÍJNA 1 hod: Table-tennisový turnaj 5 hod: I. ročník běhu “Masaryk­­townem” - na jednu míli. 8 hod: TANEČNÍ ZÁBAVA, vstup pouze jeden dolar - hraje slovenská hudba. - Likéry, občerstvení. Podávána bu­dou teplá jídla: husa s kned­líkem, srnčí. V NEDĚLI DNE 19. ŘÍJNA 8 hod, ráno: GOLFOVÝ TURNAJ v Oherry Downs, Pic­kering. 1 hod.: VOLEJBALOVÝ TURNAJ v Sokolovně, 1621 Dupont. Přihlášky k jednotlivým sportov­ním soutěžím vždy čtvrž hodiny před jejich zahájením. Srdečně zve ODBOČKA SVAZU ČS. SPORTOVCŮ, TORONTO PROČ SOVĚTSKÝ SVAZ PROTESTUJE ? PROČ SOVĚTSKÝ SVAZ PROTESTUJE? ci Ve švýcarské Montaně v červen­mezinárodní hokejová federace na svém zasedání rozhodla, že na příštím světovém šampionátu v Ka­nadě v roce 1970 může hrát v re­­presentačním teamu 9 profesionálů, žádný však nemá být hráčem z nej­lepších mužstev frofesionální ligy. Karel Jánský v australském Hlasu Domova píše: “V SSSR nad tím plný měsíc dumali, až dospěli k ná­zoru, že by profesionálové byli pře­ce jen tvrdým oříškem pro jejich mužstvo mistrů světa. A proto s velkým zpožděním se odhodlali k protestu, kterým do celého světa křičí, že montanské rozhodnutí je velkou ranou amatér, hokeji může prý vést k tomu, že lední ho­a kej bude vyškrnut z programu o­­lympijských her. Proč tento teátr? Vždyť každý, kdo se jen trochu zajímá o lední hokej dobře ví, že světští hokejisté nejsou už od svého vstupu na mezi­národní scénu (v roce 1954) žádný­mi amatéry, že jsou spolu s východo německými sportovci dobře place­nými profesionály, kteří jsou měsíců v roce na ledě nebo v sou­11 středění na sezónu, že nic jiného ne dělají, než hrají hokej. Proč by tedy nemohli změřit své síly s ka­nadskými profesionály, když tomu tak chce většina členů mezinárodní federace? Vedení sovětského hoke­je má však strach z toho, že jeho reprezentanti ztratí světové prven­ství, o které mohli přijít ve Stock­holmu, když se museli dvakrát sklo nit před uměním čs. hokejistů, a k prvenství na tomto světovém tur­naji jim dopomohli jen a jen Švé­dové.” Plně souhlasím s názorem K. Ja­novského, že Rusové, kteří nejsou žádnými amatéry, že protestují! Pevně věřím, že příští rok na mi­strovství světa v ledním hokejS, které se koná ve dnech 12.-29. III. v Montrealu a ve Winnipegu, že Sovětský svaz ziratí svůj titul a třeba zrovna Čechoslováci ho získa jí? Nebo Kanaďané, kteří hrají do­ma? Proto asi SSSR protestuje! Zdeněk Pražák. KUPŘEDU, ZPÁTKY NI KROK Podle zprávy Reutera uzavřelo Československo večer 9. října ,t. r. hranice desítkám tisíc svých obča­nů. Cestovní omezení nabyla oka­mžité platnosti. V 6.30 hodin večer místního času oznámila rozhlasová stanice Praha, že kolem 100,000 po­volení, vystavených předtím, bylo zrušeno. Lidem, kteří byli mezi­tím už na cestě, byla výjezdní po­volení odebrána a museli opustit vlaky a letadla. Nové směrnice, tý­kající se cest na Západ, však ozná­meny nebyly. Jak bylo oznámeno z informova­ných kruhů, dá se předpokládat, že stávajícími restrikcemi veškeré soukromé cesty na Západ prakticky končí. Za důvod se uvádí snaha zamezit emigraci, která hlavně po srpnu 1968 se stala masovou. Hlav­ně inteligence a zkušení odborníci to byli, kteří odešli. Mluvčí vlády Frant. Kouřil na tiskové konferenci téhož večera pro hlásil, že opatření . . . “byla nutná z hlediska stávajících potřeb státu.” V televizním projevu řekl, že . . . “Čechoslováci, kteří dlí v cizině ile­gálně, se dopustili kriminálního cm. Očekává se, že cesty do ciziny budou omezeny výlučně na služební cesty, vědecké panely, za kultur­ními podniky a pod. Vyloučeny jsou cesty za obchodem, studiemi a prací. Současně s cestovními omezeními bylo oznámeno, že 4 ze spisovatelů, angažovaných v liberalizaci země z v letech 1967-1968, byli vyloučeni KSČ. Jsou to: Pavel Kohout, Ludvík Pacovský, Antonín Liehm a Ludvík Vaculík, který jak známo, byl autorem manifestu 2,000 slev, prohlášeného nyní za “kontrarevo­­luční dokument.” Temní se. Ale po každé noci ná­sleduje den. Historie je sdostatek dlouhá, aby poskytla nejeden dů­kaz o tom, že pravda je to, co vítězi

Next