Naše Hlasy, 1970 (XVI/1-50)

1970-01-03 / No. 1

DIRECTED BV EDITORIAL. BOARD Published weekly and printed by “Our Voices", Publishing Co., 77 Florence Street, Toronto 3, Ontario Canada. - Phone 536-3997 Subscription: Canada and all other Countries $6.00 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF OUR VOICES No. 1 (647) Vol. XVI LÁSKA Láska je nejkrásnější a nejvze­­šenější cit lidské bytosti. Pravá u­­přímná láska dvou milujících lidí provází je po celý život v dobách dobrých i zlých. Říká se, že láska je silnější než smrt. Láska mateřská je dozajista ze všech lásek nejsil­nější a dovede přinésti oběti neslý­chané, vskutku činy hrdinské. Ži­vot bez lásky si nelze člověku před­stavit. Vše co děláme z láskou při­náší nám kladný výsledek i potěchu našemu vnitřnímu klidu a uspoko­jení. Každé umělecké dílo, které bylo tvořeno z láskou, má věčnou hodnotu a bude vždy krásné a pře­trvá věky. Kdyby všichni lidé byli prodchnuty láskou, nebyla by nené vist a nesnášenlivost a nebylo bj ani válek, neboť láska nezabíjí, lás­ka miluje. Až v srdcích barbarů £ despotů namísto hněvu a násilí vy­kvete láska, bude celý svět žít \ lásce a míru. Pak bude krásné ží' na zemi a slova pronášená o svát cích vánočních: “Pokoj všem liden dobré vůle na zemi ... ”, se stanoi skutkem, nikoliv jen přáním, -zka TORONTSKÁ FILHARMONIE V sobotu 13. prosince m. roku se konal v torontské Massey Hall dru­hý studentský koncert. Událost při­vábila značné množství těch, kteří si zvolili hudbu za předmět svého studia a navíc těch, jímž hudba je něco víc než “tmavý ohoz, černý motýlek a ztmulý úsměv v průvanu foyer”. Posluchači měli možnost stát se svědky hudební zkoušky fil­harmonie a vyslechnout si Pepino­­vu Symfonii č. 2, Mozartův koncert č. 22 a Mendelssohnovu Symfonii č. 5, opus 107. Jsme rádi. můžeme-Ii zazname­nat, že v “hlavní roli” Mozartova koncertu jsme zastihli našeho kra­jana, klavíristu Antonína Kubálka, umělce skvělého a nadmíru skrom­ného. Byl to jeho debut a nám ne­zbývá, než přát mu, když jsme u toho, mnoho zdaru v jeho působení v Novém roce a všech dalších pří­štích. Jsme hrdi, že jsou to právě naši krajané, kteří tvoří “Trojici zlatých hřebů” torontské symfonie Našim krajanům, především těm kteří hořekují, že není kultury \ těchto končinách, oznamujeme, žc seriál těchto studentských koncerte pokračuje třemi dalšími v prvnírr čtvrtletí tohoto roku: Sobota 31. ledna: Victor Feldbril dirigent, Lawrence Park Collegiatť Choir: Smetana, Prodaná nevěsta Weinzweig: Edge of the World Beethoven: Symphony No. 8 in I Major, Op. 93, Selections from th< Choir, Borodin: Polovtsian Dance: (“Prince Igor”) - with Chorus. Sobota 28. února: Victor Feldbril dirigent. Denis Brott, čelo: Vivaldi Concerto Grosso in D, Op. 3, Mer­­cure: Triptyque, Saint-Saens: Cell« Concerto No. 1 in A Minor. Op. 33 Stravinsky: Petrouchka - Ballet. Sobota 11. dubna: Victor Feldbril dirigent: Morawetz: Carnival Over ture, Mozart: Piano Concerto Nc 21 in C Major, K. V. 467, Tchai kovsky: Symphony No. 5 in E Mi nor, Op. 64. Cena vstupenky $1.50. Tyto jso­­k dostátní v pokladně Massey Ha! před každým koncertem od 6.45 1 Začátky koncertů vždy večer v 7.3( -RF VLADIMIR ŠKUTINA UMÍRÁ? Podle zprávy F. C. I. z Londýna je TV. kommentátor a spisovatel Vla­­mir Škutina těžce nemocen rakovi­nou a může vydržet pouze několik měsíců. Potřebuje nutně lékařské ošetření, které mu Husákův krimi­nál neposkytuje. Vlád. Škutina byl zatčen Husákovou policii proto, že nazýval okupaci okupací a kolabo­ranty kolaborantama. Už za Novot­ného éry se dostal do kriminálu protože Novotného nazval “oslem”. Také světový mistr šachu Luděk Pachinan se nalézá v kriminále. MISS)tvC-4 i, i„ nezávisí,? československý týdeník SECOND CLASS MAIL REGISTRATION No. 1928 INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY January 3. 1970 PŮVODNÍ ZPRÁVY Z ČESKOSLOVENSKA • Oznámení pražského rozhlasu z minulého pondělí, že president Svo­boda jmenoval A. Dubčeka čs. vel­vyslancem v Turecku působilo ve světě i v ČSSR jako bomba! Oka­mžitě se vyskytla řada komentářů, úvah a spekulací. Nejčastěji opako­vaná a dle našeho názoru nejprav­děpodobnější verze říká, že presi­dent Svoboda mistrným činem za­chránil Dubčeka před jistým zatče­ním a politickým procesem, ke kte­rému mělo podle věrohodných zpráv dojít z jara nebo nejdéle v létě 1970. Ultradogmatici a ultrakolabo­­ranti, kteří poslední dobou zesilova­li požadavky soudu nad Dubčekem jsou nyní nejen rozčarováni, ale i rozlobeni na nejvyšší míru. Místo plánovaného soudu a přísného tres­tu jejich úhlavní nepřítel je odkli­zen do bezpečí diplomatického exilu na Západě, kde bude moci v osobní bezpečnosti, svobodě a finančním zajištění vyčkávat, až opět přijde jeho doba. Podle věrohodných zpráv skupina ultrakolaborantů se již dru­hý den po Dubčekově jmenování do vysoké diplomatické funkce odebra­la k prvnímu tajemníkovi KSČ dr. Husákovi, kde mu energicky vyčí­tala, proč tomu nezabránil. Tato skupina zrádců, ve které byli Bilák, Švestka, Nový a Kapek upozornila na nebezpečí možnosti, že Dubček naváže styky se svými bývalými spolupracovníky (Šik a spol.), žijí­cími v exilu. Kromě toho bude moci Dubček lecos vysvětlit mezinárod­nímu komunistickému hnutí a těm komunistickým předákům na Zápa­dě. kteří podporovali jeho ideu so­cialismu s lidskou tváří. • Podle zlostné reakce ultradogma­tiků je nejlépe možno změřit veli­kost dobrého činu presidenta Svo­body. Podle názoru některých lidí Svoboda měl na presidentský úřad resignovat spíše než dělat hlavu stá­tu s kolaborantskou vládou. Zde je ovšem nutné položit si otázku, jak by to vypadalo, kdyby byl pre­sidentem Bilák, Indra nebo podob­ný velezrádce. • V Čs. filmových ateliérech na Bar randově byl dokončen film režiséra Jiřího Hanibala “Hvězda”, ve kte­­'rém hraje hlavní úlohu nedávno plně rehabilitovaná populární he­rečka Jiřina Štěpničková, která ztrá vila dlouhá léta v stalinských věze­ních a která se aktivně podílela na loňském obrodném procesu, kdy zveřejnila podrobnosti o ukrutno­stech, které se udály během vězně­ní a vyšetřování. Její návrat jako představitelky hlavních filmových rolí jistě uvítá čs. obecenstvo s po­vděkem. V novém filmu “Hvězda” hraje celá stará garda, včetně Zity Kabátové. Nelly Zaierové, Marie Glazarové a Gustava Nezvala. • V Čs. pavilonu na mezinárodní výstavě EXPO 70 v japonské Osa­­ce byl již začátkem prosince zahá­jen provoz v čs. restauraci, přestože výstava bude otevřena až příští rok. Podnikaví aranžéři dostali totiž ná­pad, že podnik by mohl zatím slou­žit zaměstnancům, kteří pracují na přípravě výstavy a tímto způsobem začít vydělávat valuty již nyní. Ná­pad se vydařil a česká kuchyně ve folkloristickém prostředí má pouze jeden problém: Jak zvládnout ob­rovské návaly! Do restaurace se hrnou na obědy i večeře nejen za­městnanci ze sousedních pavilonů anglického a italského, ale i z dru­hého konce výstaviště přichází den­ně spousta Američanů z pavilont 1 Spojených států. ! • V západních Čechách bylo nale- i zeno ložisko zlata poblíž Konstanti­­. nových Lázní u Stříbra. Byly oka mžitě zahájeny velké průzkumní i výseky a pokusné dolování, kteří . provádí pracovníci geo-industrie : Jedná-li se o větší náleziště zlata je více než jisto, že o výtěžek si postará Sovětský svaz pravě tak dobře, jako se již od roku 1948 stará o československý uran. • Čs. velvyslanec ve Vídni dr. Ka­rel Komárek, který byl před třemi měsíci odhalen rakouským tiskem jako bývalý šéf čs. špionáže, vystu­puje mezi krajanskou menšinou ja­ko veliký vlastenec, zřejmě, aby si napravil pošramocenou pověst. Vrcholem jeho “vlastenectví”, kte­ré má zřejmě omámit naše krajany, bylo uspořádání veliké slavnosti v budově vyslanectví na počest ví­deňských Sokolů. Pozváni byli ve­doucí sokolských jednot a velvysla­nectví vydalo zprávu, že dr. Komá­rek dekoroval bratra Roberta Ham­­zu řádem “Zasloužilý cvičiteľ’. • Pražský rozhlas oznámil, že ge­nerální prokuratura skončila vyše­třování o okolnostech smrti bývalé­ho ministra zahraničí Jana Masa­ryka. Oficielní zpráva kolaborant­­ské generální prokuratury přišla z novou verzí, která stojí nejvýše za cynické ušklíbnutí. Podle této “ko­a nečné” verze vraždá se kategoricky naděvší pochybnost vylučuje. Proti oficielní verzi z roku 1948 byla však zavedena komická novinka. Je prý možné, že Masaryk nespáchal sebevraždu, ale díval se z otevře­ného okna do nádvoří, přičemž ne­šťastnou náhodou vypadl!!! Zdá se, že prokuratura z roku 1948 měla více inteligence, než dnešní moskev ští soudruzi. Oni alespoň tehdy ne­uváděli tak směšné a naivní varian­ty, jak to činí dnes jejich následní­ci. Také je zajímavé, že ti svědci kteří za demokratického Dnhčr-kn­va režimu zveřejnili svá svědectví, která nasvědčovala, že Masaryk byl zavražděn moskevským agentem, byli nyní umlčeni tím, že byli od­souzeni pro podvodná a vymyšlená svědectví. • Sobotní Rudé Právo přineslo po­zoruhodný úvodník na první straně, ve kterém se varuje před pokračují­cím prováděním nemilosrdných čis­tek, které mnohdy zachází do nežá­doucích extrémů. Pozorovatelé v tomto varování vidí kus Husákova křídla usměrnit a regulovat činnost ultradogmatiků. kteří stále energič­těji požadují zatýkání liberálů a za­hájení politických procesů s tak zva nými kontrarevolucionáři. Také pre sident Svoboda dělá prý vše možné, aby politickým procesům zabránil. Zdá se, že mezi umírněnými, kteří si říkají realisté, a ultradogmatiky, se vyhrocuje neúprosný boj o moc. Jmenování A. Dubčeka velvyslan­cem v Turecku bylo značným pře­kvapením Znamená to konec nadějí dogmatiků, že bude Dubček posta­ven před soud. • Podle zpráv západních dopiso­vatelů z Prahy ultrakonzervativci v KSČ získávají stále nové a nové po­zice a začínají již podkopávat po­zici Gustava Husáka, který odmítá dát svůj souhlas k politickým pro­cesům s bývalými politickými před­staviteli. Ultrakonzervativci žádají stále důrazněji potrestání všech ve­doucích mužů Ledna, všetně Dub­čeka. jehož obliba mezi čs. lidem v poslední době opět nesmírně stou­pá .. . Tsk. služba Ústřed. Čs. Orla místo novoročního článku Jeden, z mých dobrých přátel, po­sílá již řadu roků místo obvyklých vánočních a novoročních přání o­­sobní cyklostylovaný dopis, ve kte­rém informuje své přátele o životě, radostech i starostech, nadějích i zklamáních své rodiny. Letos však téměř celý obsah svého vánočního a novoročního listu věnoval tomu, co se stalo a děje u nás doma v Česko­slovensku. Píše: “Byl to smutný rok, v kterém srpnoví spojenečtí vítězové potla­čovali “kontrarevoluci”. Den ze dne mizely všechny naděje na udržení minima toho, co zdravý rozum a lid­skost nastolily v prvé polovině ro­ku šedesátého osmého. Zabednění a kompromitovaní kariéristé vylézali pod ochranou tanků a nahajek a všichni lidé s rovnou páteří, s od­vahou a s dobře myslící hlavou byli postupně odstraněni ze všech posic jakéhokoliv vlivu . . . Tak mravně schátralá sebranka národu nevládla za celých těch 1.200 let naší historie. V černém pesimismu tohoto roku lze vidět na obzoru celou řadu let té nejbeznadějnější mizerie pro ce­lý národ. Přes to přes všechno jsme si jisti, že oštrougalovaný husákis­­mus nemůže doopravdy přesvědčit ani toho největšího blba o správ­nosti invaze a o správnosti morav­­cování. Komunismus jako ideologie je v Československu nadobro mrtev a žádné usnesení z Kremlu či ze Španělského sálu nebude tou zá­zračnou živou vodou, která by při­vedla zkrachovanou ideu k životu. Jednou musí přijít konec režimu žijícího terorem a lží. Otázka je je­nom kdy a za jakou cenu?” Autorem dopisu je českosloven­ský exulant Miloš Halouzka, který se svou milou ženou Irenou a s dětmi: 16ti letou Janou, 13ti letým Jirkou, 11ti letou Lídou a se 6ti letou Mařenkou: “za naše doma Pá­na Boha prosí” a svým přátelům přejí “Vánoce plné rodinné radosti a hlavně lepší a nadějnější Nový rok”. Václav Majer SVĚRACÍ kazajka dělnictvu i odborům Václav Majer ř Pro každou sociální složku česko- s slovenského lidu připravil Husákův č kolaborantský režim nějaké zlé na­dělení. Dělnictvu i ostatním zaměst- v nancům nasazuje prostřednictvím j zglajchšaltovaného vedení odboro- c vých svazů novou svěrací kazajku \ diktatury komunistické strany, kte- ]. ré se pracující lid v době liberáli- . začního procesu na krátko zbavil. s Dva týdny po pověstném zářijo- ( vém zasedání Ústředního výboru } Komunistické strany Českosloven- ] ska. na němž se Gustav Husák cy- , nicky představil se zrádnou tváří : sovětského gaulajtra, jako komuni- j stický diktátor v Československu, ] začala systematická čistka mezi , funkcionáři vrcholných orgánů čs. odborového hnutí. Ve dnech 8. a 9. října 1969 koná- | lo se v Praze zasedání České rady ‘ odborových svazů, na kterém byly, podle rozkazu předsednictva KSČ, provedeny pronikavé kádrové změ­ny. Řada demokraticky zvolených členů pléna České rady odborových svazů byla z členství pléna vylou­čena; mezi vyloučenými byl také statečný MUDr. F. Kriegl, který se však nenechal umlčet a na zasedání promluvil, a bývalý šéfredaktor od­borářského listu Práce, novinář L. Velenský. V roli hlavního popravčího byl předseda České rady odborových svazů R. Pacovský, který se ve svém projevu snažil předstihnouti ve lži, v demagogii a vyhrožování i samotného Gustava Husáka. Avšak i kolaborant Pacovský byl nucen přiznat, že odpor proti so­větským okupantům a zrádcovské politice zglajchšaltovaného vedení KSČ i politice vlády je i mezi člen­stvem a funkcionáři odborů, stále velmi silný, rozšířený a pevný. Stěžoval si, že v odborovém hnutí je stále ještě “nebezpečná činnost kontrarevolučních pravicových sil” a že členové a funkcionáři odborů jsou “nositeli a iniciátory protistra­­nických, protisocialistických a proti sovětských akcí.” Při tom celou adu závodních odborových organi- * 1 ací a jejich funkcionářů sprostě lenuncoval. vé Podle Pacovského jsou “pravico­oportunistické názory” stále eště hluboce zakořeněny v mnoha odborových svazech. Zvlášť ostře iritizoval Odborový svaz pracovní­ků kovoprůmyslu a jeho bývalého předsedu Tomana, dále Odborový svaz pracovníků umění a kultury, Odborový svaz pracovníků místní­ho hospodářství a jiné. Žaloval do­konce i na sjezd Českého ROH (Re­volučního odborového hnutí), proto že schválil stanovy s tézí, že České revoluční odborové hnutí - “je po­liticky nezávislým dobrovolným sdružením.” Na všechno to předložil předseda České rady odborových svazů sovět­ský kolaborant a komunistický apa­rátnik Pacovský, jeden, jediný ko­munistický recept: “Tyto věci musí­me zhodnotit,” pravil, “a provést potřebná kádrová opatření. Musíme odstranit z odpovědných míst v orgánech a aparátu odborů ideology a nositele pravicových oportunistic­­kých názorů. A tak se také děje! Koncem listopadu byla hlášena z Prahy tato krátká sice, ale příznač­ná zpráva: “Třináct významných českosloven ských odborářů resignovalo anebo bylo zbaveno funkcí v Ústřední radě odborů, která pevně podporovala Dubčekovu reformní vládu i po so­větské invazi.” O vlastní odborářské práci, o čin­nosti, o poslání a úkolech odboro­vého hnutí neřekl Pacovský napro­sto nic. Přiznal však, že sociální a hospodářské požadavky pracujících, usnesené na předchozích odborář­ských sjezdech, nebudou splněny, neboť “v současné době jsou ne­splnitelné”. Tečka! Co tomu všemu řeknou masy pracujícího lidu, je ovšem jiné, otevřená otázka. Běda Pacovskému a ostatním komunistic­kým prosovětským gaulajtrům v odborech, až masám ujařmeného a zbídačeného lidu dojde trpělivost. Černá kniha odsouzena V září 1968 vydal Historický ústav Čs. akademie věd tzv. Černou knihu o srpnových událostech. Kniha pod názvem “Sedm pražských dnů” je dosud ilegálně rozšiřována. Pomlouvačný pamflet, v němž je nesprávně líčen průběh srpnových dnů v Praze je sestaven ze záměr­ně vybraných a seřazených infor­mací pocházejících z periodického tisku tehdejších dnů a ostatních in­formačních prostředků našich i za­hraničních. Šíření nacionalismu, šovinismu, národnostní štvaní, antisovětismus a protisocialistická zloba naplňují stránky této publikace, jejíž obsah se stal krédem nepřátel socialismu u nás i v zahraničí. Proto i Svo­bodná Evropa nešetří slovy chvály nad obsahem knihy, která je svě­dectvím nástupu kontrarevolučních sil v ČSSR. Publikace je v naprostém rozporu ze zájmy vnitřní i zahraniční poli­tiky státu. Jména Historického ú­­stavu ČSAV bylo zneužito nepřáteli socialismu k vydání tiskoviny, je­jíž obsah podle názoru Českého úřadu pro tisk a informace naplňu­je skutkovou podstatou trestného či nu hanobení spojeneckého státu i dalších trestních činů. Svobod, slovo Místo služeb - okrádání Bezmála měsíc trvalo u okresní­ho soudu Košice-venkov jednání s osmi obžalovanými, kteří se podíleli na zneužití provozovny MNV v Ken dicích u Košic k vlastnímu oboha­cování. Dopustili se trestné činnosti tím, že vykazovali mzdy pro neexistující pracovníky, část si ponechávali, část propláceli jiným. Ponechávali si i zálohy za vykonané a nevykonané práce, za dodaný i nedodaný mate­riál. Vystavovali často falešné fak­tury a poškozovali stát na daních. Do skupiny byl získán a hmotně zainterisován i tajemník MNV. Zů­stalo mu 25.000 Kčs a navíc dostal bez zaplacení 320 trubek pro vlast­ní potřebu. Dnes vynesl soud rozsudek: bý­valý vedoucí provozovny MNV Ken dice S. Nagy z Košic je odsouzen na 9 let odnětí svobody nepodmí­­něňě v třetí nápravné výchovné sku pině. Dalších 5 členů skupiny byle odsouzeno k nepodmíněným trestům od 15 do 42 měsíců. RP

Next