Naše Hlasy, 1970 (XVI/1-50)
1970-02-21 / No. 8
DIRECTED BV EDITORIAL BOARD Published weekly and printed by “Our Voices”, Publishing Co., 77 Florence Street, Toronto 3, Ontario Canada. - Phone 536-3997 Subscription: Canada and all other Countries $6.00 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF OUR VOICESNAŠE HLASY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY No. 8. (654) Vol. XVI SECOND CLASS MAIL REGISTRATION No. 1928 February 21, 1970 DOPIS Z DOMOVA Výňatky z dneška a před rokem. .. . Začínám dopis veršem od mého oblíbeného dekadetního básníka Člověk zase utíká k tomuto žánru literatury, vždyť je to náš nynější život. Vím, že jsem nyní stále depresivní. Prosím Tě nediv se. Ono smutné výročí Jana Palacha, jistření citů a i znevažování a urážení našeho národního hrdiny, to člověka bolí, když si uvědomím, co za rok je hrozných změn. Byla jsem samozřejmě na Olšanech. Hřbitov byl báječně střežen policií, jsou to zážitky, které mnou otřásají. Víš, vždycky mám u toho hrobu Jana Palacha, nepředstavitelný pocit bezmocnosti. Tak alespoň v Itálii odhalili 6 metrový pomník Janu Palachoví. Jan Palach je zvěčněn s rozevřenýma rukama a za ním je plamen. Tak náš “vzácný” pan ministr školství nyní zase něco prohlásil, sice, že vyčistí vysoké školy tak i za cenu toho, že se tam bude učit jen malá násobilka. (poznámka red. pan ministr školství v ČSSR býval zametačem, proto na své řemeslo nezapomíná). Já už tuším tu “Bílou horu” mozků. Slyšela jsem v rádiu, jak se Canada připravuje na oslavy Lenina. No prosím Tě? Nyní musím šetřit elektrickým proudem, ale většinou je vypnuto. Takže ani na to šetření nemusíme myslet, kdyžto dělá za nás někdo jiný, je to veséiéi? Tvoje Alena The Black Box Theatre “The Black Box Theatre” bude mít premiéru nové hry na které s ředitelem Mikulášem Kravjanským spolupracovali 2 velmi známí Českoslovenští autoři, v “Northhem Campus of Humber College” (Highway 27, severně od Rexdale Boulevard) 6. března v 8. 30 hodin večer. Program který potrvá 1 a půl hodiny bude předveden v Auditoriu v nové “Phase II” budově. Pan' M. Kravjanský, který vyučuje Creative Arts v Humber College, Lubomír Novotný a Florentina Lojeková měli již přes 100 úspěšných vystoupeních v “Del Tavem” od listopadu minulého roku. Pan Krajanský říká, že se nyní vyjednává o vystoupení v Montrealu na “Man and His World” a na “Shaw Festival” v Niagara - on - the - Lake. Vstupné je $ 3.00 a lísky jsou k dostání v Humber College, 677 - 6810, extension 304. ČESKOSLOVENSKÉ VYSÍLÁNÍ V TORONTĚ V pondělí dne 16. února 1970 vysílá radio stanice CHIN FM 101 ve svém programu “Jony Lombardi - československé vysílání” recital z pásma pražského divadla Rokoko “8 lásek” aneb “Recital Valdemara Matušky”. Zpívá, hovoří, na benžo a kytaru hraje Valdemar Matuška s H. Vondráčkovou a K. Kopeckým. Hraje pražská skupina MEFISTO. Nahráno za účasti obecenstva v pražském studiu Supraphonu v Praze Dejvicích, dne 25. listopadu 1967. Pořad pro stanici CHIN FM 101 sestavili J. Lombardi v produkci Fred Schneider a Jiří Křenek. Pořad této stanice můžete poslouchat pravidelně v pondělí, úterý a středu mezi 11.00 a 12.00 hodinou večerní. Pan Kočička přistihl ženu inflangranti. Chvíli patří na zaraženého amanta a pak rozhořčeně praví: - Pane, pane ... já vás vůbec neznám! - Paní Kočičková zachraňuje situaci: “To nevadí, Pepouši, pan Nováček k nám asi už stejně nepřijde, viď Pepouši? Propaganda má ústa, ale ne ruce Slovní debata může být vedena do nekonečna, slovo neuviřřř do nekonečna, slovo neuvěřitelně dlouho může být dáváno za slovo. Sport má morálnější strukturu: zde výsledky jsou jasně viditelný, někdo doběhl dříve, někdo později, někdo stojí, někdo leží. Také v hospodářství výsledky a náseldky jsou viditelný. Hospodářský systém se osvědčuje nebo neosvědčuje tím, jak lidé žijí. Ve své polovině světa komunisté vyhladili slovo ‘krise’. To, co by všude jinde bylo názváno hospodářskou krisí, komunisté nenazývají nijak. Do šedesátých let Československo vstoupilo s téměř sedmi - procentním ročním přírůstkem národní výroby. V roce 1964 přírůstek klesl na nulu: žádný přírůstek. Československo se stalo jednou z výjimek, přestalo následovat svět v obecném rozmachu výroby. Vláda v odborných časopisech připouštěla, že přírůstek se rovná nule čili že země zůstává pozadu, ale nepřestala se tvářit, jakoby vše šlo podle plánu. Zatajovaná pravda byla ta, že Československo žilo v hospodářské krisi po celá léta šedesátá. Byly toho dvě příčiny. 1. Hmotné a morální reservy, které režim zdědil po demokratické republice, byly vyčerpány. Také nacističtí okupanti po sobě zanechali hmotné reservy, když za války přenesli část svého průmyslu ze své bombardované země do nebombardovaného protektorátu. 2. Určité vlastnosti komunistického režimu, patrně od něho neodlučitelné, měly dost času, aby začaly negativně působit. Do sedmdesátých let Československo přechází s reservami do dna vyčerpanými, co je možno vyvlastnit, bylo dávno vyvlastněno. Obyvatelstvo je se svou životní úrovní odkázáno na přítomný um přítomné vlády. Vláda pana Novotného mohla zatajovat pravý stav věcí jiným, ale ne sobě a převalovala se s boku na bok. Jistě ne bez pocitu nutnosti se usnesla přijmout plán hospodářské reformy, ale zároveň začala ihned sabotovat, na čem se sama právě usnesla. Nějak doufala, že se podaří nutnost zároveň uznat i oklamat. Důvody politické a hospodářské spolu denně zápasily. Po nejnovějším zasedání ústředního výboru se zdá, že režim se usnesl na nějakém složitém počínání. Rozhodl se vyléčit bolesti, které způsobilo centralistické plánování, tím způsobem, že utuží centralistické plánování a nedovolí jeho kritiku; rozhodl se pokračovat v proklínání autorů hospodářské reformy, ale zároveň se rozhodl přijmout některé jejich principy. Rozhodl se teprve později oznámit, které jsou to principy. Vypadá jako dvouhlavý režim. Co by po tomto usnesení zbývalo vyléčit, ústřední výbor se usnesl vyléčit zvýšenou propagandou v továrnách. K tomu je možno skepticky podotknout, že propagandy bylo po dvacet let tolik, že sotva to lze ještě zvýšit. A propaganda má ústa, ale ne ruce. Budou tedy proti sobě stát na jedné straně propaganda a na druhé ten fakt, že národ jako všechny národy světa se zdráhá být chudý bez nutnosti. Před půl druhým rokem tehdejší ministerský seda pan Lenárt konstatoval předse svého vysokého vládního místa, že životní úroveň Čechů a Slováků je o čtyřicet procent nižší než v jiných zemích. Od té doby se rozdíl spíše ještě prohloubil. Nikdo nevypudí z obyvatelstva otázku, je-li třeba, aby tomu tak bylo. Před několika lety Rudé Právo položilo otázku: ‘Je oposice proti komunismu možná'?’ A odpovědělo, že ne. Nemyslelo tím, že komunismus je připraven oposici zdrtit. Myslelo tím, že na světě vůbec není vážný důvod, aby někdo oponoval komunismu. Ani po bilanci sta- Mnsmiu. Za Staliha komunismus? vraždil jako málokdo v dějinách, pořádal falešné procesy, jako ještě nikdo v dějnách, poslal deset milionů lidí na otrocké práce. Rudé Právo se v podstatě tázalo, mohou-li být proti tomu vážné námitky. Od samého začátku byla v komunismu megalomanie, která posedá i zcela maličké lidi. Nikdo se celkem nestará o to, aby polemisoval proti komunismu, jak byl uložen ve starých knihách a jak nikdy neexistoval. Ale sovětský komunismus existuje jako fakt, a postupně Jugoslávci, východní Němci, Poláci, Maďaři, Rumuni a Čechoslováci měli vážné námitky proti tomuto komunismu, jenž si je podrobil. Nyní Rudá armáda obsadila Československo a Rudé Právo ohlašuje ideologický zápas, který si představuje jako vždycky tak, že ono bude mluvit a ostatní mlčet, sice ... To prý bude ideologický zápas. ‘V zemi smí být jen jeden myšlenkový směr, rvmí tu místo pro individuelní mínění, ‘prohlásil pan Štrougal. Duní to jako finale Wagnerovy opery. Opět žádné vážné námitky nejsou možný. Málem by člověk zapomněl, že pan Štrougal je individuum, jehož žádosti a libosti jsou průhledné, že pan Husák je v témže smyslu individuum, že je mezi nimi dost místa pro individuelní mínění, kdo má z rukou Rusů obdržet první místo ve státě a že právě nyní podle vší pravděpodobnosti individuum Štrougal se snaží dostat individuu Husák na kuzi. Kde veřejná debata je znemožněna, tam se debata vede různým jiným způsobem. V zemi je hrozivý hospodářský úpadek, s nímž vláda zřejmě si neví rady a měsíc za měsícem odkládá konkrétní opatření. Žádné individuelní mínění o tom to úpadku není dovoleno, všichni mají trpně přijmout vládní mínění o něm. A vlální mínění je absurdní. Podle něho kde kdo jiný je vinnen hospodářským úpadkem, jen ne komunistická strana, která po dvacet let měla všechnu diktátorskou moc, dělala si co chtěla, nikomu jinému nedovolila něco dělat ani jen navrhovat. Nikdo rozumný nemůže věřit tomuto vládnímu mínění a lidé reagují různými způsoby, z nichž neochota k práci je pro vládu způsob nej citelnější. Když páně Husákův režim byl nastolen, citovali jsme americké úsloví, že můžeš koně dovést k řece, ale nemůžeš ho donutit, aby pil. Jestliže režimu se podaří dokonale otrávit mysl lidí a zbavit je nadějí, reakce se rovná nesmírné sabotáži, z níž asi jen část je vědomá, ale většina vyplývá z pocitu, že život je nesmysl. Jestliže stát se ukazuje přítelem pana Štrougala, ale nepřítelem velké většiny ostatních, lidé se ochylují do nadšené zlomyslnosti nad nezdary takového státu, a sami jsou někdy ochotni k nezdaru přispět, i když' na sobě ponesou jeho následky. Vláda ví, před čím stojí: před nevyhlášenou ale fungující generální stávkou. Slyšíme vládní žaloby na dělníky a na úpadek pracovní morálky. Jestliže žaloby jsou pravdivé, napadá nás se zeptat, kde tedy zůstal “socialistický člověk”, o němž si komunisté byli jisti, že se narodí pod jejich péčí. Jestliže se nenarodil, proč ne? Snad je odpověď prostá. Socialistický člověk je morální představa a sotva se mohl narodit v ovzduší, v němž nemorálnost vycházela ze shora (viz celá lé ta padesátá) a jistě se nenarodí nyní, když nemorálnost s obnovenou silou zase odtamtud vychází. Po socialistickém člověku zbývají jen zažloutlé stohy rétoriky a nikdo snad už ani nevzpomíná, že se měl narodit. Nedovedeme říci, zda by vláda si v hospodářských i jiných věcech snad nepočínala jinak, kdyby Rusové nebyli v zemi. Bylo by to ostatně marné přemítání. Rusové jsou zde, diktují domácí vládě a ona dále přenáší diktát, jejž dostává. Se sověty přišlo určité pojetí ekonomie, o němž dosud není zřejmo, na jaké místo v pořadí zájmů staví životní úroveň. Západní ekonomické theorie maj za hlavní měřítko hodnot prospěch obyvatelstva. Sověty trvale váhají uspořádat svou ekonomickou theorii kolem takového centra. Vycházejí z Lenina a pro Lenina ekonomie byla tím, čím nebyla pro Marxe, služkou politiky. Sověty patrně by dnes považovaly za nedelikátní to připomínat, ale Lenin činil z ekonomie nástroj krutosti. Mluvil oposici a řekl: “Nedáme jim jíst.” o Aby mohl nedat jíst lidem, které si vybral, k tomu bylo třeba monopolu zásobování, dohledu nad tím, kam každé sousto jde, zda snad nejde do úst toho, kdo nesouhlasí. Sověty se již nesnaží uvést v život každé Leninovo slovo, ale zachovaly jeho princip, že politický zájem diktatury stojí nad všemi ostatními zájmy. Zřejmé vady hospodářského monopolu a centralistického plánování jsou mamě kritisovány, dokud sověty v tom vidí jediný spolehlivý základ monopolu politické moci. Je-li tomu tak, Češi a Slováci nemohou očekávat sovětskou blahovůli k svým potřebám. Roku 1947 Stalin zakázal Československu připojit se k Marshallovu plánu a odřízl je tak od rychlé obrody hospodářství, který se udál jinde. Jeho motiv byl zřejmý: nechtěl připustit, aby někdo jiný pomohl, kde sověty nemohou. Cítil, že by autorita sovětů tím utrpěla a když ji nemohl posílit pomocí, uvedl ji na pamět zákazem. Tehdy Československo bylo vytrženo ze svých tradičních hospodářských souvislostí a připoutáno k novému východnímu společenství, aby tam prodávalo a kupovalo a jinam se nedívalo. To mělo své následky. Roku 1966 sověty oznámily Československu ostatním svým klientům, že jim nea mohou dodávat suroviny za světové ceny, že je tedy budou prodávat dráže. Československo nebylo tak svobodno, aby řeklo, že bude 'kupovat suroviny jinde laciněji. Přibližně táž historie se opakovala, když Československo došlo k přesvědčení, že k pozdvižení své upadající výroby potřebuje moderních strojů. Opět mu bylo řečeno, aby je nehledal tam, kde jsou, nýbrž tam, kde nejsou ve východním hospodářském společenství. Nad československou krisí sověty hrají svou politickou hru. Samy nepomáhají a nedovolují, aby Československo si pomohlo svým způsobem. Rozsah sovětské necitelnosti k československé životní úrovni je ještě neznám. Někdy, v černých hodinách, se obáváme myslit na to, jak velká necitelnost by to snad mohla být. "HOVORY K DOMOVU" Ze Sokolské ulice vyjíždějí k ohni požárníci, všechna auta jim dávají přednost, až na jedné křižovatce požárníci zastaví, řidič se vykloní a dává přednost dvěma autům Uhelných skladů: - Jed te hoši, jeďte, vám to hoří po celý Praze a nám jen v jednom baráku! smo. Vypočítejte: za jak dlouho si ušetřím na auto, když ročně uložím 10 tisíc a auta zdraží o 12 tisíc za rok? PRVNÍ TUCET NEPŘÍMÝCH DOKAZŮ Počátkem dubna 1968 po výzvě Dr. Svitáka v časopise “STUDENT” Dubček nařídil zahájit vyšetřování o příčině smrti Jana Masaryka. Vyšetřování byl pověřen Dr. Jiří Kotlář. Hlásili se četní svědkové, přicházelo množství dopisů a dostal k disposici spisy z archivu ministerstva vnitra. - V téže době, v dubnu 1968, sešlo se světa násilnou smrtí - snad opravdu byly sebevraždy - několik potenciálních svěd ků, kteří ovšem měli svědomí nesmírně obtížené z doby stalinského teroru. V případě majora Bedřicha Pokorného, který byl v roce 1948 šéfem protišpionážní služby a byl účasten v tehdejším vyšetřování, šlo zaručeně o vraždu, která však nebyla prošetřena. Někdo měl zájem, aby byl umlčen a stále ještě také možnost to vykonat - a ututlat. Československý lid si v té době “pražského jara” musel teprve zvykat na to, že je v Československu svoboda tisku. Noviny i rozhlas ho zaplavovaly sensačními případy, jež byly odhalovány z dvacetileté komunistické minulosti. Sensace, týkající se Masarykovy smrti, zahájil - a možno říci mohutným rozmachem - časopis STUDENT a to v čísle, kde Dr. Sviták otiskl svoji výzvu, otevřený list generálnímu prokurátorovi. Tou sensací, jež do té doby neměla v Československu obdoby, byl překlad sensačniho článku neznámého západo - německého Der SPIEGEL. Tento článek, ve svobodném světě hojně glosovaný, vyšel již roku 1965. Podstatou článku, jak jej STUDENT ze 3. dubna 1968 přetiskl, bylo dvanáct bodů, dvanáct důkazů, že smrt Jana Masaryka byla vražda a její praž skou komunistickou vládou všemožně zatajována evidence stála mnoho dalších životů - a jak ukazoval nový případ odstranění majora Pokorného - ještě nebyl všem vraždám konec. Sensace SPIEGELA - STUDENTA. ověřená alespoň v mnoha bodech doklady z archivu ministerstva vnitra, uváděla jako první důkaz případ Dra. BORKOVCE, šéfa pražského bezpečnostního oddělení, který se dostavil do Černínského paláce hodinu po odhalení Masarykovy smrti. Našel Masarykovu ložinici ve velkém nepořádku - na žehni rozbité sklo, polštáře ve vaně v koupelně, její okno otevřené. -Když se novinářské sensace začaly uplatňovat také, v pražské televisi, Dr. Zdeněk Borkovec, který vyšetřoval v březnu případ Masarykův a v květnu smrt majora Schramma, potvrdil, že Masarykova ložnice vyhlížela jako by po zápasu. (Původní tvrzení, že Dr. Borkovec byl komunisty popraven, bylo pravdivé do té míry, že se týkalo Dra. Františka Borkovce, bratra Zdenka Borkovce). Číslo dvě dostal případ MUDra Jaromíra Teplého. To byl policejní lékař, který prováděl prohlídku Masarykovy mrtvoly v nádvoří Černínského paláce. Zjistil, že tělo je potřísněno exkrementy, což je neklamný příznak předcházejícího neobyčejného násilí. Naprosto se to nevyskytuje při sebevraždách. - Patrně to bylo právě pro toto odhalení, že Dr. Teplý si tím podepsal rozsudek smrti, jejíž provedení je samo tragickou sensací. Byl si toho zřejmě vědom a postaral sě, aby jeho písemné svědectví bylo zachováno, což se podařilo. Komorník Jana Masaryka - Bohumil Příhoda - který (jisté k svému vlastnímu podivení) byl v roce 1968 stále živ a zdráv - byl zděšen z divokého nepořádku v ložnici “pana ministra” a udiven, že okno v koupelně, umístněné vysoko a špatně přístupné, bylo otevřené. Nikdy se neotvíralo. Další policejní lékař Dr. Vilibald Hofman se také podivoval, že vysoko umístněné okno v koupelně je otevřené, kdežto nízko umístněné okno ložnice zůstalo zavřené. Ale také všiml si a spočítal cigaretové nedopalky v ložnici. Bylo jich 14 a byly z cigaret různých druhů. Pitevní nález, podepsaný profesorem Hájkem, byl prý podvrh. Prof. Hájek, který už umřel, sdělil prý důvěrným přátelům, že jej nepokračování na str. 2 FERDINAND PEROUTKA