Naše Hlasy, 1970 (XVI/1-50)

1970-03-28 / No. 13

DIRECTED BY EDITORIAL. BOARD Published weekly and printed by "Our Voices", Publishing Co., 77 Florence Street, Toronto 3, Ontario Canada. - Phone 536-3997 Subscription: Canada and all other Countries $6.00 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF OUR VOICESNAŠE HLASY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK No. 13 (659) Vol. XVI. SECOND CLASS MAIL REGISTRATION No. 1928 March 28. 1970 ve straně. (Očekáváme pokračování INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY ZAMYŠLENÍ EMIGRANTA NAD NĚKTERÝMI ASPEKTY SOUČASNÉ AMERICKO - KANADSKÉ DEMOKRACIE JIŘÍ PETERKA DIAGNOSA A SYMPTOMY Doma v Československu, bylo možno číst v denním tisku tendenč­ní úvahy o tom, jak komunistické ideje, nabývají sympatií u nejšir­ších. vrstev obyvatelstva v nejvy­spělejších kapitalistických zemích. Podobné zprávy byly a jsou stále doma a v zemích prvního asylu, přijímány Čechoslováky se všeobec­nou reservou a nedůvěrou, poně­vadž nikdo z nás, kteří v okovech bolševismu žili, - ti, kteří v Česko­slovensku zůstali, žijí stále, - nevě­řil, že je možné, aby se někde našel, třeba jen nepatrný počet lidí, kteří sympatizují s komunisty, tím méně aby to bylo v zemích, kde příslo­večná demokracie je v absolutním rozporu se všemi aspekty bolševic­ké praxe. Proto jsem byl nemile překva­pen, když po příletu do Kanady, zjišťuji dost často, ve většině so­ciálních vrstev, symptomy více mé­ně silné inklinace k ideálům Mar­xe, Lenina, resp. Castra, Brežněva a Mao tse Tunga. Tento jev na­bývá stále konkrétnějších forem a na síle a jelikož není žádoucí, vzbu­zuje obavy, nepodni'knou-li přísluš­ná místa opatření, že přeroste bě­hem několika let do takových roz­měrů, kdy jej bude velmi těžké zvládnout a odvrátit tak - třeba jen zdání - smrtelného nebezpečí, že demokracie, která je zevnitř ne­dostatečně chráněna, může být ně­kolika dobře organizovanými akce­mi bolševických teroristů, rozvrá­cena. Je-li pouze částečně opod­statněno tvrzení představitelů “Čer­né moci”, že na klíčových místech, životně důležitých pro sebeobranu země a pro perfektní chod elektro­nicky řízených systémů, jsou dosa­zeni lidé, schopni a rozhodnuti jed­nat, v kritických okamžicích v in­tencích hnutí, které si, ústy svých representantů, otevřeně klade za cíl, zbořit celou Ameriku, - pak je nejvyšší čas, poskytnout ostatním mírumilovným občanům garance, že se tak nikdy nemůže stát. V opač­ném případě by to mohl být vhodný moment k totálnímu vojenskému útoku na strategické cíle západní hemisféry, které by zevnitř byly pa­ralyzovány. V podmínkách dnešní nukleární a elektronické techniky, by to znamenalo pravděpodobně velmi laciné vítězství bolševismu v celém světě, konec demokracie a také konec nadějím, že lidé na ce­lé světě, se někdy budou mít dobře. TERAPIE: Je velmi těžké najít spolehlivý a rychlý lék proti tomuto nebezpečí. V podmínkách pluralitní demokra­cie, nemají-li být dotčena ústavní práva občanů, to teoreticky téměř není možné, nebereme-li v úvahu řešení, které by předpokládalo, aby lidé zakusili na vlastní kůži, co to bolševismus ve skutečnosti je. Po­něvadž je tu háček, vyplývající ze zkušeností. Tam, kde působí propa­gátoři bolševismu v rámci demokra­cie, nemajíce nejmenší vliv na po­litickou a ekonomickou strukturu společnosti, což je záležitost povo­laných špiček, převážná část náro­da, politicky naprosto nezkušená a nechající si v dobré víře namluvit vše, naslouchá se zájmem pohád­kám, které jsou jí předloženy. Lidé si neuvědomují nebezpečí konce de­mokracie v případě úspěšné reali­zace bolševického puče, poněvadž sama jeho propaganda slibuje i na­dále její rozvoj a převedení do vyš­ších forem. Pouze tam, kde se pře­vrat podařil, národ dostatečně po­znal, co to bylo za vyšší formy ta, komunistická demokracie.”. Je-li ovšem demokracii konec, padá tím i jakákoliv možnost návratu k pře­dešlému společenskému systému vlastními progresivními silami. Ty- Pokraěování na str. 3 LADISLAV RADIMSKÝ CESTA SVETLA PROTI SILÁM ZLA K VÝROČÍ KOMENSKÁHO NAROZENIN 28. BŘEZNA Z vlasti se množí smutné zprávy. Hospodářská situace je stále horší, vím o konkrétních případech, kdy venkovské nemocnice nemohou při­jímat pacienty pro nedostatek uh­lí. Horší je situace politická, oku­pační šroub se ani ne tak pomalu jako jistě utahuje. I mezi studenty začíná propukat beznaděj, jež by mohla pomalu vést k nějaké kola­boraci s quislingovským režimem. Horší je, že se množí znaky, že se Západ, který si říká svobodný, smi­řuje s okupací naší země, že pro nedostatek senzací se o situaci v Československu píše stále méně, že je prostě fait accompli, který nesmi překážet větším ('?) a mírutvomým ('?) činům či spíše gestům světové politiky. Nejhorší je, že sám náš exil propadá pesimismu, že v na­šich exulantských a krajanských spolcích pracuje jen jeden člen ze sta, že se naše děti v cizině odná­­rodňují a že podporujeme mravný Tuzex a kolaborujeme ne­quislingovským režimem ve vlasti s zejména svou indiferentností a omluvami, že se “nedá nic dělat”. Letošní rok je rokem třistaletého výročí smrti Jana Amose Komen­ského. Každý z nás by si měl nalézt čas, aby aspoň na chvíli vyšel z labyrintu svého světa a zavřel se do komůrky svého srdce. A tázal se, co dělal tento exulant v době, kdy Evropa byla stejně rozdělena na dvě nepřátelské poloviny jako je dnes a- kdy Komenského vlast za třice­tileté války tonula v krvi a bídě. Připomeňme si například rok 1641, kdy Komenský přijel do Anglie, kterou nalezl rozervanou občan­skou válkou a kdy unavená Evro-pa už se připravovala k ubohému svému rozdělení příštím Vestfál­ským mírem. Zde Komenský v le­tech 1641 až 1642 napsal jeden ze svých největších a nejotimistějších spisů, Via lucis (Cesta světla), kte­rý mohl být vydán až na sklonku jeho života 1668. Tento spis patří ke klenotům světové literatury své do­by, prodchnutý vírou v moc výcho­vy a vzdělání každého člověka stvo­řeného k obrazu božímu, je to roz­vedení oné prosby otčenáše, mluví­cí o příchodu království božího na zem, je Didactica Magna učitele ná­rodů, který vid v celém světě a v přírodě učitelku moudrosti boží a který vypracoval přesné metody pro kolegia odpovědných vzdělanců uskutečnění trvalého míru a huma­k nismu na zemi. Každý Čechoslovák, každý vzdě­lanec měl by letos v roce Komen­ského víru v možnost nápravy věcí lidských výchovou a školou, na je­ho pohrdání násilím, na jeho na­prostou víru v konečné vítězství Pravdy. Opakujeme, že doma je smutno. Mluví se, že v nejlepším případě ná rod musí dnešní dobu jakoby pře­spat, přezimovat. Na této teorii přezimování je snad něco dobrého myslí-li se na šetření silami a če­kání na první mezinárodní příleži­tost. Rozhodně však neplatí pro Čechy a Slováky a jejich přátele v zahraničí. Právě v této době mu­sí náš politický i kulturní exil být v cizině i doma slyšen. Národ do­ma musí vědět, že se naň neza­pomnělo. Nárdenský výbor v Angliii při­pravuje na dny 15.-19. srpna letoš­ního roku Setkání čs. exilu v ho­landském Nardenu. Společnost pro vědy a umění ve dnech 13. až 15. listopadu, což je den třísetletého výročí Komenského smrti v Am­­strerodamně. V New Yorku ’ Pátý sjezd, věnovaný památce svůj dílu Komenského. Je povinností nás a všech, aby obě tyto manifestace vy­zněly jako mohutné zvolání našeho národa po skončení okupačního utisku na poli politickém a kultur- L ním. Naše povinnost je však větší: ve svém denním životě máme po­vinnost nahradit t diletantství řádným indiferenci činy, programem a ) změnou naší nejednotné opozice v . opozici quislingovskému režimu ne­­_ bezpečnou. Máme pcvinnost dá* se cestou světla, které konec konců zvítězí nad silami zla, a udělat ma­­■ lý národ velkým, jak v něj věřil - náš příklad Komenský i v dobách í nej těžších J. A.. KOMEHEEV 15ÖÍ - 1C70 ZPRÁVY Z DOMOVA Předsednictvo ŰV KSČ na svém zasedání dne 20. března 1970, ukon­čilo stranické šetření proti Alexan­dru DUBČEKOVI a Josefu SMR­­KOVSKÉMU a zbavilo je členství čistek ve straně, proti dalším pro­gresivistům.) V souvislosti s hokejovým utká­ním ČSSR - SSSR došlo k zatčení několika tisíc občanů na území Čes­koslovenska. - Není vyloučeno, že při demonstracích a zatýkání došlo ke zraněním a ztrátám na živo­tech. VAŠA VLADA A VY! (Canadian Scene) - Na hlavu každého obyvateľa Metropolitného ľoronta pripadá viac automobilov ako 'kdekoľvek inde v Severnej Amerike, priemerne 2.7 áut na jed­nu osobu. Aby si dala rady s do­pravou, ktorá zatarasuje mestské cesty, Metropolitan Corporation ustanovila spoločný dozor nad do­pravou po celej metropolitnej ob­lasti. Metropolitan Corporation bo­la prvá čo uviedla kompjúterom kontrolované dopravné signály, kto­ré automaticky riadia svetelné sig­nály podlá skutočného dopravného ruchu na cestách. Vďaka tomuto systému, po torontských cestách je bezpečnejšie a rýchlejšie cestovať. V 1958 Metropolitan Corporation uviedla systém priechodov pre pešiakov, ktoré sú zreteľne označe­né a dobre osvetlené, čo má za ná­sledok že medzi pešiakmi je menej dopravných nehôd a úrazov. Vážení, Nejskvělejší článek v N. H. z 28. února je od Ing. B. Koblihy! Nalé­hejte aby pokračoval v článku: Romantismus a realita let 1958- 68 v ČSR. -S krajanským pozdravem, Břetislav Jelínek Redakce se připojuje k této žádosti. MASARYK A DNEŠEK Řeč pronesená dr. J. Čermákem z Toronta na oslavě narozenin T. G. M., pořádané 8. března 1970 odbočkou ČSNS v Hamiltoně. Má nějaký praktický smysl vz­pomínat člověka, jakkoliv velikého, který se narodil před 120 lety? A jestliže ano, proč? Vzpomínáme se setrvačnosti, kmenové příchylnosti, či proto, že je pohodlnější žít v zidealisovainé minulosti, než v cel­kem ošklivé přítomnosti? Snad je v našem vzpomínání na Masaryka setrvačnost, kmenová příchylnost i pohodlnost. Snad i vědomí, že Ma­sarykovy narozeniny jsou jedním z příjemnějších výročí naší histo­rie. Kolik těch druhých jsou vý­ročími prohraných bitev, šibenic a upálení! A ovšem vzpomínáme Ma­saryka, protože s jeho jménem je spojeno 20 šťastných roků v živo­tě Čechů a Slováků. Pod zorným úhlem přítomnosti je celkem nedůležité, že Masaryk bo­hatě přispěl k založení státu a stál skoro dvacet roků v jeho čele. To je čítankový fakt, přizdobený le­gendou a přibarvený osobní sympa­tií či antipatií historika. Pod zor­ným úhlem přítomnosti je pouze důležitá životnost Masarykova od­kazu. Má Masaryk co říci dnešku, ne­bo jeho přínos patřil pouze době, v níž vznikl? Mnohé se změnilo ode dne Masarykova narození i ode dne jeho smrti. Člověk z roku 1850 a v menší míře i člověk z roku 1937 by se asi díval vyjeveně na náš svět. Kouzelný a záhadný měsíc básní­ků a milenců se stal pouští, z níž astronauti vítězoslavně oznámili příchod člověka. Zbraně Masaryko­va věku se zdají být dětskými hrač­kami ve srovnání s dnešními vodí­kovými bombami a chemickými k prostředky totální ničivosti. Lékař- k ská věda léčí ‘včera’ neléčitelné s choroby a vyměňuje nejcitlivější or- p gány. Stroje zaměnily svaly a com- I putery dělají práci tisíce mozků, n Letadlo a televise změnily svět na d globální vesnici. 2 Ale změny se nezastavily u tedh- c nologie a vědy. Jak by se asi cí- č til šlechtic z roku 1850 v Masaryko- n vě republice? Či podnikatel z 30 v tých let pod komunistickým re- t žimem? Co se stalo s dogmaty cirk- s ví pod náporem vědy a politické I ideologie? Co by asi říkal Ameri- r čan z doby před první světovou p válkou rasovým bouřím dneška? Bohové umírají a bohové se ro- r t dí. Teologové oznamují, že Bůh je t mrtev a mládež hledá tajemství v č kultech východu. Bůh je mrtev a s jeho místo zaujala věda, či Castro, či strýcové Mao a Ho. s Žena, která před ne tak mnoha s lety měla právní postavení nábyt- s ku, dnes dominuje americkému ro- j dimému životu a rychle nabývá rov- c noprávnosti téměř v celém světě. £ Svět Masarykovy éry věřil v po- s krok a věřil v život. Naše generace c je první, která si uvědomuje, že ]. technologický pokrok, který přinesl c blahobyt širokým masám, současně . vystavil život na této planetě smr- j telnému nebezpečí otravy vzduchu j a moří. Něteří vědci odhadují, že č - nedojde-li k rychlé nápravě - j lidstvo má pouze dvacet roků ži- ^ vota. Lékařská věda, která prodlou- j žila průměrný život o desetiletí a zbavila nás kletby epidemií, sou­­časně způsobuje přelidnění. Možná, že místo cen za porodnost budou brzy udíleny ceny za neplodnost. A 1 tak naše víra v pokrok je rozeží- ' rána lučavkou zkušeností. A víra v 1 život? Snad nikdy v historii nebylo ' tolik sebevražd jako dnes. 1 Tak by se zdálo, že náš věk má ] pouze chronologickou souvislost s i věkem Masarykovým a že Masary- 1 :ův odkaz je nutně ozvěnou vě­tu, v němž se zrodil. Že v Ma­­;arykovi nenajdemte odpověď na Dolitické a mravní otázky dneška, ůíváme-li se však hlouběji, zjistí­­ne, že to, co se změnilo, se málo lotýká podstaty lidské existence. Směnilo se jeviště, ale nikoliv her­­:i. Změnilo se prostředí, ne však člověk. Vodíkové bomby změnily nocenskou konstelaci národů, ne .'šak vztah člověka k člověku a k ;ajemství života. Člověk, který vy­stoupí po několikahodinovém letu v Londýně, je tentýž člověk, který nasedl v Torontě. Láska a nenávist, pokora a hrdost , statečnost a zba­bělost motivují dnes člověka stej­ně jako před padesáti lety. A byl to člověk ve vztahu k druhým a člověk tváří v tvář Bohu, který byl středem Masarykova myšlení. Nenajdeme pravděpodobně v Ma­sarykovi zázračnou formuli na od­stranění dnešního režimu v Česko­slovensku. Najdeme v něm však příklad odporu proti zlému za všech okolností a za každou cenu - sta­čí vzpomenout Masarykova zápa­su v Hilsnerově aféře. Kdyby se celý náš národ skládal z Masary­ků, nebylo by mnichovské trage­die a nebylo by asi ani února 1948. -Logicky ani srpen 1968 pozn. red.­­Najdeme v něm příklad neúnavné­ho úsilí - navzdory zklamání, oso­čování i porážek. Kdybychom všich­ni - ti doma i my v exilu následo­vali jeho vzor, možná, že by úděl naší rodné země byl jiný. A co najdeme v Masarykovi pře­devším, je koncept života, platný dnes stejně jako v jeho době, plat­ný stejně pro nás jako pro Angli­čany či Habešany. Je to koncept života, žitého pod zorným úhlem věčnosti. Duše a Bůh jsou Masarykovi dvoj­­problémem lidského myšlení a sna­žení. Náboženská otázka pro něho byla jedinou skutečně důležitou itázkou. Nikoliv náboženství v dog­­natickém a sektářském smyslu, ale íáboženství ve smyslu vztahu člo­věka ke kosmickému tajemství. Na éto koncepci bylo založeno jeho Dojetí politiky jako nástroje ne mo­li, ale jako nástroje, sloužícího ná- Doženskému a mravnímu cíli. Člověk byl Masarykovi nikoliv íospodářskou či politickou jednot­­tou, ale duchovní bytostí a z toho­­:o pojetí vyplývala hodnota člo­věka: člověk sám o sobě, člověk člověku je hodnotnější jako bytost iuchovní. Jako bytost duchovní, každý člověk má v sobě jiskru bož­ského a věčného. A věčné věčnému aemůže ubližovat. Uvědomíme-li si tuto Masarykovu filosofickou a po­litickou koncepci pochopíme, proč hitlerovci i komunisté ničili Masa­rykovy knihy a pomníky. Žijeme v čase neklidném a hro­zivém. Sfinga života se zdá čím dál tím tajuplnější a hvězdy naděje ja­ko by ustopovaly do věčných mlh. Člověk a jeho země je každým dnem menší a osamělejší v nesmírnosti chladného a lhostejného vesmíru. Prorokové zkázy volají své věštby se všech věží světa. Příliš mnohé z toho v co jsme věřili, se ukázalo fa­lešným. Jen tu a tam, zazní stale­tími uklidňující, nadčasový hlas. Takovým byl hlas Masarykův. Myslím-li na Masaryka, obyčejně si vzpomenu na krátký odstavec z Čapkových Hovorů s TGM: “Je zá­řijové ráno; v besídce z březových dřev sedí starý president, drží če­pici v rukou a hloubá. Z dědiny je slyšet křik děcek, vysoko pod nebem pluje jestřáb, tiše se snáše­jící list javorový. President zvedá hlavu, jako by chtěl něco říci, ale ukáže jen dlouhým, důtklivým pr­stem dokola a vydechne: “To ...” A já vím, co chcete říci: jak je to všechno krásné a že máte rád slunce, zralost podzimu i veselý hlas života, a hlavně, že v tuto chvíli myslíte na Boha.” Zdá se mi, že v této episodě je nějak shrnuta celá Masarykova fi­losofie: rozlišovat důležité od ne­důležitého, prchavé od věčného, vi­dět svět a žít svůj život pod zor­ným úhlem věčnosti. V tom je Ma­sarykův živý odkaz nám všem. Dr. Josef Čermák Kde byli ti kovaní, od ledna schovaní?

Next