Naše Hlasy, 1970 (XVI/1-50)
1970-05-30 / No. 22
DIRECTED BY EDITORIAL. BOARD Published weekly and printed by "Our Voices", Publishing Co., 77 Florence Street, Toronto 3, Ontario Canada. - Phone 536-3997 Subscription: Canada and all other Countries $6.00 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF OUR VOICES No. 22. (668) Vol. XVI NAŠE HLASY N EZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY SECOND CLASS MAIL REGISTRATION No. 1928 May, 30. 1970 SLOVO KE KANADSKÉMU NACIONALISMU Jít vlastní cestou. Dějiny americko - kanadských vztahů lze přirovnat ke hře dvou partnerů, kteří si navzájem vidí do karet, ale z nichž jeden má plno trumfů, zatímco ten druhý drží velmi chudý “list”. Za stopadesát let nezávislé Kanady se nezřídka stávalo, že americký hráč si z titulu své silné pozice osvojoval právo do kanadských záležitostí nejen mluvit, ale i zasahovat. Bylo to zcela obvyklé jednání většího a silnějšího souseda, který - budiž pravdě učiněno zadost - nepatří zrovna mezi ty nejhorší. USA nejsou špatný partner, ale mají příliš silná ekonomická ramena. Stále více Kanaďanů si uvědomuje, že další hospodářské pronikání USA by mohlo vážně ohrozit ekonomickou a později i politickou samostatnost země. Současně Kanaďané vidí, že jejich země a lidé, kteří ji obývají, jsou přece jen natolik odlišní, aby si vytkli jiný ideál, než jakým je dnes americký způsob života. Amerika je mocná a bohatá, je však rovněž zmítána sociálním nepokojem, zločinností, narkomanstvím, levicovým terorismem, mafií, průmyslovou devastací. Kanada je méně bohatá, méně vyspělá, ale je současně mladší, čistší, méně zkažená. Kanada si může dovolit přepych (snad jediná ze všech průmyslově vyspělých zemí masové výroby a spotřeby) a v klidu si rozmyslet kam a jakými cestami chce jít. Může využít všech dobrých zkušeností a vyvarovat se všech chyb a neblahých kroků jiných. Čelní politikové Kanady cítí, že země to nejen udělat může, ale že to učinit musí, nemá-li pozbýt své národní já. Politicky přemýšlivá Kanada si stále více uvědomuje zodpovědnost za budoucnost země, která odjakživa stála před dilematem: samostatnost, nebo splynutí se silnější Amerikou. Dnes je už zřejmé, že myšlence kontinentalismu je v Kanadě odzvoněno. Spolupráce, porozumění a vzájemné respektování práv - takové je krédo představitelů novodobého kanadského nacionalismu, kteří se vyslovili pro novou éru kanadsko - amerických vztahů. Stalo se tak na konferenci o Kanadě, která se konala koncem minulého měsíce na Škole mezinárodních studií Hopkinsovy University v USA. K početnému shromáždění představitelů amerických ských kruhů promluvil podnikatelkanadský ministr energetiky a zdrojů Joe Greene a bývalý ministr financí Walter Gordon. Oba ministři nalili 60 presidentům předních amerických korporací (většina z nich se zájmy v Kanadě) čistého vína. W. Gordon prohlásil, že Kanada bude muset následovat vzoru Mexika a prosazovat do vedení podniků vlastní kanadské kádry a uvažovat o zákonu, který by stanovil minimální účast kanadského kapitálu v podnicích na 51 procent. To by zabránilo tomu, aby kontrolní balík akcií a tím i právo disponovati kapitálem přešel do cizích, zahraničních rukou. Na druhé straně Gordon varoval před horkými hlavami, které .by rády zahraniční kapitál v zemi prostě znárodnily. Takový naivní postup (hodný tak akorát “ekonomických romEmtiků” á la Fidel Castro) Gordon označil za “horší než nemoc samu”. Gordon jasně naznačil, že Kanaďané nemají pochopení pro myšlenku hospodářského pohlcení od Američanů tak jak ji nezakrytě propaguje bývalý stát- Pokračování na str. 2 XXII. KONGRES CSNS VE WINNIPEGU RESOLUCE ČSNS V KANADĚ XXII. kongres Československého Národního Sdružení v Kanadě, konaný ve dnech 16. - 18. května ve Winnipsgu, v provincii Manitobě, zdraví srdečně všechny demokraticky smýšlející Čechy, Slováky Podkarpatské Rusíny v Českosloa vensku i v zahraničí. ČSNS, jako vrcholná organizace Čechů, Slováků a Podkarpatských Rusínů v Kanadě, která již déle než třicet let hájí jejich zájmy, neztrácí se zřetele osud našich bratří a sester v Československu, kde diktatura fašistická byla - po druhé světové válce - nahrazena stejně zhoubnou diktaturou rudou, řízenou moskevskou centrálou mezinárodního komunistického hnutí. V době, kdy Sovětský Svaz, ve spolupráci s čsl. komunistickou stranou a loutkovou vládou Československa uzavřel smlouvu o “přátelství a vzájemné pomoci, umožňující okupantům neomezenou moc nad osudem čsl. lidu, V době, kdy uplatňování ‘Brežněvovy doktríny” legalizuje jakoukoli formu sovětské intervence do vnitřních záležitostí satelitních států, V době, kdy jsme znovu svědky zákeřné komunistické agrese na Středním východě, v Indočíně a v jiných oblastech světa, V době, kdy pátá kolona rozvrací společnost a inscenuje násilné demonstrace, zvláště na severo - americkém kontinentě, zneužívajíc některých studentských a odborových organizací, stále věříme v zásady svobody, demokracie a spravedlností, z nichž se před více než sto lety zrodila kanadská federace a před více než 50ti Československá Republika. S úzkostí pozorujeme, že tyto zásady jsou stále více ohrožovány. Z vlastních zkušeností známe cíle a metody mezinárodního komunismu a proto je naší povinností varovat svobodný svět před těmito komunistickými metodami. Pozorovali jsme, že část neinformované nebo politicky nezkušené veřejnosti reagovala na obranná opatření Spojených Států okázalými protesty a demonstracemi, zatímco obsazení Československa sovětskou armádou nevyvolalo žádnou podobnou akci. To nasvědčuje tomu, že tu nejde o spontánní nesouhlas, ale o plánovanou akci, směřující k rozvracení demokratické společnosti. Jsme vděčni vládě a lidu Spojených Států za jejich oběti přinášené k ochraně demokracie a k zastavení komunistické rozpínavosti. Žádáme, 1. aby s československého území byly odvolány všechny vojenské jednotky cizích států, 2. aby v Československu byly provedeny svobodné volby pod účinnou mezinárodní kontrolou. 3. aby t. zv. “Brežněvova doktrína” byla odsouzena jako neslučitelná s mezinárodním právem a jako hrubý zásah do vnitřních poměrů suverénního státu. Oceňujeme úsilí kanadské vlády o zachování mezinárodního práva a řádu jak se projevilo zejména v jejím zásahu za jednání Spojených Národů o okupaci Československa roku 1968 a doufáme, že i nadále využije svého vlivu k zajištění práva sebeurčení i malých národů. Bezpečnost a svobodu Kanady ohrožuje každá komunistická agrese a násilí kdekoli ve světě. Dožadujeme se, aby komunikační prostředky informovaly úplně a všestranně a aby jich nebylo zneužíváno k rozvracení demokratického řádu. Konstatujeme, že i státní rozhlasová společnost CBC neplní své poslání naprosto objektivně a že přílišnou pozorností věnovanou činnosti levicových extrémistů překrucuje jejich význam. Pozorujeme, že některý kanadský tisk, rozhlas a televize kritizují často nevybíravě politiku Spojených Států, zatímco projevují naivní, často až směšný obdiv k Sovětskému Svazu. ČSNS v Kanadě zve ke spolupráci všechny Kanaďany a všechny demokratické etnické skupiny ke společné obraně svobody a práva všude na světě. V duchovní jednotě s našimi bratry a sestrami v Československu, slibujeme, že ve svém úsilí neustaneme, dokud se do naší vlasti nevrátí skutečná svoboda, právo spravedlnost pro každého řádného a občana. ČSNS v Kanadě. cai-iiŤ»» Václav Majer: ZA DR. A. PROCHÁZKOU Často, v poslední době bohužel příliš často, navštěvuje náš československý demokratický exil neúprosná smrt a odvolává v nenávratno muže a ženy, jejichž celý život byl zasvěcen pravdě, právu a spravedlnosti i zápasu za svobodu lidu své rodné země. Takovým člověkem byl a takový život žil i universitní profesor Dr. Adolf Procházka, který nečekaně a náhle zemřel v pátek 8. května v New Yorku. Letos v srpnu by se byl dožil sedmdesáti let svého života. Adolf Procházka se narodil 5. srpna 1900 v Napajedlích na Moravě. Celou duší i srdcem byl Moravanem, avšak současně byl i celou duší Čechoslovákem, uvědomělým humanistou a demokratem, člověkem dobrým, poctivým a spravedlivým. Jeho úmrtím odchází z československého politického a národního života i z řad československého demokratického exilu velká osobnost. Náležel k té šťastné generaci Čechů, Moravanů a Slováků, která dokončovala svá studia po říjnu 1918 a politicky rostla v demokratické republice, avšak i k té osudem poznamenané generaci, která velkou část svého života byla donucena prožiti v exilu. Exulant Adolf Procházka prožil v exilu více než 27 roků svého života; pět let v době, kdy naše země byla porobena nacisty a více než 22 roků co je porobena komunisty. Otec dr. Adolfa Procházky, JUDr. Adolf Procházka byl významným moravským politikem a po vzniku republiky až do roku 1939 senátorem za stranu lidovou. Tak se stalo, že i jeho syn Adolf se o veřejné věci zajímal od svého mládí. Již v roce 1935 kandidoval do parlamentu za čs. stranu lidovou na Olomouckú. V lednu letošního roku uveřejnil dr. Procházka, pod nadpisem “Památce mého otce”, něco ze svých pamětí a mimo jiné napsal: “Vstoupil jsem do politiky po příkladu svého otce v tom směru, že jsem v politice viděl službu lidu - tak jako on ji viděl - tedy povinnost, že jsem chtěl sloužit logicky vybudovanému a co možná universálně přijatelnému programu.” A na oslavě 28. října, konané v roce 1967 v Clevelandu, řekl: “ . . . Naše republika je pokračováním Českého státu a Velkomoravské říše, jež byly na mapě Evropy již před více než tisíci lety. Tudíž naše státnost je jedna z nejstarších v Evropě. Tato skutečnost ať nám dá sebedůvěru a víru v trvání našeho státu, ale současně ať je pro nás výzvou ku zvýšené odpovědnosti. Ve své politické práci jsme zodpovědní generacím našich předků ... a v ní cítíme svou odpovědnost vůči těm, kdož přijdou po nás.” Takové bylo životní a politické krédo dr. Adolfa Procházky, universitního profesora, právníka a politika, člena československých vlád v době od dubna 1945 až do února 1948, poslance Národního shromáždění a od jara 1948 československého exulanta. Jeho činnost a práce v současném československém demokratickém exilu je dobře známa. Byl jedním z iniciátorů a spoluzakladatelů Rady svobodného Československa a později i Výboru pro svobodné Československo, jehož byl až do své smrti jednatelem. Přednášel, psal články, povzbuzoval slovem i písmem a věřil neochvějně, že Československá republika bude opět svobodná, demo-' kratičká a nezávislá ve svobodné a sjednocené Evropě. Dlouhou řadu let byl předsedou Křesťanské demokratické unie střední Evropy, zúčastnil se mezinárodních kongresů křesťansko - sociálního demokratického hnutí ve svobodném světě a zastupoval Křesťansko - demokratickou Unii ve Shromáždění porobených evropských národů (ACEN). Politické projevy dr. Adolfa Procházky v plenárních schůzích ACEN měly vždy vysokou úroveň a od samého vzniku ACEN, podílel se vynikající měrou na práci Generálního výboru ACEN a na činnosti jeho komisí. Dr. Adolf Procházka nám bude scházet; zpráva o jeho náhlé a nečekané smrti bude přijímána s žalostí a smutkem nejenom v exilu a mezi jeho mnoha přáteli v zemích svobodného světa, ale i v jeho porobené vlasti. Budiž mu věčná památka. Manželka dr. Procházky zemřela v exilu před několika lety. Jejich dvě dcery žijí rovněž v exilu v Americe. Vyslovujeme jim i ostatním příbuzným a přátelům dr. Adolfa Procházky, hlubokou soustrast. (íiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiimiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiuiuiiiiiiiiini SKVĚLÝ ČS. MAJÁLES Jarní MAJÁLES, tradiční representační společenská událost čs. krajanské obce ve Washingtonu, D. C., měl letos opět krásný úspěch. K úspěchu blahopřáli uruguajský velvyslanec Hector Luisi, kongresman Lionel Van Deerlin, býv. Eisenhowerův ředitel rozpočtu Percival Brundage, sestra býv. vice - presidenta Humphreýho, paní Frances Howard, paní Marcella Dupont, federální soudce E. Steel, admirál Harold Baker, švýcarský vojenský attaché René Hubert, p. Raymond Laugel, šéf úřadu pro uprchlické a immigrační záležitosti ve State Departmentu a j. Z našich čs. přátel mezi nás zavítali velvyslanec Dr. Jan Papánek, Dr. Jaroslav Němec, předseda Společnosti pro vědy a umění, plk. Alexander Hess z New Yorku, Dr. Frank Novák z Belcampu, Dr. Igor Lomský z Baltimore a j. V Y H'ÁSENIE Československej národnej rady americkej k zvolanému zjazdu Slovákov v zahraničí. Československá národná rada americká, ktorá združuje vo svojom lone značnú časť amerických občanov slovenského pôvodu prostredníctvom svojich miestnych odbočiek i prostredníctvom slovenských organizácií (Slovenská obec sokolská v Amerike), sa dozvedela z krajanskej tlače, že predstavitelia niektorých slovenských spolkov vo Spojených štátoch a v Kanade spolu s nikekoľkými súkromými osobami zvolali zjazd Slovákov v zahraničí na 19. až 21. júna 1970 do New Yorku. Podľa zverejneného oznámenia účelom zjazdu je vytvoriť “trvalú slovenskú svetovú organizáciu, ktorá by tlmočila slobodnú vôľu Slovákov.” Účel zjazdu a cieľ založiť sa majúcej organizácie je teda taký, že predpokladá účasť na vzniku a na vedení organizácie všetkých slovenských organizácií a všetkých Slovákov bez rozdielu náboženstva a politického zafarbenia. Len takto vytvorená organizácie by mohla byť reprezentatívná a mohla by sa stať legitimným tlmočníkem slovenských krajanov a exulantov. To konkrétne znamená, že o účasť na zjazde a o členstvo v organizácii mali byť požiadané aj slovenské organizácie, združené Československej národnej rade amev rickej a malo sa pamätať aj na zastúpenie amerických občanov slovenského pôvodu organizovaných v odbočkách našej organizácie. Prípravný výbor proponovaného zjazdu na to však nepamätal. Naopak vyhlášením kriteria, že len slovenské (to ešte nie všetky) organizácie boh pozvané na zjazd, zastúpenie spomenutých organizácií a našich členov slovenského pôvodu zásadne vylúčil. Preto organizácia takto vytvorená nemôže byť reprezentatívnou a nemôže tlmočit slobodnú vôlu všetkých Slovákov. Ale odhliadnúc od tohoto zásadného nedostatku pre vytvorenie demokratickej a reprezentatívnej organizácie, domnievám sa, že zvolanie zjazdu je vôbec nevhodné. Lebo sa hádame správne domieváme, že v čase, keď stará vlasť všetkých amerických občanov slovenského a českého pôvodu je v takom tragickom postavení, že je skolonizovanou krajinou sovietskymi okúpaniami, treba všetky demokratické a konštruktivné sily slovenského a českého pôvodu na severoamerickom kontinente skôr združovať ako rozdělovat’ a triedit podlá národného kurzu. Obáváme sa, že nová a nedemokratickým spôsobom vytvorená organizácia ešte len prehĺbi existujúce rozpory v našem krajanskom živote a na škodu trpiacého ľudu doma oslabí váhu krajanskej reprezentácie vo slobodnom svete. Keď vyjadrujeme toto stanovisko, zároveň dávame na vedomie, že v lone Československej národnej rady americkej sú všetky predpoklady a otvorené dvere ku konštruktívnej spolupráci všetkých občanov slovenského a českého poôvodu bez ohľadu na náboženské vierovyznanie, spoločenského postavenia a politické presvedčenie. A k tejto spolupráci pozývame všetkých ľudí dobrej vôle a demokratického presvedčenia aj pri tejto príležitostí. Československá národná rada americká. - James Krákora, předseda - Dr. Vlastislav Chalupa, tajemník Dr. Mikuláš Ferjenčík, Ing. Štefan Papánek, Adolph Čierny - slovenští členové předsednictva. V Chicagu, v máji 1970. - GENERAL ANDERS MRTEV - Před uzávěrkou listu se dovídáme, že v Anglii zemřel ve věku 77 let statečný voják, bývalý velitel polských armád, které bojovaly po boku spojenců generál Wladyslaw ANDERS. Byl pohřben 23. května 1970 na Polském vojenském hřbitově v Monte Casinu v Itálii.