Naše Hlasy, 1971 (XVII/1-52)

1971-01-09 / No. 1

DIRECTED BY EDITORIAL BOARD PUBLISHED WEEKLY AND PRINTED BY ' OUR VOICES", PUBLISHING CO., 77 FLORENCE STREET, TORONTO 3, ONTARIO CANADA. - PHONE 536-3997 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF CUR VO'CE No. 1. (698) XVII. NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY SECOND CLASS MAIL REGISTRATION No 1928 January 9. 1971 NOVOROČNÍ POSELSTVÍ Václav Majer Shromáždění porobených evrop­ských národů (Assembly of Capti­ve European Nations - ACEN), po­sílá své upřímné pozdravy a blaho­přání porobenému lidu Bulharska, Československa, Albánie, Eston­ska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Pol­ska a Rumunska. Pohlížeje zpět na vývoj poslední­ho roku vidíme, že touha žiti svo­bodně, je v zemích východní a střed­ní Evropy, manifestována nezmen­šenou silou a přináší komunistic­kým režimům, které nejsou schop­ny uspokojiti národní, kulturní, so­ciální a hospodářské potřeby lidu, četné problémy. Revolty lidu a změ­ny v komunistickém režimu v Pol­sku, jsou dalším důkazem bankro­tu komunistického systému. Mezi vzdělanci ujařmených náro­dů, zvláště také v Sovětském sva­zu, projevuje se nespokojenost a vření. Jsou slyšet hlasy požadující svobodu. Dobře známý sovětský spi­sovatel Andrej Amalrik, veřejně projevil pochybnosti, že Sovětský svaz přetrvá rok 1984 a proto nyní Amalrik trpí v sovětském vězení. Slavný autor Alexander Solženi­­cyn, jehož díla jsou publikována na Západě, mohou býti v Sov. Sva­zu rozšiřována a čtena jenom tajně, nemohl jeti do Štokholmu převzíti osobně Nobelovu cenu. Četní sovět­ští intelektuálové, mezi nimi i slav­ný čelista Mstislav Rostropovič a fysik Andrej Sakharov, testovali proti omezování ostře pro­Solženi­­cynových práv. Andrej Sakharov je také jedním z iniciátorů Výboru pro lidská práva, jehož cílem je ochra­na práv a svobody člověka. Sověty mají ovšem také mnohé problémy mezinárodní, z nichž zvlášt zlověstný je konflikt s ko­munistickou Čínou. Je naším hlubokým přesvědče­ním, že nezlomitelný duch člověka nemůže býti na trvalo potlačen. Ko­munističtí byrokraté držící otěže vlády nad ujařmenými národy, ne­budou schopni udržeti svoji moc do nekonečna. Stará sebedůvěra ko­munistických vládců byla značně otřesena a nejistoty oslabuje komu­nistické režimy. Svoboda a sprave­dlnost na konec zvítězí. V pevné víře, že svoboda je při­rozeným právem člověka, Shromáž­dění porobených evropských náro­dů, opakuje na počátku Nového ro­ku 1971, svůj pevný závazek, že bu­de ve svobodném světě pokračovat jako mluvčí Vaší touhy po svobo­dě a národním sebeurčení. Naším cílem je urychliti Advent spravedl­nosti a svobody v našich zemích. Nechť duch doby vánoční je s Vá­mi po celý rok 1971 a nechť Vám přinese osobní štěstí a spokojenost. oooeeeeooaaeagoaBeaaQBgaaagaaggggggagggagagJLgjLgJLajLgJLgs'rrBirrrraTrrrrgTrinnnnnnnnrinnr KOMUNISTICKÉ REŽIMY UMRTVU1Í LIOSKÁ PRÁVA Dvacáté druhé výročí Deklarace lidských práv, bylo vzpomenuto na veřejném zasedání Generálního vý­boru Shromáždění porobených ev­ropských národů (ACEN), dne 10. prosince 1970 v New Yorku. Člen československé delegace ACEN Otta Rambousek, posrpnový československý exulant, který strá­vil téměř 15 roků svého života, v komunistických věznicích, promlu­vil na základě svých zkušeností o nelidských podmínkách, které exi­stují v komunistických kriminá­lech. V závěru svého otřesného svě­dectví prohlásil: “Popisovať zvěrstva a násilí, kte­rá jsem v komunistických vězni­cích a pracovních táborech zažil a jichž jsem byl svědkem je lidsky nemožné. Je třeba si uvědomit, že stejná zvěrstva jsou komunisty pá­chána na nevinných lidech všech porobených zemí střední a východní Evropy.” Člen polské delegace Bolesláv Biega předložil obšírnou a dobře dokumentovanou zprávu o umrtvo­vání lidských práv v komunistic­kých zemích střední a východní Ev­ropy a navrhnul příslušnou reso­­l^ci, která byla jednomyslně schvá­lena a předložena organisaci Spoje­ných národů v New Yorky. NOVÉ OTŘESY ZEMĚ Valerie Bílá 19. prosince 1970 Na sklonku roku dochází v Pol­sku ke krvavým demonstracím. Je­jich příčina, patrně pravdivá, uvádí v silném zvýšení cen potra­se vin. To alespoň byl základní popud, který před pěti dny vyslal do ulic Gdansku a dvou dalších větších měst rozzlobený dav volající po sní­žení cen. Je pravda, že i před ozná­mením nového nařízení byla život­ní úroveň velmi nízká i v poměru k sousednímu východnímu Němec­ku. Postupem času nepokoje se rozší­řily do Štětina, kde pokračovaly až téměř do dnešního dne. Béře­­me-li v úvahu nespolehlivost úřed­ních zpráv ze satelitních /zemí, za­ráží dosah vylíčení situace z úst samého ministerského předsedy Cy­­rankiewicze, jenž vyzýval ke klidu a současně hrozil drakonickými zákroky. Další zprávy podložené částečně líčením korespondentů zahranič­ních novin a kanceláří jakož i oči­tých svědků se shodovaly v tom, že vyběžky a důsledky demonstra­cí zasáhly životní nervy země spo­jující hlavní město Varšavu s ohni­skem neklidu v přímořských ob­lastech. Nezaručené zprávy mluvi­ly i o stávkách ve Slezsku. Celkový ráz demonstrací se znač­ně odchýlí. projevovaly' v od způsobu jakým se různých případech nepokojů a povstání za železnou oponou, dokonce i za polského po­vstání v roce 1956. Pálení, ničení a nevybíravá destrukce nejen růz­ných předmětů, ale i celých budov a objektů upomíná spíše na rasové a studentské nepokoje v amerických městech. To vysvětluje mnohé, co se nedá opsali pouhou nespokoje­ností s hospodářskou situací a zkla­máním nad hubenými dny chmuří­cími již nastávající vánoční svátky. Realističtí vykladači vývoje v ob­lasti sovětského impéria nevidí v nej bližších letech nějakou revoluci, ať již v jednotlivých satelitech či dokonce v samém Rusku, ba vylu­čují právě úspěch nějaké částečné revoluce bez zhroucení střediska moci v Moskvě. A toto zbožné přá­ní vidí splněné jen naprostí snílko­vé nechápající dosah moci sovět­ského vládního aparátu. To vše ovšem neznamená klid a útěchu, i víru v budoucnost neru­šeného vývoje, pcrity to mužů řídí­cích osudy sovětské říše zrcadlící se ve zpupnosti stavěné na odiv celému světu. Intermezzo českoslo­venského jara bylo přehlušeno tre­stnou invasí a západní svět ochotně pozapomněl. Ani přestřelky na oín­­sko-ruských hranicích neotřásly se­bevědomím moskevských stratégů. Posledních několik let nenasytná žravost žene Sověty do oblasti středo mořské, kde si slibují laciné úspě­chy v rozdmýchávání nepřátelství mezi Araby a Israelity. Ani blesku-rychlá porážka Arabů ve válce roku 1967 a rozdrcení nákladné a moder­ní obrany tak štědře Egyptu poskyt­nuté, nezastaví sovětské usurpá­­tory. Pradávný sen sněný již v době carů se zdá na dosah ruky. Mořská spoj z Černého moře Bosporem do Středozemního moře a Rudým mo­řem přímo do Indického oceánu sli­buje ovládnutí kýžených prostorů dosud uzavřených komunistické roz­pínavosti. Proto Sověty neskrblí tanky ani raketami na podporu Egypta a posílají k jejich obsluze desetitisíce techniků a mužstva. Vě­dí dobře, že Egypťané nejsou sami schopni úkolů* 1 moderní války. A moskevští mocipáni svou známou taktikou jednoho kroku dozadu a dvou dopředu vyzývají hrozící pří­šeru nukleární války se Spojenými státy. Jak do tohoto celkového nákresu konečné vlády nad světem zapadá nynější polská epišoda? Nepříliš vhodně. Moskevští vládci stěží mo­hou přeslechnout podzemní dunění ozývající se z polského prostoru. Intensita demonstrací svědčí o vý­bušnosti situace v zemích uměle udržovaných v poslušnosti přesilou policie a tanků. Zprávy o ruských tancích hromadících se na hrani­cích mezi Československem a Pol­skem jakož i o posilách ruského voj­ska dokreslují způsob řešení neví­taných povstání. Že však politický vývoj nepřízni­vý mezinárodním stykům a záplet­kám nedá na sebe dlouho čekat po čistě hospodářském neúspěchu, tom svědčí právě během psaní to­o hoto článku docházející zpráva, že sekretář polské komunistické stra­ny Wladyslaw Gomulka odstoupil. I když se tedy Sovětům podaří na­prosté potlačení nepokojů v Polsku, což se dalo předvídat, takovýto se­bemenší výkyv z klidného socialis­tického soužití opět jednou dá vy­niknout biblickému písmu na zdi, jež hrozí a varuje. Záběr z manifestace torontských Poláků, které se zúčastnili i solidární Čechoslováci, hlavně bývalí političtí vězňové. REDAKCE A VYDAVATELSTVÍ ‘NAŠE HLASY” SRDEČNÉ DEKUJE VŠEM JEDNOTLIVCŮM I ORGANIZACÍM A FIRMÁM ZA VÁNOČNÍ I NOVOROČNÍ GRATULACE A MILÉ POVZBUZUJÍCÍ DOPISY Z CELÉHO SVĚTA. * ČTENÁŘI - KRAJANÉ, a považuji za vhodné vás seznámit s plány snaham. kolem týdeníku NAŠE HLASY pro letošní rok. NAŠE HLASY zůstávají i nadále nehono­­rovaným, nezávislým demokratickým týde­níkem určeným československé exilové ve­řejnosti v celém svobodném světě. Jejich rozsah zůstává rovněž nezměněn - šest, vý­jimečně osm stran. Polit, cká orientace je protikomunistická. Podepsané články však - maji-li potřebnou faktolog.ckou, literární a aktuální hodnotu - nemusí vyjadřovat mí­nění redakce a vydavatelství, nesmí však sloužit cílům poškozujícím čs. demokratický ex.l. Přispěvatele žádáme o dodržování něk­terých pravidel nutných k ot.štění příspěv­ku. Články je nutno psát na stroji ob řádek po jedné straně papíru. Dále je nutná lite­rární a gramatická úroveň, přiměřená délka a aktuálnost. Kromě nejnutnějších oznáme­ní o krajanských akcích a činnosti budeme otiskovat pouze příspěvky zaslané výhradně pro NAŠE HLASY. Redaktor odpovídá za výběr příspěvků - až do odvolání k vydavateli _ o v nutném případě má právo na zkrácení. Konečně prosíme čtenáře i dopisovatele aby pamatovali na to, že noviny děláme po zaměstnání a ve skrovných poměrech, proto aby netrvali na osobní korespondenci jakéhokoli druhu, kromě nejnaléhavějších případů. JIŘÍ PETERKA - za redak:i. Zaplatil jste předplatné na Naše hlasy? Z TORONTA Přítomnost televise a reportérů hlavních torontských deníků svěd­čily o zájmu kanadských oficiál­ních míst okolo života početných etnických menšin v této zemi. Tentokrát šlo o protestní demon­straci torontských Poláků, v jejichž vlasti proběhly v minulých dnech prudké pouliční boje, jež si vyžá­daly většího počtu mrtvých. Bezprostřední příležitost k tomu­to protestu, jenž byl ostatně veden tak, aby nikoho nepohoršoval, dal konsul nynější loutkové vlády ve Varšavě, který provokativně uspo­řádal v jednom z torontských ho­telů recepci a pozval na ni kanad­ské komunisty. Kanada jako demo­kratický stát poskytuje svým obča­nům neomezenou možnost myšle­ní a činnosti ve spolcích i politic­kých stranách. Tento aspekt typic­ký i pro ostatní vyspělé země na zá­padě má nedostatek v tom, že umožňuje vnějším nepřátelům ide­ologickou diversi, jež se navenek projevuje mnohem hůře, než pou­hou existencí komunistické strany Kanady. Komu jsou známy aspoň částečně hrůzné zločiny bolševiků, tomu je zřejmá i pravá podstata a cíle jejich poslušné odbočky v Ka­nadě. Nejlepší znalosti mají a teorii to­hoto problému ovládají ovšem ti, kteří část svého života prožili v re­žimu, kde komunismus dosud bez­ohledně šlape po základních lid­ských právech a nedovoluje těm, kterým krvavě vládne, projevit se­bemenší nesouhlas. Uprchlíci z porobených zemí střed­ní a východní Evropy vidí zřetelně rostoucí nebezpečí jež hrozí svo­bodným zemím. Proto varují při každé příležitosti všechny nevědo­mé a lhostejné. SVOBODU JE TŘEBA SI HLÍ­DAT A BYT PŘIPRAVEN JI I BRÁNIT. TEN, KDO SE O NI DENNĚ NESTARÄ, TEN SI JI ANI NEZASLOUŽÍ. Proto se v pondělí 28. prosince večer ve středu Toronta sešlo ně­kolik desítek Poláků i příslušníků jiných etnických skupin se zemí podmaněných SSSR a transparenty a hodinovým pochodem kolem mís­ta, kde se recepce měla konat, pro­testovali proti diktátorskému reži­mu rozšiřovanému z Moskvy. T. V. zpravodajství ještě téhož večera přineslo záběry, noviny příštího dne krátké zprávy, foto a komentáře. Pořadatelé - představitelé polské­ho exilu - děkují všem za přítom­nost a podporu a slibují svou spo­luúčast při podobných akcích pořá­daných osatními exilovými skupi­nami. J. Peterka

Next