Naše Hlasy, 1971 (XVII/1-52)

1971-01-16 / No. 2

DIRECTED BY EDITORIAL BOARD PUBLISHED WEEKLY AND PRINTED BY "OUR VOICES", PUBLISHING CO., 77 FLORENCE STREET, TORONTO 3, ONTARIO CANADA. — PHONE 536-3997 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF OUR VOICE No 2. (699) XVII. NEZÁVISLÍ ČESKOSLOVENSKÍ TÝDENÍK INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY SECOND CLASS MAIL REGISTRATION No 1928 January 16. 1971 ČERNÝ DEN SOVĚTSKÉ JUSTICE Valerie Bílá Je třeba si zapamatovat den 31. prosince 1970. Tento den zazname­nává přelom v totalitních zvyklo­stech Sovětské unie. Tohoto dne by­lo vyslyšeno odvolání dvou židů od­souzených na smrt při zakončení procesu proti nařčeným uchvatite­lům letadla. Jméno soudu: soud le­ningradský. Nebyla to jen jedna episoda z mnoha episod komunistických ukrutností, ale mohla se jí stát za normálního vývoje sensačního pro­cesu proti obviněným z plánované­ho přepadení a únosu letadla, jež je mělo zanést do Israele. Nebylo na závadu, že obžalovaní nebyli při­stiženi při činu, neboť sovětské pa­ragrafy trestají též úmysl zločinu. To jen dokresluje druh spravedli­vosti, jak jí rozumějí sovětské práv­ní instituce. Lze přičísti zvláštnímu řízení osu­du, že leningradský případ, první to mezi dalšími procesy, které jsou v programu proti obviněným z plá­novaného únosu letadla, nezpečetil rozsudek smrti dvou odsouzenců. Z jedenácti obžalovaných bylo to­tiž devět židovského vyznání. Z nich dva byli odsouzeni na smrt, ostatní včetně dvou nežidovských obžalovaných na dobu 4 - 15 let v pracovním táboře. Odvolání z roz­sudku vyneseného těsně před Váno­cemi bylo určeno na 31. prosince, ač jinak lhůta odvolání k Nejvyššímu soudu bývá mnohem delší, až 6 týd­nů. Ze zaručených pramenů se sdě­luje, že již během odvolacího říze­ní přišel přímo z Kremlu pokyn, jak má znít rozsudek. Tento rozsudek se vymykal všem dosavadním zvyk­lostem sovětského soudnictví: dvě­ma odsouzencům na smrt byl trest snížen na 15 let v pracovním tábo­ře, ovšem nelidsky zostřených, ostatním třem byla lhůta v táboře snížena, šesti však ponechána jak původně určena. Co přimělo sovětské vládce k zá­kroku, jenž nemá předběžného v dějinách komunismu? Vždyť židé byli tradičně obětním beránkem zvůle ruského režimu, dědictví to carského antisemitismu vybrouše­ného na ještě krutější teror a Sa­dismus. Proč nemohl proběhnout první z leningradských procesů po­dobně jako někdejší procesy proti židům obžalovaným z různých do­mnělých zločinů hospodářského, po­litického neb jiného druhu, kdy bez slitování hlavy padaly? (Vzpomeň­me na soud proti lékařům v letech padesátých.) Proč to velké mlčení kolem toho­to soudu, jehož průběh byl zamlčen jak v tisku tak v sdělovacích pro­středcích a jehož výsledek byl sdě­len s neobvyklou stručností? Vž­dyť soudy proti jedincům již i ji­nak pranýřovaným v zemi pogromů a úředně řízeného protižidovství, byť i v novější době pod jménem proti sionismu, měly přece být uži­tečným divadlem pro ostatní lid ja­ko náhrada za chronické nedostat­ky různého druhu, hlavně pak svo­body. Popud k nebývalému odbočení od zakořeněných procedur vlastních sovětskému policejnímu ústrojí, da­la bouře protestu burácející ze ze­mí svobodného světa. Již po delší dobu tam docházelo k demonstra­cím proti nelidskému útlaku židů v Rusku, kieři nyní byli pronásle­dováni nejen za obvykle vymyšlené přečiny, ale i za pouhý úmysl emi­grovat. Množily se případy, kde by­li zatčeni židovští jedinci, kteří po­dali žádost o emigraci a jiní, kteří dělali propagandu pro Israel. V při­pravovaných soudních řízeních Leningradu znovu se pak objevuje v nařčení z protistátní činnosti, ten tak osvědčený termín rozlícené bo­hyně sovětské spravedlnosti. Když byl vynesen rozsudek smrti proti dvěma obviněným, došlo k de­monstracím nebývalé intensity ve všech větších městech svobodného světa. Zúčastnili se jich nejen židé, ale též jedinci ostatních vyznání, kteří doposud nechápali dosah tra­gedie, jež se odehrává za železnou oponou od samého počátku komu­nistické nadvlády. Tragedie to, jež zachvátila miliony nevinných lidí, ať již příslušejí tomu neb onomu vyznání, té neb oné národnosti. Pří­slušníci židovské víry mají ovšem silnější porozumění pro utrpení pod­maněných menšin sovětského im­péria, neboť paměť vyhlazení mili­onů židů za doby hitlerismu nepře­stala drásat nitro přeživších a po­zůstalých, i jejich potomků. První proces v Leningradě i dal­ší připravované soudy jež jasně mí­ří téměř výlučně proti židovským obžalovaným, patrně věští další krů­ček ke konečnému řešení židovské otázky v nějaké formě neméně dra­stické než bylo řešení nacistické. Zatvrzelost ruských úřadů vůči pro­sbám o povolení emigrace do Israe­le jen přidává na váze těmto oba­vám. Ustoupil-li tentokrát sovětský režim nátlaku zvenčí, peticím růz­ných význačných osobností a orgá­­nisací, i demarším vládních autorit západních demokracií, znamená to nebývalé vítězství světového veřej­ného mínění. Nyní vyvstává otázka, zda v Moskvě naoude převahy sek­ce hledající dorozumění s okolním světem, tím ovšem klestící cestu úpadku komunistické filosofie, či sekce trvající na theorii bezohled­ného uchvácení nadvlády nad ce­lým lidstvem. JE TO ZLOM? VLAŠTOVČÍ hnízdo Není to dávno, co jsme v našem listě zakončili vzrušující příběh sovětského špiona Kaarlo Tuomi­­ho, který vycházel pod nadpisem KGB. Jelikož příběh, jenž je podkladem knihy “KGB” washingtonského no­vináře Johna Barrona, která má teprve v budoucnu vyjít tiskem, se setkal s živým zájmem čtenářů, rozhodh jsme se sáhnout po nemé­ně vzrušujícím příběhu, jehož hlav­ním “hrdinou” je tentokrát přísluš ník KGB Krotkov a obětí francouz­ský vyslanec v Moskvě Maurice Dejean. Příběh, stejně jako před­chozí, je od začátku až do konce skutečný, právě tak jako de Gaul­le, Chruščov, Pasternak a ostatní, o nichž je v něm zmínka. Jsme pře­svědčeni, že nám mnohým, a nejen nám, bude poučením, co se děje ve světě - a třeba i právě kolem nás, aniž bychom to tušili: teroristé v Quebecu, brazilští, v poslední do­bě baskitští a bůhví kteří ještě, to všecko je jejich práce. Školí-li se oni, aby se stali agenty, musíme se školit tím víc my všichni, aby­chom jejich záměrům zabránili. Aby skončili tak, jako Tuomi, Mata Hari a o něco jinak než Carbonneau et compagnie. Neuškodí, ocitujeme-li při té pří­ležitosti jeden dva odstavce před­mluvy k “Hnízdu”, otištěné v mě­síčníku READER’S DIGEST, srpen 1970: ve zhuštění jde především o sexuální nástrahy položené fran­couzskému vyslanci, o podrobno­sti,jež byly léta drženy v tajnosti. Teprve po měsících vyčerpávajícího výzkumu byli lidé z DIGESTU s to vyjiti s historií navenek. Jde o nejdramatičtější ze všech případů a rovněž nejvíc odhalující, neboť podrobnosti byly získány přímo z “kuchyně KGB. Obětmi této opera­ce byli Francouzi, mohlo však stej­ně dobře jít o diplomaty kterékoliv jiné národnosti. Qdborníci kontrašpionáže, kteří se denně střetávají se sovětským systémem - máme na mysli cizí náv­štěvníky, kulturní turné etc., jsou názoru, že by celý svět měl vědět o tom, co se přihodilo Francouzům v Moskvě. Jak říká expert jisté evrop­ské obranně-zpravodajské služby: Uveřejnění historie způsobí osob­ní rozpaky málo lidem, zato mnoho jiných zachrání od osobní tragedie. ’’Vlaštovčí hnízdo” budeme otiskovat počínaje některým z příštích čísel. Richard Hanzlík Sověti, vaše umění je jen okupovat, tyranisovat a vraždit. - Praha 1968. Hledá se Jarmila KHAMLOVÁ a Darina TORMOVÁ - údajně nyní v Kanadě. O sdělení jejich pobytu prosí Pavel Kačírek, jehož ad­resa je: JENS BAGGESENSVEJ 688210 - ARHUS V DANMARK. NAUČ NAS POČÍT ATI DNO NAŠICH” Novoroční úvaha. Motto: “Všech dnů let našich jest sedmdesáte, nebo jestli kdo silnější­ho přirození osmdesáte let a i to co nejzdárnějšího jest v nich, práce a starost, nauč nás počítati dnů na­šich, abychom uvodiii moudrost v srdce.” Žalm 90, 10-12. Většinou jsme výbornými počtáři a to od našich školních let. A za pomoci moderních počítacích strojů - kompjůtrů - dokážeijie spočítat všechno. Počet pohybů křídel vče­ly, rychlost rostoucího květu, vzdá­lenosti planet ve vesmíru, hloubku měsíčních kráterů atd. Jen na jedno nestačí naše počtářské umění. Ne­jsme schopni spočítat délku vlast­ního života. Víme, že někteří lidé se dožívají i vysokého věku, ale jaký bude počet dnů našeho vlastního života? Právě jsme vkročili do nového ro­ku 1971. Někdo třeba za zpěvu buj­ných, pijáckých písní jiný třeba ve vážném zamyšlení. Někdo třeba na příliš vratkých nohou, jiný možná na modlitebných kolenou. Každý však podle vlastního vkusu a svo­bodné volby, neboť Bůh nečiní člo­věku násilí. Nikdo z nás nedokáže spočítat, kolik dní prožijeme šťast­ných a kolik nešťastných. Kolik dní budeme opojeni radostmi a krá­sami života a po kolik dní budeme sraženi do prachu těžkými starost­mi, problémy nebo nemocemi. Lid­ské hodnoty a lidská měřítka býva­jí příliš nedokonalá a časná a u vě­domí toho, biblický prorok prosí: “Pane, nauč nás počítati dnů na­šich." Nauč nás, abychom si vážili vlast­ního života, který jsme přijali ja­ko dar, z ťčých rukou. Pomoz nám, abychom pochopili, že i délka naše­ho života je omezená. Veď nás ces­tami našeho života tak, abychom ne­­promarnili dar času, který nám byl odkroj en z věčnosti. Nauč nás, aby­chom nežili život sobecký, ale život prospěšný své rodině, svým přáte­lům svému okolí, svému národu. On nám dá k tomu dary potřebné, které zaslíbil ve svém Slově: “Pojďtež ke mně všichni, kteří pracujete a obtíženi jste, a já Vám odpočinutí dám”. Mat. 11, 28. I když jsme unaveni prací a po­vinnostmi života, i když jsme ob­tíženi vlastními nedokonalostmi, hříchy nebo chybami, kterých jsme se dopustili, nechť nás to nezma­­lomyslní. Pramen síly a požehnání jest připraven. Proto vykročme do tohoto roku ne s planými sliby a se zlatými předsevzetími, ale s pev­ným rozhodnutím vyplnit všech 12 měsíců tohoto roku ovocem vlastní­ho, užitečného, prospěšného života. Nezapomeňme na dvě důležité skutečnosti: 1. Není rozhodující zda žijeme 30, 70 nebo 90 roku života, ale to, čím jsme svůj život vyplnili! 2. Nežijme více pro minulost, ži­jme pro budoucnost - tak, jak to vyjádřil velký apoštol: “Ale to jedno činím, na ty věci, kteréž jsou za mnou zapomínaje, k těm pak, kteréž jsou přede mnou úsilně chvátaje, k cíli běžím, od­platě svrchovaného povolání Boží­ho v Kristu Ježíši.” Rev. S. H. Petr Dne 5. ledna 1971 zemřel v Mon­trealu ve věku 74 let generál Václav Vlček. Jeho vojenská kariéra byla bohatá. Byl ruským legionářem, po návratu působil v čs. armádě, době nacistické okupace se zúčast­v nil osvobozovacích akcí v západní armádě. Po únoru 1948 byl nucen odejít do exilu. Žil až do své smrti v Montrealu, kde se činně zúčast­ňoval krajanského života. odbočka Toronto, pořádá v úterý dne 26. ledna 1971 přednášku - v pořadí třetí - o právním a sociál­ním zřízení v Kanadě. Promluví Dr. J. Frei na téma: Veřejnoprávní pojištění, Pojiště­ní pro případ úrazu v zaměstnání, Pojištění v nezaměstnanosti, Old Age Pension, Canada Pension Plan, Nemocniční pojištění (Medicare), Sociální zřízení a rodinné příspěv­ky. Přednáška se koná v klubovně osady Sv. Václava na 496 Gladsto­ne Ave. Začátek: 7:30 večer. Výbor odbočky s,rdečně zve všech­ny Čechy a Slováky, kteří mají zá­jem o získání základních znalostí v oboru práva a sociálního zřízení v Kanadě. ČSL. SKAUTING V KANADĚ Mikulášská nadílka: kterou po­řádalo Čs. národ, sdružení v Hamil­­toně, byla početně navštívena dět­mi i rodiči. V sále YMCA nadělo­vali Mikuláš, čert i anděl po sta­ročeském zvyku. Skupina Čs. skau­tů a skautek v krojích asistovali Mi­kuláši a zpestřili slavnost písněmi a koledami. Skautská slavnost: nazvaná "po­slední táborový oheň” konala se dne 23. prosince, 1970 v Erindale Secondary School, Clarkson, Ont. Obrovský sál byl plný kanadských skautů, vlčat a nechyběly ani svět­lušky (Brownies). bylo upraveno umělé Uprostřed sálu “elektrické” ohniště (pagoda). Světlo ohně oza­řovalo všechny skautíky a dodáva-, lo trochu romantiky této vánoční slavnosti. Vůdce kanadských skautů Mr. lan Brodrick velmi srdečně uvítal a uvedl delegaci Junáků. Slavnost byla zahájena hymnami - Československou a potom kanad­skou. - Junáci zpívali v češtině “rol­ničky” a “černého muže”. Sklidili bouřlivý potlesk. Také kanadští skauti předvedh svůj hodnotný pro­gram. Při této příležitosti byh naši Junáci slavnostně přijati do okresu "PEEL CENTRAL” a obdrželi do­movenky se symbohckými pěti oh­ni, které zbývá pouze přišít na ru­káv stejnokroje. Tomu se říká pra­vé, skautské bratrství. Nulté číslo: nového časopisu JU­NÁK, v rodné řeči, právě vyšlo v Kanadě. Nový časopis, který je psán opravdu vtipnou formou, praví úvo­dem, že toto nulté číslo je zpraco­váno skauty od Reky Důvěry, růz­ného stáří, bydUště a výsky, své­pomocí a neimportovanými nápady, bez nároků na zásluhy a pochvaly, bez zvuku fanfár atd. objednávky a dary na tiskový fond zasílejte prosím na adresu: JUNÁK, P. O. Box 245, Port Credit, Ontario, Ca­nada. Nedejte si ujít první číslo mimořádně zajímavého časopisu. Zimní podnik: se konal 3. ledna 1971. Junáci se brodili závějemi sněhu, jejich tábor byl nyní úplně zavát. Rozeznávah stopy zajíců a ptáků, které byly ve sněhu dobře vi­ditelné. Poznali krásu zimy. Bylo to cvičení otužilosti a zdatnosti. JUNÁK oznamuje novou adresu, zájemci hlaste se! JUNÁK - Cz. Scouting - Canada, P. O. Box 245, Port Credit, Ont. CANADA. Albatros

Next