Nová Svoboda, leden 1973 (XXIX/1-26)
1973-01-02 / No. 1
Od pivních minul naplno • Dobrý začátek ocelářů třinecké „jedenáctky“ • V 6.2S prvni ocel z kunčické tandemky číslo 4 • TŘINEC—OSTRAVA [Od našich zpravodajů) — Kamkoliv jen pohlédneme, všude se setkáváme s oceli. )sou z ni konstrukce továren i zimních stadiónů, hangárů, lokomotivy, vagóny i kolejnice, lékařské nástroje, hřebíky, klíče, ba i špendlíky. Stále jí není a dlouho ještě nebude dost. Každá tuna je vzácná. I Která pec v Třineckých železárnách VŘSR v Třinci asi bude první, již se podaří vytavit prvni ocel třetího roku této pětiletky? Na tuto otázku se nám již hodinu před koncem loňského roku snažil dát odpověd Jindřich Němeček na podnikovém dispečinku. „Ve třetí ocelárně to zřejmě nebude, neboť tam právě skončily tavby. Ale jak situace vypadá, první šarže nového roku by měla být na druhé ocelárně; bud na jedenácté, anebo na třinácté peci.“ Měl správný odhad. O půlnoci si oceláři potřásli rukama, popřáli vše nejlepšl, na zdraví i na uhašení žízně lokli piva a pak již kolem XI. MB pece nastalo hemžení. V 0.15 hodin 1. ledna 1973 tavič Miroslav Macura ze směny C začal vypouštět zlatěžlutou uhlíkovou neuklidněnou ocel, prv ní třineckou ocel nového roku. Bylo jí přes čtrnáct tun Ještě neskončilo vypouštění z rozžhavených útrob pece a již vrcholily přípravy k nové zavážce. Tavlčský kolektiv z „jedenáctky“ splnil loňský celoroční plán již 18. prosince a letos chce být stejně úspěšný. Třinečtí oceláři chtějí letos na počest 25. výročí únorového vítězství dělnické třídy vyrobit 2 662 000 tun oceli, o 17 tisíc tun více, než jim určuje (Pokračováni na str. 2.f Osádka MB pece č 11, která provedla první tavbu roku v Třineckých lelezárnách. (Snímek Petra Rubala) Proletáři všech zemi,spojte se! DENlK SEVEROMORAVSKÉHO KV KSC ROCNlK 29 (DĚLNICKÝ DENlK 55) CISLOl ★ ★ CENA 50 HAL. ...................... . / j\ /■ r, , LNastupujeme do třetího roku páté pětiletky Novoroční projev presidenlo Ludvika Svobody Drazí spoluobčané, upřímně vás zdravím v první den roku 1973. Ohlédneme-li se na minulý rok, který právě uplynul, můžeme jej hodnotit kladně. Byl to úspěšný rok. Svědčí o tom dobré výsledky v průmyslu, v zemědělství, ve stavebnictví i v dopravě. Také naši zdravotnici, učitelé, pracovníci vědy, kultury, státní správy a služeb vykonali mnoho užitečné práce. Vám všem — dělníkům, rolníkům i příslušníkům inteligence, kteří jste se zasloužili o dobré plněni úkolů loňského roku, chtěl bych vyjádřit poděkování a uznání. Uplynulý rok byl ve znamení dalšího pokroku nejen při vytváření materiálních hodnot, ale i v myšlení našich pracujících, v jejich vztahu k socialismu, k politice Komunistické strany Československa. V této souvislosti bych chtěl zvlášť ocenit rostoucí politickou a společenskou angažovanost naší mládeže. Příznivých výsledků jsme dosáhli především díky tomu, že naši občané plně pochopili a aktivně uskutečňují program XIV. sjezdu Komunistické strany Československa. Úspěchů jsme dosáhli dále tím, že jsme se opírali o všestrannou spolupráci se Sovětským svazem a dalšími socialistickými zeměmi. To se příznivě promítlo jak v upevnění mezinárodního postavení naši republiky, tak v dalším rozvoji naší ekonomiky, vědy, techniky i kultury. V uplynulém roce jsme se u příležitosti slavných výročí Sovětského svazu spolu s našimi přáteli upřímně radovali z jejich úspěchů. Zároveň jsme si znovu plně uvědomili životadárnou silu našeho přátelství a spolupráce. Naši troudné vyjádřili své city nejen důstojnými oslavami, ale zejména širokým rozvojem pracovní iniciativy. Dosažené výsledky v našem hospodářském a politickém životě hodnotíme střízlivě. Víme, že vedle nesporných úspěchů máme na různých úsecích i řadu nedostatků. Je třeba klást stále větší důraz na kvalitu práce, na její účelnon organizaci, odhalovat skryté rezervy a více využívat výhod mezinárodní dělby práce v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci. V celém našem životě musíme prosazovat ovzduší zdravé kritičnosti a náročnosti, posilovat vědomí společenské odpovědnosti, aktivně vystupovat proti netečnosti a nepořádkům. Nad tím vším se zamýšlíme i dnes, při vstupu do nového roku. Chceme se v tomto roce dostat opět o výrazný krok vpřed. Proto jsou naše cíle tak náročné. Jejich splnění však není jen organizační záležitostí. Jde v prvé řadě o uvědomělý přístup každého občana k potřebám celé společnosti. Již mnohokrát jsme prokázali veliké pracovní hrdinství, obětavost, iniciativu a odpovědnost v plnění stanovených úkolů. Jsem pevně přesvědčen, že tomu tak bude i v tomto roce, v roce 25. výročí Vítězného února. Pro splnění všech náročných úkolů, které jsme si vytyčili, potřebujeme mírové podmínky, příznivé mezinárodní ovzduší. Proto naše zahraniční politika cílevědomě, v pevném spojenectví a v jednotné frontě se Sovětským svazem a dalšími zeměmi socialistického společenství usiluje o upevnění míru a bezpečnosti v Evropě i na celém světě. Usilujeme o rozvoj mezinárodní mírové spolupráce, v souladu s leninskými principy mírového soužití států s různým společenským zřízením. Zároveň však s veškerou rozhodností odsuzujeme barbarské akce amerických imperialistů proti vietnamskému lidu a plně podporujeme mírové návrhy Vietnamské demokratické republiky. Drazí spoluobčané, vstupujeme do nového roku s oprávněným optimismem, neboť máme všechny předpoklady pro další, všestranný rozvoj naší socialistické společnosti. Dovolte mi, abych vás v novém roce ještě jednou pozdravil a popřál vám mnoho úspěchů v práci a spokojenosti v osobním životě. OTERt 2. LEDNA 1973 Silvestr na horách Poslední den roku 1972 jsme prožívali různě. Většina z nás dala sice přednost posezení v kruhu rodiny nebo známých, ale byli I takoví, kteří jeli oslavovat Silvestra a vítat Nový rok na hory do odborářských rekreačních středisek. Když jsme si vyjeli podívat za rekreanty do valašských hor, zbývalo k přelomu dvou roků ještě několik hodin. Do rekreačního střediska Tatry Kopřivnice ve Velkých Karlovicích přijelo prožít týdenní dovolenou 110 pracujících a mnozí z nich s celými rodinami. Silvestrovský program si připravili sami. V herně bylo také dostatek příležitosti, jak se dobře pobavit. Nikomu příliš nevadilo, že nenapadl sníh, a tak nebylo žádnou výjimkou, že řada návštěvníků se vydala s „čaganem“ v ruce a brýlemi na očích do přírody — na ]ezerné, Pieskovec a ti odvážnější si vyjeli dokonce na Sníáň. Necelou půlhodinu pěšky od tatrovácké chaty je středisko Svitu Gottwaldov. Tam přijelo k oslavě Nového roku na 200 zaměstnanců, a mezi nimi i několik svazáků. jediným, kdo se v tomto odborářském zařízeni nerad loučil se starým rokem, byl Karel Bednář, který odcházel po 42 letech právě o půlnoci do důchodu. Také dětská zotavovna VŽKG na Dolní Bečvě se stala na několik dní dostaveníčkem zaměstnanců tohoto mamutího podniku. Manželé Sekaninovi a Gramelovi oslavovali příchod nového roku spolu se sovětskými přáteli ing. Vitalijem Kravčenkem a jeho manželkou. Oba pracují v Československu tři roky. Jejich společný přípitek patřil také kromě jiného kvartu pro SSSR, na kterém se všichni větší nebo menši měrou podílejí. (bor) ■ Snad jediné, pu čem jsme toužili a čeho jsme u nás v závěru loňského roku měli málo, byl sníh. V tomto směru to mnoha lidem, kteří si chtěli v Beskydách zalyžo-IPokračováni na str. 2.) Wašli jsme prvního občánka rohu 1973 v kraji? „Haló,u telefonu redakce... Prosím vás, je tam porodnice. ..? Tak hodně štěstí a zdraví — a jenom malou informaci — váš první občánek roku 1973...?" — ★ — Takhle a podobně jsme včera odpoledne zvedali a pokládali telefony, zvonící ve všech okresních nemocnicích našeho kraje. Kromě zvědavosti — napůl novinářské a napůl obyčejné „člověčí“ — jak to asi vypadalo v porodnicích na přelomu dvou roků, jsme měli i lákavou touhu: najít toho prvního, docela prvního občánka kraje v letošním roce... Nu — našli jsme, i kdyl je možné, že se mimo „zkoumané“ nemocnice narodil chlapeček nebo holčička ještě dřív, než jsme zjistili my. Ale v tom případě rádi opravíme... — ★ — V nemocnici s poliklinikou v Třinci se paní Heleně Roikové z Neboř narodilo 1. ledna 1973 v 0.40 hod. děvčátko. Vážilo 3,82 kg a měřilo 52 centimetry. V okresní nemocnici v Karviné měli na porodnici klid více než hodinu po Silvestru. Pak přivítali prvního občánka, který se v 1.40 hod. narodil pant Jarmile Komárkové z Třince. v První človíček v roce 1973 olomoucké porodnici dal „načas". Na Nový rok vsi 7.45 hod. se tu poprvé rozkřičelo první dítě maminky Ludmily Ryšavé ze Suchonic — chlapeček 2,80 kg těžký a 49 cm dlouhý. Ve Šternberku spatřil v novém roce jako první světlo světa v 9.35 hod. chlapeček maminky Ludmily Běhalové z Hnojte. Vážil 3,20 kilogramu a měřil 49 cm. V Šumperku se až do odpoledních hodin 1. ledna museli spokojit „s prázdnou". Silvestr jim sice přinesl tři děti, — to poslední — chlapec — se narodilo 100 minut před půlnoci, ale letošní první občánek se teprve hledá... V Bruntálu byl na porodním sále klid dokonce od 30. prosince, kdy se pant Alžbětě červeňákové narodil klučina. A od té doby... kdopak bude asi první...? Pořádně se zapotili lékaři a sestry v okresní nemocnici ve Frýdku-Místku. Ve 2.03 hodin uvítal porodní sál chlapečka maminky Ludmily Palkovské, a od dvou hodin odpoledne k němu přibyly další čtyři děti. Maličká Eva Konvičková si poprvé zakřičela o hodinu a půl později, a nějaký ten kilometr dál — v Novém Jičíně. Téměř ve stejnou dobu se ozval v porodnici v Opavě pláč Janičky Ondrušové a ve 3.45 přivítali — tentokrát v Ostravě-Vítkovicích — další holčičku — Martinu Nedbalkovou. Petřík maminky Ludmily Sulákové uviděl sál vsetínské porodnice 1. ledna až v osm hodin ráno. O čtyřicet minut pozděli přivítali po osmi „silvestrovských" dětech v přerovské porodnici také prvního letošního občánka — holčičku maminky Jany Servusové z Předmostí. Zatímco v porodnici v Ostravě na Fifejdách byl ještě v pondělí odpoledne klid — „poslední" občánek se narodil 31. prosince paní Ireně Gaborové — tak u „sousedů“ v porodnici v Ostravě-Zábřehu...“ — ★ — „Haló, — tady je redakce Nové svobody, je tam porodnice v Zábřehu...?. Hodně zdraví, štěstí a úspěchů... a prosím vás, váš první občánek. ..?" Porodní asistentka Blanka Mokrošová se skoro zasmála do telefonu: „Ano, je první, narodila se už tři minuty po půlnoci, a je to holčička... I Jmenuje se Vlasta, váží 3,22 kilogramu a měří 57 cm. V porodu byly asistentky Marie Kabelíková, Olga Bajgarová, doktorka Svata Lamžová a primář Jiří Sráček. A náhodou je to moc slavná holčička, protože doma ji čekají tří kluci..." Maminka Marie Machalová, pětadvacetiletá dělnice Mlékáren v Martinově, i táta se tedy mohou radovat — ke třem klukům přibyla tolik očekávaná dceruška... I „Chtěla bych, aby byla zdravá, něčím se vyučila a něco v životě dokázala...“, přála svému děvčátku maminka. „A aby mohla žít v klidu a míru, aby se nemusela ničeho bát... — ★ — Ležet v nemocnici právě na Nový rok není nic lehkého. Mámo, ty jsi ast neměla čas myslet na novoroční přípitek, plány a předsevzetí. Ale, řekni — existuje ještě větší štěstí než to, narozené tři minuty po půlnoci — na prahu nového, krásného roku, v krásné a šťastné zemi... f 7Mámo, ti/ phee dís... /