Nové Knihy, 1967 (VII/1-52)

1967-04-20 / No. 17

Vychází monografie o Františku Mužikovi FrantiSek Smejkal, Fran­tišek Muzika, Odeon, 80 Kčs f Malířské dílo Františka Muziky, které Ještě zdaleka není u konce své­ho vývoje, patří už dnes k základním Jistinám moderní české malby a ucho­vává sl pevné, i když stále ne zcela doceněné místo i v souvislostech svě­tového avantgardního umění. Od svých počátků byla Mužikova tvorba pevně spojena se všemi osudy, myš­lenkovými a uměleckými zvraty de­větsilské malířské generace, jejímuž odkazu zůstává věrná až dodnes. Avšak právě tato nekompromisní pří­most a důsledná věrnost generačním závazkům a ideálům, která není v podstatě ničím Jiným než věrností so­bě samému, způsobila, že v dobách, kdy byla více oceňována přizpůso­bivost pomíjivým a násilně vykon­struovaným požadavkům dne, zůstá­valo Mužikovo dílo nejen nedoceně­no, ale často i přímo zavrženo a od­souzeno k mlčení. Nebyla to krátká doba. Zabírá téměř polovinu více než čtyřicetileté Mužíkovy tvůrčí aktivity. Za takovou dobu se pochopitelně mů­že i nejlepší umělecká hodnota vy­tratit z obecného povědomí a ztratit na Sas svůj magický vliv. Projde-11 ovšem takovou zkouškou času s ne­ztenčenou intenzitou svého působení a zachová-11 sl plnou aktuálnost, pak Je to nesporným dokladem toho, že Jde o hodnotu trvalé platnosti. Když bylo před nedávném — v souvislosti se začínající rehabilitací tvorby čes­ké devětsilské avantgardy — znovu v úplnosti zveřejněno i Mužikovo dí­lo, zjistilo se, že dlouhá klauzura, k níž bylio nedobrovolně odsouzeno, Je nejenom neoslabila, ale že mezi­a tím naopak dozrálo k svému vrcholu neobyčejné myšlenkové hloubce. A nad to, že přitom zůstalo zcela současné. Budeme-li sledovat Mužikovu ne­snadnou cestu životem a uměním, bu­deme muset zároveň alespoň struč­ně naznačit povahu myšlenkové a po­citové základny, z níž Jeho dílo vy­růstalo. Jsme k tomu nucení Jak vlastním charakterem Mužikovy tvor­by, která je s touto základnou ne­rozlučně spjata, tak tím, že proble­matika vývoje devětsilské malířské generace nebyla dosud souhrnně ani monograficky dostatečně zpracována a Zhodnocena. Sledování této proble­matiky nám ostatně umožní přesněji specifikovat povahu i hodnotu Mu­žikova osobního přínosu v rámci vývoje českého moderního umění po­sledních čtyřiceti let. Ovod k monografii Františka Smej­kala „František Muzika". Vydává Odeon. Deset anglických novel Deset anglických novel. Čs. spisovatel, 17 Kčs (Hardy: Co viděl ovčák, Gissing: Ztichlý den, Forster: Nebeské krá­lovství, Graham: Setkání v kasinu, W. de la Mare: Mandlovník, Davies: Od­plata za lásku, Coppard: Zehllč, Bo­­wenová'- Sitíčko, Sansom: Kolmý žebřík, Pritchett: Náhrdelník). Výbor začíná vědomě starosvětsky pojatým baladickým příběhem Hardy­­ho, zasazeným do pastorálně-aristo* kratičkého rámce Jihoanglických dýn. Ještě chmurněji baladicky vyzní­vá Gissingův naturalistický obrázek ze života londýnské chudiny, Jakýsi vel­koměstský pandán k venkovsky pa­triarchálnímu Hardymu. Oběma auto­rům Je ve skutečnosti společná pesi­mistická filosofie determinismu. Z ironické napůl féerie, napůl ko­medie Forsterovy dýše zas skepse příslušníků bloomburské skupiny, li­berálního humanisty i mravního rea­listy z linie Eliotové, Hawthoma, Ja­­mese. Typ Evelyny Beaumontové, při­rozené, prosté, vášnivé hrdinky, uni­kající z tenat mužské panovačnosti, se ve Forsterově románovém díle později vtěluje do Lucy Honeychur­­chové a Heleny Schlegelové. Grahamova maupassantovsky úspor" ná i syrová kresba hrdinky z polo­­světa, uprostřed kosmopolitní sebran­ky riviérového kasina zaskočené nai­vitou mladistvé Angličanky, je jedi­nou a nedostatečnou ukázkou moder­ní skotské prózy, která by si (podob­ně jako welšská a irská) zasloužila samostatný výbor. Smrtí a narozením končící příběh nešťastného manželství vypravuje u de la Mara chlapec Jako vzpomín­ku z dětství. Reálná skutečnost umoc­něná snem a nazíraná z perspektivy dítěte Je spolu s tíživou atmosférou venkovského panského domu ukázkou de la marovského magického realis-mu, který má něco z Carrolla a něco z Coleridge. Z welšské literární oblasti, u nás poměrně dost známé (patří do ní ať už vlastním původem, nebo náměty prací Meredith, Webbová, Machen, Hughes, Powysové, Dylan Thomas) Je vzat Daviesův příběh zestárlé prosti­tutky, příběh plný soucitu, cudně maskovaného černým humorem; ten je, zdá se, hojný v tomto kraji pří­krých protikladů, obývaném (podle Daviese) pradávným lidem, který zů­stává věčně mlád. Z Daviesových welšských vrstevníků by stáli za po­zornost Caradoc Evans a za války padlý Alun Lewis. Podobně jako u de la Mara také Coppardův hrdina Je chlapec, tento­krát neduživý sirotek, který pracuje v dílně eastendského židovského krejčí­ho a tam pozoruje lidská dramata, jimž rozumí jen napolo. Pečlivý a střízlivý realismus tohoto žánrového obrázku z prostředí před Coppardem objeveného Israelem Zangwillem Je poznamenán Jistou až zemitou lido­vostí, o jakou autor v svém díle s nestejným zdarem vědomě usiloval. S fantaskním realismem de la Ma­­rovým vzdáleně souvisí uměni Bowe­­nové, výrazněji poznamenané mans­­fieldovským principem „osvěcujícího okamžiku krásy nebo hrůzy“, Jemuž všechen ostatní text slouží za pouhou předehru nebo dohru, a jemu příbuz­ným joyceovským principem „epifa­­nie“, v níž — Joyceovýml slovy ře­čeno — „duše nejvšednější věci jako­by zazáří.“ K autorovi Dubliňanů se ostatně Bowenová hlásí také svým irským původem. Ve výboru zastupu­je Jen Jeden odstín angloirské noveli­­stiky, která svým nevyčerpatelným fabulačním fondem dodnes dotvrzuje pravdivost historického výroku: perfervidum Ingenium Scotorum (tj. jiskrné nadání Irů). Sansomův dramaticky vypjatý pří­běh s tragickým vyzněním odráží Je­ho vidění světa kafkovsky zlého, ne­smyslného, ukrutného až do přízrač­­nostl. Ironickým chladem v líčení drá­­savých situací nemá daleko k R. Wer­nerovi a Grahamu Greenovi. Poslední z generace třicátých čtyřicátých let (vedle Daviese, Bowe" a nové, Sansoma se v ní výrazně uplat­nili T. O. Beachcroft, G. F. Green, Grahame Greene, L. Halward, A. Cal­­der — Marshall, J. Hanley, W. Plo­­mer, V. Sackville—Westová), Prit­chett, je představen komedií služtič­­ky, která žije ve světě lží, komedií, napohled všední ve své kratochivil­­nosti, ve skutečnosti nabitou vědo­mím tragické nejistoty a vratkosti ži­vota. Při všem vnějším dickensov­­stvl má Pritchett (podobně Jako Bo­wenová) blízko k „eplfanil“. Mám-li použít formulace joyceovského bada­tele R. Ellmanna, Jako Joyce i autor Náhrdelníku má rád drobné okamži­ky, drobná města, drobné lidičky a s oblibou objevuje, jak drobné životy krystalizují .v epifanie. Z doslovu Aloyse Skoumala k De­seti anglickým novelám. ŽERT Milan Kundera, Žert, Čs. spisovatel, 19 Kčs ROMÄN POLITICKÝ. Tak bude nej­spíš všeobecně označen první román Milana Kundery Žert. Je to však záro­veň román psychologický, právě tak Jako filosofický. Je to polemické slovo v dnešní nejživější problematice, aie Je to i román historický. Je to tragický obraz doby a smutných osudů, ale zároveň příběh groteskní a ironický. Jako už byla většina Kunderových směšných lásek. Román opravdu vychází z události a problémů padesátých let, které jsou stále jiskřivé. Byly o nich v posled­ních letech u nás napsány desítky knih, které však rychle zapadají. By­ly a Jsou většinou krátkozrace hyste­rické, povrchně atraktivní a často upadají do alibismu. Milan Kundera se všem těmto úskalím vyhnul, ale ne negativisticky, obranně; naopak jako by byl zapomněl (nebo ani nečetl) všecko, co o tzv. letech kultu bylo napsáno, a přichází se zcela osobní, hotovou, aktivní výpovědí; a možno říci se zpovědí. Kunderův hlavní hrdina — jako ostatně autor sám — patří totiž ke generaci přibližně čtyřicátníků, tj. těch, kteří ve své většině po roce 1948 nadšeně podlehli nástupu nových idejí a nové víry a ničemu z histo­rie následujících let pak už neunik­li. Kunderův hrdina se pro některé intelektuální i charakterové vlast­nosti velmi brzo vyřadil z kolektiv­ního generačního osudu (nebo přes­něji: zapadl do jednoho nikoli bez­významného ramene tohoto proudu), dostal se „pod kola dějin“, a když se po letech znova zařadil do živo­ta za nových podmínek, pocit křivdy a nespravedlnosti se mu sublimoval v potřebu pomsty. Na čem, na kom? — Na epoše, na historii, na jejich pokrocích. Tady u kritiky zúčtování a odsou­zení, kde několik zmíněných kritik dosahuje svého vrcholu a končí, Kun­­derovo téma vlastně teprve začíná. V pomstě na Jednom z poskoků na­chází Kunderův hrdina Jen svojí vlast­ní past, a on vlastně znova zůstává „pod koly“. Mimo jiné činitele (např. bystře odpozorovanou koncentrova­nou ženskou psychiku) má za proti­hráče dvě velké kategorie: patos ry­zího kolektivního nadšení a víry, zde ve spektru dočasné renesance folk­lóru, a smířlivý, odpouštějící, život­ním potřebám blízký a elementárně konstruktivní evangelismus. Konflikt Jedince a na sebe upnutého intelek­tuála s bezohlednou zvůlí a zároveň železnou logikou dějin, v knihách z nedávné minulosti většinou různě přistřižený a hlavně přebásněný nebo redukovaný, je tu naopak povýšen do roviny obecných a odvěkých zákonů, a téma pro mnohé trochu atraktivní, malinko konjunkturální a dost pi­kantní se u Kundery stává článkem řetězu paradoxů dějin; paradoxů, které Jsou spíš zákonitostí, a roz­čilovat se nad nimi by bylo dětin­skostí. Mohlo by se po tomhle zdát, že Kunderův hrdina je trapná figura, ba snad i trochu směšná. Ne, Je to po­stava tragická; její osudy Jsou otřes­né a její úvahy pronikavé a moudré, Jenom její bezprostřední a podvědo­mé reakce v okamžicích, kdy chce režírovat svoji úlohu v dějinném pro­cesu a rehabilitovat svoje přirozené právo, Jsou jaksi malé a předem pro­hrané. Tady se v Kunderově hrdino­vi tragika Jedince v moderním světě vůbec setkala se specifickými afekty člověka naší epochy. Tady se právě protínají všecky svrchu uvedené atributy, které lze Kunderovu románu přisoudit. Po tolika zklamáních knih s obdobnou tematikou možná z opravdu převládne uznalé označení román politický; ale spíš Je to (chce­­me-li Již se přidržet nálepek) v nej­lepším slova smyslu — a pod rouškou čtenářsky vděčného bohatého děje —• román filosofický; román, který mohl vzniknout pouze v těchto letech a Jenom u nás. Což je konec konců nejlepší vizitka každé literatury. Arno Linke ◄ Ročník 1967 Číslo 17 20. dubna Cena 20 hal. Snímek K. O. Hru­bého „Na Třeští­­ku“, z knihy „Va­lašská suita“. Vy­dávají nakladatel­ství Blok v Brně a Prolil v Ostravě. ◄ Další návrat Stefan Rysuľa, Milost, Slov. spisovatel, 13,50 Kčs Historická povesť Stefana R y­­* u I u Milosť vyšla prvý raz ro­ku 1940. Ideovo sa priradila k tým dielam, ktoré romanticky osvětlovali ludové tradície, predovšetkým vo sfé­re mravnej, sociálnej a jazykovej. Ale to sme už pri velmi výstižnom hod­notení Milosti Andrejom Mrázom (Elán 1940/4]: „Rysuľa vystihol ná­rodnú a náboženskú symboliku slo­venského života, sedliaci sú mu no­siteľmi zdravého životného inštink­tu ... hlbokej zrastenosti nášho člo­veka s prírodou a božím zákonom. Túto ideovú osnovu ... Rysufa mies­tami tlmočí ešte slohom fejtonistic­­kým.“ Svojím spôsobom sa Rysufa odlišuje od autorov našej naturickej prózy (Ondrejov, Chrobák, Flguli a d.), hoci, samozrejme, má s nimi aj vela spoločného. Vykročil na tú pô­du, ktorú jeden zo vzorov našej neo­­romantlCkej „prírodniarskej“ literatú­ry F. C. Ramuz — nazval pôdou mys­tiky. (Sedliak a král „sa pohybujú na pláne mystiky“; „meštiak na plá­ne politiky“.) Vždy sa to však Ry­­sufovi ne(darí nielen pre spomenutý fejtonistický sloh, ale predovšetkým preto, že symboličnost Jeho povesti vyplýva skôr z pričastého verbálneho lyrizmu, nie z obsahu, postáv, myš­lienok knihy. Idea sa vznáša nad ži­votom, Je večné. Práve tieto miesta Milosti časom vyprchali. Ostal dodnes príťažlivý odvážny postoj člo­veka, malej skupiny fudí voči presi­le zla a nespravodlivosti. V úchvat­nom liptovskom prostredí bojujú o všetko, na čom stojí skutočnosť i mystika ich života. Rysulova M1- losť dokresľuje obraz našej medzi­vojnovej prózy a Je] vývinových ten­dencií. Želali by sme si len, aby sa iniciatíva vo vydávaní autorov tohto obdobia nezastavila a aby neobišla niektoré významné diela — napr. ro­mány J. C. Hronského. Ján Priebera ■ Knihy, které si vybrali Knihy, které sl vybrali Knihy, které si vybrali Knihy, které si vybrali J1Ř1 HORClCKA, lau­reát sl. ceny, šéfreíisér Čs. rozhlasu si vybral: DESET ANGLICKÝCH NOVEL a Rainer Maria Rilke, KNIHÄ OBRAZO. OLDŘICH HLAVSA, kntlni grafik, si vy­bral: DESET ANGLIC­KÝCH NOVEL a James Aldridge, LOVEC. ĽUDO tel, st ZŰBEK, spisova­vybral: Andrej Mráz, ClM SLOVO ZlLO a Stefan Rysula, MI­LOST. Knihy, které si vybrali ■ Knihy, které si vybrat! ■ Knihy, které si vybrali ■ Knihy, které sf vybrafl

Next