Obrana Lidu, leden-červen 1970 (XXIX/1-26)

1970-05-30 / No. 22

Qpora iniciatívy pracujících je plán a jeho věcný i ekono mický obsah. Přitom závazky se rodí přímo v boji proti pravičákům a jejich ro/sratnému působení v národ nim hospodá's'ví tedy i proti „šikovštině" a jejím projevům. ZaCiná se obnovovat „klima”, s nímž se už téměř přestalo po­čítat: klima, v němž zejména děl­nické, a tu na prvém místě ha­vířské, železničářské, ale též ko­­vácké, cihlářské, textilácké a další kolektivy, kriticky hodnotí úkoly plánu, překračují je, ale — a na to nesmíme zapomínat — také kritizují úroveň řízení, vystupují proti nedůslednosti, nepořádkům, lajdáctví a ostatním nešvarům, které se f našem hos­podářství zahnízdily. Obnovuje se klima důvěry v so­cialistický rozvoj našeho hospo­dářství. Obnovuje se konkrétní, přímá kritika nepořádků. A toho je nejvýš zapotřebí. Oldřich JARUŠEK, »Tribuna«, č. 20 Chystáte se do zahraničí? Pokud v dohledné době plánujete ces­iu do zahraničí pak doporučujeme pro­studování Zákona o cestovních dokla­dech, který je publikován ve Sbírce zá­konů CSSR, Částka 13. Znalost ustanove­ní zákona vás jistě nejlépe orientuje ve všem co s pobytem našeho občana v ci­zině souvisí a usnadní vám vyřizování potřebných formalit. Vzpomínaná Sbírka zákonů byla vydána dne 11. května 1970. -va- J i h n r n k M*it iš i í a i«/-\ Příští týden při­padá do proního letního měsíce — června. Zatím však byl charakterizován ráz všech předcho­zích letošních měsí­ců na celém území CSSR nadbytkem srážek a deficitem v teplotě. Ještě v posledním květnovém týdnu ležely v horských oblastech nad 1 200 m zbytky sněhové pokrývky. Také povětrnostní vývoj Jako by byl o měsíc pozadu. Severozápadní siuace nyní sice ustanou a směr k letnímu rázu počasí — ukazující se částečně už v závěru květ­na — trochu zpevní, ale přesto vystoupí teploty Jen zvolna k 25 stupňům. Tyto zlepšující tendence má právě první červnový týden kdy patrně víc zpevní vyšší tlak t u nás a přinese několik slunnějších dnů Me­zitím a zejména uprosřed týdne se po zvýšené dodávce slunečního zářeni pod­nítí vznik místních poruch, větním růs­tem kupovité oblačnosti a odpoledním vytvářením bouřek. Také v konci týdne zůstane ráz počasí slabě nestálý a mís­ty vzniknou přeháňky nebo i bouřky. Vcelku však denní teploty se konečně vyrovnají na normál a též noční mini­ma neklesnou už tak nízko fpod 8°/. Dostatek slunečního svitu — alespoň ně které dny — pomůže k nóznnku toho. že za necelé tři týdny má začít astrono­mické léto a slunovrat. * 2 3 4 30. 5. — pred 200 lety se narodil fran­couzský malíř Francois Bou eher — před 8* lety se narodil český malíř Bedřich Vaniček 31. 5. — před 25 lety začal opět vysílat rozhlas v Bratislavě — před 25 lety byla vypuštěna první tavba z martinské pece ve Vítkovicích — před 85 lety se narodil průkop­ník letectví Eugen Cihák —- před 50 lety zemřel český he­rec Eduard Vojan 1. 6. — Mezinárodní den dětí — státní svátek Tunisu — před 80 lety*se narodil český sochař jan Kodét — před 60 lety se narodil maďař ský stranický a státní pracov­ník G. K á 1 a i 2. 6. — státní svátek Itálie — před 130 lety se narodil anglic­ký spisovatel Thomas Hardy — před 75 lety se narodil doktor zemědělských věd Jaroslav £ i - m o n 3. 6. — před 85 lety se narodil sovětský stranický pracovník Jakov Mi­­chajlovič S v e r d I o v — před 80 lety se narodil český učitelský pracovník Ladislav Hanuš — před 70 lety se narodil sloven­ský malíř Ľudovít Križan — před 70 lety se narodil český sochař Vincenc Makovský 4. 8. — před 95 lety se narodil český spisovatel Adolf Červinka — před 60 lety se narodil český hudební skladatel Rudolf I b 1 — před 55 lety se narodil maltský politik Modibo K e i t a 5. 8. — státní svátek Dánska — před 95 lety se narodil čes­­ký básník Stanislav K. Neu 1 ^1 mann — před 60 lety zemřel ame­rický spisovatel O’H e n r y. Za volantem kamiónů Tin Bez celních prohlídek přes hranice TIR znamená, že vozidlo je vyba­veno karnetem stejné zkratky, čili zvláštním celním dokumentem. Zkrat­ka pochází z francouzského názvu „Mezinárodní doprava zboží po silni­ci” (Transport International de la marchandlse par la route). Je to dra­hý kämet: ručí se za něj částkou 200 000 švýcarských franků. Vydat ho v Československu mohou jen na Sdružení mezinárodních automobilo­vých dopravců v Praze. Sdružení Je členem Unie mezinárodní silniční do­pravy, která sídlí v Ženevě a má po­radenský statut v OSN. U nás prová­dí mezinárodní silniční dopravu pře­vážnou částí vozů jedenáct národních podniků ČSAD. Několik set jejich ka­miónů s cedulkou TIR pojme vždycky doma zboží, to se proclí při nakládce a pak už bez celních prohlídek a po-plátků ujíždějí vozy přeš hranice li­bovolného počtu zemí. Zneužití? Pa­šování? Vyložení části nákladu na ne­pravém místě? Zárukou, aby k něče­mu takovému nedošlo, je právě oněch 200 000 švýcarských franků, kterými ručí za použití jednoho karnetu TIR Sdružení mezinárodních dopravců v každém státě. Čas a devizy Mezinárodní doprava po silnicích neustále roste. 1 v mezinárodním ob­chodě rozhoduje vedle kvality včasná doba dodání. Čas mnohokrát tlačí — a kamión přejede za dva dny z Pra­hy přes celou Evropu. A nejde jen o rychlost: zboží, dopravované kamió­nem, se málokdy překládá. A čím mé­ně manipulací, čím méně skladů a skladníků, tím menší nebezpečí' po­škození. A ještě je tu devizová úspo­ra; přeprava československým vozem s československou posádkou je laci­nější než cesta po železnici, kterou musíme v cizině celou platit v deví­zách. Při vlastní automobilové dopra­vě platíme v devizách jen pohonné hmoty, diety dvou střídajících se ři­dičů a některé drobné služby spe­ditérů Kamióny do Moskvy Kamióny dopravují jen zboží nehro­madné povahy — a nikoliv rudy, uhlí, obilí, bavlnu či sůl. To by se ani nevyplatilo, tady jsou železniční tarify podstatně nižší a konečně ná­kladní vůz s přívěsem či tahač s ná­věsem není vlak se spoustou vagó­nů. A tak pod plachtami našich ka­miónů najdeme sklo, slad, stroje, ně­kdy na speciálních podvozcích sou­části turbin, transformátory, válcova­cí stolice a jiné zásilky o velkých rozměrech a váze. Ale také hudební nástroje České filharmonie, exponáty pro zahraniční veletrhy, rekvizity Ví­deňské lední revue či borůvky, na­trhané přes den na Šumavě a ráno prodávané na tržnici v Mnichově. Ne­dávno směřovaly desítky našich ka­miónů do Moskvy, s exponáty a pro­pagačním materiálem na výstavu „Československo 70”. A vůz s cedul­kou TIR, který jste na silnici potkali právě vy, vezl možná z některého evropského přístavu tranzistorové při­jímače z Japonska nebo koření ze Zanzibaru. Lodě v přístavech nečekají Řidiči naší mezinárodní dopravy křižují silnice celé Evropy. Potkali byste je v nejrňznějších průmyslo­vých centrech, na trajektových lodích plujících do Švédská, Dánska, Finska anebo přes kanál La Manche do Vel- 1té Británie. Potkali byste je v NSR, Francii, Holandsku, Belgii, střetli byste je, jak napravují a dohánějí zpoždění výroby a rychlou jízdou stí­hají lodi v přístavech, v Hamburku, Štětině, Rjece, Terstu, Rotterdamu. Našli byste mezi nimi také Rudolfa Krčila a Aloise Filipa, nositele zlaté­ho odznaku a čestného diplomu Unie mezinárodní silniční dopravy. Být řidičem mezinárodní automobi­lové dopravy není nic lehkého. Jistě, poznávají cizí země, mají dobré pla­ty, z diet v „tvrdé valutě” se někdy něco ušetří na dáreček rodině. Ale ta rodina vidí řidiče jenom v neděli, někdy ani to ne. Muž za volantem kamiónu s cedulkou TIR musí být prvotřídním řidičem, ale 1 opravářem, vždyť jakákoliv porucha, zdržení a oprava v zahraniční dílně znamenají devizové ztráty. Tento muž musí znát dopravní provoz ve všech možných zemích a městech, vyznat se musí ve všech možných dokumentech a zvyk­lostech na hramclch, taky se musí umět všude domluvit. A dávat pozor, aby ho skladnici neošidlli. se Cesta zpět je stejně důležitá: nemá stát, aby kamión jel odněkud z jižní Francie, z Roterdamu, odkud­koliv, do Prahy čl do Prachatic, kam­koliv, bez nákladu. To by ČSAD brzy prodělalal A ještě na něco nesmí ři­dič mezinárodní automobilové dopra­vy zapomínat: že v cizině reprezen­tuje svou vlast. Transit pro sever a jih Evropy „Na evropských silnicích polyká kilometry čím dál tím více kamiónů s cedulkou TIR. Zatímco pro nás je hlavní transltní zemí do západní Evro­py NSR, jsme hlavní transltní zemí pro spojení skandinávských států s jižní Evropou. Po‘ našich silnicích jezdí kamióny z Dánska, Norska a Švédska, do Rakouska, Itálie, Jugoslá­vie, Rumunska, Bulharska, Řecka a Turecka — a nazpátek. Často můžeme potkat chladírenské vozy; nahoru do Skandinávie vozí jižní ovoce a zele­ninu, dolů na evropský jih mořské ryby. Vzájemné kvóty přeprav přes cizí území se regulují, přihlíží se přitom na stav silniční sítě, na bez pečnost provozu, na podíl dopravců jednotlivých států. Za transit přes jednotlivé země se také platí, jde to na údržbu a rozvoj silniční sítě; po­platky v devizách dostáváme i my. Celkem jsme co do objemu v mezi­národní silniční dopravě na slušné evropské úrovni. Potřebovali bychom však rychlejší obnovu vozového par­ku a kamióny s většími ložnými prostory. A jinak — šťastnou cestu bez po­ruch a zdržení škodovkám s cedulkou TIRI Karel KROUPA Jejich naděje NEVYŠLY (Dokončení ze str. 1) Jednu takovou událost liči v Česko­slovenském vojáku v roce 1965 R. Jánský, V úvodu otřesných teroristic­kých altcí píše. „Dva, tři, čtyři roky po Cnoru. Dnes už jsou pojmem, ča­sem, plným konfliktů, zrodu nového, zániku starých společenských sil, do­bou ostrého třídního boje. Teror je příběh z onoho času. Je to příběh třf vozů — pražského taxíku, sanitky z Holešovic a osobního vozu třemošnic­­kého Kovolisu. Je to daleko víc pří­běh tří posádek oněch vozů a jejich nezvaných spolucestujících. Je to však nejvíc přetěžký příběh dvou přísluš­níků SNB a jejich poslední noční služby a vyprávění o člověku, jenž položil život za milión, který mu ne­patřil. Přečtěte si list z historie tero­ru, zbraně, k niž sáhla v padesátých létech naše poražená buržoazie...” Autor si příběh nevymyslel. Tero­ristická skupina opravdu zavraždila “ dva příslušníky SNB a jednoho po­kladníka závodu. Nebyly to však ojedinělé teroristic­ké vraždy v té době. Jak píše týde­ník „Tribuna”, byl 4. ledna 1951 za­vražděn na Hodonínsku poručík SNB Alois Dyčka. Vraždě předcházelo vy­loupení skladiště zbraní LM v cihel­ně Hodonín. Členové skupiny, která má na svědomí život poručíka Dyčka, navíc rozšiřovali letáky, v nichž úto­čili na socialismus, funkcionářům vkládali do dříví rozbušky apod. Vracím-li se k těmto událostem, pak jen proto, abychom viděli, jaký zkreslený film o letech padesátých běžel před našima očima, jak se o skutečném teroru padesátých let mlčelo a jak se dramatizovaly chyby a omyly, které vznikly právě v ovzdu­ší ostrého třídního boje. Vyvolávala se tím psychóza proti Bezpečnosti, tedy mocenskému nástroji socialistic­kého státu. A tato záměrná nevraži­vost měla posloužit k oslabení socia­listické moci a nakonec k samotné likvidaci socialismu. Žádný třídní zápas se neodehrává v rukavičkách a žádná poražená tří­da neopouští politické kolbiště bez snah o návrat k politické moci. Bylo tomu tak v padesátých létech, ale i před velmi krátkým časem, kdy se zbytky poraženého třídního protivní­ka dovolávaly rehabilitace a zároveň tiše, ale velmi energicky vstupovaly do politické hry. Jejich naděje však nevyšly. Stanislav BUCHLÄK Ty těžké, vpřed a daleko uhánějící kamióny, mají na modré tabulce velká bílá písmena: TIR. Dlouho jsem si lámal hlavu nad tím, co ta písmena na zádi Škodovek 706 či zahraničních vozů znamenají. Co všechno a kam ta obrovitá nákladní auta vozí... Jiří Šlapák: SCHÜZKA Kouličkova nepřítomnost u pluku vy­volala rozpaky. Slo o mul ', který trá­vil volno v kniháQh a nosil brýle. Nikdo neměl takovou sílu, aby vnutil Koultč­­kovi vycházku na úkor studia zoologie. Zmizení učeného vojáka jevilo se pro­to jako předzvěst nějakého většího maléru. Předtucha se naplnila v pondělí. Kou ličku našli za velmi pode zřelých okolností uzavřené ho v lednici. „Byla to hrozná neděle," řekl vzdělanec, kdyl se dostatečně nalokal čerst­vého vzduchu. Ledostroj byl naštěstí bez potra­vin a elektrického proudu. Skulinou ve ztrouch­nivělém těsnění vnikal do lednice bohudík též dostatek vzduchu. Jinak by učenec buďto zmrzl, nebo by se zadusil. Představa mrtvého Kouličky vedla k přísnému vyšetřování, ačkoli sám po­škozený zlehčoval událost tvrzením, že šlo cel­kem o nevinný špás. „Špás nešpás," pravil proviantní náčelník, „to­hle je skandál. Víte, vy, Koulička, kolik by se vyplňovalo papírů, kdybyste nám zmrznul? Co kontrol by přijelo, co frňáků bysme dostali, kdy­byste se nám zadusil? Ne, tohle není humor, nýbrž zločinI” Koulička nicméně nepřispěl k vypátrání pacha­tele. Teprve za nějaký čas se proslechlo, že čin spáchal kuchař Ogoun. Podezřelý voják doznal svou vinu. Odiv nebral požíval ještě dokonalejší mezi, poněvadž Ogoun pověstí než Koulička. Znalci poměrů usoudili, že by do případu nebylo záhodno štourat, že by se to mělo ututlat, jelikož oba muži zdobí štít útvaru na tabulí vzorných vo­jáků. „Odmítám cokoli zahlazovat," pravil velitel. „Když výteční vojáci budou takhle krvelační v osobních sporech, čeho se potom dočkáme od lemplů? rovedu sám osobv' výslech!" Kuchař Ogoun, statný a ztepilý muž, který by mohl zdobit kterékoli jeviště, odhaloval pohnuť y svého činu jen velmi ztuha. „Byl Jsem v -oologtcké zahradě,” řekl. „Tam mně padnul do oka pakůň hřívnatý.” Provinilec zmkl. „Pakůň hřívnatý,” pokračoval, „je zrůda,’ pro­sím. Vypadá Jako kůň, ale hlavu má od krávy. Hříva by lee taky byla, jenomže na palici má pakůň rohy jako vůl. To mě strašlivě dopáliloI" Ogoun ívű. zamkl rty, jako by drtil příval kleteb. „To ještě není důvod, abyste zavíral Kouličku do lednice,” dovodil velitel pluku. „On mě urazil,” namítl Ogoun. „Kdybyste se měl podobat pakoni, soudruhu podplukovníku, ne­vím, co byste dělal na mém místě. Něco tak blbé­ho jsem v životě neviděl . . něco tak splácaného ze všech možnýc : potvor, sudruhu oodplukovní­­ku .. Kuchař -vyšoval hlas, na krku mu nabíhala žíla. „Uklidněte se,” řekl velitel. „Jestli tomu správ­ně rozumím, Koulička vám tedy nadával, že jste pakůň hřívnatý?” „Jistě,” sykl surovec. „A kdy to bylo?“ „Před rokem a čtvrt,” odvětil kuchař Ogoun. „To Jsme byli ještě bažanti." Velitel žasl: „Vy dokážete nosit v sobě hněv patnáct mě­stců?” „Já nevěděl, Jak vypadá pakůň” vysvětloval Ogoun. „Až teprve minulou neděli čirou náhodou Jsem byl v zoo, viděl jsem to zvíře... původně jsem myslel, že Kouličku propíchnu kuchyňským nožem. Honil jsem ho po varně, ale on se scho­val do lednice. Tak jsem jenom otočil klikou .. .* (Jména nejsou autentická.) non*®«-

Next