Obrana Lidu, leden-červen 1970 (XXIX/1-26)

1970-02-14 / No. 7

KRVAVÉ ZÁKULISÍ Vojenskopolitická propagonda Spoje­ných států pracuje na plné obrátky, aby zjitřenému svědomí Států vysvětlila, že tzv. „vietnamizace" války, je jakýmsi humánním postupem, opakem eskalace válečného konfliktu na, jihovýchodě asij­ské pevniny. I když loňského roku by­lo z jižního Vietnamu staženo 60 000 amerických vojáků a dalších 50 000 vojáků má být staženo letos v dubnu, přesto zůstane i po dalších „vietnami­­začních akcích" na jihu od sedmnácté rovnoběžky na 200 000 amerických ho chů. Tedy natolik početná skupina vojsk, aby I nadále mohla udržovat nad vodou loutkovou vládu v Saigonu, poněvadž i přes Intenzivní výcvikové postupy ji­­hovietnamská armáda neskýtá záruky, že by pro Američany udržela jihoasijský nástupní prostor. O tom, že „vietnamizace" je zastíra­cím politickým manévrem svědčí i ta skutečnost, že vojenská americká maši­nérie v USA pracuje i nadále na plné .obrátky. List TIMES uveřejnil v minu­lých dnech reportáž reportéra Michaela Leapmana, který navštívil jeden z největších výcvikových táborů — Fort Benning. Píše do Anglie: „Jen několik mil od místa, kde stojí poručík William Calley před vojenským soudem pro ob­vinění, že zabíjel „nesprávný" druh Viet­namců v My-lai, se nové dávce nižších důstojníků realisticky demonstruje, jak 1'abíjet ten „správný" druh. Fort Ben­ning, poblíž hranic s Alabamou, je hlav­ním výcvikovým střediskem pro pěcho­tu USA. Zde dostávají nově vyřazení důstojníci poslední výcvik, než je pošlou bojovat do Vietnamu. Věnuje se zde velké úsilí tomu, aby se -co možná nej­­věrnějl simulovaly podmínky vietnamské­ho prostředí. Na úbočí svahu byla vy­stavěna napodobenina vletnomské ves­nice a vojáci jsou oblečeni v autentic­kých červených uniformách, připo mínající pyžama Na hlavě mají kuželoví té klobouky ze slá­my. Horlivý kapitán vysvětluje asi dvě ma stům nových dů stojníků, co je ve Vietnamu čeká. Po několika týdnech výcviku je mladému důstojníkovi svěře no velení roty." Před očima an glického reportéro se odehrály tři ty pické scény z viet namské války. Jel nou z nich, jak píše Michael Leapmuu. je i operace „pročesat a hledat”, ope race podobného druhu, jaká byla pro­vedena onoho dne uprostřed loňského března ve vesnici My-lai. Výcvikový plán ve Fort Benning je hluboce promyšlen, je dílem vojenské instituce, nesoucí název „Human Resour­ces Research Organization" — Organi­zace pro výzkum lidských možností. Ja­ko všude na světě mají i v americké armádě oblibu pro zkratky, tedy HUMRO. V čele pěchotní sekce této organizace ve Fort Benning je plukovník Chester Christie. Pod jeho dohledem působí ve Fort Benning zkušení vojenští profesio­nálové, kteří s psychiatry vymýšlejí ty výcvikové metody, které mají za cíl do­stat z lidí to „nejlepší"... Vedou se tedy politické řeči, jedna se ve Washingtonu, stejně jako v Sai­gonu, propaguje se „vietnamizace" kon­fliktu, ale severoamerická vojenská ma­lina setrvačnosti, podporovánu imperia­listickými zájmy, běží dál. Ve Fort Ben ning steině jako v jiných výcvikových střediscích, jež jsou po celýcn Spoj­ných státech Mění se jen názvosloví. Tak například akce dříve jmenovaná „rychlé zabíjení" byla po od­halení katastrofy v My-lai přejmenována. Nyní ji ve Fort Benning nazývaj! „r y c li­­lou střelbou". Z oboj PLESKOT letadlem, které vzrušilo svět v lednu 1970“, by bylo motno nazvat fran­couzský Mirage — 3E. Na Západě a v Izraeli vzbudilo rozruch rozhodnuti francouzské vlády, te dodá Libyi 50 letadel. Brzy se však zménllo v netajené rozhořčeni, kdyt ministr obrany Mtchel Debré oznámil, te dodávka bude činit ve skutečnosti 100 letadel. Z nich bude 50 Mirage — 5, 30 Mirage — 3E a 20 cvičných a průzkumných letadel. Všechna mafl být dodána do konce ro­ku 1974. „Bílou gardou“ lze nyní nazvat po­licisty. kteří střeli Bílý dům ve Wa­shingtonu. Byli totil vystrojeni do nových uniforem a poprvé se v ninh objevili při návštěvě britského prv miéra Wilsona u presidenta USA Ni­­xona. Uniformy však nevzbudily 'zvláštní nadšeni ve veřejnosti, leden časopis napsal, že je pravděpodobné navrhl, opéretnl režisér. / ŠKODNÁ v evr ještě si vzpomínáme. kn ük kriku bylo v západním tisku v ror.R 1968 kolem sovětské vojenské námor ni fotily vb i Středozemním moři Co SR tnhi napsalo o první operační plavbo sovětského vrtulníkového nosiče „Moskva“ v této oblasti? Hovořilo se ohrožení, o ..rudém nebez o péčí“ pro Středozemí atp Přitom zde i podle nej pře hnanějšính zj š?ění nebylo nikdy víc než padesáf vá léčných sovětských lodí včetně zásobovacích a do prevodných plavidel V lednu však proplula fíibraltarským průlivem americká letadlová loď Franklin D Roosevelt", aby vystřídala ..Saratngu“ A je to v zájmu udržení míru ve středozemním pro storu“. jak píše švýcarský list „Neue Zürcher Zei tung“. Nevinně připomíná, že přítomnost Šesté fintily slouží také ..k podpoře a merické diplomacie v této napětí plné cbíasti" A je to podle tohoto listu v na prostém pořádku, když ti síce mil od amerického pobřeží si USA vytvářejí vlastní rybník Toto ma­ření dvojím loktem ovšem nepřekvapil je. Abychom si však udělali představu o tom. jak roz sáhlé je vojenské vměšo vání Američanů do oblasti, v níž se setkávají tři kon­tinenty starého světa všimněme si síly Ses'é fln tily. Je v ní na padesát lodí. dvě stě letadel a 25 000 mužů Tato obrov ská vojenská síla je pře rievším opřena o dvě le tadlové lodi. Tak např. zmíněná le tadlová loď „Franklin D Roosevelt“ která byla ce lý rok modernizována v amerických decích je ny ní považována za jednu z ne jmoderněi<ich. i když byla spuštěna na vodu v roce 1945 Plně na'nžena má výtlak 63 H00 tun je skoro 3Cn metrů dlouhá a na 68 metrů široká. Má na palubě 1500 mužů letec kéhn pluku a 2^00 mužů vlastní prsádky. Sedmdesát letadel které veze. pairí k nejmndcrněj sím v celé flotile Ochra nu před loďmi a jiomaiej šími letadly zabezpečují letky F-8 Crusader a F 1 oháním fsou zdp i dva letouny lírumman F.-1R a tři Douglas A-3D 2P Sky warrior vybavené radary K ú tukům na námořní i pozemní cíle jsou určeny letky strojů A-B ln-rudrr a * 7B Corsairll. Dále dvě hlídková letadla a dvě he­likoptéry a tankovací síro je To ještě není všechno loď je vybavena i raketa mi s nukleárními hlavice­mi K Šesté flotile patří rov něž atomnvé ponorky, i nichž každá je vvbavena 16 raketami Polaris, dva křižníky a větší počet tor­pédoborců s raketami pro ti letadlům a ponorkám, dále zesílený prapor na mořní něchoty (asi 1500 — 2000 „Marines" mužňl * flotilou vylorfovacích člu nů. Cas od času připlouvá do Středozemního moře ještě třetí letadlová loď jejíž letecký pluk je spe nializován na boj proti ponorkám Je vždv dopri vážena torpédoborci vvba venými nejmoriernějším za řízením k vyhledávání pu r/fóiílüs notek a zbraněmi proti nim Vzhledem k tomu. ža Šestá flntiia nemá stálou základnu v některém pří­stavu. má vlastní zásobu* vací flotilu která o ni pe­­řu|e přímo na otevřeném moři. Cas od rasu ovsem její lodě připlouvají do přístavů zorní NATO jsou taká sledovány letad­a ly fěrhlo zemí. Flotila jo rozdělena do dvou hojivých skupin, kte­ré operují v okruhu jedné letadlové Indi. jež isou od sebe vzdáleny nejméne 200 námořních mil (cca 3h3 km). Přitom pohyblivost každé skupiny je 1400 km za 24 hodin. Tankovací le­tadla z jedné letadlové In­di mohou vypomáhat le­tounům z druhé lodi. Obě skupiny jsou v neustálém pohybu, aby neposkytova­ly snadný cíl při případ­ném nukleárním útoku. Pravé poslání americkýnh lodí ve Středozemí vyšlo najevo před lety při in­tervenci Šesté flotily do vnitrních záležitostí Liba­nonu. Od těch dob se však poměry velmi změnily. V minulém roce se již Američané neodvážili za­sáhnout v této zemi. když tu byl řešen poměr liba­nonské vlády k palestin­ským odbojovým organiza­cím. Chuť by byla — vždyť pronikly do světa zprávy o horečných pří­pravách — ale opatrnost velela počínat si s rozmys­lem. Sovětské válečné lo­di jsou stále ve Středo­zemním moři a ..stínuji“ každou loď USA. jak pro­hlašují s rozhořčením ame­ričtí kapitáni Už to není ten amerirký rybník, co býval před léty ... E opskéiF % OPERACE (Dokončení ze str. 1.) Cernomořská riviéra zářila od začátku úno­ra ve slunci. Sovětští důstojníci říkali těmto dnům „Rooseveltovo počasí". Jedinečnost Kry­mu jeho paláců a vyhlídek na moře a rozekla­né hory byly sluncem znásobeny. O úžasné péči, kterou sovětští hostitelé obklopili své hos­ty, vyprávěli pak Američané a Angličané celé zkazky. A bylo to celkem 700 exponova­ných osobností. Při cestě z Malty na faltu za­plnili 25 dopravních letadel. Livadtjský palác postavil v polovině minu­lého století car Alexandr III. jako letní rezi­denci, když byl Krym objeven co výtečná změna po nevlídném vnítroruskem podzimu a tuhé zimě. Poslední ruský car, Mikuláš 11., zde pak strávil s rodinou většinu roku. Livadijský palác používá americký prest­­den se svým doprovodem, ministerský předse­da Británie má k dispozici palác po hraběti Voroncovovi v Alupce a maršál Stalin, jeho generálové a poradci jsou v paláci postave­ném hodem knížat fusupovců v Koreisu. Tak je sovětská delegace na poloviční cestě me­zi Livadií a Alupkou. Vzhledem na presiden­tův neutěšený zdravotní stav se všechna ple­nární zasedání konají v Livadii, byt je presi­dentovi 63 roků. Maršál Stalin* je stár 65" let a ministerský předseda Churchill 70 roků Na Rooseveltův návrh byla jaltská konfe­rence zakódována podle mořeplavců starých řeckých bájí. kteří se na lodi Argo vydali přes Černé moře do Kolehidy — Gruzie zű zlatým rounem. Slavnost přistání Argonautů se nyní každoročně na březích Černého moře opakuje v režii komsomolských organizací, se všemi podrobnostmi, jak fí popisuje báj. (účastníci Jalty v únoru 1945 malí ovšem pranepatrný zájem o pozoruhodnosti riviéry. Válka v Evropě se schyluje ke konci a v pro­­tlhltlerovské koalicí Je. mnoho nevyřešených otázek: o Německu, Polsku, o Organizaci spo­jených národů, o územních změnách a reži­mech. V Sovětském svazu i na Krymu se sto­py váky připomínají na každém kroku. Roose­veltova dcera Anna, která se vydá na výlet do nedalekého Sevastopolu, si poznamenává: „...kolem silnic leží v polích stovky spále­ných aut, roztříštěných a převrácených děl, ohořelé tanky ...“ Konference v Jaltě nemá, stejně jako tehe­ránska schůzka, přesně vymezený program. Tím si delegace zajištují právo projednávat všechny otázky... které je zajímají. Na Roo­seveltův návrh není průběh jednání ani pří­mo stenograf ován a tak se stane, že když za deset let vyjde v USA a za dvacet v SSSR protokol, oba se v mnohém liší. Státníci zprvu vyslechnou zprávu o situa cích na frontách, kterou podají generálové. Za sovětskou stranu Antonov, za americ­kou Brooke. Řeč se pak stočí na to, zda Američané obsadí Manilu dříve než Rudá ar­máda Berlín. Stalin le pln optimismu n řek ne: „Už jsme překonali Odru, nyní nás nic nezadrží." Churchilla zajímá, kam až postoupí Rudá armáda. Maršál odpoví v úsměvu: „Kam až ustoupí protivník." Pak se několik chvi! hovoří o výtečném podnebí Krymu a o počasí. Potom Roosevelt oznámí, že 8. února zahá­jí armády pod Etsenhowerovým . velením vel­kou ofenzívu, při níž bude obsazena Sárská oblast. Staltn míní, že to prospěje protthitle­­rovské koalici, nebot Německo se ocitne bez uhlí. Na to sonduje president atmosféru otáz­kou, zda by bylo možné navázat spojeni mezi Etsenhowerovým štábem a sovětským hlavním velitelstvím. Stalin návrh okamžitě vítá; president je štasten. Velká trojka je pak brzy zajedno nad myš­lenkou o poválečném rozdělení Německa, ale nedokáže stanovit, kolík to bude dílů. Roose­velt řekne, -že bude-li se otázka projednávat veřejně, přijdou stovky různých návrhů a ni­kdo se v tom nevyzná. Navrhne, aby ministři zahraničí vypracovali plán na zřízeni studijní­ho tělesa, které předloží konkrétní návrhy do měsíce. Churchill prohlásí, že jeho vláda v zásadě souhlasí a Stalin doplní, že o tom za­čal mluvit proto, aby každý věděl, co chtějí. Na každém z osmi plenárních zasedání se hovoří o Polsku, je to nejsložltější problém. V celých dějinách bylo Polsko koridorem, ří­ká Stalin, kterým procházel nepřítel útočící na Rusko. Polský .koridor nejsou Rusové s to uzavřít sami. Ten může být pevně uzavřen jen vlastněni sílami svobodného a nezávislého Polster. Carská vláda se pokoušela asimilovat Poláky. Sovětská vláda zavrhla tuto nelidskou volitíku a přeje si přátelství s Polskem a za jištění jeho nezávislosti. Nakonec se tři mu­ži shodnou na hranici i na vládě, ale spory o interpretaci jaltských usnesení potrvají až do Postuptmi. V falté se hovoří o malých státech východ-ní a střední Evropy — nikoli však o Česko­slovensku. Sovětský svaz-byl první kdo uznal londýn­skou Benešovu vládu, vyhlásil neplatnost mnichovského diktátu a v roce 1943, v prosin­ci, podepsal s Benešovou vládou velkou spo­jeneckou smlouvu. Benešova cesta do Moskvy a podepsánl smlouvy vyvolaly však nespokojenost v An­glii, která mě'a jiné plány. Konzervativní kru­hy počítaly s vytvořením jakési českosioven­­sko-polské konfederace. President Beneš mu­sí proto na faře 1943 odcestovat nejdříve do Ameriky, aby pro myšlenku spolupráce se S >■ větským svazem získal Roosevelta a tak zlomil odpor Britů. V falté mezi plenárními zasáláními probU hájí slavnosti a neojiciá'ni s.-rání Isou poří­zeny stovky snímků se srde' -i-í ni úsměvy. Konference dospěla k závěru. I když tři státníci z ta’ly byli nelmnóněi­­ší muži světa a stály za nimi největší armá­dy a neibohatší země. nehulí s to, aby ss uskuiemhnva'o všechno na 'em se usnesli. Splněno bylo vše, co se týkalo válečných operací. S ostatními kaoitolami 'a’tské dokiaraes to už tak nevypadalo. Mnohé .se splnilo z části a v Hne podobě nebo ien na králkou dobu. Příčinou, že závažná usnesení zústa'a jen na papíře, byla skutečnost, že nebyla splněna 9. kavttola deklarace — o vzájemné a prohlubu­jící se spolupráci mezi třemi inměrnl. Trvalo to krátkou dobu a protifašistická koalice, která se vytvořila za války, se rnzvaUa. liž v falté, u snídaně se svoi/ delenart '-nkne Churchill: Příští válka bude ideolopická. Na otázku svúch špolustnlovnlků: Mezi kým? _ nedá ještě odpověď... i Miroslav SUCHÁNEK lk<*J Účastnící jaltské konferenca při jednáni *

Next