Pochodeň, říjen-prosinec 1968 (LVII/251-327)

1968-12-03 / No. 305

Od rezoluce k činům Po krajském a okresních aktivech strany začaly projednávat výsledky listopadového pléna ÚV KSČ základní organizace. Řešených otázek je dost a názorů na ně také. Bezpochyby tomu tak bude i s referentským sborem, který OV KSČ vysílají na členske schůze. Rezoluce z listopadového pléna dává odpověď na řadu otázek, včetně postupu strany do mimořádného XIV. sjezdu. Nyní půjde hlavně o její jednotný výklad. Rezoluce má dvě základni části: v prvni hodnotí klady i chyby polednového vývoje a v druhé části vychází z tohoto hodnoceni a vytyčuje úkoly strany pro nejbližši období. Všichni vime, že ve straně nebyly shodné názory jak na edlednovou, tak i na polednovou politiku. Srpnové události některé extrémy ještě vyhrotily a nebojme se říci, že hrozily rozpolcenim strany. Listopadové plenárni zasedáni je proto významné v tom smyslu, že dokázalo sjednotit stranu na těch otázkách, se kterými souhlasí většina komunistů a věřme, že i bezpartijních, a že dokázalo v podstatě uhájit politiku, pro kterou se vžil název „polednová". Rezoluce je nyní závaznou pro každého, i když někomu se může zdát maximalistickou a jinému zase ústupkem. Na členských schůzích se jistě i tyto názory objevi. Bude velmi užitečné dát na ně správnou a v duchu rezoluce jednotnou odpověď. Úroveň členských schůzi bude tedy zároveň zrcadlem, jak okresní výbory připravily svůj aktiv. Měly by sjednotit komunisty a připravit je k postupnému řešeni dalších úkolů. Některé zkušenosti signalizují, že se raději stále a stále vracíme k hodnoceni minulých jevů. Bez kritického pohledu na vykonanou práci nelze jit dál, aniž bychom se vyvarovali opakováni chyb. A- však správný postup je takový, následují-li po kritice uvážené a pozitivní záměry, a po jejich odhlasováni i plnění. Období od ledna bylo velmi složité a k jeho komplexnímu zhodnocení nebylo dost času ani klidu. Stejně tak i pokud jde o ucelený program. To může učinit až XIV. mimořádný sjezd. Strang ovšem nemohla svou činnost dál utápět jen v diskusích. I když život se vyvijí kupředu a vznikají stále nová poznáni a názory, politika musí vycházet z reality té doby, pro kterou si vytyčuje cíle. V žádné oblasti lidské činnosti neexistuje takový pohyb, že to, co platí dnes, neplatí již zítra. Uvažovat opačně by byl škodlivý relativismus, kterým jsme procházeli i před lednem, ovšem tehdy z jiných přičiň. Nejmarkantněji se to projevovalo při zaváděni ekonomické reformy. O každých opatřeních se již předem říkalo, že jsou chybná, a tak se k jejich realizaci také přistupovalo. Pravda je, že oporou této nedůvěře byla polovičatá opatření. To ovšem nic neubírá na škodlivosti relativismu. Ani různorodost názorů nesmi vést k narušování jednotného postupu komunistů při prosazováni přijatých usneseni. Listopadová rezoluce právě zakotvuje polednové hodnoty a uzákoňuje jejich trvalost. Jedním z takových aspektů je zvýrazněni jednoty strany a její vedouc! úlohy, včetně vnitřní kázně, nesmiřitelného boje proti sektářství i extrémům, ať zleva nebo zprava. Tato kategorická slova sice nezní libozvučně, avšak nesmi nám uniknout ta skutečnost, že strana tyto zásady bude uplatňovat jen demokratickými a ne násilnými metodami. Pozorným čtenářům rezoluce jistě neuniklo, že je postavena na zásadách polednové politiky i akčního programu, a že neuzavirá cestu dalšímu zdokonalováni metod stranické práce v postupující demokratizaci našeho života, jako významné podmínky p.j uvědomělou kázeň a aktivitu nejen komunistů. Má-li se naše společnost vyvíjet dál, jiné cesty ani není. Rezoluce dává okresním, a městským orgánům i základním organizacím strany dostatek prostoru pro jejich práci; Je ovšem otázkou, zda především základní organizace ho dovedou využit. Současné členské schůze by měly být onou příležitostí k zamyšleni a i k stanovení programu, jak ve svém „rajónu" základni organizace natrvalo zakotví takové metody práce, aby byla uznávanou, respektovanou a podporovanou vedoucí politickou silou v závodě či na vesnici. To ústřední orgány strany organizacim umožňují, ale nemohou zajistit žádným dalším usnesením; to už závisí na práci v každém místě. ZDENEK KLIČ MALÁ ANKETA Rezoluce v praxi Několika stranickým funkcionářům jsme položili tuto otázku: Dává vám rezoluce dostatek prostoru k pokračování v polednové politice? Dnes zveřejňujeme odpověď předsedy CV KSČ n. p. TMS Pardubice ZDEŇKA FENCLA. „Já myslím, že pro okresní a celozávodní výbory prostor je. Šlo o upevňováni vedoucí úlohy strany ne mocensky, direktivně, ale zodpovědnou prací a spravedlivým vedením lidí. Dnes v závodě tyto možnosti jsou. Názorové polemice nikdo nebrání, nikdo nikoho nešikanuje Dále šlo o to, aby každý dělal svou práci kvalifikovaně, a aby dělal to, co má. Sféru má vymezenou hospodářské vedení, odbory i stranická organizace. My např. nemůžeme řešit federalizaci nebo demokratizaci ve státě, ale hlavně ekonomické problémy svého závodu. Kdyby takový prostor byl všude, jako mají podniky, bylo by dobře. Větším problémem už je, jak tento prostor naplnit. O tom debatujeme ne od ledna, ale spoustu let. Chybí program strany. Stanovy nestačí. Vnitrostranická činnost je samoúčelná, a nemá-li obsah, účel — přestává mít smysl. Lidem chybí motivace, dlouhodobá perspektiva k jakým úkolům se připravovat. Připravujeme je často pro všechno a přitom víme, jak důležitá je odbornost a specializace. Tím trpí i stranická výchova.“ Snack-barbude Automat na rychnovském náměstí dokázal prozatím v stejných prostorách a se stejným počtem pracovníků za prvních deset měsíců letošního roku splnit plán na 119,1 procenta. V penězích to představuje o 850 tisíc korun víc než za stejné období roku 1967. Přitom zásobování masem se nijak nezlepšilo a navíc se bufet ocitl ve III. cenové skupině. A tak hromada práce a chuť ji dělat — výroba polotovarů, obložené mísy, chlebíčky aj. — konají divy. Přesto se ale neztrácí perspektiva dalšího rozvoje. V plánu je snack-bar Zvenku změny nejsou ještě viditelné, ale uvnitř, na dvoře, tam se už skutečnost rýsuje. Byly vybudovány velká chladírna, bourárna masa pěkné skladiště. Jsou tu už noa vé radiátory ústředního topení, italský zmrzliňák. V zimním období se začne s přestavbou uvnitř provozních místností a koncem prvního pololetí roku 1969 by se měl snack-bar otevřít. Potom už slova vedoucího bufetu Jaroslava Tauchmana — „Bufet vede všechno" — budou hmatatelnou skutečností. (veš) Veškerá výroba školních a ^ kancelářských pomůcek ke kreslení /e v litomyšlském Koh-i-nooru. Dělají tu mimo jiné trojúhelníky, pravítka, křivítka, písmenkové a technické šablonky. Na pantografu, při výrobě písmenových Sablonok, pracuje Anna Roiková. Bude více zeleniny Ještě v roce 1967 se v pardubickém okrese zabývalo výrobou zeleniny 62 pěstitelů. — Zelenina se pěstovala na 315 hektarech půdy. Přesto nestačila uspokojit požadavky trhu. Tento problém má řešit perspektivní návrh koncentrace a specializace výroby zelniný. — Zeleninu bude pěstovat čtrnáct družstev v okrese na 416 hektarech půdy. Vypracovaný návrh bude realizován postupně podle vytváření ekonomických podmínek, a to za podpory okresního zemědělského sdružení. SVITAVANKY o další činnosti V minulém týdnu jednaly také ve Svitavách na okresní konferenci ženy o dalším rozvoji činnosti Svazu českých žen v okrese. Mezi delegátky přišli zástupci OV NF, OV KSČ, ONV a ústředního výboru Svazu žen. Velmi mile byla přivítána delegace slovenských žen ze Žiaru nad Hronom. Delegátky konference také ve Svitavách poukázaly na řadu dosavadních problémů žen v naší společnosti. Jak nás informoval F. Ševčík, uvedla například zástupkyně ÚV Svazu českých žen s. Knotková několik příkladů, které dosud ženy poškozují. Mezi jiným jde např. o daňové srážky ze mzdy, vždyť i starší ženy nadále velmi často se starají o své děti. Vypracované připomínky ÜV Svazu byly také postoupeny vládě. 2 * POCHODEŇ • Úterý 3. prosince 1968 MALÁ DOMÁCÍ AUTOŠKOLA Slosování testu č. 26 Tentokrát se sešla komise Malé domácí autoškoly poněkud později, vzhledem k posunutí termínu vydání testu č. 26 jsme rozhodli ponechat soutěžícím stejnou dobu k zaslání tiketů jako obvykle. Jiný termín měl vliv na počet zaslaných testů, tentokrát jsme vyhodnotili asi 200 tiketů. Většina z nich však byla správných. Balíček obdrží JOSEF ZUZÄNEK, Paseky a JOSEF BALCAR, ČankoVice. Knihy zašleme těmto výhercům: JAROSLAV NIEDERMERTH, Žižkovo pole, JOSEF POKORNÝ, Radostov, MIROSLAV BRZEK, Pardubice, RICHARD BEDÜLK, Pardubice, MILOSLAV VOTOČEK, Rokytnice nad Jizerou, STANISLAV MRÁZEK, Velká Ledská, FRANTIŠEK ŠTEFÁČEK, Chotěboř, MOJMÍR KAMBERSKÝ, Špindlerův Mlýn, BOHUSLAV MYŠKA, Lomnice, STANISLAVA BRÁTOVÁ, Hradec Králové, ZDENEK DVOŘÁČEK, Dobruška, MARIE URBANOVÁ, Pardubice, DANIELA SCHINDLEROVÁ, Hradec Králové, JANA KUNDRTOVÄ, Hradec Králové. Další 27. test vylosujeme v pondělí a v úterním čísle najdete výherce. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 A X X X X X B 1 X X 1 C X X X X X 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 1 23 A X X X X X B X X 1 X X C X 1 1X V A PŘECE MNE OKRADL Teče vám do bytu, máte díru v okapním žlabu, prostě potřebujete klempíře. Na tom určitě není nic zvláštního. Ale ... Ve stavebním podniku se vám však div nevysmějí: „Klempíře? Přijďte tak za dva roky. My teď děláme hlavně pro socialistický sektor a na údržbu soukromých domů nemáme vůbec čas ani kapacitu.“ Tak tedy nezbývá než shánět meloucháře. Náhodou jsem ho potkal na ulici. „Jistě, šéfe, přijdu.“ A přišel. Okoukl barák, žlaby a hned si vybral 250 Kčs na materiál. Druhý den přišel znovu. Prý o tom doma uvažoval a že by nám oplechoval celou střechu. Podumali jsme, pokouřili a on dostal dalších 350 korun. Nebudu to zbytečně dělat napínavé. Prostě přišel ještě dvakrát a celkem dostal 1300 korun. Manželčiny pochybnosti jsem odmítal a vyvrátil: „Předně ho znám už dlouho, je ze staré klempířské rodiny, všechno podepsal a cena předpokládaného materiálu je celkem v relaci s rozsahem budoucí práce. Přece nebude nikdo takový blázen, aby tak průhledně ně koho okradl...“ A vidíte! Takový blázen skutečně existuje. Jsem to já, který se takovýmto způsobem okrást nechal. Po mé informaci u zaměstnavatele Restaurací a jídelen Hradci Králové, kde jsem zjisv til, že pan J. N. nebyl již dva měsíce v práci, vedly další moje kroky na SNB, tam jsem se dozvěděl, že J. N. je známá firma a že jsem již sedmý nebo osmý. Má toho tak za 4500 Kčs. Vždycky jsem se divil lidem, kteří se nechali od někoho podobným způsobem podvést, na kterých někdo dovedl podvodně vylákat peníze. Bylo-li by to rafinovaně, no budiž..., nebo snad právě v té až hloupé jednoduchosti je rafinovanost? Já o tom přemýšlet nebudu. Ale čas k přemýšlení bude mít určitě onen klempíř v novém působišti s bytem, ošacením i stravou. Okresní soud v Hradci Králové ho odsoudil na dva a půl roku a poněvadž nebyl před trestním senátem poprvé, do stal se do nápravného zařízení II. stupně. FRANTIŠEK ŠTĚPÁNEK, Hradec Králové ČETLI JSME ZA VÁS Trénovat a mít cíl Před několika dny byl v televizi pořad o Věře Čáslavské. Docela na závěr dostal slovo národní umělec Karel Höger, který řekl: „Zdá se mi, že v poslední době plýtváme příliš energií při různých diskusích a sestavováních rezolucí. Věra Čáslavská je pro nás příkladem, jak bychom to měli všichni dělat i v normálním životě. Ta nediskutovala, zato více trénovala, a proto proslavila náš národ v Mexiku...“. Nechci tím říci, že by měly veškeré diskuse v současné době přestat. V oblasti politiky i v jiných oblastech našeho života nelze bez výměny názorů dosáhnout řešení různých otázek. Proto je diskuse nutná a zdravá. Je ovšem třeba, aby to byla diskuse věcná, která pomůže při hledání cesty vpřed a při odstraňování nedostatků vyskytujících se v našem životě. V poslední době jsme však byli svědky toho, že se skutečně plýtvalo energií např. tím, že různé názorové skupiny se vzájemně osočovaly, obviňovaly se z nepoctivých úmyslů, napadaly se a došlo dokonce i k vy-t hrožování. Přesto si myslím, že je nutné, aby si všichni uvědomili, že další vývoj ovlivníme jen tehdy, když se od ničeho pozitivního nebudeme distancovat, když se stejným zájmem, s jakým jsme se angažovali do srpnových událostí, budeme ve své činnosti a práci pokračovat i nyní. To je asi to, co měl na mysli jmenovaný národní umělec. Méně mluvit — více trénovat. Mohou se vyskytnout námitky spojené s otázkou: „Proč ale trénovat a na co se vlastně připravovat? Věra Čáslavská měla cíl — chtěla vyhrát na olympijských hrách, chtěla dosáhnout nejvyšší mety. S naší politikou a vývojem této společnosti je to obdobné. Chceme odstranit nedostatky minulých let a dokázat světu, že socialismus, jak si ho představujeme, bude tím nejlepším systémem, v němž každý člověk najde uplatnění a pro každého bude přitažlivý. Nebude to lehké ani tehdy, když zanecháme rozepří a vzájemného osočdvání a potáhneme všichni, kteří to s rozvíjením polednové politiky myslíme poctivě, zase chvilku společně. A jestliže někdo nechce pomáhat, domnívá se, že tahle naše cesta není správná, ať alespoň nepřekáží. Bude to k prospěchu celé společnosti. (Zkráceno! (Pravda, orgán západočeského KV KSČ) Komu dát peníze? Zcela spontánně se zrodil v podniku pro šlechtění drůbeže v Chrustenicích námět shromáždit nějakou částku a věnovat ji Svazu novinářů pro zvláštní fond. Když jsme o tom včera s Chrustenickými hovořili, řekli jsme jen svůj názor, že asi nebude u nás žurnalista, kterého by opravdu upřímně nepotěšil a morálně neposílil takový projev solidarity. Však pokud jde o peníze, které zde vybrali — asi 2000 Kčs, navrhli jsme, aby je věnovali na jiný účel, třeba na vesničku SOS. Chrusteničtí nesouhlasili. Hovořili o tom, že si práce novinářů velmi váží a nevidí důvod, proč by oni nemohli mít své finanční prostředky na dočasnou pomoc, například redaktorům zastaveného Reportéra, Politiky, případně v budoucnu jiných časopisů. Není přece nutné, říkají, nechat novináře v ekonomické závislosti, aby pak psal pod jejím vlivem atd. Až, podle Chrustenických, skončí právní akt a redaktoři zastavených časopisů vezmou pero do ruky, mohou přéCe peníze do fondu vrátit. (Svoboda, orgán středočeského KV KSČ) Co s realitou? Říká se, že pojem realita se stal v poslední době módním slovem, i když to není tak docela přesné. Módní vlny totiž vznikají většinou přirozeným během věcí a ujímají se živelně, dá se říci s dobrovolným souhlasem, což o vyvolání „módní vlny reality“ potvrdit nelze. V životě se však vždy, ať nám to je či nikoliv příjemné, střetáváme s určitou realitou a tak tomu je i dnes. Sám politický výklad pojmu mnohdy trpí jistou jednostranností. Za realitu se označují srpnové události a vše, co po nich následovalo, včetně smlouvy o pobytu vojsk. Jako s realitou se počítá i s nutností korigovat některé politické aspekty vývoje. Pojem realita se často v podstatě ztotožňuje s nutností se této realitě přizpůsobit. Je-li cizím slovem realita označován český pojem skutečnosti, pak je třeba mít na paměti, že skutečnost je vždycky mnohotvárná, že ji nevytváří a nemůže vytvářet jen její jedna stránka. Vycházíme-11 ze současného politického klimatu v republice i v našem kraji, pak politická realita má, řečeno velice zhruba, v podstatě dvě určující stránky. Na jedné straně je to určitý vnější tlak, vytvořený nejen nehmotnými ilegálními i legálními zahraničními sdělovacími prostředky, ale podporovaný i nezanedbatelně silnou materiální stránkou tohoto ideologického působení, jemuž se v krajnostech ä la Vltava a proslulé Zprávy dá říci diverse. Druhou částí této skutečnosti je mínění drtivé části našeho obyvatelstva, jež nelze hodnotit ani jako kontrarevoluční, áni jako antisocialistické. Teprve výslednicí těchto dvou základních stránek, z nichž musí vycházet možnost i povinnost politiky, lze nazvat realitou dnešních dnů. Dvojjediný a nelehký úkol je základním údělem kormidelníků na hladině rozbouřené doby. Z této situace, v níž složitost vnějších i vnitřních vlivů nutně vyžaduje kompromisy, muselo zcela přirozeně vycházet i listopadové plénum ÚV KSČ. Význam vícetvarové dnešní skutečnosti jsou i některé jeho základní závěry. Jeden z nich hovoří o tom, že „ÚV KSČ plně stojí za zásadami vyjádřenými v protokolu moskevského jednání ze dne 26. Vlil. 1968 i z komuniké z jednání mezi KSSS a KSČ z 3.-4. října i za zásadami prohlášení šesti stran z Bratislavy, ze dne 4. VIII. 1968“. To jsou tedy dva výchozí body dnešní reality. Nejde však 0 to pouze realitu konstatovat. Skutečnost, nemá-li být skutečností neměnnou a kamennou a proto brzdíc! další vývoj, je třeba ustavičně formovat a přetvářet, aby odpovídala našim myšlenkám a zrale uváženým přáním a ne aby se stala právě jejich svěrací kazajkou. V tom je i smysl kompromisů, v tom je náplň uplatňování pozitivní politiky. Zdá se, že v této době sjednocování i sporů by toto hledisko, opřené o perspektivu nejen celostátní, ale 1 o řadu perspektiv a činů místních, mělo převažovat. Dnešní realita může vzbuzovat naděje i pesimismus, ale jen tímto hodnocením nevytvoříme zítřejší skutečnost. Pokud bude politika počítat nejen s faktory vnějšími, ale i vnitřními, a musí s nimi počítat, má-li být politikou polednovou (jestliže si polednová politika klade za vinu, že podcenila faktory vnější, pak by i druhá jednostrannost byla extrémem), je možné vidět východisko, i když neuspokojí všechny a úplně. Byli bychom snílci, kdybychom nepočítali s realitou. Nemohli bychom snít, ani kriticky myslet, kdybychom se ji nesnažili přetvořit. (Průboj, deník severočeského KV KSČ)