Pochodeň, leden-březen 1971 (LX/1-76)

1971-01-14 / No. 11

UBS Zima s horkem ZEMĚTŘESENÍ Silné zemětřesení postihlo měs­to Cebu ve střední části Filipín a podle dosavadních zpráv byl větší počet osob zraněn. První otřesy půdy přišly krát­ce před půlnocí. Trvaly půl mi­nuty a vyvolaly ve městě do­konalou paniku. Zemětřesení se označuje za jedno z nejsilněj­ších v posledních letech v této oblasti. ZÁCHRANA TROSEČNÍKŮ Čety západoněmecké společnos­ti pro záchranu trosečníků za­chránily’ v minulém roce 1417 lidí, jimž hrozila smrt utonu­tím. Jednatel společnosti kapi­tán Hans Berber - Credner to označil za rekordní úspěch. Mi­mo to dopravila společnost v posledních dvanácti měsících 110 nemocných anebo raněných z lodí do bezpečí a poskytla pomoc 463 plavidlům. Do konce roku 1970 zachránila společnost od svého vzniku cel­kem 21105 trosečníků. MOSKEVSKÝ CIRKUS Přes tisíc řemeslníků dokon­čuje stavbu nového moskev­ského cirkusu pro 3400 diváků. Jeho kopulovitá budova se sta­la novou dominantou v blíz­kosti moskevské university. Hlediště i manéže jsou moder­ně vybaveny. Výměnu manéží pro jednotlivá vystoupení ob­stará hydraulické zařízení bě­hem pěti minut. Každé křeslo v hledišti má miniaturní repro­duktor, který zajistí dobrý po­slech v kterékoliv části sálu. V hale lze promítat i široko­úhlé filmy. V úterním vydání jsme zveřejnili výzvu provozních oddílů přeprav­cům k aktivní spolupráci. Ná­kladní doprava po kolejích v těchto dnech rozhoduje a narov­nání nepříjemné situace, do niž jsme se dostali vlivem tuhých mrazů. Dnešní řádky chceme vě­novat znovu železnici, tentokrát však z pohledu čtenáře, který cestuje osobním vlakem do za­městnání. J. O. nám napsal, že v této ob­lasti není zdaleka všechno tak, jak by mělo být: „Skoro každé ráno mrzneme buď u nás v Oh- Naše poznámka nišťanech nebo v Ostroměři, kde přesedáme na trať Hradec Krá­lové — Turnov. Tuhle nás vzal dokonce rychlík (bez příplatku). Ovšem jen ty, kteří jedou až do Jičína a ještě jsme přijeli o ho­dinu zpožděni." Tohle prý se dá ještě omluvit, pokračuje náš čtenář, horší je to, co chci napsat dál. „Proč však musíme jet do práce v pojízdně mrazírně, kdy člověk neudrží ani cigaretu v prstech a třeba ten­týž den v tak přetopeném vlaku, že by se člověk nejraději svlék­nul do trenek. Navíc se ze spojů mezi vagóny valí oblaka páry, že při vystupování není vidět na ná­stupiště." Náš čtenář tu říká něco o švej­­kovině. To je jeho názor, my si myslíme, že tu nejde nikoho po­dezírat z úmyslu. Spiše z toho, že někdo přece jenom nesplnil svou povinnost, aby lidé mohli vždy solidně cestovat. I když je nutno vžit zimu v úvahu. Ne ovšem natolik, abychom se na ni při plněni pracovních povinnosti zcela vymlouvali. Zima je sice objektivní příčina, ale my se jí nemůžeme příliš poddávat. Ze současných potíži se můžeme do­stat jen a jen obětavou práci. Nový pracovní postup při uskladňování hlušiny na Dole Zdeněk Nejedlý v Malých Svatoňovicích je již od pondělí 11. ledna 1971 ve zkušebním provozu. Uskladnění je důležitou součástí havíř­ského podnikání. Při malé kapacitě nebo při poruchách se to postupně projeví v celé řadě pracovišť na dole. Nedostatek prázdných vozů způsobuje zasypání dopravníků, nedobírání stěn,, opožděné budování... To vše se potom promítne v plnění plánu a horníci koncem měsíce, nebo o sobotách a nedělích musí šturmovat. Nový pracovní postup nahradí namáhavou práci na haldě, kdo se musí pracovat za každého počasí. Nejhorší pracovní pod­mínky na odvale jsou v období, kdy škvára a hlušina prohořívá. V současné době se těží až 700 vozů hlušiny za 24 hodin. Nový dempr nahradí a urychlí těžkou práci a zároveň ušetří šest lidí. Obsah jeho korby je pro 15 vozů a doba vyklopení i s cestou trvá asi tři minuty. Dempr jezdí po haldě dobře a neboří se. Doba vlastního vyklápění je 25 vteřin. Na stroji s moderními konstrukčními prvky se zaučují tři mladí havíři. Zavedení dempru při práci s hlušinou bylo jedním z racionali­začních opatření dolu. (fs) OHLAS K ČLÁNKU „SLOVO DRUHÉ STRANY" Mylně pochopená informace V pátečním vydání jsme zveřej­nili Článek o zimní údržbě silnic. K němu nám napsal čtenář J. K. z Chlumce nad Cidlinou: „Se zá­jmem jsem si přečetl článek, ve kterém mimo jiné stojí, že vozov­ky s povrchem upraveným během posledních tří let se nesmí solit. ZAZDĚNÝ DŘEVĚNÝ TRÁM do komína a špatné spojení a utěsnění azbestových trubek, ústících do komína — příčina požáru rodinného domku , man­želů S. z Dobrotivé Lhoty na Havlíčkobrodsku. Byla zničena střešní konstrukce, podkrovní místnosti a propadly se stropy do přízemí. V domě byla též prodejna Jednoty. Škoda na majetku Š. 30 000 korun, na domku 50 000 Kčs a na majetku Jednoty 2000 korun. ODCIZIT OSOBNI AUTO se po­kusili dva osmnáctiletí — byli opilí — z Pozemních staveb v Trutnově. Oba byli zadrženi. DO VAZBY vzal prokurátor opraváře okresní správy silnic L. D. z Hořic, který v podna­pilém stavu odcizil auto, jezdil s ním a potom je nechal stát. Z auta ukradl tranzistorové rá­dio. Šetřením se zjistilo, že v listopadu 1970 rovněž odcizil auto a o další se pokusil. Jistě víte, co pracovního úsilí stál průjezd naším městem Chlumcem nad Cidlinou, který byl prakticky před 5—6 měsíci opraven. A nyní se vesele solí! Jak je to možná? A kdo za to zodpovídá?“ Poněkud nás tato skutečnost také zarazila. Je možné, že by někdo v tak velké míře nerespektoval předpis, když se dělají kontroly? Při zjišťování skutečnosti na Ü- tvaru dopravního inženýrství jsme se dozvěděli, že došlo k mylnému výkladu nařízení. (Nejen pro nás, ale i pro pracovníky okresních silničních správ.) Předpis říká, že je zakázáno solit vozovky mladší tří let jen pokud mají betonový povrch, dále vozovky s poškoze­ným povrchem, kde v podloží v malé hloubce jsou uloženy inže­nýrské sítě. Pochopitelně se ne­­posypává směsí obsahující sůl v blízkosti železničního přejezdu. Opravená vozovka v Chlumci má živičný povrch (v lidové verzi se tomuto povrchu říká asfaltový), proto nedošlo v počínání pracov­níků OSS k porušení předpisu. Sůl by však měla přijít na vozov­ky při relativně vyšších teplotách. Silný mráz její účinek prakticky znehodnotí. A když už rozhodíme posyp s chemikálií, měli bychom rozježděnou sněhovou kaši z vo­zovky odstranit než nám opět zmrzne. Tolik na vysvětlenou čtenáři J. K., kterému se zároveň omlouváme za ne zcela přesné údaje. Poučení z tohoto případu si berou i naši in­formátoři. Na pravou míru se tím uvádí i praxe v zimní údržbě, po­kud si ji snad někdo mylně vy­kládal. (W) Zi jpggSř; MMH BESEDA NAD MLADÍM První si vzal slovo předseda krajského výboru Socialistické­ho svazu mládeže soudruh Le­noch. s.. Ve Východočeském kraji je kolem 230 tisíc mladých lidi, naše organizace má zatím 18 500 členů. Čeká nás ještě mnoho práce ■ jak v Pionýrské organizaci, tak i v SSM. Ted musíme především projednat závěry celostátní konference ... Beseda na KV SSM v Hradci Králové se postupně zbavovala oficiálnosti a dostala takové obrátky, že všichni přítomní zapomněli i na to, jak ubíhá jedna hodina za druhou. Z čle­nů předsednictva KV a funk­cionářů okresů i základních or­ganizací spadl Jakýkoli ostych před milými hosty — prvním tajemníkem velvyslanectví SSSR v Praze soudruhem Vladimírem Nikolajevičem Orlem a tajem ■ níkem KV KSČ dr. Jiřím Kou­­řílkem. Sami se živě zapojován do diskuse a soudruh Orel vše­chny překvapil velmi dobrou češtinou. Sám se nejen cítí, ale 1 je ještě velmi mladý, a řekl, že by byla škoda, když už je v Hradci Králové, aby se nepodíval mezi mladé lidi. Více než tři hodiny se debato­valo, vyměňovaly názory, zku­šenosti, kritizovalo i říkalo, co a jak by se mohlo nebo mělo dělat... ... Jako první v republice jsme ustavili Leninský klub SSM. je pevnou součástí organizace a tvoří nejnáročnější formu ideo­­vě-politické činnosti. V součas­né době budujeme novou pro­gramovou radu a jednou za mě­síc bychom chtěli besedovat o otázkách, které mládež sjed nocují.... Důležitým úkolem je příprava mladých lidí pro práci v národních výborech---- V Vionýrské organizaci se vyskyt ly případy hromadných přihlá­šek. Někteří učitelé zakládali pionýrský oddíl z celé třídy . . Připravujeme také Závod míru mládeže. Start by měl býí v Hradci, cíl v Havlíčkově Brodě ... V pionýrské organizací má­me 15 tisíc členů, z toho přes tři tisíce bývalých junáků. Z ve­doucích Junáka nám dnes pra­cuje asi 280 lidí... Složitá je situace na středních a vysokých školách, na klére mělo období let 1968—69 nej­větší vliv. Na některých střed­ních školách docházelo k sou­peření mezi učiteli v získávání nových členů SSM. Chtěli nám jistě pomoci, ale tato forma není vhodná. Mladí učitelé se zajímají o SSM a začínají nám pomáhat... V březnu bude v Hradci aktiv pedagogických pracovníků, na kterém budou vysvětleny otázky vstupu, prin­cipy a úkoly SSM.... Připra­vujeme řadu kulturních a spor­tovních akcí, ať už je to úpra va architektonických památek, sportovní turnaje či výměnné zájezdy do zahraničí ... Zákla­dem mládežnické organizace by měli být mladí dělníci. Zatím jich máme v SSM kolem šesti tisíc... Je naším úspěchem, že jsme vytvořili pevný krajský aktiv. Mladí mají chuť budoval organizaci na principech, které jsme si dali do stanov---­Nelze v krátkosti zachytit ce­lou besedu. Proto jen dodejme, že v jejím závěru soudruh Orel popřál mladým lidem našeho kraje a jejich organizaci mnoho úspěchů a věnoval Svazu gra­mofonovou desku s mládežnic­kými písněmi. Na oplátku mu věnoval soudruh Lenoch znak SSM, vykládaný dřevem. (ir) NĚMEČTÍ KOMUNISTÉ NA KRÁUCKU » Již v roce 1919 objevují se u některých sociálních demo­kratů na Králicku komunistické názory. K opuštění sociálně demokratických teorií přispívalo německé revoluční hnutí a šíření marxistické literatury i revolučních tiskovin z Německa, které bylo za humny. Tak v roce 1919 byly na příklad zabaveny německé pokyny pro vojenskou radu v Rokytnici v Orlických horách. V následujícím roce vzrůs­tá nespokojenost dělníků a rolníků v severovýchodních Čechách s politickým a hospodářským zřízením a aby bylo zabráněno komunistickému převratu je 16. dubna posláno vojsko do Petrovic, Čiháku, Mládkova, Lichkova, Horní a Dolní Lipky, Heřmanic, Králík a do dalších míst v sousedním rychnovském okrese. Policejní hlášení z toho roku uvádí, že v Králíkách je komunistická skupina o 70 členech. V té době se v místě aktivně projevuje činnost komunisticky smýšlejících členů sociálně demokratické mládeže, která v roce 1921 užívá na plakátech názvu Komunístische Jugend-InternaciOnale. Tím se revoluční německá mládež otevřeně hlásila k zása­dám Komunistické internacionály. Prosincovými událostmi dozrála také situace mezi pravicí a levicí v německé sociálně demokratické straně v Česko­slovensku ke konečnému řešení. Vyloučení celého liberec­kého kraje pravicovým představenstvem německé sociální demokracie ze strany vyvolalo rozhořčení i mezi členy ně­mecké sociální demokracie v Králíkách. Když se 30. ledna 1921 usnesla německá sociální demokracie Liberecka svolat na březen celostátní sjezd německé levice, rozhodli se i po­krokoví, marxismu oddaní dělníci v Králíkách vytvořit míst­ní organizaci německé sekce Komunistické strany v Česko­slovensku. Bylo to v první polovině února 1921, jak napo­vídají také hlášení okresního hejtmana presidiu zemské politické správy v Praze. Odbočka Komunistického svazu mládeže byla v Králíkách brzy rozpuštěna, již v dubnu 1921. Měla 48 členů, její vý­bor še skládal z dělníků — továrních tkalců. Při zkoumání zabaveného materiálu byla zjištěna „protistátní činnost“. Po úředním zastavení činnosti Komsomolu začali mladí dělníci a dělnice pracovat v organizaci KSČ. (zk) Malá historie velkého úsilí Časopis TRIBUNA vstoupil do třetího roka své exis­tence. Ano, čas letí. Ani se nechce věřit, že 15. ledna to budou již tři roky, co jsme přijímali její první výtisk. Za vlády dubčekovců, a za situace, kdy na všech úsecích měli značný vliv pravičáci, v době přímého působení bílého teroru, ve dnech, kdy humanita byla pro mnohé zaklínadlem a demokracie se stávala krycím štítem anli­­komunistických sil, bylo zahájení TRIBUNY odhodlaným politickým činem. V těch týdnech a měsících, kdy každý, kdo jen trochu vystupoval a jednal jako internacionalista a byl za to šikanován, bylo vydávání TRIBUNY významným revolučním činem zdravého jádra strany. Když ostatní stranický tisk zklamal, marxisté-leninci, jasně orientovaný týdeník pro ideologii a politiku, potřebovali jako chleba soli. Bylo nezbytné nastoupit cestu sjednoco­vání poctivých sil strany na vědeckém základě komunis­tického učeni. Bylo nutno organizovat, vysvětlovat, agito­vat a polemizovat. Bylo třeba slovem, myšlenkou a argu­mentem vést boj proti revizionismu a oportunismu a proti mnoha nacionalisticky omezeným pohledům našich občanů na vývoj v Československa. A právě časopis byra ŰV KSČ si tento úkol vytyčil a na svých stránkách zápas za správ­né marxisticko-leninské myšlení a jednání důsledně a rozhodně vedl. Oportunisté e pravičáci všech odstínů a kalibrů soptili. Vydání TRIBUNY nebylo nijak nadšeně do života uvítáno ani mnohými prostými lidmi v důsledku kampaně, kterou proti tomuto časopisu rozvinuli i ti pravičáci, kteří v té době zasedali v nejvyšších orgánech strany a státu. TRIBUNA byla přijata revizionisty a anti­­socialisty na všech stupních a ve všech oblastech spole­čenského a veřejného života s nenávistnou zlobou a očividným nepřátelstvím. Mnoho těchto lidí ještě před tím, než TRIBUNA vůbec vyšla, se halasně dušovalo, že tento „levičácký“ časopis číst nebudou, že ho neuznávají. Revi­­zionisté, kteří ještě nedávno prosazovali pro sebe své výmysly o svobodě tisku, najednou druhým právo, vyměňo­vat si názory a zkušenosti z marxistických pozic odmítali. Ostrou kampaní proti TRIBUNĚ oni, „demokraté“ a hla­satelé různých „socialismů“, najednou komunistům—inter­­nacionalistům upírali právo tyto noviny vydávat, odebírat, číst a psát do nich své názory a poznatky. Všemi pro­středky bylo zdravému jádru strany a poctivým komunis­tům bráněno soustřeďovat se kolem tohoto časopisH a své řady na leninských principech sjednocovat. Pamatujeme velmi živě, jak byla vedena všemi tehdejšími sdělovacími prostředky kampaň proti TRIBUNĚ samé, ale také proli jejím spolupracovníkům, zejména proti čtenářům, jejichž řady přes to den ze dne rostly a sílil jejich vliv na myšlení dalších poctivých lidí v naší zemi. Byl to roz­ruch mezi pravičáky, když první číslo navzdory všem nástrahám a intrikám přece jen vyšlo a objevilo se na Stáncích a pultech. Vedle viditelného vzteku byl tu zřejmě oprávněný strach všech antisocialistů a protikomunistic­kých elementů z činnosti týdeníku a jeho vlivu na příští vývoj. Dělali proto vše, aby se TRIBUNA nedostala ke svým čtenářům. Byla v trafikách a novinových Stáncích skrývána pod pultem a často zájemce o ni ji musel od prodavačů dost důrazně vymáhat. Z řady okresů a míst jsou známy případy, kdy se prodávající stavěli krajně záporně k těm, kdo ji odebírali, byly sestavovány seznamy čtenářů za účelem skandalizovat je. V jednom městě došlo i k případu stížnosti trafikantky učitelce na synka, kterého si otec pro TRIBUNU pravidelně posílal. Už ve vlacích i meziskladech se ztrácely celé balíky zásilek, docházely do místa určení se zpožděním několika dnů. Na jednom okrese vyjádřil se významný vojenský činitel, který zastá­val pravicově oportunistické stanovisko, že je zvědav, kteří „kolaboranti“ ten „levičácký“ plátek budou rozši­řovat a kdo ho bude číst. Přes pomluvy ústrky a nástrahy TRIBUNA si rychle zís­kávala okruh čtenářů i dopisovatelů. To je na tom to nejcennější a nejlepší, že TRIBUNA byla pro čtenáře a čtenářů, kteří ji z velké části tvořili. Úzký kontakt odběratelů s redakčním kolektivem TRIBUNY, vzájemná spolupráce při její tvorbě, společné cíle a úsilí v zápase o jejich uskutečnění, to vždy Dude spojeno s his­torií vzniku, existencí a bojem TRIBUNY za obnovení marxisticko-leninského charakteru Komunistické strany Československa. Důsledně vedený z principiálních pozic marxismu-Ieninismu uskutečňovaný boj za očistu strany, za politickou konsolidaci, nesmiřitelná polemika se všemi nepřátelskými teoriemi a stejně tak zápas s praxí revi­­zionismu a oportunismu a všemi projevy antikomunizmu, je světlou stránkoH naší nejmladší historie, v níž TRIBUNA sehrála rozhodující úlohu. LUDVIK CIBULKA

Next