Průboj, leden-březen 1971 (XXIII/1-76)
1971-02-23 / No. 45
Náročný k sobě i k druhým Dojedl svačinu. Záplatované montérky nesly stopy přeruše něho díla. Strojní zámečník Emil Fuka Je četařem v díl nach pro opravu kolejových vozidel ČSD v České Lípě Čtvrt století prodlužuje životnost železničních vagónů, přes dvacet let pracuje aktivně pro Komunistickou stranu Česko slovenská. O svých zásluhách však nikdy nehovoří. Práci pro stranu a společnost bere jako sam izřejmou povinnost. V dílnách Je znám jako svě domitý pracant a velmi skrom ný člověk. Mnoho řečí nenadělá, ale co řekne, platí. Jako zkušeného a poctivého funk cionáře Je) výroční členská schůze zvolila za delegáta na okresní konferenci. Když se v padesátých letech zakládala družstva, uvolnila jej základni organizace v dílnách pro práci ve vesnické organizaci strany v Horní Líbchavě. Leta zastával funkci předsedy vesnické organizace strany, později pak předsedy národního výboru. Dnes je k nť^opředsedou stočlenné zá! organizace KSČ v Dílnách ČSD. Jeho hlavní zása dou je — méně mluvit, více dělat! „Nestačí k politice strany se hlásit jen slovy, ale každoden ní prací dokazovat svůj poměr ke straně,“ začal krátkou besedu soudruh Fuka. Komunisté musí být na pracovišti i v místě bydliště znát. Mnozí členové strany k nesprávným názorům svých bezpartijních spolupracovníků mlčí, aby si nenadělali nepřátele. To je nesprávné. Možná, že se s někým na chvíli rozkmotřím, aie až se přesvědčí o správnosti rných názorů, znovu si podáme ruce. je snadné být komunistou na členské schůzi, kde jsme všichni zajedno. Horší je to na pracovišti, kde na jednoho člena strany připadá desítka bezpartijních, a ne všichni už mají jasno. Ostatně to se ukázalo v osmašedesátém, když se někteří političtí odpůrci přestali schovávat se svými protistranickými a protisocialistickými názory. Nebyly 10 vždy jen dědici bývalých továrníků a jejích duševních zpřízněnců. Byla mezi nimi řada poctivých lidí, kteři se dali unést frázemi a falešnou demagogií. Ti všichni mezi námi žijí a pracují. Je mezí námi mnoho tako vých, kteří dílčí nedostatky a chyby, zaviněné jednotlivci, přisuzují straně Chyby nedělá jen ministr ale i mistr. Nestačí, aby předepsal plánované úkoly, ale musí vytvořil materiálové i organizační pod minky pro jejich splnění. Když se tak ohlížím zpátky na ostudný rok 1968, stále jasněji si uvědomuji, že ta po litická dobrodružství neorga nizovali dělníci a družstevní rolníci, kteří dlouho nevěděli, co se vlastně ve straně a společnosti děje. Oportunismus a revlzionísmus měl svou líheň ve společensky výše postavených kruzích Odtud se pak zamořovala společnost. Zde se ukazuje potřeba, aby se do vyšších funkcí vybíraly dělnické kádry. Žel, lidé od soustruhů se zdráhají vyměnit montérky za bílý límeček, protože se bojí vlastních chyb. Naše strana však musí soustavně a cílevědomě připravovat dělnické kádrv pro vyšší funkce. K dobré stranické i státní politice je nezbytná důsledná kontrola a nesmiřitelná kritika, aby se žádný funkcionář nebo hospodářský pracovník necítil nenahraditelným. Pak se nebudou spojovat chyby jednotlivců se socialistickým zřízením Na okresní konferenci jdu s vědomím, že strana nastoupila správnou cestu. Výsledky — dílčí úspěchy posledních dvou let — to dokazují. Pracuje se nám klidněji, žije se spokojeněji. Člověk se už nemusí bát říci nahlas svůj názor. S dosaženým se však nemůžeme spokojit. Zel, je stále ještě mnoho důkazů o lajdáckosti a malé odpovědností. A chyby i nedostatky naši stra ně dobrou reklamu nedělají. Naopak slouží jako argument proti nám. Proto záleží na každém z nás, abychom pocti vě pracovali, svědomitě vyko nával! své funkce a důsledně plnili stranické povinnosti. Musíme bít maloměšťáka, kaž dý sám v sobě, abychom nezpohodlněli a nezpychli, ale vždy a ve všem viděli hlavní cíl politiky Komunistické strany Československa — všestranný rozvoj socialistické společnosti.“ Pevný stisk rukou ukončil malou besedu. Soudruh Emil Fuka pospíchá za svými po vlnnostmi Jako delegát na okresní konferenci a místo předseda základní organizace KSČ 1 jako četař v dílnách jich má až nad hlavu. A žádnou nesmí zanedbat. Tak mu velí jeho stranická i občanská čest. Zaznamenal f. KOLONIČNÝ Z vyuhlené části Dolu Letáky v Mostě se stále ještě dobývá uhlí. Zbytek uhelné slote, krfe jit nemohou pracovat velkostroje, se tětí rýpadlem a nakládá přímo do nákladních aut. Denně jich sem přijíždí z celé řady t značně vzdálených závodů několik desítek. Nákladní auta odváté jí denně v průměru 300 — 400 tun paliva. Rekord byl dosažen v uplynu lých dnech — 1 200 tun uhlí za jeden den. Foto: ČTK — O. DOLAN Docenit práci s lidmi jsem ve funkci směnového mistra už deset let. V naší dílně, patentovně tažírny máme čtyřsměnný provoz. Všechny práce na strojích i na patentovacích pracích jsou úkolovány. To znamená, kdo nedělá, ten si nevydělá. Když jsem v roce 1953 nastoupil do patentovny Jako dělník, vyměňovalo se tehdy každým rokem až 75 procent pracovníků dílny. To mělo samozřejmě vliv na pracovní morálku i na dodržování technologické kázně. Důležitou roli hraje i pracovní prostředí. Patentování, kterému se správně říká izotermické kalení, se provádí přes olověné lázně. A olovo je zdraví škodlivé, proto pro nás platí zvláštní zdravotní a předpisy. Různými zlepšeními úpravami jsme rizikovosl pracoviště snížili na minimum. Volná *ribuna mistrů zlepšila se organizace práce, ustálil se základní kádr pracovníků. Tím chci říci, že jed ním z předpokladů dosahování dobrých výsledků je ustálený kolektiv a prostředí, v němž člověk pracuje. Začátkem roku 1960 se celá naše směna přihlásila do soutěže o titul brigáda socialistické práce. S názory na socialistickou soutěž to bylo v nedávné době všelijaké. Zažili jsme mnohá zklamání i znevažování, ale socialisticky pracovat a žít je dodnes pro nás náplní každodenní práce. Když jsem nastupoval do funkce mistra, moc se mi do toho nechtělo. Uvědomoval jsem si odpovědnost, kterou tím přebírám. Soustavná práce s lidmi byla podceňována a v tom je často i dnes problém, se kterým se musíme rychle vyrovnat. Už před rokem 1968 se mnozí zhlédli v kapitalistických metodách. A to nejen sociologové, psychologové, ale byli jsme nuceni poslouchat dlouhé referáty o manažerismu, což bylo — podle mého názoru — v rozporu s tím, co označujeme za socalistickou výchovu, mo rálku, socialistické řízení výroby. Přitom máme dost pří kladů, abychom mohli říci, že tam, kde politickou práci nepodcenili, dosahovali dobrých výsledků. Dost často si naříkáme na pracovní morálku. Já takové problémy nemám. 1 u nás je nedostatek pracovníků, organizujeme mimořádné směny, ale když lidem srozumitelně, soudružsky celou věc vysvětlíte, určitě pomohou. Velice jsem si vážil a vážím vzdělaných lidí, kteří své vědomosti umí uplatnit v praxi. Zejména v současné době má tato otázka rozhodující význam, chceme-li se dostat rychle kupředu. Čeho jsme však svědky? Poměrně značná část těchto pracovníků s vysokým vzděláním se neangažuje a vyčkává. Dělají velkou chybu, musí si uvědomit, že pro společnost má větší cenu dobrý dělník než špatný inženýr. Abychom mohli všechny úkoly splnit, a nebudou to úkoly malé, měli bychom vždy včas znát plány. Už bylo dost toho, že se něco naplánovalo a něco jiného dělalo. Větší nároky musíme klást na plánovací a řídící aparát. 1 tam máme stále dost velké rezer vy. JOSEF JEŽDiK, Závod J. Fučíka, Chomutov DELEGÁTKA OKRESNÍ KONFERENCE KSČ Nezůstala stranou Na chodbě učňovského střediska teplického Bonexu jsou ve vitríně vystaveny dvoje dětské šatečky. Jejich střih a střízlivost barev mne zaujaly. Nejsem žádným módním znal cem, ale jen laickým pozorovatelem, přesto si dovolím tvrdit, že na učnice druhého ročníku jde o velmi solidní a kvalitní práci. Asi mají dobré učitele — mistry, pomyslel jsem si. Prostorná hala s několika řadami strojů. Šestnácti a sedmnáctiletá děvčata jsou skloněna nad prací. Vpředu pár stolků, jakási školní káTaké u nás se v letech 1968 a částečně i v roce 1969 volalo po krvi. O tom konečně hovoří fotografie hesel a výzev na domech, sloupech či silnicích. Můžeme z nich vyčíst například, že jKižadavek antisovětismu zněl „S Rusy do plynu“, „S kolaboranty na šibenici“ atd. Je na místě otázka — jak se to mohlo stát? Abychom mohli dát správnou odfrověcf, musíme se vrátit až k počátkům vzniku Sovětského Ruska Zjistíme, že hned od počátku Velké říjnové revoluce se rozdělilo oby vatelstvo pozdější ČSR v pod statě na dva tábory. Na jedné straně byly hluboké sympatie k nově vzniklému státu Sovětů, na druhé straně byla nenávist vybičovaná až k vojenskému vystoupení proti sovět- 3 P R 0 B O J 23. února 1971 tedra, ale bez přísných profesorů. Mistrová Růžena Švandrlfková má na starosti ve dvou směnách osmnáct děvčat. Žena s bohatými zkušenostmi. Několik let byla šičkou v modelámě. Spíš samostatná dělnice. S prací v učňovském středisku se to dá těžko porovnat, může však mnohému naučit. Práce s děvčaty je náročná, říká soudružka Švandrlíková, ale snažím se, abychom si rozuměly. Vytvořit v tomto kolektivu dobrovolnou kázeň, znamená poznat mentalitu dívek, jejich zájmy a starosti, vytvořit kontakty vzájemné ské moci. Oba tyto proudy mají třídní základ. O tom, že sympatie nebyly jen proklamované, svědčí skutečnost, že nejen ze zajateckých táborů, ale I z řad prostých vojínů čs. legií přecházeli lidé do řad rudých oddílů, aby se zbraní v ruce bránili vymoženosti Října, socialistický stát a socialistickou revoluci proti domácí i zahraniční kontrarevoluci. Za to pak byli odsuzováni jako těžcí zločinci Revoluční hnutí v předválečné ČSR, reprezentované marxistickou levicí v sociální demokracii, se ostře stavělo proti zneužívání čs. legii proti sovětské vládě a spolu s částí nejpokrokovější inteligence žádalo uznáni Sovětského Ruska de jure a navázání řádných diplomatických styků. Do roku 1920 byla stále na pořadu otázka okamžitého ná sledování příkladu sovětského důvěry. Je to nezbytné k tomu, aby člověk mohl svou práci vykonávat dobře. Takové zásady měla vždy na paměti, af byla kdekoliv. Růžena Švandrlíková svým věkem už zdaleka nepatří mezi nejmladší, ale úsměv s tváře a vlídné slovo na rtech jí nevymizely. Na všechno se dívá svýma střízlivýma očima. A snad právě pro tuto vzácnou uvážlivost byla na podzim loňského roku kooptována do výboru stranické organizace, stala se členkou pléna okresního výboru v Teplicích. Není to ostatně její první funkce. Od roku 1952, kdy proletariátu a boje o politickou moc podle ruského vzoru. Na takové požadavky odpověděla čs. buržoazie terorem a lživou propagandou. Každá pomluva jí byla dobrá, jen aby jí mohla použít proti Sovětskému Rusku. Většina novin. kromě Rudého práva, pomlouvala sovětský lid, socialistickou revoluci a její vůdce. Bez uzardění psali redaktoři buržoazních plátků o tom, že v Rusku je vinou revoluce takový hlad, že tam existuje lidožroutství. že ženy jsou tam společným majetkem apod. Zel, značná část veřejnosti, zejména maloměšťáci, ale část dělnické třídy, těmto lžím 1 věřila. Později se používalo rafinovanějších pomluv. Například o kulturní zaostalosti národů Sovětského svazu. A totéž jsme mohli slyšet i v roce 1968. Chtěli nám namluvit, že vše. co je z Východu, je vstoupila do strany, jich vykonávala několik. Jako žena měla a má dost svých rodinných starostí, ale všechny úkoly vykonávala s největší důsledností a odpovědností. Hodně ml pomáhají manžel a syn, dodává, Ano, bez této koordinace rodinné odftovědnosti by snad jen těžko mohla mluvit o tom, že nezůstala stranou. Bonex je pracovištěm, kde ženy mají jednoznačnou převahu. Mají největší podíl na plnění výrobních úkolů, setkáváme se s nimi při řízení dílen, provozů a podniku. I ve stranické práci jsou velmi aktivní a iniciativní. A to také rozhodlo o tom, že jí členové základní organizace zvolili delegátkou na okresní konferenci... (ab) barbarské, asiatské a špatné. Tak o tom psal i M. Jódl v Literárních listech C. 9 v roce 1968: „Dodnes je ruský marxismus deformací Marxových ideálů a je ve své dosavadní podobě pro evropský so cialismus nepřijatelný ..." V Průboji začínal antisovětismus před rokem 1968 velice nenápadně v „kulturní rubrice“. kde se začalo nadbíhat „západní kultuře“ a podceňovat a přehlížet vše, co přicházelo ze zemi socialismu. Na krajské konferenci severočeské organizace KSČ v roce 1966 hovořila jedna z delegátek mj. o tom, že ........nové pojetí společenského života je nutno přijímat střízlivěji než jsme si zvykli. To platí zvlášť pro oblast kulturně osvětovou .. .“ V dalších větách požadovala „ ... stálý dovoz kultury vysoké profesionální úrovně.. “ A výsledek? Do kraje se tedy „dovážela“ především kultura „vysoké profesionální úrovně“, jejíž konzumenti pak dokázali rozbít zařízení ústeckých sadech, ale i jinde. v O sovětské kultuře i ostatních socialistických zemí se záměrně mlčelo. Nikdo ji nedovážel. Před rokem 1967 se uvažovalo o tom, že výuka ruského jazyka by neměla být povinná. Po srpnu 1968 byla již ražena hesla: „Neučit ruskému jazyku!“ a „Neučit se ruskému jazyku!“ Byla použita i dalši zbraň. O Svazu československo-sovětského přátelství se již před rokem 1968 hovořilo jako o organizaci, která se přežila; byla odsouvána na okraj kulturní, veřejné i politické činnosti. V našem kraji klesl počet jeho členů o 35.000. Sám tento fakt měl varovat. Zvláště proto, že současně stoupaly nejrůznější projevy, v nichž se psalo, hovořilo i vyjadřovalo filmem, že je prý již na čase zapomenout na Mnichov, ba i na okupaci. Přečteme-li si pozorně „Poučení“, nalezneme vysvětlení příčin tohoto stavu v odstavci, kde se praví: „V sociální struktuře naší společnosti měly velkou váhu početné maloburžoazní vrstvy na vesnici i mezi městským obyvatelstvem. Tyto vrstvy představovaly výrazný (joiitický proud a vel kou tradici, silnou proorganizovaností a vyhraněnou maloburžoazrií ideologií nacionalismu, inasarykismu a sociáldemokratismu, která byla hluboce zakořeněna a pronikla i do některých částí dělnické třídy . . .“ Jestliže souhlasíme s tímto zjištěním, pak nám musí být poučením i další skutečnost, že jsme se totiž dopouštěli další chyby, kterou již nesmíme nikdy opakovat. Dovolili jsme oslabování politické ideologické práce, což způsoi bilo otupení boje proti buržoazním ideologiím a maloburžoazním tendencím i ideologické diverzi. To mělo pak zákonitě vliv na oslabení spojení strany s masami pracujících. t To byly podmínky, aby v roce 1968 od samého počátku „československého jara“ bylo jen v Průboji uveřejněno více než šedesát zásadních článků plných antisovětismu, nemluvě o stovkách zveřejněných antisovětských provolání a rezolucí. Jak dál? Navázat na tradici těch, kteří stáli po boku Sovětského svazu od samého jeho vzniku a stát v nesmlouvavém boji proti těm, kteří pro svou maloburžoazní ideologii se stali antisovětsky naladěnými šovinisty. LADISLAV JEŽEK Antisovětismus má mnoho společných rysu s fašismem. A že se antisovětismus neštíti ani hromadných vražd, o tom nás může přesvědčit pohled do historie několika posledních desetiletí. Je to jeden i projevů masového uvolněni pudů a nejnižšich vášni. Jeho cil však je jasný — odstranit socialismus. Dlouhodobé hořeny ontisovětismu