Průboj, červen 1976 (XXVIII/129-154)

1976-06-01 / No. 129

ROČNÍK 28 • ČÍSLO 129 CENA 50 HALĚŘO 0 T E RÝ 1. června 19 7 6 m l SLOUPEK Dárek dětem Ani kapky deště, ani prud­ké sluneční paprsky opírají­cí se do jejích zad, neodlá­­kaly několik správných chla­pů, aby se pustili do zásluž­né práce. „Podej mi lopatu a nezapomeň přimést rýč, ... chtělo by to více uhra­­bat.... zatluč kůly hloubě­ji... ,“ jeden pokyn násle­duje druhý, nikdo se práci nevyhýbá. Radost pohledět, jak jim jde správně od ruky. Z několika málo arů za­­plevelemé, neúrodné zahra­dy, vybudovali za krátký čas ve svém volnu pěkný dětslký koutek. Nechybí v něm oblí­bená skluzavka, pískoviště, bez kterého by si to „nej­mladší kuchařimky“ nedo­vedly představit, a také na klukovské prolejzačky bylo pamatováno. A tak tento dět­ský koutek není jen čárkou za splněním jednoho z bodů volebního programu NF v Ostí nad Labem-Krásném Březně, ale je zároveň pěk­ným dárkem krásnobřezen­­ských občanů k Mezinárod­nímu dni dětí. (vos) Delegace ŰKRK KSČ odcestovala do Polska PRAHA (ČTK) — Na pozvá­ni ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany odcestovala věera z Prahy do Varšavy delegace ústřední kontrolní a revizní komise KSČ, kterou vede její předse­da Miloš Jakeš. Delegace se seznámí s prací kontrolních a revizních komisí PSDS. Na ruzyňském letišti se s ní rozloučil kandidát předsed­nictva a tajemník ÜV KSČ Jan Baryi, místopředseda ÚKRK KSČ Miroslav Čapka a vedoucí oddělení Ov KSč Antonín Vavruš. Přítomen byl rovněž velvyslanec Polské li­dové republiky v ČSSR Jan Mitrega. Z Dobvtu účastníků vlaku družby v našem kraji Sovětští odboráři no loblonecku Jablonec n. N. (jas) - Sovětští odboráři z vlaku družby, kteří jsou hosty našeho kraje, navštívili vče­ra Jablonecko. K delegaci se připojili i členové štábu vlaku družby v čele s vedoucím zájezdu tajemníkem OV sovětských odborů soudruhem Andrejem Petrovi­­čem Ušakovem, které doprovázel tajemník ÜRO sou­druh F. Podola. Po uvítání představiteli okre­su na hranících Jablonecka so­větští hosté navštívili n. p. Bi­žuterie. Zde je vedoucí tajem­ník OV KSČ soudruh Jaroslav Belda seznámil s charakteris­tikou okresu, předseda okres­ní odborové rady soudruh Ka­rel Karela hovořil o prácí okresní odborové organizace a ředitel n. p. Bižuterie sou­druh Jan Prášil promluvil o vý­robě bižuterie. Ohromné do­jmy, které si sovětští přátelé odnesli z prohlídky závodu, vyjádřila za všechny A. G. Mackevičová, poslankyně Nej­­vyššího sovětu SSSR, ope­rátorka chemického závodu z města Grodno v Běloruské SSR. Netajila se obdivem a nadšením nad výrobky jablo­necké bižuterie a nad velmi zajímavou prací, vykonávanou především ženami. Za milé přijetí poděkoval ve­doucí skupiny sovětských od­borářů soudruh N. P. Savinov, který vysoce ocenil mimo jiné i sociální program a péči o za­městnané ženy, které v pod­niku Bižuterie uskutečňují. Zá­věrem sovětští přátelé zhlédli módní přehlídku a pobesedo­­vali s předními pracovníky a funkcionáři ostatních jablo­neckých závodů. Tato beseda byla stejně srdečná, jako bylo i bezprostřední setkání s před­staviteli některých kolektivů BSP v n. p. Bižuterie. I tak krátký pobyt v jabloneckém okrese postačil k tomu, aby milí hosté poznali život a prá­ci občanů východního okresu. ■ OSTl NAD LABEM (čt) — Na jednodenní návštěvu přije­li včera do všech okresů Se­veročeského kraje účastníci vlaku družby — aktivisté Spo­(Pokračování na 2. str.) Medaile LVT 76 uděleny Rekordní počet přihlášek Liberec (od dop.) - Rekordní počet přihlášených výrobků zaznamenala hodnotitelská komise v celo­státní soutěži o medaile LVT 76. Jedenaosmdesát podniků z ce­lé ČSSR přihlásilo k hodnoce­ní 722 výrobků. Z tohoto počtu porota udělila 143 výrobkům medaili LVT 76. Nejúspěšněj­šími byly podniky integrované ve Slovatexu Trenčín, které získaly 29 medaili. Neméně dobře si vedly i ostatní obory. Podniky vlnařského průmyslu získaly 20 medailí, podniky Oděvního průmyslu F r ,tějov 18, bavlnářský průmysl 15. Ten samý počet získal i čes­koslovenský obuvnický prů­mysl. Úspěšný byl i pletací průmysl, průmysl kožené ga­lanterie a lnářský průmysl ob­držel jednu a Kara dvě medai­le. Československý svaz výrob­ních družstev získal 9 a pod­niky místního hospodářství 5 medailí. Oceněné výrobky mají všech­ny parametry ‘kvality, módnos­ti i estetiky. Zákazník se se všemi oceněnými výrobky set­ká v expozicích na LVT. Na prodejních pultech pak všech­ny výrobky budou označeny visačkou, nebo samolepkou, na kterých bude zdůrazněno: oceněno medailí LVT. Maši redaktoři hlásí z okresů No polích v plném tempu ■ LITOMĚŘICE (zd) — Ani deště zemědělcům příliš ne­pomohly. Proto družstevníci JZD Ohře v Bohušoviclch po­kračují ve velkoplošném za­vlažování svými 42 pásovými postřikovači a klasickým de­tailem u košťálové zeleniny. Koncem minulého týdne do­končili sklizeň přezimované­ho košťálu, nyní se pustili do diskování, hnojení a setí pozd­ních druhů zeleniny jako ka­pusty a pozdního košťálu. Na sklizeň čeká 100 vagónů jar­ního špenátu, 10 hektarů mod­rých kedlubnů a 10 hektarů raného košťálu. Naplno u nich běží též jednocení cuk­rovky a již druhé plečkování. Bohušovičtí družstevníci se též vyrovnávají s jediným pro­blémem minulých dnů — do­končují ochranu obilovin pro­ti plevelům. ■ CHOMUTOV (hz) — „V sou­časné době sklízíme přede­vším vojtěšku,“ řekl nám před­seda JZD Strupčice František Dvořák. „Z 28 ha jsme ji na sušičce v cukrovaru v Havra­ni dosud usušili 650 centů a s jejím sekáním pokračujeme na dalších hektarech. Znač­nou pozornost r?i>. j«'mc jed­nocení cukrovky. Na 67 ha ji už máme vyjednocenou. Zbý­vají nám ještě 53 ha, které však budeme jednotit až se řádně uchytí po posledních deštích.“ ■ LIBEREC (sa) — Kukuřice na siláž byla na Liberecku zaseta již na všech plochách, ale protože se ukazuje, že předcházející sucha značně ovlivnily výtěžnost ve skliz­ni ozimých směsek ia luční po-Deštové srážky v minulých dnech značně ovlivnily vege­taci cukrové Tepy na lounsku. Stovky brigádníků jednotí ne­přehledné lány „bílého zla­ta“ a tam, kde mohli zasít segmentované obalované se­meno a pěstují cukrovku bez ruční práce, vyjely do polí plečky. Náš snímek je ze Stát­ního statku Postoloprty, kde v letošním roce pěstují cuk­rovku na výměře sedm set hektarů. Foto: R. HLAV ÁČEK, Louny Zájem o zboží ze země přátel ÚSTI NAD LABEM (vos) — „Mraveniště“ lidí, shromáždě­ných na prostranství kolem obchodního domu Labe, se vče­rejšího rána podobalo obléhá­ní hradu. Proč? Samotná pou­tavá výloha a velký nápis nad vchodem napovídal, že si mohou tento týden naJkou­­pit mimo jiné i zboží ze země našich přátel — Německé de­mokratické republiky. Paleta výběru je opravdu ši­roká. Na své si přijdou ne­jen maminky, které chtějí opatřit svým ratolestím vkus­nou obuv, dětské prádlo, hračky, ale i ostatní nároční spotřebitelé si mohou vybrat. Sedmadvacátá mateřská škola v Liberci - RoChlicích není pro své hlučné okolí umístěna zrovna nejšťastněji. Kousek pod okny je konečná zastávka autobusů a o pár metrů dál nádraží ČSD. Zato však maminky spěchající rá­no do práce do blízkých zá­vodů to mají pěkně při cestě. Dost stísněné prostory školy vynahrazuje opravdu veliká zahrada. Travnatá plocha, pís­koviště, houpačky, koloběžky, to všechno umožňuje dětem do sytá se vydovádět a tak po obědě, když ulehnou na lehátka, oči se jim klíží zdra­vou únavou. A jestlli si přece malí caparti na něco naříka­jí, tak je to někdy na odpo­lední spaní, do kterého se jim zrovna nechce. Z velkého oddělení, jak mi hned patřičně hoši zdůrazni­li, jsme se o této jejich škole bavila s Lubošem Konášem a Jarouškem Irou. Luboš mne ihned přesvědčoval: Mně vstá­vání ráno nevadí, ani tady od­polední spaní. Já mám ještě v jeslích brášku Jardu a to­mu se zde také moc líbí, když pro mě s maminkou chodí, už se sem těší.“ ná Jaroušek na mne upřel krás­očička a s klukovskou hrdostí mi vykládal o svých rodičích: „Moje maminka dě­lá ve mlýně, balíkuje mouku a táta staví lešení a opravu­je domy. Zatím co oni pracují jsem já tady, tuto soudružku učitelku mám ze všech nejra­ději,“ šibalsky se na ní podí­val a honem ještě trochu tiše­ji, jako by jen pro mne do­dal, „ale já už se moc těším do té velké školy, kam budu chodit už po prázdninách.“ Potom se mi ještě kluci po­chlubili, kolik medailí dostali za skok do dálky a za běh. Rozloučili se se mnou pěkný­mi básničkami a pak už běže­li za ostatními do lehárny. Odcházím tedy za ředitel­kou školy soudružkou Bože­nou Kánskou do její pracov­ny a snažím se něco dovědět o spolupráci s rodiči dětí. „Na tu si nemohu stěžovat,“ říká soudružka ředitelka. „Jak jste si jistě všimla, škola je nově adaptovaná a má velmi pěknou* velkou zahradu. Kdy­by nám rodiče nepomáhali, tak bychom měli veliké pro­blémy s její údržbou. Ne­zvládli bychom ani jiné prá­ce, jako skládku uhlí, rozře­zání dřeva, které nám nyní vozí v metrových kusech. Ro­diče mají opravdový zájem o dobrý chod školy, stačí ma­lá připomínka a oni na ni hned reagují.“ Náš rozhovor přerušilo za­klepání. učitelka Vstupuje soudružka Horáčková, kterou má Jaroušek, jak sám říká, nejraději, nese mi od něho ještě vzkaz. Zapomněl mi ří­ci moc důležitou věc, že ta­ké jeli na výlet modrou tram­vají na Ještěd. B. SEDLÁKOVÁ rošty utrpěly, rozhodli se na­příklad družstevníci JZD Bílá na Českodubsku pro urychle­nou sklizeň ozimé směsky z třiceti hektarů a tuto plo­chu ještě osejí kukuřicí na siláž. V sobotu zde také po­sekali prvních dvacet hekta­rů luk na senáž. Na Liberecku bylo na všech plochách do­končeno plečkování cukrovky a její jednocení je provedeno na vícer než polovině oseté plochy. Započato již také by­lo s druhou oborávkou bram­bor. Perem a kamepououmaH Jen to spaní nám tu vadí Stroje nesmějí zahá­let - O moderní technice v děčín­ském závodě n. p. Nářadí str. 3. Nové obrazy Milosla­va Procházky - Z výstavy okresní li­dové knihovny v Dě­číně str. 5. Čestné tituly předány MOST (vod) — V květnu se na jednotlivých koncernových podnicích SHD konaly slav­nostní aktivy a schůze, na nichž byly nejlepším předány čestné tituly „podnik 30. vý­ročí osvobození Českosloven­ska Sovětskou armádou“ udě­lený vládou ČSSR a ÜRO. Hrdý titul obdrželo 14 pod­niků a závodů — Doly V. I. Lenina, Komořany, Doly Ležá­ky, Doly J. Fučíka, Doly Ná­stup, Palivový kombinát A. Zá­potockého, Doly Vítězného února, Záluží, Báňské stavby Most, Krušnohorské strojírny, Komořany, Výzkumný ústav hnědého uhlí v Mostě, Báňské projekty, Teplice a kolektiv závodu Obránců míru, Komo­řany, Skrývek Merkur, Břez­no a Dolu Prezident Gottwald, Hrdlovka. Předáním čestných titulů byla oceněna iniciati­va severočeských havířů na počest 30. výročí osvobození, která přispěla k úspěšnému překročení plánu loňského roku o 2 349 846 tun uhlí. K Mezinárodnímu dni dětí Dnes opět slaví svůj růžový svátek děti celého světa. Meziná­rodní den dětí je pro socialistickou spoleěnost pojmem. Spoju­jeme s ním všechny velké naděje, které, jak ukazuje historie, mají své reálné opodstatnění především v zemích se socialistic­kým zřízením. Ve jménu míru, práv a štěstí dětí budujeme každý den spo­lečné dílo jistoty pro ty, které máme rádi, pro které žijeme a které jsou nám nejen pouhým symbolem .něhy, hravosti, ra­dosti — ale i starostí. Právem do našich dětí vkládáme všechny své sny, tužby, přání; chceme, aby pokračovaly ve všem, čeho jsme dosáhli, a spoléháme zároveň na jejich mladický elán, že v budoucnu udělají i to, na co nám nestačily sily. Zahrnujeme je proto vším, vždyť jsou naše, a jsou nám vším. Ale není tomu tak všude, je mnoho dětí, které trpí podvýži­vou, hladem i nemocemi, vyrůs­tají bez vzdělání a jejich talent i schopnosti nemají vhodnou pů­du pro rozvoj. Neradi vzpomí­náme smutné statistiky, žalující na bezohlednost imperialismu, jehož vojska kosila život viet­namských děti. Ani na Středním východě se těm nejmenším vál­ka nevyhnula. Deklarace OSN o právech dítěte sice vytváří zábranu proti pošlapávání jejich práv v Chile, v Africe. Ale všude jinde je mnoho mladičkých občánků, kteří, ač ještě děti, musejí pracovat, aby vůbec mohly žít. Člověk se rodí jenom jednou. Vyspělost státu a jeho zřízení je možné posuzovat také podle toho, jak se umí postarat o ty, které to ještě samy nedovedou a nemohou. Zamysleme se ku­příkladu jen nad tím vším, co se v socialistických zemích udě­lalo a ještě udělá pro děti jen ve zdravotnictví. Kolik dětských nemocí již zcela u nás vymizelo, kolik jich s úspěchem umíme vyléčit, kolika dovedeme předejít. Kolik úsilí naši zdravotníci dokáži vynaložit na jejich úspěšný vstup do života! Stovky zdra­votnických středisek, dětských poraden, pediatrických oddělení při nemocnicích, pravidelná lékařská péče v dětských jeslích a mateřských školách, specializovaná zdravotnická zařízení pro matky, celý složitý systém těchto opatření změnil v samé zá­sadě vztah většiny lidí k preventivní medicíně. Významnou roli sehrávají propopulační opatření strany a vlá­dy. Lidé věří naší straně. Věří v jistoty, věří v klidnou a naděj­nou budoucnost. A mysli při tom nejen na sebe, ale především — na děti. Zejména matky. Vždycky, když se něco přihodí ne­obvyklého, nečekaného, vždycky se matčiny oči otáčejí k těm nejmenším. V nedávných dnech nás pošimralo po zádech země­třesení. I tam se projevily matky ve svých rolích ochránkyň, bytostí jistoty života těch nejmenších. Je jim to vrozeno. Matka těžko usíná vedle neklidného dítěte. Nevzbudí ji řvoucí motor nákladního auta, vždyť je vyčerpána, organismus přetížen. Ale tiché zavrnění z dětské postýlky ji vztyčí k plné pozornosti; je připravena k zásahu, k bráněni, ke všemu, co její ratolest prá­vě potřebuje. Dítě je dobré matce, odpovědnému otci a celé na­ši socialistické společnosti vším. Měli bychom se tedy dnes, a každý další den, zadívat do své­ho svědomí, kolem sebe, třeba i k sousedovi, jak děti vyrůstají. Stát nám poskytuje dříve nemožné. Ale ani nejschopnějši lékař nemůže naordinovat elixír pro děti nejpotřebnější — lásku. A když se podíváme pozorněji, vidíme, jak se někdy s dětmi jed­ná; jak jsou i vzdor vší péči státu někdy nechtěny, odkládány, a podle toho je s nimi i jednáno. Dětské domovy — charity nej­menších — píší skutečnost. Někdy ne právě hřejivou. A přece dítě, dobře vychované, je štěstím zdravého manželství, zdrojem bohaté budoucnosti našeho národa. Dejme dětem tedy kromě jiného lásku, abychom její kouzlo vychutnali po letech i my sami. JOSEF POLAČEK Narodil se nový občánek... Jeho první chvíle života začínají mezi zdravotníky, jak na svém snímku zachytil náS fotoreportér Jaroslav Plevák. Všechny jsou Mše My už víme, že když něco chceme, musíme se přihlásit Foto: archiv

Next