Rovnost, duben-červen 1971 (LXXXVI/77-151)
1971-04-20 / No. 92
Projev člena předsednictva a tajemníka ÚV KSČ Aloise Indry na krajské konferenci strany v Brně dne 17. dubna 1971 Krajské konference byly vždy místem skládáni účtů z vykonané práce — vždy na nich delegáti věnovali určitou část pozornosti uplynulému funkčnímu období. Po vzrušujících událostech posledních let Je tím přirozenější, že přemýšlíme o- tom, co se stalo a odhalujeme příčiny našich těžkostí. Uzavíráme jednu z nejsložitějších kapitol v dějinách naší strany a jsme odhodláni poučit se z draze zaplacených zkušeností. 9 V roli spasitelů V přípravě na své vystoupeni jsem listoval v protokolu vaší konference, která se konala před třemi lety. Je to zajímavé čtení. Pravičáci, kteří svoji protistranickou frakci honosně nazývali »brněnskou politickou školou«, vystrčili růžky, postupně odhalovali svá ledví. Z tribuny konference se ozývaly rádoby progresivní řeči o jakémsi novém modelu socialismu, straně byla v Národní frontě přisuzována úloha jakéhosi partnera, jakási nová politika se měla dělat s novými lidmi, všechno, co se udělalo od února 1948, nestálo podle nich ani za psí štěk. Novodobí mesiáši se vžívali do role spasitelů a už se začali kasat, jaký ten náš československý »socialismus s lidskou tváří« bude vzorem pro celý svět. Maně se člověka při čtení těchto »moudrostí« vnucuje otázka: kde vlastně byli tito reformátoři do r. 1968? Jak se ukázalo, nesouhlasili zásadně s politikou strany a přece jenom byli po řadu roků jejími Členy a často i význam nými funkcionáři. Proč? Kvůli kariéře, nebo pro to, aby mohli stranu rozkládat zevnitř? Nej spíše asi pro obojí. (Tu ovšem nemám na mysl veteš, která vždycky se kutálí po větru — nejde ani o ty, kteří se vždycky přidávají k nějakým médním směrům.) Příslušníci tak zvané »brněnské politické Školy« se ovšem nezrodili a nezíormovall až po lednu roku 1968. Cestičku k uchopení mocí sl vyšlapávall dávno před tím. Po léta rafinovaně — někdy skrytě, jindy otevřeněji — pašovali do našeho života jed pravicového revlzionismu. Zneužívali liberalizace v kultuře, pracovali na stránkách kulturních časopisů i v osobních přednáškách. Jindy zase vnášeli své názory do stranických dokumentů, znevažovali poctivé úsilí strany o překonání chyb. Nelze jim vytýkat, že by nebyli dost mazaní, skutečně to uměli. H ší už je, Že Jsme jim to trpěli, že Jsme Je politicky neodhalili, že jsme jim tuto Škůdcovskou činnost umožňovali, že jsme sami často nedokázali rozeznat revizionísmus od potřebného tvůrčího rozvíjení marxismu-leninlsmu. V jihomoravském kraji — stejně jako v celém státě — vývoj potvrdil smutnou pravdu o formalismu v našich řadách, o nedostatečné ideologické výzbroji komunistů, o tom, že strana byla ukolébána samolibostí tehdejšího vedení. 9 Bez přetvářky se zvednutým kopím Po lednu roku 1968 se pravičáci přestali přetvařovat, ukázali barvu, a se zvednutým kopím táhli do boje. Pod patronací svých věrných v Dubčekově předsednictvu rozkládali stranu, socialistický stát I národní hospodářství. V tisku, v rozhlase i v televizi pálili nejtěžší kalibry demagogie proti samým kořenům socialistického řá/du. Všechny ustálené pojmy stavěly na hlavu lež se vydávala za pravdu, zbabělost za hrdinství, kolísavost za zásadovost. Pravičácký monopol v propagandě nazývali »dialogem«, bezohledné umlčování odpůrců bylo v jejich pojetí »svobodou projevu«, organizované vystupování protisocialistických sil prý bylo důkazem předností »demokratického centralismu«. A pod touto palební clonou se rychle zmocňovali všech rozhodujících pozic, protože sami sebe pasovali na vyvolené, tzv. »nové lidi«. Stojí opravdu zato číst tehdy pronášené projevy a psané články. Za silnými slovy se totiž jako šidlo z pytle klube program rozkladu socialismu a obnovení buržoazního řádu. Tvářili se objevitelsky, ve skutečnosti však nepřišli ani s jednou původní myšlenkou. Oprašovali omšelé revlzlontstické názory, tak známé už od dob Bernsteina a Kautského, řadili se po bok lokajům buržoazie z tzv. Socialistické Internacionály a novodobým odrodilcům typu Ernsta Fischera a Rogera Garaudyho. je dobře, že pravičáci^ včetně těch vašich brněnských, už nejsou mezi námi — strana tím jenom získala. Bez nich není slabší, ale silnější. je zase organizovaným politickým předvojem dělnické třídy a pracujícího lidu. 9 Taková je pravda Ze zpracovaných dokumentů, z materiálů ústředního výboru, ale především z vlastních zkušeností víme, že situace u nás měla všechny typické znaky kontrarevoluce. Mimochodem dovolte, abych poznamenal, že v posledních týdnech nás zostuzuje buržoázni propaganda po celém světě tím, že prý máme připraveny koncentrační tábory pro pravičáky, že je chceme po dobu XIV. sjezdu internovat na dobu 1—2 měsíce. Pravda je, že u nás dokument o vybudování koncentračních táborů existoval v roce 1968, ale měl sloužit k Internaci konzervativců — taková je pravda. Jen nepatrný krůček zbýval do propasti bratrovražedné občanské války, k rozvratu, který by poškodil věc socialismu v Československé socialistické republice i ve světě a mohl vážně ohrozit mír. Doslova v hodině dvanácté, v souladu s přáním a tužbami skutečných komunistů a socialistických vlastenců, nám pomohl Sovětský svaz a ostatní bratrské země. Vstup vojsk — jak konstatuje Poučení — byl v té době jedině možným a správným řešením. Tak to oceňujeme my, odpovídá to pravdě a věříme, že to tak ocení l historie. K čemu jsou dobré rádoby hlubokomyslné úvahy o suverenitě a její nenarušitelnosti? Budiž řečeno zcela pojmem jásně, že pro nás je i suverenita třídním — suverenita bez socialismu pro nás ztrácí smysl, suverenita spojená s návratem do kapitalismu je pro nás veskrze kontrarevoluční. Na československém příkladě se znovu názorně prokázalo, že obrana socialismu v kterékoliv zemi je společnou záležitostí celého socialistického společenství. Znovu se mohl celý svět přesvědčit, že pikle vnitřních 1 vnějších nepřátel socialismu jsou kdekoliv odsouzeny ke krachu. Vstup spojeneckých vojsk nebyl narušením, ale záštitou naší státní a národní suverenity. 9 Labutí píseň pravicových a antisocialistických sil V okamžiku příchodu spojeneckých vojsk, soudružky a soudruzi, byl mocenský zápas rozhodnut — socialismus byl zachráněn. Od této chvíle byl vnitropolitický vývoj výlučně naši vlastní záležitostí. Pravičáci ještě mohli zorganizovat nezákonné protistranické shromáždění ve Vysočanech. Ještě mohli podvádět poctivé lidi, podněcovat nacionalistické nálady, organizovat pálení sovětských vlajek, studentské stávky i kampaň k volbě předsedy Federálního shromáždění. Blok pravičáků a nepřátel socialismu se ještě zmohl ke zneužití politováníhodného tragického činu poblouzněného studenta a k protisovětským »hokejovým« demonstracím. Ale to všechno už byla jejich labutí píseň, to všechno bylo dobrodružství z bezvýchodnosti. Opravdoví komunisté a socialističtí vlastenci se našli a organizovali, socialistická pravda získávala stále více spojenců a postuphě vítězila. Na listopadovém plénu ústředního výboru v roce 1968 už pravičáci nestačili chytit dech. A přesně dnes před dvěma léty byl volbou soudruha Husáka do' funkce prvního tajemníka OV KSČ vytvořen základní předpoklad pro náš návrat na cestu marxismu-lenlnlsmu. 9 Ovoce marxisticko-leninského kursu Dva roky jsou, soudružky a soudruzi, méřeno dějinami, úplně bezvýznamné. Ale stačily, myslím, k tomu, aby ověřily a potvrdily správnost postupu ústředního výboru a Jeho předsednictva. Naši lidé se přesvědčili, že ústřední výbor dostál danému slovu — vyvedli jsme zemi z krizové situace, život u nás je normální. Krok za krokem cílevědomě překonáváme škody způsobené pravičáky a napravujeme i chyby nahromaděné v posledních 10—12 letech. Strana se očistila, semkla své řady, sjednotila se politicky, Ideově i organizačně. Výroční schůze základních organizací, celozávodní, městské i okresní konference to přesvědčivě potvrdily. Dnes můžeme říci, že celá strana stojí za svým ústředním výborem, podporuje a uskutečňuje jeho politiku. Jsme přesvědčeni, že to bude stejně i na krajských konferencích. Snad nebudete pokládat za chvastounství, když řeknu, že dosažené výsledky jsou ovocem jasného marxisticko-leninského kursu ústředního výboru a jeho předsednictva. Znovu jsme si ověřili starou pravdu, že strana je takové, jaké je vedení, společnost taková, jaká je strana. Rozhodující ovšem je, že strategii a taktiku ústředního výboru pochopili a podpořili socialističtí vlasfenci — rozhodující je, že se za politiku ústředního výboru postavily statisíce komunistů. Jim především patří náš dík za statečnost v těžkém zápase, za věrnost straně v nejsložitějším období jejich dějin. I vývoj v Jihomoravském kraji byl stejný. Pravičáci tu sice měli mimořádně silné bašty, ale ukázal© se, že řeči o masové podpoře jejich zrádné politiky se zhroutily jako domečky z karet. Většina komunistů s nimi nikdy nesouhlasila a v ostrém politickém střetu je doslova rozdrtila a odvrhla. I na jižní Moravě byla pravice poražena, i tady zvítězila marxistlcko-leninská levice. Toto vítězství je zásluhou krajského a okresních výborů i jejich vedoucích funkcionářů. strana nikdy nesmí zapomenout na ty tisíce řaA dových bojovníků, kteří se hledali a organizovali po skupinkách, rozšiřovali Zprávy, rozmnožovali projevy těch členů ústředního výboru, kterým sdělovací prostředky odpírali publicitu, bojovali ve stranických orgánech i organizacích, zápasili za čistotu strany z pozic Svazu československosovětského přátelství i jiných organizací. Ti, soudružky a soudruzi, nestáli o zisk ani o slávu, šlo jim jen a jen o stranu — jim především patří slova proletářského básníka S. K. Neumanna: »A hrdý biuf, žes neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí.« Oni, řadoví frontoví vojáci, se řídili slovy Lenina, že se pravda může ocitnout i v menšině, ale proto ještě nepřestává být pravdou. © Strana nesmí nikdy zapomenout Jsme, soudružky a soudruzi, na výsledky dvouletého politického zápasu právem hrdi, oceňujeme je však střízlivě, nenasazujeme si růžové brýle mámení. To, čeho jsme dosáhli, posuzujeme ve srovnán! s katastrofální situací v době začátku tohoto našeho úsilí. A snad každý uzná, že je to výrazný pokrok, že změny k lepšímu jsou jasně viditelné. Toto hodnocení ovšem nemá nic společného se t ^beuspokojením, protože víme, kolik existuje problémů, které čekají na řešení ve straně samotné, ve společnosti i v hospodářství. U nás je ovšem dost lidí, kteří přímo i nepřímo hlásají oportunistické teorie jakéhosi »velkého smíření«. Podle nich je zase všechno v pořádku, a tak prý je zbytečné vzpomínat na to, co jsme prožili. Co mají takovéto teorie »modrého nebe« společného se zásadami komunistického učení? Čas samozřejmě leccos přikryje, mnohé můžeme 1 odpustit, ale strana nesmí nikdy zapomenout na doby velkých zkoušek, na jejich příčiny, průběh i následky. Zapomenutí by bylo neodpustitelné, znamenalo by to opětné Ideologické odzbrojení, objektivně by to umožňovalo opakování těžkých krizí i tragédií. Ne osobní mstivost, ale zákonitá nezbytnost nás nutí stále zdůrazňovat, že naším hlavním úkolem je boj proti pravicovému revizionismu a oportunismu. V tomto politickém a ideovém zápase nemůže být žádného smíru — nejen kvůli tomu, co nám pravičáci natropili, ale i proto, že u nás existuje dost objektivních podmínek pro pokusy o pravičácké znovuvzkříšení. Maloměšťactví, jako zdroj revizionismu. u nás jednak v širokém rozsahu přežívá, ale i dnes se rodí v nových podobách. Dělnická třída se s růstem průmyslu rozmělňovala, její zkušené revoluční jádro je stále slabší, dnešní střední a mladá generace už se nezakalovala v ohni těžkých třídních bojů. Rostoucí životní úroveň podceňuje u ideově nepevných lidí sobectví, jednostranné, tzv. konsumní pojetí socialismu, neúctu ke společenskému vlastnictví, snahu napodobovat buržoázni styl života, a v těchto kalných maloměšťáckých vodách se revizionistům loví nejIlépe. A oni neskládají ruce do klína, stále znovu se pokoušejí o aktivizaci. Nijak také nesmíme podceňovat silně pronikající vlivy buržoázni propagandy a činnost západních rozvědek. Přítomný ministr vnitra soudruh Kaska by mohl uvést údaje o dopravě závadných tiskovin a knih v obalech Leninových spisů, magnetofonových pásků a gramofonových desek z projevy Tigrida a dalších výtečníků s označením, že jde o nahrávky symfonické hudby. 9 Neoslabovat boj proti pravici - řešit úkoly socialistické výstavby To všechno nás musí udržovat ve střehu, abychom ideologický boj proti pravici neoslabovali, ale stupňovali, abychom stranu neuspávali, ale neustále mobilizovali. Pro naše vítězství v tomto zápase je rozhodující soustředit všechny síly a schopnosti na tvůrčí řešení současných I budoucích úkolů. Právě na tom, jak úspěšně dokáže strana řídit společnost dnes, zítra i za deset let, prokážeme, že jsme se z minulosti skutečně poučili. Milióny lidí se musejí neustále znovu přesvědčovat, že pravičácké fantazírování o »novém československém modelu socialismu« byl blud, Že přítomnost i budoucnost patří socialismu budovanému podle obecně platných zásad leninského učení. Bojovat úspěšně proti pravicovému revizionismu znamená budovat a rozvíjet silnou a progresivní materiální základnu socialismu —- jinými slovy řečeno starat se o hospodářství, tedy o průmysl, dopravu, stavebnictví, zemědělství, ale i o obchod a služby. Jistě vám neušlo, že včera byl zveřejněn návrh Směrnic XIV. sjezdu KSČ k pátému pětiletému plánu. Předsednictvo ústředního výboru soudí, že návrh je sice náročný, ale reálný; že odpovídá naším možnostem a povede k dalšímu rozmachu hospodářství; je v něm vyjádřena snaha o překonání některých zastaralých těžkostí i první předpoklady k dlouhodobějším strukturálním změnám. Návrh klade důraz na kvalitativní stránky hospodářského rozvoje, na využití vědy a moderní techniky, na růst produktivity práce. Z uvedených údajů jasně vyniká humanismus socialistického řádu. Nám nikdy nešlo a nejde o samoúčelný rozvoj hospodářství, smyslem našeho snažení fě Člověk, jeho harmonický vývoj, jeho kulturně 1 hmotně stále bohatší život. 9 Nejde o to, co bychom chtěli, ale co musíme a můžeme udělat Chceme, aby byl návrh Směrnic projednán okresními i krajskými výbory strany, měli by se k němu vyslovit odborníci, čekáme I na názory širší veřejnosti. Jednat o Směrnicích se ovšem dá, soudružky a soudruzi, různě: pro někoho mohou být uváděná čísla málo smělá, jiný je bude pokládat za přehnaná, někdo zase po starém zvyku bude vyslovovat další požadavky na investice pro svůj závod, okres čí kraj. Jenže, jak známo, nejde o to, co bychom chtěli či potřebovali, ale o to, co jednak musíme a co můžeme udělat. Rozmáchnout se, dělat líbivou »mikulášskou« politiku je sice na první pohled populární — méně populární by ovšem byly ty konce. Za řešení nezbytných úkolů, za koordinaci zásadních proporcí, za posouzení celospolečenských potřeb může odpovídat jenom vláda a ústřední výbor. Mnoho záleží na tom, jak budou projednávání Směrnic řídit stranické výbory. Jde o vážnou a nanejvýš odpovědnou práci, která musí být charakterizována vysokou náročností tím spíše, že se současně budou v podnicích projednávat konkrétní úkoly pětiletky. Lenin vždycky označoval hospodářské plány za druhý program strany -snad je tedy možno říci, že právě příští týdny a měsíce budou novou prověrkou politické uvědomělosti i odborných schopností našich hospodářských pracovníků. Škudlení rezerv, nereálné požadavky na Investice a pracovní síly, handrkování o každon setinu procenta v úkolech, to už nesmí být pokládáno za šikovnost, ale za konzervatismus a neschopnost. Hrát otevřenou hru, dát společnosti všechno, co dokáži, směle hledat nové cesty, moderně organizovat výrobu, nebát se experimentů, neslevovat nic sobě a-ni jiným — takový je příkaz dne. Ti, kdo by i teď chtěli dávat přednost skupinovým či osobním zájmům před potřebami společnosti, si nevidí ani na špičku nosu a řekněme otevřeně, že si počínají nesocialistický. Je na stranických orgánech a organizacích vytvořit takové ovzduší, aby každý viděl, že se morálně, ale i hmotně vyplatí jednat čestně a náročně. Nejde ovšem jen o projednávání Směrnic a o přijetí plánovaných úkolů — to hlavní je pětiletku důsledně plnit a podle možností a potřeb i překračovat. Průmysl 1 zemědělství Jihomoravského kraje hrají v celostátním hospodářství velkou úlohu. Tím více oceňuje ústřední výbor výsledky vaší práce v roce 1970, vývoj v letošním prvním čtvrtletí 1 rozvoj socialistického soutěžení ve vašich závodech, JZD, na státních statcích 1 v lesním hospodářství. V daných podmínkách, při překonávání politické krize a za nebývalé velkého střídání řídících kádrů Jste 1 ve vašem kraji udělali kus záslužné práce. Jistě však nikdo z vás, soudružky a soudruzi, nepodléhá představě, že je všechno v pořádku, že jste na konci svých možností ať již v průmyslu čl v zemědělství. Sami byste mohli uvádět příklady ne zrovna nejlepšího řízení výroby, lhostejného chování vedoucích kádrů k trvajícím nedostatkům 1 Jejich nedostatečné politické angažovanosti. I o pracovní kázni mnoha dělníků, administrativních a technických pracovníků by se, myslím, daly vyprávět nepříliš veselé zkazky. Údaje o rozestavěnosti, o délce trvání výstavby jednotlivých Investičních akcí, o stále rostoucích rozpočtových nákladech, o využití základních fondů, nám nedávají vždycky vysvědčení dobrých hospodářů. Leckde si počínáme tak, že to připomíná doslova lehkomyslné vyhazování peněz oknem. 9 Kde hledat příčiny potíží a kde je také překonávat Jednáme zkrátka na mnoha místech dost často neodpovědně a přitom jsme připraveni na všechny nedostatky nadávat vládě a ústřednímu výboru. Jenže o úspěchu, či nezdaru v celém pracovním procesu od začátku do konce rozhodují přece lidé a především vedoucí pracovníci. Tam, v jejich schopnosti /Či neschopnosti, v jejich obětavosti či lhostejnosti hledejme také příčiny většiny existujících potíží — tam je i také překonávejme. Právě v tomto směru musí stranické organizace daleko důrazněji plnit poslání, uložené jim stanovami a usneseními ústředního výboru. V zemědělství, obdobně Jako v průmyslu, jde také o intenzifikaci hospodářství. Je to tím složitější, že socialistická zemědělská^ velkovýroba dospěla do stadia, které si vynucuje kvalitativní změny umožňující dále modernizovat rostlinnou i živočišnou výrobu, zvyšovat výnosy í užitkovost, zabezpečovat růst produktivity práce. Nejúčinnější cestu k tomuto cíli vidíme ve sdružování sil jednotlivých zemědělských závodů, v kooperaci a ve specializaci. V Jihomoravském kraji jste v tom získali poměrně rozsáhlé a většinou dobré zkušenosti. Bude dobře, když je sice promyšleně, ale směle využijete, když půjdete odvážně cestou dalšího rozvoje zemědělské velkovýroby. Máte, soudružky a soudruzi, všechny předpoklady být v mnoha případech- i vzorem jiným krajům. Návrh Směrnic k páté pětiletce nám ukazuje dobrou budoucnost. Ale závisí na nás, zda změníme plán z mrtvé litery v kypící život. Není to nic nemožného — opíráme se o spolupráci se Sovětským svazem a jinými socialistickými zeměmi — máme rozvinutý průmysl a solidní zemědělství', máme silnou výzkumnou a vývojovou bázi, máme schopné řídící kádry i kvalifikované dělníky. Jen o to se postarejme, aby lidé pochopili, že nám ani v socialismu nikdo zadarmo nic nedá, že jsme my sami strůjci svého štěstí, že zkrátka a dobře, bez práce nejsou koláče. Budeme žít rok od roku lépe, jestliže budeme den ode dne lépe pracovat. Tuto zásadu nijak neobejdeme — a kdybychom ji chtěli jakkoliv ošidit, ošidíme sami sebe. Věřím, že komunisté i ostatní pracující Jihomoravského kraje obstojí čestně i v přípravě a v plnění pátého pětiletého plánu. 9 Prvořadá povinnost každé organizace, každého komunisty Bojovat proti pravici, překonávat důsledky její činnosti a znemožnit jí nový nástup, znamená upevňovat spojení strany s politicky neorganizovanými občany. Základním předpokladem je tu ovšem jasná, rozhodná, zásadní a moudrá politika ústředního výboru. Jenže nezbytnost spojení s bezpartijními, neplatí jen obecně pro stranu jako celek — to je prvořadá povinnost každé organizace a každého komunisty. Nedávno jsem četl zajímavý názor. Dělníky a vůbec tzv. »řadové« komunisty prý nemusí nikdo vybízet, aby stáli »čelem k masám«. Oni jsou ve styku s bezpartijními každý den, žijí životem našeho „lidu, znají jeho radosti i starosti. Až potud je všechno v pořádku. Jenže žít s bezpartijními se dá všelijak. Když vystupuješ, žiješ a pracuješ jako komunista, když s lidmi srozumitelně a přesvědčivě mluvíš při každé příležitosti o naší politice, pak je dobře. Když o tobě ale nikdo ani neví, že jsi členem strany, když mlčíš, nebo se dokonce přidáváš k nesprávným názorům, pak straně není vůbec nic platné, že opravdu žiješ mezi bezpartijními. Přitáhnu li to trochu za vlasy, je to stejné, jako kdyby kněz vyprávěl věřícím, že on sám v boha nevěří. Kdysi jsme Často a možná trochu nadneseně, opakovali, myslím, že se o tom zmiňovala soudružka Vévodové, že »zapalovat může jen ten, kdo (Pokračování na str. 4.) 20. dubna 1971 • ROVNOST • 3