Rudé Právo, květen 1946 (XXVI/106-121)

1946-05-05 / No. 106

III. vydání ÚSTŘEDNÍ ORGÁN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA V neděli 5. května 1946 • Číslo 106 • Cena BCCS 2«“ Navštivte výstavu »KSČ v boji za svobodu národa« Výstava je otevřena denně ve Slovanském domě Na příkopě Podstata 5. května Povstání českého lidu Univ. prof, dr Albert Pražák, předseda České národní rady Jest značně Jiná než 28. října. 28. řííen r. 1918 propukl v Čechách a na Moravě jako manifestační slavnost. Na Slovensko došel o dva dny později a někde s bojovnými nesnázemi a při maďarském držení většiny slovenské země, jež musila býti námi uvolňována. Pohraničí propadalo tehdy německým a maďarským obyvatelům. Den osvobození omezoval se tedy ien na české části našich zemí. Pátý květen začal Jako revoluce v_ Praze i na venkově. Čechy byly při ní obsazeny na západě a na jihozápadě Američany a Rusy, Slovensko a yalnou část Moravy Rusové iiž osvobodili. Němci byli vyháněni hlavně z Prahy a ze středních Čech. Den začal bitkami Čechů a Němců, soustředil se na Prahu. Byl hodně krvavý, denně padalo na tisíc mrtvých. 28. říjen vyplynul z německé kapitulace. Rakousko se rozpadlo, přihlásil se Vlastní dosud porobený pán o dávné dědictví a uial se ho za hlaholu zvonů. Padla tím staletá poroba, Bílá hora byla odčiněna. 5. květen vyplynul z jedinečně hrozné německé porážky, zasazené zpupnému německému tělu především Ruskem, Anglií a Amerikou. Teprve za tohoto předpokladu bylo nám, Čechům, vůbec možno pomyslit! na přímý boi s Němci. Den začal s cílem bezpodmínečného zdolání Němců и nás a vyústil po několika dnech v jejich konečnou kapitulaci. Byl to den boiů. hrůz a krve, německých násilností na ženách a dětech, den ieiich poslední zvůle, která by byla řádila ještě dál, kdyby byli rudoarměici neukončili náhlým příchodem všecko možné další řádění, obzvláště, když německé velení chtělo iešíe i iim dále vzdorovat! na naší půdě. Pátý květen byl tedy rozhodně iiný než jeho slavný předchůdce 28. říjen, ale základní smysl měl týž: osvobodit zemi a národ dovršit domácí odboi tak, iak začal hned po Mnichovu a zejména po potupném 15. březnu. Představovaly iei všechny vrstvy našeho obyvatelstva, ve všech našich zemích, ve všech dobách okupace, a platily iei svobodou, stctky i životy. Postavili isme ve svých zemích proti Němcům nejdříve podzemní vnitřní frontu. Padali na ní denně naši neilepší lidé, napočítalo by se Jich s jejich pozůstalými pomalu na čtvrt milionu. Tato křížová cesta po žalářích, koncentrácích a popravištích svítila čím dále, tím prudčeii na cestu к svobodě. Jen z kostí těchto umučených mohli se roditi další a žhavější mstitelé. Pátý květen iest proto památný den i těchto obětí. Je to den prudce vzplálé msty za ně, den rozhlaholený táborskou výzvou: „bijte, neživte!“ Tato píseň sedlala divokého koně našeho pražského povstání. Skoro pět dní trvala tato divoká jízda za svobodou a byla pokrvácena tisíci mrtvých a raněných, docela i s příměsí drahé ruské krve hrdinných rudoarměiců, kteří na konec veliké války nemohli dospět již domova, protože ie generalissimus Stalin poslal pomáhat Praze velikou oklikou na níž spadli v propadliště smrti. Pátý květen iest proto i slavnost za ně a za nás všechny, kdo na své cestě za svobodou nedošli. ^ Okupace bylo dílo soustavně páchaného násiií na slabším. Utlačovala dělné vrstvy, aby ie vyssála a udržela na řetěze. Snížila inteligenci na nejnižší míru, aby ji zlomila duchovně i orgariisačně. Pátý květen myslil i na toto vše a toužil tu po nápravě. Každý člověk měl zůstali nadále rovným a rovnocenným, v pracích i v povinnostech, v právech i v požitcích. Člověk měl se и násxvšude konečně stáli člověkem v plném slova smyslu. Svit měl začít ožívat znovu, ale bez pánů a bez otroků. I v tom byl pátý květen jiný než 28. říien, ienž měl sice chvíli i toto heslo v ústech, ale všechen majetek neznárodnil a nezesociálnil všem. 5. květen byl tu ieho nesmlouvavou a radikální opravou. Proto nebyla и nás nutná sociální revoluce a proto nebylo neshod ani mezi domácím a zahraničním odbojem, protože vedení obou mělo tutéž směrnici. Pátý květen neměl osudu 28. říina: byl to den bojovný, lopotný, nebezpečný, potřísněný krví a nebezpečím. A když mínul, bylo ho rychle zapomenuto a zejména těch kdo ho představovali, ba i těch, kdo za něj krváceli. Letos, v první výročí květnové revoluce. vyplynul tento den okázale na povrch a nedá se umlčeti. Mluví jasnou řečí o vykonaných skutcích, viditelných v životě i v dějinách. Mluví o svém závazku к národu a к jeho lidu. Poukazuje к ovoci revoluce, jež má být vždycky svěží a živit nedosycené a nedouspokojené. Zpytuje svědomí, zda osnujeme dalšbživot a další práci vzestupně v jeho směru. S takovýmito a podobnými otázkami nastupujeme dnes na svá někdejší stanoviště, na nichž se loni rodil tento den. Klademe základ к jeho tradici. Ukládáme do jejího základního kamene neilepší a kritickou vůli bdíti nad zrodem i dalších pátých květný aby nám zajistily vše, čeho jsme loňskou revolucí dobyli, a aby nám obnovená svoboda uskutečnila vše, co nám kdy bylo národně, sociálně, kulturně i lidsky ideálem, Ústřední výbor komunistické strany Československa vyslechl ve svém zasedání 3. května t. r. se zadostiučiněním a radostí zprávy ze všech krajů o skvělém průběhu májových manifestací strany. Mohutná nebývalá účast všech vrstev pracujícího lidu, dělníků, rolníků, živnostníků, inteligence, vojáků, žen a mládeže, převyšující daleko účast na manifestacích všech ostatních stran dohromady, svědčí o torn, s jakou důvěrou a láskou lne národ ke komunistické straně. Je to opětný výraz důvěry a, uznáni, které si naše strana získala svým bojem za obranu a za osvobození republiky, které nyní upevňuje a rozmnožuje svou obětavou budovatelskou činnosti. Před rokem 5. května povstal pražský a s ním i ostatní ěeský lid a se zbraní v ruce dokončoval svůj úporný Šestiletý zápas za- svobodu své vlasti. Česká krev tekla proudem. V Praze samotné ve čtyřdenním boji bylo zabito tři tisíce českých lidí na českém venkově pak další tisíce. Český lid projevil hrdinství, které je hodno jeho velikých bojových tradic. Květnové povstání bylo závěrem a vyvrcholením všech předchozích bojů, kdy český národ jinými zbraněmi podkopával a ničil ^moe a válečnou mašinérii okupantů. V šestiletém zápase položilo životy na oltář svobody Duch tvůrčího optimismu, nadšeni a radosti, z práce, kterým jásaly vstříc našemu národu a republice májové projevy komunistické strany — toť onen duch, kterým je prodchnuto naše dílo výstavby republiky a jenž zaručí také její šťastnou budoucnost. Ústřední výbor komunistické strany Československa děkuje srdečně všem organisacím, funkcionářům a členům strany, kteří se o krásný zdar našich májových manifestací zasloužili, jakož i všemu pracujícímu lidu, jenž zejména svou mohutnou účastí přispěl к jejich skvělému průběhu. Nechť spočívá význam tohoto našeho nového úspěchu v tom, že bude celé straně v poslední fázi volební kampanároda 160.000 nejlepších synů a dcer našeho národa. Od roku 1939 byl národ v boji: Dělnici sabotovali výrobu, železničáři sabotovali dopravu, každý vlastenec podkopával moc okupantů. Šest let terorisovali Němci český lid. V roce 1944 většina illegálnich revolučních organisací byla rozbita, ba i vybita. Bylo to v době závěrečného kola války, kdy český lid se připravoval na vojenské vystoupení proti okupantům. Komunistická strana, která byla od začátku páteří odboje, stala se v roce 1944 osou, kolem níž se seskupily ostatní zbylé revoluční organisace a činitelem, který vedl český lid do po-ně mohutnou vzpruhou к vypětí všech sil pro volební vítězství komunistické strany. Veďte volební ■ kampaň i nadále tak, jak jl strana vedla dosud, nikoliv starým způsobem přízemního konkurenčního boje, ale v duchu čestné soutěže v práci pro výstavbu republiky. Přičiňte se, abyste i osobní agitací přesvědčili co nejvíce příslušníků pracujících vrstev, že volit komunisty znamená zajistit štěstí, radost, klid a mír národu a republice. 3. května 1946. Za Ústřední výbor KSČ K. Slánský, Kl. Gottwald, ústř. tajemník. předseda. sledních bojů. Komunistická strana se stala základem Illegálnich oďborů, zformtovala Českou národní radu jako vrcholný orgán domácích sil odboje, řídila vojenské přípravy povstání a v době povstání samého byla jeho hlavní silou. Až do povstání, ba až do jeho vítězného zakončení platila komunistická strana těžkou daň životy svých pracovníků. Ve dnech povstání byli opět komunisté mezi prvními, kteří padali v otevřeném boji. Byl mezi nimi i čelný pracovník stra. ny, člen České národní rady, dr. Budín. Od února roku 1945" budovala strana bojové oddíly, později přejmenované na Revoluční gardy v závodech i mimo závody. Plánovala a připravovala pouliční boj, boj na barikádách, boj o vyrvání Prahy z rukou Němců. Do květnových dnů, přes všechna opatření gestapa, provedla strana společně s illegálními odbory mibilisaci závodů, spojila tyto sítí illegálnich spojů v mohutnou organisaci, prostřednictvím České národní rady spojila všechny pokrokové illegální organisace v organísaci jednu a vytvořila vojenské orgány, takže mohla 5. května vystoupit veliká revoluční armáda českého lidu proti daleko silnějším vojenským silám okupantů. Česká reakce se naopak snažila dohodnout se s Němci, zprostředkován s Američany a umožniti tak Němcům, aby mohli věsti na naší půdě ničivý a zoufalý boj. Tyto pikle byly rozbity velikým povstáním lidu. Ač neozbrojen nebo ozbrojen zcela nedostatečně, zdolával německé vojenské síly téměř holýma rukama. Vedl čtyřdenní krvavý boj na barikádách, který neměl v naší historii obdoby. V době nesvobody 1 v závěrečném boji projevil náš lid měst i venkova naprostou jednotu. Lid v Praze úporně bojoval, lid na venkově všestranně mu pomáhal. Stavěl překážky na silnicích a železnicích, vedoucích ku Praze a napadal německé jednotky. Bojovníci z venkova spěchali Praze na pomoc a nejeden rolník položil svůj život na pražských ulicich. Lid z venkova posílal Praze i potraviny. Nová svoboda zrodila se z boje všeho lidu. Do pražských bojů zasáhli i ti vlastenci, kteří dlouhé měsíce trpěli za mřížemi pankrácké věznice. Česká národní rada, v níž komunisté byli' vedoucími činiteli, obezřetně připravovala bojové vystoupení. Ve dnech před 5. květnem dosahovalo napětí mezi lidem vrcholu. Mezi illegálními organisacemi projevovala se netrpělivost, která hrozila předčasným vystoupením. Znali jsme případ Varšavy a nemínili jsme dovolit, aby Praha byla stržena do boje, který by skončil porážkou. Proto ještě 4. května zakročila Česká národní rada proti vojenské skupině, která toho dne chtěla započít s akcí. Vojska spojenců stála sta kilometrů od Prahy. Vojska Rudé armády byla u Olomouce, u Drážďan a Berlína, kde sváděla úporné boje. Vojska Američanů bez odporu byla Němci vpouštěna do Čech ze západu. 5. května dopoledne byly záměrně šířeny po Praze vylhané zprávy, že americká vojska se přiblížila na 12 km ku Praze. Současně češti zrádci a některé kruhy českého měšťáctva usilovali o převzetí moci z rukou Němců cestou dohody. Bienert a jeho společníci byli dohodnuti s Frankem, že přebírají moc do svých rukou za loyálního' poměru к Němcům. V Obecním domii pražském- sešla se v sobotu 5. květůa skupina osob, mezi nimiž podstatnou část tvořili činitelé národněsocialistické strany, která chtěla opakovat 28. říj$n roku 1918. Tato skupina osob neměla bojových organisáci, ani organisace, která by stála za zmínku. Jako jeden z hlavních nástrojů pro provedeni převratu měla připraveny prapory a kutálku, která měla vyrukovat do ulic. Byla to skupina, která věděla o České národní radě, o plánech na povstání, neboť s ni v předcházejících dnech osobně jednali představitelé Komunistické strany a České národní rady. Pátý květen zlikvidoval všechny pikle české reakce. Ne hanebnými čachry s Frankem, ne„,kutálkami a komediantstvim, ale svou krvi musil český národ posvětit zrod nové republiky. Pokračováni na str. 2. Josef Smrkovský, místopředseda České národní rady Děkovný list Ústředního výboru KSČ Od vítězného I. máje к vítězným volbám Ústřední výbor KSČ schválil kandidátní listiny Dvouletý plán rozkvětu republiky Komunistická strana s elánem a nadšením přistupuje к přípravě voleb do TJstavodámého národního shromáždění Dne 3. května se konalo za předsednictví soudruha Gottwalda řádné zasedání Ústředního výboru komunistické strany Československa. O přípravě voleb do Ústavodárného národního shromážděni referoval ústřední sekretář strany soudruh Slánský. Zhodnotil 1. máj, který se stal měřením sil jednotlivých stran, jako veliký úspěch, neboť se ukázalo, že manifestace komunistické strany byly téměř všude silnější než manifestace všech ostatních stran -‘ddftlromady. Doporučil, aby byl vysloven dík organisacím, funkcionářům a členům strany. Ve volbách půjde o celkový kurs politiky v republice. Příznačné v tomto zápase je, že reakce, která se pokouší zvrátit nynější kurs, nevystupuje pod vlastní vlajkou, maskuje se pod hesly »demokracie«, snaží se vniknout do jednotlivých stran a ovlivnit jejich politiku. Nejvýrazněji se to ukazuje ve straně národně socialistické. Proti reakčním spekulacím naše strana vychází z oprávněného předpokladu, že strádání války a okupace neprošly nadarmo, že náš lid se učil z těchto zkušeností. Totalita byla bita u nás především zásluhou komunistické strany, která obětovala nejvíce krve v boji proti fašistické tyranii, zatím co jiní se uskutečňování fašistické totality zúčastnili. Soudruh Slánský zdůraznil odpovědnost těch, kteří za předmnichovské republiky seděli ve vládě s Němci, a vyzvedl zásluhu Sovětského svazu a především soudruha Stalina o provedeni odsunu Němců. V některých stranách vyvolala příprava voleb značnou nervositu a ve volební agitaci negativní, oposiční linii. Proti tomu komunisté budou věsti přípravu voleb v duchu budovatelských úkolů pod heslem: Republice více práce — to je naše agitace. Komunisté budou bdít nad tím, aby nedocházelo к žádným násilnostem. Pokračování na str. 2.