Rudé Právo, červen 1951 (XXXI/128-153)
1951-06-01 / No. 128
r *** Proletáři všech zem í, spojte se! Rudé právo ročník 31 (Právo lidu ročník 54) Číslo 128 Kčs 195 1 ÚSTŘEDNÍ ORGÁN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA 1.50 Mezinárodní den dětí Ve velikém zápase za mír bojuje mírumilovné lidstvo i zá to, jak bránit a uchránit děti před hrůzami války, kterou americko-britStí imperialisté připravují proti mírumilovnému lidstvu. čeho jsou schopni zvrhlí fašisté, toužící po světovládě, ukazují nám každodenní události v Koreji. Statisíce mrtvých a zmrzačených dětí, které byly usmrceny bombami amerických letců nebo chladnokrevně jinak zabíjeny pochopy amerického imperialismu, to vše je svědectvím, co chystají i pro ostatní mírumilovné národy a jejicli děti. Proto také Mezinárodní den děti, který byl vyhlášen Mezinárodni demokratickou federací žen i Mezinárodní federací demokratické mládeže na 1. června, je součásti velikého zápasu za udržení mini ve světě. TJ nás v Československu je tento den součásti veliké akce lidového hlasování, v níž se náš lid vyjádří o Paktu míru, bude protestovat proti vyzbrojování západního Německa, které bezprostředně ohrožuje naši republiku a náš lid. Bude současně i výstrahou těm zvrhlým reakcionářům a utečencům, kteří by neváhali znovu uvrhnout Československo do nové poroby jen proto, ab,/nastolili u nás opět kapitalismus, který by znamenal hlad, bídu, nezaměstnanost prc většinu národa a velké zisky pro pár jednotlivců. Proto Mezinárodní den dětí se stane zvláště letošního roku velkou mobilisací rp’!čů, matek a otců i dospělejšící dětí, aby spolu se všemi mírumilovnými národy světa pozvedli svůj hlas proti paličům války, kteří ohrožují i živořy milionů dětí celého Světa. Mezinárodní demokratická federace žen však současně s bojem proti nebezpečí nové války a ohrožení děti ve válce staví před národy světa úkol dosáhnout šťastného, radostného života pro všechny děti světa. Smutný je úděl milionů dětí v kapitalistických státech. Stačí se jen podívat, jak je zabezpečeno vzdělání v kapitalistických zemích. Na příklad v nejvyspělejším kapitalistickém státě USA bylo v roce 1950 věnováno na škoiství pouze 0,8% státního rozpočtu, zatím <■« lyi válečné výdaje je vydáváno skoro 70%. Několik milionů dětí do školy nechodí vůbec. Přes dva miliony děti navštěvuje školy jen velmi nedostatečně. Tři miliony odrostlejší mládeže nechodilo vůbec do školy. Nejhůř jsou na tom ovšem černošské děti. Školy jsou semeništěm rasismu a nenávisti k jiným národům, výchov a je vedena v duchu příprav na válečné vraždění. V Anglií a ve Francii jsou vyšší školy a university dětem dělníků a rolníků v pravém slova smyslu uzavřeny, poněvadž rodiče nemohou platit vysoké náklady na studie. Ve Španělsku vice než dva miliony dětí nemůže chodit do školy pro bídu, a proto, že se jim nedostává ani bot, ani šatů. V Itálii je ve státním rozpočtu věnováno jen jedno procento na vzdělání. Ze sedmí milionů chlapců jen polovina je schopna navštěvovat školu, poněvadž většinou musí pomáhat živit rodinu. V kapitalistických zemích, ale zvláště v zemích koloniálních a polokoloniálnich, se dětí, které by v té době měly chodit do školy, používá k různé výdělečné práci, neboť z práce dětí, která je velmi lacinou, plynou veiké zisky pro kapitalistické vydřidnehy. V celé řadě kapitalistických zemí děti již od útlého mfádí, od 7 do 10 let, jsou zapřahány do výdělečné práce od časného rána do pozdního večera. Proto Mezinárodní demokratická federace žen se všemi přáteli dětí a vychovateli, kterým osud děti v kapitalistických státech není lhostejný, zvedají svůj hlas na obranu těchto dětí a žádají, aby se sešla mezinárodní konference na ochranu dětí, a to v létě 1951, kde by delegáti této konference pojednali o prostředcích, jak zachránit děti před novou světovou válkou a jak ochránit děti v kapitalistických státech před vykořisťováním a zbídačováním. Ze je možno připravit dětem šťastné dětství i šťastnou budoucnost, ukazuje nejkrásněji příklad Sovětského svazu, velké země vítězného socialismu. Nesčetná jsou v sovětské zemi opatření pro to, aby se dětem šťastně žilo. Ve stálých jeslích Sovětského svazu se nachází 1,251.000 dětí. V sezónních jeslích 8 miliony dětí. 38 milionů dětí navštěvuje školy. Není jediného dítěte, které by nenavštěvovalo školu a literé by nemělo možnost dosáhnout nejvyššiho stupně vzdělání. Pionýrské hnutí a dětské družiny se v širokém měřítku mimo jeslí a dětských sadů starají o mimoškolní výchovu mládeže. Péče o dítě stala se hlavním úkolem sovětského státu i každého jednotlivého občana. Právem můžeme tedy říci, že dítě je v Sovětském svazu největším pokladem. Aie i v lidově demokratickém Československu se od základů změniia péče o dítě. Uskutečňují se slova Ústavy 9. května 1948, v níž se praví: »Stát pečuje o to, aby se rodina stala zdravou základnou rozvoje národa. Původ dítěte nesmí být jeho právům na újmu!« A tali vidíme dnes, že i strašlivá kletba, která byla ve staré kapitalistické společnosti uvržena na nemanželské děti, je odstraněna. Péče o zdravý růst dětí je postavena všestranně na širokou základnu, o čemž svědčí hlavně snížená dětská úmrtnost, která již v roce 1949 klesla o celou polovinu proti předválečným letům. Velkou starostlivost o děti prokazuje také vzrůstající počet míst v jeslích, který proti roku 1949 stoup! do dnešní doby o 82 procent. Školní družiny na přiklad v roce 1950 navštěvovalo již 27.812 dětí. Ve školních jídelnách se stravovalo 867.294 dětí. Neméně výmluvná je i péče o rekreaci dětí. Loňského roku se v Zotavovnáeh vystřídalo 156.000 dětí do 15 let. Letos pojede na zotavenou již 190.000 dětí jen z českých krajů a 42.000 dětí ze Slovenska. Jak je ve skutek uváděno znění ústavy, že rodina se má stati zdravou základnou rozvoje národa, svědčí vyplácení rodin- , ných přídavků v Československu na každé dítě bez rozdílu. Vždyť na to bylo v roce 1949 Vyplaceno 3.95 miliardy Kčs. V roce 1950 bylo již vyplaceno 5.2 miliardy na rodinných přídavcích. Postavení dětí v Sovětském svazu, v lidově demokratickém’ Československu i všech ostatních lidově demokratických státech ukazuje nad slunce jasněji, že tam, kde zvítězil lid, mění se nejenom sociální postavení všeho pracujícího lidu, ale měni se také život dětí, život mládeže. Žatim co v Sovětském svazu a v zemích lidové demokracie se v praxi uskutečňuje heslo: »Vše pro šťastné mládí dětí a mládeže«, v kapitalistických státech bída, hlad, nezaměstnanost a příprava nové války přinášejí stále větší a větší utrpení pro děti pracujících. Proto, aby děti mohly být šťastné v celém světě, proto, aby byla odvrácena hrozba války oil děti a mládeže celého světa, učiňme i my, obyvatelé Československa, 1. červen — Mezinárodní den dětí — dnem mohutných manifestací za záchranu dítěte před novou válkou a vyjádřeme svou solidaritu všem těm milionům pracujících celého světa, kteří bojuji svůj těžký zápas za mír i šťastnou budoucnost svých dětí. Za příkladem lidu velikého Sovětského svazu a geniálního bojovníka za mír generalissima Stalina půjdeme vpřed k uskutečněni hesla II. světového kongresu obránců míru: »Mír na nás nečeká — miř musíme vybojovat!« My, u nás v Československu, v těchto dnech odevzdáním svého hlasu při lidovém hlasování podepřeme tento boj za uskutečnění opravdového míru ve světě, podepřeme také boj za štěstí » radost děti. A. HODIN O VÁ -SPURN Á předsedkyně Čs. svazu žen a předsedkyně Čs. výboru obránců-jniru Státní pohřeb národního umělce dr. h. c. J. B. Foerstra PF/ HA 31. května (ČTK) Stcítru pohřeb národního umělce dr. h. c. Josefa Bohuslava Foerstra se koná v úterý 5. června v 15 hodin z Národního divadla v Praze. Po smutečním obřadu půjde průvod s rakví Národní třídou a přes Václavské náměstí k Národnímu museu, kde bude rakev přeložena na auto a po krátkém rozloučení převezena na Olšanské hřbitovy. Tam budou tělesné pozůstatky zesnulého národního umělce, skladatele Josefa Bohuslava Foerstra uloženy do rodinné hrobky. Nový čs. vyslanec v Maďarsku PRAHA 31. května (ČTK) Rozhodnutím presidenta republiky byl jmenován Štefan Major, ředitel tiskárenského a vydavatelského podniku Pravda v Bratislavě, mimořádným vyslancem a zplnomocněným ministrem Československé republiky v Maďarské lidové republice. Již milion návštěvníků veletrhu PRAHA 31. května (ČTK) Zájem o 52. pražský veletrh Stále stoupá. Ve čtvrtek 31. května překročila návštěva již milion osob. ' Ve čtvrtek navštívili 52. pražský veletrh předseda Národního shromáždění dr. O. John, místopředsedové a někteří poslanci Národního shromáždění. V odpoledních hodinách dostavil se na veletrh předseda vlády Antonín Zápotockým Dnes je Mezinárodní den dětí. Dejme svůj hlas za mír, za jejich radostné mládí a šťastnou budoucnost v socialismu! Hlasujte -všichni pro mír! Je v Československé republice ještě někdo pro válku ? . Z počestných lidí nikdo. A skoro se mi chce říci, že z normálních lidí nikdo. Zenklové, Ripkové, Kovárnovó, Jaksehové a všichni těžcí kapitalisté jsou již dávno za hranicemi a je ostatně velká otázka, zda ještě letos ve válku věřili, a to, že se jednou s vlajícími prapory vrátí do vlasti. Ti, kdo roku 1948 a dokonce ještě nedávno konspirovali proti státu, připravovali puče a shromažďovali zbraně, byli učiněni na dlouho, nebo navždy neškodnými. Dobře jsme čistili své země. Kdo tedy ještě zbývá? Několik desítek řemeslných zločinců, Vysílaných k nám většinou z ciziny, aby prováděli vraždy, pokoušeli se vykolejovati vlaky, organisovali sabotáže, získávali za peníze špiony: ale jsou to právě placeni a ke všemu ochotní zločinci, bez jakýchkoliv politických cílů. Avšak ještě jedna vrstva lidi, která nenávidí lidově demokratické zřízení, jsou typičtí reakcionáři. Bývalí továrníci a obchodníci i vesničtí boháči. Kolik procent národa je jich? Když pan Truman posílal americké vojáky do Koreje, lhal jim, nebo tomu sám věřil, že jedou na docela kratičký a příjemný výlet a oni tomu věřili. Ale také německý císař Vilém na začátku první světové války řekl odcházejícím německým vojákům: »Než spadne listí se stromů, půjdete domů.« A první světová válka trvala přes čtyři roky a druhá pět let. A válka v Koreji trvá už rok a nikdo nedovede říci, kdy skončí, třeba je sí celý myslící svět vědom, jak skonči: porážkou agresorů, vědí to už také. američtí vojáci. A po celém světě letí volání po míru. Odhodlaně, živelně a opravdově svět chce mir. Také náš národ chce mír. Hlasujte tedy všichni počestní iidé-dělníci, rolníci, živnostníci, intelektuálové. muži, ženy a nejprve ovšem ženymatky pro mir. IVAN OLBRACHT, národní umělec Všechny síly československého lidu patří světové frontě boje za udržení míru Vyhrajeme boj o mír Věřím, že mír vyhrajeme, když ho doopravdy budeme Chtít. Ochutnal jsem mír a chci ho. Ba co víc — potřebuji ho. Potřebuji ho jako vzduch, který dýchám. Budu pro něj hlasovat a bude sc ho domáhat jako každý z nás. Jsme národ družný a pokojný a budujeme sí v klidu a míru svůj život. Je to naše právo. Je to právo svobodných občanů, kteří se nepletou do domácích záležitosti druhých. Nemáme ani tradiční, ani nově vštěpované choutky, které by surově ohrožovaly životy našich, sousedů, rušily jejich řád a jejich poklidnou, tvořivou práci. Jsme rádi na světě, neboť náš národ žije a tvoři. Ani zarputilý ignorant nemůže popřít to dnešní nesmírné rozpětí tvůrčích sil našeho lidu. Myslím, že je to znakem šťastného vydychnutí nad novou svobodou. Že je to znakem nějakého nového poměru k práci a k celé naší národní pospolitosti. Myslím, že je to cesta ke štěstí a že nám pomůže vyhrát mír. Končím. A končím několika verši, které voní blaženstvím míru a poklidného života našich dnů: »Poplašné sirény upláchly kdo všechno uplách! a my tu bez nich omládli jak v rosných lukách,« PRANA ŠRÁMEK, národní umělec Jdu s miliony pokrokových lidí v boji za mír Pro nás, pro občany Československa, nastal slavnostní okamžik. Čs. výbor obránců míru nás zařolái qo rozhoelného boje za svátou věc lidstva, za mír. Patřim mezi ty, kteří máji rádi svou rodinu, život a svou vlast. Pokládám se Za jednoho z těch nespočetných pracovníků, kteří se snaží přispět světovému boji o mír tím, co je u nás nejdůležitějši: svou prací. Na našem dole se snažíme vytěžit co nejvíce uhlí. Naše parta, ve které jsem, má závazek, že špiní úkoly celé pětiletky clo letošního Dne horníků, to je do 9.—10. záři. Použili jsme a stále používáme zkušeností sovětských stachanovců, zejména zkušeností staehanovce horníka Boriskina. Proto jsme mohli uzavřít nový mírový závazek, že pětiletku splníme již do 29. srpna 1951. Naše vlast patří do fronty míru a proto musí být a také bude zemí hospodářsky a politicky silnou a na kapitalistech nezávislou. Musí být zemi, o kterou se odrazí všechny úklady, nástrahy a lži válečných paličů, kteří chtějí dostat do svých špinavých a krvavých drápů celý svět, z jehož národů by chtěli vyssát krev a sílu pro nečestný, blahobytný život slabé vrstvy párasitů a příživníků. Náš lid a lid zemi lidové demokracie spolu s národy Sovětského svazu hledí sí své tvořivé práce a nenechává se získat licoměrnými sliby, ani se VACLAV BARTOŠ, horník-úderník a nositel »Rádu Republiky«, dúx A. Lapotocký, Kladno. nechce podřídit odporným sobeckým, kořistniekým zájmům imperialisti). Proto se chystají válečné stvůry spálit naše země a celý svět ve válečném požáru a utopit v krvi. A k tomu chtějí použít osvědčené esesáky. hitlerovské generály a jim podobné hrdlořezy, i svést k tomu pracující lid svých zemi, zejména západního Německa. Co máme my. pracující lidé. proti tomu dělat? Co máme dělat, když vidíme, jak američtí okupanti západního Německa. propustili a stále propouštějí z kriminálu esesáky, gestapáky, velitele koncentračních táborů, nacistické generály a všechny ty, kteří mají na svědomí miliony lidi a také statisíce našich nejlepších ' občanů, jež popravili a umučili za okupace ? Ukážeme na ně prstem! Řekneme každé ženě. každému muži, každému dítěti, každému dědovi a babičce v naší zemi, že jsou to štváči a paliči, kteří se chystají uvrhnout svět do války. Co máme dělat, když v západním Německu. říkají odsunutým Němcům, aby se připravili převzít »své« majetky a »svoji« zemi v Československu? Řekneme všem našim lidem, že Američané drží odsunuté Němce v hladových lágrech a bez práce proto, aby je tak snadněji mohli štvát proti naší zemi a aby je lépe mohli získat do nového »Wehrmachtu«. Co máme dělat, proti štvavým emigrantům, kteří nás chtějí »osvobozovat«? Každému našemu občanu řekneme, že tak zvaní emigranti jsou nejhnusnější a nejpodlejší zrádci našeho národa, kteří ve své touze dostat své majetky a své sinéltury zpět, spojuji se s nejzběsilejšími gestapáky a nepřáteli našeho lidu, kteří chtějí z naši země udělat stokrát horší protektorát, než byl minulý. Co máme dělat proti potlačováni a persekuování mírových bojovníků v kapitalistických zemích a v západním Německu? Uvědomit si a každému říci, že tito bojovníci za mír jsou našimi věrnými spolubojovníky, našimi spojenci, kteří bojují v kapitalistických zemích za těžkých podmínek, aby zachránili mír. Budeme tyto hrdinné ochránce míru všestranně podporovat. A co říci těm, kteří se nás zeptají, bude-li válka? Řekneme jim, že nebude, poslechneme-li moudré rady generalissima Stalina a vezmeme všichni věc míru do svých rukou, budeme-li ji hájit až do konce. S radostí, slavnostně a přímo posvátně odevzdám svůj hlas pro mír, neboť jde o mír pro každého z nás, o klid rodin a bezstarostnost dětí, jde o odvrácení hrůz a utrpení, které američtí imperialisté chystají lidstvu! V modelárně ČKD-Stalingrad podepsali do jednoho Den ode dne rostou sloupce čišel na tabuli výsledků lidového hlasování v modelárně závodu ČKD-Stalingrad Vysočany. A zároveň s tim, jak vyrůstal počet odevzdaných hlasů za Pakt mini. objevil Se i sloupec druhý, sloupec mírových závazků, na urychlení výroby, za obsazení druhých směn, za předčasné splnění plánu. A za pět dní po zahájení,hlasování oznámil rozhlas do všech koutů závodu, že modelárna jako první hlásí 100% odevzdaných hlasů za Pakt míru a proti vyzbrojování západního Německa . .. Toho dne se odpoledne schází ranní směna na krátkou závěrečnou besedu k lidovému hlasování. Slovo má agitátor soudruh Vrba. »Všichni, jak zde sedime, jsme bez otálení odevzdali svůj hlas za Pakt míru. Hlasováni však bude pokračovat v městech a na vesnicích a bude na nás, kteří jsme podepsali, abychom získali pro náš boj za mír další a daiší stoupence. K tomu. abychom to dokázali, musí nám samotným být všechny otázky boje za mír jasné a musíme jim rozumět. Já vám řeknu jednu takovou věc, se kterou jsem se setkal a kterou je třeba si vysvětlit.« Soudruh Vrba pak vypráví o poctivém obětavém pracovníku dílny, který po celé dny přemýšlí o tom, jak zlepšit svou práci, jak urychlit výrobu. »A vidíte, soudruzi, u toho soudruha jsem se setkal s tímhle názorem: My tady budeme podpisovat a oni si kapitalisté stejné udělají co budou chtít. Co tomu říkáte vy?« Ozvaly se hlasy nesouhlasu. »To neni pravda.« — »Však oni s; to pořádně rozmysli.« »Já bych chtěl říci tohle — ozval se soudruh Vokurka. — Jsou lidé, kteří říkají: »Papírem přece mír nezachráníme«. Jde o to, vyvrátit podobné názory, říci takovým lidem, že hlasovací lístky to nejsou stohy popsaného papíru, ale míněni a vůle většiny lidstva.« ».Já bych to řekl takhle. — soudruh Průša si přejel rukou bílé vlasy a zvolna vykládá. — Když dostanu hlasovací lístek já sám, není na tom nic. Kdybych desetkrát na něj napsal svůj podpis, sám, jediný, nic to nepomůže. Ale když podepisuje celá naše továrna, když lidé na celém světě dají hlasy dohromady, to už není tak lehké dělat, něco proti jejich vůli.« Rozvinula se diskuse. Soudruh Hronek připomněl, jak míněni lidu musely ustoupit francouzské úřady a propustit Raymondu Dienovou, hovořilo se o tom, jak podpisy pod Stockholmskou výzvu zabránily svržení atomové bomby na Koreu. Hovor přešel na Řecko, na Španělsko, na země, kde vlády mamě duši všemi prostředky mírové hnutí. »Kdyby se nebáli vlastního lidu, pustili by se do dobrodružství s válkou třeba hned. Neodváží se však dát do rukou zbraně, lidu Itálie nebo Francie. Moc dobře by to pro kapitalisty nedopadlo. Den ze dne še jejich posice horši, ať se hnou kamkoli.« Beseda se schýlila ke konci. Z modelárny zavonělo dřevo, připomínající čerstvě pokácenou paseku, zahučel stroj odpolední směny. »Řekli jsme.si již na začátku, že půjdeme agitovat pro boj za mír dál, za brány našeho závodu. V neděli odjíždějí již někteří soudruzi na náš patronátní okres, na Sedlčansko, mezi zemědělce. A vy, kteří nepojedete, agitujte v domech, ulicích, v obcích kde bydlíte,« končí agitátor odpolední besedu, »jde o velkou věc, jde o mír.« (RP) Agitační střediska v Praze 7 jsou připravena Hned na. první pohled je vidět, že je tu umístěno okresní agitační středisko pro mírové hlasování. Ňa průčelí budovy jsou vlajky československá a sovětská, a přes celou šíři budovy transparent s heslem »Obrana míru — věc národů celého světa!« Nad heslem je nápis »Okresní agitační -středisko«. Pěkně živé místo si vybrali v Praze 7 pro své agitační středisko. Hesla, označení a vlajky je dobře vidět z celého Strossmayerova náměstí a i z nároží několika ulic. U vchodu jsou vyvěšeny mírové plakáty s mírovými výzvami a tabule, kde denně oznamují výsledky lidového hlasování v závodech a úřadech. Pozornost upoutává u vchodu plakát »Jak se dívat na Německo«. Co chvíli si ho lidé prohlížejí. Zrádci Zenkl, Ripka, Procházka jsou tu vyobrazeni, jak stojí v pozoru v uniformě esesáků nebo wehrmachtu před Eisenhowerem a před nacistickým generálem Speidlem. »Podívejte, jak to tomu pacholkovi Zenklovi, sluší,« prohodí jeden ze skupiny diváků. Také uvnitř je okresní agitační středisko v Praze 7 důstojně a vkusně zařízeno. V pozadí je československá a sovětská vlajka a mez: nimi na rudém podkladě, státní znak Československa a Sovětského svazu a na rudě zastřeném stojanu busta Lenina, Gottwalda a Stalina. V místnosti je řada čistě prostřených stolů s květinami. A na zdi opět mírové plakáty s mírovými hesly. Soudruh Troníček, vedoucí agitačního střediska, vysvětluje jeho důležitost. »Hlavní a nejdůležitější věcí agitačních středisek je. řádně instruovat agitační dvojice, opatřovat jim agitační materiál, jako brožury, články z novin, plakáty a letáčky, literaturu a pod. A ještě něco důležitého,« říká soudruh Troníček. »Už dnes v našem středisku bylo několik občanů a ptali se, jak bude hlasování probíhat, kde dostanou hlasovací lístek a pod. To znamená, že jak okresní, tak okrsková střediska budou radit nejen agitačním dvojicím, ale i ostatním občanům, kteří středisko navštíví.« Soudruh Troníček potom vysvětluje, že ve středisku budou i menší mírové besedy s občany, s nimiž budou nejvyspělejšl funkcionáři Národní fronty hovořit o mezinárodní situaci a o významu lidového hlasování. »Podle předběžných zkušeností, které máme,«, pokračuje, »bude agitace v domácnostech velmi živá a zajímavá. Myslím, že agitační dvojice tak získají velmi mnoho zkušeností a dost možná, že někteří občané se budou ptát na takové věci, které jim třeba agitační dvojice nebude moci ihned uspokojivě zodpovědět. Proto budeme pořádat v okresním středisku rozmluvy s dvojicemi o jejich zkušenostech s agitací, o překážkách a těžkostech a budeme jim ujasňovat argumenty. Agitační středisko musí umět poradit,« zdůrazňuje ještě soudruh Troníček důležitou úlohu středisek. Okresní agitační středisko v Praze 7 svolalo před několika dny aktiv předsedů závodních rad a aktiv funkcionářů všech složek Národní fronty. Na obou aktivech byly referáty o mezinárodni situaci, o mirovém hnutí a o výzvě Světové rady míru. Pak byli funkcionáři instruováni, jak organisovat a připravovat lidové hlasování na okrese. Potom soudruh Troníček informuje o okrskových agitačních střediscích. Říká: »V Praze 7 máme 19 okrskových agitačních středisek. V každém je pětičlenná komise, složená z činovniků Národní fronty, která si zvolila předsedu, řídícího okrskovou komisi. Je samozřejmé,« říká soudruh Troníček, »že.i okrsky mají své místnosti na frekventovaných místech, aby je lidé snadno našli.« Pětičlenné okrskové komise si dále sezvaly skupinku tří soudruhů, které jsou spojkami mezi agitačními dvojicemi a okrskem. Každá »trojka« má na starost blok domů nebo úsek. »Naše okrsky jsou vcelku již připraveny na zahájení lidového hlasování, které začne v domácnostech v neděli 3. června,« pokračuje vedoucí okresního agitačního střediska. Každý okrlek má své číslo a vývěsnou tabuli, na které bude denní hlášení o výsledku lidového hlasování. Mimo to dostaly okrsky od nás formuláře »denního hlášení«, na nichž budou každý den hlásit okresnímu středisku, kolik dvojic agitovalo, kolik bylo získáno hlasů, počet mírových závazků a podobně. Tyto výsledky a zkušenosti nám budou hlášeny denně. Každý funkcionář z okresního agitačního střediska dostal na starost jeden okrsek, kterému radí a pomáhá. Hlášení o výsledcích lidového hlasování bude okresní agitační středisko v Praze 7 podávat občanstvu také pouličním rozhlasem. Funkcionáři složek Národní fronty, důvěrníci lidové správy a občanstvo v Praze 7 si již rozebrali asi 1500 mírových plakátů a hesel. Bylo rozdáno asi 3000 malých brožurek »Za mírový pakt mezi pěti velmocemi« a asi 750 kusů brožur s projevy a dokumenty II. světového kongresu obránců míru. Agitační střediska v Praze 7 jsou na lidové hlasování připravena. (RP) Podepsali a v neděli půjdou agitovat Mezi řadami tramvaji, okolo rozebraných reostatů, elektromotorů a podvozků, na soustruzích, bruskách, frézách, bucharecii a kovadlinách podepisovali soudruzi v dílnách dopravních podniků v pražské Rustonce hlasovací lístky za Pakt míru. Od stroje k stroji, od soudruha k soudruhovi procházely agitační dvojíce. Všude je rádi přivítali, věděli, o co jde. Tak podepsali v dílnách všichni, zbývají jen ještě soudruzi na stavbě tratí. »Cožpak u nás, dobře jsme to provedli. Všichni hlasovali,« prohodí myšlenku soustružník Roleček a dodává. »Je třeba, aby hlasování, stejně ,jako v závodech, proběhlo úspěšně také na vesnici i ve městech. Proto jsme se dohodli, že vyšleme na pomoc JZD na Ceskobrodsku, nad kterými máme patronát, v neděli alespoň 50 agitátorů, kteří tam pomohou přesvědčovat zemědělce o významu boje za mír i hlasování. Pojedeme tam proto, že chceme, aby ani jeden občan nezůstal stranou. Ano, ani jeden. Ať vidí kapitalisté, že s námi prostými lidmi nemohou počítat pro splnění svýcfe hanebných plánů.« (RP)