Rudé Právo, květen 1953 (XXXIII/120-150)

1953-05-01 / No. 120

PÁTEK ' Proletáři všech zemí, spojte se! RÜDE PRÁVO (Právo lidu ročník 54) číslo 120 Kčs 19 5 3 ÚSTŘEDNÍ ORGÁN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA 2.50 Rudé právo ročník 33 Kupředu, československá úderná brigádo světového pokroku a demokracie, kupředu za splnění pětiletého plánu, za světový mír! I AŤ ŽIJE 1. MÁJ -SVATEK PRACUJÍCÍCH CELEHO SVETA Zůstat věrni Gottwaldovu odkazu a slavně zvítězit! Věrno odkazu velikého vůdce-a učite­le všech pracujících Josefa Vissarionovi­­če Stalina, semkne se letošního Prvního máje ještě těsněji než kdykoliv jindy všechno pokrokové lidstvo v boji za mír, demokracii a socialismus. Ještě roz­hodněji vyjádří svou nezlomnou vůli bojovat proti imperialistickým strůjcům nové války; za okamžité skončení lupič­ské války v Koreji; za uzavření paktu míru mezi pěti velmocemi; za zákaz ato­mové zbraně; za omezeni zbrojení; za svobodu a bezpečnost všech národů; za vítězství mírové politiky Sovětského-sva­zu; za vítězství trvalého míru na světě. Bok po boku s bratrskými zeměmi tá­bora míru vystoupí ještě v těsnějších a mohutnějších řadách než kdykoliv jindy také pracující lid naší země, aby ve jmé­nu nesmrtelné památky zakladatele její­ho nového šťastného života, Klementa Gottwalda, vyjádřil neoblomnou vůli jiti dále a ještě rozhodněji jeho cestou, ces­tou socialismu, obrany míru a věčného přátelství se Sovětským svazem. »Je naším velikým štěstím, že naše vlast již nepatří ke kapitalistickému tá­boru zmítanému bouřemi, nýbrž k svě­tu mírové práce, k světu socialismu a li­dové demokracie, jemuž stojí v čele vel­ký Sovětský svaz« — tak řekl ve svém loňském májovém poselství českosloven­skému lidu soudruh Gottwald. Á toto vě­domí nechť dnes prolne miliony pracu­jících měst a venkova, nechť zažehne v nich vlastenecký žár, nechť zmnohoná­sobí jich vůli — zůstat věrni Gottwaldovu odkazu a slavně zvítězit. Ano, obrovské jsou již dnes síly míru ve světě. Byl to veliký Stalin, jenž vytvo­řil a zocelil mohutný tábor miru, demo­kracie a socialismu, který se rozprostírá od Šumavy až k Tichému oceánu a sjed­nocuje celou třetinu lidstva zeměkoule -— 800 milionů lidí, již navždy svrhli okovy imperialistického otroctví. A síly míru ve světě rok od roku rostou a svědčí o bezesporné převaze socialismu nad zahnívajícím kapitalistic­kým zřízením. Jsou to-především skvělé úspěchy sovětského lidu při plnění a pře­konávání úkolů páté stalinské pětiletky a při výstavbě komunismu, nepřetržitý roz­mach sovětského národního hospodářství a hmotného a kulturního blahobytu lidí — úspěchy, jež jsou zdrojem růstu míro­­tvorných sil světa. Vždyť už v roce 1952 překročil Sovětský svaz předválečnou úro­veň průmyslové výroby 2,3krát a v roce 1955 bude tato výroba již trojnásobná. Již v rooe 1951 vyrostla produktivita prá­ce v sovětském průmyslu l,5krát proti JAROMÍR DOLANSKÝ roku 1940 a národní důchod byl v roce 1952 už dvakrát vyšši než v předváleč­ném roce 1940. A co lépe může svědčit o népřetržitém růstu životní úrovně pra­cujících'v Sovětském svazu, než fakt, že nedávno tam došlo k opětovnému snažení cen životních potřeb, již šestému od kon­ce války. Veliká Čínská lidová republika, kde žije téměř jedna čtvrtina obyvatel země­koule, dokončila v minulém roce obnovu svého národního hospodářství, dovršuje revoluční agrární reformu, předstihla značně předválečnou úroveň průmyslo­vé výroby a vytvořila tak předpoklady pro první pětiletý plán. Nemalý význam pro růst mírových sil ve světě mají pokroky, které činí na ces­tě výstavby socialismu i ostatní lidově demokratické země, opírajíce se o bra­trskou pomoc Sovětského svazu a jeho světově historickou zkušenost. V roce 1952 dosáhla průmyslová výroba v Čes­koslovensku skorém dvojnásobku před­válečné úrovně, v Polsku vzrostla 3,5- krát, v Maďarsku 3krát, v Rumunsku 2,3krát, v Bulharsku 5,4krát, v Albánii 7,5krát. Socialistická výstavba průmys­lu a lidově demokratické zřízení v těch­to zemích urychlují i vývoj zemědělství směrem k združstevnění zemědělské Vý­roby, k socialistickému přebudování ves­nice. A co ještě nad to posiluje posici tábo­ra miru proti táboru války, je to, že všechny země tábora míru, demokracie a socialismu, které budují nový řád, řád bez vykořisťování člověka, jsou navzá­jem spjaty novými, v historii lidstva do­sud nevidanými vztahy horoucího a ne­otřesitelného přátelství, bratrské spolu­práce a vzájemné pomoci. A tak je tábor míru na dnešní etapě historického vývo­je velikou historickou vymožeností pro všechny národy, jejich záštitou v boji proti imperialismu a za mir, kolem níž se sdružují i ostatní stále rostoucí síly míru ve světě. Zdvihá se vlna nenávisti a od­poru proti dravému imperialismu ne­jen v koloniálních a polokoloniálních ze­mích, ale i v takových kapitalistických státech, jako je Itálie, Francie a Anglie. Roste odpor širokých pracujících vrstev těchto zemí proti vlastní reakci, která, jak řekl Stalin, hodila přes palubu pra­por buržoasně demokratických svobod a národní nezávislosti. Roste a vítězí ná­rodně osvobozovací hnutí v Asii. A v ce­­■lém světě formují se tváří v tvář hrozbě nové války mírumilovní lidé v široce se rozrůstávajíci všenárodní hnutí na obra­nu míru. A bojovnou směrnicí všech těchto statisíců, milionů prostých lidi, stoupenců míru, jsou slova Stalinova: »Mír bude zachován a upevněn, vezme-li lid věc zachování míru do svých rukou a bude-li ji hájit do konce.« To znamená, že nestačí jenom mír chtít a válku nechtít. Je třeba proti vál­ce bojovat, boj proti přípravě války a ‘ proti jejím podněcovatelům organisovat, mobilisovat do tohoto boje všechny lidi dobré vůle, upevňovat protiválečnou frontu, frontu stoupenců míru, být, ostražitý a odhalovat domácí škůdce i cizí agenty, rozbíjet přediva lží a pod­vodů, kterými se snaží váleční paliči obloudit lid, ukazovat názorně cestu z vykořisťování, útlaku, z kris’í a válek. V tomto dějinném zápase nelze zaostá­vat. Chceme-li ze všech sil přispět k upevnění síly a moci tábora míru, mu­síme především učinit vše, abychom včas a do posledního splnili naše úkoly vý­stavby socialismu. Neboť v čem je přede­vším síla zemí socialismu? Je v tom. že v zájmu zabezpečení maximálního uspo­kojování hmotných a kulturních potřeb společnosti budují a rozvíjejí dějinně vyšši, pokrokovější způsob společenské výroby, který se vyznačuje stálým, kri­­semi nepřerušovaným růstem společen­ského bohatství a společenského produk­tu, stále rozšířenou reprodukcí pracovní síly, zvyšováním kvalifikace pracujících, zvyšováním produktivity jejich práce — zkrátka takovými rozměry a tempy růs­tu, o nichž se kapitalismu nezdá. A tento neustálý progresivní růst sil i blahobytu zemí socialismu je právě to, v čem se projevuje jeho dějinná převaha nad ka­pitalismem a co dnes čini pro země tá­bora míru reálnou perspektivu zvjjtězit v zápase o udržení míru. A tak má opravdu každý z nás věc míru ve svých rukou. Neboť čím úspěš­něji plníme a překračujeme úkoly první Gottwaldovy pětiletky, tím více upevňu­jeme sílu naší země, tím více zvyšujeme její obranyschopnost, a tím více posilu­jeme světový tábor míru, a tím čestněji plníme svou povinnost vůči mezinárodní­mu proletariátu. Proto také socialistické soutěžení a májové socialistické závazky našich hutníků, horníků, strojírenských a stavebních dělníků, železničářů, stejně jako našich JZD, státních statků a trak­torových stanic, nejsou jen nezlomnou vůlí bránit mír, ale skutečnou silou, ra­nou do přediva strůjců války. (Dokončení na 2. str.) Májový pozdrav Věj, větře májový, rozplápolej prapory nad našimi hlavami, ať jejich živý oheň rozradostni naše srdce, rozproudí krev — ať nad řadami tryskne píseň, radostná a smělá! Československý lid slaví svůj První máj, svátek vítězné práce, svátek milionů strůjců a budovatelů nového života! Duní krok sovětských soudruhů po Kras­­noj ploščadi. a z tisíců obrazů se na svůj vítězný lid usmívá moudrým úsměvem sou­druh Stalin, stkvěji se ulice Pekinu zápla­vou .vítězných rudých praporů, šumí spa­nilá Varšava živým vlnobitím, pionýrskou písní : se rozléhá Berlín, z nábřeží Buda­pešti vysoko nad Dunaj do vinorodných stráni letí radostný zpěv, hřmi, šumí, ko­­lotá a tryská hrdá a sebevědomá radost milionů a milionů k jarní obloze nad Buku­­reští, nad Sofií i Ti ranou — raduj se, zpí­vej i ty, naše Praho, soudružko Moskvy a Varšavy, Sofie a Budapešti! i s námi je soudruh Stalin, i jarní rozjásané Praze patři jeho otcovský úsměv — a jemu po boku je s námi soudruh Klement Gott­wald, radostnou zář ve svých dobrých očích, nesmrtelný, přítomný v každém z nás,»v jitřních úsměvech pionýrů, v roz­­světlených, očích dělnických mám, v upřím­ném odhodlání, jež jako tvrdé záření plane že zraků prácujících mas. Tam, s vrchu Vítkova se dívá na májový průvod — od velitelského stanoviště Jana Zižky ... nu což, bratře Jebe, dobře jdou tý naše valné houfy! A stačí jím hlas na bojovný chorál! Nezhoustla, nezlenivěla našemu lidu krev, jaře a bystře pulsuje v jeho žilách, pravá jarní míza, co žene stromy do květů! Těžko, bolestné těžko nám bylo v tom měsí-ci březnu, kdy československý pracu­jící lid stál dvojí smutnou stráž, dvojí tryz­nu při odchodu těch nejdražších. Plakal všechen lid pro Stalina, plakal pro sou­druha Gottwalda, dvakrát za sebqu nám zemřel otec nej milovanější. Ale což to nebyl právě soudruh Stalin, což to nebyl soudruh Gottwald, kdo nás učili, v tako­vých chvílích že je třeba pevně zdvihnout hlavy, semknout řady, se znásobenou energií se pustit do boje? Se znásobenou vážností a opravdovosti se tisíce a statisíce pracujících j.eště od­hodlaněji pustilo do svých úkolů. Vysoká vlna bojového odhodlání proběhla celou re­publikou, pevněji sevřeli své řady komu­nisté, blíž ke Komunistické straně Česko­slovenska jako k opravdové dědičce Gott­waldova díla se přimkly statisícové zástupy poctivých nestraníků, upřímnou jednotou všeho lidu se ještě zocelila obrozená Ná­rodní fronta. Letošní březen i duben — to byly týdny a dny obětavého boje za splnění Gottwaldova odkazu, boje a úsilí všeho pracujícího li­du Československa na všech pracovištích Gottwaldovy pětiletky. A jaký vykupující pocit šťastné jistoty naplnil všecky, když kormidlo naši státní lodi před celým náro­dem převzal do svých pevných rukou jeho věrný bojový druh, zkušený bojovník a. atělesnitel nejkrásnějších vlastnosti naši, dělnické třídy — soudruh Antonín Zápo­tocký! Všecka srdce a všecky mysli se v ty nezapomenutelné hodiny presidentské volby rozechvěly vzrušující radostí: i náš druhý dělnický president je oddaný a hlu­boce věrný žák Leninův a Stalinův, v bo­jích a nejtvrdších zkouškách vyzkoušený a zakalený bojovník za nerozbornou družbu s naším přítelem, osvoboditelem a zášti­tou — Sovětským svazem. A hospodář, o jehož moudrosti má náš lid tisíce pev­ných a pravdivých důkazů. Pevněji, s upřím­nou chutí se naši pracující opřeli do vesel tváří v tvář tak dobrému kormidelníku. Věj, větře májový, rozevěj do živého plápolu prapory Lenina a Stalina, prapory, pod nimiž žil, bojoval a padl, aby nesmrtel­ně trval v srdcích všeho lidu, náš soudruh Klement Gottwald! Ve stovkách českých a slovenských měst v soudružském souladu s matkou Prahou vyjdou Prvního máje mohutné průvody pracujících, vedené jed­notnou tvůrčí vůlí, rozechvělé velikým snem a touhou po vítězném uskutečněni socialismu ve své vlasti! -Tam, kde se čeří modravé vlny jarních vod na nové Oravské přehradě, tam, kde vítr hvízdá ve smělých konstrukcích mohutných staveb socialismu, tam, kde se k nebi pnou šachetni komíny, tam, kde se živým dechem chvěje svěže zelené osení družstevních pšenic, všude, všude po naší krásné vlasti nezadržitelně se rozvijí nový živo,t, symbolisovaný právě tou krásnou rudou barvou našich praporů. .Slepotou, hluchotou, všeho druhu slabo­­.myslností jsou potrefeni ti emigrantští zrádci, kteří si ještě v duchu slibují cokoliv od nějakého zvratu, kteří ještě chovají třebas slabounkou a zimomřivou jiskřičku naděje na návrat starých časů, kteří kal­kuluji s tím, že by si československý lid dal vzít cokoli ze svých lidově demokratic­kých vymožeností. Všem těmto jidášům už je souzeno u cizích patníků vydechnout svou černou duši — souzeno výsostným soudem lidu, od něhož není odvoláni. Krásná je naše vlast v zářícím májovém slunci. Leč o kolik ještě bude krásnější, až uskutečníme všecko to, o čem nás naučil snít socialismus, o čem nás naučil snít strhující příklad sovětských národů! Zmizí skaliska žulových vltavských prahů — a na toku této spanilé řeky, o níž zpíval Smetana, vyroste nová krása rozlehlých přehradních jezer, od jejichž hydrocentrál do celé země bude proudit životadárná energie! A již zanedlouho nebude v Česko­slovensku družstevníka, jehož práci by nesloužila žárovka, elektromotor, nejmo­­dernější technika. Rostou nám na dřív pustých pláních nová socialistická sídliště — a bude těchto nových, světlých sídlišť tolik, aby každý pracující měl svůj pokojný a pohodlný domov, aby každé dítě mělo svou dětskou postýlku, svůj dětský pokojí­ček, své šťastné, radostiplné dětství. Vy­zdvihneme z hlubin naši přebohaté země všecko mnohotvárné rudné bohatství, aby se naše socialistická technika, náš prů­mysl, mohly rozvíjet ve službách socialis­tické společnosti, abychom plánovitě mohli budovat dostatek a blahobyt. Věj, větře májový, a do všech koutů naší republiky roznášej pozdravy všem, kdo poctivě a čestně bojuji o slavné uskuteč­nění tohoto velikého snu pracujících! Nechť ještě pozorněji upřou soudruzi své oči na stoupající grafy výroby, nechť ještě směleji, ještě rozhodněji rozvíjejí tvůrčím způsobem drahé dědictví Gottwaldovo, nechť pátý rok Gottwaldovy pětiletky se stane jejím rokem nejslavnějšim, rokem splnění a vysokého překročeni všech plánů, rokem, který bude v dějinách budováni so­cialismu v Československu provždy zazna­menán jako rozhodující rok nejúspěšněj­ších vítězných bitev. »Není takových pevností, kterých by ko­munisté nedobyli!« S tímto heslem nastupovala první směna budovatelů socialismu do první sovětské pětiletky. To je heslo stavitel^ Dnépro­­stroje, strůjců stalingradského Traktoro­vého závodu, budovatelů těch pevnosti, o které si roztříštil zíočinnou hlavu hitle­rovský fašismus. Nechť se i pro nás všecky, kdo se učíme a chceme učit od so­větských bohatýrů, stane heslem denního boje, rozhodujícím životním pravidlem. Právě sovětská vítězství, pod tímto heslem uskutečněná, ulehčila a zrychlila cestu k vítězstvím našim. Napněme všecky síly, abychom také našimi novými vítězstvími ulehčili cestu k budoucím vítězstvím těm, kdo letošní První máj neslaví ještě jako svátek vítězné budovatelské práce, nýbrž jako bojové střetnutí s vykořisťovateli a nepřáteli lidstva. Nechť nad našimi májovými průvody, nechť nad všemi příštími dny naši budo­vatelské práce jasně zni nesmrtelný velG telský hlas soudruha Gottwalda: »Kupředu, československá úderná brigádo světového pokroku a demokracie, kupředu za splnění pětiletého plánu, za světový Bjur JAN DRDA

Next