Rudé Právo, červen 1955 (XXXV/150-179)

1955-06-01 / No. 150

/ Proletáři všech zemí, spojte se! mJDE PRÁVO ÚSTŘEDNÍ ORGÁN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA STŘEDA 1. ČERVNA 1955 ČÍSLO 150 — ROČNÍK 35 (Právo lidu roč. 57) CENA 30 HAL. ZA ŠŤASTNOU BUDOUCNOST DĚTÍ Letos již po šesté slavíme 1. června Me­zinárodni den dětí. Podnět k tomuto svátku dala Mezinárodni demokratická federace žen v roce 1949, vycházejíc z otřesných faktů, které o životě dětí získala na jednot­livých zasedáních a kongresech od delegá­tek takřka z celého světa. Miliony děti v ka­pitalistických a koloniálních zemích trpí' hladem a nemocemi, umírají již na prahu' života, jsou od nejútlejšího věku vykořisťo­vány, nemají možnost vzdělání. To zburco­­valo hnuti pokrokových žen k boji za šťast­ný život pro všechny děti. Mezinárodni den děti, 1. červen, stal se symbolem tohoto boje. Rok od roku, jak imperialisté, neustále stupňují své přípravy na novou válku, roz­­, šiřovalo se i posláni a význam tohoto svát­ku. který se stal výrazem touhy po zabezpe­čeni míru pro všechny pracující lidi na světě. Války jsou pro lidi těžkým utrpením a pro děti zvlášť. Třicet milionů lidí zahynulo v poslední světové válce — a kolik dětí! Není možno dopustit, aby byly nadále ni­čeny nevinné dětské životy pro kořistnioké choutky businessmanů! Prostí lidé v kapita­listických zemích netouží po tom, aby jejich děti přišly o své domovy, staly se sirotky nebo byly samy zabíjeny. A lidé sovětští,, pracující naší y-íasti a všech lidově demokra­tických států nedovolí, aby nepřátelé lid­stva zkřivili beztrestné vlas na hlavě na­šich děti, Proto je na celém světě Meziná­rodni den dětí nejen protestem proti vá­lečným přípravám, ale zároveň výstrahou válečným paličům, že existuje mohutná síla' odhodlaných obránců děti. Matky, jimž především leží na srdci blaho děti, chystají se to letos válečným podněco­­vatelům zvlášť důrazné připomenout. Ve dnech 7.—j), července sejdou se v Paříži zá­stupkyně matek ze všech zemi, aby před tváří celého světa jasně vyslovily svůj rozhodný protest proti válečným přípravám. Nyní, kdy se pó ratifikaci pařížských dohod západní Ně­mecko zcela otevřeně remilitarisuje, kdy se stupňuje, vyhrožování atomovými a vodíko­vými zbraněmi, pozvedají ještě mohutněji než dosud svůj hlas: Pryčs hrozbou.války! Chce­me mir a šťastný život pro své děti. Toto shromáždění matek před celým světem je velikou podporou všech mírových snah So­větského svazu a celého tábora míru za zá­kaz zbraní hromadného ničeni, za odzbrojeni. V současné době konají všechny organisace žen, které, jsou členkami MDF2, národní kon­ference matek, na nichž se připravuji, na Své-; tový .kongres matek v, Paříži, Na nedělní .celo; státní konferenci v Praze byly zvoleny i zá­stupkyně československých matek, které po­jedou na ijongres manifestovat spolu s dele­gátkami jiných zemi za trvalý mír pro naše i všechny ostatní děti na světě. V protestu, který proti válce zazni mocné z Paříže, bude obsažen i hlas našich matek, hlas všech pracujících naší země. My však svůj odpoř vůči válce dokládáme zároveň usi­lovnou výstavbou hospodářské-sily naší zemé. Neustále vzrůstající hospodářská síla na­šeho státu, neustálé upevňováni našeho spole­čenského řádu staví se jako nepřekonatelná překážka do smrtonosných plánů imperialistů, ale dává nám tajte možnost ještě dále zvy­šovat životní úroveň pracujicich a jejich dětí. Naše děti se máji lépe než drtivá, většina dětí v kapitalistických zemích nikoli pro­to, že by snad měly hodnější rodiče než ony. Základna štěstí nášich dětí je v našem společenském zřízení. Tam, kde sí vládne pra­cující lid sám, je smyslem veškerého konáni člověk a jeho dobro, kdežto kapitalisté pova­žují za smysl svého života tučná šeková kon­ta, pro něž jsou kdykoliv připraveni i vraždit. Naše děti, stejně jako sovětské a děti zemí lidové demokracie, žijí šťastné a radostně, jsou zahrnuty v mnoha směrech ještě větší péči než děti příslušníků vládnoucích třid v ze­mích kapitalismu. Ta proto, že péče o děti je u nás nejen záležitostí rodičů, ale záleži­tostí celé naši společnosti. Stal se tedy u nás 1. červen také oslavou dnešního života našich dětí a letos i přehlíd­kou toho, co všechno jsme za deset let dětem dali. V bilanci všech úspěchů, jichž jsme do­sáhli, jsou výsledky péče o děti nad jiné vý­mluvné. Vzpomeňme jen na stipendiát škol­ské zákony, které umožňují všem dětem bez rozdílu stejné základní středoškolské vzdělání a každému nadanému dítěti vzděláni vyšší. Na rodinné přídavky, masovou dětskou rekreaci, pionýrské domy, zdravotnickou pé­či. Vezměme si jen čísla o dětské úmrtnosti: V roce 1927, v době t. zv. vrcholného roz­květu kapitalistického hospodářství, umíralo u nás z každého tisíce 157 kojenců, na Slo­vensku dokonce přes dvě stě. Od roku 1945, kdy stále ještě umíralo 137 kojenců z tisíce, klesla do roku 1954 jejich úmrtnost o 73%, v lednu tohoto roku zemřelo pouze třicet kojenců z tisíce. Není dnes jediného okresu v republi­ce, kde by nebyl alespoň jeden odborný dětský lékař. Máme jich přes 900. zatím co ještě v roce 1945 jich bylo něco málo přes tři sta. Není však také u nás ani jediné ro­diny, která by nemohla dát své nemocné dítě lékařem ošetřovat. Naše společnost snaží se mladému člověku připravit po všech stránkách ty nejlepší pod­mínky pro život. Zdravotnická péče o děti ! nabývá již dnes takového rozsahu, jaký je v kapitalistickém světě nemyslitelný a ne­možný: masově odstraňujeme u dětí i vady, které nepoškozuji jejich tělesné zdraví, ale mohly by jim způsobit třeba pocit méněcen­­nosti vůči jiným. Ve všech krajích bylo Ion: vyšetřeno přes sto tisic žáků, aby se zjistilo, nemají-li vadil řeči. Téměř půl druhému mi­lionu děti byl ošetřen chrup plastickou vý­plni. Starala se někdy vláda první republiky o to, aby děti nezaměstnaných či dětí horníků neměly křivé zuby nebo nekoktaly? S nebývalou péčí o tělesné zdraví dětí, 0 jejich životní úroveň jde ruku v ruce i pé­če o jejich správný duševní vývoj, o přípra­vu do života. Jednotná škola, pionýrská or­ganisace, dětská literatura, divadla, filmy a rozhlasová vysílání pro děti, besedy s před­staviteli naší kultury — vše je zaměřeno k tomu, naučit děti radostně, plodně žít. Mají pravdu ty matky, které říkají »proč ještě slavit den děti, když každý všední den našich dětí je takovým svátkem, jaký jsme my, jako děti, neměly ani jediný den v ro­ce« ? Nemají pravdu! Jen ať je život našich •dětí ještě krásnější! Ať je krásný život všech dětí na světě! Ať se nikdo neopova­žuje kout zkázonosné pikle proti bezpečí na­šich rodin! Ani jeden vrah dětí neujde třeš­til! — To prohlašujeme našimi oslavami Me­zinárodního dne děti. A proto je připravíme tak, aby býly naplněny dětským jásotem a smíchem. Uspořádáme pro děti v neděli 12. června na počest jejich svátku v celé re­publice estrády, divadelní a filmová předsta­veni, besedy se spisovateli, výlety db přiro­­rody, veselice s maškarními průvody a ple­sy, sportovní hry a závody. Ano, 'život našich dětí je krásný jak ni­kdy v minulosti. A to mějme dobře na pa­měti. Připomínejme to i dětem, učme je vá­žit si krásného dneška, učme je vděku a lás­ce k těm, kteří nám dnešní život vybojo­vali a buduji. Naše děti musí vědět, že boj komunistické strany a dělnické třídy by) dlouhý a tvrdý, plný oběti; že desetitisíce soyětských vojáků položily svůj život za na­ši svobodu. Jen tak vštípíme dětem socialis­tické vlastenectví. Mnohé naše děti žiji naprosto bezstarostně, až lehkomyslně. Vše. co mají, pokládají za sa­mozřejmé. co tu bylo, je a bude. Z toho ply­nou někdy potížt s jejich kázní, poměrem k povinnostem, zejména k učení ve škole a k práci. Dnes, kdy uskutečňujeme revo­luční změnu společenského řádu, přetváříme 1 myšlení Udí, vyvstávají před námi i důle­žité problémy ve výchově děti. Hmotnou bídu našich děti jsme již odstranili. Ne vždy dů­sledně a soustavně pečují však někteří rodiče o zdravý rozvoj myšleni a cítění dětí. Onemocni-li dítě. je už samozřejmé a správ­né pro všechny rodiče běžet pro radu k lékaři. Ne všichni rodiče však považují za nutné po­radit se s pedagogy nebo jinými povolanými pracovníky, orgány a organisacemi, objeví-Ii se u jejich dítěte závažné nedostatky v názo­rech a činech. Mezinárodní den děti je pod­nětem i'k tomu, aby se rodiče zamysleli nad problérrvy výchovy svých dětí. Je třeba vy­tvořit hlubokou a trvalou spolupráci rodiny, školy a dětské organisace. Cokoliv dobrého pro rozkvět naší vlasti uči­níme — pro své děti činíme. Proto je také Mezinárodní den dětí manifestací naši vůle ještě usilovněji podílet se na budovatelském díie. To je nejcennější dar, jímž pro radostný život dětí bráníme mír. Děti. i\azdc- hřiště ]imt z jara bohatě kvete. 1'olik si přeješ vzít každé z nich aspoň na chvilku do náruče. Bystré, odvážné kluky i hol­čičky s jasnýma očima, riaparáděné jako o veli­kém svátku. Jak se zabrali do hry. A zítra? Převezmou z našich rukou stroje, vlaky, úrod­ná pole, naše plány, aby je uskutečnili. Na nás záleží jejich štastná budoucnost. Na našem boji za mír záleží, aby bombardovací letadla nězasévnla smrt do míst jejich dětských her. Náš obrázek je z hřiště 45. mateřské školy v Praze-Dejvicích. Představitelé KSČ, vlády a Národní fronty vyznamenáni řády Koreiské lidově demokratické republiky PRAHA 31. května (CTK) — V úterý 31. května se konalo na pražském Hradě slav­nostní předání řádů. kterými presidium Nej­­vyššího lidového shromáždění Korejské lidové demokratické republiky vyznamenalo předsta­vitele KSČ, vlády republiky a Národní frontý. Řádem Státního' praporu I. .stupně byi vy­znamenán tn memóriám president Českoslo­venské republiky Klement Gottwald, Dále udělilo presidium Nejvyššího lidového shro­mážděni Korejské lidově demokratické re­publiky řád Státního praporu I. stupně pre­sidentu republiky Antonínu Zápotockému, předsedovi vlády Viliamu Širokému, prvnímu tajemníku ÜV KSČ Antonínu Novotnému prvnímu náměstku předsedy vlády dr. Jaro­míru Dolanskému, prvnímu náměstků před­sedy vlády a ministru národní obrany gene­rálu armády dr. Alexeji Čepičkovi, náměstku předsedy vlády Václavu Kopeckému, prvnímu tajemníku ŰV Komunistické strany Slovenska Karoiu Bacílkovi, předsedovi Národního shro­mážděni' Zdeňku Fierlingrovi, ministru vnitra Rudolfu Barákovi, náměstkyni předsedy vlády ing. Ludmile Jankovcové, ministru-předsedovi Státního úřadu plánovacího ing. Otakaru Si­­můnkovi, náměstku předsedy vlády dr, Vác­lavu Škodovi, ministru akademiku dr. Zdeňku Nejedlému, ministru místního hospodářství dr. Jozefu Kyselému, ministru zdravotnictví dr. h. c. Josefu Plojharovi, ministru stavebnictví dr. ing. Emanuelu Šlečhtovi a ministru zahra­ničních věcí Václavu Davidovi. Rády- odevzdal vyznamenanými velvyslanec KLDR v Praze Jan Jen Sun, který pronesl při této příležitosti projev, v němž vysoce ocenil pomoc, kterou československý lid spolu s národy SSSR, Číny a ostatnieh zemi lidové demokracie poskytl korejskému lidu v době vlasteneeko-osvobozenecké války', jakož i po­moc poskytovanou při obnově a výstavbě vál­kou .zničeného národního hospodářství. Jménem vyznamenaných odpověděl korej­skému velvyslanci president republiky Anto­nín Zápotocký, který poděkoval' za vysoké vyznamenáni a tlumočil vřelé pocity přátel­ství, jež chová československý lid k hrdinné­mu lidu Koreje President republiky přál ko­rejskému lidu mnoho úspěchů v budovatel­ském úsilí i v bojí za mírové sjednoceni vlasti. Přátelství, jež nezná hranic BRATISLAVA (Od našeho zpravodaje) — Až budou dnes občané v pohraniční obci bratrského Maďarska, v Berneczebaráti, sla­vit Mezinárodní den děti, jistě vzpomenou i na československé přátele na druhé straně. hranic, kteří jim svým rychlým zákrokem . zachránili dvě děti. Před několika dny se v této obci dvě děti těžce zranily výbušnou látkou. Přes poskyt­nuti první pomoci se jejich stav vážně zhor­šoval. Hrozilo nebezpečí, že Cestu do nejbližši nerňocnice nevydrží. Na druhé straně hranic — v Sáhách — byla však ,.nemocnice blíže. Lékař, který děti doprovázel v sanitnim voze, rychle uvažoval: »Jistě nám pomoc neodmít­nou...« a zamířil s vozem k hraničnímu přechodu. £ Maďaršti pohraniéníci dostali z Budapešti okamžitě souhlas, že auto může přejet na čes­koslovenské území. Stejně- rychle jednala i naše Pohraniční stráž. V nemocnici zjistili, že je třeba okamžitě transfuse. Maďarským dětem dali svou krev sami naši lékaři. Hodina, kterou děti strávily v. naší nemoc­nici pod starostlivýma rukama čs. lékařů a ošetřovatelek, rozhodla o jejich osudu. Byly navráceny opět životu. Když se vracelsanitnj vůz zpátky do vlasti, loučili se naši lékaři se svým maďarským kolegou slovy: »V podobných případech vám budeme vždycky nápomocni.« Pečlivou kultivací k vysoké sklizni okopanin Naléhavý úkol dur: Rychle dosázet brambory a dosít cukrovku Počátkem jara bylo hodně starosti s tím, že příprava půdy a setí - obilovin se vlivem počasi značně opozdily. Avšak svědomitá příprava i obětavost rolníků a tra.ktoristů, vzestup mechanisace a v neposlední řádě i lepší organisátorská práce národních vý­borů natolik zvýšily tempo jarních prací, že ve většině krajů je počáteční zpoždění téměř dohnáno. Neplatí to však ve stejné míře pro vše­chny kraje republiky a zejména ne pro kra­je Liberec, Karlovy Vary a Üst! nad Labem. Zde chybí dosázet ještě čtvrtina až třetina plánovaných ploch brambor. Jde o plochy, pro které sadba z větší části je a pro které mohou strojní a traktorové stanice soustředit i dost sázecích strojů. Je proto nejvýš na Jak již bylo zveřejněno, družstevníci s jed­notlivě hospodařícími rolníky v moravském okrese Litovel vyzvali všechny naše pěstitele cukrovky k soutěži. Soutěžní podmínka je jednoduchá — dokončit jednocení cukrovky .nejpozději do 10. června, jak se k tomu na celém Litovelsku zavázali. Splnit tuto pod­mínku, zvláště ve všech našich řepařských oblastech, je nejen možné, ale i nutné. Vel­ká vétšina cukrovky byla u nás letos za­seta od 25. dubna do 5. května, a proto vět­šina cukrovky je právě v těchto dnech na­jednou zralá k jednocení. Včasné vyjedno­cení rozhodujícím způsobem ovlivňuje výši sklizně a je tedy v zájmu všech pěstitelů, aby se k litověTské výzvě připojili a jedno­cení provedli co nejrychleji. První odpověď přišla z okresu Nový Byd­žov v Hradeckém kraji. A jak tamním pěs­titelům pomáhá vědomi, že soutěži s okre­sem Litovel, to dosvědčuje skutečnost, že nyní je na Novobydžovsku vyjednoceno na 70% plochy oseté cukrovkou. Zdatně si po­čínají i v Pardubickém kraji. Ropná pole jsou tam plná lidí a jednoceni postupuje přes­ně podle časových piáno. Dobře si ■ vedou zejména, mnohá JZD přeloučského okresu, na př. Újezd, Melice i další obce jako Slra­­šov, Škudly a Vlčí Habřina. Zde všude pěstitelé cukrovky dokončili jednoceni ještě čase, aby si národní výbory všech stupňů v této části našeho pohraničí i příslušné stranické orgány ujasnily, že nedosázení vel­kých ploch brambor ohrožuje další rozvoj naší zemědělské výroby — a to především ve zpožděných oblastech samotných — a že je velmi na štíru s požadavky státního plánu a tím i státní a stranické discipliny. Pro dostatek vláhy a protože nastávají teplé dny, agronomická služba ministerstva zemědělství doporučuje dosazovat brambory ještě v celém prvním týdnu června a do 3, června dusívat cukrovku. Umožněme to po­hotovou přesvědčovací prací komunistů me­zi rolníky i zvýšeným organisátorským úsi­lím národních výborů a pracovníků STS! před 1. červnem, protože šli do díla s vědo­mím, že čím dříve řepu vyjednotí, tím více budou sklízet a tím vyšší budou mit tržby zá dodávky na státní nákup. Dobrým zna­mením je i správa o tom, že dokonce celý Hradecký kraj vyzývá kraj Pardubice k sou­těži o vyjednocení cukrovky do 10. června. Tím více je na pováženou, že v tomto na­léhavém úkolu nejvíce zaostává Pražský kraj, který je z řepařských krajů největší. Že při­tom jeho zpožďování nezávisí na přírodních podmínkách, to nejlépe dokázali na Mělnic­­ku družstevnici v Klech-Záboří a, na Cesko­­brodsku v Šemících, V obou těchto obcích dokončili jednocení na velkých plochách už v minulém týdnu. To znamená, že v celém Pražském kraji, kde rovněž, byla cukrovka seta převážně do 5. května,,by si měli v těch­to dnech s jednocením velmi pospíšit a do­končit je do 10. června. Avšak nejen v Pražském kraji si musíme s jednocením pospíšit. Ve všech řepařských oblastech bude užitečné, překontrolují-li ná­rodní výbory' časové plány kultivace a po­­mohou-ii opatřit potřebné pracovní síly. Na­še stranické organisace a zvláště komunisté v MNV a JZD by pak měli směleji, popula­rizovat litovelskou výzvu a získat pro ni vět­šinu pěstitelů cukrovky. , I pod Tatrami lze pěstovat cukrovka KOŠICE (Od našeho zpravodaje) — Ko­šický kraj je mnohotvárný. Od rovinatých nížin v Královském Chfmci zdvíhá se přes Slánské pohoří a Slovenské Rudohoří áž k Vysokým Tatrám. ftepařská'oblast v porovnáni s bram­­borářskou a horskou oblasti tvoří sice jen menšinu kraje)» ale jak ukazuji dvouleté zku­šenosti Výzkumné stanice v Bučanech, lze pěstovat v kraji cukrovku i v mnoha místech neřepařských okresů, dokonce i pod Vysoký­mi Tatrami, Tak na farmě státního statku ve Smižanech v okrese Spišská Nová Ves urodilo.se loni na pokusném hektaru 435 q cukrovky. Kultura byla ošetřována ve správ­ných agrotechnických lhůtách, třikrát ruč­ně okopána a třikrát provzdušněna plečko­­vánim. Farma tím získala nejen značný pří­jem, aie i mnoho desítek centů Hodnotných krmiv, která silážovala. Poučeni loňským úspěchem, rozhodli se pracovníci smižanské farmy zasít letos »bílé zlato« na 4 hektarech, které na podzim řád. ně pohnojili 1600 q ehlévské mrvy. První ruční okopávku již dokončili a v těchto dnech začnou s jednocením. Skrojky a řízky z cukrovaru i letos za­­silážuji. Řepa jim pomůže, že budou mít letos na každý kus hovězího dobytka 30 q hodnotné siláže. ilokonalc využijí k a Itivaěn ich t vak to vit ÚSTÍ NAD LABEM (Od našeho zpravo­daje) — Na Roucfnieku, Lovosieku a Loun­­sku jsou obce, kde se pěstuje padesát, sto i vice hektarů cukrovky. Družstevníci a ostatAí rolníci přivítali proto kultivační ná­řadí na ošetřování cukrovky s velkou ra­dostí. O tom svědčí požadavky na STS. Pracovníci strojní a traktorové stánice v Roudnicí nad Labem měli loni provést po­dle plánu kultivační práce na 900 hekta­rech. Ve skutečnosti dokázali udělat práci na 3200 ha. A plán na letošní úkol je ještě vyšší — na 4000 hektarů. Protože družstev­níci žádají mnohem víc, zvýšili si pracovníci STS plán na 6500 hektarů. Aby traktoristé využili co nejvíce kulti­vačního nářadí, rozhodli se nasadit kultivační zetory na dvě směny. Tak je tomu na pří­klad na' středisku STS Bříza. Toto rozhod­nutí jim umožní provést meziřádkovoU kulti­vaci místo na původních 480 ha na 1500 skutečných hektarech! Traktorista Zimák ze střediska Roudnice nad Labem po jednoduché úpravě začal po­užívat, nesenou plečku KPN 7 také k pro­­sekávání eukrovky. Družstevníci v Roudnicí nad Labem a v Klen®, kde již cukr&vku pro­­sekával, jeho nápad schválili. »Jde to>lépe než s prosekávačem,« říkali, když 'viděli, že za plečkou zůstává cukrovka nezahrnutá. Trakíorista Zimák provedl již meziřádko­­vou kultivaci na 115 skutečných hektarech. Po jeho vzoru upravili plečky k. prosekáváni cukrovky i na dalších střediscích a k úpra­vám .se chystají, i na ostatních: STS v .kp sul. Í0. červen - termín k vyjednocení cukrovky v řepařských oblastech Pojízdná zkušebna Výzkumného ústavu zemědělských strojů v Praze zkouší v mělnickém okrese celou řadu nových zemědělských strojů. Je to na příklad močůvkovač cukrovky, vy­robený a závodě OEZ Letohrad, a prototypy dvou nových prosekávačů, příčného i podél­ného. Ve stadiu laboratorních pokusů jsou pak zkoušky s ověřovacím modelem, elektronic­kého prosekávače k jednocení cukrovky. — Na snímku: Šestiřádkový močůvkovač o obsahu 800 litru při práci v JZD Jelenice. , Na fírněstsku vy jednotí cukrovku co nejdříve BRNO (Od našeho zpravodaje) — V JZD Brněnského kraje Se šíří hnutí za urychlené vyjednocení cukrovky. V Medlovicíoh na Vyákovsku chtějí jednocení skončit do 12. června a stejně i jejich soutěžní partner JZD Moravské Málkovice. V Détkovicíeh se druž­stevníci zavázali, že do 12. června vyjednotí nejen cukrovku, ale také tři hektary krmné řepy. Na Moravskokrumlovsku dávají pří­klad všem pěstitelům cukrovky družstevni­ce v Dofořínsku. Na členské schůzi JZD, která hodnotila postup polních prací, vy­hlásily závazek, že1 cukrovku na výměře 17 hektarů vyjednotí do 7. června. Jejich vý­zvu přijali již družstevníci v Trstěnicich. TCOOOOOíK>OOOOOOÍX.NOOOOOOOCX>OCKX>OOOOOCXXXXOOOOOOOOOOöOOOOOCKXXXX1000CXXXXXXX>CX300CXGOOOOOOO{XXXXXX>OC>OOű^OOOOaOOuŰOOGOuOOLO Ze spartakiádního zápisníku Dobrá věc Den byl jako všechny jiné — deštivé jaro proměnilo ulice v záplavu bláta, prška, kte­rá se pojednou snesla s cárů šedivé oblohy, zábubnovala kvapíkem na římsy oken a vše­chna zákoutí pokryla mřížovím lesklých po­tůčků a kaluží. Stejná blátivá ulice vedla i k travnatému prostranství stadionu toužimského Slovana. Tam déšť prosakoval lehoučkými bělostnými halenkami i tričky, na tělo se lepil promočený oděv. Vytrvalé šumění deště se pokusilo udu­sit i závěrečné akordy spartakiádní melodie. Déšt se spojil se svým stejně zlobným bra­trem — větrem, který zle studil na mokrých obnažených pažích. Nic naplat. Ještě několik pohybů, víc po paměti než podle synkop hu­debního doprovodu, a pak — zkrápěno prud­kým květnovým lijákem — ztrnulo všechno jako sochy v závěrečném obraze spartakiád­ních prostných. V koutě cvičiště, promokli na kost, stáli dva muži. Jeden pohublý s protáhlou, ještě chlapeckou tváři, druhý zavalitý, šedovlasý. . »Tak co, předsedové? Spokojeni — ozvalo se za nimi. Václav Bečvář, předseda okresního výbo­ru pro tělesnou výchovu a sport, i .Oldřich Zobač, předseda okresního výboru Sokola, se na sebe podívali a usmáli se. »Kdo by nebyl...« Bečvář se odmlčel. Ve vzpomínkách se vrátil o několik měsíců zpět. První stupínek... a podařil, se, Stál po­řádnou práci. I bezesné noci. Ale cvičilo se! Hranice, která nehořela Na začátku byla noc, ve které mělo ohňové poselství oznámit celému kraji začátek ná­cviku na I. celostátní spartakiádu. Na Třebouňském vrchu stála hranice. Sta­čilo jen přiložit hořící fakuli a hranice vzpla­ne oslnivým, plamenem. Z městečka pod kop­cem vyjeli do vrchu čtyři motocyklisté s po­chodněmi. Ještě dlouho bylo vidět, jak se ohýnky pochodni ve tmě třepotají. Pak zmi­zely. Dlouho se nic neobjevovalo. Uplynul čas, kdy měla hranice hořet. Zatím na toužim­­ském náměstí zahučely motocykly, které se vrátily s prázdnou. Hranice nebyla k na­ležení. Bečvář se chytil za hlavu: »Pěkně jsme začali, jen co je pravda ...« Hranice nehořela. Ale s nácvikem se na okrese začalo... •leden jediný J »Oldo, co teď? Tady odsud, ze Slovana, ze žlutického Slavoje i z Teplé, z Tatranu — ani jediný cvičíte!. A bez cvičitelů to nejde. Seidl v Teplé říká, že k tomu nemá odvahu, jednoty slibuji, ale na kursech nebyl od nás ani jeden ... .« »Nezbude než...« Zobač ukázal prstem na Bečváře. »Až. začne fotbal, těžko by se do­hánělo ...« - Bečvář jen bezmocně pokrčil rameny. Večer ho již uvítal na ztichlém náměstíč­ku ve Žlutících. Putování předsedy Bečváře za spartakiádou po odborářských jednotách okresu začalo. Začal nacvičovat v Teplé. Když odjížděl z prvé nácvičné hodiny, povídal chlapcům: »Přijedu za čtrnáct dni. tak si příští týden prostná zopakujte, abychom se’ mohli pustit­­dál. Sparta kláda nečeká . « Slíbili a Bečvář se spokojeným úsměvem odešel. Uplynul týden, druhý, a když Bečvář opět přijel do Teplé, ustrnul V tělocvičně se sešli dva tři cvičen®, se kterými moh! začínat znovu. Bečváře nejdříve popadl vztek Copak je tohle za práci! Pak začal znovu Na výbor jednoty, za sportovci. Zase zůstalo u slibů. I když v Teplé není o sportovce nouze - od­díl kopané, šachisté, oddíl odbíjené a stolní­ho tenisu. Ani v Toužimi se nezačínalo lépe. Sokolovna — biograf. Až do začátku květ­na se tu promítalo dvakrát týdně — ve stře­­du a v neděl:. Na čistotu v sále nebylo ani pomyšleni. Taneční sál pro plesy — zase so­kolovna. Nakonec nesmělo nic vadit. Ani zi­ma, ktorá na evičíei dýchala z každého kou la tělocvičny Toužímský výbor-žen získal pro nácvik, 25 cvičenek. Toužlmský Slovan získal zase muže. Ale jen krok za krokem nácvik po­stupoval. Ženy začaly cvičit pravidelně. Hejtmánkova, Valtrová, Banková... Muži se však během tři měsíců dostali jen přes úvod,a první oddíl. Pak i tu, strženi příkladem neúnavného cvičitele, začali pravidelně do­cházet agronom toužimské STS Vaněček, Gabriel a někteří jiní. Tři desítky mužů mohly být utvořeny z těch, kteří se ňa^klon­­ku zimy a na jaře vystřídali v toužimské tě­locvičně. S jarním teplem přestala většina fotbalistů, i když dva z nich — Kas! a Se­reda — nacvičovali dál. I do Žlutíc jezdil cvičitel Bečvář nacvičo­vat. Tady pomohla stranická organisace, a tak cvičen® Málek, Šilhavý, Švec, Dohnal, Chrastina, Nepraš, Kraus, Cerný: a další úspěšně nácvik dokončili. A tak i jediný cvičitel dovedl toužimské odborářské sportovce k vysoké cti — být účastníkem I. celostátní spartakíády. Z ta­kových malých pramínků se rodila toužimská sparíakiáda. Z obtíži, které, však lidé s na­dšením překonávali. Kilometry ve vánici a mrazu S x-huti se pustily do nácviku sokolské jednoty. Zbraslav je malou jednotou. Její stáří bys spočítal na prstech K nácviku, se tu však přihlásilo 16 mužů i žen. Cvičitel Guiršfeld nelitoval hodin, aby získal evidence pro spar­takiádu a dohře je vycvičil Námaha vydala své ovoce ' — cvičenci jednoty na okresní spartakiádě pěkně zacvičili. Nebyli sami, kteří se V, zimě a mpázu scházel: v neyytqpeném sále hostince, kam zazníval cinkot sklenic a pleskání karet. Z Mezí Zhořce i odjinud sem do toho nízké­ho hostinského sálu chodili lidé dlouhé kilo­metry v mrazu a sněhových závějích, aby mohli nacvičovat na I. celostátní sparta­kiádu . O nic lépe se necvičilo ani občanům v Pří­­lezich. V tělocvičně kromě kupy tepláků ne bylo nic jiného. A přece dovedl cvičitel Ve­­sělý udržet zájem, nacvičit spartakiádní prostná pro vystoupení v Praze. Devět jich pojede z malé vesničky, z Přílez.,. s podařil O obětavé lidi nebyla nouze. A tak se krůček po krůčku tvořila mos^tífa toužimské okresní spartakíády. Navzdory dešti a chladu »Přijedou .,. nepřijedou ?« »Nevím, vlak od Žlutíc je tady a děti s nim nepřijely...« Bečvář se ustaraně vracel na hřiště, kde Bárta z okresního průmyslového kombinátu ještě zkoušel rozhlasové zařízení. »Ták půjdeme bez žlutických dětí.. obrátil se Bečvář k Zobačovi. »Není možné, všechno bylo. řádně připra­veno!« Dloůze plynuly chvíle netrpělivého čekáni. Pak konečně na nádraží zadýmal nový vlak. Účastnici okresni .spartakíády ze Žlutíc přg­­ce přijeli. Městem prošel průvod. Slunce se usmívalo jako v nejkrásnější letní den. Na sluncem ozářené ploše cvičiště se začalo cvičit. Mali cvičenci zdvihli k obloze své červené a žlu­té krychle. A najednou déšť. .Kroupy. Děti se rozutekly pod přístřeší. Diváci trpělivě čekali. Brzy bylo po kroupách a děti za deš­tě pokračovaly ve cvičení. Jen občas se škví­rou mezi mraky podívalo slunce, ale brzy je zase zahnal studený liják. Ani, jediný z těch 1016 cvičících neměl nouzi o déšť. Desertérů však nebylo. Všichni zacvičili. A slovo na závěr Dojmy, zachycené ve spartakiádním zá­pisníku. konči Potvrzují, že myšlenka spar­­takiády. pevně zapustila své kořeny v nejšir­ších masách. Vždyť i v takových vesničkách, o nichž se na Toužimsku říkalo — lidmi za­pomenuté — zazněly melodie doprovázející spartakiádní prostná. S Touží ni skými se shledáme v Praze při vystoupení na I. celostátní spartakiádě. A kdokoliv bude s nimi hovořit, každému po­vědí — spartakiádou učinila tělovýchova na okrese pořádný krok vpřed! ZDENEK PAUL

Next