Rudé Právo, únor 1956 (XXXVI/32-60)
1956-02-01 / No. 32
Proletáři všech zemí, spojte se! RUBE PRAVO ÚSTŘEDNÍ ORGÁN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA STŘEDA 1 ÚNORA 1956 ČÍSLO 32 — ROČNÍK 36 (Právo lidu roč. 59) CENA 30 HAL. SOCIALISTICKÝM SOUTĚŽENÍM К ROVNOMĚRNÉMU PLNĚNÍ PLÁNU Práce na technicko-průmyslových a finančních plánech v našich závodech vrcholí. Jsou známy úkoly, které v tomto roce čekají jednotlivé závody a pracoviště a které znamenají v průmyslu zvýšení výroby o 9%. Podle připomínek pracujících se shromažďují tisíce návrhů na technicko-organisačnl opatření, která pomohou к jejich splnění, aniž by bylo nutno zvyšovat stavy zaměstnanců a provádět nákladné investiční práce. Zvládnout tyto vysoké úkoly, vytěžit o statisíce tun uhlí více než loni, vyrobit více o desetitisíce tun železa, oceli, chemických produktů, o desetitisíce strojů, zařízen! a spotřebních výrobků — znamená ještě důkladněji využít všech reserv, které v našem průmyslu máme. To vyžaduje mnohem šíře rozvinout a hlavně využít iniciativy pracujících, která se tak skvěle osvědčila při sestavování technicko-průmyslových a finančních plánů. Iniciativa pracujících, aktivní tvůrčí účast našich dělníků a techniků, projevovaná v socialistickém soutěžení, se proto tnusí letos mnohem více než kdy dříve stát hlavní metodou rovnoměrného plnění a překračování plánu. Nelze proto ztrácet ani den a hned od počátku roku využívat a rozvíjet socialistickou soutěž ve všech závodech, na každém pracovišti, mezi jednotlivci i kolektivy, aby byl denně plněn a překračován plán. V řadě našich podniků a závodů správně pochopili tuto významnou roli socialistického soutěžení při zdolávání denních úkolů plánu, při jeho plnění v jednotlivých dekádách a měsících a začali je okamžitě organisovat. Mají také hned z počátku roku dobré výsledky. V Automobilových závodech Klementa Gottwalda v Praze, díky soutěženi na pracovištích, plní plán od začátku roku denně na sto procent. V ocelárně Nové huti Klementa Gottwalda v Kunčicích bylo hned v prvním týdnu 50 procent všech taveb provedeno rychíotaybanii. Díky soutěženi splnil kolektiv druhé pece výrobní úkol v prvém týdnu na 113,5% a kolektiv třetí pece na 108,5%. Zlepšila se zde i kvalita a procento zmetkovitosti je o polovinu nižší než v době nejlepších výsledků minulého roku. Podobných úspěchů dosahují dnes i v dalších závodech, všude tam, kde při sestavování technícko-průmyslovýeh a finančních plánů hovoří s lidmi o letošních úkolech a kde jejich rozpisem a plynulým přísunem materiálu vytvářejí pro socialistické soutěžení dobré podmínky. Zkušenosti předních závodů z minulých let ukázaly, že nejúčinnější formou socialistické soutěže je soutěž jednotlivců a pracovních čet podle jednoduchých, všem srozumitelných ukazatelů tak, aby hlavním cílem bylo splnit co nejlépe rozepsané úkoly státního plánu. Tento způsob umožni každému dělníkovi nesou těžit jen formálně, bez dosažen! lepšího hospodářského výsledku, jak tomu mnohde dosud je, ale soutěžit opravdu se svými spolupracovníky o dosažení lepších ukazatelů práce. Tak může také nejlépe uplatňovat všechny své schopnosti, znalosti a zkušenosti. Právě díky tomuto soutěžení jednotlivců a pracovních čet dosahuj! na příklad skvělých výsledků ve všech ukazatelích pracující n. p. Moravské železárny v Olomouci, kteří již dvakrát za sebou získali Rudý prapor vlády a Ústřední rady odborů a i teď v prvním měsíci nového roku využívají soutěže к zdolání vysokých úkolů. Ve vzájemné soutěži kolektivů a jednotlivců je možno nejlépe uplatnit často opomíjenou důležitou zásadu socialistického soutěženi: pomáhat průměrným a slabším dostat se na úroveň předních a nejlepších. Soutěžíc! kolektivy pracující s kombajnem v OKR dosáhly svých úctyhodných výkonů z valné části proto, že dovedly využít zkušenosti svých kamarádů že jedni druhým ochotně své poznatky sdělovali. Na dole Urx soutěží mezi sebou mládežnické kolektivy, Bilíkův a Lukášův. Oba vykazují nadprůměrné Výkony. Když narazí Lukášova pana na nějaké potíže, přichází jím poradit předák Bilík. ukazuje, jak oni se s tím nebo oním vypořádali. Jindy je tomu obráceně. Takováto soutěž nejen pomáhá, aby ze šachty šlo vice uhlí, ale vychovává mladé lidi к lepšímu poměru к práci. Ovšem, aby zásada pomocí jedněch druhým mohla být uplatňována, vyžaduje to, aby odborové organisace organisovaly výměnu zkušenosti mezi soutěžícími. Soutěží-li jednotlivci a pracovní čety mezi sebou, mají-li jasně vytčený cíl a úkoly, je soutěž živá a musí ovlivnit plněn! plánu. Není možné, aby v některých závodech říkali, že je u nich dobře »rozjeta« soutěž a není přitom plněn plán výroby, jsou překračovány vlastni náklady a vázne plánovaná akumulace. Takových závodů bylo ještě v minulém roce dosti. Byly to ty závody, v nichž se o socialistické soutěžení starali jen několikrát do roka, obvykle vždy před slavnostními událostmi, kdy vyhlásili celozávodní závazek. O rozvoj soutěže jednotlivců a pracovních čet s pravidelným hodnocením nedbali a řada závazků zůstala nesplněna. V nejednom závodě poznali v závěru minulého roku na vlastní kůži, jaké chyby se dopustili, když nerozvíjeli soutěž soustavně, po celý rok. V posledních dnech pak již těžko doháněli, co zameškali na počátku. Neuspokojivé výsledky některých závodů jsou toho dokladem. Má-li se socialistické soutěžení stát silou, která žene výrobu kupředu, musí být trvalou metodou naší práce hned teď. od začátku roku. každý měsíc, týden i den. a ne teprve když už »hoří«. Tím nechceme ovšem snížit význam celozávodních socialistických závazků, který byl a je nesporný. Dobrý mobilisační závazek, to je velká sila, která pomáhá rychle překonávat potíže a nedostatky, jež ohrožují plnění plánu. Proto je žádoucí, aby i letos uzavírali jednotlivci, kolektivy i celé závody socialistické závazky, že překročí plánované úkoly. Ale nelze v žádném případě se spokojit s vyhlášením závazku a nic nedělat pro to. aby byl skutečně splněn. Stejně tak se nelze rozhodně smiřovat s tím, aby byly vyhlašovány formální závazky. Takový závazek nikoho nemobitisuje, nikomu nepomáhá, nýbrž jen skresluje skutečný stav. Uplynulo několik málo týdnů od začátku roku a znovu jsou vyhlašovány některé závazky jen aby byly, jen aby se o nich psalo. Před týdnem nám poslali do redakce zprávu soudruzi ze severočeského dolu Maršál Konev, že se zavazují narubat do 1. máje na počest tohoto svátku 4900 tun uhlí navíc. Když jsme si zjišťovali některé podrobnosti závazku, shledali jsme, že soudruzi už měli od začátku ledna к dobru 4800 tun. Několik dní nato byla uveřejněna zpráva, že důl Maršál Konev vytěžil už v tomto roce navíc 5200 tun uhlí. Když připomínáme tyto věci, nechceme se nijak dotknout dobré práce havířů z Koněva, kteří již od začátku roku úspěšně překračují plán. Používáme toho, abychom ukázali, jak je papírový, formální ten celozávodní závazek, který, je už při vyhlašování téměř splněn. A abychom znovu připomněli, že mají být uzavírány takové závazky, které pomohou zvýšit aktivitu pracujících a které budou podkladem pro široký rozvoj soůtěže jednotlivců ‘t ‘kolektivů. Příklady z měsíce ledna ukazují, že pracující chápou úkoly a potřeby letošního roku a zaměřují soutěž správným směrem. Na Velkodole čs. armády soutěží Bogoczova a Palova kombajnová osádka o největší využití svých strojů. Od února se do soutěže přidá i kombajnová osádka předáků Brončíka a Bárty. Na dole Urx již od první lednové směny soutěži o největší využití svých strojů dvojice brázdičů, které v soutěži vyšramaly o několik set metrů více, než ukládá plán. Výzva ostravských kombajnérů к většímu využití důlních mechanismů našla ohlas již na některých povrchových dolech severočeského hnědouhelného revíru, kde začínají mezi sebou soutěžit kolektivy mohutných zakladačů. Má-li Být socialistické soutěžení účinné a přinášet lepší výsledky v plnění úkolů státního plánu, je třeba od začátku roku soustavně projednávat výsledky soutěžení jednotlivců, pracovních čet a dílen na odborových schůzích a na výrobních poradách. Důležité je uveřejňovat výsledky soutěžení v závodních časopisech, nástěnných novinách a vysílat je v závodním rozhlase. V každém výrobním úseku je užitečné denně vyvěšovat přehledy a grafy, které ukazuji, jak jsou plněny výkonové normy nebo úkoly. Na tuto popularisaci a hodnocení výsledků soutěžení by měly zvláště dbát odborové organisace. Tak bude možno skoncovat s přemírou formulářů a s mechanickou evidencí, která v některých závodech brán! socialistickému soutěžení v rozvoji. Oprostí to hospodářské a odborářské pracovníky od nepřeberného množství papírového hlášení a umožní jim pomáhat’ živému soutěžení přímo na pracovištích. Stranické organisace v závodech by měly již teď. v rozběhu letošní výroby, dbát o to, aby vedení závodu zabezpečovalo podmínky nutné pro rozvoj soutěžen! na všech pracovištích. Odborové organisace se musí více a důkladněji starat o to, aby se zvýšila úloha úsekových důvěrníků a dílenských výborů při prganisováni soutěže. Vždyť zejména v praoovnf četě, v pracovním úseku a v cechu se rozhoduje o tom, jak úspěšně bude splněn. Hlavní dnes je — nečekat a začít se soutěžením jednotlivců I pracovních čet všude. Jen tak se stane socialistické soutěženi tou silou, která nám zabezpeč! hned v prvních měsících letošního roku rovnoměrné plnění a překračování plánu. Beton místo dubových fošen V roce L938 se v hostivařském závodě Továrny na váhy vyrábělo asi sto kusů různých těžkých vah. V letošním roce jich tu bude vyrobeno čtrnáct set kusů, ovšem technicky zdokonalených. К hlavním druhům výroby patří automobilové mostní váhy. К jejich výrobě bylo dosud Užíváno dubových fošen. Letošní roční spotřeba dubového řeziva představuje dřevo z třicetihektarového lesa. Sto dvacet až sto padesát let trvá, než toto dřevo vyroste. To vedlo pracovníky našeho závodu к tomu, že hledali náhradu za dubové fošny. Avšak dosud zkoušené betonové podklady a pražce neměly potřebnou pružnost a pevnost. ťAž v poslední • době se podařilo kolektivu konstruktérů n. p. Vývoj-Trnava, který ^vede soudruh Šmákal, spolu s pracovníky n. p. Stavby silnic a železnic zhotovit pevné betonové desky s potřebnými vlastnostmi. Na instalaci první mostní váhy z těchto desek se již pracuje. Protože se tento nový materiál ve zkouškách osvědčil, vrátil náš podnik z letošního bilančního přídělu řeziva poukazy na 3300 kubíků. Od druhého pololetí totiž budeme tyto váhy vyrábět sériově. Ve druhé pětiletce tak ušetříme dřevo ze 135 hektarů vyspělého dubového lesa. JOSEF BERGMAN, Továrna na váhy, Praha-Hostivaf POCTA I ZAVAZEK Zaměstnanci smíchovských Strojíren W. Piecka prožili v úterý při nástupu na druhou směnu radostné chvíle. O půl třetí oznámil závodní rozhlas, že do závodu došel osobní dopis presidenta Německé demokratické republiky Wilhelme Piecka, jehož jméno si dal závod do štítu 2. ledna. »U příležitosti mých 80. narozenin jste přejmenovali váš podnik mým jménem,« píše v dopise soudruh Pieck. »Nespatřuji v tom pouze čestné uznání své vlastní práce, ale zároveň výraz spojenectví našich národů. Dovolte mi vyslovit dík s přáním, abyste ve své práci pro blaho svého lidu a pro upevnění tábora míru dosáhli ještě dalších velkých úspěchů.« V příštích dnech se setká delegace závodu s presidentem Piéckem osobně. Odevzdá mu album s fotografiemi ze závodu, model Dieselových motorů, které se zde vyrábějí, a další ■upomínkové dary. (RP) Státní výbor pro výstavbu ustaven V úterý se konala v Praze ustavující schůze Státního výboru pro výstavbu. Ministrpředseda Státního výboru pro výstavbu O. Beran promluvil o jeho práci. Státní výbor pro výstavbu má za úkol řešit komplexně všechny otázky investiční výstavby a technického rozvoje stavebnictví. Jelikož v zajišťování investiční výstavby má významnou úlohu též územní plánování a výstavba měst a vesnic, byla zároveň zřízena vládním nařízením ústřední správa pro bytovou a občanskou výstavbu. Jejím úkolem je také operativní řízení práce odborů pro výstavbu u rad národních výborů a příslušných projektových organisací. Státní výbor pro výstavbu bude dále zajišťovat plynulost výroby přípravou prací v zimě za účelem odstranění sezónnosti a zvýšení stavební produkce, bude dbát o správnou organisaci projektové činnosti a j. (ČTK) V našich největších mrazírnách V národním podniku Litoměřické mrazírny denně zpracují několik desítek druhů zmrazených výrobků, které obohacují náš stůl. — Na snímku: Mistr skladu V. Kolář přejímá do mrazíren tuňáky. Jsou zde uskladněni pH minus 18—20 stupních. řaSe, pl-- chceme uskutečňovat v míru hospodářské no rozvoje шиши i Beseda pracujících plechámy, roštovny a obrobny v ČKD Dukla Praha Pozdravy pracujících ČKD Dukla PRAHA (Od našeho zpravodaje) — »Sovětský svaz a země lidové demokracie už dlouho usilují o upřímnou mírovou spolupráci mezi státy — řekl na besedě v plechárně ČKD Dukla ing. E. Freiberg. — Pražská Deklarace států, zúčastněných na Varšavské smlouvě, znovu navrhuje uzavřít smlouvy o neútočení a navázat dobré sousedské vztahy mezi národy.« Právě tato část Deklarace vzbudila mezi pracujícími závodu ČKD Dukla velkou pozornost. Vždyť jejich výrobky jdou do mnoha států, i kapitalistických. Vědí tedy, že čím lepší vztahy jsou mezi státy, tím lépe se mezi nimi rozvíjí výměna zboží ku prospěchu ol^ou zemí. Proto účastníci besedy pozorně sledují další slova ing. Freiberga: »Budeme pracovat na zakázce pro Indii. Dáme si na ní zvlášť záležet, protože naše vztahy s Indií jsou světu jasným důkazem, že spolupráce zemí s různým zřízením je možná. Pošleme do Indie kvalitní výrobky. Každý kus bude naším mírovým poselstvím indickému lidu ...« Slova se ujímá L. Jelínek. Hovoří o tom, že jejich závod byl vyznamenán Rudým praporem ministerstva a ÚV Svazu ROH. »To je pro nás velký závazek. V mnoha odděleních našeho závodu byly v průběhu zasedání Politického poradního výboru vyhlášeny nové socialistické závazky. Nyní, když se nám dostalo takového uznání, přičiníme se ještě víc 0 urychlení všech zakázek pro zahraniční 1 domácí potřebu. Tím také nejvíce podpoříme uskutečňování mírových návrhů pražské Deklarace.« ■ ----------------¥z * --------------- Slovo ostravských havířů: ZVÝŠÍME TĚŽBU OSTRAVA (Od našeho zpravodaje) — V těchto dnech se na ostravských dolech havířské osádky scházely ke krátkým besedám. Někde havíři hovořili již v cechovně, jinde debatovali přímo v rubání před začátkem směny. Hovořili o zasedáni Politického poradního výboru států Varšavské smlouvy. Desítky osádek proměnily besedu v závěru v krátkou pracovní poradu, na níž havíři kontrolovali, jak jsou připraveni na rovnoměrné plnění plánu v únoru. Po poradě zpravidla vyhlašovali nové socialistické závazky, jejichž splněním chtějí zvýšit těžbu. Na dole v Petřkovicích se Bilíkova osádka zavázala vytěžil v únoru 200 tun uhlí nad technický režim, Flačkova osádka 250 tun. Podobné závazky uzavřely havířské osádky i v ostatních rubáních. V socialistické soutěži, která se ve dnech zasedání Politického poradního výboru rychle rozvíjela, dosáhli havíři některých dolů OKR dřívějšího splněn! měsíčního plánu Jsou to doly Jeremenko, Doubrava, Stalin, Ginger, Mír, Zofie, Bezruč. V úterý oznámily těž doly Dukla, Zárubek, Fučík, Vítězný únor a Urx, že měsíční plán splnily o den dříve. Přestože počátkem ledna bylo v OKR velké manko v těžbě, havíři je v socialistické soutěži vyrovnali a měsíční plán plni teď na 101,8 procenta. Havíři říkají, že v únoru již nedopustí nerovnoměrné plnění plánu a že těžbu dále zvýši. # # * -' Nemůžeme stát se založenýma rukama Jednání v Praze mi v paměti občerstvilo mnoho zážitků a vzpomínek. Ten poslední zážitek je docela nový. Bylo to včera dopoledne. Přes náš závod letět veliký balon. Dělnici a dělnice ho pozorovali. Říkali: »Kde zase spadne, kde zase způsobí neštěstí. Л co nám to nosí za nesmysly?« Ka^rtý tady и nás ví, že tyhle balony nejsou vypouštěny německým lidem, ale těmi, kteří chtějí německý lid duševně zmrzačit, nahnat ho do války. Jsem starý hraničář. Prožil jsem zde útisk německých kapitalistů, prošel jsem koncentrákem a nacistickým žalářem. Na Pankráci by! pod mou celou Julius Fučík. Viděl jsem bestialitu fašismu a ubíjení lidí. I mého syna Radku ubili na pochodu smrti. Když jsem za války utekl fašistům, dostal jsem se mezi německé dělníky. Poznal jsem dobré lidi. Soudružka Anthausová z Berlína, nevím, jestli ještě" 'dfíéi ЩёТ"Ш porríÓMd útěku ’ Opatřením dokladů. Německý lid dostal velké ponaučení. Potvrdili mi to i němečtí soudruzi, s nimiž jsem se dříve tady znal a kteří mě přišli navštívit o dovolené. Říkali mi: »Ani ti Němci, kteří ještě nemají jasno a dosud volí Adenauera, si nepřejí válku. Nalítli mu, protože na oko říkal, že odsuzuje hitlerovskou politiku. Válku si přejí jen někteří oficíři, kteří byli dočasně bez zaměstnání, a ti, jimž by zabíjení lidí znovu přineslo obrovské zisky.« A právě takovým zrůdám cpou Američané do rukou atomové zbraně, z nich sestavují vojenské štáby. V tom je nebezpečí, na které se nemůžeme dívat se založenýma rukama. Pražské zasedání nejednalo nadarmo. JOSEF DRÁZSKÝ, n. p. Textilana, Liberec A Historická Deklarace, kterou v sobotu I v Praze podepsali představitelé osmi stá- I tú, je středem pozornosti našich pracují, cích. Na besedách hovoří o závažnosti to' boto dokumentu pro upevnění míru v Evro- I pe. Náš lid je rozhodnut všemi silami za- Ibezpečit další rozvoj naši země a přispět ik ještě větší síle a autoritě mírového tábora. To vyjadřují četné nově vyhlašované (pracovní závazky. Získají další rolníky pro družstevní hospodaření Zasedání Politického poradního výboru, které v Praze projednalo společná opatření vyplývající z Varšavské smlouvy, bylo středem zájmu našich občanů. V naší obci Dolních Heřmanicích v okrese Velké Meziříčí si mnozí zemědělci mohou říci, že v minulém roce pro věc míru . pracovali dobře. J. Zezula z č. 16 na příklad mimo předepsané dodávky ještě zásobil náš trh více než 10 q vepřového a 8 q hovězího masa a mnoha dalšími produkty. Podobně další soused rolník E. Prudík a řada jiných rolníků u nás dobře hospodaří. A protože chceme, aby dále rostla síla naší republiky a celého tábora míru, přispějeme к tomu my, kteří již jsme členy našeho přípravného výboru JZD v obci, získáváním dalších rolníků pro družstevní velkovýrobu. JAN BOHUMIL, Dolní Heřmanice Naši i němečtí pracující jsou zajedno DVŮR KRÁLOVÉ (Od našeho dopisovatele) — Také mezi textiláky v závodě Tiba Zálabí hovořilo se o zasedání Politického poradního výboru. Ve strojní tiskárně obsluhuje jeden ze strojů člen okresního výboru obránců míru, občan německé národnosti Karel Ander, Také on je přesvědčen, že výsledky jednání Politického poradního. výboru značně upevní mír. Říká: »Měl jsem příležitost při své nedávné návštěvě v Německé demokratické republice hovořit s mnoha Němek Byl jsem členem delegace textiláků a kožařů. Při rozhovorech s pracujícími NDR jsme se shodli na tom, že máme společné zájmy — udržet mír a nepřipustit návrat továrníků a velkostatkářů. Národní armáda, která se v Německé demokratické republice tvoří, bude chránit jen vymoženosti pracujících.« Strojní tiskař Karel Ander je jedním z nejlepšich pracovníků na závodě. Koncem minulého roku se zapojil do hnutí »stovkařů«.. Od té doby už potiskl dvě stě tisíc metrů bez chyby a nýní dělá třetí »stovku«. Výraz tužeb po upevnění míru Od podepsání Deklarace států zúčastněných na Varšavské smlouvě c(ále vzrůstá počet telegramů, dopisů a resolucí, jež zasílají naši občané vládě a Ústřednímu výboru strany. Pracující Cementáren v Bystrom v dopise oznamují: Ve dnech zasedání Politického poradního . výboru rozvinula se v našem závodě socialistická soutěž, vzrostl počet závazků za předčasné splnění plánovaných úkolů. Bylo uzavřeno mnoho kolektivních a individuálních závazků. V únoru již- vyrobíme navíc 200 tun cementu. Také zaměstnanci ČSAD v Trebišově vyjadřují svůj neochvějný souhlas s výsledky jednání zástupců zemí tábora míru 5 kolektivními a 42 osobními závazky. Zaměstnanci Závodů Antonína Zápotockého v Jaroměři v resolucí píší: Plně si uvědomujeme, že Severoatlantický pakt, v jehož čele jsou USA, je vážným nebezpečím pro zachování míru. Tím víc vítáme Deklaraci Politického poradního výboru, ktérá velkou měrou přispěje к zajištění bezpečnosti nejen naší země, ale i našich spojenců. Pracující závodu TOS v Holicích se zavazují, že čtvrtletní plán splní na 102 procenta, a píší: Jsme vděčni všem zúčastněným státům na Varšavské smlouvě, že svým pražským jednáním upevnily naši bezpečnost. ............„.....„„и, ......шиш,„„i,„„ii, ........................................шин i ....................................................................ниш.....................................................................шин NÁVŠTĚVOU VE TŘECH MAĎARSKÝCH MĚSTECH KEC SK EM ÉT—SZEGED—Kl SKÖRÖS Před 10 lety byla vyhlášena Maďarská lidová republika Dnes slaví madarský lid desáté výročí vyhlášení Maďarské lidové republiky. Při této při ležitosti si vzpomínám na radostná setkám s maďarskými pracujícími, na horníky z Komló, na osmahlé budovatele největšího maďarského vodního díla v Tiszatöku, na Hrdinu socialistické práce, frězaře Lajuse Komárorniho ze závodu Klementa Gottwalda v Budapešti, který touží podívat se do Závodů V. I. Lenina v Plzni. Na starého dělníka Gyutu Magyara z cukrovaru v Ercsi, na rozesmátě dělnice ze závodu na zpracování papriky v Szegedu i na pionýry a pionýrky, kteří v pohoří nad Budapeští řídí dopravu motorových vlaků na své železnici. Ti všichni dnes prožívají veliký svátek. Na taková setkání se nikdy nezapomíná. Naopak, vybavuji se další a dalši vzpomínky. Jednoho zářijového rána vyjeli jsme »Pobědou« z Budapešti. Cílem naši dvoudenní cesty byla tří města: Keeskemét, Szeged a Kiskörös. Naše první zastávka byla v Kecskemétu. necelých 100 km na jihovýchod od Budapešti Byli jsme pozváni na oblastní výbor Maďarské strany pracujících, kde nás přijal zemědělský tajemník. Popovídali jsme si s nim dobře Zejména o problémech, které musí oblastni výbor na zemědělském úseku řešit. Na příklad nedůvěru některých rolníků к zemědělským strojům, z nichž ještě někteří raději pracuji »starými osvědčenými způsoby«, jak sami řikaji Oblastní výbor uspořádal výstavku zemědělských strojů. Rolníci viděli střoje v chodu a přesvědčovali se 0 výhodách jejich práce. Tehdy jsme se dověděli, že se v kecskemétské oblasti pěstuje hlavně kukuřice. Na 220.00Ö katastrálních holdech (1 hold = 0,575 hektaru); sklizi se tu průměrně 20 q z jednoho holdu. Ab,y bylo dosaženo větších výnosů, bude letos na jaře oseto 80.000 holdů pokrokovými metodami. Ve starobylém Szegedu Cesta nám pak rychleji ubíhala dál na jihovýchod do Szegedu, který leží téměř na jugoslávsko-rumunských hranicích. Přivítalo nás krásné, starobylé a přitom vzorně čisté město na Tise, které už v roce 1247 bylo svobodným městem. V hotelu, kde jsme se ubytovali, nás překvapila první,milé pozornost; v restauraci na stole, pro nás upraveném, stála československá vlaječka. V Szegedu jsme navštívili dva velké závody potravinářského průmyslu. Závod na výrobu uherského salámu a závod na zpracováni papriky. První otázka Ference Boruse. tajemníka stranické organisace v závodě na výrobu uherského salámu, byla: »Jak vám chutná v Československu uherský salám?« — Odpověděli jsme podle pravdy pochvalně. — »A teď vás seznámím s těmi, kteří na jeho jakostní výrobě mají nejlepší zásluhy.« Pětičlenná úderka »Szabad« — svoboda — pracuje v rozlehlé místnosti, hned vedle mohutné chladímy. Pod vedením soudruha Katony, nejlepšího pracovníka závodu, rozřezává vepřové maso к mletí. »Když máme dost masa, pracujeme na 160 procent. Každý z nás připravuje к mletí určitě části masu. Jeden piecka, druhý kýty atd. Už na tom, jak se maso rozřezává к mletí, na tom hodně záleží pro další výrobu salámu,« vypravuje nám soudruh Katona. A práce jim jde opravdu od ruky. Nože v rukou všech pěti soudruhů se jenom míhají, až jde člověku mráz po těle. Takových úderek pracuje v této dílně několik. Dalši výroba uherského salámu je už převážně strojová. Na kousky rozřezané maso jde pak do »miýnice«, jak tady říkají dílně, kde se maso mele. »Z miýnice vás zavedeme do kuchyně kde se čaruje,« říká nám potutelně soudruh Borus.— Jsme v.místnosti, kde ve velikých kádích je úžasné množství semletého masa už s přísadami, připravené к naplněni do střívek. »Zde nemáme ve zvyku hostům povídat, ják se to dělá,« směje se soudruh Borus. »To je totiž také tajemstvím našeho úspěšného vývozu.« Prošli jsme pak dílnami, kde se salám váže, dávají se mu štítky s výrobním datem, pak ь několikaposchoďovou udírnou a expedicí. Na připravených bednách čteme jména měst, kam všude závod salám vyváží: Paříž, Sofie, Berlín, Londýn, Káhira a samozřejmě i Praha. Největší závod na zpracování papriky v Maďarsku jsme poznali již z dálky. Na obrovském dvoře stály rozlehlé kůlny — nic jiného než pouhé střechy na betonových nebo dřevěných sloupech, kde na šňůrách visely miliony sytě rudých paprik. Až zrak přecházel. Pod jednou kůlnou seděly ženy na nízkých stoličkách a navlékaly hbitě papriky na šňůry. O veselý smích a zpěv nebylo nouze. Odtamtud se papriky vozily dó zvláštních mlýnů, kde se mlely na několik druhů, od hrubé až po nejjemnější a pak do sáčkovny, kde se již semletá paprika vážila. Přitom našemu kýchání nebylo konce. Paprikový prach se totiž všude usazuje — v ústech, nose i na pláštích, do kterých nás oblékly na prohlídku závodu a které se pomalu měnily v rudé. Kapacita závodu je dva vagony mleté papriky denně. Avšak závod sp rozšiřuje na kapacitu 10 vagonů. 80% pracujících V tomto podniku jsou ženy. V rodišti Sándora Petöfiho Ze Szegedu, už na zpáteční cestě do Budadapešti, jsme se zastavili v Kiskörös — rodišti největšího maďarského básníka Sándora Petöfiho, který za vítězství revoluce padl v roce 1849 u Szegesváru. Vstupujeme do та- ® lého přízemního domku, který stojí v po stranní uličce blízko náměstí. Pokoj, ve kterém se Petöfi narodil, je zachován v původním stavu. Postel rodičů, stůl, truhla na šatstvo, na stěnách malované talíře. V druhé místnosti je malé museum. Na stěnách visi obrázky ze života velikého básníka, jsou tu vidět jeho dopisy a ve vitrínách jsou první vydáni jeho básni... A jestli smrt nám souzena, to zemřeni my, ne otčina! Jen vpřed! překládá nám naše tlumočnice burcující verše Petöfiho z jednoho jeho rukopisu Pozorujeme i ostatní návštěvníky. Dva maďarské vojáky, kteří tiše rozmlouvají nad jednou vitrínou, školáka, muže se ženou v šátku, kteří se s úctou seznamuji s památkami na velikého syna maďarského lidu. U východu z domku je stolek s knihou návštěvníků. Kupuji si pohled, který zobrazuje rodný dům Petöfiho. A tu к nám přistupuje další návštěvník, který slyšel češtinu, se slovy: »Odkudpak?« a tiskne nám ruku. Opětuji srdečně stisk a říkám: »My v Československu dobře známe díla vašeho velikého básníka.« Návštěvník zakroutil hlavou. »Našeho Petöfi? Ne! Petöfi je zrovna tak Maďarů jako Čechů i Slováků, všech mírumilovných, pokrokových lidi na světě.« Na zpáteční cestě do Budapešti jsme ještě dlouho hovořili s naši tlumočnicí o velikosti a díle Petöfiho, o jeho lásce к vlasti a к maďarskému lidu. JIŘÍ JAKOUBEK Náměstíyv Kecskemétu