Rudé Právo, únor 1956 (XXXVI/32-60)

1956-02-01 / No. 32

Proletáři všech zemí, spojte se! RUBE PRAVO ÚSTŘEDNÍ ORGÁN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA STŘEDA 1 ÚNORA 1956 ČÍSLO 32 — ROČNÍK 36 (Právo lidu roč. 59) CENA 30 HAL. SOCIALISTICKÝM SOUTĚŽENÍM К ROVNOMĚRNÉMU PLNĚNÍ PLÁNU Práce na technicko-průmyslových a finanč­ních plánech v našich závodech vrcholí. Jsou známy úkoly, které v tomto roce čekají jed­notlivé závody a pracoviště a které zname­nají v průmyslu zvýšení výroby o 9%. Podle připomínek pracujících se shromažďují tisíce návrhů na technicko-organisačnl opatření, která pomohou к jejich splnění, aniž by bylo nutno zvyšovat stavy zaměstnanců a prová­dět nákladné investiční práce. Zvládnout tyto vysoké úkoly, vytěžit o sta­tisíce tun uhlí více než loni, vyrobit více o desetitisíce tun železa, oceli, chemických produktů, o desetitisíce strojů, zařízen! a spotřebních výrobků — znamená ještě dů­kladněji využít všech reserv, které v našem průmyslu máme. To vyžaduje mnohem šíře rozvinout a hlavně využít iniciativy pracujících, která se tak skvěle osvědčila při sestavování technicko-průmyslových a fi­nančních plánů. Iniciativa pracujících, aktivní tvůrčí účast našich dělníků a techniků, projevovaná v so­cialistickém soutěžení, se proto tnusí letos mnohem více než kdy dříve stát hlavní meto­dou rovnoměrného plnění a překračování plánu. Nelze proto ztrácet ani den a hned od počátku roku využívat a rozvíjet socia­listickou soutěž ve všech závodech, na kaž­dém pracovišti, mezi jednotlivci i kolektivy, aby byl denně plněn a překračován plán. V řadě našich podniků a závodů správně pochopili tuto významnou roli socialistické­ho soutěžení při zdolávání denních úkolů plá­nu, při jeho plnění v jednotlivých dekádách a měsících a začali je okamžitě organisovat. Mají také hned z počátku roku dobré výsled­ky. V Automobilových závodech Klementa Gottwalda v Praze, díky soutěženi na praco­vištích, plní plán od začátku roku denně na sto procent. V ocelárně Nové huti Klementa Gottwalda v Kunčicích bylo hned v prvním týdnu 50 procent všech taveb provedeno rychíotaybanii. Díky soutěženi splnil kolektiv druhé pece výrobní úkol v prvém týdnu na 113,5% a kolektiv třetí pece na 108,5%. Zlep­šila se zde i kvalita a procento zmetkovitosti je o polovinu nižší než v době nejlepších vý­sledků minulého roku. Podobných úspěchů dosahují dnes i v dalších závodech, všude tam, kde při sestavování technícko-průmyslo­­výeh a finančních plánů hovoří s lidmi o le­tošních úkolech a kde jejich rozpisem a ply­nulým přísunem materiálu vytvářejí pro so­cialistické soutěžení dobré podmínky. Zkušenosti předních závodů z minulých let ukázaly, že nejúčinnější formou socialistické soutěže je soutěž jednotlivců a pracovních čet podle jednoduchých, všem srozumitelných ukazatelů tak, aby hlavním cílem bylo splnit co nejlépe rozepsané úkoly státního plánu. Tento způsob umožni každému dělníkovi ne­sou těžit jen formálně, bez dosažen! lepšího hospodářského výsledku, jak tomu mnohde dosud je, ale soutěžit opravdu se svými spo­lupracovníky o dosažení lepších ukazatelů práce. Tak může také nejlépe uplatňovat vše­chny své schopnosti, znalosti a zkušenosti. Právě díky tomuto soutěžení jednotlivců a pra­covních čet dosahuj! na příklad skvělých vý­sledků ve všech ukazatelích pracující n. p. Moravské železárny v Olomouci, kteří již dva­krát za sebou získali Rudý prapor vlády a Ústřední rady odborů a i teď v prvním mě­síci nového roku využívají soutěže к zdolání vysokých úkolů. Ve vzájemné soutěži kolektivů a jednotliv­ců je možno nejlépe uplatnit často opomíje­nou důležitou zásadu socialistického soutě­ženi: pomáhat průměrným a slabším dostat se na úroveň předních a nejlepších. Soutěžíc! kolektivy pracující s kombajnem v OKR do­sáhly svých úctyhodných výkonů z valné části proto, že dovedly využít zkušenosti svých ka­marádů že jedni druhým ochotně své po­znatky sdělovali. Na dole Urx soutěží mezi se­bou mládežnické kolektivy, Bilíkův a Lukášův. Oba vykazují nadprůměrné Výkony. Když na­razí Lukášova pana na nějaké potíže, přichází jím poradit předák Bilík. ukazuje, jak oni se s tím nebo oním vypořádali. Jindy je tomu obráceně. Takováto soutěž nejen pomáhá, aby ze šachty šlo vice uhlí, ale vychovává mladé lidi к lepšímu poměru к práci. Ovšem, aby zásada pomocí jedněch druhým mohla být uplatňována, vyžaduje to, aby odborové orga­­nisace organisovaly výměnu zkušenosti mezi soutěžícími. Soutěží-li jednotlivci a pracovní čety mezi sebou, mají-li jasně vytčený cíl a úkoly, je soutěž živá a musí ovlivnit plněn! plánu. Není možné, aby v některých závodech říkali, že je u nich dobře »rozjeta« soutěž a není přitom plněn plán výroby, jsou překračovány vlastni náklady a vázne plánovaná akumulace. Tako­vých závodů bylo ještě v minulém roce dosti. Byly to ty závody, v nichž se o socialistické soutěžení starali jen několikrát do roka, ob­vykle vždy před slavnostními událostmi, kdy vyhlásili celozávodní závazek. O rozvoj sou­těže jednotlivců a pracovních čet s pravidel­ným hodnocením nedbali a řada závazků zů­stala nesplněna. V nejednom závodě poznali v závěru minu­lého roku na vlastní kůži, jaké chyby se do­pustili, když nerozvíjeli soutěž soustavně, po celý rok. V posledních dnech pak již těžko doháněli, co zameškali na počátku. Neuspoko­jivé výsledky některých závodů jsou toho do­kladem. Má-li se socialistické soutěžení stát silou, která žene výrobu kupředu, musí být trvalou metodou naší práce hned teď. od za­čátku roku. každý měsíc, týden i den. a ne teprve když už »hoří«. Tím nechceme ovšem snížit význam celozá­­vodních socialistických závazků, který byl a je nesporný. Dobrý mobilisační závazek, to je velká sila, která pomáhá rychle překonávat potíže a nedostatky, jež ohrožují plnění plánu. Proto je žádoucí, aby i letos uzavírali jed­notlivci, kolektivy i celé závody socialistické závazky, že překročí plánované úkoly. Ale ne­lze v žádném případě se spokojit s vyhlášením závazku a nic nedělat pro to. aby byl sku­tečně splněn. Stejně tak se nelze rozhodně smiřovat s tím, aby byly vyhlašovány formální závazky. Takový závazek nikoho nemobitisuje, nikomu nepomáhá, nýbrž jen skresluje skutečný stav. Uplynulo několik málo týdnů od začátku roku a znovu jsou vyhlašovány některé závazky jen aby byly, jen aby se o nich psalo. Před týdnem nám poslali do redakce zprávu sou­druzi ze severočeského dolu Maršál Konev, že se zavazují narubat do 1. máje na počest toho­to svátku 4900 tun uhlí navíc. Když jsme si zjišťovali některé podrobnosti závazku, shle­dali jsme, že soudruzi už měli od začátku ledna к dobru 4800 tun. Několik dní nato byla uveřejněna zpráva, že důl Maršál Konev vytěžil už v tomto roce navíc 5200 tun uhlí. Když připomínáme tyto věci, nechceme se nijak dotknout dobré práce havířů z Koněva, kteří již od začátku roku úspěšně překračují plán. Používáme toho, abychom ukázali, jak je papírový, formální ten celozávodní záva­zek, který, je už při vyhlašování téměř splněn. A abychom znovu připomněli, že mají být uzavírány takové závazky, které pomo­hou zvýšit aktivitu pracujících a které budou podkladem pro široký rozvoj soůtěže jednot­livců ‘t ‘kolektivů. Příklady z měsíce ledna ukazují, že pracující chápou úkoly a potřeby letošního roku a za­měřují soutěž správným směrem. Na Velko­­dole čs. armády soutěží Bogoczova a Palova kombajnová osádka o největší využití svých strojů. Od února se do soutěže přidá i kom­bajnová osádka předáků Brončíka a Bárty. Na dole Urx již od první lednové směny soutěži o největší využití svých strojů dvojice bráz­­dičů, které v soutěži vyšramaly o několik set metrů více, než ukládá plán. Výzva ostrav­ských kombajnérů к většímu využití důlních mechanismů našla ohlas již na některých po­vrchových dolech severočeského hnědouhel­ného revíru, kde začínají mezi sebou soutěžit kolektivy mohutných zakladačů. Má-li Být socialistické soutěžení účinné a přinášet lepší výsledky v plnění úkolů státního plánu, je třeba od začátku roku sou­stavně projednávat výsledky soutěžení jed­notlivců, pracovních čet a dílen na odboro­vých schůzích a na výrobních poradách. Dů­ležité je uveřejňovat výsledky soutěžení v zá­vodních časopisech, nástěnných novinách a vysílat je v závodním rozhlase. V každém vý­robním úseku je užitečné denně vyvěšovat přehledy a grafy, které ukazuji, jak jsou plněny výkonové normy nebo úkoly. Na tuto popularisaci a hodnocení výsledků soutěžení by měly zvláště dbát odborové organisace. Tak bude možno skoncovat s přemírou formulářů a s mechanickou evidencí, která v některých závodech brán! socialistickému soutěžení v rozvoji. Oprostí to hospodářské a odborář­ské pracovníky od nepřeberného množství papírového hlášení a umožní jim pomáhat’ ži­vému soutěžení přímo na pracovištích. Stranické organisace v závodech by měly již teď. v rozběhu letošní výroby, dbát o to, aby vedení závodu zabezpečovalo podmínky nutné pro rozvoj soutěžen! na všech praco­vištích. Odborové organisace se musí více a důkladněji starat o to, aby se zvýšila úloha úsekových důvěrníků a dílenských výborů při prganisováni soutěže. Vždyť zejména v pra­­oovnf četě, v pracovním úseku a v cechu se rozhoduje o tom, jak úspěšně bude splněn. Hlavní dnes je — nečekat a začít se sou­těžením jednotlivců I pracovních čet všude. Jen tak se stane socialistické soutěženi tou silou, která nám zabezpeč! hned v prvních měsících letošního roku rovnoměrné plnění a překračování plánu. Beton místo dubových fošen V roce L938 se v hostivařském závodě To­várny na váhy vyrábělo asi sto kusů různých těžkých vah. V letošním roce jich tu bude vyrobeno čtrnáct set kusů, ovšem technicky zdokonalených. К hlavním druhům výroby patří automobi­lové mostní váhy. К jejich výrobě bylo do­sud Užíváno dubových fošen. Letošní roční spotřeba dubového řeziva představuje dřevo z třicetihektarového lesa. Sto dvacet až sto padesát let trvá, než toto dřevo vyroste. To vedlo pracovníky našeho závodu к to­mu, že hledali náhradu za dubové fošny. Avšak dosud zkoušené betonové podklady a pražce neměly potřebnou pružnost a pevnost. ťAž v poslední • době se podařilo kolektivu konstruktérů n. p. Vývoj-Trnava, který ^vede soudruh Šmákal, spolu s pracovníky n. p. Stav­by silnic a železnic zhotovit pevné betonové desky s potřebnými vlastnostmi. Na instalaci první mostní váhy z těchto desek se již pra­cuje. Protože se tento nový materiál ve zkouš­kách osvědčil, vrátil náš podnik z letošního bilančního přídělu řeziva poukazy na 3300 ku­bíků. Od druhého pololetí totiž budeme tyto váhy vyrábět sériově. Ve druhé pětiletce tak ušetříme dřevo ze 135 hektarů vyspělého dubového lesa. JOSEF BERGMAN, Továrna na váhy, Praha-Hostivaf POCTA I ZAVAZEK Zaměstnanci smíchovských Strojíren W. Piecka prožili v úterý při nástupu na druhou směnu radostné chvíle. O půl třetí oznámil zá­vodní rozhlas, že do závodu došel osobní do­pis presidenta Německé demokratické repu­bliky Wilhelme Piecka, jehož jméno si dal zá­vod do štítu 2. ledna. »U příležitosti mých 80. narozenin jste pře­jmenovali váš podnik mým jménem,« píše v do­pise soudruh Pieck. »Nespatřuji v tom pouze čestné uznání své vlastní práce, ale zároveň výraz spojenectví našich národů. Dovolte mi vyslovit dík s přáním, abyste ve své práci pro blaho svého lidu a pro upevnění tábora míru dosáhli ještě dalších velkých úspěchů.« V příštích dnech se setká delegace závodu s presidentem Piéckem osobně. Odevzdá mu album s fotografiemi ze závodu, model Diese­lových motorů, které se zde vyrábějí, a další ■upomínkové dary. (RP) Státní výbor pro výstavbu ustaven V úterý se konala v Praze ustavující schů­ze Státního výboru pro výstavbu. Ministr­­předseda Státního výboru pro výstavbu O. Beran promluvil o jeho práci. Státní výbor pro výstavbu má za úkol řešit komplexně všechny otázky investiční výstavby a technic­kého rozvoje stavebnictví. Jelikož v zajišťo­vání investiční výstavby má významnou úlohu též územní plánování a výstavba měst a ves­nic, byla zároveň zřízena vládním nařízením ústřední správa pro bytovou a občanskou vý­stavbu. Jejím úkolem je také operativní ří­zení práce odborů pro výstavbu u rad národ­ních výborů a příslušných projektových orga­­nisací. Státní výbor pro výstavbu bude dále zajiš­ťovat plynulost výroby přípravou prací v zi­mě za účelem odstranění sezónnosti a zvý­šení stavební produkce, bude dbát o správnou organisaci projektové činnosti a j. (ČTK) V našich největších mrazírnách V národním podniku Litoměřické mrazírny denně zpracují několik desítek druhů zmraze­ných výrobků, které obohacují náš stůl. — Na snímku: Mistr skladu V. Kolář přejímá do mrazíren tuňáky. Jsou zde uskladněni pH mi­nus 18—20 stupních. řaSe, pl-- chceme uskutečňovat v míru hospodářské no rozvoje шиши i Beseda pracujících plechámy, roštovny a obrobny v ČKD Dukla Praha Pozdravy pracujících ČKD Dukla PRAHA (Od našeho zpravodaje) — »Sovět­ský svaz a země lidové demokracie už dlou­ho usilují o upřímnou mírovou spolupráci mezi státy — řekl na besedě v plechárně ČKD Dukla ing. E. Freiberg. — Pražská De­klarace států, zúčastněných na Varšavské smlouvě, znovu navrhuje uzavřít smlouvy o neútočení a navázat dobré sousedské vzta­hy mezi národy.« Právě tato část Deklarace vzbudila mezi pracujícími závodu ČKD Dukla velkou pozornost. Vždyť jejich výrobky jdou do mnoha států, i kapitalistických. Vědí tedy, že čím lepší vztahy jsou mezi státy, tím lépe se mezi nimi rozvíjí výměna zboží ku pro­spěchu ol^ou zemí. Proto účastníci besedy pozorně sledují další slova ing. Freiberga: »Budeme pracovat na zakázce pro Indii. Dáme si na ní zvlášť zále­žet, protože naše vztahy s Indií jsou světu jasným důkazem, že spolupráce zemí s růz­ným zřízením je možná. Pošleme do Indie kvalitní výrobky. Každý kus bude naším mí­rovým poselstvím indickému lidu ...« Slova se ujímá L. Jelínek. Hovoří o tom, že jejich závod byl vyznamenán Rudým prapo­rem ministerstva a ÚV Svazu ROH. »To je pro nás velký závazek. V mnoha odděleních na­šeho závodu byly v průběhu zasedání Politic­kého poradního výboru vyhlášeny nové socia­listické závazky. Nyní, když se nám dostalo takového uznání, přičiníme se ještě víc 0 urychlení všech zakázek pro zahraniční 1 domácí potřebu. Tím také nejvíce podpoří­me uskutečňování mírových návrhů pražské Deklarace.« ■ ----------------¥z * ---------------­ Slovo ostravských havířů: ZVÝŠÍME TĚŽBU OSTRAVA (Od našeho zpravodaje) — V těch­to dnech se na ostravských dolech havířské osádky scházely ke krátkým besedám. Někde havíři hovořili již v cechovně, jinde debatovali přímo v rubání před začátkem směny. Hovořili o zasedáni Politického poradního výboru stá­tů Varšavské smlouvy. Desítky osádek proměnily besedu v závěru v krátkou pracovní poradu, na níž havíři kon­trolovali, jak jsou připraveni na rovnoměrné plnění plánu v únoru. Po poradě zpravidla vyhlašovali nové socialistické závazky, jejichž splněním chtějí zvýšit těžbu. Na dole v Petř­kovicích se Bilíkova osádka zavázala vytěžil v únoru 200 tun uhlí nad technický režim, Flačkova osádka 250 tun. Podobné závazky uzavřely havířské osádky i v ostatních rubáních. V socialistické soutěži, která se ve dnech zasedání Politického po­radního výboru rychle rozvíjela, dosáhli ha­víři některých dolů OKR dřívějšího splněn! měsíčního plánu Jsou to doly Jeremenko, Doubrava, Stalin, Ginger, Mír, Zofie, Bezruč. V úterý oznámily těž doly Dukla, Zárubek, Fučík, Vítězný únor a Urx, že měsíční plán splnily o den dříve. Přestože počátkem ledna bylo v OKR velké manko v těžbě, havíři je v socialistické sou­těži vyrovnali a měsíční plán plni teď na 101,8 procenta. Havíři říkají, že v únoru již nedopustí nerovnoměrné plnění plánu a že těžbu dále zvýši. # # * -' Nemůžeme stát se založenýma rukama Jednání v Praze mi v paměti občerstvilo mnoho zážitků a vzpomínek. Ten poslední zážitek je docela nový. Bylo to včera dopole­dne. Přes náš závod letět veliký balon. Dělnici a dělnice ho pozorovali. Říkali: »Kde zase spad­ne, kde zase způsobí neštěstí. Л co nám to nosí za nesmysly?« Ka^rtý tady и nás ví, že tyhle balony nejsou vypouštěny německým li­dem, ale těmi, kteří chtějí německý lid dušev­ně zmrzačit, nahnat ho do války. Jsem starý hraničář. Prožil jsem zde útisk německých kapitalistů, prošel jsem koncen­trákem a nacistickým žalářem. Na Pankráci by! pod mou celou Julius Fučík. Viděl jsem bes­tialitu fašismu a ubíjení lidí. I mého syna Radku ubili na pochodu smrti. Když jsem za války utekl fašistům, dostal jsem se mezi německé dělníky. Poznal jsem dobré lidi. Sou­družka Anthausová z Berlína, nevím, jestli ještě" 'dfíéi ЩёТ"Ш porríÓMd útěku ’ Opa­třením dokladů. Německý lid dostal velké ponaučení. Po­tvrdili mi to i němečtí soudruzi, s nimiž jsem se dříve tady znal a kteří mě přišli navští­vit o dovolené. Říkali mi: »Ani ti Němci, kteří ještě nemají jasno a dosud volí Adenauera, si nepřejí válku. Nalítli mu, protože na oko říkal, že odsuzuje hitlerovskou politiku. Válku si přejí jen někteří oficíři, kteří byli dočasně bez zaměstnání, a ti, jimž by zabíjení lidí zno­vu přineslo obrovské zisky.« A právě takovým zrůdám cpou Američané do rukou atomové zbraně, z nich sestavují vojenské štáby. V tom je nebezpečí, na které se nemůžeme dívat se založenýma rukama. Pražské zasedání nejednalo nadarmo. JOSEF DRÁZSKÝ, n. p. Textilana, Liberec A Historická Deklarace, kterou v sobotu I v Praze podepsali představitelé osmi stá- I tú, je středem pozornosti našich pracují­­, cích. Na besedách hovoří o závažnosti to­­' boto dokumentu pro upevnění míru v Evro- I pe. Náš lid je rozhodnut všemi silami za- Ibezpečit další rozvoj naši země a přispět ik ještě větší síle a autoritě mírového tá­bora. To vyjadřují četné nově vyhlašované (pracovní závazky. Získají další rolníky pro družstevní hospodaření Zasedání Politického poradního výboru, které v Praze projednalo společná opatření vyplývající z Varšavské smlouvy, bylo stře­dem zájmu našich občanů. V naší obci Dolních Heřmanicích v okrese Velké Meziříčí si mnozí zemědělci mohou říci, že v minulém roce pro věc míru . pracovali dobře. J. Zezula z č. 16 na příklad mimo pře­depsané dodávky ještě zásobil náš trh více než 10 q vepřového a 8 q hovězího masa a mnoha dalšími produkty. Podobně další soused rolník E. Prudík a řada jiných rolníků u nás dobře hospodaří. A protože chceme, aby dále rostla síla naší republiky a celého tábora míru, přispějeme к tomu my, kteří již jsme členy našeho pří­pravného výboru JZD v obci, získáváním dal­ších rolníků pro družstevní velkovýrobu. JAN BOHUMIL, Dolní Heřmanice Naši i němečtí pracující jsou zajedno DVŮR KRÁLOVÉ (Od našeho dopisovatele) — Také mezi textiláky v závodě Tiba Zálabí hovořilo se o zasedání Politického porad­ního výboru. Ve strojní tiskárně obsluhuje jeden ze strojů člen okresního výboru obránců míru, občan německé národnosti Karel Ander, Také on je přesvědčen, že výsledky jednání Politic­kého poradního. výboru značně upevní mír. Říká: »Měl jsem příležitost při své nedávné návštěvě v Německé demokratické republice hovořit s mnoha Němek Byl jsem členem dele­gace textiláků a kožařů. Při rozhovorech s pra­cujícími NDR jsme se shodli na tom, že má­me společné zájmy — udržet mír a nepři­pustit návrat továrníků a velkostatkářů. Národní armáda, která se v Německé demo­kratické republice tvoří, bude chránit jen vy­moženosti pracujících.« Strojní tiskař Karel Ander je jedním z nej­­lepšich pracovníků na závodě. Koncem minu­lého roku se zapojil do hnutí »stovkařů«.. Od té doby už potiskl dvě stě tisíc metrů bez chyby a nýní dělá třetí »stovku«. Výraz tužeb po upevnění míru Od podepsání Deklarace států zúčastněných na Varšavské smlouvě c(ále vzrůstá počet te­legramů, dopisů a resolucí, jež zasílají naši občané vládě a Ústřednímu výboru strany. Pracující Cementáren v Bystrom v dopise oznamují: Ve dnech zasedání Politického po­radního . výboru rozvinula se v našem závo­dě socialistická soutěž, vzrostl počet závazků za předčasné splnění plánovaných úkolů. By­lo uzavřeno mnoho kolektivních a individuál­ních závazků. V únoru již- vyrobíme navíc 200 tun cementu. Také zaměstnanci ČSAD v Trebi­šově vyjadřují svůj neochvějný souhlas s vý­sledky jednání zástupců zemí tábora míru 5 kolektivními a 42 osobními závazky. Zaměstnanci Závodů Antonína Zápotocké­ho v Jaroměři v resolucí píší: Plně si uvě­domujeme, že Severoatlantický pakt, v jehož čele jsou USA, je vážným nebezpečím pro zachování míru. Tím víc vítáme Deklaraci Po­litického poradního výboru, ktérá velkou mě­rou přispěje к zajištění bezpečnosti nejen naší země, ale i našich spojenců. Pracující závodu TOS v Holicích se zavazu­jí, že čtvrtletní plán splní na 102 procenta, a píší: Jsme vděčni všem zúčastněným stá­tům na Varšavské smlouvě, že svým praž­ským jednáním upevnily naši bezpečnost. ............„.....„„и, ......шиш,„„i,„„ii, ........................................шин i ....................................................................ниш.....................................................................шин NÁVŠTĚVOU VE TŘECH MAĎARSKÝCH MĚSTECH KEC SK EM ÉT—SZEGED—Kl SKÖRÖS Před 10 lety byla vyhlášena Maďarská lidová republika Dnes slaví madarský lid desáté výročí vyhlášení Maďarské lidové republiky. Při této při ležitosti si vzpomínám na radostná setkám s maďarskými pracujícími, na horníky z Komló, na osmahlé budovatele největšího maďarského vodního díla v Tiszatöku, na Hrdinu socialis­tické práce, frězaře Lajuse Komárorniho ze závodu Klementa Gottwalda v Budapešti, který touží podívat se do Závodů V. I. Lenina v Plzni. Na starého dělníka Gyutu Magyara z cukro­varu v Ercsi, na rozesmátě dělnice ze závodu na zpracování papriky v Szegedu i na pionýry a pionýrky, kteří v pohoří nad Budapeští řídí dopravu motorových vlaků na své železnici. Ti všichni dnes prožívají veliký svátek. Na taková setkání se nikdy nezapomíná. Naopak, vybavuji se další a dalši vzpomínky. Jednoho zářijového rána vyjeli jsme »Po­­bědou« z Budapešti. Cílem naši dvoudenní cesty byla tří města: Keeskemét, Szeged a Kiskörös. Naše první zastávka byla v Kecs­­kemétu. necelých 100 km na jihovýchod od Bu­dapešti Byli jsme pozváni na oblastní výbor Maďarské strany pracujících, kde nás přijal zemědělský tajemník. Popovídali jsme si s nim dobře Zejména o problémech, které musí oblastni výbor na zemědělském úseku řešit. Na příklad nedůvěru některých rolníků к zemědělským strojům, z nichž ještě někteří raději pracuji »starými osvědčenými způso­by«, jak sami řikaji Oblastní výbor uspořádal výstavku zemědělských strojů. Rolníci viděli střoje v chodu a přesvědčovali se 0 výhodách jejich práce. Tehdy jsme se dověděli, že se v kecske­­métské oblasti pěstuje hlavně kukuřice. Na 220.00Ö katastrálních holdech (1 hold = 0,575 hektaru); sklizi se tu průměrně 20 q z jed­noho holdu. Ab,y bylo dosaženo větších výno­sů, bude letos na jaře oseto 80.000 holdů pokrokovými metodami. Ve starobylém Szegedu Cesta nám pak rychleji ubíhala dál na ji­hovýchod do Szegedu, který leží téměř na jugoslávsko-rumunských hranicích. Přivítalo nás krásné, starobylé a přitom vzorně čisté město na Tise, které už v roce 1247 bylo svo­bodným městem. V hotelu, kde jsme se ubytovali, nás pře­kvapila první,milé pozornost; v restauraci na stole, pro nás upraveném, stála českosloven­ská vlaječka. V Szegedu jsme navštívili dva velké závody potravinářského průmyslu. Zá­vod na výrobu uherského salámu a závod na zpracováni papriky. První otázka Ference Boruse. tajemníka stranické organisace v závodě na výrobu uherského salámu, byla: »Jak vám chutná v Československu uherský salám?« — Odpo­věděli jsme podle pravdy pochvalně. — »A teď vás seznámím s těmi, kteří na jeho jakostní výrobě mají nejlepší zásluhy.« Pětičlenná úderka »Szabad« — svoboda — pracuje v rozlehlé místnosti, hned vedle mo­hutné chladímy. Pod vedením soudruha Ka­tony, nejlepšího pracovníka závodu, rozřezává vepřové maso к mletí. »Když máme dost masa, pracujeme na 160 procent. Každý z nás připravuje к mletí urči­tě části masu. Jeden piecka, druhý kýty atd. Už na tom, jak se maso rozřezává к mletí, na tom hodně záleží pro další výrobu salámu,« vypravuje nám soudruh Katona. A práce jim jde opravdu od ruky. Nože v rukou všech pěti soudruhů se jenom míhají, až jde člověku mráz po těle. Takových úderek pracuje v této dílně několik. Dalši výroba uherského salámu je už pře­vážně strojová. Na kousky rozřezané maso jde pak do »miýnice«, jak tady říkají dílně, kde se maso mele. »Z miýnice vás zavedeme do kuchyně kde se čaruje,« říká nám potu­telně soudruh Borus.— Jsme v.místnosti, kde ve velikých kádích je úžasné množství semletého masa už s přísadami, připravené к naplněni do střívek. »Zde nemáme ve zvyku hostům povídat, ják se to dělá,« směje se soudruh Borus. »To je totiž také tajemstvím našeho úspěšného vývozu.« Prošli jsme pak dílnami, kde se salám váže, dávají se mu štítky s výrobním datem, pak ь několikaposchoďovou udírnou a expedicí. Na připravených bednách čteme jména měst, kam všude závod salám vyváží: Paříž, Sofie, Berlín, Londýn, Káhira a samozřejmě i Praha. Největší závod na zpracování papriky v Ma­ďarsku jsme poznali již z dálky. Na obrov­ském dvoře stály rozlehlé kůlny — nic ji­ného než pouhé střechy na betonových nebo dřevěných sloupech, kde na šňůrách visely miliony sytě rudých paprik. Až zrak přechá­zel. Pod jednou kůlnou seděly ženy na níz­kých stoličkách a navlékaly hbitě papriky na šňůry. O veselý smích a zpěv nebylo nouze. Odtamtud se papriky vozily dó zvláštních mlý­nů, kde se mlely na několik druhů, od hrubé až po nejjemnější a pak do sáčkovny, kde se již semletá paprika vážila. Přitom našemu kýchání nebylo konce. Paprikový prach se to­tiž všude usazuje — v ústech, nose i na pláštích, do kterých nás oblékly na prohlíd­ku závodu a které se pomalu měnily v rudé. Kapacita závodu je dva vagony mleté papriky denně. Avšak závod sp rozšiřuje na kapacitu 10 vagonů. 80% pracujících V tomto podniku jsou ženy. V rodišti Sándora Petöfiho Ze Szegedu, už na zpáteční cestě do Buda­­dapešti, jsme se za­stavili v Kiskörös — rodišti největšího ma­ďarského básníka Sán­­dora Petöfiho, který za vítězství revoluce padl v roce 1849 u Sze­­gesváru. Vstupujeme do та- ® lého přízemního dom­ku, který stojí v po stranní uličce blízko náměstí. Pokoj, ve kterém se Petöfi na­rodil, je zachován v pů­vodním stavu. Postel rodičů, stůl, truhla na šatstvo, na stěnách malované talíře. V dru­hé místnosti je malé museum. Na stěnách visi obrázky ze života velikého básníka, jsou tu vidět jeho dopisy a ve vitrínách jsou první vydáni jeho básni... A jestli smrt nám souzena, to zemřeni my, ne otčina! Jen vpřed! překládá nám naše tlumočnice burcující ver­še Petöfiho z jednoho jeho rukopisu Pozorujeme i ostatní návštěvníky. Dva ma­ďarské vojáky, kteří tiše rozmlouvají nad jed­nou vitrínou, školáka, muže se ženou v šátku, kteří se s úctou seznamuji s památkami na velikého syna maďarského lidu. U východu z domku je stolek s knihou návštěvníků. Ku­puji si pohled, který zobrazuje rodný dům Petöfiho. A tu к nám přistupuje další ná­vštěvník, který slyšel češtinu, se slovy: »Od­­kudpak?« a tiskne nám ruku. Opětuji srdeč­ně stisk a říkám: »My v Československu dobře známe díla vašeho velikého básníka.« Návštěvník zakrou­til hlavou. »Našeho Petöfi? Ne! Petöfi je zrovna tak Maďarů jako Čechů i Slováků, všech mírumilovných, pokrokových lidi na světě.« Na zpáteční cestě do Budapešti jsme ještě dlouho hovořili s naši tlumočnicí o veli­kosti a díle Petöfiho, o jeho lásce к vlasti a к maďarskému lidu. JIŘÍ JAKOUBEK Náměstíyv Kecskemétu

Next