Rudé Právo, leden 1957 (XXXVII/1-31)

1957-01-01 / No. 1

* » .w Pr&ktf ři všech zemi, spojte se! * *,V.£ RUDEPRMO ÚSTŘEDNÍ ORGÁN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA ÚTERÝ 1. LEDNA 1957. I ČÍSLO 1 — ROČNÍK 37 (Právo lidu roč. 60) | CENA 50 HAL. ODPOVĚDI SOUDRUHA IV. S. CHRUŠČEVA NA OTÁZKY REDAKCE „RUDÉHO PRÁVA“ Hlavní redaktor »Rudého práva«, orgánu Komunistické strany Československa, .Vladimír Koucký požádal prvního tajemníka ! OV KSSS N. S. Chruščeva, aby odpověděl na několik otázek. — Uveřejňujeme odpovědi soudruha Chruščeva na tyto otázky: OTÁZKA: V usneseních XX. sjezdu se jasně ukazuje,-že lidové masy mají dosti sil, aby zabránily válce, a zajistily svou šťastnou budoucnost v pod­mínkách mírového rozvoje. Zneškodněním agrese v Egyptě i pokusů o na­stolení reakqního fašistického režimu v Maďarsku dosáhlo v uplynulém roce lidstvo na tomto úseku nesporných úspěchů. Jaké jsou, podle vašeho názoru, nejbližši úkoly boje za zmírnění meziná­rodního napětí a zajištění trvalého míru na celém světě? ODPOVĚĎ: Události uplynulého roku 1956 přesvědčivě ukázaly, že boj za zachování a upevnění míru je nejdůležitějším úkolem přítomné doby. Tento boj vyjadřuje základní životní zájmy národů. Je známo, že zásluhou úsilí mírumilovných států bylo dosaženo znač­ného zmírnění mezinárodního napětí. Avšak takovýto^ vývoj událostí zřejmě nevyhovoval oněm válkychtivým kruhům západních mocností, jež mají zájem na pokračování studené války, na rozněcování nená­visti mezi národy, aby kapitalistické monopoly mohly snáze pokračo­vat v horečném zbrojení a dosahovat tak pohádkových zisků. Právě proto’še reakce uchýlila к tomu, aby zkomplikovala meziná­rodní situaci. To se projevilo útokem brltsko-francouzsko-izraelských agresorů na Egypt a kontrarevolučním fašistickým spiknutím proti li­dově demokratickému zřízení v Maďarsku. Ihned se tak prudce zvýšilo nebezpečí nové světové války. Avšak obě tato dobrodružství ztrosko­tala. Proč se imperialistům nepodařilo uskutečnit jejich plány ? Především proto, že síly hájící mír jsou dnes dosti mocné, aby zkrotily dobro­druhy, kteří pro své kořistnické cíle chtějí uvrhnout národy do útrap nové války. Dnes musí být každému jasné, že jakýkoli pokus imperialistů roz­poutat válku, jakýkoli pokus reakčních sil vztáhnout ruku na vymo­ženosti lidu socialistických zemí bude patřičně odražen. Jedno z nejzávažnějších poučení uplynulého roku spočívá v tom, že je třeba zvyšovat bdělost národů vůči piklům imperialistických agre­sorů a energicky rozvíjet boj za mír. Není pochyb, že v nastávajícím roce 1957 se síly míru ještě více upevní, a to značnou měrou přispěje к zlepšení mezinárodní situace. Pro zmírnění mezinárodního napětí a upevnění míru na celém světě by dnes podle mého názoru bylo velmi důležité omezení zbrojení a ozbrojených sil a zákaz atomových a vodíkových zbraní. Zastavení ho­rečného zbrojení by přispělo к upevnění mezinárodní důvěry a sní­žení obrovských výdajů, vynakládaných na zbrojení, by vedlo к zvýšení životní úrovně národů. Sovětská vláda nejednou projevila iniciativu a předložila konstruk­tivní návrhy v otázce odzbrojení. Sovětský svaz nadto podnikl v tom­to směru řadu praktických opatření, když značně snížil stav svých ozbrojených sil. V boji za upevnění míru se aktivně podílejí Česko­slovenská republika, Čínská lidová republika, všechny socialistické země. Značný význam pro zmírnění mezinárodního napětí by mělo vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, což by nesporně odpovídalo životním zájmům všech národů, neboť vytvoření takové­hoto systému by zajistilo, že mít bude zachován. Celosvětový rozvoj mezinárodních hospodářských a kulturních styků, založených na zásadách rovnoprávnosti, byl a zůstává důleži­tým činitelem к nastolení větší důvěry a lepšího vzájemného porozu­mění mezi národy. Sovětský svaz byl a je pro širokou nerušenou hos­podářskou spolupráci se všemi zeměmi, pro spolupráci bez jakékoli diskriminace, pro rozšíření kulturních styků. Takové jsou podle mého názoru některé problémy boje za zmírnění mezinárodního napětí a zajištění trvalého míru na celém světě. OTÁZKA: Pracující lidé všech' zemí oslaví letos velký svátek — 40. vý­ročí Velké říjnové socialistické revoluce. Tento den připomíná komunistic­kým a dělnickým stranám, aby se ještě pevněji semkly pod praporem mar­­xismu-leninismu, aby ještě houževnatěji bojovaly za vytvoření pevné mezi­národní jednoty dělnické třídy. Co považujete za nejdůležitější к dosažení tohoto cíle? ODPOVĚĎ: Dělnická třída a pracující naší z£mě v říjnu 1917 pod ve­dením velikého Lenina, pod vedením strany bolševiků zničili kapita­listické zřízení a vytvořili socialistický stát dělníků a rolníků. Na ces­tě budování nové společnosti byly obrovské překážky. Avšak sovětský lid je překonal a socialismus vybudoval. S plnou jistotou lze říci, že po roce 1917 celý mezinárodní vývoj, postup národů po cestě pokroku probíhal pod vlivem Velké říjnové socialistické revoluce. Po národech SSSR nastoupily cestu к socialismu národy veliké Číny, Československa a řady dalších evropských a asijských zemí. Vytvořilo se, upevňuje a rozvíjí se velké společenství socialistických zemí, tvo­řících světovou socialistickou soustavu. Vedoucí a řídící silou v těchto zemích jsou komunistické a dělnické strany. Dělnická třída a pracující Sovětského svazu a všech socialistických zemí vybojovali svá vítězství díky tomu, že komunistické a dělnické strany těchto zemí se ve své činnosti neochvějně řídily učením mar­­xismu-leninismu, jedině správným učením proletariátu. Pod praporem marxismu-leninismu vedou nesmiřitelný boj za věc dělnické třídy a všech pracujících komunistické strany Francie, Itálie a jiných zemí. Právě proto zaměřují nepřátelé socialismu svou palbu proti revo­lučním stranám a především proti stranám těch zemí, kde zvítězila dělnická třída a nastolila svou státní moc, kde se buduje nebo byl vy­budován socialismus. Nepřátelé dělnické třídy se neštítí nejzákeřnějších praktik, aby vy­volali nesoulad v komunistickém hnutí, aby zviklali jednotu komu­nistických a dělnických stran. Zvlášť velkou reklamu dělají myš­lence tak zvaného »národního komunismu«; proti tomu, co je z Říj­nové revoluce obecně platné a nutné к úspěšnému přechodu od kapi­talismu к socialismu, jsou stavěny národní zvláštnosti vývoje к so­cialismu v jednotlivých zemích. Je samozřejmé, že v každé zemi se vyskytují zvláštnosti v boji za vítězství diktatury proletariátu a v bu­dování socialismu, plynoucí z národních a historických podmínek. Nechť však jsou tyto zvláštnosti jakékoli, neruší základní zákonitosti socialistické revoluce. Jednostranné pojímání a vystrkování do po­předí národních zvláštností, »zvláštních cest« postupu к socialismu v té či oné zemi poškozuje jak socialistickou výstavbu v dané zemi, tak celé společenství socialistických zemí. Okol spočívá v tom, aby byla zvýšena ostražitost vůči piklům ne­přátel socialismu, aby byl kladen rázný odpor všem pokusům pod­kopat základy jednoty dělnické třídy a jeho předvoje —- komunis­tických a dělnických stran. Je třeba ostražitosti i vůči těm, kdo pod maskou přátel, pod praporem boje za socialismus usilují o rozleptání socialistických řad a prokazují tím vědomě či nevědomě službu impe­rialistům, kteří se snaží desorganisovat revoluční síly. Musíme být prodchnuti pocitem historické odpovědnosti a mobili­­sovat síly к upevnění komunistických a dělnických stran, к upevnění proletářské solidarity a jednoty našich řad, к semknutí řad meziná­rodního dělnického hnutí, musíme být věrni zásadám marxismu-le­ninismu, zásadám proletářského internacionalismu, bojovému heslu »Proletáři všech zemí, spojte se!«. OTÁZKA: Nedávné události ve světě ještě více vyzdvihly nutnost pevné jednoty a nejužší spolupráce zemí socialistického tábora podle zásad vy­jádřených v deklaraci sovětské vlády z 30. října 1956. V čem vidíte hlavní úkoly dalšího rozšiřování této spolupráce у roce 1957? ODPOVĚĎ: Máte zcela pravdu, říkáte-li, že události poslední doby znovu s veškerou naléhavostí vyzdvihly nutnost pevné jednoty a nej­užší spolupráce zemí socialistického tábora. Zásady formulované v de­klaraci sovětské vlády z 30. října 1956 byly a jsou nejpodstatnějším základem vzájemných vztahů mezi SSSR a ostatními socialistickými zeměmi. V minulosti byly pohříchu tyto zásady někdy porušovány. To ovšem nemohlo nepoškozovat přátelství národů socialistických zemí a nepřátelské živly toho využívaly к rozdmýchávání nacionalistických nálad, к oslabování jednoty našich zemí.­Další upevňování spolupráce mezi socialistickými zeměmi vyžaduje neúchylného dodržování leninských zásad respektování národních zá­jmů všech národů, vzájemné bratrské pomoci, všestranného roz­víjení přátelských vztahů, aby lid každého z našich států pociťoval praktický prospěch z této spolupráce. V čem je zdroj nepřemožitelné síly socialistických zemí? V jednotě a semknutosti, v pevnosti společenství socialistických zemí. V tom je záruka nových úspěchů socialismu. Je třeba střežit tuto velkou vymo­ženost národů. Chtěl bych upozornit na další rozšiřování hospodářských styků mezi socialistickými zeměmi, což přispěje к dalšímu vzestupu hospodářství a životní úrovně pracujících. Velký význam by mělo rozšíření výměny zkušeností z organisace práce v různých průmyslových a zeměděl­ských odvětvích, ze zvyšování produktivity práce, ze zavádění vymože­­žeností vědy a techniky do výroby. Přirozenou snahou národů socialis­tických z6mí je více se navzájem sblížit, více se navzájem neznát. Proto je důležité prohlubovat a rozšiřovat vzájemné kulturní styky. Nemůžeme zapomínat na to, že pracující socialistických zemí bu­dují nový život bez vykořisťovatelů a vykořisťovaných za podmínek, kdy existuje tábor kapitalistických zemí, kde vládnoucí třídy, jejich strany a vlády prováděly a provádějí politiku zaměřenou proti našim zemím. Proto musíme zdokonalovat kolektivní obranu socialistických zemí a aktivně bojovat na mezinárodním dějišti za zachování a upev­nění míru na celém světě. OTÁZKA: Události posledních měsíců znovu ukázaly neochvějnost a pev­nost československo-sovětského přátelství a bratrství. Můžete nám říci ně­kolik slov o významu této družby pro národy obou zemí i pro mezinárodní vývoj ? ODPOVĚĎ: Sovětští lidé si velmi cení upřímného bratrského přá­telství a soudružství, jež pojí naše národy už odedávna. V letech války proti německému fašismu i v poválečném období se sovětsko-česko­­slovenské přátelství zocelilo, upevnilo a stalo se přátelstvím na věč­né časy. Na čem je založeno toto přátelství? Je založeno na totožnosti zá­kladních zájmů národů našich zemí, na totožnosti idejí a cílů v boji za věc socialismu a komunismu, za mír na celém světě, za štěstí národů, na hluboké vzájemné úctě a důvěře. Je založeno na ušlechtilých zá­sadách proletářského internacionalismu a je příkladem nového typu vzájemných vztahů mezi socialistickými státy. Upevňování přátelství a bratrství mezi našimi národy prospívá hos­podářskému a kulturnímu rozvoji obou zemí, umožňuje nám vzájemně si pomáhat a jeden od druhého se učit, úspěšněji postupovat kupředu, snáze překonávat obtíže. Domníváme se, že sovětští lidé se mají čemu naučit od československých pracujících, kteří dosáhli mnoha vynika­jících úspěchů v rozvoji svého národního hospodářství a kultury. Národy Československa a Sovětského svazu musí pečlivě střežit a všestranně upevňovat své přátelství, chránit je před pikli nepřá­tel. Musíme být bdělí, mít na paměti, že se němečtí militaristé za­bývají revanšistickými plány, že připravují síly к novým válečným dobrodružstvím proti národům našich zemi, proti národům Evropy. Národy Československa mohou být přesvědčeny, že sovětský lid jim bude vždy upřímným a spolehlivým přítelem. Dovolte, soudruhu redaktore, abych popřál čtenářům bojového listu Rudé právo, pracovitým a nadaným národům bratrského Českosloven­ska, slavné Komunistické straně Československa mnoho úspěchů v bu­dování svého socialistického státu, v dalším zvyšování blahobytu pra­cujících. Šťastný nový rok, drazí soudruzi! Ншокй Mtyětků у Mov'm лт 1957! Kresba akademický malíř J. Paukert Pohled na jeden z našich největších a nejvýzmmnějších závodů. Stalinovy závody v Záluží и Mostu. (Foto ČTK — E. Beran) VE CHVÍLI SLAVNOSTNÍ T en znamenitý obyčej novoročního přípitku je prastarý. Možná, že svět si na něj zvykl už od doby, co si lidé začali uvědomovat čas pomoci ka­lendáře. Jeden rok odchází, druhý přichází. A ta chvíle, kdy na věžích doznívá po­slední úder, zvěstujicí, že jsme zase o jeden rok starší, má věru větší moc, než si lidé přiznávají. Ať tak či tak, svou tradiční slavnostností, děděnou z pokolení na pokolení, donutí člověka zamyslit se nad tím, co mu právě uplynuvší rok přinesl dobrého a čím vůbec člověk sám naplnil tu dlouhou dobu. Nu, jen postůjme na chvíli ponořeni do ještě čerstvých vzpomínek. Neřek­­neme si tu a tam, jak tak listujeme v těch nedávno popsaných stránkách paměti, spolu s latinským myslitelem Marcem Aureliem jeho starodávná slova? — »Inu, lítost mne jímá, neboť právě teď jsem se přistihl, že jsem leckdy opominul vykonat něco prospěš­ného.« Příslovečné — pozdě bycha honiti — tu na štěstí neplatí tak doslova. Stojí­me na počátku roku nového, a tu se dá všechno napravit. Neboť člověk jest stvořen к tomu, aby pracoval pro blaho obecně i blaho své. A náš člověk to beze sporu ví a vidí. Řekneme-li, že právě v tom tkví celý kořen našich úspěchů, shrnujeme pak jen do ně­kolika slov zkušenost naší nové epo­chy. Jenže odkdypak je tomu tak, aby člověk sklízel ovoce své vlastní prá­ce? Najde se mezi námi ještě dost takových, kteří právě teď vykřiknou: »Odjakživa! Vždycky jsem měl dost ze své práce, blahobyt jsem měl.« Po­znáváte ho po hlase? Rozčilil se. Pro­to, že právě teď se musí živit vlastní prací, že se nemá tak jako tehdy, když ho živilo několik desítek lidi ji­ných. Nelíbí se mu to dnes. Nelíbí se mu, že se miliony lidí pozdvihly z bídy, že se vymkly z jeho svévole a samy v této zemi rozhodují a hospodaří. Ten křikloun potřebuje lidskou bídu a hlad, neboť na ní si do nedávná stavěl svůj blahobytný život bez práce — a chtěl by jej mít znovu. Chtěl by znovu ži­vot, v němž by místo hlášení o splně­ných plánech zněly v novinách prosby a nářky nad utrpením pracujícího člověka. Takové, jaké psal v Lidových novinách Karel Čapek: »Říká se sice, že hospodářské tísně a nezaměstnanosti o něco ubylo; ale přesto bídy je víc a je horší. Rodiny nezaměstnaných už dotrhaly poslední hadry; jsou vyčerpány poslední re­servy, pokud nějaké byly; třetí nebo čtvrtá zima bídy je těžší, než byly předešlé. Proto roste počet dětí, které je nutno stravovat, aby rovnou neza­šly hladem.« A Karel Čapek kleká na kolena před své dobře situované čtenáře a se sep­jatýma rukama se pokouší pohnout jejich svědomím. T ak takový život se к nám nevrátí. Ovoce z našich štěpů bude padat do našeho klína a my ši je nedáme vzít. Od května čtyřicátého pátého roku se po každé loučíme se starým rokem vděčně a s dobrými nadějemi do bu­doucna. Každý rok nám přmesl dobré ovoce a po každé jsme v první den nového roku vystoupili na další stu­peň. Tak je tomu i letos. Máme za se­bou. rok plodné práce a před sebou dobré výhledy. Neboť jsme nezapo­mněli, že na prahu roku minulého stál XX. sjezd KSSS se svými velkými po­učeními. V jeho duchu nově vidíme velké perspektivy svého boje, v jeho duchu se vypořádáme se všemi chy­bami a nešvary, abychom se ještě rychleji rozeběhli kupředu. Už uplynulý rok byl ovlivněn duchem XX. sjezdu KSSS, a také proto ne­prošel naší zemí nadarmo. Jeho moš­na vskutku nebyla skoupá. Dávala štědře, neboť měla z čeho. Urodilo se v naší zemi loni věru požehnaně. Dob­rá práce přinesla plody, které stačilo jen sesbírat. A ty plody nám závidí celý svět — dvojí snížení cen, které přineslo do našich kapes téměř tři a půl miliardy korun, nový zákon o pře­stavbě národního pojištěni, který vcelku znamená další miliardu ročně navíc pro ty, kteří se budou na ni po­dílet. A tento letmý pohled nazpět už sám o sobě ukazuje, co všechno můžeme dokázat v roce příštím. Přes všechny současné těžkosti, přes vše­chno to, co snad dnes leckoho rmoutí, můžeme se do příštích dnů dívat s klidem a s jistotou, že půjdeme dál. Kdykoliv mluvíme o svých výhle­dech do budoucna, naši nepřátelé se snaží zlehčit naše plány a naše per­spektivy. Co všechno si už к tomu vymysleli. Dokonce I theorii, která praví, že život pozbývá kouzla vzru­šení, víme-li, co nás očekává v bu­doucnosti. Ale my jsme se s kapitalis­tickým chaosem nadobro rozžehnali a vůbec nelitujeme, že před sebou ne­máme dny nejistoty, ale naopak, že víme dopředu, jak se život u nás bude vyvíjet. I u nás je život vzrušující. Jenže naše vzrušení má jiný charakter; je to vzrušení ze smělých plánů, z jejich uskutečňování. Byly u nás též doby, kdy stovky a tisíce rodin nejen nevě­děly, co bude za pět let, ale ani to, co bude třeba zítra. Jestli bude na chleba, na mléko, zda budu z fabriky propuš­těn já nebo zda to stihne kamaráda. Za takové »kouzlo vzrušení« ze záhad­né a tajuplné budoucnosti se můžeme pěkně poděkovat. Což se také stalo a mnozí nám to stále mají za zlé. Kdo by nepocítil ten propastný rozdíl mezi tím, co u nás kdysi bývalo, a tím, co je! Náš lid rokuje o tom, jak bude vypadat jeho nejbližši budoucnost; a nejen rokuje — sám si ji plánuje, vy­tváří a určuje. A také sám se těší z vý­sledků své práce, sám je radostně uží­vá. I o tom nás přesvědčil loňský rok. Tak okamžik, řekne teď kritičtější čtenář. Namoč na chvíli pero do jiného inkoustu. I tím černějším se dá popsat pár stránek. Inu, dá. Vždyť nikdo ne­říká, že u nás je všechno v pořádku. Celá naše činnost, všechny naše plány do budoucna, nová usnesení i směrnice pro další a lepší práci tomu už na­svědčují, že se nijak nespokojíme s tím, čeho jsme zatím dosáhli. Stále vychází­me z předpokladu, že u nás musí být lip. Neklape to ještě všude tak, jak bychom si přáli. Víme, že jsou dosud na mnoha místech našeho hospodář­ského života nepořádky, že státní a hospodářský aparát, který jsme si vy­tvořili před lety к ochraně a upevněni našeho zřízení, začal lecker přesmíru narůstat a že pak způsobuje ve své byrokratické podobě nezřídka těžkosti. I Ani s investicemi jsme vždy nehos­podařili moudře a uváženě. A obraťme I se к sobě samým, do těch míst, na kte­rých plníme naše úkoly a povinnosti. Překvapující stovky milionů by nám vy­šly, kdybychom spočítali hodnotu prá­ce i materiálu, které jsme vyplýtvali ve zmetcích, kdybychom spočítali vše­chny neomluveně zameškané směny, čas ztracený zbytečnou fluktuací, kdy­bychom připočetli ztracené hodnoty, způsobené nechutí к novým metodám práce a používání nové techniky. A co všechno bychom mohli к tomuto sloup­ci ještě přičíst. O to všechno je náš společný krajíc už dnes zbytečr” chud­ší. Ale to všechno už víme, víme, kde sedí ta pijavice, odssávající část na­šeho bohatství. Máme na ni nabrou­šen nůž, a ten musí v tomto novém roce mnohde účinně říznout. N emáme z toho obavy. Naše strana postupuje pevně a ruka naší děl­nické třídy se nechvěje, neřízne špat­ně. Nepřítel ji nikdy nemůže svést к tomu, aby s nešvary zasáhla i srdce a ohrozila tep socialistické výstavby. Naši lidé si uvědomuji vážnost boje, který probíhá mezi socialismem a ka­pitalismem. Jsou plně na straně socia­lismu. Budou vždycky svou socialis­tickou vlast bránit. A proto vědí, že nepříteli jeho úklady o svobodu lidu nemohou vyjít. Konečně, o torn, že není takové síly na světě, která by mohla vést smrtící úder na srdce osvobozeného a svobod­ného lidu, se každý přesvědčil při udá­lostech v Maďarsku 1 i 1 imperialistic­ké agresi v Egyptě. Svět není dnes tak velký, aby někde ve skrytém koutě mohl kdokoliv páchat beztrestně na komkoliv násilí. Solidarita lidí, toužících po míru, je dnes na celém světě ne­otřesitelnou silou, kterou nelze oblaf­nout frazeologií imperialistů. Lidé si stále pevněji a pevněji podávají ruce. Hlas národů, toužících po klidném živo­tě a míru, je stále mocnější. A tak i tím se potvrzuje přes všechny uply­nulé události, že velkolepé možnosti mírového rozvoje, které ukázal XX. sjezd KSSS, jsou reálné a že se určitě uskuteční. Imperialisté budou donuce­ni respektovat vůli milionů. Jejich vá­lečné plány i v minulém roce utrpěly naprostý krach. R ůst mírových sil, nemalou měrou podnícený právě perspektivami, které dal XX. sjezd KSSS, patří к nej­radostnějším aktivům starého roku. Od Číny, přes Indii a Střední Východ až к západním břehům severní Afriky narostla vlna odporu proti silám války. Dobrý rok se otevírá před námi. Svět si uvědomuje stále víc, že život je tře­ba žít a že je pošetilé připravovat mu záhubu. A najde-li se přesto někdo, kdo by měl vlčí choutky, bude zahnán do kouta jako John Bull s Francií á Izraelem, když si chtěli smočit chtivé ruce v Nilů. Paličské snahy mají rok od roku méně a méně vyhlídek na úspěch. Na prahu nového roku, do něhož hle­díme s novými nadějemi, o němž víme, že přinese opět nové úspěchy silám so­cialismu a míru, že nám ooět bohatě rozevře svou plnou nůši, stoj: za to vypit číš do dna. Bez ohledu na vše­chny kazimíry a paliče, kterým bude letos ta jejich chutnat jako pelyněk. Ale vám, soudruzi, ta číše po právu bude chutnat dobře a sladce! Neboť dobrý rok jsme ukončili, dobrý rok za­čínáme.

Next