Rudé Právo, leden 1957 (XXXVII/1-31)
1957-01-01 / No. 1
* » .w Pr&ktf ři všech zemi, spojte se! * *,V.£ RUDEPRMO ÚSTŘEDNÍ ORGÁN KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA ÚTERÝ 1. LEDNA 1957. I ČÍSLO 1 — ROČNÍK 37 (Právo lidu roč. 60) | CENA 50 HAL. ODPOVĚDI SOUDRUHA IV. S. CHRUŠČEVA NA OTÁZKY REDAKCE „RUDÉHO PRÁVA“ Hlavní redaktor »Rudého práva«, orgánu Komunistické strany Československa, .Vladimír Koucký požádal prvního tajemníka ! OV KSSS N. S. Chruščeva, aby odpověděl na několik otázek. — Uveřejňujeme odpovědi soudruha Chruščeva na tyto otázky: OTÁZKA: V usneseních XX. sjezdu se jasně ukazuje,-že lidové masy mají dosti sil, aby zabránily válce, a zajistily svou šťastnou budoucnost v podmínkách mírového rozvoje. Zneškodněním agrese v Egyptě i pokusů o nastolení reakqního fašistického režimu v Maďarsku dosáhlo v uplynulém roce lidstvo na tomto úseku nesporných úspěchů. Jaké jsou, podle vašeho názoru, nejbližši úkoly boje za zmírnění mezinárodního napětí a zajištění trvalého míru na celém světě? ODPOVĚĎ: Události uplynulého roku 1956 přesvědčivě ukázaly, že boj za zachování a upevnění míru je nejdůležitějším úkolem přítomné doby. Tento boj vyjadřuje základní životní zájmy národů. Je známo, že zásluhou úsilí mírumilovných států bylo dosaženo značného zmírnění mezinárodního napětí. Avšak takovýto^ vývoj událostí zřejmě nevyhovoval oněm válkychtivým kruhům západních mocností, jež mají zájem na pokračování studené války, na rozněcování nenávisti mezi národy, aby kapitalistické monopoly mohly snáze pokračovat v horečném zbrojení a dosahovat tak pohádkových zisků. Právě proto’še reakce uchýlila к tomu, aby zkomplikovala mezinárodní situaci. To se projevilo útokem brltsko-francouzsko-izraelských agresorů na Egypt a kontrarevolučním fašistickým spiknutím proti lidově demokratickému zřízení v Maďarsku. Ihned se tak prudce zvýšilo nebezpečí nové světové války. Avšak obě tato dobrodružství ztroskotala. Proč se imperialistům nepodařilo uskutečnit jejich plány ? Především proto, že síly hájící mír jsou dnes dosti mocné, aby zkrotily dobrodruhy, kteří pro své kořistnické cíle chtějí uvrhnout národy do útrap nové války. Dnes musí být každému jasné, že jakýkoli pokus imperialistů rozpoutat válku, jakýkoli pokus reakčních sil vztáhnout ruku na vymoženosti lidu socialistických zemí bude patřičně odražen. Jedno z nejzávažnějších poučení uplynulého roku spočívá v tom, že je třeba zvyšovat bdělost národů vůči piklům imperialistických agresorů a energicky rozvíjet boj za mír. Není pochyb, že v nastávajícím roce 1957 se síly míru ještě více upevní, a to značnou měrou přispěje к zlepšení mezinárodní situace. Pro zmírnění mezinárodního napětí a upevnění míru na celém světě by dnes podle mého názoru bylo velmi důležité omezení zbrojení a ozbrojených sil a zákaz atomových a vodíkových zbraní. Zastavení horečného zbrojení by přispělo к upevnění mezinárodní důvěry a snížení obrovských výdajů, vynakládaných na zbrojení, by vedlo к zvýšení životní úrovně národů. Sovětská vláda nejednou projevila iniciativu a předložila konstruktivní návrhy v otázce odzbrojení. Sovětský svaz nadto podnikl v tomto směru řadu praktických opatření, když značně snížil stav svých ozbrojených sil. V boji za upevnění míru se aktivně podílejí Československá republika, Čínská lidová republika, všechny socialistické země. Značný význam pro zmírnění mezinárodního napětí by mělo vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, což by nesporně odpovídalo životním zájmům všech národů, neboť vytvoření takovéhoto systému by zajistilo, že mít bude zachován. Celosvětový rozvoj mezinárodních hospodářských a kulturních styků, založených na zásadách rovnoprávnosti, byl a zůstává důležitým činitelem к nastolení větší důvěry a lepšího vzájemného porozumění mezi národy. Sovětský svaz byl a je pro širokou nerušenou hospodářskou spolupráci se všemi zeměmi, pro spolupráci bez jakékoli diskriminace, pro rozšíření kulturních styků. Takové jsou podle mého názoru některé problémy boje za zmírnění mezinárodního napětí a zajištění trvalého míru na celém světě. OTÁZKA: Pracující lidé všech' zemí oslaví letos velký svátek — 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Tento den připomíná komunistickým a dělnickým stranám, aby se ještě pevněji semkly pod praporem marxismu-leninismu, aby ještě houževnatěji bojovaly za vytvoření pevné mezinárodní jednoty dělnické třídy. Co považujete za nejdůležitější к dosažení tohoto cíle? ODPOVĚĎ: Dělnická třída a pracující naší z£mě v říjnu 1917 pod vedením velikého Lenina, pod vedením strany bolševiků zničili kapitalistické zřízení a vytvořili socialistický stát dělníků a rolníků. Na cestě budování nové společnosti byly obrovské překážky. Avšak sovětský lid je překonal a socialismus vybudoval. S plnou jistotou lze říci, že po roce 1917 celý mezinárodní vývoj, postup národů po cestě pokroku probíhal pod vlivem Velké říjnové socialistické revoluce. Po národech SSSR nastoupily cestu к socialismu národy veliké Číny, Československa a řady dalších evropských a asijských zemí. Vytvořilo se, upevňuje a rozvíjí se velké společenství socialistických zemí, tvořících světovou socialistickou soustavu. Vedoucí a řídící silou v těchto zemích jsou komunistické a dělnické strany. Dělnická třída a pracující Sovětského svazu a všech socialistických zemí vybojovali svá vítězství díky tomu, že komunistické a dělnické strany těchto zemí se ve své činnosti neochvějně řídily učením marxismu-leninismu, jedině správným učením proletariátu. Pod praporem marxismu-leninismu vedou nesmiřitelný boj za věc dělnické třídy a všech pracujících komunistické strany Francie, Itálie a jiných zemí. Právě proto zaměřují nepřátelé socialismu svou palbu proti revolučním stranám a především proti stranám těch zemí, kde zvítězila dělnická třída a nastolila svou státní moc, kde se buduje nebo byl vybudován socialismus. Nepřátelé dělnické třídy se neštítí nejzákeřnějších praktik, aby vyvolali nesoulad v komunistickém hnutí, aby zviklali jednotu komunistických a dělnických stran. Zvlášť velkou reklamu dělají myšlence tak zvaného »národního komunismu«; proti tomu, co je z Říjnové revoluce obecně platné a nutné к úspěšnému přechodu od kapitalismu к socialismu, jsou stavěny národní zvláštnosti vývoje к socialismu v jednotlivých zemích. Je samozřejmé, že v každé zemi se vyskytují zvláštnosti v boji za vítězství diktatury proletariátu a v budování socialismu, plynoucí z národních a historických podmínek. Nechť však jsou tyto zvláštnosti jakékoli, neruší základní zákonitosti socialistické revoluce. Jednostranné pojímání a vystrkování do popředí národních zvláštností, »zvláštních cest« postupu к socialismu v té či oné zemi poškozuje jak socialistickou výstavbu v dané zemi, tak celé společenství socialistických zemí. Okol spočívá v tom, aby byla zvýšena ostražitost vůči piklům nepřátel socialismu, aby byl kladen rázný odpor všem pokusům podkopat základy jednoty dělnické třídy a jeho předvoje —- komunistických a dělnických stran. Je třeba ostražitosti i vůči těm, kdo pod maskou přátel, pod praporem boje za socialismus usilují o rozleptání socialistických řad a prokazují tím vědomě či nevědomě službu imperialistům, kteří se snaží desorganisovat revoluční síly. Musíme být prodchnuti pocitem historické odpovědnosti a mobilisovat síly к upevnění komunistických a dělnických stran, к upevnění proletářské solidarity a jednoty našich řad, к semknutí řad mezinárodního dělnického hnutí, musíme být věrni zásadám marxismu-leninismu, zásadám proletářského internacionalismu, bojovému heslu »Proletáři všech zemí, spojte se!«. OTÁZKA: Nedávné události ve světě ještě více vyzdvihly nutnost pevné jednoty a nejužší spolupráce zemí socialistického tábora podle zásad vyjádřených v deklaraci sovětské vlády z 30. října 1956. V čem vidíte hlavní úkoly dalšího rozšiřování této spolupráce у roce 1957? ODPOVĚĎ: Máte zcela pravdu, říkáte-li, že události poslední doby znovu s veškerou naléhavostí vyzdvihly nutnost pevné jednoty a nejužší spolupráce zemí socialistického tábora. Zásady formulované v deklaraci sovětské vlády z 30. října 1956 byly a jsou nejpodstatnějším základem vzájemných vztahů mezi SSSR a ostatními socialistickými zeměmi. V minulosti byly pohříchu tyto zásady někdy porušovány. To ovšem nemohlo nepoškozovat přátelství národů socialistických zemí a nepřátelské živly toho využívaly к rozdmýchávání nacionalistických nálad, к oslabování jednoty našich zemí.Další upevňování spolupráce mezi socialistickými zeměmi vyžaduje neúchylného dodržování leninských zásad respektování národních zájmů všech národů, vzájemné bratrské pomoci, všestranného rozvíjení přátelských vztahů, aby lid každého z našich států pociťoval praktický prospěch z této spolupráce. V čem je zdroj nepřemožitelné síly socialistických zemí? V jednotě a semknutosti, v pevnosti společenství socialistických zemí. V tom je záruka nových úspěchů socialismu. Je třeba střežit tuto velkou vymoženost národů. Chtěl bych upozornit na další rozšiřování hospodářských styků mezi socialistickými zeměmi, což přispěje к dalšímu vzestupu hospodářství a životní úrovně pracujících. Velký význam by mělo rozšíření výměny zkušeností z organisace práce v různých průmyslových a zemědělských odvětvích, ze zvyšování produktivity práce, ze zavádění vymožežeností vědy a techniky do výroby. Přirozenou snahou národů socialistických z6mí je více se navzájem sblížit, více se navzájem neznát. Proto je důležité prohlubovat a rozšiřovat vzájemné kulturní styky. Nemůžeme zapomínat na to, že pracující socialistických zemí budují nový život bez vykořisťovatelů a vykořisťovaných za podmínek, kdy existuje tábor kapitalistických zemí, kde vládnoucí třídy, jejich strany a vlády prováděly a provádějí politiku zaměřenou proti našim zemím. Proto musíme zdokonalovat kolektivní obranu socialistických zemí a aktivně bojovat na mezinárodním dějišti za zachování a upevnění míru na celém světě. OTÁZKA: Události posledních měsíců znovu ukázaly neochvějnost a pevnost československo-sovětského přátelství a bratrství. Můžete nám říci několik slov o významu této družby pro národy obou zemí i pro mezinárodní vývoj ? ODPOVĚĎ: Sovětští lidé si velmi cení upřímného bratrského přátelství a soudružství, jež pojí naše národy už odedávna. V letech války proti německému fašismu i v poválečném období se sovětsko-československé přátelství zocelilo, upevnilo a stalo se přátelstvím na věčné časy. Na čem je založeno toto přátelství? Je založeno na totožnosti základních zájmů národů našich zemí, na totožnosti idejí a cílů v boji za věc socialismu a komunismu, za mír na celém světě, za štěstí národů, na hluboké vzájemné úctě a důvěře. Je založeno na ušlechtilých zásadách proletářského internacionalismu a je příkladem nového typu vzájemných vztahů mezi socialistickými státy. Upevňování přátelství a bratrství mezi našimi národy prospívá hospodářskému a kulturnímu rozvoji obou zemí, umožňuje nám vzájemně si pomáhat a jeden od druhého se učit, úspěšněji postupovat kupředu, snáze překonávat obtíže. Domníváme se, že sovětští lidé se mají čemu naučit od československých pracujících, kteří dosáhli mnoha vynikajících úspěchů v rozvoji svého národního hospodářství a kultury. Národy Československa a Sovětského svazu musí pečlivě střežit a všestranně upevňovat své přátelství, chránit je před pikli nepřátel. Musíme být bdělí, mít na paměti, že se němečtí militaristé zabývají revanšistickými plány, že připravují síly к novým válečným dobrodružstvím proti národům našich zemi, proti národům Evropy. Národy Československa mohou být přesvědčeny, že sovětský lid jim bude vždy upřímným a spolehlivým přítelem. Dovolte, soudruhu redaktore, abych popřál čtenářům bojového listu Rudé právo, pracovitým a nadaným národům bratrského Československa, slavné Komunistické straně Československa mnoho úspěchů v budování svého socialistického státu, v dalším zvyšování blahobytu pracujících. Šťastný nový rok, drazí soudruzi! Ншокй Mtyětků у Mov'm лт 1957! Kresba akademický malíř J. Paukert Pohled na jeden z našich největších a nejvýzmmnějších závodů. Stalinovy závody v Záluží и Mostu. (Foto ČTK — E. Beran) VE CHVÍLI SLAVNOSTNÍ T en znamenitý obyčej novoročního přípitku je prastarý. Možná, že svět si na něj zvykl už od doby, co si lidé začali uvědomovat čas pomoci kalendáře. Jeden rok odchází, druhý přichází. A ta chvíle, kdy na věžích doznívá poslední úder, zvěstujicí, že jsme zase o jeden rok starší, má věru větší moc, než si lidé přiznávají. Ať tak či tak, svou tradiční slavnostností, děděnou z pokolení na pokolení, donutí člověka zamyslit se nad tím, co mu právě uplynuvší rok přinesl dobrého a čím vůbec člověk sám naplnil tu dlouhou dobu. Nu, jen postůjme na chvíli ponořeni do ještě čerstvých vzpomínek. Neřekneme si tu a tam, jak tak listujeme v těch nedávno popsaných stránkách paměti, spolu s latinským myslitelem Marcem Aureliem jeho starodávná slova? — »Inu, lítost mne jímá, neboť právě teď jsem se přistihl, že jsem leckdy opominul vykonat něco prospěšného.« Příslovečné — pozdě bycha honiti — tu na štěstí neplatí tak doslova. Stojíme na počátku roku nového, a tu se dá všechno napravit. Neboť člověk jest stvořen к tomu, aby pracoval pro blaho obecně i blaho své. A náš člověk to beze sporu ví a vidí. Řekneme-li, že právě v tom tkví celý kořen našich úspěchů, shrnujeme pak jen do několika slov zkušenost naší nové epochy. Jenže odkdypak je tomu tak, aby člověk sklízel ovoce své vlastní práce? Najde se mezi námi ještě dost takových, kteří právě teď vykřiknou: »Odjakživa! Vždycky jsem měl dost ze své práce, blahobyt jsem měl.« Poznáváte ho po hlase? Rozčilil se. Proto, že právě teď se musí živit vlastní prací, že se nemá tak jako tehdy, když ho živilo několik desítek lidi jiných. Nelíbí se mu to dnes. Nelíbí se mu, že se miliony lidí pozdvihly z bídy, že se vymkly z jeho svévole a samy v této zemi rozhodují a hospodaří. Ten křikloun potřebuje lidskou bídu a hlad, neboť na ní si do nedávná stavěl svůj blahobytný život bez práce — a chtěl by jej mít znovu. Chtěl by znovu život, v němž by místo hlášení o splněných plánech zněly v novinách prosby a nářky nad utrpením pracujícího člověka. Takové, jaké psal v Lidových novinách Karel Čapek: »Říká se sice, že hospodářské tísně a nezaměstnanosti o něco ubylo; ale přesto bídy je víc a je horší. Rodiny nezaměstnaných už dotrhaly poslední hadry; jsou vyčerpány poslední reservy, pokud nějaké byly; třetí nebo čtvrtá zima bídy je těžší, než byly předešlé. Proto roste počet dětí, které je nutno stravovat, aby rovnou nezašly hladem.« A Karel Čapek kleká na kolena před své dobře situované čtenáře a se sepjatýma rukama se pokouší pohnout jejich svědomím. T ak takový život se к nám nevrátí. Ovoce z našich štěpů bude padat do našeho klína a my ši je nedáme vzít. Od května čtyřicátého pátého roku se po každé loučíme se starým rokem vděčně a s dobrými nadějemi do budoucna. Každý rok nám přmesl dobré ovoce a po každé jsme v první den nového roku vystoupili na další stupeň. Tak je tomu i letos. Máme za sebou. rok plodné práce a před sebou dobré výhledy. Neboť jsme nezapomněli, že na prahu roku minulého stál XX. sjezd KSSS se svými velkými poučeními. V jeho duchu nově vidíme velké perspektivy svého boje, v jeho duchu se vypořádáme se všemi chybami a nešvary, abychom se ještě rychleji rozeběhli kupředu. Už uplynulý rok byl ovlivněn duchem XX. sjezdu KSSS, a také proto neprošel naší zemí nadarmo. Jeho mošna vskutku nebyla skoupá. Dávala štědře, neboť měla z čeho. Urodilo se v naší zemi loni věru požehnaně. Dobrá práce přinesla plody, které stačilo jen sesbírat. A ty plody nám závidí celý svět — dvojí snížení cen, které přineslo do našich kapes téměř tři a půl miliardy korun, nový zákon o přestavbě národního pojištěni, který vcelku znamená další miliardu ročně navíc pro ty, kteří se budou na ni podílet. A tento letmý pohled nazpět už sám o sobě ukazuje, co všechno můžeme dokázat v roce příštím. Přes všechny současné těžkosti, přes všechno to, co snad dnes leckoho rmoutí, můžeme se do příštích dnů dívat s klidem a s jistotou, že půjdeme dál. Kdykoliv mluvíme o svých výhledech do budoucna, naši nepřátelé se snaží zlehčit naše plány a naše perspektivy. Co všechno si už к tomu vymysleli. Dokonce I theorii, která praví, že život pozbývá kouzla vzrušení, víme-li, co nás očekává v budoucnosti. Ale my jsme se s kapitalistickým chaosem nadobro rozžehnali a vůbec nelitujeme, že před sebou nemáme dny nejistoty, ale naopak, že víme dopředu, jak se život u nás bude vyvíjet. I u nás je život vzrušující. Jenže naše vzrušení má jiný charakter; je to vzrušení ze smělých plánů, z jejich uskutečňování. Byly u nás též doby, kdy stovky a tisíce rodin nejen nevěděly, co bude za pět let, ale ani to, co bude třeba zítra. Jestli bude na chleba, na mléko, zda budu z fabriky propuštěn já nebo zda to stihne kamaráda. Za takové »kouzlo vzrušení« ze záhadné a tajuplné budoucnosti se můžeme pěkně poděkovat. Což se také stalo a mnozí nám to stále mají za zlé. Kdo by nepocítil ten propastný rozdíl mezi tím, co u nás kdysi bývalo, a tím, co je! Náš lid rokuje o tom, jak bude vypadat jeho nejbližši budoucnost; a nejen rokuje — sám si ji plánuje, vytváří a určuje. A také sám se těší z výsledků své práce, sám je radostně užívá. I o tom nás přesvědčil loňský rok. Tak okamžik, řekne teď kritičtější čtenář. Namoč na chvíli pero do jiného inkoustu. I tím černějším se dá popsat pár stránek. Inu, dá. Vždyť nikdo neříká, že u nás je všechno v pořádku. Celá naše činnost, všechny naše plány do budoucna, nová usnesení i směrnice pro další a lepší práci tomu už nasvědčují, že se nijak nespokojíme s tím, čeho jsme zatím dosáhli. Stále vycházíme z předpokladu, že u nás musí být lip. Neklape to ještě všude tak, jak bychom si přáli. Víme, že jsou dosud na mnoha místech našeho hospodářského života nepořádky, že státní a hospodářský aparát, který jsme si vytvořili před lety к ochraně a upevněni našeho zřízení, začal lecker přesmíru narůstat a že pak způsobuje ve své byrokratické podobě nezřídka těžkosti. I Ani s investicemi jsme vždy nehospodařili moudře a uváženě. A obraťme I se к sobě samým, do těch míst, na kterých plníme naše úkoly a povinnosti. Překvapující stovky milionů by nám vyšly, kdybychom spočítali hodnotu práce i materiálu, které jsme vyplýtvali ve zmetcích, kdybychom spočítali všechny neomluveně zameškané směny, čas ztracený zbytečnou fluktuací, kdybychom připočetli ztracené hodnoty, způsobené nechutí к novým metodám práce a používání nové techniky. A co všechno bychom mohli к tomuto sloupci ještě přičíst. O to všechno je náš společný krajíc už dnes zbytečr” chudší. Ale to všechno už víme, víme, kde sedí ta pijavice, odssávající část našeho bohatství. Máme na ni nabroušen nůž, a ten musí v tomto novém roce mnohde účinně říznout. N emáme z toho obavy. Naše strana postupuje pevně a ruka naší dělnické třídy se nechvěje, neřízne špatně. Nepřítel ji nikdy nemůže svést к tomu, aby s nešvary zasáhla i srdce a ohrozila tep socialistické výstavby. Naši lidé si uvědomuji vážnost boje, který probíhá mezi socialismem a kapitalismem. Jsou plně na straně socialismu. Budou vždycky svou socialistickou vlast bránit. A proto vědí, že nepříteli jeho úklady o svobodu lidu nemohou vyjít. Konečně, o torn, že není takové síly na světě, která by mohla vést smrtící úder na srdce osvobozeného a svobodného lidu, se každý přesvědčil při událostech v Maďarsku 1 i 1 imperialistické agresi v Egyptě. Svět není dnes tak velký, aby někde ve skrytém koutě mohl kdokoliv páchat beztrestně na komkoliv násilí. Solidarita lidí, toužících po míru, je dnes na celém světě neotřesitelnou silou, kterou nelze oblafnout frazeologií imperialistů. Lidé si stále pevněji a pevněji podávají ruce. Hlas národů, toužících po klidném životě a míru, je stále mocnější. A tak i tím se potvrzuje přes všechny uplynulé události, že velkolepé možnosti mírového rozvoje, které ukázal XX. sjezd KSSS, jsou reálné a že se určitě uskuteční. Imperialisté budou donuceni respektovat vůli milionů. Jejich válečné plány i v minulém roce utrpěly naprostý krach. R ůst mírových sil, nemalou měrou podnícený právě perspektivami, které dal XX. sjezd KSSS, patří к nejradostnějším aktivům starého roku. Od Číny, přes Indii a Střední Východ až к západním břehům severní Afriky narostla vlna odporu proti silám války. Dobrý rok se otevírá před námi. Svět si uvědomuje stále víc, že život je třeba žít a že je pošetilé připravovat mu záhubu. A najde-li se přesto někdo, kdo by měl vlčí choutky, bude zahnán do kouta jako John Bull s Francií á Izraelem, když si chtěli smočit chtivé ruce v Nilů. Paličské snahy mají rok od roku méně a méně vyhlídek na úspěch. Na prahu nového roku, do něhož hledíme s novými nadějemi, o němž víme, že přinese opět nové úspěchy silám socialismu a míru, že nám ooět bohatě rozevře svou plnou nůši, stoj: za to vypit číš do dna. Bez ohledu na všechny kazimíry a paliče, kterým bude letos ta jejich chutnat jako pelyněk. Ale vám, soudruzi, ta číše po právu bude chutnat dobře a sladce! Neboť dobrý rok jsme ukončili, dobrý rok začínáme.