Rudé Právo, září 1967 (XLVII-XLVIII/241-270)

1967-09-17 / No. 257

R Proletáři všech zemí, spojte se! UDÉ PRÁVO ORGÁN ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KOMU NISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA V NEDĚLI 17, ZÁŘÍ 1967 I ČÍSLO 257 — ROČNÍK 47 (Právo lidu roč. 70) CENA 70 HAL. Odlet předsedy kanadské sněmovny PRAHA 16. září (ČTK) — Předseda kanadské poslanecké sněmovny Lucien Lamoureux a Jeho choť ukončili v so­botu návštěvu ČSSR a odcestovali z Prahy zpět do vlasti. Za šestidenní­­ho pobytu měl kanadský host četné rozhovory s představiteli čs. vlády a Národního shromáždění, prohlédl si pamětihodnosti Prahy, Karlovy Vary, Mezinárodní veletrh v Brně, Kutnou Horu a další místa. Na ruzyňském letišti se s hosty při­šli rozloučit předseda NS B. Laštovič­ka, jeho choť a poslanci Národního shromáždění s pracovníky velvyslanec­tví. Přítomen byl rovněž kanadský vel­vyslanec v ČSSR Malcolm Norman Bovv. €o Wás bude zajímat KDYŽ PŘIJEL TATÍNEK Povídka K. Zídka strana 3 NÁHODNÉ BUBLINY? Sýrii ideologických diverzl proti ČSSR komentuje I. Skála strana 4 šmiQNÁŘSKÁ DAŇ Pohledy do minulostí napsal V. Vra­bec strana 5 ZMATE PRAVIDLO PĚTI? a další zajímavosti najdete v rubri­ce Pro každého něco strana 6 MM ZA KULTUROU Týdenní program rozhlasu, televi­ze, koncertů, divadel a výstav strana 7 CO SLYŠEL EDA »Zebra« tentokrát nákupní strana 8 NA F0NTANGE 0 POLÁRNÍCH DHECH A NOCÍCH Se sovětskými vědci o blízkém t vzdáleném hovoří K. Sršeň strana 10 USA pokračují v ničeni průmyslu VDR BARBARSKÉ NÁLETY NA OCELÁRNU, Železnice a naftově sklady Ocelárna Thai-nguyen severně od Hanoje se stala v patek cílem ame­rického bombardování, když zlepšení počasí opět dovolilo americkým bom­bardérům proniknout nad severní část Vietnamské demokratické repu­bliky. Napadena byla také železnice spojující průmyslový komplex Thai­­nguyen s Hanojí ; a naftové sklady severně od hlavního města VDR. Protivzdušná obrana Hanoje zahá­jila v sobotu ráno intenzívní palbu proti americkým vetřelcům, jejichž letouny přeletěly přes hlavní město VDR. V Hanoji byl vyhlášen čtvrt­hodinový poplach. Stíhací letouny VDR, které v so­botu vzlétly nad provincií Son-la proti americkým leteckým pirátům, sestřelily dva z útočníků; piloti byli zajati. Celkem bylo nad VDR sestře­leno 2298 amerických letadel, říká zpráva VTK. (Další zprávy na str. 11.j TELEGRAMY ZE SVÍTÁ □ VÝSLEDKY MEZINÁRODNÍ! SOU­TĚŽE. — List Sovetskaja Rossija byl spulu s dalšími listy v ČSSR, Bulhar­sku, NDR, Polsku a Maďarsku pořada­telem mezinárodní čtenářské soutěže 50 let Říjnové revoluce a společenství socialistických zemí. 125 sovětských občanů, kteří v soutěži zvítězili, vy­hrálo poukazy na cesty do socialistic­kých zemí. □ DOHODA SSSR—KUBA o spolu­práci v oblasti využití jaderné energie pro mírové účely byla podepsána v Ha­vaně. Mimo jiné předpokládá školení kubánských vědeckých a technických pracovníků a výzkum využití jaderné energie v národním hospodářství. Obdobnou dohodu podepsaly v sobotu Rumunsko a Jugoslávie. □ SCHŮZKA RUSK—DOBRYNIN. — Sovětský velvyslanec ve Washingtonu Dobrynin jednal v pátek s ministrem zahraničí USA D. Ruskem o otázkách vyplývajících z naácházejícího zasedá­ní Valného shromáždění. Po zahájení VS OSN se očekává několik schůzek Rusk—Gromyko. □ EVROPSKÉ SETKANÍ MLÁDEŽE. — Evropské setkání členských organi­zací Světové federace demokratické mládeže bude zahájeno v pondělí ve Varšavě. □ OSLAVY MEXICKÉ NEZÁVISLOS­TI. — Rozezněním »zvonu svobody« zahájil mexický president v noci na sobotu oslavy 157. výročí vyhlášení ne­závislosti Mexika. □ PŘÍMĚŘÍ V NATHU-LA. — Ačkoliv Čína a Indie dosud nejednaly o uzavře­ní příměří v himálajském průsmyku Nathu-la, zbraně na obou stranách již dva dny mlčí; faktické příměří neby­lo porušeno ani v sobotu. □ NOVÉ VELITELSTVÍ NATO. — Neapol se stane sídlem velitelství po­norkové flotily NATO ve Středozem ním moři. (Zprávy ČTK) Soudruh Antonín Novotný nu návštěvě ve Znojmě Bohatý pořad druhého dne historického vinobraní ZNOJMO 16. záři (fm) — Znojmo, pohraniční město jižní Moravy, slavi­lo v sobotu již druhý den historického vinobraní. Starobylé ulice, náměstí vy­zdobené historickými znaky a prapo­ry zaplnily tisíce lidí. Mimořádně slavnostní ráz letošní­mu historickému vinobraní dal 1 pří­jezd presidenta republiky soudruha A. Novotného. Po srdečném uvítání chlebem, solí 1 vínem v krátkém setkání s vedou­cími představiteli Jihomoravského kraje, znojemského okresu a města pozdravil soudruh A. Novotný z bal­kónu sekretariátu okresního výboru KSČ tisíce shromážděných občanů. Soudruh A. Novotný s chotí, kandi­dát předsednictva ÚV KSČ a vedoucí tajemník městského výboru KSČ v Praze M. Vaculík, tajemník ÚV KSČ VI. Koucký a další hosté přihlíželi pak večernímu pochodňovému průvo­du krále Jana Lucemburského. Zatímco v pátek se sjelo do Znojma 19 000 návštěvníků, v sobotu jich při­jelo nejméně dvakrát tolik. Zhlédli průvod královské družiny s doprovo­dem 590 historických postav, ceremo­niál vítání krále lana Lucemburského. Ani častý déšl nekazil vinobraní. Ry­tířské turnaje na stadióně zhlédlo za dva dny přes 20 000 návštěvníků. Dnes, v neděli, pokračuje znojem­ské vinobraní bohatými pořady ve městě i na místním stadióně. Do Znoj­ma na vinobraní vedle našich občanů přijely stovky turistů z NDR, Rakouska i jiných zemí. •m r • я ® v r Zájem zahraničí o novou textilní technologii Předseda vlády J. Lenárt na veletrhu v Brně BRNO 16. září (svo) — Brněnský mezinárodní veletrh navštívil v sobotu předseda vlády soudruh J. Lenárt. Přivítal jej místopředseda vlády a ministr těžkého průmyslu ing. J. Krejčí, ministr zahraničního obchodu F. Hamouz, ve­doucí tajemník jihomoravského KV KSČ soudruh J. Špaček, předseda KNV v Brně K. Neubert, generální ředitel BVV J. Čehiš a daiší představitelé. Před­seda vlády J. Lenárt se poté vydal na prohlídku výstavištěm. Zajímal se zejména o naše číslicově řízené obráběcí stroje v rotundě pavi­lónu A, z nichž čtyři byly oceněny zlatými medailemi MVB. Zastavil se též v programovacím středisku čísli­cově řízených strojů a seznámil se s jeho funkcí. Během dopoledne sl prohlédl soudruh J. Lenárt také pavi­lóny Bača další expozice. V sobotu dopoledne navštívil vele­trh tajemník'ÚV KSČ V. Koucký a předseda ústřední kontrolní a revizní komise KSČ P. Hron. Mezi významnými hosty byl v so­botu ministr energetiky Rumunské so­cialistické republiky Emil Draganes­­cu, doprovázený ministrem pověřeným vedením Ústřední správy energetiky J. Korčákem. Pořadatelé MVB uvítali rovněž S. A. Kučkina, ministra říč­ního loďstva RSFSR, delegaci města Erfurtu z NDR, dr. R. Rotha, presi­denta Obchodní komory ze Štýrska, dr. A. Wackolbingera, generálního ta­jemníka Spolkové obchodní komory Rakouska, dr. B. Pittermanna, předse­du Socialistické internacionály, a dal­ší hosty z Rakouska. Dr. Pittermanna přijal v Brně též ministr zahraniční­ho obchodu F. Hamouz. Náměstek generálního ředitele Brněnských veletrhů a výstav ing. K. Svoboda uvítal na veletrhu sekre­táře RVHP Nikolaje Vasiljeviče Faddě­­jeva a jeho doprovod. V přátelském setkání sl vyměnil se sekretářem RVHP N. V. Faddějevem a jeho do­provodem názory též ministr zahra­ničního obchodu F. Hamouz. Mezi od­poledními hosty Mezinárodního vele­trhu v Brně byl též ministr surovi­nového průmyslu NDR Klaus Siebold. Místopředseda ČOK J. Balcar uvítal hesenského ministerského předsedu, člena Spolkové rady a zemského po­slance SPD dr. G. A. Zinna a hesen­ského ministra hospodářství a dopra­vy R. Arndta. Čs. vědeckotechnická společnost uspořádala v sobotu v tiskovém stře­­dišku veletrhu konferenci o nové tex­tilní technologii — bezvřetenovém předení. Za přítomnosti zahraničních odborníků hovořil ředitel Výzkumné­ho ústavu bavlnářského z Ostí nad Orlicí V. Rohlena o vývoji dopřádací­­ho stroje BD 200, jemuž byla udělena zlatá medaile MVB. Tradiční vřeteno bylo vystřídáno rotující spřádací ko­morou a výkon se tím zvyšuje až troj­násobně. Na veletrhu je o stroj velký zájem á několik zahraničních firem se zajímá o získání licence. Přední britští výrobci samočinných počítačů — English Electrifc a Elliott Automation — oznámili na brněnském veletrhu sloučení obou firem. English Electric dodala do Československa již pět svých systémů série 1900, Elliott Automation prodala do ČSSR již sedm počítačů řady 4100 ARCH. Sloučení má přispět především к zintenzivnění vý­zkumu výpočetní techniky. tuto sílu v dělnická třídě a bylo skutečně n e J- Slavnostní zasedáni к 109. výročí narozeni Petra Bezruče v Opavě DÍI0 ZAKOTVENÉ V li DU JE VĚČNÉ OPAVA 16. září (ře) — V sobotu přivítala slavnostně vy­zdobená Opava hosty z celé republiky. Oslavy 100. vý­ročí narození národního umělce Petra Bezruče pokra­čovaly dopoledne v Divadle Zdeňka Nejedlého slavnostním společným zasedáním rady Severomoravského KNV, okres­ního výboru KSC a okresního národního výboru v Opavě. Zasedání se zúčastnila stranická a vládní delegace ve­dená členem předsednictva a tajemníkem CV KSČ sou­druhem J. Hendrychem, delegace Svazu čs. spisovatelů v čele s národním umělcem V. Závadou. Mezi hosty byl vedoucí tajemník KV KSČ v Ostravě O. Voleník, dále delegace UNESCO, Světové rady míru, zahraniční hosté z Bulharska, Anglie a NOR. Slavnostní zasedání zahájil vedoucí tajemník OV KSČ v Opavě soudruh ing. E. Zídek, který mj. zdůraznil, že obča­né opavského okresu Jsou hrdi na své­ho velikého básníka, nesmrtelného v je­ho stále živém inspirujícím díle, a že budou i nadále na všech úsecích roz­víjet tvůrčí iniciativu a pracovní akti­vitu, aby činy naplnili jeho odkaz. Poté se ujal slova národní umělec V. Závada. Připomněl mj., že sté vý­ročí narozeni Petra Bezruče oslavu­jeme spolu s celou světovou kulturní veřejností, neboť jeho výročí naroze­ní bylo zařazeno mezinárodní organi­zací UNESCO mezi světová výročí. Soudruh J. Hendrych pak pronesl hlavní projev, z kterého uveřejňujeme obsáhlý výtah. Dopolední oslavy skončily v opav­ském divadle kulturním programem sestaveným z Bezručovy tvorby. Odpoledne byl Petru Bezručovl v Dvořákových sadech odhalen po­mník, dílo akademické sochařky J. Lukešové a akademického sochaře A. Kýna. Zde к tisícům občanů opět pro­mluvil soudruh J. Hendrych, který zdůraznil význam básníkova díla a jeho odkaz dnešku. Večer potom pokračovaly bezruč čovské oslavy opět v Divadle Zd. Ne­jedlého. Předseda Severomoravského KNV J. Mušal na nich předal ceny Petra Bezruče Heleně Salichové, prof. O. Králíkovi, doc. J. Milnerovi a D. Stefanovi v ocenění jejich práce vztahující se к dílu P. Bezruče. Dal­ším zasloužilým kulturním pracovní­kům byly předány krajské uznání a čestná uznání. Operou Leoše Janáčka Káťa Kaha­nová byly sobotní slavnosti na po­čest stého výročí narození Petra Bezruče v Opavě ukončeny. Z projevu soudruha JIŘÍHO HENDRYCHA Soudružky a soudruzi, vzpomínáme dnes básníka, který se v tomto městě narodil a jehož význam dávno přesáhl hranice naší země. Sté výročí narození Petra Bezruče bylo UNESCO zařazeno mezi významná světová kulturní výročí. Dovolte mi, abych vyslovil dík a uznání výboru Bezručových oslav 1 všem, kdo se na jejich důstojném průběhu podílejí. Jméno Petra Bezruče stojí pro nás v jedné radě se jmény Victora Huga, Maxima Gorkého a Walta Whítmanna, v jedné řadě s těmi básníky rebely, kteří před světem vyslovili básnickou řečí odpor a nenávist к vykořisťova­telům, a to tak sugestivně a s tako­vým darem talentu, že i v dějinách literatury jejich dílo pokládalo zá­klady к moderní literatuře našeho věku. Petr Bezruč ve své poezii poprvé u nás procítil a beze zbytku vyslovil život kapitalismem ujařmeného člově­ka, člověka žijícího na samé hranicí lidského údělu, ale také — a v tom se právě Bezruč liší od sociálních básníků, kteří mu předcházeli — na počátku sbírání sil к rozhodnému skoncování s těmi, kdo lidu ve Slez­sku, ale 1 všude jinde takový osud připravili. Bezruč, to není soucitný pozorovatel bídy a ponížení, Bezruč je jedním z bídných a ponížených, jedním ze sedmdesáti tisíců. On je je­jich srdce, jeho ruce jsou obrostlé jejich mozoly, jeho ústy uniká jejich krev. Toto ztotožnění, taková hloub­ka prožitku, skutečnost, že nejen po­znal, ale přímo procítil ,a protrpěl život svého lidu, to jsou zdroje Inspi­race jeho poezie. Petr Bezruč ve svém díle navázal na odkaz národního obrození, na od­kaz boje za národní svobodu. Avšak spojil s odporem к útisku národnímu i odpor к sociální křivdě а к třídnímu útlaku. Tak se Bezručův postoj stal blízkým postoji proletariátu. Tak z prožitého pocitu rozporu mezi tou­hou po štěstí a krutou realitou, z bo­hatého osobního poznání a z vášnivé účasti na životě a z nepřekonatelné potřeby vyslovit se vzniklo umělecké dílo nepomíjivé hodnoty. Petr Bezruč patří к nemnoha básníkům na světě, kterým se podařilo vyslovit sebe a svět s takovou intenzitou a s tak vý­jimečnou silou uměleckou. Bylo by pošetilé dělat z Bezruče závazný příklad pro jiné. Jeho dílo je jedinečné, a tím 1 neopakovatelné •jako každý velký umělecký čin. A pře­ce osud tohpto díla je v mnohém aktuální к dnešku. Právě letos, kdy jsme toho tolik slyšeli z úst někte­rých spisovatelů o světovosti a pro­­vincionalismu, o svobodě spisovatele apod. □ Je dnes dost těch, kteří spatřují cestu ke světovosti v napodobování zahraničních mód často jepičího ži­vota. Nemáme dost průkazných pří­kladů, jak liché je epigonství a eklekticismus? Nemáme dost proni­kavých příkladů, že ke světovosti vede opačná cesta? Petr Bezruč, po něm Hašek, Čapek, Nezval — abychom volili příklady nejpronikavější, spisovatelé životem 1 smrtí spojení s touto zemí, s Je­jím lidem, s kořeny hluboko zapuš­těnými v myšlení, cítění a mentalitě národa, spisovatelé, kteří právě proto, že byli tak spjati s lidem a národem, dokázali vytvořit 1 díla Jedinečné poetiky, nenapodobitelného stylu. Stejně tak bychom mohli volit pří­klady z filmu, z výtvarného umění, z hudby — právě z hudby — vzpo­meňme Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a zvláště Leoše Janáčka, kterému byla poezie Petra Bezruče to­lik blízká, umělce vpravdě světové. Dovede sl někdo vůbec představit Leoše Janáčka bez jeho Moravy, bez jeho lásky к nevyčerpatelnému inspi­račnímu zdroji — к lidové písni? A čímže to jiným vítězí v Montrealu československý pavilón než velikostí našeho umění v minulosti a origina­litou, jedinečností umění současného. Národy, jako jsou naše, s takovou re­voluční tradicí, s tak zakořeněným demokratismem i s tak velkým umě­ním se nikdy nebudou cítit provincií světových metropolí a odmítnou kaž­dého, kdo by jim tento pocit vštěpo­val. Petr Bezruč byl básníkem nejen ry­ze národním, byl přímo básníkem re­gionu — řečeno se Saldou. Básníkem, který chtěl vyslovit jen a jen bolest a vzpouru oněch sedmdesáti tisíců '[Pokračováni na str, 2.) Počítáme s vaší účasti Třetí anketní lístek bude opět slosován V dnešním ěísle Rudého práva označujeme pro čtenáře některé člán­ky. Vyhledejte je a pročtěte, abyste co neodpovědněji mohli vyplnit anketní lístek pro slosování stálých odběratelů Rudého práva, který byl zveřejněn v pátek 15. září. Každý ze stálých odběratelů Rudé­ho práva, který zašle vyplněný anket­ní lístek a splní podmínky na něm uvedené, bude zařazen do slosováni. Hlavní prémie je auto Škoda 1000 MB a další hodnotné ceny v celkové část­ce 115 000 Kčs. Připomínáme účastníkům slosování, že je nutno obálku frankovat. Nevy­placené zásilky nebudou přijaty. Sou­časně obálku označte písmenem A, které nalepíte do levého horního ro­hu. Označení A je otisknuto na dru­hé straně pátečního Rudého práva. Těšíme se, že 1 v této třetí anketě našeho celoročního průzkumu přispě­jete svými poznatky a názory к ne­ustálému zlepšování svého Uštu. V září 18B7 vydal hamburský nakladatel O. Meissner první svazek hlavního teo­retického díla Karla Marxe — Kapitálu. Byla to jen část obrovského rukopisu, na němž zakladatel vědeckého socialis­mu pracoval již přes patnáct let. Jeho životopisec zaznamenává: Marx mohl právem říci, že snad nikdy nebylo dílo podobného druhu napsána za obtížnějších podmínek. Znovu a znovu si určoval lhůtu к jeho dokončení: v roce 1851 říkal »za pět týdnů«, v roce 1859 »za šest týdnů«. Ale tato před­sevzetí stále ztroskotávala na jeho neúprosné sebe­kritice a na jeho jedinečné svědomitosti; tyto vlast­nosti ho stále poháněly к novým bádáním... (F. Mehring). Tak se i stalo, že další svazky této práce mohly vyjít teprve po Marxově smrti. К jejich vydání by­lo zapotřebí dalšího nadlidského úsilí osobnosti neméně významné, jakou byl Marxův nejlepší pří­tel a spolutvůrce marxismu Bedřich Engels. Vědecká poctivost Marxova díla souvisí nepo­chybně s náročností jeho prací. Adresoval je vý­hradně čtenáři, který se nedožaduje laciných pravd, jež někteří lidé tak rádi poslouchají ne proto, že by jim byly neznámy, ale protože libě znějí jejich uchu. Obracel se naopak к těm, kdo se chtějí dobrat skutečných příčin jevů, které zne­pokojuji, a dovědět se o pravdě co nejúplnější a nezkreslené žádným postranním zájmem úzko­prsého prakticismu. Tato poctivost a krajní svědomitost nepředpoja­­tého poznání neměla povahu akademické neúčas­ti na věcech, nebyla výrazem povznesenosti teorie nad praxí. Bylo příznačné, že když Marx dokončo­val redakční práci na prvním svazku Kapitálu, odmítl účast na sjezdu Internacionály, uzavřel se a upoutal výlučně povinností co nejrychleji do­končit rukopis. Neodpovídal tehdy ani na dopisy přátel, později pak vše vysvětluje: »... Protože jsem byl pořád jednou nohou v hro­bě. Musel jsem tedy využít každé chvilky, kdy jsem byl schopen práce, abych dokončil své dílo, kterému jsem obětoval zdraví, životní štěstí a ro­dinu ... Tzv. „praktičtí" muži a jejich moudrost jsou mi к smíchu. Kdyby člověk chtěl být hovado, mohl by se ovšem obrátit zády ke všemu lidskému utrpení a starat se jen o svou kůži. Ale byl bych se skutečně považoval za nepraktického, kdybych byl zašel a nebyl svou knihu dokončil alespoň v rukopise.« Motivace zrodu marxistické teorie je tu vyjá dřena velmi zřetelně a má humanistický zdroj: napomoci odstranit lidské utrpení. Ale nic snad tolik nebiěoval Marx svým polemickým sarkasmem jako plané humanistické řečněni. Neobracel se к mocným tohoto světa s prosbami o milosrden­ství. Hledal sílu, která si sama vydobude své osvo hození a která revolučním způsobem uspořádá spo lečnost tak, aby byly odstraněny všechny vnější podmínky determinující útisk a nesvobodu. Nalezl praktičtějším úkolem — v každém případě v době, kdy bylo třeba nejlepší složky této třídy uvědomit — vypracovat teorii, jež by byla s to sehrát roli revolučního nástroje, vytyčit bojový program dělnického hnutí. Proto také ve své organizátorské práci — v sjednocování jednotlivých národních oddílů hnu­tí v Internacionále — usiloval Marx a spolu s ním i Engels o to, aby v praktické činnosti nenabyly vrchu snahy rozmělnit perspektivu hojn v denních svárech, v oportunistickém přizpůsobování měš­­táckému politikaření či na druhé straně neodpo- JAN FOJTÍK Dílo vpravdě nesmrtelné ICO LET OD VYDANÍ KAPITÁLU vědném avanturismu anarchistů a sektářů, kteří jsou vždy ochotni obětovat věc pochybné prestiži. Vědeckost Kapitálu (»...konečným cílem mého díla je odhalit ekonomický zákon pohybu moder­ní společnosti,« říká Marx v předmluvě к prvnímu vydání a v doslovu к vydání druhému, kde cha­rakterizuje »materialistický základ své metody,« vyjadřuje souhlas s názorem, že »chápe společen­ský pohyb jako přírodně historický proces, řízený zákony, které nejen nezávisí na vůli a úmyslech lidí, nýbrž naopak samy jejich vůli, vědomí a úmys­ly určují...«) byla tedy od počátku výzvou stu­dovat realitu, vyvozovat závěry pro praxi nikoli z tužeb a přání, ale z objektivních tendencí, aktivně přetvářet skutečnost v souladu s po­znanými možnostmi. Povšimneme-li si, nač se od vydáni Kapitálu soustřeďují hlavní výtky odpůrců marxismu, vidíme, že se znovu a znovu týkají buď domnělého Marxova mechanického materialismu, který prý zneuznává lidskou odpovědnost a akti­vitu člověka, nebp naopak jeho »revolucionářství«, jež se v takových výkladech redukuje na bezohled­nou ničivou aktivitu plynoucí z jakéhosi pověreě­­ného fanatismu. Marx tak u jedněch a týchž autorů platí hned za neúprosného a studeného myslitele, který »ne­vidí člověka«, hned zase za fanatického proroka spoléhajícího na rozpoutané vášně utištěných. V ne­dávno vyšlém českém překladu známé knihy ame­rického ekonoma a politika kennedyovského za­měření J. K. Galbraithe »Společnost hojnosti« se tyto výtky koncentrují. Autor skládá poklony Mar­xově vědecké erudici a současně tvrdí: »... byl člověkem vášně a jupiterského hněvu... Marxo­vým posláním bylo dokázat chyby, stanovit vinu, vyžadovat změnu a především pak získat discipli­nované věřící. V tomto směru dosáhl úspěchu, jenž předčí úspěch kterékoli osobnosti, počínaje Moha­medem.« Toto nepochopení dialektiky lidské činnos­ti (v její třídní a společenské skladbě, v historicky daných podobách »kolektivního člověka«) a objek­tivních podmínek vymezujících její hranice a mož­nosti není ovšem vlastni jen našim protivníkům, z nichž mnozí nemohou prostě skrýt třídně nepřá­telské stanovisko a čirůu nenávist, která je zasle­puje. Je také častým důvodem různých odchylek uvnitř marxismu, na který nutno nahlížet (chceme-li zůstat marxisty) jako na historickou záležitost, tj. dané hnutí, jež v žádné zemi nemůže přeskočit svůj stín, nebo vyjádříme-li to slovy Kapitálu, »pře­skočit, ani oddekretovat přirazené fáze vývoje«. Tato skutečnost znovu jen připomíná, nakolik je důležité přistupovat к Marxově teorii v duchu sa­motného Marxova díla — jako к návodu pro pra­xi, jehož závaznost není spoutanoštf, jež exis­tuje mezi věřícím a doktrínou, ale plyne z odpo­vědnosti toho, kdo se rozhodl bojovat za ideje so­cialismu a komunismu v řadách revolučního hnutí. Tvůrčí charakter marxismu, který s oprávněným důrazem vyzvědáme po historických zkušenostech tohoto století, akcentuje tuto odpovědnost prak­tického bojovníka. Chápat jej, jak jsme dnes často svědky, jako ustavičnou revizi jednotlivých formulací spisů zakladatelů vědeckého socialismu je jenom dogmatickým hnidopišstvim naruby, které nadto — na rozdíl od dogmatiků úporně lpících na zastaralých myšlenkách — pozbylo i morálního zanícení. Nesmrtelným příkladem tvořivého rozvinutí Marxova díla zůstává přínos Leninův. Bylo kla­sické, jak se právě li Lenina spojil smysl revo­lucionáře s myslitelskou hloubkou, jíž byl cizí sebemenší pedantismus těch, jež Lenin sám nazý­val »bukvojedy« a jež Marx častoval přízvisky, které se staly příslovečnými a dosud zbytečně dráždí všechny, kdo je omylem považují za úto­ky« proti inteligenci. Z Marxova díla vyvodil Lenin všechny nezbytná závěry pro historicky novou rea­litu, jak ji přinesl počátek tohoto století, který také přesunul těžiště revolučního hnutí do Ruska. V Říjnové revoluci, z níž se před padesáti lety zrodil první socialistický stát, v tomto nesrovna­telném díle leninského génia došly Marxovy myšlenky к triumfu. Nyní už — ať kdo chce ěi nechce, ať se to komu líbí ěi nelíbí — historie kráčí směrem, jehož ten­dence před sto lety narýsoval Marx Uěinil tak v práci, jejíž první svazek byl vydán v skromném rozsahu pouhého tisíce výtisků. To. co znamená pro dnešek — samozřejmě jen za podmínky ne­dogmatického tvůrčího přístupu — dokazuje, že je to dílo vpravdě nesmrtelné. Neboť dějiny tohoto století pojaly je do svého základu zcela definitivně. Setkání čs. novinářů na Chomutovsku / CHOMUTOV 16. září (lc) — V so­botu odpoledne se setkali čs. novi­náři v obci Místo v chomutovském okrese u příležitosti letošních oslav Dne tisku. Uctili zde památku komu­nistických novinářů, kteří byli za okupace popraveni německými fašisty. V této obci v roce 1947 vybudovali místní občané svépomocí památník, jediný toho druhu v naší republice. Na čelní straně jsou vytesána ne­smrtelná slova J. Fučíka »Lidé, měl jsem vás rád, bděte!« a na bočních stěnách památníku jsou vyznačena jména 11 redaktorů Rudého práva, kteří položili své životy za socialis­tický dnešek. Na setkání promluvil zástupce hlav­ního redaktora Rudého práva Fs J< Kolár. □ Letošní oslavy Dne tisku v Koši­cích začaly v sobotu dopoledne slav­nostní schůzí, na které vedoucí tajem­ník KV KSS dr. J. Koscelanský podě­koval všem pracovníkům tisku, roz­hlasu a televize za dobrou práci a popřál jim mnoho úspěchů. (vhj Týden otevřených dveří pro mládež PRAHA (Bor) — Ústřední dům pio­nýrů a mládeže Julia Fučíka v Praze v Havlíčkových sadech pořádá jako každoročně tradiční Týdny otevřených dveří. Dům pionýrů, který letos vstu­puje do 15. roku své činnosti, pořádá celou řadu různých akcí a exkurzí, aby, seznámil nové školáky, pionýry 1 mládežníky se vším, co v jeho rám­ci mohou mladí dělat. Pokud jde o činnost mladých lidí, má oprďvdu jedinečné zkušenosti. Vždyť za jediný rok se zde vystřídá na 300 000 dětí i dospělých. Jen v uět­­ské knihovně, jejíž provoz si řídí sami pionýři a člpnové Čs. svazu mládeže, je na 12 000 zajímavých svazků. Každý týden, někdy i častěji, se v Domě schází na 160 zájmových kroužků, klubů a sekci. Na různá vy­stoupení dětí z Ústředního pionýrské­ho souboru se za minulý rok přišlo podívat na 14 000 diváků. V Domě se pořádají četné olympiády a turnaje, ZEMSE1 SOUDRUH |AN HARUS Ústřední výbor Komunistické strany Československa oznamuje v hlubokém smutku, že v pátek 15. září zemřel v Praze v pozdních večerních hodi­nách po dlouhé nemoci ve věku 75 let soudruh Jan Harus, věrný a odda­ný syn československé dělnické tří­dy, význačný pracovník Komunistické strany Československa, jeden z jejích zakládajících členů, dlouholetý člen ústředního výboru KSČ a poslanec Národního shromáždění. Soudruh Jan Harus se narodil 12. července 1892 v Polničce v rodině domácího tkalce. Jako chlapec poznal službu u velkostatkáře, ve 14 letech nastoupil do učení ve sklárnách. Za­čal pracovat aktivně v dělnickém hnutí Již od svých učňovských let. V patnácti letech se stal členem so­ciálně demokratické sekce mládeže, později členem sociálně demokratic­ké strany a s její levicí přešel do Ko­munistické strany Československa. Po celý život věnoval soudruh Ha­rus všechny síly, schopnosti, neutu­chající optimismus a bojovnost' zá­jmům dělnické třídy a pracujících. Od základních funkcí v odborářské práci a v dělnickém tělovýchovném hnutí, až po nejvyšší funkce stranické a státní, se plných šedesát let utvá­řel profil tohoto významného dělnic­kého politika. Strana jej pověřovala nejodpovědnějšími úkoly. Od II. sjez­du KSC v roce 1924 byl soudruh Ha­rus. nepřetržitě členem ústředního vý­boru strany. V roce 1925 se zúčastnil zasedání V. exekutivy Komunistické lnternacinály. V témže roce byl také zvolen za komunistickou stranu do parlamentu. S poslaneckou činností soudruha Ha­­ruse je spojeno mnoho bouřlivých bojů dělnické třídy a pracujících proti vykořisťování a panství kapitálu v předmnichovské buržoazní republi­ce. Vystupuje na obranu Sovětského svazu, v němž spatřuje zářný příklad a vzor i pro naši dělnickou třídu, pro socialistický zítřek českého a sloven­ského lidu. Byl mnohokrát zatčen a týrán policií a četnictvem. »Propusťte Haruse, zavřete Meissnera« — taková hesla psali dělníci na protest proti postupu tehdejšího sociálně demokra­tického ministra spravedlnosti. V roce 1932 odchází soudruh Ha­rds studovat na Leninskou školu do Moskvy, kde později pracoval v druž­stevním oddělení Komunistické inter­nacionály. V Sovětském svazu, který se mu stal druhou vlastí, jej také za­stihla okupace Československa fašis­tickým Německem. Za světové války bojoval soudruh Jan Harus nejdříve v Rudé armádě, později v utvořivším se Gs. armádním sboru v SSSR. Se svou jednotkou sta­tečně bojoval ve Slovenském národ­ním povstání a stal se zástupcem ko­misaře partyzánské brigády. Až do konce války působil na postupně osvobozovaném území, kde budoval organizace strany a národní výbory. Po skončení války pověřuje strana soudruha Haruse novými úkoly. Pra­cuje jako tajemník a předseda kraj­ské organizace strany v Liberci a po­slanec Národního shromáždění. Poz­ději je pověřen funkci ministra státní kontroly a předsedy ústřední komise stranické kontroly. Za svou obětavou a statečnou celo­životní práci byl soudruh Harus vy­znamenán československými a sovět­skými vysokými státními řády a vy­znamenáními. Byl nositelem Rádií Klementa Gottwalda za budování so­cialistické vlasti, Řádu republiky, Řá­du 25. února I. stupně, Řádu rudé zástavy, Řádu rudé hvězdy, Rádu bí­lého lva — stříbrné hvězdy, vyzna­menání Slovenského národního po­vstání a řady dalších. V osobě soudruha Jana Haruse ztrácí Komunistická strana Českoslo­venska a pracující lid věrného, od­daného a neohroženého bojovníka za práva dělnické třídy a za vítězství socialismu. Čest jeho památce! ÚSTŘEDNÍ VÝBOR KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA Pohřeb soudruha jana Haruse bude ve středu dne 20. září 1967 v 15.30 hodin ve strašnickém krematoriu. Zástupci družstevních organizací z padesátí zemí sněmují Hosté se seznámí i s činností našich družstev PRAHA 16. září (lh) — Praha je v těchto dnech dějištěm jednání vý­znamné světové organizace — Mezi­národního družstevního svazu. Sdru­žuje na 215 miliónů členů z 58 zemí. V tomto týdnu jednaly odborné vý­bory a podvýbory, a také exekutiva, předsednictvo této organizace. Hlavní jednání začalo v sobotu, kdy še sešli na plenárním zasedání členové ústředního výboru MDS. Sobotní zasedání v Obecním domě v Praze zahájil předseda MDS, Svéd dr. M. Bonow. Mezi 120 delegáty jsou zástupci organizací z padesáti zemí. Naše družstevnictví zastupuje šesti­členná delegace. Její vedoucí V. Kru­­tina uvítal hosty v naší zemi a popřál jim mnoho zdaru při jednání jménem všech našich členů. Někteří hosté navštíví i naše družstva různých typů. V sobotu ústřední výbor MDS mimo jiné uctil památku svého zemřelého člena Aloise Zábojníka a ocenil jeho Činnost v mezinárodním družstevním hnutí. Za členy bylo přijato deset no­vých organizací, převážně z rozvojo­vých zemí. jako nový člen ústředního výboru byl potvrzen předseda, před­stavenstva ORD V. Krutina. Zasedání ústředního výboru potrvá do pondělí. Důležité bude například jednání a společná porada o postupu, jak čelit působení monopolů ve vý­robě, finančnictví a distribuci, které ohrožuje činnost družstev v někte­rých kapitalistických a rozvojových zemích. Na pořadu jsou další problé­my světového družstevního hnutí, spolupráce s dalšími organizacemi aj<

Next