Rudé Právo, září 1967 (XLVII-XLVIII/241-270)
1967-09-17 / No. 257
R Proletáři všech zemí, spojte se! UDÉ PRÁVO ORGÁN ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KOMU NISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA V NEDĚLI 17, ZÁŘÍ 1967 I ČÍSLO 257 — ROČNÍK 47 (Právo lidu roč. 70) CENA 70 HAL. Odlet předsedy kanadské sněmovny PRAHA 16. září (ČTK) — Předseda kanadské poslanecké sněmovny Lucien Lamoureux a Jeho choť ukončili v sobotu návštěvu ČSSR a odcestovali z Prahy zpět do vlasti. Za šestidenního pobytu měl kanadský host četné rozhovory s představiteli čs. vlády a Národního shromáždění, prohlédl si pamětihodnosti Prahy, Karlovy Vary, Mezinárodní veletrh v Brně, Kutnou Horu a další místa. Na ruzyňském letišti se s hosty přišli rozloučit předseda NS B. Laštovička, jeho choť a poslanci Národního shromáždění s pracovníky velvyslanectví. Přítomen byl rovněž kanadský velvyslanec v ČSSR Malcolm Norman Bovv. €o Wás bude zajímat KDYŽ PŘIJEL TATÍNEK Povídka K. Zídka strana 3 NÁHODNÉ BUBLINY? Sýrii ideologických diverzl proti ČSSR komentuje I. Skála strana 4 šmiQNÁŘSKÁ DAŇ Pohledy do minulostí napsal V. Vrabec strana 5 ZMATE PRAVIDLO PĚTI? a další zajímavosti najdete v rubrice Pro každého něco strana 6 MM ZA KULTUROU Týdenní program rozhlasu, televize, koncertů, divadel a výstav strana 7 CO SLYŠEL EDA »Zebra« tentokrát nákupní strana 8 NA F0NTANGE 0 POLÁRNÍCH DHECH A NOCÍCH Se sovětskými vědci o blízkém t vzdáleném hovoří K. Sršeň strana 10 USA pokračují v ničeni průmyslu VDR BARBARSKÉ NÁLETY NA OCELÁRNU, Železnice a naftově sklady Ocelárna Thai-nguyen severně od Hanoje se stala v patek cílem amerického bombardování, když zlepšení počasí opět dovolilo americkým bombardérům proniknout nad severní část Vietnamské demokratické republiky. Napadena byla také železnice spojující průmyslový komplex Thainguyen s Hanojí ; a naftové sklady severně od hlavního města VDR. Protivzdušná obrana Hanoje zahájila v sobotu ráno intenzívní palbu proti americkým vetřelcům, jejichž letouny přeletěly přes hlavní město VDR. V Hanoji byl vyhlášen čtvrthodinový poplach. Stíhací letouny VDR, které v sobotu vzlétly nad provincií Son-la proti americkým leteckým pirátům, sestřelily dva z útočníků; piloti byli zajati. Celkem bylo nad VDR sestřeleno 2298 amerických letadel, říká zpráva VTK. (Další zprávy na str. 11.j TELEGRAMY ZE SVÍTÁ □ VÝSLEDKY MEZINÁRODNÍ! SOUTĚŽE. — List Sovetskaja Rossija byl spulu s dalšími listy v ČSSR, Bulharsku, NDR, Polsku a Maďarsku pořadatelem mezinárodní čtenářské soutěže 50 let Říjnové revoluce a společenství socialistických zemí. 125 sovětských občanů, kteří v soutěži zvítězili, vyhrálo poukazy na cesty do socialistických zemí. □ DOHODA SSSR—KUBA o spolupráci v oblasti využití jaderné energie pro mírové účely byla podepsána v Havaně. Mimo jiné předpokládá školení kubánských vědeckých a technických pracovníků a výzkum využití jaderné energie v národním hospodářství. Obdobnou dohodu podepsaly v sobotu Rumunsko a Jugoslávie. □ SCHŮZKA RUSK—DOBRYNIN. — Sovětský velvyslanec ve Washingtonu Dobrynin jednal v pátek s ministrem zahraničí USA D. Ruskem o otázkách vyplývajících z naácházejícího zasedání Valného shromáždění. Po zahájení VS OSN se očekává několik schůzek Rusk—Gromyko. □ EVROPSKÉ SETKANÍ MLÁDEŽE. — Evropské setkání členských organizací Světové federace demokratické mládeže bude zahájeno v pondělí ve Varšavě. □ OSLAVY MEXICKÉ NEZÁVISLOSTI. — Rozezněním »zvonu svobody« zahájil mexický president v noci na sobotu oslavy 157. výročí vyhlášení nezávislosti Mexika. □ PŘÍMĚŘÍ V NATHU-LA. — Ačkoliv Čína a Indie dosud nejednaly o uzavření příměří v himálajském průsmyku Nathu-la, zbraně na obou stranách již dva dny mlčí; faktické příměří nebylo porušeno ani v sobotu. □ NOVÉ VELITELSTVÍ NATO. — Neapol se stane sídlem velitelství ponorkové flotily NATO ve Středozem ním moři. (Zprávy ČTK) Soudruh Antonín Novotný nu návštěvě ve Znojmě Bohatý pořad druhého dne historického vinobraní ZNOJMO 16. záři (fm) — Znojmo, pohraniční město jižní Moravy, slavilo v sobotu již druhý den historického vinobraní. Starobylé ulice, náměstí vyzdobené historickými znaky a prapory zaplnily tisíce lidí. Mimořádně slavnostní ráz letošnímu historickému vinobraní dal 1 příjezd presidenta republiky soudruha A. Novotného. Po srdečném uvítání chlebem, solí 1 vínem v krátkém setkání s vedoucími představiteli Jihomoravského kraje, znojemského okresu a města pozdravil soudruh A. Novotný z balkónu sekretariátu okresního výboru KSČ tisíce shromážděných občanů. Soudruh A. Novotný s chotí, kandidát předsednictva ÚV KSČ a vedoucí tajemník městského výboru KSČ v Praze M. Vaculík, tajemník ÚV KSČ VI. Koucký a další hosté přihlíželi pak večernímu pochodňovému průvodu krále Jana Lucemburského. Zatímco v pátek se sjelo do Znojma 19 000 návštěvníků, v sobotu jich přijelo nejméně dvakrát tolik. Zhlédli průvod královské družiny s doprovodem 590 historických postav, ceremoniál vítání krále lana Lucemburského. Ani častý déšl nekazil vinobraní. Rytířské turnaje na stadióně zhlédlo za dva dny přes 20 000 návštěvníků. Dnes, v neděli, pokračuje znojemské vinobraní bohatými pořady ve městě i na místním stadióně. Do Znojma na vinobraní vedle našich občanů přijely stovky turistů z NDR, Rakouska i jiných zemí. •m r • я ® v r Zájem zahraničí o novou textilní technologii Předseda vlády J. Lenárt na veletrhu v Brně BRNO 16. září (svo) — Brněnský mezinárodní veletrh navštívil v sobotu předseda vlády soudruh J. Lenárt. Přivítal jej místopředseda vlády a ministr těžkého průmyslu ing. J. Krejčí, ministr zahraničního obchodu F. Hamouz, vedoucí tajemník jihomoravského KV KSČ soudruh J. Špaček, předseda KNV v Brně K. Neubert, generální ředitel BVV J. Čehiš a daiší představitelé. Předseda vlády J. Lenárt se poté vydal na prohlídku výstavištěm. Zajímal se zejména o naše číslicově řízené obráběcí stroje v rotundě pavilónu A, z nichž čtyři byly oceněny zlatými medailemi MVB. Zastavil se též v programovacím středisku číslicově řízených strojů a seznámil se s jeho funkcí. Během dopoledne sl prohlédl soudruh J. Lenárt také pavilóny Bača další expozice. V sobotu dopoledne navštívil veletrh tajemník'ÚV KSČ V. Koucký a předseda ústřední kontrolní a revizní komise KSČ P. Hron. Mezi významnými hosty byl v sobotu ministr energetiky Rumunské socialistické republiky Emil Draganescu, doprovázený ministrem pověřeným vedením Ústřední správy energetiky J. Korčákem. Pořadatelé MVB uvítali rovněž S. A. Kučkina, ministra říčního loďstva RSFSR, delegaci města Erfurtu z NDR, dr. R. Rotha, presidenta Obchodní komory ze Štýrska, dr. A. Wackolbingera, generálního tajemníka Spolkové obchodní komory Rakouska, dr. B. Pittermanna, předsedu Socialistické internacionály, a další hosty z Rakouska. Dr. Pittermanna přijal v Brně též ministr zahraničního obchodu F. Hamouz. Náměstek generálního ředitele Brněnských veletrhů a výstav ing. K. Svoboda uvítal na veletrhu sekretáře RVHP Nikolaje Vasiljeviče Faddějeva a jeho doprovod. V přátelském setkání sl vyměnil se sekretářem RVHP N. V. Faddějevem a jeho doprovodem názory též ministr zahraničního obchodu F. Hamouz. Mezi odpoledními hosty Mezinárodního veletrhu v Brně byl též ministr surovinového průmyslu NDR Klaus Siebold. Místopředseda ČOK J. Balcar uvítal hesenského ministerského předsedu, člena Spolkové rady a zemského poslance SPD dr. G. A. Zinna a hesenského ministra hospodářství a dopravy R. Arndta. Čs. vědeckotechnická společnost uspořádala v sobotu v tiskovém středišku veletrhu konferenci o nové textilní technologii — bezvřetenovém předení. Za přítomnosti zahraničních odborníků hovořil ředitel Výzkumného ústavu bavlnářského z Ostí nad Orlicí V. Rohlena o vývoji dopřádacího stroje BD 200, jemuž byla udělena zlatá medaile MVB. Tradiční vřeteno bylo vystřídáno rotující spřádací komorou a výkon se tím zvyšuje až trojnásobně. Na veletrhu je o stroj velký zájem á několik zahraničních firem se zajímá o získání licence. Přední britští výrobci samočinných počítačů — English Electrifc a Elliott Automation — oznámili na brněnském veletrhu sloučení obou firem. English Electric dodala do Československa již pět svých systémů série 1900, Elliott Automation prodala do ČSSR již sedm počítačů řady 4100 ARCH. Sloučení má přispět především к zintenzivnění výzkumu výpočetní techniky. tuto sílu v dělnická třídě a bylo skutečně n e J- Slavnostní zasedáni к 109. výročí narozeni Petra Bezruče v Opavě DÍI0 ZAKOTVENÉ V li DU JE VĚČNÉ OPAVA 16. září (ře) — V sobotu přivítala slavnostně vyzdobená Opava hosty z celé republiky. Oslavy 100. výročí narození národního umělce Petra Bezruče pokračovaly dopoledne v Divadle Zdeňka Nejedlého slavnostním společným zasedáním rady Severomoravského KNV, okresního výboru KSC a okresního národního výboru v Opavě. Zasedání se zúčastnila stranická a vládní delegace vedená členem předsednictva a tajemníkem CV KSČ soudruhem J. Hendrychem, delegace Svazu čs. spisovatelů v čele s národním umělcem V. Závadou. Mezi hosty byl vedoucí tajemník KV KSČ v Ostravě O. Voleník, dále delegace UNESCO, Světové rady míru, zahraniční hosté z Bulharska, Anglie a NOR. Slavnostní zasedání zahájil vedoucí tajemník OV KSČ v Opavě soudruh ing. E. Zídek, který mj. zdůraznil, že občané opavského okresu Jsou hrdi na svého velikého básníka, nesmrtelného v jeho stále živém inspirujícím díle, a že budou i nadále na všech úsecích rozvíjet tvůrčí iniciativu a pracovní aktivitu, aby činy naplnili jeho odkaz. Poté se ujal slova národní umělec V. Závada. Připomněl mj., že sté výročí narozeni Petra Bezruče oslavujeme spolu s celou světovou kulturní veřejností, neboť jeho výročí narození bylo zařazeno mezinárodní organizací UNESCO mezi světová výročí. Soudruh J. Hendrych pak pronesl hlavní projev, z kterého uveřejňujeme obsáhlý výtah. Dopolední oslavy skončily v opavském divadle kulturním programem sestaveným z Bezručovy tvorby. Odpoledne byl Petru Bezručovl v Dvořákových sadech odhalen pomník, dílo akademické sochařky J. Lukešové a akademického sochaře A. Kýna. Zde к tisícům občanů opět promluvil soudruh J. Hendrych, který zdůraznil význam básníkova díla a jeho odkaz dnešku. Večer potom pokračovaly bezruč čovské oslavy opět v Divadle Zd. Nejedlého. Předseda Severomoravského KNV J. Mušal na nich předal ceny Petra Bezruče Heleně Salichové, prof. O. Králíkovi, doc. J. Milnerovi a D. Stefanovi v ocenění jejich práce vztahující se к dílu P. Bezruče. Dalším zasloužilým kulturním pracovníkům byly předány krajské uznání a čestná uznání. Operou Leoše Janáčka Káťa Kahanová byly sobotní slavnosti na počest stého výročí narození Petra Bezruče v Opavě ukončeny. Z projevu soudruha JIŘÍHO HENDRYCHA Soudružky a soudruzi, vzpomínáme dnes básníka, který se v tomto městě narodil a jehož význam dávno přesáhl hranice naší země. Sté výročí narození Petra Bezruče bylo UNESCO zařazeno mezi významná světová kulturní výročí. Dovolte mi, abych vyslovil dík a uznání výboru Bezručových oslav 1 všem, kdo se na jejich důstojném průběhu podílejí. Jméno Petra Bezruče stojí pro nás v jedné radě se jmény Victora Huga, Maxima Gorkého a Walta Whítmanna, v jedné řadě s těmi básníky rebely, kteří před světem vyslovili básnickou řečí odpor a nenávist к vykořisťovatelům, a to tak sugestivně a s takovým darem talentu, že i v dějinách literatury jejich dílo pokládalo základy к moderní literatuře našeho věku. Petr Bezruč ve své poezii poprvé u nás procítil a beze zbytku vyslovil život kapitalismem ujařmeného člověka, člověka žijícího na samé hranicí lidského údělu, ale také — a v tom se právě Bezruč liší od sociálních básníků, kteří mu předcházeli — na počátku sbírání sil к rozhodnému skoncování s těmi, kdo lidu ve Slezsku, ale 1 všude jinde takový osud připravili. Bezruč, to není soucitný pozorovatel bídy a ponížení, Bezruč je jedním z bídných a ponížených, jedním ze sedmdesáti tisíců. On je jejich srdce, jeho ruce jsou obrostlé jejich mozoly, jeho ústy uniká jejich krev. Toto ztotožnění, taková hloubka prožitku, skutečnost, že nejen poznal, ale přímo procítil ,a protrpěl život svého lidu, to jsou zdroje Inspirace jeho poezie. Petr Bezruč ve svém díle navázal na odkaz národního obrození, na odkaz boje za národní svobodu. Avšak spojil s odporem к útisku národnímu i odpor к sociální křivdě а к třídnímu útlaku. Tak se Bezručův postoj stal blízkým postoji proletariátu. Tak z prožitého pocitu rozporu mezi touhou po štěstí a krutou realitou, z bohatého osobního poznání a z vášnivé účasti na životě a z nepřekonatelné potřeby vyslovit se vzniklo umělecké dílo nepomíjivé hodnoty. Petr Bezruč patří к nemnoha básníkům na světě, kterým se podařilo vyslovit sebe a svět s takovou intenzitou a s tak výjimečnou silou uměleckou. Bylo by pošetilé dělat z Bezruče závazný příklad pro jiné. Jeho dílo je jedinečné, a tím 1 neopakovatelné •jako každý velký umělecký čin. A přece osud tohpto díla je v mnohém aktuální к dnešku. Právě letos, kdy jsme toho tolik slyšeli z úst některých spisovatelů o světovosti a provincionalismu, o svobodě spisovatele apod. □ Je dnes dost těch, kteří spatřují cestu ke světovosti v napodobování zahraničních mód často jepičího života. Nemáme dost průkazných příkladů, jak liché je epigonství a eklekticismus? Nemáme dost pronikavých příkladů, že ke světovosti vede opačná cesta? Petr Bezruč, po něm Hašek, Čapek, Nezval — abychom volili příklady nejpronikavější, spisovatelé životem 1 smrtí spojení s touto zemí, s Jejím lidem, s kořeny hluboko zapuštěnými v myšlení, cítění a mentalitě národa, spisovatelé, kteří právě proto, že byli tak spjati s lidem a národem, dokázali vytvořit 1 díla Jedinečné poetiky, nenapodobitelného stylu. Stejně tak bychom mohli volit příklady z filmu, z výtvarného umění, z hudby — právě z hudby — vzpomeňme Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a zvláště Leoše Janáčka, kterému byla poezie Petra Bezruče tolik blízká, umělce vpravdě světové. Dovede sl někdo vůbec představit Leoše Janáčka bez jeho Moravy, bez jeho lásky к nevyčerpatelnému inspiračnímu zdroji — к lidové písni? A čímže to jiným vítězí v Montrealu československý pavilón než velikostí našeho umění v minulosti a originalitou, jedinečností umění současného. Národy, jako jsou naše, s takovou revoluční tradicí, s tak zakořeněným demokratismem i s tak velkým uměním se nikdy nebudou cítit provincií světových metropolí a odmítnou každého, kdo by jim tento pocit vštěpoval. Petr Bezruč byl básníkem nejen ryze národním, byl přímo básníkem regionu — řečeno se Saldou. Básníkem, který chtěl vyslovit jen a jen bolest a vzpouru oněch sedmdesáti tisíců '[Pokračováni na str, 2.) Počítáme s vaší účasti Třetí anketní lístek bude opět slosován V dnešním ěísle Rudého práva označujeme pro čtenáře některé články. Vyhledejte je a pročtěte, abyste co neodpovědněji mohli vyplnit anketní lístek pro slosování stálých odběratelů Rudého práva, který byl zveřejněn v pátek 15. září. Každý ze stálých odběratelů Rudého práva, který zašle vyplněný anketní lístek a splní podmínky na něm uvedené, bude zařazen do slosováni. Hlavní prémie je auto Škoda 1000 MB a další hodnotné ceny v celkové částce 115 000 Kčs. Připomínáme účastníkům slosování, že je nutno obálku frankovat. Nevyplacené zásilky nebudou přijaty. Současně obálku označte písmenem A, které nalepíte do levého horního rohu. Označení A je otisknuto na druhé straně pátečního Rudého práva. Těšíme se, že 1 v této třetí anketě našeho celoročního průzkumu přispějete svými poznatky a názory к neustálému zlepšování svého Uštu. V září 18B7 vydal hamburský nakladatel O. Meissner první svazek hlavního teoretického díla Karla Marxe — Kapitálu. Byla to jen část obrovského rukopisu, na němž zakladatel vědeckého socialismu pracoval již přes patnáct let. Jeho životopisec zaznamenává: Marx mohl právem říci, že snad nikdy nebylo dílo podobného druhu napsána za obtížnějších podmínek. Znovu a znovu si určoval lhůtu к jeho dokončení: v roce 1851 říkal »za pět týdnů«, v roce 1859 »za šest týdnů«. Ale tato předsevzetí stále ztroskotávala na jeho neúprosné sebekritice a na jeho jedinečné svědomitosti; tyto vlastnosti ho stále poháněly к novým bádáním... (F. Mehring). Tak se i stalo, že další svazky této práce mohly vyjít teprve po Marxově smrti. К jejich vydání bylo zapotřebí dalšího nadlidského úsilí osobnosti neméně významné, jakou byl Marxův nejlepší přítel a spolutvůrce marxismu Bedřich Engels. Vědecká poctivost Marxova díla souvisí nepochybně s náročností jeho prací. Adresoval je výhradně čtenáři, který se nedožaduje laciných pravd, jež někteří lidé tak rádi poslouchají ne proto, že by jim byly neznámy, ale protože libě znějí jejich uchu. Obracel se naopak к těm, kdo se chtějí dobrat skutečných příčin jevů, které znepokojuji, a dovědět se o pravdě co nejúplnější a nezkreslené žádným postranním zájmem úzkoprsého prakticismu. Tato poctivost a krajní svědomitost nepředpojatého poznání neměla povahu akademické neúčasti na věcech, nebyla výrazem povznesenosti teorie nad praxí. Bylo příznačné, že když Marx dokončoval redakční práci na prvním svazku Kapitálu, odmítl účast na sjezdu Internacionály, uzavřel se a upoutal výlučně povinností co nejrychleji dokončit rukopis. Neodpovídal tehdy ani na dopisy přátel, později pak vše vysvětluje: »... Protože jsem byl pořád jednou nohou v hrobě. Musel jsem tedy využít každé chvilky, kdy jsem byl schopen práce, abych dokončil své dílo, kterému jsem obětoval zdraví, životní štěstí a rodinu ... Tzv. „praktičtí" muži a jejich moudrost jsou mi к smíchu. Kdyby člověk chtěl být hovado, mohl by se ovšem obrátit zády ke všemu lidskému utrpení a starat se jen o svou kůži. Ale byl bych se skutečně považoval za nepraktického, kdybych byl zašel a nebyl svou knihu dokončil alespoň v rukopise.« Motivace zrodu marxistické teorie je tu vyjá dřena velmi zřetelně a má humanistický zdroj: napomoci odstranit lidské utrpení. Ale nic snad tolik nebiěoval Marx svým polemickým sarkasmem jako plané humanistické řečněni. Neobracel se к mocným tohoto světa s prosbami o milosrdenství. Hledal sílu, která si sama vydobude své osvo hození a která revolučním způsobem uspořádá spo lečnost tak, aby byly odstraněny všechny vnější podmínky determinující útisk a nesvobodu. Nalezl praktičtějším úkolem — v každém případě v době, kdy bylo třeba nejlepší složky této třídy uvědomit — vypracovat teorii, jež by byla s to sehrát roli revolučního nástroje, vytyčit bojový program dělnického hnutí. Proto také ve své organizátorské práci — v sjednocování jednotlivých národních oddílů hnutí v Internacionále — usiloval Marx a spolu s ním i Engels o to, aby v praktické činnosti nenabyly vrchu snahy rozmělnit perspektivu hojn v denních svárech, v oportunistickém přizpůsobování měštáckému politikaření či na druhé straně neodpo- JAN FOJTÍK Dílo vpravdě nesmrtelné ICO LET OD VYDANÍ KAPITÁLU vědném avanturismu anarchistů a sektářů, kteří jsou vždy ochotni obětovat věc pochybné prestiži. Vědeckost Kapitálu (»...konečným cílem mého díla je odhalit ekonomický zákon pohybu moderní společnosti,« říká Marx v předmluvě к prvnímu vydání a v doslovu к vydání druhému, kde charakterizuje »materialistický základ své metody,« vyjadřuje souhlas s názorem, že »chápe společenský pohyb jako přírodně historický proces, řízený zákony, které nejen nezávisí na vůli a úmyslech lidí, nýbrž naopak samy jejich vůli, vědomí a úmysly určují...«) byla tedy od počátku výzvou studovat realitu, vyvozovat závěry pro praxi nikoli z tužeb a přání, ale z objektivních tendencí, aktivně přetvářet skutečnost v souladu s poznanými možnostmi. Povšimneme-li si, nač se od vydáni Kapitálu soustřeďují hlavní výtky odpůrců marxismu, vidíme, že se znovu a znovu týkají buď domnělého Marxova mechanického materialismu, který prý zneuznává lidskou odpovědnost a aktivitu člověka, nebp naopak jeho »revolucionářství«, jež se v takových výkladech redukuje na bezohlednou ničivou aktivitu plynoucí z jakéhosi pověreěného fanatismu. Marx tak u jedněch a týchž autorů platí hned za neúprosného a studeného myslitele, který »nevidí člověka«, hned zase za fanatického proroka spoléhajícího na rozpoutané vášně utištěných. V nedávno vyšlém českém překladu známé knihy amerického ekonoma a politika kennedyovského zaměření J. K. Galbraithe »Společnost hojnosti« se tyto výtky koncentrují. Autor skládá poklony Marxově vědecké erudici a současně tvrdí: »... byl člověkem vášně a jupiterského hněvu... Marxovým posláním bylo dokázat chyby, stanovit vinu, vyžadovat změnu a především pak získat disciplinované věřící. V tomto směru dosáhl úspěchu, jenž předčí úspěch kterékoli osobnosti, počínaje Mohamedem.« Toto nepochopení dialektiky lidské činnosti (v její třídní a společenské skladbě, v historicky daných podobách »kolektivního člověka«) a objektivních podmínek vymezujících její hranice a možnosti není ovšem vlastni jen našim protivníkům, z nichž mnozí nemohou prostě skrýt třídně nepřátelské stanovisko a čirůu nenávist, která je zaslepuje. Je také častým důvodem různých odchylek uvnitř marxismu, na který nutno nahlížet (chceme-li zůstat marxisty) jako na historickou záležitost, tj. dané hnutí, jež v žádné zemi nemůže přeskočit svůj stín, nebo vyjádříme-li to slovy Kapitálu, »přeskočit, ani oddekretovat přirazené fáze vývoje«. Tato skutečnost znovu jen připomíná, nakolik je důležité přistupovat к Marxově teorii v duchu samotného Marxova díla — jako к návodu pro praxi, jehož závaznost není spoutanoštf, jež existuje mezi věřícím a doktrínou, ale plyne z odpovědnosti toho, kdo se rozhodl bojovat za ideje socialismu a komunismu v řadách revolučního hnutí. Tvůrčí charakter marxismu, který s oprávněným důrazem vyzvědáme po historických zkušenostech tohoto století, akcentuje tuto odpovědnost praktického bojovníka. Chápat jej, jak jsme dnes často svědky, jako ustavičnou revizi jednotlivých formulací spisů zakladatelů vědeckého socialismu je jenom dogmatickým hnidopišstvim naruby, které nadto — na rozdíl od dogmatiků úporně lpících na zastaralých myšlenkách — pozbylo i morálního zanícení. Nesmrtelným příkladem tvořivého rozvinutí Marxova díla zůstává přínos Leninův. Bylo klasické, jak se právě li Lenina spojil smysl revolucionáře s myslitelskou hloubkou, jíž byl cizí sebemenší pedantismus těch, jež Lenin sám nazýval »bukvojedy« a jež Marx častoval přízvisky, které se staly příslovečnými a dosud zbytečně dráždí všechny, kdo je omylem považují za útoky« proti inteligenci. Z Marxova díla vyvodil Lenin všechny nezbytná závěry pro historicky novou realitu, jak ji přinesl počátek tohoto století, který také přesunul těžiště revolučního hnutí do Ruska. V Říjnové revoluci, z níž se před padesáti lety zrodil první socialistický stát, v tomto nesrovnatelném díle leninského génia došly Marxovy myšlenky к triumfu. Nyní už — ať kdo chce ěi nechce, ať se to komu líbí ěi nelíbí — historie kráčí směrem, jehož tendence před sto lety narýsoval Marx Uěinil tak v práci, jejíž první svazek byl vydán v skromném rozsahu pouhého tisíce výtisků. To. co znamená pro dnešek — samozřejmě jen za podmínky nedogmatického tvůrčího přístupu — dokazuje, že je to dílo vpravdě nesmrtelné. Neboť dějiny tohoto století pojaly je do svého základu zcela definitivně. Setkání čs. novinářů na Chomutovsku / CHOMUTOV 16. září (lc) — V sobotu odpoledne se setkali čs. novináři v obci Místo v chomutovském okrese u příležitosti letošních oslav Dne tisku. Uctili zde památku komunistických novinářů, kteří byli za okupace popraveni německými fašisty. V této obci v roce 1947 vybudovali místní občané svépomocí památník, jediný toho druhu v naší republice. Na čelní straně jsou vytesána nesmrtelná slova J. Fučíka »Lidé, měl jsem vás rád, bděte!« a na bočních stěnách památníku jsou vyznačena jména 11 redaktorů Rudého práva, kteří položili své životy za socialistický dnešek. Na setkání promluvil zástupce hlavního redaktora Rudého práva Fs J< Kolár. □ Letošní oslavy Dne tisku v Košicích začaly v sobotu dopoledne slavnostní schůzí, na které vedoucí tajemník KV KSS dr. J. Koscelanský poděkoval všem pracovníkům tisku, rozhlasu a televize za dobrou práci a popřál jim mnoho úspěchů. (vhj Týden otevřených dveří pro mládež PRAHA (Bor) — Ústřední dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka v Praze v Havlíčkových sadech pořádá jako každoročně tradiční Týdny otevřených dveří. Dům pionýrů, který letos vstupuje do 15. roku své činnosti, pořádá celou řadu různých akcí a exkurzí, aby, seznámil nové školáky, pionýry 1 mládežníky se vším, co v jeho rámci mohou mladí dělat. Pokud jde o činnost mladých lidí, má oprďvdu jedinečné zkušenosti. Vždyť za jediný rok se zde vystřídá na 300 000 dětí i dospělých. Jen v uětské knihovně, jejíž provoz si řídí sami pionýři a člpnové Čs. svazu mládeže, je na 12 000 zajímavých svazků. Každý týden, někdy i častěji, se v Domě schází na 160 zájmových kroužků, klubů a sekci. Na různá vystoupení dětí z Ústředního pionýrského souboru se za minulý rok přišlo podívat na 14 000 diváků. V Domě se pořádají četné olympiády a turnaje, ZEMSE1 SOUDRUH |AN HARUS Ústřední výbor Komunistické strany Československa oznamuje v hlubokém smutku, že v pátek 15. září zemřel v Praze v pozdních večerních hodinách po dlouhé nemoci ve věku 75 let soudruh Jan Harus, věrný a oddaný syn československé dělnické třídy, význačný pracovník Komunistické strany Československa, jeden z jejích zakládajících členů, dlouholetý člen ústředního výboru KSČ a poslanec Národního shromáždění. Soudruh Jan Harus se narodil 12. července 1892 v Polničce v rodině domácího tkalce. Jako chlapec poznal službu u velkostatkáře, ve 14 letech nastoupil do učení ve sklárnách. Začal pracovat aktivně v dělnickém hnutí Již od svých učňovských let. V patnácti letech se stal členem sociálně demokratické sekce mládeže, později členem sociálně demokratické strany a s její levicí přešel do Komunistické strany Československa. Po celý život věnoval soudruh Harus všechny síly, schopnosti, neutuchající optimismus a bojovnost' zájmům dělnické třídy a pracujících. Od základních funkcí v odborářské práci a v dělnickém tělovýchovném hnutí, až po nejvyšší funkce stranické a státní, se plných šedesát let utvářel profil tohoto významného dělnického politika. Strana jej pověřovala nejodpovědnějšími úkoly. Od II. sjezdu KSC v roce 1924 byl soudruh Harus. nepřetržitě členem ústředního výboru strany. V roce 1925 se zúčastnil zasedání V. exekutivy Komunistické lnternacinály. V témže roce byl také zvolen za komunistickou stranu do parlamentu. S poslaneckou činností soudruha Haruse je spojeno mnoho bouřlivých bojů dělnické třídy a pracujících proti vykořisťování a panství kapitálu v předmnichovské buržoazní republice. Vystupuje na obranu Sovětského svazu, v němž spatřuje zářný příklad a vzor i pro naši dělnickou třídu, pro socialistický zítřek českého a slovenského lidu. Byl mnohokrát zatčen a týrán policií a četnictvem. »Propusťte Haruse, zavřete Meissnera« — taková hesla psali dělníci na protest proti postupu tehdejšího sociálně demokratického ministra spravedlnosti. V roce 1932 odchází soudruh Hards studovat na Leninskou školu do Moskvy, kde později pracoval v družstevním oddělení Komunistické internacionály. V Sovětském svazu, který se mu stal druhou vlastí, jej také zastihla okupace Československa fašistickým Německem. Za světové války bojoval soudruh Jan Harus nejdříve v Rudé armádě, později v utvořivším se Gs. armádním sboru v SSSR. Se svou jednotkou statečně bojoval ve Slovenském národním povstání a stal se zástupcem komisaře partyzánské brigády. Až do konce války působil na postupně osvobozovaném území, kde budoval organizace strany a národní výbory. Po skončení války pověřuje strana soudruha Haruse novými úkoly. Pracuje jako tajemník a předseda krajské organizace strany v Liberci a poslanec Národního shromáždění. Později je pověřen funkci ministra státní kontroly a předsedy ústřední komise stranické kontroly. Za svou obětavou a statečnou celoživotní práci byl soudruh Harus vyznamenán československými a sovětskými vysokými státními řády a vyznamenáními. Byl nositelem Rádií Klementa Gottwalda za budování socialistické vlasti, Řádu republiky, Řádu 25. února I. stupně, Řádu rudé zástavy, Řádu rudé hvězdy, Rádu bílého lva — stříbrné hvězdy, vyznamenání Slovenského národního povstání a řady dalších. V osobě soudruha Jana Haruse ztrácí Komunistická strana Československa a pracující lid věrného, oddaného a neohroženého bojovníka za práva dělnické třídy a za vítězství socialismu. Čest jeho památce! ÚSTŘEDNÍ VÝBOR KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA Pohřeb soudruha jana Haruse bude ve středu dne 20. září 1967 v 15.30 hodin ve strašnickém krematoriu. Zástupci družstevních organizací z padesátí zemí sněmují Hosté se seznámí i s činností našich družstev PRAHA 16. září (lh) — Praha je v těchto dnech dějištěm jednání významné světové organizace — Mezinárodního družstevního svazu. Sdružuje na 215 miliónů členů z 58 zemí. V tomto týdnu jednaly odborné výbory a podvýbory, a také exekutiva, předsednictvo této organizace. Hlavní jednání začalo v sobotu, kdy še sešli na plenárním zasedání členové ústředního výboru MDS. Sobotní zasedání v Obecním domě v Praze zahájil předseda MDS, Svéd dr. M. Bonow. Mezi 120 delegáty jsou zástupci organizací z padesáti zemí. Naše družstevnictví zastupuje šestičlenná delegace. Její vedoucí V. Krutina uvítal hosty v naší zemi a popřál jim mnoho zdaru při jednání jménem všech našich členů. Někteří hosté navštíví i naše družstva různých typů. V sobotu ústřední výbor MDS mimo jiné uctil památku svého zemřelého člena Aloise Zábojníka a ocenil jeho Činnost v mezinárodním družstevním hnutí. Za členy bylo přijato deset nových organizací, převážně z rozvojových zemí. jako nový člen ústředního výboru byl potvrzen předseda, představenstva ORD V. Krutina. Zasedání ústředního výboru potrvá do pondělí. Důležité bude například jednání a společná porada o postupu, jak čelit působení monopolů ve výrobě, finančnictví a distribuci, které ohrožuje činnost družstev v některých kapitalistických a rozvojových zemích. Na pořadu jsou další problémy světového družstevního hnutí, spolupráce s dalšími organizacemi aj<