Rudé Právo, listopad 1969 (L/257-281)
1969-11-21 / No. 274
I/ neděli odjíždí autobus z pražské У Florence do Libochovic v půl desáté. Je to zajímavá, romantická trasa: Horoméřice, Černý Vůl, Tursko, Velvary, Slapanice... Silnice se všelijak kroutí vesnicemi — asi osmkrát přetíná vlakovou trat, všechno bez závor. Z autobusu Je málem vidět, co se vaří v chalupách к svátečnímu obědu, Je z něho pěkný pohled do nedělního vesnického života. к Z Prahy nás odjíždělo pět a půl, ale fv Černém Volovi si už nebylo kam sednout. Než jsme dojeli do Budyně, cestovníci se snad několikrát vyměnili. Lidé důvěrně znají svůj autobus a řidič zná hodně svých pasažérů; zahlédne, kdo ve stanici čeká, a už si pro něj připravuje jízdenku. Člověk pozoruje to přistupování a vystupování, za jízdy se rozhlédne vpravo, vlevo, co a jak na polích. A už zůstalo asi třicet kilometrů za námi, projíždíme velvarskou branou к hlavnímu zastavení. Velvary, velmi staré město, mohly i měly být veliké. Jejich rozložité, pěkné náměstí by mohlo docela dobře sloužit i městu, jako je například Ostí nad Labem. Nevím, jen jsem kdysi kdesi četl nebo slyšel, že městská sláva Velvar vždy vysoce převyšovala nedaleké Kralupy. Když začaly železné dráhy, chtěli vést trat ku Praze tudy. Proti čemuž se prý z bůhvíjakých důvodů postavili velvarští měštaně. Hlavní trat se tedy vyměřila přes Kralupy, které pak Vel-I vary předběhly. Nerad bych, aby mne } Velvar napomínali; jak jsem koupil, prodávám. Ale z historie je známo, že Velvarští leccos popletli, hovoří se o nich i v souvislosti se stavbou Kamenného mostu. Xiystoupíl jsem v Budyni, dál že * půjdu pěšky. A proto také, že jsem už dlouho neviděl Standu Eisenhammera. Jako mnoho jiných i on dělá v neděli něco jiného, než by dělal ve všední den. Pocákaný vápnem, vylezl z nějakého přístavku. Dívám se do jeho tváře, která se nemění ani stárnutím, vzpomínám, jaké to bývalo pár desítek let zpátky, jaký býval »sekáč«. Hrávali jsme divadlo, on většinou první milovníky. Dnes ovšem nemluvíme o divadle, ale o tom, že byl Standa loni zvolen na XIV., mimořádný sjezd. V srpnových událostech, jak se říká, se nechal slyšet, že »asi museli mít Rusové nějaký důvod, že sem přišli«. A nepřipojil se к odsuzování а к heroldům »ani kapky vody«. Když svolali do Litoměřic narychlo plénum OV KSČ, než jako jeho člen dojel na zasedání, už tam věděli, že neodsuzuje, nenadává. Věděli také, že si kdosi přeje, aby nebyl posílán na neoprávněně svolaný sjezd, který známe jako »vysočanský«. Když ne, tak ne, řekl si a vrátil se do Budyně. Pak se ale přece nějak stalo, že se pro něj stavěli z Litoměřic autem a na »sjezd« odejel. Moc souvislého toho nevyprávěl. Nejvíc mu uvízl v hlavě rámus, křik, napomínání, překřikování a jak tam brali slovo, když někdo nemluvil po chuti organizátorům. Taková to tedy byla demokracie, říkal jsem si Ještě na nádvoří budyňského hradu. Je to vlastně zámek, ale honosný titul si udržuje do dneška. Postavil ho Přemysl Otakar I. někdy na začátku třináctého století. Král Jan ho prodal Zajícům, kteří už tenkrát měli blízký Házmburk. Prodával hrady, aby měl na cesty do zahraničí. V dětství jsem slýchával, že z Házmburku na Budyň vedla tajná chodba. B udyni naposledy koupili hrabata Herbersteinové, jimž patřila i nádhera libochovického zámku. Ti už neválčill jako Zajícové, nemusill se podkopávat z jednoho sídla na druhé, aby se ztratili nepřátelům, jim stačila cesta pod širým nebem, z níž velká část vede budyňským lesem a potom »Závodím«, krásným kouskem Poohří. Cestu budyňským lesem užíval jen hrábě, když jel z Libochovic do Budyně. Je jenom tak široká, aby po ní projel panský kočár. Dal jsem se tedy tou cestou tak trochu i proto, abych poznal, jak se po ní kráčí bez obav, že mne z ní někdo vyžene, aby mne nezahlédly jasné hraběcí oči. Na konci toho lesa se otevře, jak stává v románech, kouzelný pohled. Za zády trojhranná hradba lesa, vpředu m kilometry zdéli i šíře požehnaná rovina, nad kterou se vzpíná Házmburk. Г ак jsem kráčel cestou, po pravé ruce Ohři a svou rodnou obec; poznávám známé domy a dokonce se mi zdá, že i lidi. »Projdu jen, nevím kam, nohu bych nes, do cizích rukou grunt kles náš...«, shodl jsem se při pohledu na první stavení s Bezručem. Náš grunt tedy do cizích rukou nekles, my žádný grunt neměli, ale projít jenom tak se stejně nedálo. V tom, kterého jsem už ze silnice zahlédl, jsem poznal Pepíka Drátovníka, s bohatou patkou vlasů dříve »šimlblond«, nyní snad šedivých, ale jen s Jediným viditelným zubem. Z tmavé vesty s koženým lemováním mu poněkud vystupovalo bříško. Trochu nejistě našlapoval na jednu nohu. Ani jsem se neptal, kam si vykročil po nedělním obědě, chodí tak desítky let, na mariáš. Nic mu neschází, to neopomněl podotknout, důchodu bez třiceti korun dvanáct set a žena přes čtyři sta. Víc mi joho ngřekl, jako bychom se včera rozloučili, a zítra se měli zase sejít. Stejně tak Bětuška Křivánková, která odmetála, co vítr nahnal mezi vrátka, nebyla vůbec překvapená, že mě po tolika letech vidí. »Tonda spí, ale můžeš ho klidně vzbudit, stejně musí vstávat, přijdou mladý.« Tak jsem Tondu vzbudil a dozvěděl se, že nemůže na nohy, že už kolik měsíců neměli žádnou schůzi, že se o to nikdo nestará, předseda zřejmě nemá zájem. A jestli bych, kdyby tu schůzi dali dohromady... Ale až po řípách, to víš.« Pepík Čermák právě odněkud přitlačil na káře pytel »zadiny« a hned na mne, co a jak v Praze a jak je to s tím Husákem dobrý. »Tady jsi měl boží dopuštění, když přišli vojáci. Mluvil jsem s nima, chodil jsem к nim a lidí na mne, že jsem... mámo, Jak mi to říkali?« »Kolaborant,« napověděla soudružka Čermáková a Josef jako by radostně opakoval: »... já, kolaborant, tak mi říkali.« Tedy, pomyslel jsem st, jestli to někdo myslil a myslí upřímně s přátelstvím к Sovětskému svazu а к sovětským vojákům, tak určitě tadyhle Josef. Tak trochu jsem si pamatoval, když se asi v jednadvacátém vrátil z »ruského zajetí«. Byl vlastně první z vesnice, kdo viděl bolševiky, první, který vyprávěl, že »vzali všechno pánům«. A Sel se stranou věrně a ty nadávky za přátelství к sovětským vojákům ho nemrzí. »Kdybys věděl, celé balíky Zpráv jsem sem vozil...« U Pepíka Čermáka bych mohl sedět dodnes a pořád bychom st měli co povídat. Já ale chtěl ještě do Libochovic a tamodtud už jede ve tři čtvrtě na pět autobus zpátky. Jenže předtím mí »pad do rány« ještě Tóna Brůža, který taky chtěl vědět, jak se věci mají. »Vžš,<t povídal Tóna, »mně se nelíbí, že se teď v rozhlase tak otírají o toho Dubčeka.« »Nevím, Toníku, podle mne pravda není otíráním.« »No, já taky slyšel od hodně Udí, že je slábef a že moc nadržoval těm, jak jim říkají, pravičákům.« Tonda nebyl ve straně, ale nezapřel nás nikdy. T aky jsme mohli na leccos vzpomínat, ale udělali jsme to tak, že on si to, co bylo, probíral na lavičce před svým domkem a já, kráčeje »spodní cestou« do Libochovic. Na hřbitově tam leží maminka a tatínek. A Ruda Kutlvašr bydlí kousek pod hřbitovem, zbyla mi na něj hodinka. Začínali jsme »od píky« ve sklárně, on to dnes dotáhl na hutmtstra. »A víš, že jsem na tom hůř, než když jsem dělal skláře?« To ale nebylo to hlavní, na co se Ruda rozčiloval. Dohřál se při vyprávění, jak mu chlapi předhazují: »Děláme, děláme a ani „modr áky" si nemůžeme koupit. Umí si někdo představit, co to je dělat ve sklárně bez modráků?« Nevím, až dosud jsem slyšel více stesků na to, že není dámské prádlo, ale opravdu, proč nejsou modráky? »Chlapi opravdu pracují, představ st, že se za provozu opravuje střecha, když svítí sluníčko, je dobře, když prší, moknou při práci. Na to neremcají, ale za ty „modráky" se před ntmi opravdu stydím ... « Zpátky do Prahy se Jelo hůř. Namačkalo se nás do autobusu asi třikrát víc než normálně. Řidič se už přátelsky nezdravil s pocestnými, které přibíral ve vesnicích. Spíše po nich nevraživě pokukoval, jaké mu působí nesnáze ... JIŘÍ SVOBODA lPokračováni ze str. l.J Tyto výsledky ukazují, že jádro našeho důstojnického sboru, na kterém především stav armády záleží, poctivě konalo svojí práci, zůstalo věrné zásadám naší socialistické spolefinostl a snažilo se i ve velmi těžkých podmínkách udržet armádu na patřičné úrovni. NEZTRÁCET KRITICKÝ POHLED NA PLNĚNI ÚKOLŮ Pozitivním rysem vašeho dnešního jednání byl 1 kritický přístup к nedostatkům, které i v naší armádě ještě jsou. Tento kritický přístup je zvláště v této době nevyhnutelnou metodou, jestliže chceme pokročit dále. Je nutno ocenit lidi, kteří poctivě pracují, a výsledky, kterých dosáhli, ale neztrácet nikdy kritický pohled na plnění úkolů a zvyšovat náročnost. Soudruh Husák dále zdůraznil, že armáda nežije odtrženě od společnosti, ale je její nedílnou součástí, je důležitým mocenským nástrojem každého společenského zřízení, v našem případě důležitým mocensko-politickým nástrojem socialistického zřízení. Tomu odpovídá pozornost, kterou vedení strany i státní orgány armádě ve stále větší, míře věnují. A tak, jak se dostáváme z krizových etap, bndeme i zvyšovat všestrannou péči o armádu i propagaci jejích dobrých výsledků, aby i u nás byli lidé hrdi na svoji armádu, aby v ní viděli svůj nástroj, garanta státní a národní nezávislosti a socialistického vývoje. To, čím prošla naše společnost, naše strana za uplynulé dva roky — pokračoval s. Husák — nemohlo zůstat bez vlivu ani na armádu. Mnoho lidi u nás ještě dost dobře nechápe příčiny velkého společenského otřesu z minulého a z první poloviny letošního roku a krize, do které se naše společnost dostala. Nechápe to zvláště proto, že skutečné záměry, které síly socialismu nepřátelské sledovaly, byly zamlženy krásnými frázemi o svobodě, demokracii, suverenitě, o lásce к národu, o věcech, kterých si každý člověk nakonec váží. DLOUHODOBÁ IDEOLOGICKÁ DIVERZE Máme dost důkazů o tom, že imperialistický svět po léta soustavně infiltroval naši společnost rafinovanými metodami antisocialistickými myšlenkami. Do jisté míry živnou půdu pro ně vytvářely i nedostatky, které u nás byly, přehmaty z padesátých let, nezákonnosti, nedostatky v řízení ekonomiky, v naší ideologické prácí před lednem 1968 atd. Z titulu kritiky těchto nedostatků a jejich zveličováním byly hanobeny základní myšlenky, na kterých náš stát v roce 1943 byl obnoven a budován. V zahraničních vztazích to byly především svazky sé SSSR, v ekonomice základní principy plánování, v politice postavení komunistické strany a dělnické třídy. Byl to netřídní přístup pod heslem svobody pro každého — pro dělníka jako pro bývalého fabríkanta, pro člověka oddaného socialismu jako pro přímého nepřítele. Za touto mlhovou clonou se skrývaly záměry imperialistického světa rozhlodat zevnitř náš socialistický stát a oslabit v tomto citlivém místě ve vnitřní Evropě socialistický tábor. Takovéto záměry imperialismu by se u nás nemohly rozvinout, kdyby nenašly živnou půdu i u nás doma, v některých vrstvách a skupinách, poražených vykořisťovatelských třídách, v přežívající ideologii maloměšfáctví. Otevřené antisocialistické, revizionistické vystupování těchto sil začalo, když jim v roce 1968 byl uvolněn prostor. Nastoupily к zápasu o zvrat močensko-politických poměrů v Československu a odbourání základních pilířů socialismu pod titulem jeho reformování. ILUZE O NOVÉM MODELU SOCIALISMU Když tento proces započal, hovořilo se o novém modelu socialismu, byl veden pod socialistickými hesly, byl podporován hromadnými sdělovacími prostředky, byl zakrýván vysoce postavenými lidmi z vedení strany a z různých státních orgánů. Dostal na dlouhý čas zelenou a nevedl se proti němu intenzívní zápas ve straně, ve vedení strany, ve stranických organizacích, nebylo mobilizováno zdravé jádro strany, dělnická třída atd. Proto se rozvratu nevyhnula žádná oblast. Při vysvětlování těchto otázek, pokračoval s. Husák, narážíme někdy na nesprávné chápání ze dvou . stran. Na jedné straně jsou soudruzi, kteří proto, že po lednu 1968 byl zneužit tzv. obrodný proces, správněji řečeno proces nápravy chyb a nedostatků z minulého období, vidí řešení v mechanickém návratu do předchozího období. Na druhé straně někteří lidé, kteří se z těch nebo oněch důvodů pomýlili, byli dezinformováni a oklamáni, se snad i z takové lidské sebeobrany snaží obhajovat nesprávné věci z minulého roku. Vzpomínám této otázky proto, že musíme usilovat o objektivní pohled na minulý vývoj, z tohoto hlediska posuzovat i člověka a pomáhat mu. NECHCEME PŘIPUSTIT OPAKOVÁNI CHYB Říkali jsme na zasedání ústředního výboru v září i při jiných příležitostech, že se nechceme a nemůžeme mechanicky vracet ani před leden 1968, ani к deformacím a chybám roka 1968 a prvé poloviny roku 1989, že se musíme dostat do nového období, ve kterém využijeme všechna pozitivní, co vývoj v Československu za roky výstavby socialismu vytvořil. Na to budeme navazovat a vyvarujeme se všech chyb, které se v minulosti na kterémkoliv úseku u nás staly. Musíme se vyvarovat jak chyb z doby před lednem 1968 — a je jich dloahá řada téměř na všech úsecích — tak chyb, kterých se vedení strany a další orgány dopouštěly po lednu 1968, a dostat naši společnost do nové etapy. Chceme budovat socialistickou společnost, zbavenou těchto chyb, deformací a nedostatků. Do této nové polohy musíme dostat stranu, myšlení lidí a všechny úseky. Nebudeme zahazovat nic pozitivního z minulých let, ve kterém jsou nesmírné hodnoty, ale na druhé straně nebudeme ani opakovat staré chyby. CITLIVĚ ZVAŽOVAT POSTOJE LIDÍ Tyto otázky vystupují do popředí i tehdy, když posuzujeme konkrétního člověka. To je citlivé všude, i v armádě. Při celkovém posuzování člověka musíme citlivě zvažovat celý jeho život, vztah к socialismu, ke straně, к Sovětskému svazu, vidět hó v celém jeho profilu: i chvíle zakolísání, i pokusy o nápravu, poctivé vyrovnání s chybami a omyly. Neboť při takových zvratech, jakými prošla naše společnost, mohou vznikat i tendence revanše anebo vyřizování osobních účtů, což je přirozeně ke škodě straně i společnosti. Hloubka krizových stavů, jejichž kořeny jsou starší a které propukly v roce 1988 a 1969 na každém úseku, je dnes ještě nedoceněna. Nyní musíme krok za krokem dělat opatření, aby všechna kolečka státního mechanismu, která už vůbec do sebe nezapadala, začala oípět plnit své funkce. Nové vedení strany si vzalo za úkol vyvést naši strana, naši společnost i stát z krize, je to metoda, která se konkrétně rozpracovává úsek po úseku, a myslím, řekl s. Husák, že po těch přibližně sedmi měsících můžeme říci, že se dosáhlo velmi pozitivních úspěchů. Tak jako v oblastí armády, ikde se dosáhlo velmi kladných výsledků v konsolidaci, dosáhli jsme i v dalších oblastech úspěchů, které dávají předpoklady к dalšímu postupu. Bylo třeba eliminovat rozvratné síly, které měly zájem udržovat rozvrat, bylo třeba vytvořit atmosféru, ve které je možné žít a pracovat. Myslím, že se podařilo tuto atmosféru vytvořit. Dostáváme se do etapy, kdy už je možné velkoryseji se zabývat naléhavými problémy, kterých není málo. DOVRŠIT KONSOLIDACI VE STRANĚ I V ZEMI Neříkáme, že jsou otázky vyřešeny. Důležité však je, že vidíme cestu, že jsme si vyjasnili pozice a že po této cestě je strana a tím i celá společnost pevně vedena a že je vidět úspěchy. Cílem, který naše strana klade před sebe i celou společnost pro budoucí rok, je dosáhnout, aby rok 1970 se stal rokem všeobecné konsolidace poměrů v naší straně a zemi, abychom v r. 1970 v hlavních rysech dovršili konsolidaci, dostali se do normálního stavu vyspělé socialistické země a mohli plánovitě řešit základní úkoly, které máme v oblasti ekonomiky i jinde. Nejtěžší to bude v ekonomice. Ale í tam se dá v průběhu budoucího roku dosáhnout do značné míry normální stav, zbavit se — když budeme důsledně plnit přijaté plány — hrozících inflačních nebezpečí, dosáhnout celostátního řízení ekonomiky a upevnění pracovní morálky. Je to cesta těžká a náročná. Proto je třeba dávat náročné úkoly na všech úsecích, ve straně, v armádě i jinde, a zvyšovat nároky na lidi. PROVÁDĚT PRINCIPIÁLNÍ ZAHRANIČNÍ POLITIKU V dalším výkladu věnoval soudruh Husák širokou pozornost závažným otázkám mezinárodního vývoje. Poukázal zejména na růst mezinárodni autority a prestiže CSSR, к němuž dochází během posledních měsíců v důsledku uskutečňování principiální a internacionální linie naší strany. Rozhodující měrou přispěly к tomu také výsledky návštěvy naší stranické a státní delegace v SSSR, shrnuté v závěrečném prohlášení, které dokumentuje společné pozice obou našich zemí v základních mezinárodních otázkách naší současnosti. Pří formulování a provádění naši zahraniční politiky Jsou pro nás základním vodítkem dokumenty z posledních zasedání našeho ústředního výboru. V této souvislosti připomenul s. Husák realizační směrnici květnového pléna, která jednoznačně zdůrazňuje, že vůdčím principem pří stanovení našich zahraničně politických cílů a záměrů je socialistický internacionalismus, důsledně uplatňovaný v našich vztazích s SSSR a se socialistickými zeměmi, v jejichž jednotě a semknutosti, vzájemné součinnosti, pochopení a porozumění vidí naše strana hlavní klíč к úspěšnému ovlivňování mezinárodního vývoje z pozic pokroku, míru a socialismu. POSILOVAT JEDNOTU SOCIALISTICKÝCH ZEMI Máme zájem na upřímných a čestných vztazích se všemi socialistickými zeměmi; nechceme a nebudeme akcentovat některé dílčí rozdílné názory, ale vždy budeme vycházet z našich společných zájmů, z toho, co nás sbližuje a sjednocuje, co prospívá společnému postupu a vede к posílení vzájemné důvěry. Taková je zásadní pozice naší strany, kterou připomínáme dnes také z toho důvodu, že se tu a tam objevují nepřesnosti v některých veřejně tlumočených názorech, jež neodrážejí přesně názor strany ч jejího vedení na cesty a přístupy vedoucí zejména v Evropě к posílení jednoty a semknutosti všech socialistických zemí. Naše politika je v tomto směru naprosto jasná. Z PROJEVU SOUDRUHA M. V úvodu svého referátu soudruh Dzúr zdůraznil, že úlohy ČSLA ovlivňuje a určuje především vojenskopolltická situace v Evropě a ve světě. Mnoho faktů svědčí o tom, že tato situace je 1 nadále velmi složitá. Pla-JSME PRO DOBRÉ SOUSEDSKÉ VZTAHY S OSTATNÍMI ZEMĚMI V mezinárodní politice vycházíme 1 nadále z myšlenek a principů politiky mírového soužití, které považujeme za účinný stimul mírové spolu- ■ práce národů a plodného řešení sporných otázek. V tomto duchu budeme rozvíjet vzájemně výhodné styky s nesocialistickými, zejména evropskými zeměmi při přísném dodržování naprosté rovnoprávnosti, nevměšování do vnitřních záležitostí a při upevňování evropské bezpečnosti. Chceme mít dobré sousedské vztahy i na našich západních hranicích a otevřeně reagovat na všechny nové prvky, jež mohou slibovat zlepšení situace nebo vést ke konstruktivnímu ozdravení celkové atmosféry. Nezáleží ovšem jenom na naší dobré vůli, ale i na našem sousedu za šumavskou hranicí, nakolik bude ochoten provádět nikoliv slovy, ale činy skutečně novou mírovou politiku. Tento problém se týká rovným dílem všech socialistických zemí, s nimiž chceme koordinovaně a jednotně postupovat. Nechť se nikdo nemýlí, zdůraznil soudruh Husák, o našem pevném solidárním vztahu к NDR, o nějž ztroskotají všechny spekulace, které by nechtěly vzít na vědomí naši pevnou jednotu s prvním německým státem dělníků a rolníků. SOCIALISTICKÉ ARMADY ZABEZPEČUJÍ MIR Znovu jsme si vyjasnili pozice, na kterých naše strana po léta stála, vrátili jsme se к tradičním přátelským vztahům, které náš stát, naše národy měly к Sovětskému svazu a ostatním bratrským zemím. Tím jsme vytvořili prostor i pro plnou přátelskou a bojovou spolupráci naší armády se Sovětskou armádou, s níž nejen společně hájí zájmy naše i zájmy socialistického tábora, ale od níž se můžeme učit, aniž bychom snižovali své vědomosi a schopnosti. Naše armáda se musí rozvíjet v nej těsnější spolupráci se Sovětskou armádou jak v rámci Varšavské smlouvy, tak i se sovětskými jednotkami, které jsou dočasně na našem území. Politika se musí snažit všemi cestami uchovat mír. Armáda se musí připravovat na tu těžší situací, kdyby bylo třeba svobodu, nezávislost, socialismus hájit zbraní. Socialistický tábor prosazuje a obhajuje mír, Sovětský svaz je nositelem myšlenek upevnění mírového soužití i mezí státy různých společenských systémů, zažehnání válečných ohnisek, řešení krizových oblastí ať na Blízkém východě nebo ve Vietnamu — samozřejmě nikoliv za podmínek diktovaných imperialismem. Musíme však současně budovat silnou, dobře vyzbrojenou, bojeschopnou a disciplinovanou armádu, abychom společně s našimi spojenci dokázali ubránit mír a naši svobodu. VAZNÝ ÚKOL - POLITICKÁ PRAČE S KAŽDÝM v JEDNOTLIVCEM V další částí svého vystoupení se s. Husák zabýval významem politické práce s lidmi. Padesátá léta zanechala u nás — řekl — v myšlení a metodách mnoho administrativních prvků, prvků vrchnostenského přístupu к lidem místo metod přesvědčování a vychovávání. Minulý rok vnesl do této oblastí jako nový prvek pustou demagogii. Musíme se proto vracet к poctivé, drobné politické práci s konkrétním *člověkem. Daří se nám práce se základním stranickým aktivem, ale máme zatím mnoho nedostatků v práci základních stranických organizací. Ztratila se myšlenka, že je nutno hovořit s člověkem, navštívit ho, když nepřijde na schůzi, vyjasnit, zda má předsudky, proč se nechce angažovat, zda některým otázkám nerozumí, nebo se dostal na nepřátelskou pozici. V tomto směru nás ěeká nesmírná politická práce s lidmi, ■ prostými členy strany i v armádě, s nestraníky v masových organizacích. TĚŽIŠTĚ STRANICKOPOLITICKÉ PRÁCE DO ZO V závěru svého projevu připomněl soudruh Husák nutnost podstatně zlepšovat stranickopolítlckou i všeobecně politickou výchovnou práci v armádě, zvýšit na ni v nové etapě nároky a měřítka. Těžiště je přitom třeba přenést do základních organi žací. Tam je frontové pole a hlavni terén, ale tam jsme se zatím dostali nejméně a nejméně tam pracovali. Armáda má možnost působit přibližně dva roky na velkou masu mladých chlapců v podmínkách, které jsou v civilním životě těžko dosažitelné. Je třeba promyslet všechny formy, jak je účinně vychovávat., Zvláště mladá generace byla těžce postižena destrukci minulého období, zbavena iluzí a ideálů, hnána do anarchie, depresí, nega tlvismu. Problém mladé generace je proto jedním z hlavních problémů, před kterými stojíme. Budeme napomáhat sjednocení všech organizaci mládeže, včetně vojenské, do jedné organizace a postupně rozpracovávat cesty, jak mládež získávat. К tomu je potřebná promyšlená politickovýchovná práce. I armáda v tom může hodně pomocí celé společnosti. Soudruh Husák ujistil shromáždění, že vedení strany a státu bude pečovat, aby vojáci, především příslušníci důstojnického sboru, měli podmínky pro svou práci, aby se stabilizovaly poměry a vytvořil u nich pocit existenční jistoty a aby celá armáda měla nutné podmínky, aby mohla splnit své úkoly. (Mezitttulky RPJ DZORA tí to zejména o Evropě, kam se soustřeďují hlavní zájmy světové politiky. Ministr Dzúr na řadě příkladů ukázal, jak narůstá vojenský potenciál NATO i agresivita jeho politických i vojenských cílů. Na zmaření těchto cílů, které v uplynulém období nalezly živou odezvu v řadách pravicových oportunistů a nepřátelských živlů i u nás, se pod novým vedením KSČ účinně podílela i ČSLA. Soudruh Dzúr zdůraznil, že si znovu uvědomujeme, že rozhodující pro zmaření nepřátelských cílů imperialistů a jejich pomahačů u nás byl příchod spojeneckých vojsk na naše území v srpnu 1968, který jim znemožnil vrazit klín do socialistického tábora. Přítomnost sovětských vojsk na našem území zvyšuje bezpečnost západních hranic a tím i celého socialistického tábora. V úvodu svého vystoupení zdůraznil náčelník HPS CSLA generálmajor Horáček, že výcvikový rok 1969 začala armáda uskutečňovat v období, kdy pravicově oportunistické a protisovětské síly měly ještě značné pozice ve stranických í státních orgánech včetně armády a kdy zdravé jádro strany vedlo úporný zápas o prosazení pevné marxisticko-leninské linie v dalším vývoji naší společnosti. V armádě doznívaly útoky proti vedoucí úloze strany, nebyly překonány důsledky porušování demokratického centralismu a stranické kázně. Mnoho příslušníků armády bylo i nadále pod vlivem emocí nacionalismu a antisocialismu. Toto vše mělo svůj odraz ve značné politické dezorientaci a rozkolísanosti, což se projevilo 1 v narušení morálně politického stavu a v růstu závažných mimořádných událostí. Srovnání situace na začátku roku se současnou svědčí o tom, že rok 1969 byl i v CSLA významným kroMinistr národní obrany pak podrobně hodnotil výsledky, kterých dosáhli příslušníci CSLA v uplynulém roce, a provedl rozbor hlavních úkolů, které bude armáda plnit v příštím výcvikovém roce. Na závěr svého vystoupení poděkoval ÚV KSČ, presidentu a vládě republiky za pozornost a péči, kterou soustavně věnují výstavbě CSLA, představitelům spojeného velení a Střední skupiny vojsk za upřímný a bratrský vztah к naší armádě 1 za účinnou spolupráci. Poděkoval také příslušníkům velení a všem účastníkům shromáždění za úsilí, které vynaložili к plnění úkolů bojové a politické přípravy. kem vpřed. Je to podmíněno především opatřeními přijatými ÜV strany, energickým postupem nového stranického vedení, ale i velení armády. HPS ČSLA v nových podmínkách, velitelé i stranicko-politické orgány přijímali energická opatření к realizací zejména květnového a zářijového pléna OV KSČ. Proto je možno konstatovat, že ve výcvikovém roce 1969 byly v zásadě vytvořeny politické, organizační a kádrové předpoklady pro konsolidaci politických poměrů v armádě. Generál Horáček pak ukázal, které úkoly bude nutno v těsné spoluprácí velitelských a stranickopolltických orgánů i stranických organizací plnit к tomu, aby proces politické konsolidace dále výrazně pokračovaL Obzvláště zdůraznil význam aktivní politicky angažované práce velitelů, zvýšení kázně ve straně, kádrové a ideologické práce. Bude nutno skoncovat s dlouhodobou tendencí podceňovat teorii marxlsmu-leninismu ze strany velitelského sboru. Z PROJEVU SOUDRUHA V. HORAČKA PODZIM DĚTI Foto J. RŮŽIČKA Alespoň jednu jedinkou ale pořádnou kavárničku, pěkně umístěnou, s hezkým výhledem, dobrou obsluhou a výběrem nápojů a zákusků, s dostatečným počtem časopisů, touží mít pro sebe, pro své společenské vyžití, t chudáci nekuřáci. Kde jsou ty Časy, kdy před mnoha lety existovalo nekuřácké oddělení kavárny Slávie, s krásným výhledem na Hradčany. Myslím, že dnešní pohostinství by mělo nekuřáky v jejich dobrých zvycích více podporovat a usnadňovat jim společenský život. Abstinence nejen od alkoholu, ale i od tabáku je věc rozumná, hygienicky oprávněná a národohospodářsky velmi prospěšná. Nekuřáci totiž vykazují v průměru daleko nižší nemocnost, a tudíž i větší próduktivitu práce. PředsUmují také dokonalejší, progresivnější styl života. Bude i naše prosba jednou vyslyšena? Dr. FR. POTUŽIL, Praha 6 Co s takovými straníky? Pod stejným názvem Jsem at v Rudém právu přečetl dopis soudruha ing. Zatloukala. Plně s ním souhlasím. Sám jsem byl v takové situaci. Soudruh ing. Zatloukal sl jistě nedělá Iluze o tom, že by tito tzv. soudruzi uposlechli jeho závěrečné rady, aby ze strany odešli dříve, než budou vyloučeni. Naopak; Takovíto lidé se budou zuby nehty bránit, budou znemožňovat ty, kteří se pokusí je kritizovat. Narostla jim hroší kůže a jde jim jen o udržení jejích společenského postavení a jejich namnoze tučných míst. Říkám schválně míst, neboť o prácí jím nejde. Té je přece všude dost, a pro každého. Stal se z nich jakýsi vzájemně se podporující spolek. Navzájem se ochraňují, prověřují, a jsou-li členy některého stranického výboru, píší si navzájem hodnocení svých postojů. Nosí po kapsách výstřižky s úryvky referátů soudruha Husáka. Hlavně ty, kde hovoří o nutnosti citlivě přistupovat к hodnocení každého jednotlivce, o nepřípustností vyřizování sl osobních účtů apod. V odpovědi na kritiku a připomínky к jejich činnosti přečtou příslušnou pasáž, která se jim právě hodí a která, takto vytržena z celého kontextu, dává pochopitelně zkreslený smysl. Většinou zastávají různé hospodářské a stranické funkce, mají vliv, a proto se podpora otevřené kritiky vůči nim jen těžce získává. Za stranickou povinnost to pokládají a odvahu к tomu naleznou jen Jednotlivci. Ostatní mlčí, nevyjadřují se, 1 když v duchu oprávněné kritice dávají za pravdu. Tito lidé to vědí, kalkuluji s tím. Je zde bezesporu akutní nebezpečí, že čím více času Jim poskytujeme, tím lépe se zamaskují. Zapomene se na ně, ale vši v kožichu nám zůstanou. A. VACULÍK, Valašské Meziříčí To zdrávi nepřidá Jezdím každý rok do lázní. Vyžaduje to můj zdravotní stav. Jsem v důchodu, ale přesto ještě brigádnicky pracuji, abych si mohla přes Čedok léčení zaplatit. Letos jsem byla v Konstantinových Lázních. Stálo mě to 1708 Kčs. Lázpňské domy byly přeplněny, a (ak nás ubytovali v hotelu Jitřenka, se kterým má Čedok smlouvu. Při hotelu je hospoda, jediná v lázních. Je denně nabitá, řve rádio, hosté jsou v náladě. Po uzavírací hodině, která se nedodržuje jdou nahoru a tam pokračují. Nedá se tu vůbec spát. Stěžovala jsem si v ubytovací kanceláři. Nejsem prý první Stížností je hodně. Ale to hlavní — náprava — ohybí. Hotel s restaurací patří Jednotě. A ta má zájem na akumulaci. Pacienti ji nezajímají. Ti jsou ubozí. Přitom ide ze 2/з o důchodce, kteří nemají poukazy a léčení si platí sami. Místo aby z lázní jeli v lepším zdravotním stavu, jsou nevyspalí, znervóznělí, otrávení. A to jistě nikomu na zdraví nepřidá. Opravdu by se nenašlo nějaké řešení? M. STIBICHOVÄ, Praha 4 Ničitelé přírody Nedaleko Prahy, mezi Suchdolem-Výhledy a vesnicí Unětice, jsou. skalky porostlé stromy a pod nimi kus pěkné lesní louky. Na druhé straně je malý březový háj. Říká se tomu místu Kozí hřbety. Rádi jsme tam chodili na nedělní procházku. Bývalo tam ticho a čistý vzduch. I letos v říjnu jsme se vydali na Kozí hřbety, abychom se potěšili pohledem dolů na zlaté listí bříz, ale vrátili jsme se roztrpčeni. Polní pěšinu, která odbočuje ze silnice ke skalkám, rozrývala kola osobních aut. Jedno z nich nám div nevjelo na záda. Nebylo kam se vyhnout. Pěšina je úzká a po obou stranách jsou keře. Nesvědomití a necitelní autorrřobilisté nešetří přírodu ani zdraví chodců. Auto nás zahalilo oblakem prachu, místo čistého vzduchu jsme vdechovali zápach z výfuků. Keře vroubící pěšinu jsou polámané, louka je rozježděná, tráva udusaná, pod koly aut hynou květiny. Je to smutný pohled. Mezi silnicí a pěšinou je však dost velké prostranství, kde může stát í několik aut. A5 někteří automobilisté si tam také auto nechávají. Proč nemohou být tak ohleduplní i druzí? Cožpak už nedokáží jít ani deset minút pěšky? A proč tomu neudělá nikdo přítrž? Stačila by na začátku tabulka s upozorněním, že cesta je jen pro pěší. N. MICHALICKOVÁ, Praha Dlouhé čekání Dne 29. května t. r. způsobila u nás vichřice s krupobitím velké škody na obilninách. Hned po zjištění těchto škod, což provedl MNV, jsem odevzdal vyplněný formulář pojišťovně v Třinci. Asi tak 14 dní před zahájením žní jsem žádal doporučeným dopisem, aby z okresní pojišťovny ve Frýdku-Místku přijeli škody hodnotit. Návštěvy z pojišťovny jsem se však — i když jsem o ni prosil ještě později několikráte — nedočkal. Ani neodpověděli. Člověk opravdu neví, co si má o takovém jednání myslet. K. MACURA, Nebory Stalo se po kritice К článku NIKDO S NÄMI NEJEDNAL, uveřejněnému dne 8. října t. r. — v němž byly uváděny stížnosti občanů na nezodpovědný postup v souvislosti s výstavbou nového sportovního stadiónu — dostáváme písemné 1 telefonické dotazy občanů ze Sámovy ul., zda se případem zabývají kompetentní místa. Považujeme za správné alespoň krátce informovat o tom, že z komise lidové kontroly ONV Praha 10 jsme dostali v těchto dnech dopis, v němž oznamují, že při komisi lidové kontroly byla ustavena pracovní skupina, která má za úkol přešetřit, zda nedošlo v uvedeném případě к porušení socialistické zákonnosti nebo příslušných předpisů. Dále redakce požádala i ministerstvo výstavby a techniky, aby z hlediska své kompetence zaujalo stanovisko. O výsledcích budeme opět naše čtenáře informovat. -La H -J DČ fU¥Q » m Жак 2%. listopadu ШЗ Ф