Rudé Právo, listopad 1969 (L/257-281)

1969-11-21 / No. 274

I/ neděli odjíždí autobus z pražské У Florence do Libochovic v půl desáté. Je to zajímavá, romantická trasa: Horoméřice, Černý Vůl, Tur­­sko, Velvary, Slapanice... Silnice se všelijak kroutí vesnicemi — asi osmkrát přetíná vlakovou trat, vše­chno bez závor. Z autobusu Je málem vidět, co se vaří v chalupách к svá­tečnímu obědu, Je z něho pěkný po­hled do nedělního vesnického života. к Z Prahy nás odjíždělo pět a půl, ale fv Černém Volovi si už nebylo kam sednout. Než jsme dojeli do Budyně, cestovníci se snad několikrát vymě­nili. Lidé důvěrně znají svůj autobus a řidič zná hodně svých pasažérů; za­hlédne, kdo ve stanici čeká, a už si pro něj připravuje jízdenku. Člověk pozoruje to přistupování a vystupování, za jízdy se rozhlédne vpravo, vlevo, co a jak na polích. A už zůstalo asi třicet kilometrů za námi, projíždíme velvarskou branou к hlavnímu zastavení. Velvary, velmi staré město, mohly i měly být veliké. Jejich rozložité, pěkné náměstí by mohlo docela dobře sloužit i městu, jako je například Ostí nad Labem. Ne­vím, jen jsem kdysi kdesi četl nebo slyšel, že městská sláva Velvar vždy vysoce převyšovala nedaleké Kralupy. Když začaly železné dráhy, chtěli vést trat ku Praze tudy. Proti čemuž se prý z bůhvíjakých důvodů postavili velvarští měštaně. Hlavní trat se tedy vyměřila přes Kralupy, které pak Vel-I vary předběhly. Nerad bych, aby mne } Velvar napomínali; jak jsem koupil, prodávám. Ale z historie je známo, že Velvarští leccos popletli, hovoří se o nich i v souvislosti se stavbou Ka­menného mostu. Xiystoupíl jsem v Budyni, dál že * půjdu pěšky. A proto také, že jsem už dlouho neviděl Standu Eisen­­hammera. Jako mnoho jiných i on dě­lá v neděli něco jiného, než by dělal ve všední den. Pocákaný vápnem, vy­lezl z nějakého přístavku. Dívám se do jeho tváře, která se nemění ani stárnutím, vzpomínám, jaké to bývalo pár desítek let zpátky, jaký býval »se­káč«. Hrávali jsme divadlo, on větši­nou první milovníky. Dnes ovšem nemluvíme o divadle, ale o tom, že byl Standa loni zvolen na XIV., mimořádný sjezd. V srpno­vých událostech, jak se říká, se ne­chal slyšet, že »asi museli mít Rusové nějaký důvod, že sem přišli«. A nepři­pojil se к odsuzování а к heroldům »ani kapky vody«. Když svolali do Li­toměřic narychlo plénum OV KSČ, než jako jeho člen dojel na zasedání, už tam věděli, že neodsuzuje, nenadává. Věděli také, že si kdosi přeje, aby ne­byl posílán na neoprávněně svolaný sjezd, který známe jako »vysočan­ský«. Když ne, tak ne, řekl si a vrátil se do Budyně. Pak se ale přece nějak stalo, že se pro něj stavěli z Litomě­řic autem a na »sjezd« odejel. Moc souvislého toho nevyprávěl. Nejvíc mu uvízl v hlavě rámus, křik, napomí­nání, překřikování a jak tam brali slovo, když někdo nemluvil po chuti organizátorům. Taková to tedy byla demokracie, říkal jsem si Ještě na nádvoří budyň­­ského hradu. Je to vlastně zámek, ale honosný titul si udržuje do dneška. Postavil ho Přemysl Otakar I. někdy na začátku třináctého století. Král Jan ho prodal Zajícům, kteří už tenkrát měli blízký Házmburk. Prodával hra­dy, aby měl na cesty do zahraničí. V dětství jsem slýchával, že z Házm­­burku na Budyň vedla tajná chodba. B udyni naposledy koupili hrabata Herbersteinové, jimž patřila i nád­hera libochovického zámku. Ti už ne­­válčill jako Zajícové, nemusill se pod­kopávat z jednoho sídla na druhé, aby se ztratili nepřátelům, jim stačila ces­ta pod širým nebem, z níž velká část vede budyňským lesem a potom »Zá­vodím«, krásným kouskem Poohří. Ces­tu budyňským lesem užíval jen hrábě, když jel z Libochovic do Budyně. Je jenom tak široká, aby po ní projel panský kočár. Dal jsem se tedy tou cestou tak trochu i proto, abych po­znal, jak se po ní kráčí bez obav, že mne z ní někdo vyžene, aby mne ne­zahlédly jasné hraběcí oči. Na konci toho lesa se otevře, jak stává v románech, kouzelný pohled. Za zády trojhranná hradba lesa, vpře­du m kilometry zdéli i šíře požehnaná rovina, nad kterou se vzpíná Házm­burk. Г ак jsem kráčel cestou, po pravé ruce Ohři a svou rodnou obec; poznávám známé domy a dokonce se mi zdá, že i lidi. »Projdu jen, nevím kam, nohu bych nes, do cizích rukou grunt kles náš...«, shodl jsem se při pohledu na první stavení s Bezručem. Náš grunt tedy do cizích rukou nekles, my žádný grunt neměli, ale projít je­nom tak se stejně nedálo. V tom, kte­rého jsem už ze silnice zahlédl, jsem poznal Pepíka Drátovníka, s bohatou patkou vlasů dříve »šimlblond«, nyní snad šedivých, ale jen s Jediným vidi­telným zubem. Z tmavé vesty s kože­ným lemováním mu poněkud vystupo­valo bříško. Trochu nejistě našlapoval na jednu nohu. Ani jsem se neptal, kam si vykročil po nedělním obědě, chodí tak desítky let, na mariáš. Nic mu neschází, to neopomněl podotknout, důchodu bez třiceti korun dvanáct set a žena přes čtyři sta. Víc mi joho ng­­řekl, jako bychom se včera rozloučili, a zítra se měli zase sejít. Stejně tak Bětuška Křivánková, která odmetála, co vítr nahnal mezi vrátka, nebyla vů­bec překvapená, že mě po tolika le­tech vidí. »Tonda spí, ale můžeš ho klidně vzbudit, stejně musí vstávat, přijdou mladý.« Tak jsem Tondu vzbu­dil a dozvěděl se, že nemůže na nohy, že už kolik měsíců neměli žádnou schůzi, že se o to nikdo nestará, před­seda zřejmě nemá zájem. A jestli bych, kdyby tu schůzi dali dohroma­dy... Ale až po řípách, to víš.« Pepík Čermák právě odněkud při­tlačil na káře pytel »zadiny« a hned na mne, co a jak v Praze a jak je to s tím Husákem dobrý. »Tady jsi měl boží dopuštění, když přišli vojáci. Mluvil jsem s nima, chodil jsem к nim a lidí na mne, že jsem... mámo, Jak mi to říkali?« »Kolaborant,« napově­děla soudružka Čermáková a Josef ja­ko by radostně opakoval: »... já, ko­laborant, tak mi říkali.« Tedy, pomyslel jsem st, jestli to ně­kdo myslil a myslí upřímně s přátel­stvím к Sovětskému svazu а к sovět­ským vojákům, tak určitě tadyhle Jo­sef. Tak trochu jsem si pamatoval, když se asi v jednadvacátém vrátil z »ruského zajetí«. Byl vlastně první z vesnice, kdo viděl bolševiky, první, který vyprávěl, že »vzali všechno pá­nům«. A Sel se stranou věrně a ty na­dávky za přátelství к sovětským vo­jákům ho nemrzí. »Kdybys věděl, celé balíky Zpráv jsem sem vozil...« U Pepíka Čermáka bych mohl sedět dodnes a pořád bychom st měli co po­vídat. Já ale chtěl ještě do Libochovic a tamodtud už jede ve tři čtvrtě na pět autobus zpátky. Jenže předtím mí »pad do rány« ještě Tóna Brůža, kte­rý taky chtěl vědět, jak se věci mají. »Vžš,<t povídal Tóna, »mně se nelíbí, že se teď v rozhlase tak otírají o toho Dubčeka.« »Nevím, Toníku, podle mne pravda není otíráním.« »No, já taky slyšel od hodně Udí, že je slábef a že moc nadržoval těm, jak jim říkají, pravičákům.« Tonda nebyl ve straně, ale nezapřel nás nikdy. T aky jsme mohli na leccos vzpo­mínat, ale udělali jsme to tak, že on si to, co bylo, probíral na la­vičce před svým domkem a já, krá­čeje »spodní cestou« do Libochovic. Na hřbitově tam leží maminka a tatí­nek. A Ruda Kutlvašr bydlí kousek pod hřbitovem, zbyla mi na něj hodinka. Začínali jsme »od píky« ve sklárně, on to dnes dotáhl na hutmtstra. »A víš, že jsem na tom hůř, než když jsem dělal skláře?« To ale nebylo to hlav­ní, na co se Ruda rozčiloval. Dohřál se při vyprávění, jak mu chlapi před­hazují: »Děláme, děláme a ani „mo­dr áky" si nemůžeme koupit. Umí si někdo představit, co to je dělat ve sklárně bez modráků?« Nevím, až do­sud jsem slyšel více stesků na to, že není dámské prádlo, ale opravdu, proč nejsou modráky? »Chlapi opravdu pracují, představ st, že se za provozu opravuje střecha, když svítí sluníčko, je dobře, když prší, moknou při práci. Na to neremcají, ale za ty „modráky" se před ntmi opravdu stydím ... « Zpátky do Prahy se Jelo hůř. Na­mačkalo se nás do autobusu asi tři­krát víc než normálně. Řidič se už přátelsky nezdravil s pocestnými, kte­ré přibíral ve vesnicích. Spíše po nich nevraživě pokukoval, jaké mu působí nesnáze ... JIŘÍ SVOBODA lPokračováni ze str. l.J Tyto výsledky ukazují, že jádro na­šeho důstojnického sboru, na kterém především stav armády záleží, poctivě konalo svojí práci, zůstalo věrné zá­sadám naší socialistické spolefinostl a snažilo se i ve velmi těžkých pod­mínkách udržet armádu na patřičné úrovni. NEZTRÁCET KRITICKÝ POHLED NA PLNĚNI ÚKOLŮ Pozitivním rysem vašeho dnešního jednání byl 1 kritický přístup к ne­dostatkům, které i v naší armádě ještě jsou. Tento kritický přístup je zvláště v této době nevyhnutelnou metodou, jestliže chceme pokročit dá­le. Je nutno ocenit lidi, kteří poctivě pracují, a výsledky, kterých dosáhli, ale neztrácet nikdy kritický pohled na plnění úkolů a zvyšovat náročnost. Soudruh Husák dále zdůraznil, že armáda nežije odtrženě od společ­nosti, ale je její nedílnou součástí, je důležitým mocenským nástrojem kaž­dého společenského zřízení, v našem případě důležitým mocensko-politic­­kým nástrojem socialistického zřízení. Tomu odpovídá pozornost, kterou ve­dení strany i státní orgány armádě ve stále větší, míře věnují. A tak, jak se dostáváme z krizových etap, bndeme i zvyšovat všestrannou péči o armá­du i propagaci jejích dobrých výsled­ků, aby i u nás byli lidé hrdi na svoji armádu, aby v ní viděli svůj nástroj, garanta státní a národní nezávislosti a socialistického vývoje. To, čím prošla naše společnost, na­še strana za uplynulé dva roky — po­kračoval s. Husák — nemohlo zůstat bez vlivu ani na armádu. Mnoho lidi u nás ještě dost dobře nechápe příči­ny velkého společenského otřesu z minulého a z první poloviny letoš­ního roku a krize, do které se naše společnost dostala. Nechápe to zvláště proto, že skutečné záměry, které síly socialismu nepřátelské sledovaly, byly zamlženy krásnými frázemi o svobo­dě, demokracii, suverenitě, o lásce к národu, o věcech, kterých si každý člověk nakonec váží. DLOUHODOBÁ IDEOLOGICKÁ DIVERZE Máme dost důkazů o tom, že impe­rialistický svět po léta soustavně in­filtroval naši společnost rafinovanými metodami antisocialistickými myšlen­kami. Do jisté míry živnou půdu pro ně vytvářely i nedostatky, které u nás byly, přehmaty z padesátých let, ne­zákonnosti, nedostatky v řízení eko­nomiky, v naší ideologické prácí před lednem 1968 atd. Z titulu kritiky těch­to nedostatků a jejich zveličováním byly hanobeny základní myšlenky, na kterých náš stát v roce 1943 byl ob­noven a budován. V zahraničních vztazích to byly především svazky sé SSSR, v ekonomice základní principy plánování, v politice postavení komu­nistické strany a dělnické třídy. Byl to netřídní přístup pod heslem svobo­dy pro každého — pro dělníka jako pro bývalého fabríkanta, pro člověka oddaného socialismu jako pro přímé­ho nepřítele. Za touto mlhovou clonou se skrývaly záměry imperialistického světa rozhlodat zevnitř náš socialis­tický stát a oslabit v tomto citlivém místě ve vnitřní Evropě socialistický tábor. Takovéto záměry imperialismu by se u nás nemohly rozvinout, kdyby nenašly živnou půdu i u nás doma, v některých vrstvách a skupinách, poražených vykořisťovatelských tří­dách, v přežívající ideologii malo­­měšfáctví. Otevřené antisocialistické, revizionistické vystupování těchto sil začalo, když jim v roce 1968 byl uvol­něn prostor. Nastoupily к zápasu o zvrat močensko-politických poměrů v Československu a odbourání základ­ních pilířů socialismu pod titulem je­ho reformování. ILUZE O NOVÉM MODELU SOCIALISMU Když tento proces započal, hovoři­lo se o novém modelu socialismu, byl veden pod socialistickými hesly, byl podporován hromadnými sdělovacími prostředky, byl zakrýván vysoce po­stavenými lidmi z vedení strany a z různých státních orgánů. Dostal na dlouhý čas zelenou a nevedl se proti němu intenzívní zápas ve straně, ve vedení strany, ve stranických organi­zacích, nebylo mobilizováno zdravé jádro strany, dělnická třída atd. Pro­to se rozvratu nevyhnula žádná ob­last. Při vysvětlování těchto otázek, po­kračoval s. Husák, narážíme někdy na nesprávné chápání ze dvou . stran. Na jedné straně jsou soudruzi, kteří proto, že po lednu 1968 byl zneužit tzv. obrodný proces, správněji ře­čeno proces nápravy chyb a nedo­statků z minulého období, vidí ře­šení v mechanickém návratu do před­chozího období. Na druhé straně ně­kteří lidé, kteří se z těch nebo oněch důvodů pomýlili, byli dezinformováni a oklamáni, se snad i z takové lid­ské sebeobrany snaží obhajovat nesprávné věci z minulého roku. Vzpomínám této otázky proto, že mu­síme usilovat o objektivní pohled na minulý vývoj, z tohoto hlediska posu­zovat i člověka a pomáhat mu. NECHCEME PŘIPUSTIT OPAKOVÁNI CHYB Říkali jsme na zasedání ústředního výboru v září i při jiných příležitos­tech, že se nechceme a nemůžeme mechanicky vracet ani před leden 1968, ani к deformacím a chybám ro­ka 1968 a prvé poloviny roku 1989, že se musíme dostat do nového ob­dobí, ve kterém využijeme všechna pozitivní, co vývoj v Československu za roky výstavby socialismu vytvořil. Na to budeme navazovat a vyvaruje­me se všech chyb, které se v minu­losti na kterémkoliv úseku u nás sta­ly. Musíme se vyvarovat jak chyb z doby před lednem 1968 — a je jich dloahá řada téměř na všech úsecích — tak chyb, kterých se vedení stra­ny a další orgány dopouštěly po led­nu 1968, a dostat naši společnost do nové etapy. Chceme budovat socialis­tickou společnost, zbavenou těchto chyb, deformací a nedostatků. Do té­to nové polohy musíme dostat stranu, myšlení lidí a všechny úseky. Nebu­deme zahazovat nic pozitivního z mi­nulých let, ve kterém jsou nesmírné hodnoty, ale na druhé straně nebude­me ani opakovat staré chyby. CITLIVĚ ZVAŽOVAT POSTOJE LIDÍ Tyto otázky vystupují do popředí i tehdy, když posuzujeme konkrétní­ho člověka. To je citlivé všude, i v armádě. Při celkovém posuzování člověka musíme citlivě zvažovat ce­lý jeho život, vztah к socialismu, ke straně, к Sovětskému svazu, vidět hó v celém jeho profilu: i chvíle zakolí­sání, i pokusy o nápravu, poctivé vy­rovnání s chybami a omyly. Neboť při takových zvratech, jakými prošla naše společnost, mohou vznikat i ten­dence revanše anebo vyřizování osobních účtů, což je přirozeně ke škodě straně i společnosti. Hloubka krizových stavů, jejichž kořeny jsou starší a které propukly v roce 1988 a 1969 na každém úseku, je dnes ještě nedoceněna. Nyní mu­síme krok za krokem dělat opatření, aby všechna kolečka státního mecha­nismu, která už vůbec do sebe neza­padala, začala oípět plnit své funkce. Nové vedení strany si vzalo za úkol vyvést naši strana, naši společnost i stát z krize, je to metoda, která se konkrétně rozpracovává úsek po úse­ku, a myslím, řekl s. Husák, že po těch přibližně sedmi měsících může­me říci, že se dosáhlo velmi pozitiv­ních úspěchů. Tak jako v oblastí armády, ikde se dosáhlo velmi klad­ných výsledků v konsolidaci, dosáhli jsme i v dalších oblastech úspěchů, které dávají předpoklady к dalšímu postupu. Bylo třeba eliminovat roz­vratné síly, které měly zájem udržo­vat rozvrat, bylo třeba vytvořit atmo­sféru, ve které je možné žít a pra­covat. Myslím, že se podařilo tuto atmosféru vytvořit. Dostáváme se do etapy, kdy už je možné velkoryseji se zabývat naléhavými problémy, kte­rých není málo. DOVRŠIT KONSOLIDACI VE STRANĚ I V ZEMI Neříkáme, že jsou otázky vyřešeny. Důležité však je, že vidíme cestu, že jsme si vyjasnili pozice a že po této cestě je strana a tím i celá společ­nost pevně vedena a že je vidět úspěchy. Cílem, který naše strana klade před sebe i celou společnost pro budoucí rok, je dosáhnout, aby rok 1970 se stal rokem všeobecné konsolidace po­měrů v naší straně a zemi, aby­chom v r. 1970 v hlavních rysech do­vršili konsolidaci, dostali se do nor­málního stavu vyspělé socialistické země a mohli plánovitě řešit základ­ní úkoly, které máme v oblasti eko­nomiky i jinde. Nejtěžší to bude v ekonomice. Ale í tam se dá v prů­běhu budoucího roku dosáhnout do značné míry normální stav, zbavit se — když budeme důsledně plnit při­jaté plány — hrozících inflačních ne­bezpečí, dosáhnout celostátního říze­ní ekonomiky a upevnění pracovní morálky. Je to cesta těžká a náročná. Proto je třeba dávat náročné úkoly na všech úsecích, ve straně, v armá­dě i jinde, a zvyšovat nároky na lidi. PROVÁDĚT PRINCIPIÁLNÍ ZAHRANIČNÍ POLITIKU V dalším výkladu věnoval soudruh Husák širokou pozornost závažným otázkám mezinárodního vývoje. Po­ukázal zejména na růst mezinárodni autority a prestiže CSSR, к němuž dochází během posledních měsíců v důsledku uskutečňování principiál­ní a internacionální linie naší strany. Rozhodující měrou přispěly к tomu také výsledky návštěvy naší stranické a státní delegace v SSSR, shrnuté v závěrečném prohlášení, které doku­mentuje společné pozice obou našich zemí v základních mezinárodních otázkách naší současnosti. Pří formulování a provádění naši zahraniční politiky Jsou pro nás zá­kladním vodítkem dokumenty z po­sledních zasedání našeho ústředního výboru. V této souvislosti připomenul s. Husák realizační směrnici květno­vého pléna, která jednoznačně zdů­razňuje, že vůdčím principem pří sta­novení našich zahraničně politických cílů a záměrů je socialistický inter­nacionalismus, důsledně uplatňova­ný v našich vztazích s SSSR a se so­cialistickými zeměmi, v jejichž jedno­tě a semknutosti, vzájemné součin­nosti, pochopení a porozumění vidí naše strana hlavní klíč к úspěšnému ovlivňování mezinárodního vývoje z pozic pokroku, míru a socialismu. POSILOVAT JEDNOTU SOCIALISTICKÝCH ZEMI Máme zájem na upřímných a čest­ných vztazích se všemi socialistický­mi zeměmi; nechceme a nebudeme akcentovat některé dílčí rozdílné ná­zory, ale vždy budeme vycházet z na­šich společných zájmů, z toho, co nás sbližuje a sjednocuje, co prospí­vá společnému postupu a vede к po­sílení vzájemné důvěry. Taková je zá­sadní pozice naší strany, kterou při­pomínáme dnes také z toho důvodu, že se tu a tam objevují nepřesnosti v některých veřejně tlumočených ná­zorech, jež neodrážejí přesně názor strany ч jejího vedení na cesty a pří­stupy vedoucí zejména v Evropě к posílení jednoty a semknutosti všech socialistických zemí. Naše po­litika je v tomto směru naprosto jas­ná. Z PROJEVU SOUDRUHA M. V úvodu svého referátu soudruh Dzúr zdůraznil, že úlohy ČSLA ovliv­ňuje a určuje především vojenskopo­­lltická situace v Evropě a ve světě. Mnoho faktů svědčí o tom, že tato situace je 1 nadále velmi složitá. Pla-JSME PRO DOBRÉ SOUSEDSKÉ VZTAHY S OSTATNÍMI ZEMĚMI V mezinárodní politice vycházíme 1 nadále z myšlenek a principů poli­tiky mírového soužití, které považu­jeme za účinný stimul mírové spolu- ■ práce národů a plodného řešení spor­ných otázek. V tomto duchu budeme rozvíjet vzájemně výhodné styky s ne­­socialistickými, zejména evropskými zeměmi při přísném dodržování na­prosté rovnoprávnosti, nevměšování do vnitřních záležitostí a při upevňo­vání evropské bezpečnosti. Chceme mít dobré sousedské vzta­hy i na našich západních hranicích a otevřeně reagovat na všechny nové prvky, jež mohou slibovat zlepšení situace nebo vést ke konstruktivnímu ozdravení celkové atmosféry. Nezále­ží ovšem jenom na naší dobré vůli, ale i na našem sousedu za šumav­skou hranicí, nakolik bude ochoten provádět nikoliv slovy, ale činy sku­tečně novou mírovou politiku. Tento problém se týká rovným dílem všech socialistických zemí, s nimiž chceme koordinovaně a jednotně postupovat. Nechť se nikdo nemýlí, zdůraznil sou­druh Husák, o našem pevném solidár­ním vztahu к NDR, o nějž ztroskotají všechny spekulace, které by nechtěly vzít na vědomí naši pevnou jednotu s prvním německým státem dělníků a rolníků. SOCIALISTICKÉ ARMADY ZABEZPEČUJÍ MIR Znovu jsme si vyjasnili pozice, na kterých naše strana po léta stála, vrátili jsme se к tradičním přátel­ským vztahům, které náš stát, naše národy měly к Sovětskému svazu a ostatním bratrským zemím. Tím jsme vytvořili prostor i pro plnou přátel­skou a bojovou spolupráci naší armá­dy se Sovětskou armádou, s níž ne­jen společně hájí zájmy naše i zájmy socialistického tábora, ale od níž se můžeme učit, aniž bychom snižovali své vědomosi a schopnosti. Naše ar­máda se musí rozvíjet v nej těsnější spolupráci se Sovětskou armádou jak v rámci Varšavské smlouvy, tak i se sovětskými jednotkami, které jsou dočasně na našem území. Politika se musí snažit všemi cesta­mi uchovat mír. Armáda se musí při­pravovat na tu těžší situací, kdyby bylo třeba svobodu, nezávislost, so­cialismus hájit zbraní. Socialistický tábor prosazuje a obhajuje mír, So­větský svaz je nositelem myšlenek upevnění mírového soužití i mezí stá­ty různých společenských systémů, zažehnání válečných ohnisek, řešení krizových oblastí ať na Blízkém vý­chodě nebo ve Vietnamu — samo­zřejmě nikoliv za podmínek dikto­vaných imperialismem. Musíme však současně budovat silnou, dobře vy­zbrojenou, bojeschopnou a disciplino­vanou armádu, abychom společně s našimi spojenci dokázali ubránit mír a naši svobodu. VAZNÝ ÚKOL - POLITICKÁ PRAČE S KAŽDÝM v JEDNOTLIVCEM V další částí svého vystoupení se s. Husák zabýval významem politic­ké práce s lidmi. Padesátá léta zane­chala u nás — řekl — v myšlení a metodách mnoho administrativních prvků, prvků vrchnostenského přístu­pu к lidem místo metod přesvědčo­vání a vychovávání. Minulý rok vnesl do této oblastí jako nový prvek pus­tou demagogii. Musíme se proto vracet к poctivé, drobné politické práci s konkrétním *člověkem. Daří se nám práce se zá­kladním stranickým aktivem, ale má­me zatím mnoho nedostatků v práci zá­kladních stranických organizací. Ztra­tila se myšlenka, že je nutno hovořit s člověkem, navštívit ho, když nepři­jde na schůzi, vyjasnit, zda má před­sudky, proč se nechce angažovat, zda některým otázkám nerozumí, nebo se dostal na nepřátelskou pozici. V tom­to směru nás ěeká nesmírná politická práce s lidmi, ■ prostými členy strany i v armádě, s nestraníky v masových organizacích. TĚŽIŠTĚ STRANICKOPOLITICKÉ PRÁCE DO ZO V závěru svého projevu připomněl soudruh Husák nutnost podstatně zlepšovat stranickopolítlckou i vše­obecně politickou výchovnou práci v armádě, zvýšit na ni v nové etapě nároky a měřítka. Těžiště je přitom třeba přenést do základních organi žací. Tam je frontové pole a hlavni terén, ale tam jsme se zatím dostali nejméně a nejméně tam pracovali. Armáda má možnost působit přibližně dva roky na velkou masu mladých chlapců v podmínkách, které jsou v ci­vilním životě těžko dosažitelné. Je třeba promyslet všechny formy, jak je účinně vychovávat., Zvláště mladá ge­nerace byla těžce postižena destrukci minulého období, zbavena iluzí a ideá­lů, hnána do anarchie, depresí, nega tlvismu. Problém mladé generace je proto jedním z hlavních problémů, před kterými stojíme. Budeme napo­máhat sjednocení všech organizaci mládeže, včetně vojenské, do jedné organizace a postupně rozpracovávat cesty, jak mládež získávat. К tomu je potřebná promyšlená politickový­­chovná práce. I armáda v tom může hodně pomocí celé společnosti. Soudruh Husák ujistil shromáždění, že vedení strany a státu bude pečovat, aby vojáci, především příslušníci dů­stojnického sboru, měli podmínky pro svou práci, aby se stabilizovaly po­měry a vytvořil u nich pocit existen­ční jistoty a aby celá armáda měla nutné podmínky, aby mohla splnit své úkoly. (Mezitttulky RPJ DZORA tí to zejména o Evropě, kam se sou­střeďují hlavní zájmy světové politi­ky. Ministr Dzúr na řadě příkladů uká­zal, jak narůstá vojenský potenciál NATO i agresivita jeho politických i vojenských cílů. Na zmaření těchto cílů, které v uplynulém období nalezly živou odezvu v řadách pravicových oportu­­nistů a nepřátelských živlů i u nás, se pod novým vedením KSČ účinně podílela i ČSLA. Soudruh Dzúr zdůraznil, že si zno­vu uvědomujeme, že rozhodující pro zmaření nepřátelských cílů imperia­listů a jejich pomahačů u nás byl příchod spojeneckých vojsk na naše území v srpnu 1968, který jim zne­možnil vrazit klín do socialistického tábora. Přítomnost sovětských vojsk na našem území zvyšuje bezpečnost západních hranic a tím i celého so­cialistického tábora. V úvodu svého vystoupení zdůraz­nil náčelník HPS CSLA generálmajor Horáček, že výcvikový rok 1969 za­čala armáda uskutečňovat v období, kdy pravicově oportunistické a proti­­sovětské síly měly ještě značné pozi­ce ve stranických í státních orgá­nech včetně armády a kdy zdravé jádro strany vedlo úporný zápas o prosazení pevné marxisticko-lenin­­ské linie v dalším vývoji naší společ­nosti. V armádě doznívaly útoky pro­ti vedoucí úloze strany, nebyly pře­konány důsledky porušování demo­kratického centralismu a stranické kázně. Mnoho příslušníků armády by­lo i nadále pod vlivem emocí nacio­nalismu a antisocialismu. Toto vše mělo svůj odraz ve značné politické dezorientaci a rozkolísanosti, což se projevilo 1 v narušení morálně poli­tického stavu a v růstu závažných mimořádných událostí. Srovnání situace na začátku roku se současnou svědčí o tom, že rok 1969 byl i v CSLA významným kro­Ministr národní obrany pak podrob­ně hodnotil výsledky, kterých dosáh­li příslušníci CSLA v uplynulém ro­ce, a provedl rozbor hlavních úkolů, které bude armáda plnit v příštím výcvikovém roce. Na závěr svého vy­stoupení poděkoval ÚV KSČ, presi­dentu a vládě republiky za pozornost a péči, kterou soustavně věnují vý­stavbě CSLA, představitelům spojené­ho velení a Střední skupiny vojsk za upřímný a bratrský vztah к naší ar­mádě 1 za účinnou spolupráci. Podě­koval také příslušníkům velení a všem účastníkům shromáždění za úsilí, které vynaložili к plnění úkolů bojové a politické přípravy. kem vpřed. Je to podmíněno přede­vším opatřeními přijatými ÜV strany, energickým postupem nového stra­nického vedení, ale i velení armády. HPS ČSLA v nových podmínkách, ve­litelé i stranicko-politické orgány při­jímali energická opatření к realizací zejména květnového a zářijového pléna OV KSČ. Proto je možno kon­statovat, že ve výcvikovém roce 1969 byly v zásadě vytvořeny politické, or­ganizační a kádrové předpoklady pro konsolidaci politických poměrů v ar­mádě. Generál Horáček pak ukázal, které úkoly bude nutno v těsné spoluprácí velitelských a stranickopolltických orgánů i stranických organizací plnit к tomu, aby proces politické konso­lidace dále výrazně pokračovaL Ob­zvláště zdůraznil význam aktivní po­liticky angažované práce velitelů, zvýšení kázně ve straně, kádrové a ideologické práce. Bude nutno skon­covat s dlouhodobou tendencí podce­ňovat teorii marxlsmu-leninismu ze strany velitelského sboru. Z PROJEVU SOUDRUHA V. HORAČKA PODZIM DĚTI Foto J. RŮŽIČKA Alespoň jednu jedinkou ale pořádnou kavárničku, pěkně umístěnou, s hezkým výhledem, dobrou obsluhou a výběrem nápojů a zákusků, s dostatečným počtem časopisů, touží mít pro sebe, pro své společenské vyžití, t chudáci nekuřáci. Kde jsou ty Časy, kdy před mnoha lety existovalo nekuřácké oddělení kavár­ny Slávie, s krásným výhledem na Hradčany. Myslím, že dnešní pohostinství by mělo nekuřáky v jejich dobrých zvy­cích více podporovat a usnadňovat jim společenský život. Abstinence nejen od alkoholu, ale i od tabáku je věc rozumná, hygienicky opráv­něná a národohospodářsky velmi prospěšná. Nekuřáci totiž vykazují v průměru daleko nižší nemocnost, a tudíž i větší próduktivitu práce. PředsUmují také dokonalejší, progresivnější styl života. Bude i naše pros­ba jednou vyslyšena? Dr. FR. POTUŽIL, Praha 6 Co s takovými straníky? Pod stejným názvem Jsem at v Rudém právu přečetl dopis sou­druha ing. Zatloukala. Plně s ním souhlasím. Sám jsem byl v takové situaci. Soudruh ing. Zatloukal sl jistě nedělá Iluze o tom, že by tito tzv. soudruzi uposlechli jeho závěrečné rady, aby ze strany odešli dříve, než budou vyloučeni. Naopak; Takovíto lidé se budou zuby nehty bránit, budou znemož­ňovat ty, kteří se pokusí je kriti­zovat. Narostla jim hroší kůže a jde jim jen o udržení jejích spo­lečenského postavení a jejich na­mnoze tučných míst. Říkám schvál­ně míst, neboť o prácí jím nejde. Té je přece všude dost, a pro kaž­dého. Stal se z nich jakýsi vzá­jemně se podporující spolek. Na­vzájem se ochraňují, prověřují, a jsou-li členy některého stranické­ho výboru, píší si navzájem hod­nocení svých postojů. Nosí po kap­sách výstřižky s úryvky referátů soudruha Husáka. Hlavně ty, kde hovoří o nutnosti citlivě přistupo­vat к hodnocení každého jednot­livce, o nepřípustností vyřizování sl osobních účtů apod. V odpovědi na kritiku a připomínky к jejich činnosti přečtou příslušnou pasáž, která se jim právě hodí a která, takto vytržena z celého kontextu, dává pochopitelně zkreslený smysl. Většinou zastávají různé hospo­dářské a stranické funkce, mají vliv, a proto se podpora otevřené kritiky vůči nim jen těžce získá­vá. Za stranickou povinnost to po­kládají a odvahu к tomu naleznou jen Jednotlivci. Ostatní mlčí, ne­vyjadřují se, 1 když v duchu oprávněné kritice dávají za prav­du. Tito lidé to vědí, kalkuluji s tím. Je zde bezesporu akutní ne­bezpečí, že čím více času Jim po­skytujeme, tím lépe se zamaskují. Zapomene se na ně, ale vši v ko­žichu nám zůstanou. A. VACULÍK, Valašské Meziříčí To zdrávi nepřidá Jezdím každý rok do lázní. Vy­žaduje to můj zdravotní stav. Jsem v důchodu, ale přesto ještě bri­gádnicky pracuji, abych si mohla přes Čedok léčení zaplatit. Letos jsem byla v Konstantinových Láz­ních. Stálo mě to 1708 Kčs. Lázpň­­ské domy byly přeplněny, a (ak nás ubytovali v hotelu Jitřenka, se kterým má Čedok smlouvu. Při hotelu je hospoda, jediná v láz­ních. Je denně nabitá, řve rádio, hosté jsou v náladě. Po uzavírací hodině, která se nedodržuje jdou nahoru a tam pokračují. Nedá se tu vůbec spát. Stěžovala jsem si v ubytovací kanceláři. Nejsem prý první Stíž­ností je hodně. Ale to hlavní — náprava — ohybí. Hotel s restau­rací patří Jednotě. A ta má zájem na akumulaci. Pacienti ji nezají­mají. Ti jsou ubozí. Přitom ide ze 2/з o důchodce, kteří nemají poukazy a léčení si platí sami. Místo aby z lázní jeli v lepším zdravotním stavu, jsou nevyspalí, znervóznělí, otrávení. A to jistě nikomu na zdraví nepřidá. Oprav­du by se nenašlo nějaké řešení? M. STIBICHOVÄ, Praha 4 Ničitelé přírody Nedaleko Prahy, mezi Suchdo­­lem-Výhledy a vesnicí Unětice, jsou. skalky porostlé stromy a pod nimi kus pěkné lesní louky. Na druhé straně je malý březový háj. Říká se tomu místu Kozí hřbety. Rádi jsme tam chodili na nedělní procházku. Bývalo tam ti­cho a čistý vzduch. I letos v říjnu jsme se vydali na Kozí hřbety, abychom se potěšili pohledem do­lů na zlaté listí bříz, ale vrátili jsme se roztrpčeni. Polní pěšinu, která odbočuje ze silnice ke skal­kám, rozrývala kola osobních aut. Jedno z nich nám div nevjelo na záda. Nebylo kam se vyhnout. Pě­šina je úzká a po obou stranách jsou keře. Nesvědomití a necitelní autorrřobilisté nešetří přírodu ani zdraví chodců. Auto nás zahalilo oblakem prachu, místo čistého vzduchu jsme vdechovali zápach z výfuků. Keře vroubící pěšinu jsou polámané, louka je rozježdě­ná, tráva udusaná, pod koly aut hynou květiny. Je to smutný po­hled. Mezi silnicí a pěšinou je však dost velké prostranství, kde může stát í několik aut. A5 někteří automobilisté si tam také auto nechávají. Proč nemohou být tak ohleduplní i druzí? Cožpak už ne­dokáží jít ani deset minút pěšky? A proč tomu neudělá nikdo přítrž? Stačila by na začátku ta­bulka s upozorněním, že cesta je jen pro pěší. N. MICHALICKOVÁ, Praha Dlouhé čekání Dne 29. května t. r. způsobila u nás vichřice s krupobitím velké škody na obilninách. Hned po zjištění těchto škod, což provedl MNV, jsem odevzdal vyplněný formulář pojišťovně v Třinci. Asi tak 14 dní před zahájením žní jsem žádal doporučeným do­pisem, aby z okresní pojišťovny ve Frýdku-Místku přijeli škody hodnotit. Návštěvy z pojišťovny jsem se však — i když jsem o ni prosil ještě později několikráte — ne­dočkal. Ani neodpověděli. Člověk opravdu neví, co si má o takovém jednání myslet. K. MACURA, Nebory Stalo se po kritice К článku NIKDO S NÄMI NE­JEDNAL, uveřejněnému dne 8. říj­na t. r. — v němž byly uváděny stížnosti občanů na nezodpovědný postup v souvislosti s výstavbou nového sportovního stadiónu — dostáváme písemné 1 telefonické dotazy občanů ze Sámovy ul., zda se případem zabývají kompetentní místa. Považujeme za správné alespoň krátce informovat o tom, že z ko­mise lidové kontroly ONV Praha 10 jsme dostali v těchto dnech dopis, v němž oznamují, že při komisi lidové kontroly byla usta­vena pracovní skupina, která má za úkol přešetřit, zda nedošlo v uvedeném případě к porušení socialistické zákonnosti nebo pří­slušných předpisů. Dále redakce požádala i minis­terstvo výstavby a techniky, aby z hlediska své kompetence zaujalo stanovisko. O výsledcích budeme opět naše čtenáře informovat. -La­ H -J DČ fU¥Q » m Жак 2%. listopadu ШЗ Ф

Next