Rudé Právo, únor 1970 (L/27-50)
1970-02-14 / No. 38
V boji o revoluční shonu Je zvykem vzpomínat významných událostí u příležitosti tzv. kulatých výročí. Takové významné výročí v historii naší strany bylo v loňském únoru — kdy uplynulo 40 let od jejího V. sjezdu. Vloni však nebylo к oslavám právě příznivé klima, spíše naopak. Buď se záměrné zapomínalo, nebo, pokud se V. sjezdu vzpomenulo, pak spíše ve zlém. Proto dnes, třeba s ročním zpožděním, vzpomeňme, jak se situace kolem V. sjezdu KSČ obrážela v Rudém právu. В Výzva к diskusi Začátkem února r. 1929 končila v Rudém právu veřejná diskuse, к níž dal podnět Otevřený list výkonného výboru Komunistické internacionály, adresovaný všem členům KSC, který pod titulem Od oportunistické pasivity к bolševické aktivitě vyšel v Rudém právu a v samostatné brožuře. Usnesení ÚV KSC к této diskusi otisklo Rudé právo dne 2. října 1928. Co žádal ústřední výbor od všech členů strany? »... přezkoušíte v hluboce založené obsáhlé diskusi dosavadní politiku strany i svou vlastní činnost, přehlédnete své řady, povedete s největší rozhodností a bezohledností boj proti všem způsobům a nositelům oportunismu ve straně, budete účinně spolupracovat na překonání dosavadních chyb, nedostatků a slabin, postavíte do nových stranických vedení bolševicky vyškolené a vyzkoušené soudruhy a tím vším přispějete ke skutečnému ozdravení strany.« ■ Diskusní přílohy v Rudém právu V Rudém právu byla diskuse veřejná. К seznámení členů strany s hloubkou a šíří problémů otisklo Rudé právo 25. října 1928 obsáhlý Gottwaldův Materiál к diskusi o československé otázce přednesený na schůzi čs. komise VI. kongresu Komunistické internacionály. Veřejná diskuse však musila být na měsíc přerušena, neboť vycházení Rudého práva bylo od 28. října do 28. listopadu r. 1928 úředně zakázáno. V prosinci a lednu pak vycházely v Rudém právu diskusní přílohy a před sjezdem zprávy o průběhu krajských konferencí. V diskusních přílohách Rudého práva se objevila také jména lidí, kteří byli o několik měsíců později ze strany vyloučeni a odešlí do pravicové sociální demokracie a někteří jednotlivci i do jiných stran. Tito lidé ješlě v průběhu diskuse veřejně ujišťovali, že jsou a za všech okolností zůstanou komunisty, že mají pouze některé výhrady, ale z výsledků diskuse bylo stále očividnější, že jsou naprosto izolováni. Veřejná diskuse měla stranu připravit na základní obrat její politiky. Nebylo to jinak možné než po předchozím rozboru a vyjasnění dosavadní cesty i hlavních nedostatků a posléze po nevyhnutelné změně ve vedení strany, neboť sotva bylo možno předpokládat, že by aktivní bolševickou politiku byli schopni i ochotni uskutečňovat dosavadní představitelé. Bylo nutno všem poctivým členům strany dokázat, že tzv. Jílkova skupina, jež reprezentovala vedení strany, je skutečně nositelem pravicového oportunismn a že není správné, jestliže vlastní oportunistické chyby zakrývá jakousi kolektivní odpovědností celé strany. ■ Politická porážka pravice Již ze zpráv Rudého práva o průběhu krajských konferencí bylo zřejmé, že pravicově oportunistický směr Jílkovy skupiny bude na sjezdu poražen. I v ostravském kraji, považovaném za baštu jílkovců, se v průběhu diskuse uskutečnil obrat doleva, takže na krajské konferenci hlasovalo proti rezoluci Gottwaldova směru pouze 17 delegátů z 98 přítomných. Ve většině ostatních krajů byly takové rezoluce přijímány jednomyslně. Na sjezdu pak byla politická porážka jílkovských představitelů pravicového oportunismu dovršena. ■ К bolševické aktivitě Je pozoruhodné, že komunistická strana nemohla konat svůj V. sjezd veřejně, neboť byla odůvodněná obava, že bude policejně rozehnán. Proto v zájmu utajení bylo v tisku veřejně oznámeno fingované datum sjezdu — od 10. do 17. února. Ve skutečnosti se sjezd konal 18.—23. února, a to v různých pražských sálech. První zprávu o konání sjezdu přineslo Rudé právo 28. února. Až do V. sjezdu nesla KSC a s ní ovšem i Rudé právo stále ještě pečeť svého původu. Zůstávalo ještě nemálo pozůstatků sociálně demokratických oportunistických tradic a návyků. Pátý sjezd KSC přinesl podstatný obrat. To je možno říci, přestože se některé jeho předpoklady v dalším vývoji plně uepotvrdily. Jen díky V. sjezdu byla KSC schopna v pozdějších letech splnit svou historickou úlohu. ■ Boj o stranu pokračoval Boj o stranu nebyl však V. sjezdem ještě ukončen. Pravicoví oportunisté si dubře byli vědomi, že heslo Od oportunistické pasivity к bolševické aktivitě nebylo řečeno jen tak do větru. Proto brzy po V. sjezdu jsme v Rudém právu četli o protistranickém vystoupení vedoucích funkcionářů Rudých odborů (Mezinárodního všeodborového svazu) Haise, Halika a řady jiných odborových tajemníků. A další útoky následovaly. Přišlo nešťastná prohlášení sedmi spisovatelů a hned poté protistranické prohlášení 28 poslanců a senátorů. Velká většina lidí, kteří tehdy vystoupili proti straně, se velmi brzy ocitla na druhém břehu. V této situaci byla úloha Rudého práva neocenitelná. Právě proto bylo Rudé právo dne 18. července 1929 znovu na měsíc úředně zastaveno. VOJTĚCH DOLEJŠÍ §0')т£ PRÁVO 1920 1970 Archívní snímek ze srpna 1968. Foto V. ŽITNÝ \ IflIlllllllllllllllltlIlllllllllllllllllliMlIlllllllllltlIlllllllllllllllll Myšlenky w R íká se, že »vrána к vráně sedá«. Tak proto se dnes vypije tolik ležáku! říve byl oblíbenou fiqurkou humoru a satiry poplatník, dnes by měl být spíše p o dpi at - nik. Pravicový oportunista je politik používající řeči к zakrývání myšlenek. I nohý vedoucí podniku silně připomíná Kecala z Prodá» né nevěsty; také často opakuje, že »všechno je hotovo, všechno je hotovo« a zatím jeho podnik teprve dodělává loňský plán. ení hanba všechno nevědět. Hanba je nechtít se nic na N učit. obrá pověst je jako pavučina; stačí malá trhlinka a je po nozi činitelé se po lednu 1968 spíše ukázali jako ni SATIRICUS D M D ní. M čitelé. UllllllltlillllllllllllllllllllllllinilllllllllIlMilIliilllllillllIllllllll . — Ta vaše plechová huba prostě rezavíI Kreslil P. PAZDERA NASE BESEDA Do zahájení schůze chybělo Ještě několik minut, a tak Jsme si trochu povídali. »Víš,« říká soudruh, kterého už nějaký ten pátek znám, »nejvíc mi vrtá hlavou. Jak se mohlo stát, že jsme mnozí dosti dlouho věřili, že Jim Jde, stejně Jako šlo nám, opravdu o nápravu poměrů, o vytvoření lepších podmínek к životu. A když se člověk teď na všechno dobře rozpomene, dochází к trpkému poznání, že Je naše problémy zajímaly asi Jako loňský sníh. Především Jim šlo o Jejich vlastní zájmy, a za tím tedy šit bezohledně. Ti měli daleko к Jakékoli tváři, natož к lidské! Vůbec byli v podstatě velmi zlí. A Jak obratně dovedli rozeštvávat lidi mezi sebou. A všecuno to záměrně vyráběné neřádstvo balili do líbivých pozlátek. To byla samá svoboda, demokracie, zkrátka „země, kde pečení holubi lítají sami do pusy , Já bych do toho ...« * Říká se, že když rána přichází к sobě, nejvíce bolí. A Je to skutečně tak! Kolik čestných, upřímných lidí je vnitřně velice zraněno. Cítí se oklamáni a poníženi. A přesto to nejsou oni, kteří by se nyní chtěli vyhnout odpovědnosti, kteří by se vyhýbali aktivně přispět к nápravě chyb a nedostatků. Přesvědčil jsem se o tom na příkladu mnohých základních organizací. Stojí za povšimnutí, že se u nich začíná mnohé měnit к lepšímu. Ve srovnání s Ještě nedávným obdobím můžeme v jejich práci pozorovat cosi nového. I samotní funkcionář! stranických výborů upozorňují na to, že se tentokrát přistupuje к rozpracovávání výsledků lednového pléna ústředního výboru strany s mnohem větším zá|mem. »To víš, máme ještě hodně potíží sami se sebou,« říká Jeden z členů celozávodního výboru. »!e co napravovat. Popravdě řečeno, v posledních letech Jsme věnovali zcela nedostatečnou pozornost Jednotlivým členům strany, málo Jsme se starali o jejich Ideologickou výchovu. A to se pochopitelně musí nějak projevit. Na druhé straně se však přesvědčujeme, kolik dobrých a obětavých lid! strana má. A vůbec už nemají pravdu ti, kteří hovoří o naprostém nezájmu většiny členů o stranické záležitosti. My se právě v těchto dnech naopak přesvědčujeme, že sami členové strany přicházejí a hlásí se o práci, a co Je potěšitelné, že máme nejeden příklad toho, s jakým vnitřním zaujetím obhajují komunisté mezi pracujícími dobré jměno strany. Život ukazuje, že je dost těch, kteří Jsou hrdi na své členství v komunistické straně. Navrací se postupně také vědomí vlastní důstojnosti 1 velikosti díla, které bylo vytvořeno. To Jsou nesmírné hodnoty, které nesmíme ztratit, ale neustále Je dobrou prací rozmnožovat.« A nebylo na schůzi Jediného člověka, který by s tímto názorem nesouhlasil ... Nejvýstižněji to na aktivu funkcionářů na Dole Nástup v Tušimicích řek) Jeden ze soudruhů: »Ono to chce se trochu porozhlédnout. Copak Je to samo sebou, že kam pouhým okem z této místnosti dohlédneš, vidíš nové elektrárny, nové město, moderně vybavená pracoviště? Kolik je to nových pracovních příležitostí Jenom tady. Jak Jenom zde se změnil život lidí, а к lepšímu. Na to by nikdo z nás neměl zapomínat.« Potom se soudruzi, Jak to bývá, rozhovořili o nejrůznějších věcech. O svých potížích a radostech 1 o obavách. Reč se stále vracela к tomu, že by stranická organizace měla dobře znát Jednotlivé lidi, poznávat Je nejenom ze schůzí, ale také z Jejich práce. Copak lze přejít, upozorňoval Jeden z vedoucích hospodářských pracovníků, že lidé plní vysoké úkoly za nesmírně ztížených podmínek, že díky jejich obětavosti nebyla důležitá elektrárna vyřazena z provozu? Ale tím to nekončí, připomněl. A opravdu nekončí. Všichni vědí, že budou 1 letos pracovat mnoho směn o volných sobotách. A řekněme rovnou, že u většiny právě těch nejobětavějších to nejsou peníze, které ovlivnily jejich rozhodnutí, ale dělnická Čest. Oni sami to nepovažují za nějaké mimořádné hrdinství, ale spíše za samozřefmost, nanejvýš utrousí, »nedopustíme, aby elektrárna neměla dost uhlí,« a pak Jako dodají, »lidI potřebují teplo; ani závody, školy, nemocníce se bez uhlí a elektrické energie neobejdou.« Poslouchal Jsem je, a co neřícl, bylo mi u srdce dobře, a zároveň mi myslí prolétla zprávička, kterou Jsem v těchto dnech četl v Industriekurieru, kde se doslova říká: »Sik Jim říká (řeč Jde o československých pracujících) švejkovšt! dělníci: pracovitost se u nich dostavuje po pracovní době, к obohacení vlastní kapsy.« lak Je vidět, šídlo v pytli, děle] co děle], dlouho neutajíš. Není moc vzdálená doba, kdy se všemi možným! způsoby vtíral do přízně dělníků. Dnes, když mu karta nevyšla a když je od nich na hony daleko, Je Již nepotřebuje a má pro ně tedy jen slova pohrdání. I takové poznání má svou cenu. Aspoň všichni víme, s kým máme co dělat. N aštěstí se stále více lidí na faktech přesvědčuje o skutečných záměrech všech těch falešných přátel, af již Jsou za hranicemi nebo doma. Lidé přemýšlejí, porovnávají slova a činy a Jsou mnohem obezřetnější. Dobře vědí, že politický zápas s pravicovými a protlsociallstickými silami není zdaleka ještě dobojován. Sami o tom mají dostatek důkazů a otevřeně o těchto problémech hovoří. »Víš, já tl neberu tvůj optimismus, ale bojím se, Jestli vy tam v Praze to nevidíte někdy příliš růžově. Bude.to Ještě fuška. Vždyf se pořád Ještě setkáváme s otevřeným nepřátelstvím, s nepřátelskými názory.. Vždyf mnozí z takzvané elity žijí přímo zde mezi námi. Holedbají se mezi sebou a navzájem se konejší hesly „my se vrátíme“. Vždyf víš, Václave, není to vůbec tak dávno, co se nám pokoušeli diktovat „vy sl dělejte svou politiku a nám se neopovažujte do odborné činnosti hovořit“. Aby sis nemyslel, že to máme lehké nebo že nic neděláme. My se musíme denně vypořádávat s nesprávnými názory a obhajovat politiku strany proti velice rafinovaným a zkušeným nepřátelům. A mnozí z nich Ještě nedávno zastávali důležité funkce nejenom v závodě, ale 1 v okrese, kraji a v ústředí. Dnes pochopitelně „oni za. nic nemohou“, ale své pozice by sl asooň na závodě chtěli za každou cenu udržet. Štvou dělníky, aby vystoupili ze strany, ale oni, kteří nám, straně oddaným kádrům, připravili nejednu těžkou chvíli, se zuby nehty drží, aby své členství ve straně uhájiít. Oni dobře věd! proč. Jasně to za ně vyjádřil Jeden z představitelů pravice na Dole Nástup: „Politiku děláme my dole a budeme sl JI dělat po svém.“ Opravdu to jasněji Již říci nemohl.« V elice se ml líbila slova soudruha, kteří prožil se stranou Již mnoho. Za souhlasu všech přítomných na příkladech z jejich okolí ukázal, jak užitečnou školou života 1 politické zralosti Jsme v těchto letech prošli. Kolik nádherných a statečných lidí Jsme poznal! a zároveň jakého zklamání Jsme se často dočkali u Udí, ve které jsme věřili. Jsou ! takoví, kteří mají všechno a mysli si, že Jim socialismus již více dát nemůže A právě těmto lidem se najednou staly stra ntcké povinnost! nepříjemné a stranická ká zeň byla pro ně Již »nedemokratická«. Tako ví maloměšťáci nemají v komunistické stra ně co dělat, těch se musí střena opravdi zbavit, nechce-li se opět dostat do krize, sla bo£tl, rozpolceností. Nesmíme to dopustit řekl ml onen soudruh. Poznání bylo příliš draze vykoupené ... JAROSLAV KOŘÍNEK P OZNANI Co způsobily sdělovací prostředky v srpnu 1968 O činnosti hromadných sdělovacích prostředků od ledna 1968 do dubna 1969 bylo již řečeno mnoho otevřených slov — po právu nepříliš lichotivých. Srpnové události roku 1968 představují v činnosti tisku, rozhlasu a televize nedůstojný vrchol, jejich působeni v oněch srpnových dnech mělo na utváření názorů i na jednání nejširších vrstev našeho obyvatelstva značný, bohužel zcela neblahý vliv, protože rozjitřovaio city a vášně až do hysterie. Stejně Jako v celém předcházejícím období po lednu 1968 zaujímala v činnosti sdělovacích prostředků v srpnových dnech přední místo bezpečnostní problematika. Nebylo to ovšem náhodou. Naopak, sledoval se tím zcela určitý cíl — vytvořit ovzduší vzduté prolisovětské nenávisti, vvvolat dojem, |ako by naše národv stá ly před branami pekel. Z dostupných monitorovaných materiálů Srpnového .rozhlasového vysílání je možno zjistit, že o Bezpečnosti bylo odvysíláno asi 160 relací na všech »legálních« vysílačích. Je zajímavé a poučné poohlédnout se po jejich obsahu. Nejčastěji zněla éterem stanoviska bezpečnostních složek a útvarů ke vstupu vojsk Varšavské smlouvy а к vnitropolitické situaci v ČSSR. dále pak zprávy o situaci v Bezpečnosti, označování zrádců a kolaborantů, líčení činnosti jednotlivců a kolektivů. Četné byly I informace o tzv. zatýkání, výzvy к pronásledování automobilů, к odstraňování orientačních uličních tabulek, domovních čísel, silničních ukazatelů apod. Většina zpráv se týkala složky Státní bezpečnosti (včetně centrály MV). Podobně tomu bylo 1 v tisku: při zkoumání 96 listů KSC, NF, závodních časopisů z Prahy i ostatních částí republiky se Jasně ukazuje, že většina zpráv byla přejímána z rozhlasového pořadu. Mimopražské časopisy uveřejňovaly však některé materiály, Jako například stanoviska a informace místních bezpečnostních Útvarů, které dále rozšiřovány nebyly. . Jaká byla tato stanoviska a Informace? Stanoviska většinou reagují na onu známou část prohlášení předsednictva ÜV KSČ z 21. 8., v níž se uvádí, že »všichni vedoucí funkcionáři státu, KSČ 1 NF zůstávají ve svých funkcích, do nichž bylí jako představitelé lidu a členů svých organizací zvoleni podle zákonů a norem platných v Československu«. Jsou však často svérázně a volněji Interpretována, Vznikla dokonce tak kuriózní si tuace, která snad v celém světě nemá obdoby, že se totiž sdělovací prostředky staly důležitým nástrojem »řízení« ministerstva vnitra. В ÉTEROVÁ KORESPONDENCE i. PAVLA Rozhlas byl 1 pro ministra vnitra J. Pavla »pahorkem nad bitevním polem«. Odtud uděloval své rozkazy, pokyny a nařízení. Jeho posto] ke sdělovacím prostředkům byl znám v centrálních složkách MV Již v době předsrpnové. Na pověstném aktivu pracovníků MV 6. 5. 1968 J. Pavel Jasně naznačil, že linie práce pro bezpečnostní složky Je plně obsažena v Jeho publikovaných projevech. Jestliže řízení bezpečnostního aparátu J. Pavlem bylo před srpnem Iluzorní, tím absurdnější se zdála v srpnu všechna Jeho prohlášení o řízení MV nebo o bezprostředním převzetí řízení Státní bezpečnosti apod. Nejznámější z této doby Je rozkaz Pavla o odvolání z funkce náměstka ministra vnitra V. Salgovlče a dalších pracovníků Státní bezpečnosti. V tomto rozkaze vyzval i příslušné vojenské prokurátory, aby zahájili trestní stíhání příslušníků SNB, kteří se podle Pavlova mínění dopustili trestné činnosti. Obdobně sl počínal 1 tehdejší náčelník Hlavní správy VB plk. ]. Rybář, který pomocí sdělovacích prostředků udílel své rozkazy příslušníkům VB. V tétn hystericky vypjaté situaci ochotně přispěchali na pomoc i někteří hnrliví soudci a prokurátoři, kteří by na vyzvání tehdejšího ministra vnitra nejraději dali odhalené »zrádce« a »kolaboranty« ihned za mříže. Vysílač Severní Čechy (22. 8.) odvysílal znění dopisu pracovníků vojenského soudu v Litoměřicích, který byl adresován generálníma prokurátorovi a hlavnímu vojenskému prokurátorovi. Stálo v něm mimo jiné: »Navrhujeme, aby byl dán příkaz dodat je do vazby ihned, jakmile kdekoliv a kdykoliv budou zadrženi.« HROMÁDKOVO »LIKVIDAČNÍ KOMANDO« Rozkazy, rady a upozornění rozšiřované pomocí sdělovacích prostředků způsobily 1 uvnitř aparátu MV značný rozkol. Do ulic byly rozšiřovány zprávy o »zradách« různých příslušníků bezpečnostních orgánů. Vymýšlely se dokonce plány, jak jim »zpříjemnit život«. V aparátu MV se vyskýtl 1 člověk, který se pokoušel zformovat ozbrojené komando, které by tyto »zrádce« v řadách Bezpečnosti zneškodnilo. Nenašel však nikoho, kdo by s ním do tohoto dobrodružství šel. Tímto »agilním«■ činitelem' byl náčelník Pavlova tzv. štábu — plukovník O. Hromádko. Honičkám na tzv. zrádce napomáhali 1 ti, kdo zveřejňoval! jejich fotografie. Nechyběli mezi nimi lidé, kteří sl při své vysoké funkci museli být vědomi závažnosti svého jednání. V článku Stíny mladého kvasu, publikovaném v Rudém právu (22. 10. 1969), bylo poprvé zveřejněno, že se této činnosti zúčastnil 1 dr. Z. Vokrouhltcký. Fotografie komunistů — tzv. zrádců — se s uvedením Jejich Jmen objevily na dvou Ilegálních letácích — na Jednom z nich dokonce s výzvou к fyzické likvidací. ■ KDO JINÉMU JAMU... Pracovníci sdělovacích prostředků si musel! být nepocíhybně vědomí, že zveřejňováním všech sdělení tohoto druhu, af již odjinud přebraných, anebo vlastním přičiněním vyrobených, vystavují označené osoby 1 jejich rodiny nesmírnému nebezpečí. Celé dny však sdělovací prostředky rozdmýchávaly neuvěřitelně nenávistnou kampaň proti všem osobám, které byly nařčeny z »kolaborace«. Nejprve byli napadáni zcela nevinní lidé a nakonec se situace tak zauzlila, že byly postihovány i »spřízněné duše« těch »progresivních«. Sdělovací prostředky tak byly nuceny řadu svých zpráv dementovat a našli se i zde Jednotlivci, kteří si uvědomili, že se s organizováním »honu na čarodějnice« zašlo příliš daleko. Tak rozhlasová .stanice v Praze vysílala (dne 25. 8.) komentář, ve kterém se mimo Jiné uvádělo: Tisk a občas také rozhlas však vysílá Informace neověřené a příslušnic! Bezpečnosti se potom bojí o své rodiny. Přátelé, snažně vás prosíme Jejich i svým Jménem, nejmenujte ty, o nichž nelméně na 200 procent nevíte, že opravdu spolupracují s okupantsko-u pollclf — a netýká se to pouze příslušníků Bezpečností.« Pracovníci rozhlasu a tisku se dokonce náhle počali dovolávat »lidské soudnosti«, o čemž svědčí, úryvek z listu Svoboda ze dne 26. 8. 1968: »... shodli jsme se však, že zrádce Je třeba odhalovat, zvláště umě]í-11 svou činnost chytře krýt... také jsme sl řekli, že občané Jsou natolik soudní, aby dovedli rozeznat zrádce od lidí nezúčastněných.« Logika tohoto postupu Je Jen těžko pochopitelná. Nejprve rozdmýchají běsnění vášní, rozvíří obrovský kolotoč »zrádcovství«, a pak po tom všem,, co za oněch pět dnů napáchali, chtějí v rozbouřených masách najít soudnost a rozeznávací schopnost. Snad už Jen obava o sebe sama, o to, aby někdo neméně »agilní« nevystavil Je samotné těžkému riziku, Je vedla na tuto cestu. ' ZPRÁVY 0 ZATÝKÁNI Panika se »zatýkáním« stranických, veřejných a kulturních činitelů byla sdělovacími prostředky rozpoutána naplno dne 22. 8. Na vlnách různých »legálních svobodných« stanic stíhala Jedna taková zpráva druhou. , Ocitujme aspoň některé úryvky »Šalgovičova tajná policie ve spolupráci se sovětskými poradci zahájila rozsáhlé akce proti legálně voleným orgánům a sekretariátu KSČ.« (Praha, 22. 8.1 — »Asi před hodinou začalo zatýkáni kulturních pracovníků.« (Praha, 22. 8.1 — »Z dobře informovaných a spolehlivých pramenů máme informaci, že někteří pracovníci Státní bezpečnosti v Praze ... zahájili zatýkací akci mezi pracovníky naší Státní bezpečnosti.« (Praha, 23. 8.) — »Podle neověřených informací bylo na HS VB zatčeno několik progresivních členů výboru KSČ.« [Vysílač ÜV KSČ, Praha, 23. 8.) Lavinovitě šířeným poplašným zprávám, jejichž »zdroje« byly v Praze, ovšem neodpovídaly informace z krajů a okresů, jinak to ani nemohlo být, vždyť skutečnost vypadala jinak. Z nich bylo zřejmé, že tam žádné zatýkání prováděno nebylo a sami příslušníci MV lani prohlašovali, že žádný rozkaz ani požadavek na zatýkání neobdrželi. Zprávy o zatýkání publikované rozhlasem a jinými sdělovacími prostředky probudily к aktivitě i orgány prokuratury, které ještě v srpnu provedly speciální šetření. Závěry z něho Jsou pozoruhodné. Ve , sdělení Generální prokuratury a hlavního vojenského prokurátora fakticky dozná-, vá, že celá panika s rozsáhlým zatýkáním Je Jen dalekosáhlá provokace V dokumentu se doslovně uvádí: »Vojenská prokuratura na základě zpráv vysílaných rozhlasem o zatýkání našich občanů orgány Státní bezpečnosti a o propuštění vězňů z věznice na Pankráci sovětskými orgány provedla šetření a zjistila, že do dvanácti hodin dne 24. 8, 1968 nebyl zatčen příslušníky vojenské kontrarozvědky žádný příslušník čs. armády. Stejně tak žádný příslušník vojenské kontrarozvědky nebyl přítomen při zatýkání civilních občanů. Obdobnou prověrkou u orgánů Státní bezpečnosti nebylo zjištěno, že oficiální orgány Státní bezpečnosti zatýkají příslušníky našeho státu... šetřením provedeným na Pankráci a v Ruzyni bylo zjištěno, že do těchto věznic nebyl dodán mfmo několika kriminálních živlů žádný z našich občanů., Stejně tak, mimo osoby, kterým, skon- . čil .výkon třeštil, nebyl nikdo propuštěn.« ■ »POZOR« NA NKVD V souvislost! s tzv. zatýkacíml akcemi se v srpnu vyrojilo velké množství pověsti o činnosti příslušníků NKVD na našem území. Když se zjistilo, že příslušníci našich orgánů nikoho nezatýkají, a když splaskávaly bubliny o tom Šířéhé, musel se řyfchle nalít nový bubák, kterého nebylo možno Jen tak snadno prošetřit. Proto již 25. 8. přinesla Mladá fronta zprávu, že »do Prahy přicestovalo asi 200 příslušníků NKVD, kteří hovoří plynně česky a slovenský a mají doklady naší Bezpečnosti«. Podle Severočeské Práce »vysadila včera ráno (tj. 25. 8) v Praze sovětská letadla 800 příslušníků NKVD, kteří mluví česky a slovenský. Část z nich byla ještě během dopoledne převelena do Bratislavy«. Dne 23. 8. se v Praze rozšířila zpráva, že příslušnic! NKVD měli zatýkat na HS VB. V tisku se druhý den objevilo: »Podle sdělení očitých svědků přijely včera před polednem к budově Hlavni správy VB v ulici Na Perštýně automobily s vysokými sovětskými důstojníky — příslušníky NKVD. Ptali se po náčelnících Hlavní správy, a když Je nenašli, prohlásili, že naší Veřejně bezpečností pomohou při udržování pořádku v Praze. Před budovou slojí dva ozbrojení vojáci vojsk Varšavské smlouvy. Proslýchá se, že к zatýkání našich předních činitelů a odpovědných . pracovníků nezískali okupanti nikoho z příslušníků SIB, a proto si podobnou činnost zajišťují zcela sami...« Na této zprávě Je možno demonstrovat »serióznost« sdělovacích prostředků v tehdejší době, , neboť jed-s, ním z hlavních důvodů pro označování příslušníků Státní bezpečnosti jako »kolaborantů a zrádců« bylo, že tito příslušníci se spojení s »okupaotskou policií« zatýkají naše občany. V každém hnutí sovětských důstojníků viděli pracovníci sdělovacích prostředků ochotně a bez nejmenšíbo důkazu »zatýkacl akce«. « HYSTERIE VYÚSTILA V ZLOČINY Nejvýraznějl se snůšky nepravd a pomluv projevily v nejapném pronásledování aut. Podle tvrzení sdělovacích prostředků patřila vozidla, jejichž státní poznávací značky byly zveřejňovány, příslušníkům »kolaborujícím § okupanty«, nebo skupinám příslušníků StB, kteří údajně zatýkali. Zveřejněňo bylo okolo dvaceti čísel aut. Vysílač MV KSC Praha dne 24. 8: informoval: »Dále uvádíme seznamy vozů, ve kterých . Jezdí kolaborantšlí příslušnici StB a zatýkají naše lidi. Seznam vozů se rozšířil. Pečlivě sl zapamatujte tato čísla: vojenské vozy 53-43-42 a 53-43-34, vozy talné bezpečnosti ... — . . dále je to černá . Cortina AK 53-13, dále Vnllia АВЛ 71-19, AE 30-01 ... Zastavujte tato vozidla a zadržujte jejich posádky, kte ré konají špinavou zrádcovsko-u práci.« Také tato sdělení přispěla velkou měrou к rozdmýchávání hrozivé psvcbózy po celé republice. Pracovntci- StB přitom znali pravdu o »zatýkání«. a proto se po takových hlášeních důvodně obávali o zdraví a životy občanů, kteří budou ve svých automobilech vydrážděným davem napadeni. Označená auta se podle hlášení sdělovacích prostředků vyskytlá hned tu, hned tam. Vysílač Severní Morava 23. 8. hlásil, že vůz ABA 71-19 projíždí Brnem, 24. 8. bylo z Hradce Králové oznámeno, že týž vůz byl viděn v Jaroměři a Jede směrem na Náehud. Podle vysílače Střední Cechy (24. 8.) měl tento vůz však v týž den, tj. 24. 8. dopravit posádku příslušníků StB do Korunovační ulice v Praze 7, kde měla zatýkat Jednoho člověka. Vše byly lži! Automobil АВЛ 71-19 byl zatím již 23. 8. v Praze zdemolován! Tisk plesal nad prvními »úspěchy«. Časopis Signál v článku První jidáš chycen zajásal: »Obrovská solidarita a iniciativa přímo zazářily ... Jeden z jidášů byl dopaden poblíž Prašné brány, odkud ie také náš seriál snímků.« Také Zemědělské noviny (23. 8.) byly spokojeny а к případe dodávaly: »Podle sdělení očitých svědků došlo na Příkopech к zneškodnění jednoho z automobilů, jejichž posádky měly za úkol zatýkat naše představitele. jde o světlou Cortinn RK 53-13 — stalo se to v pátek odpoledne.« Rudé právo z té doby к zneškodnění aula ABA 71-19 píše: »Upozornění se šířilo s fantastickou rychlostí a lidé uvedené číslo pečlivě hledali. Snad se na některé z těchto čísel upozorňuje právem, ale máme potvrzeno, že mnohé z nich patří nevinným občanům, kteří nemají s okupací a se zatýkáním nic společného. Například Cortina poznávací značky ABA 71-19. kterou lidé v Perlové ulici na Starém Městě zdemolovali a ie- Jího řidiče ohrožovali, patří pokrokovému architektovi. Podobný případ se stal i s vozem AJ 08-44.« В KDE ZŮSTALA NOVINÁŘSKÁ ETIKA? Ani tyto zkušenosti však nedaly některým pracovníkům sdělovacích prostředků dostatečnou výstrahu. Nešlo tedy už jen o pošlapávání zásad novinářské: etiky, na níž se mnozí novinářští profesionálové po lednu 1968 rádi odvolávali... Šlo o víc, a proto pokračovali dál: »...pokud Jste náhodou nebo trvale v blízkosti center okupantské nebo kolaborující Bezpečnosti, všímejte si poznávacích značek všech, opravdu všech vy-jíždějících vozidel a rozšiřujte Je.« (Rozhlas, Praha 24. 8.) Když se situace s pronásledováním vozidel stávala zcela nepřehlednou a už ani sdělovací prostředky 1' nebyly s to zvládnout a ovlivňovat a navíc se tato akce začala obracet proti svým strůjcům, nezbylo jim nic Jiného než otočit a podporovat hlasy, které usilovaly o . zastavení této nebezpečné hry. Dne 25. 8. vysílá rozhlas Praha upozornění městské správy VB Praha: »... Ještě jednou MS VB upozorňuje všechny pražské občany, že výzvy к zadržení osádek určitých vozů už nejsou pravdivé. V minulých hodinách docházelo к neoprávněnému šikanování většiny řidičů, z nichž převážná část plní důležitá spojovací úkoly.« Za několik dní byl »vlasteneckou« akcí zničen osobní i socialistický majetek v hodnotě několika set tisíc korun. . ■ Aby škoda byla ještě větší, byla dána ještě výzva ke strhávání uličních tabulek, čísel domů a bytů a označení úřadů. A že to byla důkladná »práce«, to postřelme v Praze všímavý chodec ještě dnes. Psyohůza bezhlavého ničení se postupně přenesla i do ostatních krajů republiky. В KDO PŘEDÁVAL ZPRÁVY? Nejzávažnější, Bezpečnost a Její pracovníky skandalizující informace přicházely do sdělovacích prostředků nelegálními kanály, které byly Jednak vybudovány Již před srpnem 1968 я Jednak byly v srpnových dnech rozšířeny. Organizátory těchto spojení byl! pravicoví oportunisté a jiné alibistické a kariérlstlcké živly v bezpečnostních složkách. Je dobře známo, že Již před srpnem se z Bezpečnosti do některých pravicových časopisů (Reportér, LL a j. J dostaly i přísně tajné Informace, Jako např. zpráva o Jednání náčelníka rozvědky NDR v ČSSR, Podobných případů bylo víc. V srpnových dnech 1968 tyto kanály pracovaly na plné obrátky, do sdělovacích prostředků se »zasvěcené« Informace Jen hrnuly. A tak Jsme mohli slyšet: »„..volal nás důstojník kontrarozvědky a donesl nám toto prohlášení...« (Vysílač Severní Morava, 24. 8.) — »...z naprosto spolehlivého pramene Jsme se dozvěděli...« (Vysílač Na Dunaji, .24. 8.) — ».., z dobře Informovaných pramenů máme Informaci ...« [Československo I, 23. 8.1: a tak by bylo možno'pokračovat. Kdo byl' oním důstojníkem kontrarozvědky, Jaké to byly spolehlivé Informované kruhy, které dodávaly sdělovacírri prostředkům »zasvěcené« zprávy?/jména’ některých: jsou známa, iiní Ještě kličkují. ■ NEBRAT JEDNU MÍRU Nebylo by však odpovědné tvrdit, že všichni příslušníci Bezpečnosti/ kteří se v srpnu 1968 se svými stanovisky a informacemi obraceli na sdělovací’ prostředky, dělali 'tak v úmyslu vědomě škodit straně a špinit Bezpečnóst. Jejich Jednání. Vyplývalo z hluboké dezinformovanosti, z nemorální a. hysterické atmosféry. Tito lidé neprohlédli záměry pravicových a aritikoinunistických sil ve sdělovacfcb přoáfřpdrích a včas sťneuvědomilj, že nebude' v jejích' silách ovlivňovat, jak bpde s jejich Informacemi naloženo. Je, bohužel, nutno konstatovat, že prakticky všechny informace o Bezpečnosti, které se dostaly do sdělovacích prostředků, byly zneužity к rozvíjení šovinistické a protisovětské propagandy a nakonec к útokům proti Bezpečnosti samé. Pravicově oportunistické síly a protikomunistická a protlsovětská reakce se snažily rozbít Jednotu složek Bezpečnosti, a vyvolávaly proto mez! nimi různé třenice. Tím získávaly oporu pro svou nekalou činnost. Sdělovací prostředky — Jak Již 1 z těchto nemnoha uvedených ukázek vyplývá — se tak ocitly na samém vrchu vlny reakční hysterie... Pplk. PhDr. VLASTISLAV KROUPA RUDĚ PRÄVQ . ЯЦ Sobota dne 14. února 1970 9- Kampaně a hysterie %