Rudé Právo, únor 1970 (L/27-50)

1970-02-14 / No. 38

V boji o revoluční shonu Je zvykem vzpomínat významných událostí u příležitosti tzv. kulatých výročí. Takové vý­znamné výročí v historii naší strany bylo v loň­ském únoru — kdy uplynulo 40 let od jejího V. sjezdu. Vloni však nebylo к oslavám právě příznivé klima, spíše naopak. Buď se záměrné zapomínalo, nebo, pokud se V. sjezdu vzpomenulo, pak spíše ve zlém. Proto dnes, třeba s ročním zpožděním, vzpomeňme, jak se situace ko­lem V. sjezdu KSČ obrážela v Rudém právu. В Výzva к diskusi Začátkem února r. 1929 končila v Rudém právu veřejná diskuse, к níž dal podnět Otevřený list výkonného výboru Komunistické internacionály, adresovaný všem členům KSC, který pod titulem Od oportunistické pasivity к bolševické aktivitě vyšel v Rudém právu a v samostatné brožuře. Usne­sení ÚV KSC к této diskusi otisklo Ru­dé právo dne 2. října 1928. Co žádal ústřední výbor od všech členů strany? »... přezkoušíte v hluboce založené obsáhlé diskusi dosavadní politiku strany i svou vlastní činnost, přehléd­nete své řady, povedete s největší roz­hodností a bezohledností boj proti všem způsobům a nositelům oportu­­nismu ve straně, budete účinně spolu­pracovat na překonání dosavadních chyb, nedostatků a slabin, postavíte do nových stranických vedení bolše­vicky vyškolené a vyzkoušené soudru­hy a tím vším přispějete ke skutečné­mu ozdravení strany.« ■ Diskusní přílohy v Rudém právu V Rudém právu byla diskuse veřej­ná. К seznámení členů strany s hloub­kou a šíří problémů otisklo Rudé prá­vo 25. října 1928 obsáhlý Gottwaldův Materiál к diskusi o československé otázce přednesený na schůzi čs. komi­se VI. kongresu Komunistické interna­cionály. Veřejná diskuse však musila být na měsíc přerušena, neboť vychá­zení Rudého práva bylo od 28. října do 28. listopadu r. 1928 úředně zaká­záno. V prosinci a lednu pak vychá­zely v Rudém právu diskusní přílohy a před sjezdem zprávy o průběhu krajských konferencí. V diskusních přílohách Rudého prá­va se objevila také jména lidí, kteří byli o několik měsíců později ze stra­ny vyloučeni a odešlí do pravicové so­ciální demokracie a někteří jednotliv­ci i do jiných stran. Tito lidé ješlě v průběhu diskuse veřejně ujišťovali, že jsou a za všech okolností zůstanou komunisty, že mají pouze některé vý­hrady, ale z výsledků diskuse bylo stále očividnější, že jsou naprosto izo­lováni. Veřejná diskuse měla stranu připravit na základní obrat její politi­ky. Nebylo to jinak možné než po předchozím rozboru a vyjasnění dosa­vadní cesty i hlavních nedostatků a posléze po nevyhnutelné změně ve ve­dení strany, neboť sotva bylo možno předpokládat, že by aktivní bolševic­kou politiku byli schopni i ochotni uskutečňovat dosavadní představitelé. Bylo nutno všem poctivým členům strany dokázat, že tzv. Jílkova skupi­na, jež reprezentovala vedení strany, je skutečně nositelem pravicového oportunismn a že není správné, jestli­že vlastní oportunistické chyby zakrý­vá jakousi kolektivní odpovědností celé strany. ■ Politická porážka pravice Již ze zpráv Rudého práva o průbě­hu krajských konferencí bylo zřejmé, že pravicově oportunistický směr Jíl­kovy skupiny bude na sjezdu poražen. I v ostravském kraji, považovaném za baštu jílkovců, se v průběhu diskuse uskutečnil obrat doleva, takže na kraj­ské konferenci hlasovalo proti rezolu­ci Gottwaldova směru pouze 17 dele­gátů z 98 přítomných. Ve většině ostat­ních krajů byly takové rezoluce přijí­mány jednomyslně. Na sjezdu pak byla politická porážka jílkovských představitelů pravicového oportunis­­mu dovršena. ■ К bolševické aktivitě Je pozoruhodné, že komunistická strana nemohla konat svůj V. sjezd veřejně, neboť byla odůvodněná oba­va, že bude policejně rozehnán. Proto v zájmu utajení bylo v tisku veřejně oznámeno fingované datum sjezdu — od 10. do 17. února. Ve skutečnosti se sjezd konal 18.—23. února, a to v růz­ných pražských sálech. První zprávu o konání sjezdu přineslo Rudé právo 28. února. Až do V. sjezdu nesla KSC a s ní ovšem i Rudé právo stále ještě pečeť svého původu. Zůstávalo ještě nemá­lo pozůstatků sociálně demokratic­kých oportunistických tradic a návy­ků. Pátý sjezd KSC přinesl podstatný obrat. To je možno říci, přestože se některé jeho předpoklady v dalším vývoji plně uepotvrdily. Jen díky V. sjezdu byla KSC schopna v pozdějších letech splnit svou historickou úlohu. ■ Boj o stranu pokračoval Boj o stranu nebyl však V. sjezdem ještě ukončen. Pravicoví oportunisté si dubře byli vědomi, že heslo Od oportunistické pasivity к bolševické aktivitě nebylo řečeno jen tak do vět­ru. Proto brzy po V. sjezdu jsme v Ru­dém právu četli o protistranickém vystoupení vedoucích funkcionářů Ru­dých odborů (Mezinárodního všeodbo­­rového svazu) Haise, Halika a řady jiných odborových tajemníků. A další útoky následovaly. Přišlo nešťastná prohlášení sedmi spisovatelů a hned poté protistranické prohlášení 28 po­slanců a senátorů. Velká většina lidí, kteří tehdy vystoupili proti straně, se velmi brzy ocitla na druhém břehu. V této situaci byla úloha Rudého práva neocenitelná. Právě proto bylo Rudé právo dne 18. července 1929 znovu na měsíc úředně zastaveno. VOJTĚCH DOLEJŠÍ §0')т£ PRÁVO 1920 1970 Archívní snímek ze srpna 1968. Foto V. ŽITNÝ \ IflIlllllllllllllllltlIlllllllllllllllllliMlIlllllllllltlIlllllllllllllllll Myšlenky w R íká se, že »vrána к vráně sedá«. Tak proto se dnes vy­pije tolik ležáku! říve byl oblíbenou fiqurkou humoru a satiry poplatník, dnes by měl být spíše p o dpi at - nik. Pravicový oportunista je poli­tik používající řeči к zakrý­vání myšlenek. I nohý vedoucí podniku silně připomíná Kecala z Prodá» né nevěsty; také často opakuje, že »všechno je hotovo, všechno je ho­tovo« a zatím jeho podnik teprve dodělává loňský plán. ení hanba všechno nevědět. Hanba je nechtít se nic na­ N učit. obrá pověst je jako pavučina; stačí malá trhlinka a je po nozi činitelé se po lednu 1968 spíše ukázali jako ni­ SATIRICUS D M D ní. M čitelé. UllllllltlillllllllllllllllllllllllinilllllllllIlMilIliilllllillllIllllllll . — Ta vaše plechová huba prostě rezavíI Kreslil P. PAZDERA NASE BESEDA Do zahájení schůze chybělo Ještě několik minut, a tak Jsme si trochu povídali. »Víš,« říká soudruh, kterého už nějaký ten pátek znám, »nejvíc mi vrtá hlavou. Jak se mohlo stát, že jsme mnozí dosti dlouho věřili, že Jim Jde, stejně Jako šlo nám, oprav­du o nápravu poměrů, o vytvoření lepších podmínek к životu. A když se člověk teď na všechno dobře rozpomene, dochází к trpké­mu poznání, že Je naše problémy zajímaly asi Jako loňský sníh. Především Jim šlo o Je­jich vlastní zájmy, a za tím tedy šit bez­ohledně. Ti měli daleko к Jakékoli tváři, na­tož к lidské! Vůbec byli v podstatě velmi zlí. A Jak obratně dovedli rozeštvávat lidi mezi sebou. A všecuno to záměrně vyráběné neřádstvo balili do líbivých pozlátek. To byla samá svoboda, demokracie, zkrátka „země, kde pečení holubi lítají sami do pusy , Já bych do toho ...« * Říká se, že když rána přichází к sobě, nej­více bolí. A Je to skutečně tak! Kolik čest­ných, upřímných lidí je vnitřně velice zraně­no. Cítí se oklamáni a poníženi. A přesto to nejsou oni, kteří by se nyní chtěli vyhnout odpovědnosti, kteří by se vyhýbali aktivně přispět к nápravě chyb a nedostatků. Pře­svědčil jsem se o tom na příkladu mnohých základních organizací. Stojí za povšimnutí, že se u nich začíná mnohé měnit к lepšímu. Ve srovnání s Ještě nedávným obdobím můžeme v jejich práci pozorovat cosi nového. I samotní funkcionář! stranických výborů upozorňují na to, že se tentokrát přistupuje к rozpracovávání výsled­ků lednového pléna ústředního výboru strany s mnohem větším zá|mem. »To víš, máme ještě hodně potíží sami se sebou,« říká Jeden z členů celozávodního vý­boru. »!e co napravovat. Popravdě řečeno, v posledních letech Jsme věnovali zcela ne­dostatečnou pozornost Jednotlivým členům strany, málo Jsme se starali o jejich Ideolo­gickou výchovu. A to se pochopitelně musí nějak projevit. Na druhé straně se však pře­svědčujeme, kolik dobrých a obětavých lid! strana má. A vůbec už nemají pravdu ti, kte­ří hovoří o naprostém nezájmu většiny čle­nů o stranické záležitosti. My se právě v těchto dnech naopak přesvědčujeme, že sa­mi členové strany přicházejí a hlásí se o prá­ci, a co Je potěšitelné, že máme nejeden pří­klad toho, s jakým vnitřním zaujetím obha­jují komunisté mezi pracujícími dobré jměno strany. Život ukazuje, že je dost těch, kteří Jsou hrdi na své členství v komunistické stra­ně. Navrací se postupně také vědomí vlastní důstojnosti 1 velikosti díla, které bylo vytvo­řeno. To Jsou nesmírné hodnoty, které ne­smíme ztratit, ale neustále Je dobrou prací rozmnožovat.« A nebylo na schůzi Jediného člověka, který by s tímto názorem nesou­hlasil ... Nejvýstižněji to na aktivu funkcionářů na Dole Nástup v Tušimicích řek) Jeden ze soudruhů: »Ono to chce se trochu po­rozhlédnout. Copak Je to samo sebou, že kam pouhým okem z této místnosti dohlédneš, vi­díš nové elektrárny, nové město, moderně vybavená pracoviště? Kolik je to nových pra­covních příležitostí Jenom tady. Jak Jenom zde se změnil život lidí, а к lepšímu. Na to by nikdo z nás neměl zapomínat.« Potom se soudruzi, Jak to bývá, rozhovo­řili o nejrůznějších věcech. O svých potížích a radostech 1 o obavách. Reč se stále vracela к tomu, že by stranická organizace měla do­bře znát Jednotlivé lidi, poznávat Je nejenom ze schůzí, ale také z Jejich práce. Copak lze přejít, upozorňoval Jeden z vedoucích hospo­dářských pracovníků, že lidé plní vysoké úkoly za nesmírně ztížených podmínek, že díky jejich obětavosti nebyla důležitá elek­trárna vyřazena z provozu? Ale tím to ne­končí, připomněl. A opravdu nekončí. Všichni vědí, že budou 1 letos pracovat mnoho směn o volných sobo­tách. A řekněme rovnou, že u většiny právě těch nejobětavějších to nejsou peníze, které ovlivnily jejich rozhodnutí, ale dělnická Čest. Oni sami to nepovažují za nějaké mimořád­né hrdinství, ale spíše za samozřefmost, na­nejvýš utrousí, »nedopustíme, aby elektrárna neměla dost uhlí,« a pak Jako dodají, »lidI potřebují teplo; ani závody, školy, nemocníce se bez uhlí a elektrické energie neobejdou.« Poslouchal Jsem je, a co neřícl, bylo mi u srdce dobře, a zároveň mi myslí prolétla zprávička, kterou Jsem v těchto dnech četl v Industriekurieru, kde se doslova říká: »Sik Jim říká (řeč Jde o československých pracu­jících) švejkovšt! dělníci: pracovitost se u nich dostavuje po pracovní době, к oboha­cení vlastní kapsy.« lak Je vidět, šídlo v py­tli, děle] co děle], dlouho neutajíš. Není moc vzdálená doba, kdy se všemi možným! způ­soby vtíral do přízně dělníků. Dnes, když mu karta nevyšla a když je od nich na hony da­leko, Je Již nepotřebuje a má pro ně tedy jen slova pohrdání. I takové poznání má svou cenu. Aspoň všichni víme, s kým máme co dělat. N aštěstí se stále více lidí na faktech pře­svědčuje o skutečných záměrech všech těch falešných přátel, af již Jsou za hranicemi nebo doma. Lidé přemýšlejí, porov­návají slova a činy a Jsou mnohem obezřet­nější. Dobře vědí, že politický zápas s pravi­covými a protlsociallstickými silami není zda­leka ještě dobojován. Sami o tom mají dosta­tek důkazů a otevřeně o těchto problémech hovoří. »Víš, já tl neberu tvůj optimismus, ale bo­jím se, Jestli vy tam v Praze to nevidíte ně­kdy příliš růžově. Bude.to Ještě fuška. Vždyf se pořád Ještě setkáváme s otevřeným nepřá­telstvím, s nepřátelskými názory.. Vždyf mno­zí z takzvané elity žijí přímo zde mezi ná­mi. Holedbají se mezi sebou a navzájem se konejší hesly „my se vrátíme“. Vždyf víš, Václave, není to vůbec tak dávno, co se nám pokoušeli diktovat „vy sl dělejte svou poli­tiku a nám se neopovažujte do odborné čin­nosti hovořit“. Aby sis nemyslel, že to máme lehké nebo že nic neděláme. My se musíme denně vypořádávat s nesprávnými názory a obhajovat politiku strany proti velice rafino­vaným a zkušeným nepřátelům. A mnozí z nich Ještě nedávno zastávali důležité funk­ce nejenom v závodě, ale 1 v okrese, kraji a v ústředí. Dnes pochopitelně „oni za. nic ne­mohou“, ale své pozice by sl asooň na závo­dě chtěli za každou cenu udržet. Štvou děl­níky, aby vystoupili ze strany, ale oni, kteří nám, straně oddaným kádrům, připravili ne­jednu těžkou chvíli, se zuby nehty drží, aby své členství ve straně uhájiít. Oni dobře věd! proč. Jasně to za ně vyjádřil Jeden z před­stavitelů pravice na Dole Nástup: „Politiku děláme my dole a budeme sl JI dělat po svém.“ Opravdu to jasněji Již říci nemohl.« V elice se ml líbila slova soudruha, kteří prožil se stranou Již mnoho. Za souhla­su všech přítomných na příkladech z je­jich okolí ukázal, jak užitečnou školou života 1 politické zralosti Jsme v těchto letech pro­šli. Kolik nádherných a statečných lidí Jsme poznal! a zároveň jakého zklamání Jsme se často dočkali u Udí, ve které jsme věřili. Jsou ! takoví, kteří mají všechno a mysli si, že Jim socialismus již více dát nemůže A právě těmto lidem se najednou staly stra ntcké povinnost! nepříjemné a stranická ká zeň byla pro ně Již »nedemokratická«. Tako ví maloměšťáci nemají v komunistické stra ně co dělat, těch se musí střena opravdi zbavit, nechce-li se opět dostat do krize, sla bo£tl, rozpolceností. Nesmíme to dopustit řekl ml onen soudruh. Poznání bylo příliš draze vykoupené ... JAROSLAV KOŘÍNEK P OZNANI Co způsobily sdělovací prostředky v srpnu 1968 O činnosti hromadných sdělovacích prostředků od ledna 1968 do dubna 1969 bylo již řečeno mnoho otevřených slov — po právu ne­příliš lichotivých. Srpnové události roku 1968 představují v čin­nosti tisku, rozhlasu a televize nedůstojný vrchol, jejich působeni v oněch srpnových dnech mělo na utváření názorů i na jednání nejširších vrstev našeho obyvatelstva značný, bohužel zcela ne­blahý vliv, protože rozjitřovaio city a vášně až do hysterie. Stejně Jako v celém předcházejí­cím období po lednu 1968 zaujímala v činnosti sdělovacích prostředků v srpnových dnech přední místo bez­pečnostní problematika. Nebylo to ovšem náhodou. Naopak, sledoval se tím zcela určitý cíl — vytvořit ovzdu­ší vzduté prolisovětské nenávisti, vv­­volat dojem, |ako by naše národv stá ly před branami pekel. Z dostupných monitorovaných ma­teriálů Srpnového .rozhlasového vysí­lání je možno zjistit, že o Bezpečnosti bylo odvysíláno asi 160 relací na všech »legálních« vysílačích. Je zají­mavé a poučné poohlédnout se po je­jich obsahu. Nejčastěji zněla éterem stanoviska bezpečnostních složek a útvarů ke vstupu vojsk Varšavské smlouvy а к vnitropolitické situaci v ČSSR. dále pak zprávy o situaci v Bezpečnosti, označování zrádců a kolaborantů, líčení činnosti jednotliv­ců a kolektivů. Četné byly I informa­ce o tzv. zatýkání, výzvy к pronásle­dování automobilů, к odstraňování orientačních uličních tabulek, domov­ních čísel, silničních ukazatelů apod. Většina zpráv se týkala složky Stát­ní bezpečnosti (včetně centrály MV). Podobně tomu bylo 1 v tisku: při zkoumání 96 listů KSC, NF, závodních časopisů z Prahy i ostatních částí re­publiky se Jasně ukazuje, že většina zpráv byla přejímána z rozhlasové­ho pořadu. Mimopražské časopisy uve­řejňovaly však některé materiály, Ja­ko například stanoviska a informace místních bezpečnostních Útvarů, kte­ré dále rozšiřovány nebyly. . Jaká byla tato stanoviska a Infor­mace? Stanoviska většinou reagují na onu známou část prohlášení předsed­nictva ÜV KSČ z 21. 8., v níž se uvá­dí, že »všichni vedoucí funkcionáři státu, KSČ 1 NF zůstávají ve svých funkcích, do nichž bylí jako předsta­vitelé lidu a členů svých organizací zvoleni podle zákonů a norem plat­ných v Československu«. Jsou však často svérázně a volněji Interpretová­na, Vznikla dokonce tak kuriózní si tuace, která snad v celém světě ne­má obdoby, že se totiž sdělovací pro­středky staly důležitým nástrojem »ří­zení« ministerstva vnitra. В ÉTEROVÁ KORESPONDENCE i. PAVLA Rozhlas byl 1 pro ministra vnitra J. Pavla »pahorkem nad bitevním po­lem«. Odtud uděloval své rozkazy, po­kyny a nařízení. Jeho posto] ke sdě­lovacím prostředkům byl znám v cen­trálních složkách MV Již v době před­­srpnové. Na pověstném aktivu pra­covníků MV 6. 5. 1968 J. Pavel Jasně naznačil, že linie práce pro bezpeč­nostní složky Je plně obsažena v Jeho publikovaných projevech. Jestliže ří­zení bezpečnostního aparátu J. Pav­lem bylo před srpnem Iluzorní, tím absurdnější se zdála v srpnu všech­na Jeho prohlášení o řízení MV ne­bo o bezprostředním převzetí řízení Státní bezpečnosti apod. Nejznámější z této doby Je rozkaz Pavla o odvolání z funkce náměstka ministra vnitra V. Salgovlče a dalších pracovníků Státní bezpečnosti. V tom­to rozkaze vyzval i příslušné vojen­ské prokurátory, aby zahájili trestní stíhání příslušníků SNB, kteří se po­dle Pavlova mínění dopustili trestné činnosti. Obdobně sl počínal 1 tehdejší ná­čelník Hlavní správy VB plk. ]. Rybář, který pomocí sdělovacích prostředků udílel své rozkazy příslušníkům VB. V tétn hystericky vypjaté situaci ochotně přispěchali na pomoc i ně­kteří hnrliví soudci a prokurátoři, kteří by na vyzvání tehdejšího mi­nistra vnitra nejraději dali odha­lené »zrádce« a »kolaboranty« ihned za mříže. Vysílač Severní Čechy (22. 8.) odvysílal znění do­pisu pracovníků vojenského sou­du v Litoměřicích, který byl adre­sován generálníma prokurátorovi a hlavnímu vojenskému prokuráto­rovi. Stálo v něm mimo jiné: »Na­vrhujeme, aby byl dán příkaz do­dat je do vazby ihned, jakmile kdekoliv a kdykoliv budou zadrže­ni.« HROMÁDKOVO »LIKVIDAČNÍ KOMANDO« Rozkazy, rady a upozornění rozši­řované pomocí sdělovacích prostřed­ků způsobily 1 uvnitř aparátu MV značný rozkol. Do ulic byly rozšiřová­ny zprávy o »zradách« různých pří­slušníků bezpečnostních orgánů. Vy­mýšlely se dokonce plány, jak jim »zpříjemnit život«. V aparátu MV se vyskýtl 1 člověk, který se pokoušel zformovat ozbrojené komando, které by tyto »zrádce« v řadách Bezpeč­nosti zneškodnilo. Nenašel však ni­koho, kdo by s ním do tohoto dobro­družství šel. Tímto »agilním«■ činite­lem' byl náčelník Pavlova tzv. štábu — plukovník O. Hromádko. Honičkám na tzv. zrádce napomá­hali 1 ti, kdo zveřejňoval! jejich fo­tografie. Nechyběli mezi nimi lidé, kteří sl při své vysoké funkci muse­li být vědomi závažnosti svého jed­nání. V článku Stíny mladého kvasu, publikovaném v Rudém právu (22. 10. 1969), bylo poprvé zveřejněno, že se této činnosti zúčastnil 1 dr. Z. Vo­­krouhltcký. Fotografie komunistů — tzv. zrádců — se s uvedením Jejich Jmen objevily na dvou Ilegálních le­tácích — na Jednom z nich dokonce s výzvou к fyzické likvidací. ■ KDO JINÉMU JAMU... Pracovníci sdělovacích prostředků si musel! být nepocíhybně vědomí, že zveřejňováním všech sdělení tohoto druhu, af již odjinud přebraných, ane­bo vlastním přičiněním vyrobených, vystavují označené osoby 1 jejich ro­diny nesmírnému nebezpečí. Celé dny však sdělovací prostředky rozdmýchávaly neuvěřitelně nenávist­nou kampaň proti všem osobám, kte­ré byly nařčeny z »kolaborace«. Nej­prve byli napadáni zcela nevinní li­dé a nakonec se situace tak zauzlila, že byly postihovány i »spřízněné du­še« těch »progresivních«. Sdělovací prostředky tak byly nuceny řadu svých zpráv dementovat a našli se i zde Jednotlivci, kteří si uvědomili, že se s organizováním »honu na ča­rodějnice« zašlo příliš daleko. Tak rozhlasová .stanice v Praze vysílala (dne 25. 8.) komentář, ve kterém se mimo Jiné uvádělo: Tisk a občas také rozhlas však vysílá Informace neověřené a příslušnic! Bezpečnosti se potom bojí o své rodiny. Přátelé, snažně vás prosíme Jejich i svým Jménem, nejmenujte ty, o nichž nel­­méně na 200 procent nevíte, že oprav­du spolupracují s okupantsko-u pollclf — a netýká se to pouze příslušníků Bezpečností.« Pracovníci rozhlasu a tisku se do­konce náhle počali dovolávat »lidské soudnosti«, o čemž svědčí, úryvek z listu Svoboda ze dne 26. 8. 1968: »... shodli jsme se však, že zrádce Je třeba odhalovat, zvláště umě]í-11 svou činnost chytře krýt... také jsme sl řekli, že občané Jsou natolik soud­ní, aby dovedli rozeznat zrádce od li­dí nezúčastněných.« Logika tohoto postupu Je Jen těžko pochopitelná. Nejprve rozdmýchají běsnění vášní, rozvíří obrovský kolo­toč »zrádcovství«, a pak po tom všem,, co za oněch pět dnů napáchali, chtě­jí v rozbouřených masách najít soud­nost a rozeznávací schopnost. Snad už Jen obava o sebe sama, o to, aby někdo neméně »agilní« nevystavil Je samotné těžkému riziku, Je vedla na tuto cestu. ' ZPRÁVY 0 ZATÝKÁNI Panika se »zatýkáním« stranických, veřejných a kulturních činitelů byla sdělovacími prostředky rozpoutána naplno dne 22. 8. Na vlnách různých »legálních svobodných« stanic stíhala Jedna taková zpráva druhou. , Ocitujme aspoň některé úryvky »Šalgovičova tajná policie ve spolu­práci se sovětskými poradci zahájila rozsáhlé akce proti legálně voleným orgánům a sekretariátu KSČ.« (Praha, 22. 8.1 — »Asi před hodinou začalo zatýkáni kulturních pracovníků.« (Pra­ha, 22. 8.1 — »Z dobře informova­ných a spolehlivých pramenů máme informaci, že někteří pracovníci Stát­ní bezpečnosti v Praze ... zahájili za­­týkací akci mezi pracovníky naší Stát­ní bezpečnosti.« (Praha, 23. 8.) — »Po­dle neověřených informací bylo na HS VB zatčeno několik progresivních členů výboru KSČ.« [Vysílač ÜV KSČ, Praha, 23. 8.) Lavinovitě šířeným poplašným zprávám, jejichž »zdroje« byly v Praze, ovšem neodpovídaly in­formace z krajů a okresů, jinak to ani nemohlo být, vždyť skuteč­nost vypadala jinak. Z nich bylo zřejmé, že tam žádné zatýkání pro­váděno nebylo a sami příslušníci MV lani prohlašovali, že žádný rozkaz ani požadavek na zatýká­ní neobdrželi. Zprávy o zatýkání publikované roz­hlasem a jinými sdělovacími prostřed­ky probudily к aktivitě i orgány pro­kuratury, které ještě v srpnu proved­ly speciální šetření. Závěry z něho Jsou pozoruhodné. Ve , sdělení Gene­rální prokuratury a hlavního vojen­ského prokurátora fakticky dozná-, vá, že celá panika s rozsáhlým zatý­káním Je Jen dalekosáhlá provokace V dokumentu se doslovně uvádí: »Vojenská prokuratura na základě zpráv vysílaných rozhlasem o zatýká­ní našich občanů orgány Státní bez­pečnosti a o propuštění vězňů z věz­nice na Pankráci sovětskými orgány provedla šetření a zjistila, že do dva­nácti hodin dne 24. 8, 1968 nebyl za­tčen příslušníky vojenské kontraroz­vědky žádný příslušník čs. armády. Stejně tak žádný příslušník vojenské kontrarozvědky nebyl přítomen při zatýkání civilních občanů. Obdobnou prověrkou u orgánů Státní bezpeč­nosti nebylo zjištěno, že oficiální orgány Státní bezpečnosti zatýkají příslušníky našeho státu... šetřením provedeným na Pankráci a v Ruzyni bylo zjištěno, že do těchto věznic ne­byl dodán mfmo několika kriminál­ních živlů žádný z našich občanů., Stejně tak, mimo osoby, kterým, skon- . čil .výkon třeštil, nebyl nikdo propuš­těn.« ■ »POZOR« NA NKVD V souvislost! s tzv. zatýkacíml akce­mi se v srpnu vyrojilo velké množství pověsti o činnosti příslušníků NKVD na našem území. Když se zjistilo, že příslušníci našich orgánů nikoho ne­­zatýkají, a když splaskávaly bubliny o tom Šířéhé, musel se řyfchle nalít nový bubák, kterého nebylo možno Jen tak snadno prošetřit. Proto již 25. 8. přinesla Mladá fronta zprávu, že »do Prahy přicestovalo asi 200 pří­slušníků NKVD, kteří hovoří plynně česky a slovenský a mají doklady na­ší Bezpečnosti«. Podle Severočeské Práce »vysadila včera ráno (tj. 25. 8) v Praze sovětská letadla 800 přísluš­níků NKVD, kteří mluví česky a slo­venský. Část z nich byla ještě během dopoledne převelena do Bratislavy«. Dne 23. 8. se v Praze rozšířila zprá­va, že příslušnic! NKVD měli zatýkat na HS VB. V tisku se druhý den obje­vilo: »Podle sdělení očitých svědků přijely včera před polednem к budo­vě Hlavni správy VB v ulici Na Perš­­týně automobily s vysokými sovětský­mi důstojníky — příslušníky NKVD. Ptali se po náčelnících Hlavní správy, a když Je nenašli, prohlásili, že naší Veřejně bezpečností pomohou při udržování pořádku v Praze. Před bu­dovou slojí dva ozbrojení vojáci vojsk Varšavské smlouvy. Proslýchá se, že к zatýkání našich předních činitelů a odpovědných . pracovníků nezískali okupanti nikoho z příslušníků SIB, a proto si podobnou činnost zajišťují zcela sami...« Na této zprávě Je možno demon­strovat »serióznost« sdělovacích pro­středků v tehdejší době, , neboť jed-s, ním z hlavních důvodů pro označová­ní příslušníků Státní bezpečnosti ja­ko »kolaborantů a zrádců« bylo, že tito příslušníci se spojení s »okupaot­­skou policií« zatýkají naše občany. V každém hnutí sovětských důstojní­ků viděli pracovníci sdělovacích pro­středků ochotně a bez nejmenšíbo důkazu »zatýkacl akce«. « HYSTERIE VYÚSTILA V ZLOČINY Nejvýraznějl se snůšky nepravd a pomluv projevily v nejapném proná­sledování aut. Podle tvrzení sdělova­cích prostředků patřila vozidla, je­jichž státní poznávací značky byly zveřejňovány, příslušníkům »kolabo­rujícím § okupanty«, nebo skupinám příslušníků StB, kteří údajně zatýka­li. Zveřejněňo bylo okolo dvaceti čí­sel aut. Vysílač MV KSC Praha dne 24. 8: informoval: »Dále uvádíme seznamy vozů, ve kterých . Jezdí kolaborantšlí příslušnici StB a zatýkají naše lidi. Seznam vozů se rozšířil. Pečlivě sl zapamatujte tato čísla: vojenské vo­zy 53-43-42 a 53-43-34, vozy talné bezpečnosti ... — . . dále je to černá . Cortina AK 53-13, dále Vnllia АВЛ 71-19, AE 30-01 ... Zastavujte tato vo­zidla a zadržujte jejich posádky, kte ré konají špinavou zrádcovsko-u prá­ci.« Také tato sdělení přispěla velkou měrou к rozdmýchávání hrozivé psv­­cbózy po celé republice. Pracovntci- StB přitom znali pravdu o »zatýkání«. a proto se po takových hlášeních dů­vodně obávali o zdraví a životy obča­nů, kteří budou ve svých automobi­lech vydrážděným davem napadeni. Označená auta se podle hlášení sdě­lovacích prostředků vyskytlá hned tu, hned tam. Vysílač Severní Morava 23. 8. hlásil, že vůz ABA 71-19 projíž­dí Brnem, 24. 8. bylo z Hradce Krá­lové oznámeno, že týž vůz byl viděn v Jaroměři a Jede směrem na Náehud. Podle vysílače Střední Cechy (24. 8.) měl tento vůz však v týž den, tj. 24. 8. dopravit posádku příslušníků StB do Korunovační ulice v Praze 7, kde měla zatýkat Jednoho člověka. Vše byly lži! Automobil АВЛ 71-19 byl za­tím již 23. 8. v Praze zdemolován! Tisk plesal nad prvními »úspě­chy«. Časopis Signál v článku Prv­ní jidáš chycen zajásal: »Obrovská solidarita a iniciativa přímo zazá­řily ... Jeden z jidášů byl dopa­den poblíž Prašné brány, odkud ie také náš seriál snímků.« Také Ze­mědělské noviny (23. 8.) byly spo­kojeny а к případe dodávaly: »Po­dle sdělení očitých svědků došlo na Příkopech к zneškodnění jed­noho z automobilů, jejichž posád­ky měly za úkol zatýkat naše před­stavitele. jde o světlou Cortinn RK 53-13 — stalo se to v pátek odpo­ledne.« Rudé právo z té doby к zneškod­nění aula ABA 71-19 píše: »Upozor­nění se šířilo s fantastickou rychlos­tí a lidé uvedené číslo pečlivě hle­dali. Snad se na některé z těchto čí­sel upozorňuje právem, ale máme po­tvrzeno, že mnohé z nich patří ne­vinným občanům, kteří nemají s oku­pací a se zatýkáním nic společného. Například Cortina poznávací značky ABA 71-19. kterou lidé v Perlové uli­ci na Starém Městě zdemolovali a ie- Jího řidiče ohrožovali, patří pokroko­vému architektovi. Podobný případ se stal i s vozem AJ 08-44.« В KDE ZŮSTALA NOVINÁŘSKÁ ETIKA? Ani tyto zkušenosti však nedaly některým pracovníkům sdělovacích prostředků dostatečnou výstrahu. Ne­šlo tedy už jen o pošlapávání zásad novinářské: etiky, na níž se mnozí no­vinářští profesionálové po lednu 1968 rádi odvolávali... Šlo o víc, a proto pokračovali dál: »...pokud Jste ná­hodou nebo trvale v blízkosti center okupantské nebo kolaborující Bezpeč­nosti, všímejte si poznávacích zna­ček všech, opravdu všech vy-jíždějících vozidel a rozšiřujte Je.« (Rozhlas, Pra­ha 24. 8.) Když se situace s pronásledováním vozidel stávala zcela nepřehlednou a už ani sdělovací prostředky 1' nebyly s to zvládnout a ovlivňovat a navíc se tato akce začala obracet proti svým strůjcům, nezbylo jim nic Jiné­ho než otočit a podporovat hlasy, které usilovaly o . zastavení této ne­bezpečné hry. Dne 25. 8. vysílá rozhlas Praha upozornění městské správy VB Praha: »... Ještě jednou MS VB upozorňuje všechny pražské občany, že výzvy к zadržení osádek určitých vozů už nejsou pravdivé. V minulých hodinách docházelo к neoprávněnému šikano­vání většiny řidičů, z nichž převážná část plní důležitá spojovací úkoly.« Za několik dní byl »vlasteneckou« akcí zničen osobní i socialistický ma­jetek v hodnotě několika set tisíc korun. . ■ Aby škoda byla ještě větší, byla dána ještě výzva ke strhávání ulič­ních tabulek, čísel domů a bytů a označení úřadů. A že to byla důkladná »práce«, to postřelme v Praze všímavý chodec ještě dnes. Psyohůza bezhlavého ničení se po­stupně přenesla i do ostatních krajů republiky. В KDO PŘEDÁVAL ZPRÁVY? Nejzávažnější, Bezpečnost a Její pracovníky skandalizující informace přicházely do sdělovacích prostředků nelegálními kanály, které byly Jednak vybudovány Již před srpnem 1968 я Jednak byly v srpnových dnech roz­šířeny. Organizátory těchto spojení byl! pravicoví oportunisté a jiné ali­bistické a kariérlstlcké živly v bez­pečnostních složkách. Je dobře zná­mo, že Již před srpnem se z Bezpeč­nosti do některých pravicových časo­pisů (Reportér, LL a j. J dostaly i přís­ně tajné Informace, Jako např. zpráva o Jednání náčelníka rozvědky NDR v ČSSR, Podobných případů bylo víc. V srpnových dnech 1968 tyto kaná­ly pracovaly na plné obrátky, do sdě­lovacích prostředků se »zasvěcené« Informace Jen hrnuly. A tak Jsme mohli slyšet: »„..volal nás důstojník kontrarozvědky a donesl nám toto prohlášení...« (Vysílač Severní Mora­va, 24. 8.) — »...z naprosto spolehli­vého pramene Jsme se dozvěděli...« (Vysílač Na Dunaji, .24. 8.) — ».., z dobře Informovaných pramenů máme Informaci ...« [Československo I, 23. 8.1: a tak by bylo možno'pokračovat. Kdo byl' oním důstojníkem kontra­rozvědky, Jaké to byly spolehlivé In­formované kruhy, které dodávaly sdě­­lovacírri prostředkům »zasvěcené« zprávy?/jména’ některých: jsou známa, iiní Ještě kličkují. ■ NEBRAT JEDNU MÍRU Nebylo by však odpovědné tvrdit, že všichni příslušníci Bezpečnosti/ kteří se v srpnu 1968 se svými sta­novisky a informacemi obraceli na sdělovací’ prostředky, dělali 'tak v úmyslu vědomě škodit straně a špi­nit Bezpečnóst. Jejich Jednání. Vyplý­valo z hluboké dezinformovanosti, z nemorální a. hysterické atmosféry. Tito lidé neprohlédli záměry pravico­vých a aritikoinunistických sil ve sdě­­lovacfcb přoáfřpdrích a včas sťneuvě­­domilj, že nebude' v jejích' silách ovlivňovat, jak bpde s jejich Infor­macemi naloženo. Je, bohužel, nutno konstatovat, že prakticky všechny informace o Bez­pečnosti, které se dostaly do sdělo­vacích prostředků, byly zneužity к rozvíjení šovinistické a protisovět­­ské propagandy a nakonec к útokům proti Bezpečnosti samé. Pravicově oportunistické síly a protikomunistic­ká a protlsovětská reakce se snažily rozbít Jednotu složek Bezpečnosti, a vyvolávaly proto mez! nimi různé tře­nice. Tím získávaly oporu pro svou nekalou činnost. Sdělovací prostředky — Jak Již 1 z těchto nemnoha uvedených uká­zek vyplývá — se tak ocitly na samém vrchu vlny reakční hysterie... Pplk. PhDr. VLASTISLAV KROUPA RUDĚ PRÄVQ . ЯЦ Sobota dne 14. února 1970 9- Kampaně a hysterie %

Next