Rudé Právo, březen 1970 (L/51-75)

1970-03-26 / No. 72

« Citlivě, ale diferencoval К aktuálním problémům při výměně legitimací V březnu začaly pohovory se čle­ny strany v základních organi­zacích. Zkušenosti svědčí o tom, že soudruzi přistupují к tomuto úkolu velmi odpovědně. Uvědomují si, že na výsledcích pohovorů v mnohém závisí upevnění ideové a organizační jednoty KSC, zvýšení podílu každého člena na životě a práci stranických organizací. Průběh pohovorů však není bez problémů, jedním z nich je nepocho­pení vzájemného vztahu principiál­­nosti a citlivého přístupu к lidem. Ně kteří soudruzi upozorňují na to, že v některých základních organizacích trvá falešná solidarita, vzájemné omlouvání chyb a nedostatků pod rouškou citlivého přístupu к lidem. Vzniká otázka,- zda je možné, aby principiální postoje byly v rozporu s citlivostí v přístupu к těm, s nimiž se hovoří. Kdybychom vycházeli z předpokladu, že- principiálnost a citlivost při jednání se členy strany jsou v rozporu, mohlo by se stát, že se strana neočistí od lidí, kteří do ní nepatří. A to především od těch, kte­ří stojí na jiných politických pozi­cích, kteří se dostali do rozporu s marxismem-leninismem, s revoluč­ní ideologií dělnické třídy. Též však od těch, kteří nemohou být ve stra­ně vzhledem к svému morálnímu profilu. Nelze připustit bezzásadový, smířli­vý přístup к členům, kteří vedli kam­paně proti politice a zájmům strany nejen před 'srpnem 1968, ale i po srp­nu a listopadu 1968. Bezzásadovost a smířlivost, falešná solidarita a vzá­jemné omlouvání chyb a nedostatků nemají nic společného s citlivým pří­stupem к lidem. Proto nelze trpět atmosféru, která by umožňovala no­sitelům a organizátorům pravicové­ho oportunismu vyhnout se odpověd­nosti, spravedlivému hodnocení a nadále tak setrvávat v řadách členů strany. Musíme čelit jak snahám pro­vést výměnu členských legitimací jen formálně, po technické stránce, tak svalování viny na druhé nesebekri­­tickým přístupem к vlastním chybám a omylům, což by mohlo bagatelizo­vat význam pohovorů se členy strany. Dokončení očisty strany od lidí, kteří do ní nepatří, je princi­piální záležitost, neboť vytváří zá­kladní předpoklady pro zvýšení akce­schopnosti strany. Citlivý přístup znamená dodržovat v jednání s lidmi, při hodnocení je­jich práce a případném řešení otá­zek členství principy a normy stanov a kritéria, uvedená v dopise ústřed­ního výboru KSČ к výměně členských legitimací. Tyto stranické dokumen­ty obsahují základní ustanovení, kte­rá vymezují nejen odpovědnost člena vůči straně a odpovědnost strany vů­či členu, ale i vztahy mezi členy, orgány a organizacemi navzájem. Cíle, prostředky a cesty к jejich do­sažení formulované v dopise ústřed­ního výboru KSČ jsou správné a ne­ní třeba na nich nic měnit. Při pro­vádění pohovorů musíme dbát na to, abychom stanovy strany a kritéria uvedená v dopisu ústředního výboru KSČ dodržovali, nezužovali je a nepo­užívali jednostranně. Citlivě přistupovat к lidem zname­ná diferencovat; brát ohled na jejich politické znalosti a zkušenosti, na míru jejich informovanosti. Na to, ja­ké postoje zaujímají ke svým politic­kým nedostatkům, chybám a omylům, jak se s nimi vyrovnávají a zda jsou ochotni aktivně se podílet na discip­linovaném uskutečňování současné politiky strany. Se členy strany nutno jednat na základě konkrétních znalostí a fak­tů o jejich činnosti, abychom mohli oddělit nositele a organizátory pra­vicového oportunismu od těch, kteří byli dezorientováni a obelháni. V jed­nání s funkcionáři musíme důsledně uplatňovat zásady leninské kádrové politiky, dát možnost nápravy chyb a omylů i uvážit její formu, když ně­kteří nebudou členy KSČ. 04opis.OV KSČ zdůrazňuje, že se ■^'zvláštní pozorností musíme při­stupovat ke komunistům-dělníkům a družstevním rolníkům. Zde je ne­zbytné věnovat dostatek času vysvět­lení politických otázek, které jim jsou dosud nejasné, a vést je к dal­šímu rozvinutí jejich aktivity ve stra­nické práci. Při tom musíme brát v úvahu, že destrukce hodnot socia­lismu po lednu 1968 byla příliš veli­ká, aby se nedotkla vědomí některých dělníků a družstevních rolníků. Proto je nutné toto »dědictví« houževnatě napravovat. Zvýšení aktivity mnohých dělníků­­komunistů lze dosáhnout za předpo­kladu, že nebudeme přecházet bez povšimnutí a příslušných závěrů po­liticky nesprávné postoje některých vedoucích hospodářských pracovníků, trpět nepořádky na pracovištích a po­rušování stranické a pracovní kázně. V těchto případech je nutné usilo­vat o to, aby příslušní pracovníci ne­dostatky bezodkladně napravovali a aby pohovory se členy strany vyúsťo­valy v konkrétní závazky, prospěšné celé naší společnosti. A to jsou pří­stupy citlivé i principiální. Strana jako vedoucí síla ve spo­lečnosti musí soustavně pečovat o své dělnické jádro, jeho početnost. Usilovat tedy o zvyšování podílu děl­­níků-komunistů na uskutečňování sou­časné politiky strany. Zde je při po­hovorech namístě trpělivost, nebot každý spěch by mohl přinést nežá­doucí výsledky. KAREL KARAS, zástupce vedoucího politickoorganizačního oddělení ÜV KSČ (Pokračováni ze sír. I.) ujišťováním, že je všechno v pořád­ku. Opatření, která jsme učinili v zá­ří, se pak ukázala už jako málo účin­ná. Zimní období nakonec ještě si­tuaci přiostřilo. Myslím také, že jsme podcenili kvalitativní změnu, která nastala v roce 1969 v tom, že jsme prakticky 93 procent výroby zajišťo­vali přes subdodavatele. KALECKÝ (Stavební závody): V sou­časné době projednáváme rok 1970. Jsem povinen říci, že rok 1970 má podobné rysy jako rok 1969 a je ješ­tě problematičtější a ohroženější. Znovu se nám opakuje, že prakticky celý bytový úkol »klouže« do druhé­ho pololetí. Totiž i pro různé poru­chy, především v oblasti prefabrika­­ce, narušila se rozestavěnost občan­ské výstavby tak, že řada těchto sta­veb se nedá technicky zabezpečit. Ale budeme se snažit tyto a jiné pro­blémy zvládnout. Na Proseku určíme společně s investorem objekty občan­ské vybavenosti, které musíme letos dokončit. V Ďáblicích podřídíme celý postup výstavby materiálně technické základně — to znamená prefabrikáty pro 2400 bytů ročně. Naše kapacitní problémy, zejména u omítek a ře­meslných prací, řešíme výpomocemi podniků tuzemských i zahraničních. KOTAČKA (Pozemní stavby): My jsme byty splnili 21. prosince kromě dvou staveb, které byly předány 5. ledna. Takže žádné manko na Proseku ani jinde jsme neměli a nemáme. (Blaho­přejeme — pozn. redakce.) DAVID [Montované stavby): Máš podnik nesplnil za loňský rok 2379 bytů a vlastně je nositelem celého manka v bytech, je to vůbec první rok, kdy jsme plán v bytech nesplnili. Loni nás však pronásledovala oprav­dová smůla. Již předtím vyhořela zá­kladna dřevotřískových příček, ná­hradní příčky jsme museli omítat, zá­pasili jsme s nedostatkem pracovní­ků. Pak nastala havárie v Prefě, kde nám dělají stropní panely. 1 zima nás zaskočila. S mankem jsme se už prak­ticky vypořádali, chybí odevzdat 200 bytů, což učiníme do konce března. Chtěl bych však říci jedno: Plán nesplníme bez plynulého zásobování. Zatím se musíme s podniky, které nám dodávají bytová jádra, radiáto­ry, vany, koupelnové kouty, doslova handrkovat. Nechtějí s námi uzavírat smlouvy na celý rok. My máme na­příklad odevzdat 5700 bytů. Zatím nám však do nich chybí 1800 van. 600 sprchováních koutů. Dodavatel­ské podniky doslova prosíme. Cožpak se .takhle dá stavět? JANEČEK (Inženýrské a průmyslové stavby): Není už na čase, aby se s tím něco udělalo? Podali jsme snad málo návrhů na řešení? ŠEDA (byro OV KSČ): Situací v pražské bytové výstavbě jsme se už několikrát zabývali, provedla se 1 některá kádrová opatření. Co se za­tím nepodařilo rozřešit, jsou vztahy mezi dodavateli, projektanty, inves­torem a národními výbory. Za nejváž­nější považuji tři problémy — vybu­dovat v Praze urychleně materiálně technickou základnu pro stavebnictví, dále mít dostatek kapacit a celkově zlepšit celé řízení stavebnictví v Pra­ze. Připravit podmínky proudové vý­stavby, která předpokládá zvýšené nároky na organizaci a řízení, záso­bování staveb, čímž budou vytvořeny podmínky pro zefektivnění celé vý­stavby. Musíme udělat taková poli­­tickoorganizační opatření, aby se plán bytové výstavby letos v Praze splnil. Nesplnění si nemůžeme dovo­lit. Měli bychom se dohodnout na pravidelném informování veřejnosti sdělovacími prostředky, aby tak byla kontrola, vak se úkoly plní. AUSTERLITZ (ministerstvo staveb­nictví): Již v roce 1968 došlo к rozpadu řízení stavebnictví. A nejen v Praze. V hlavním městě jsou přitom nejhor­ší vztahy. Nyní jsme se na minister­stvu rozhodli uvolnit prostředky led­ňák na pracovní síly, jednak na ně­které materiály. KRAJHANZL (Inženýrské a průmys­lové stavby): Domnívám se, že ntá-li se seriózně řešit letošní rok I léta budoucí, musí se nutně určit, odkud, kdy a jaké kapacity se do Prahy pře­sunou, ať už z vlastních podniků ne­bo cizích. Neuskuteční-li se tento pře­sun kapacit, budeme tu za rok zase sedět tak, že například ředitel David bude v pozici neplniče i v pozici pod­niku, který nemá kde stavět. KALECKÝ (Stavební závody): Situa­ce v jiných městech je daleko pří­znivější než v Praze, které jsme vši­chni dlužni. Stavěli jsme všude jinde, jen ne v Praze. Zásadní řešení vidím ve výstavbě nejméně 12 000 bytů roč­ně, což je přibližně dvojnásobek proti dnešnímu stavu. Bez závazné­ho plánu na pět let a výhledu ale­spoň na dalšídh pět let se bude v Praze improvizovat. Pražská bytová výstavba umírá, pro­tože nikdo neví dopředu, kolik bytů, kdy a kde se bude stavět. O vyjas­nění programu bojujeme už několik let. Po dobrém, po zlém, chtěli jsme uzavřít smlouvy a převzít všechna ri­zika, jen abychom program vyiasnili. To se nám nejxidařilo. Navrhuji, aby se závazný výhled v Praze během ně­kolika týdnů dopracoval, aby jej vši­chni partneři podepsali (investor, projektant, dodavatel), aby se prů­běžně upřesňoval a aby se zveřejnil občanům pro kontrolu. (Doporučuje­me, aby tento návrh byl pod vedením ministra stavebnictví uskutečněn — pozn. redakce.) DRÁŽĎANSKÝ (Výstavba sídlišť): Plánované byty Praha musí dostat. Mu­sím však prohlásit, že není pravda, že by Praha neměla do roku 1975 nebo dokonce na tento rok výhled, kde bude stavět a jaký počet bytů musí dostat od dodavatelských orga-BEIHILF (MV KSČ): Není třeba dě­lat z nouze ctnost a hovořit o pomoci Praze. Jde o povinnost к socialistické metropoli. Praha poskytovala v mi­nulosti mnohem víc pomoci jiným krajům, než v současné době od nich dostává. Chceme-li řešit problém Pra­hy, je třeba jej řešit koncepčně dlou­hodobě, důsledně. Jinak to nemá ce­nu. je třeba se podívat i na vlastní organizaci oborového ředitel­ství v Praze. Domnívám se totiž, že svou úlohu neplní V některých pří­padech spíš plní úlohu podniku к zá­vodu nebo dokonce závodu к provo­zu. Dělá věci, které do jeho kompe­tence vůbec nespadají. Dodávky pro bytovou výstavbu v Praze musí být smluvně uzavřeny a objednány na ce­lou pětiletku. A ještě něco: Řekl! jsme již, že městský výbor strany ani jiný stranický orgán nebude při­tom dělat arbitra mezi partnery. Když se nebudou moci vedoucí pracovníci mezi sebou dohodnout, bude třeba dát na jejich místo takové soudruhy, kteří to dokáží. Zpracovali E. SADlLKOVÄ — M. POLÍVKA Tolik jeden z mnoha téměř stej­ných dopisů, jaké do redakce do­stáváme. Pro odpověď jsme zašli za soudruhy z komise pro vydávání osvědčení podle zákona 255/46 Sb., konkrétně za plukovníkem dr. Ru­dolfem Bejkovským. V současné době je v celé re­publice nevyřízeno asi 70 tisíc žá­dostí. Další a další žádosti denně docházejí. A nejsou to jen žádosti, jsou zde také urgence, protože mno­hým se zdá doba, určená na vyří­zení, příliš dlouhá. Mají své důvody, [sou staří, nemocní, s nízkými dů­chody, každá koruna by jim byla dobrá. Měsíčně se vyřizuje — tedy schvaluje nebo zamítá — kolem 1000 žádostí. Z toho lze docela lehce zjis­tit, že dořešit takové stohy žádostí není práce na několik měsíců. JAK К TOMU MOHLO DOJÍT? Zákon č. 161, pojednávající o dů­chodovém zabezpečení účastníků od­boje, byl schválen koncem roku 1968 s platností od 1. ledna 1969. Opra­va důchodů účastníků odboje přišla vlastně až pět minut po dvanácté. Dávno se už měl stát postarat o své občany, kteří za okupace neváhali riskovat, obětovat životy. Nejenže se to neudělalo, ale například český od­boj se ani řádně nezdokumentoval, nezpracoval. A tak když v prosinci roku 1968 vyšel zákon č. 161, prakticky se ani nevědělo, jak postupovat, čím se ří­dit. Podle hrubých informací měl čes­ký domácí odboj přes 800 různých skupin, jejichž činnost však nikdo nezhodnotil; počítalo se se 180 tisíci odbojáři v celé ČSSR. Předpokladem pro přiznání zvýšeného důchodu je osvědčení podle zákona č. 255/46 Sb. Vydat osvědčení však není pouhé vy­psání formuláře. Dávají se tady stát­ní peníze, dává se poměrně hodně a jde jen o to, aby se dávalo vždy tam, kde je na to nárok. Neboť jak už to bývá, vždycky se najdou lidé, kteří se chtějí přiživit a zkoušejí, co když to vyjde ... CO SE UDELÄ PRO NÄPRAVU? Ať už to zavinil kdokoliv, dnes ieží desetitisíce nevyřízených žádostí, a s tím se musí něco dělat. Bylí jsme informováni, že teprve loňského roku v srpnu se utvořila komise, která se tím začala vážně zabývat. Od té do­by se počet pracovníků sice více než zdvojnásobil, ale protože nejsou do­klady o odboji, bere se každý případ zvlášť, a tím je řešení velmi zdlouha­vé a složité. V poslední době udělali v komisi opatření, aby sa přednostně vyřizovaly žádosti odbojářů zařaze­ných v těchto skupinách: Pozůstalí po padlých a umučených, invalidé-váleč­­ní poškozenci, kteří mají trvalé ná­sledky, lidé, kteří prokazatelně trpě­li z politických důvodů ve vězení, v koncentrácích, zahraniční vojáci, partyzáni bojující se zbraní v шее. A samozřejmě, že se musí přihlížet také к věku žadatelů, ti starší mají přednost. Ostatní musí zatím ještě počkat. CO ROVNĚŽ OVLIVŇUJE ZDLOUHAVĚ ŘEŠENI Odvoláváme se na dopis uvedený v úvodu. Požádali jsme & vyhledání spisu. A co se zjistilo? Žádost není řádně doložena. Může se jí věřit, ale také nemusí. Je v ní sice uvedeno, že ten a ten byl vězněn, ale je tam také napsáno, že »podle opatření ge­stapa byl trest přerušen na zkoušku a občan se každé tři dny musel hlá­sit na policejním úřadě.« Chybí da­tum zatčení a důvod věznění. Žádost se musí vrátit. Nedoložené žádosti se neřeší. Doložit ji musí ve svém vlast­ním zájmu sám žadatel, a čím to bude přesnější, tím lépe pro něho. NA NĚCO SE ZAPOMNĚLO Schválení zákona č. 161 je beze­sporu velkou zásluhou. Nejen proto, že se skuteční odbojáři konečně do­čkali i finančního ocenění své statečnosti a hrdinstýí z okupace. Te­prve teď se vlastně schází obsáhlý materiál o odboji, materiál velmi cen­ný. Na zákoně č. 161/68 Sb. je však vidět také doba, kdy se tvořil, kdy se schvaloval. Není dobře propraco­ván, nebylo např. jasně řečeno, jak se bude hodnotit ilegální práce, pokud nebyl nikdo přímo perzekvován. Ně­kde musí být hranice, co byla nor­mální vlastenecká povinnost a co byl už faktický odboj. To není. Při schvalování zákona se také za­pomnělo na vážnou věc. Od osvobo­zení uběhlo tehdy víc než třiadvacet let, lidé se už kdovíjak projevili. Jed­ni zůstali dál čestnými a republice oddanými občany, jiní, kteří za oku­pace pracovali pro vlast, však poz­ději pracovali proti ní. Všichni všaik mají právo na osvědčení podle zá­kona č. 225/46 Sb. a na Výhody z něho vyplývající. Četla jsem dopis z jedné odbočky SPB. Členy této organizace 1 ostatní občany velmi rozhořčilo', když se do­zvěděli, komu všemu se upravují dů­chody za odboj. Uvádějí příklad z je­jich místa, kde byl upraven důchod občanovi na základě osvědčeni 255, vydaného v roce 1949, ačkoliv tento občan byl vězněn nejen za okupace, ale v roce 1955 dostal 12 let, pak byl na zkoušku propuštěn a v roce 1963 byl znovu nepodmíněně odsouzen na 3 roky. Pokud jde o SPB měli by soudruzi vůbec při doporučování žá­dostí otázku odbojářské cti postavit na první místo. Zdá se, že komise nemůže všechny tyto problémy postihnout a nemůže je ani řešit, protože je jen výkonným orgánem. Nestačí na to všechno ani fyzicky. Za pár týdnů budeme osla­vovat 25. výročí osvobození naší re­publiky, budeme vzpomínat lidí, kteří za tuto republiku dali životy a zdraví. Pracovníci komise — jak slíbili — udělají všechno, aby skuteční, čestní odbojáři, kteří bojovali a strádali, osvědčení dostali Včas. ZDENA ŠTĚPÁNKOVÁ ODPOVĚĎ NA KRITIKU: DVOIDOMEK CHÁTRÁ DÁL V uvedeném článku |sme uveřejnili kri«< tickou připomínku J. Bažanta к nevyuži­tému dvojdomku v Praze 6, Na Lužci 14. Upozorňoval, že skoro dva roky tady ni­kdo nebydlí. Na kritiku se ozval součas­ný majitel dvojdomku nemocnice v Mo­tole. Ředitel MUDr. Oskar Löwy osvětlil, proč tento chátrající dvojdomek vůbec loňského 1. května vzali do své správy. Nedostatek lůžek v pražských nemocni­cích je dostatečně znám. Za loňský rok se nevyužilo 654 000 ošetřujících dnů pro pacs~nty — což představuje ISOOlužkovou nemocnici s celoročním-stoprocentním vy­užitím. Z toho 500 lůžek připadá na ne­dostatek sester a pomocnic, zbytek pafc na adaptační práce. V samotné motolsjjčé nemocnici to bylo 100 nevyužitých lůžek pro nedostatek sester a pomocnic. Situace se musela řešit. Uzavřelo se 40 interních lůžek a v takto získaném pavi­lónu se udělal internát pro sestry. Ani to však nestačilo. Dvojdomek v Praze 6, 1 když to nebylo žádné terno, měl poskytnout po adaptaci uby­tování alespoň některým sestrám. A to byl také hlavní důvod, proč se o něj teh­dy nemocnice ucházela. Podle informace ředitele ihned po předání objektu hledali projekci a stavební kapacitu, aby uby­tovna byla co nejdříve v pořádku. Pro­jekci získali, nenašel se však podnik, kte­rý by provedl adaptační práce. Nepoda­řilo se to ani dosud. A protože v silách ředitelství nemocnice není dát dvojdomek do pořádku, rozhodli vrátit objekt přes Obvodní národní výbor v Praze 6 buď OPBH v Praze B, nebo ho postoupit jiné organizaci. Zájemci jsou. Znamená to tedy, že se hledá nový ma­jitel. Věříme, že se rozhodne brzy, a hlavně že dvojdomek bude zase sloužit. -štk Cožpak se dá takhle slavčf? NAD DOPISY ČTENÁŘŮ Kde leží žádosti »Koncem března 1969 jsem zaslal Vojenskému historickému ústavu v Praze řádně doloženou žádost o osvědčení podle zákona 255/46 Sb. Byl jsem vy­rozuměn, že moje žádost byla evidována. Protože je březen 1970, tedy celý rok od uplynutí podání žádosti a ani na urgenci jsem dosud neobdržel odpověď, prosím o sdělení, jak dlouho trvá vyřízeni. Mám obavu, abych se vyřízení ještě dožil, protože rok mého narození je 1896.« P'res dvacet labuti, která se usadily na soutoku Vltavy a Malše, je v těchto dnech středem pozornosti českobudějovic­kých občanů. Zamrzlé rybníky, hlad a dlouhá zima je donutily, aby se přestěhovaly blíže к lidem. Potravu přijímají i z ruky. Dlouho tu asi již nepobudou, jarní sluníčko jim jistě brzo uvolpí jejich mateřské vody ... Foto M. SEIFERT Foto J. DUBSKÝ RUDĚ PRÁVO • Čtvrtek 26. března 1970 ZE ZKUŠENOSTÍ STRANICKÉ ORGANIZACE V ZÁVODĚ »Bylo to s námi zlé,« přiznává soudruh Mašlej, nový předseda ideologické komise, když probírám tlusté složky zápisů, rezolucí, usnesení a referátů z činnosti stranické organizace v Chemku Strážske. Náš celozávodni výbor byl pod vlivem pravicových sil, které zdržovaly konsolidaci stranické práce. Bylo tu však i dost zdravých sil prosazujících správnou politiku strany, upozorňují­cích na chyby a nedůslednosti. Vždyt kdo jiný by mohl znát naše slabiny než my sami. Ale i tak to dlouho к ničemu nevedlo. »Podí­vej!« — ukazuje několik dokumentů. Zápis z jednání výbonu základní organizace číslo 7 z 8. května 1969 hovoří o řešených otázkách, o po­stojích celozávodního výboru a do­poručuje v souvislosti s tehdy pro­váděným »rozborem« provést celkový rozbor činnosti stranické práce, ne­zabývat se jen placením členských příspěvků. Ve zmíněné organizaci je hodně palčivých problémů, které vý­bor ZO nemohl řešit ve své vlastní kompetenci. Avšak CV KSČ nepomohl, a tak »problémy zůstávají neřeše­né...,« zdůrazňuje zápis. Organizace číslo 5 a 9 se po roz­pracování listopadové rezoluce OV KSC — jak dokazují zápisy — dostá­valy ve svých závěrech ještě otevře­něji do rozporu s celozávodním vý­borem. Jeden táhl doprava, drazí doleva. Kam to mohlo vést? A jak se vů­bec celozávodni výbor KSS 1 někteří další komunisté v Chemku dostali na nesprávnou, křivou pěšinku? Hovořil jsem o příčinách s mno­hými. »Komunisté z Chemka šil v minu­losti vždy v prvních řadách komu­nistů z okresu Michalovce,« říká člen předsednictva OV KSS Miloslav Vála, ředitel podniku. »Byli jsme na to hrdl. Myšlenky dynamického so­cialistického rozvoje u nás vždy zís­kávaly podporu. Proto jsme v roce 1968 se souhlasem přijali i závěry lednového pléna OV KSC. Tak jak říká soudruh Husák — leden byl sku­tečně nutný, jenže jeho význam sl brzo začal leckdo vysvětlovat po svém...« A dělo se tak 1 ve Strážském. Úkoly, které si bezprostředně po lednu 1968 komunisté v Chemku sta­novili, byly zprvu naprosto správné. V plánu práce CV KSČ se zdůrazňuje význam aktivní stranické kontroly nad výrobou, dalším rozvojem pod­niku i výstavbou nové dusíkárny. Ukládá se tu komunistům věnovat zvýšenou pozornost stranické výcho­vě a systematické přípravě kádro­vých rezerv v podniku. Výroční konference v únoru 1968 komunistům ukládá: — neustále vycházet z toho, že úspěch naší práce závisí na stra­ně, jejíž vliv musí neustále růst a pronikat do všech oblastí ži­vota; — ve straně musí platit, že za kaž dým usnesením následuje akce za každým slovem čin: — zodpovídat se straně za plněni uložených konkrétních úkolů. Může tu někdo něco namítat? jenže už v květnu 1968 se začínají objevovat hlasy o »nedostatečné an gažovanosti celozávodni organizace strany v demokratizačním procesu«. Myšlenky tederalizace, tak žádané a tak populární na Slovensku, začínají jednotlivci demagogicky zneužívat к tlakům na Cechy, kteří jsou v pod niku od prvopočátku jétio výstavbj a zastávají hospodářské funkce. Pod tímto pláštíkem se však — jak se později ukázalo — skrývaly útoky proti zásadním názorům některých z nich, proti názorům označovaným za »konzervativní«. Celozávodni výbor KSS se tehdy postavil proti těmto tlakům, po­stavil se proti paušálnímu odsu­zování strany, odsoudil činnost KAN i К 231, odsnudil antiso­­větské a antisncialistické síly, vy­strkující růžky. »Bohužel už tehdy nedokázal celo­­závodní výbor správné závěry dů­sledně uplatnil v politickém životě,« konstatuje s odstupem času sou­druh Dermek při vzpomínce na teh­dejší zasedání CV. Potom přišlo období celozávodních konferencí. Mezi delegáty z Chemka se objevilo jen velmi málo dělníků, sociální složení bylo podceněno. Na okresní konferenci vystoupili dele­gáti z Chemka na podporu některých statí tehdy vzniklých 2000 slov. Chyby se hromadily jedna na dra­hou. Nekomunistlcká, neinternacio­­nální stanoviska, rezoluce s podpiso­vými archy do Cierné a pozvání obou předsednictev na mítink do Chemka, veřejné odsuzování vstupu vojsk, kte­ré vyvrcholilo demonstračním průvo­dem skupiny pracovníků podniku . . Listopadová rezoluce byle v Chem ku přijata rozpačitě. Začalo se ho­vořit o likvidaci myšlenek ledna, o návratu do padesátých let. Vlivu různých fám nezůstali ušetřeni ani někteří komunisté. Nejvyšší orgán strany v podniku — celozávodni vý­bor — i jeho ideologická komise ne­chaly ujet vlak. Propagandistická práce, vysvětlo vání cílů strany — tyto po lednu správně vytyčované úkoly — zůstá­valy jen na papíře. I když plán prá ce předpokládá zvýšenou pozornost stranické výchově — prakticky v ro ce 1968—1969 neprobíhala. Tak to říkají řadoví komunisté, s kterými jsem v Chemku hovořil, tak to po­tvrzují 1 zápisy. Celozávodni výbor listopadovou re­zoluci oficiálně přijal — ale nenašel přístup к jejímu objasnění ve všech základních organizacích. Některé — číslo 5, 7 a 9 — začaly zásady listo­padové rezoluce uplatňovat, drahé taktizovaly. Jinak to nelze charakte­rizovat. Své nesprávné postoje v minulosti к různým otázkám zdůvodňovali někteří funkcionáři závazností stanoviska nadřízeného orgánu, ústředního výboru. Když však šlo o prosazování jiných usnesení, pak zásadu demokratického cen­tralismu už nerespektovali... V únoru 1969 se znovu schází kon­ dost sil ference. A na nt už nesprávné ten­dence získávají vrch. Projevilo se to ve zprávě, v průběhu jednáni 1 v usnesení. Zpráva vyhýbavě hod­notila srpnové události a jejich dů­sledek, stejně jako vývoj politické si­tuace. Celozávodni výbor se ani ne­pokusil naznačit negativní úlohu pra­vicově oportunistických sil, dokonce se zpráva ani nezmiňuje o jejich exis­tenci. Bez důkladného uvážení však zpráva požaduje svolání sjezdu stra­ny. Není divu, že se pák v diskusi ob­jevily demagogické názory o odepsa­né generaci, porovnávání perzekuce pokrokových sil ve Španělsku a Por­tugalsku s jooměry u nás, glorltikace činu J. Palacha apod. Negativní důsledky konference se brzy odrazily v další činnosti. Místo přehodnocení své práce, které by by­lo východiskem do dalšího období, věnoval celozávodni výbor pozornost podružným otázkám. Přicházející in­formace o chybách minulého veden! strany, které byly cenným příspěv­kem pro osvětlení a pochopení minu­lého období, zůstávají v Chemku bez širšího využití. »Upozorňovali isme na to často v celozávodním výboru,« říká soudruh Dermek. »Vyslechli nás, ale dlouho to к ničemu nevedlo. Na dobré zá­sady z prvních dnů ledna roku 1968 jako by se zapomnělo...« Celozávodni výbor — lépe řečeno většina jeho členů — nepochopil, že váhavost, nerozhodnost, vyčká­váni, které byly typickým znakem jeho činnosti od srpna 1968, nic neřeší, že naopak vedon к rozlo­žení stranické organizace. Po květnu 1969 se pasivita celo­závodního výboru strany projevuje už velmi citelně v životě podniku. Mlčky se přechází kolem aktuálních problé­mů, kolem narůstajících rozporů. Ne­jistota umrtvuje jakoukoliv Iniciati­vu, která by mohla vést к zlepšení situace. »Uvědorňill jsme si, že to tak dál nejde, že musíme sjednotit všechny žravé síly, které se projevovaly v jed­notlivých organizacích a které byly do té doby jakoby zakřiknuté vším tím, co se zběhlo,« vzpomíná Ing. Pe­ter Džamba. Prvním výsledkem bylo přezkoumá­ní všech usnesení celozávodního vý­boru za dobu celého funkčního ob­dobí. Vše, co bylo v rozporu s poli­tickou linií strany, bylo zrušeno a celozávodni výbor uložil podobný po­stup i komunistům ve vedení podni­ku, odborech, organizaci mládeže i v jednotlivých základních organiza­cích. Oportunisté ztratili záštitu pro své názory. Začala diferenciace. Při projednávání závěrů zářijového pléna se ukázalo, že někteří členové celozávodního výboru opravdu nejsou schopni se plně angažovat za jeho realizaci. Předsednictvo okresního vý­boru straiyi vrátilo celozávodnímu výboru KSČ zprávu, která měla být podkladem к hodnocení. Chybělo hodnocení jednotlivých členů celo závodního výboru, jejich postojů к základním otázkám současného po­litického života a sebekritika. Před vypracováním nové zprávy se celozávodni výbor konečně dostal к důkladnému rozboru vlastní práce, ke zhodnoceni podílu každého člena. Každý měl příležitost к vyjádření. Odchází devět členů výboru. Přizná­vají své nesprávné politické postoie, a i když — jak říkají — pp vyjas­nění faktů poznali jejich chybnost a změnili Je, uvědomují sl, že oprav­dovost nynějšího postoje musí doká­zat především poctivou prací, anga­žováním za politiku strany v základ­ní organizaci. »Většina už o důvodech a příčinách změny svých názorů a stanovisek ve stranickém kolektivu hovořila,« potvrzují ml soudruzi z pracovišť. »Každé takové vystoupení je pro kon­solidaci cennější než sebedelší refe­rát,« říká nový předseda celozá­vodního výboru jozef Dermek. Ale mezi odstoupením prvních členů sta­rého CV a dneškem uběhlo ještě hodně vody. Celozávodni výbor postupně koop­­toval do svých řad nové soudruhy, kteří jsou zárukou zásadového pří­stupu к současným náročným úko­lům. Na rozdíl od dřívějšího stavu se rozšířilo dělnické jádro výboru. Z patnácti členů je nyní osm dělní­ků. Celozávodni výbor zvolil l nové funkcionáře — předsedu, místopřed­sedy. Začala pracovat I nová Ideolo­gická a ekonomická komise. Nový celozávodni výbor zhodnotil pečlivě postoje všech vedoucích hos­podářských pracovníků. Ukázalo se, že většina měla I v nejkritlčtějších okamžicích správné názory. Bohužel je však nedostatečně prosazovali, málo se v základních organizacích angažovali. »Celozávodni výbor je přesvědčen,« píše se o této otázce ve zprávě předložené na aktivu funkcionářů a dlouholetých členů strany v Chem­ku, »že při zvýšené angažovanosti uvedených soudruhů se mohlo mno ha nedostatkům v práci strany v pod niku předejít...« Celozávodni výbor zvlášť pečlivě hodnotil také stanoviska těch řado vých členů strany v závodě, kteří v minulosti vystupovali s nesprávný mi názory. Nová revizní komise na základě podrobných rozborů postup ně předkládala celozávodnímu výbo­ru návrhy na řešení. S jejich důsledky, případně se stra­nickými tresty, seznámil koncem led­na 1970 celozávodni výbor stranický aktiv v podniku současně s hodnoce­ním uplynulé činnosti. Až na ojedině­lý hlas, dožadující se v některých pří­padech vyššího trestu, bylo rozhod­nutí celozávodního výboru strany při­jato jako zásadové, marxistické a spravedlivé. V průběhu konsolidační­ho procesu odešlo nebo muselo odejít ze stranické organizace celkem 34 lidí. »Nechceme, aby se ze soudruhů stali nějací mučedníci nebo naopak vyvrhelové,« zdůrazňuje místopřed­seda celozávodního výboru Ing. P. Džamba. »Stranický trest má výchov­nou funkci. Pokud se ovšem v základ­ních organizacích dodatečně objeví к našemu rozhodnutí nějaké kon­krétní připomínky, nějaká nová, do­sud neznámá fakta, budeme se kaž­dým zjištěním znovu odpovědné za­bývat. Ostatně výměna členských průkazů bude další příležitostí к hod­nocení každého z nás. Nový průkaz dostanou soudruzi, kteří stojí na po­zicích marxismu-leninismu a chtějí se plně angažovat za politiku stra­ny.. .« Současné úkoly dávají každému dost příležitostí dokázat činy, jak to opravdu mysli. Hlavním úkolem — po vyřešení vnitrostranických otázek — je v Chemku zvýšení výroby kombi­novaných hnnjiv a zahájení pro­vozu v nových výrobnách. Tento problém by měl být — podle plá­nu stranické organizace — doře­šen ještě v prvním čtvrtletí. Ko­munisté z dusíkárny slíbil* vyro­bit do konce roku o 20 000 000 tun kombinovaných hnojiv víc, než předpokládal plán. Vyřešením základních politických itroblémů se do Chemka vrátila jis­tota, cílevědomost. Odchodem před­stavitelů pravicových sil z míst, kde mohli ovlivňovat život podniku, se ob­novily podmínky pro soustavnou, cí­levědomou práci. V Chemku našli к rozhodnému kroku dost sil. Najdou je nepochybně i pro splnění dalších úkolů... VÍTĚZSLAV HAVLÍČEK V Chemku našli I A I

Next