Rudé Právo, březen 1970 (L/51-75)
1970-03-28 / No. 74
ORGÁN ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA SOBOTA DNE 28. BŘEZNA 1970ČÍSLO 74 — ROČNÍK 50 (Právo lidu roč. 73)CENA 1 Kčs Úspěch soutěže k 25. výročí SNP BRATISLAVA 27. března (ČTK) — V Bratislavě v patek zasedala vládní komise pro řízení a koordinaci socialistické soutěže národních výborů. Zhodnotila průběh a výsledky socialistické soutěže NV, organizované v r. 1969 na počest 25. výročí SNP. V akcí zvelebování měst a obcí se vloni na Slovensku udělaly práce v hrubé hodnotě v investiční a neinvestiční části za více než 2 miliardy 800 miliónů Kčs. V rozvoji individuální bytové výstavby, občanské a technické vybavenosti mást a obcí se v r. 1969 dokončilo přes 12 tisíc rodinných domů. V r. 1969 se na Slovensku z okresních NV nejlépe umístil okres Dolný Kubín, kde uskutečnili práce v hrubé hodnotě za více než 113 miliónů Kčs, dále ONV Košice-venkov a ONV Trebišov. Komise projednala také zásady pro další rozvíjení a vyhodnocování socialistické soutěže NV na počest 25. výročí osvobození ČSSR Sovětskou armádou. IEDNÍNÍ V UUNBÁTARU ZAHÁjENO Soudruh Svoboda м návštěvě v zemědělském družstvu ULÄNBÄTAR 27. března (Zvláštní zpravodajka ČTK) — Druhý den svého pobytu v Mongolsku věnoval president republiky Ludvík Svoboda návštěvě zemědělského družstva mongolsko-vietnamského přátelství »Suchebátaryn Zam« (Suchebátarova cesta) ve středním ajinaku (okrese) Mongolské lidové republiky. Do družstva, které leží asi 45 km od hlavního města, zavítali spolu s Cs. hosty první tajemník ústředního výboru Mongolské lidové revoluční strany a předseda rady ministrů jumdžagín Cedenbal spolu s dalšími mongolskými představiteli. Odpoledne pak v Ulánbátaru začaly rozhovory mezi presidentem ČSSR Ludvíkem Svobodou a předsedou presidia Velkého lidového churalu Džamsrangínem Sambúem a prvním tajemníkem ústředního výboru Mongolské lidové revoluční strany a předsedou rady ministrů Jumdžagínem Cedenbalem. Z čs. strany se rozhovorů dále zúčastnili ministr zahraničních věcí ing. Ján Marko, ministr kultury ČSR dr. Miloslav Brůžek, ministr kultury SSR Miroslav Válek, vedoucí Kanceláře presidenta republiky dr. Ján Pudlák, čs. velvyslanec v Mongolsku dr. Emil Pátek a další představitelé. Za mongolskou stranu byli přítomni členové politbyra ústředního výboru MLRS Sonomyn Luvsan a Demčigín Molomdžamc, první náměs-tek ministra zahraničních věcí Bajaryn Džargalsajchan a mongolský velvyslanec v Praze Džambyn Njamá. Těžištěm jednání byly otázky upevnění jednoty zemí socialistického společenství, problémy evropské bezpečnosti a míru ve světě. Představitelé obou zemí sí rovněž vyměnili názory na zlepšení a prohloubení vzájemné hospodářské a kulturní spolupráce. Večer čs. hosté v čele s presidentem republiky Ludvíkem Svobodou navštívili městskou sportovní halu, kde se za jejich účasti uskutečnily závěrečné boje mistrů v mongolském zápase — národním druhu sportu. Dvěma nejlepším borcům věnoval president republiky v upomínku zlaté hodinky. Druhý den pobytu v Mongolsku uzavřela slavnostní večeře, kterou na počest svých hostitelů uspořádal president ČSSR L. Svoboda. Přivítal na ní člena politického byra OV Mongolské lidové revoluční strany a předsedu presidia Velkého lidového churalu Džamsrangína Sambúa, prvního tajemníka ÜV Mongolské lidové revoluční strany a předsedu rady ministrů Jumdžagína Cedenbala a další členy politbyra OV MLRS. Večer proběhl v ovzduší bratrského přátelství a plného vzájemného porozumění. Solidarita Jihokorejským vlastencům PRAHA 27. března (ČTK) — Federální výbor Čs. svazu protifašistických bojovníků byl informován o soustavném pronásledování jihokorejských vlastenců vládou a dalšími orgány jižní Koreje. Federální výbor jménem všech svých členů, účastníků boje proti fašismu a nacismu, vyslovuje svou bratrskou solidaritu korejským vlastencům, kteří bojují za sjednocení své vlasti, a je odhodlán pomoci všem bojovníkům korejského - odboje, kteří jsou mučeni a vězněni jen proto, že usilují o svobodu celé své země. FV ČSSPB současně ostře protestuje proti postupu jihokorejské vlády vůči činitelům jihokorejského vlasteneckého a osvobozeneckého hnutí. Redakce RP vypisuje při příležitosti 25. výročí osvobození republikou Sovětskou armádou a 50. výročí založení Rudého práva SOUTĚŽ К JUBILEU pro fotogrofy-amoléry Základním tématem soutěže je aktuální svědectví o tom, jak probíhá mnohostranný a bohatý život našich pracujících v továrnách, ve městech i na vesnicích, a to při práci i odpočinku. Tomuto zaměření odpovídá i heslo soutěže: ZDE ŽIJEME A PRACUJEME PODMÍNKY SOUTĚŽE: • Do soutěže budou zahrnuty snímky došlé v době od 1. dubna do 31. prosince 1970. • Vybrané snímky budou běžně uveřejňovány v hlavní částí listu i v příloze Haló-sobota. Všechny uveřejněné fotografie budou honorovány. Kromě toho budou každý měsíc vyhodnoceny tři nejlepši snímky a odměněny prémiemi v částce 250, 150 a 100 Kčs (podle možností fotografickým materiálem v této hodnotě). Celková částka prémií může být případně rozdělena i jinak. • Do soutěže se přijímají jen snímky na lesklém bílém papíře o rozměrech nejméně 13X18 cm. • Zaslané snímky nebudou autorům vraceny. Redakce si vyhrazuje právo použít vhodných snímků i po skončení soutěže za běžný honorář. 9 Na závěr soutěže bude uspořádána veřejná výstavka z nejúspěšnějších snímků. Několik nejlepších fotografií (podle hlasování návštěvníků] bude odměněno zvláštními cenami. — Autoři snímků vybraných pro tuto výstavku musí zajistit dodání kvalitních zvětšenin formátu 30X40 cm. • Soutěžní snímky zasílejte na adresu: Redakce Rudého práva, Praha 1, Na poříčí 30. Na obálku připište heslo: Fotosoutěž. Redakce uvítá práce všech fotografů-amatérů, zvláště pak celých kolektivů nebo jednotlivých členů fotokroužků při závodních klubech a dalších kulturních a osvětových zařízení ve městech i na vesnicích. Všem účastníkům fotosoutěže »Zde žijeme a pracujeme« přejeme mnoho úspěchů. BRATISLAVA 27. března (ČTK) — Čs. státní hymnou začalo v pátek v aule University Komenského v Bratislavě slavnostní shromáždění učitelů a školských pracovníků u příležitosti Dne učitelů, kterého se zúčastnila delegace OV KSČ vedená soudruhem E. Pezlárem, tajemníkem ÜV KSS. Ve slavnostním projevu ministr školství SSR dr. M. Lúčan ocenil záslužnou a důležitou práci učitelů, jíž přispívají podstatnou měrou k rozvoji naší socialistické společnosti. Doc. dr. E. Pezlár vyjádřil přesvědčení, že učitelé budou i nadále podporovat jako dosud úsilí naší strany vychovávat mládež v duchu marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu. Vyvrcholením oslav Dne učitelů bylo odevzdání vyznamenání 90 učitelů z celého Slovenska převzalo z rukou ministra školství SSR diplom o udělení titulu zasloužilý učitel a 9 školských pracovníků titul zasloužilý školský pracovník. »Neustále upevňovat a střežit ideovou a organizační jednotu strany jako hlavní podmínku její síly a mohutnosti, dhát, aby se nerozeházela slova s ěiny, chránit stranu, aby do ní nepronikali nepřátelé a kariéristé, lidé, jejichž jednání poškozuje autoritu strany: hýl politicky bdělý, zachovávat a střežit stranické a státní tajemství.« Z dopisu ÜV KSČ všem základním organizacím a členům strany к výměně členských legitimací v roce 1970. Ze slavnostního shromáždění University Karlovy К POCTĚ UČITELE NÁRODŮ J. Á. Komenský a Mezinárodní rok výchovy • Revoluční ráz reformačního úsilí • ... pro všechny lidi jednostejně • Programová výzva lidstvu • Řídit se dobrem v lidských věcech • Zásady Komenského v naší školské soustavě PRAHA 27. března (hk) — V dobových oděvech a za zvuků varhan vešli akademičtí hodnostáři University Karlovy do auly Karolina. Zablyštěly se insignie, zlaté řetězy; nach a čerň zaplnily místo pod průčelním gobelínem. Mezi hosty shromáždění svolaného k poctě učitele národů J. A. Komenského — od jeho smrti letos uplyne 300 let — byl tajemník byra ÜV KSC O. Švestka, předseda České národní rady E. Erban, členové české vlády, primátor hlavního města Prahy t. Černý, veřejní činitelé, zástupci jiných vysokých škol i diplomaté. Ovodní slovo pronesl rektor University Karlovy prof. dr. B. Švestka. Poukázal na význam díla J. Ä. Komenského pro dnešní dobu, připomenul vědce socialistických zemí i naše, kteří se mu věnuji. Odkazem J. Ä. Komenského se zabýval v hlavním referátě ministr školství ČSR dr. J. Hrbek. Upozornil, že UNESCO vyhlásilo na počest Komenského Mezinárodní rok 'výchovy. U nás zvláštní vládní komise připravila bohatý program, jenž má vyvrcholit sympoziem o Obecné poradě o nápravě věcí lidských. Ministr školství řekl, že vedle rozporných stránek, které jsou ostatně v díle Komenského druhotné až zanedbatelné, má obrovskou převahu průkopnická pedagogická činnost, v níž zcela převládá vědecký přístup. Revoluční a pokrokový ráz má jeho úsilí reformační, navazující na tradice husitské, jeho aktivní- boj proti Římu a Habsburkům, jednota horoucího vlastenectví a internacionální solidarity, humanismus, ostrý aspekt sociální, odsouzení válek a výzvy k míru. Právem zaujímá. Komenský výsostné místo velikána našich dějin jako novátor pedagogiky, jemuž svět dal titul učitel národů. Poukázal, že hlavní zásady Komenského lze spatřovat v myšlence demokratizace vzdělání a výchovy, rovnoprávnosti muže a ženy: » ... pro všechny lidi Jednostejně, urozené 1 neurozené, bohaté i chudé, hochy 1 dívky, ve všech městech a městečkách, vesnicích, a to z důvodu, že ti, kdo se narodili, lidmi se narodili, s tím hlavním cílem, aby byli lidmi, tj. rozumnými tvory ...« Komenský směle odmítl nesprávnou pedagogickou praxi udržovanou po staletí — namísto bezduchého memorování latinských textů požadoval vyučování v mateřském jazyce. Chtěl, aby se školní robota proměnila v hru a potěšení. Mimořádný ohlas měla jeho nová metoda studia cizích jazyků a zavedení názorného vyučování, zejména s pomocí obrazových pomůcek. Komenský také propracoval projekt soustavy předškolního a školního vzdělání a výchovy. Dodnes jsou aktuální jeho slova: »Učitelé bucftež muži učení, počestní, činní a bedliví, ctností, k nimž jiné věsti mají, živí příkladové, nikoli pod barvou, než opravdově. Barva brzy se setře.« Dr. ]. Hrbek vyzdvihl hluboký humanismus Komenského díla, které je prodchnuto snahou zabezpečit šťastný život jedince i celé lidské společnosti, zbavit lidstvo utrpení z válek. A při tom jeho touha po míru a humanismus neznamenaly bezzubý pacifismus — vytrvale podněcoval k bojí proti spojené papežensko-habsburské reakcí a antihusitské vnitřní kontrarevolucl, proti národnímu a /Pokračování na str. Z) KRASLICE PATŘI К fARNlM SVÄTK0M Foto F. HUBÁČEK Vzpomínka na dunajskou flotilu Když jsem projížděl Komárnem, jeho ulice tonuly v záplavě československých a sovětských státních vlajek. Město bylo osvobozeno 30. března 1945 Sovětskou armádou a dnes tu vzdávají hold hrdinným rudoarmejcům, kteří před čtvrtstoletím bojovali a umírali v podunajské oblasti. V nedaleké vesničce Radvaň nad Dunajem došlo před 25 léty k události, která uspíšila osvobození celého Slovenska. Do Radvaně nejedu poprvé. Byl jsem tu mnohokrát na zahájení jarních i žňových prací. V Bratislavě ještě leží sníh, a tady se už seje obilí. Je tu písčitá půda, příliš žhavé slunce, a tak se tu začíná v polích už tradičně nejdříve. Od zdejších lidí jsem vyslechl i nejednu vzpomínku na tehdejší boje rudoarmejců se zuřivě se bránícími fašisty, mnohokrát jsem postál na břehu Dunaje, kde došlo k vylodění sovětských vojsk, ale celkový význam této válečné operace si uvědomuji až nyní. Sleduji podunajskou krajinu, která se po dlouhé zimě opět probouzí k životu, ale v duchu hledám souvislosti oněch válečných bojů. Rozhodná ofenzíva sovětských vojsk ve vídeňském směru na jih od Dunaje tehdy umožnila, aby ve druhé polovině března 1945 přešla do útoiku 1 vojska od Hronu a urychlila osvobození Bratislavy i celého Slovenska. Vojáci 7. gardové armády zasazovali úder na levém břehu Dunaje. Jejich postup však zaostával, a tím bylo ohroženo pravé křídlo 46. armády, které už 28. března postoupilo kupředu o 50 kilometrů a dosáhlo maďarského města Györ. Bylo třeba zlomit odpor nepřítele také na levéní břehu Dunaje, pomoci 7. gardové armádě, a proto velitel II. ukrajinského frontu maršál Sovětského svazu R. ]. Malinovekij nařídil, aby v noci z 27. na 28. března byla přepravena na levý břeh Dunaje 83. samostatná brigáda námořní pěchoty. Měla dobýt Radvaň i další obec, odříznout ústupové cesty pobřežnímu seskupení nepřítele, spojit se s gardovým střeleckým sborem a rozvíjet úder na Komárno. Naproti Radvani na druhém břehu Dunaje je maďarská obec Neszmély. Choulí se pod strmými srázy kopců a přesně před ní je na Dunaji několik leden z pancéřových motorových řlumí Sovětské dunajské flotily, který 28. března 1945 bojoval I v Radvani nad Dunajem. podlouhlých zarostlých ostrovů. To bylo místo, kam se pod ochrannou palbou dělostřelectva, letectva a motorových člunů tehdy přesunula od Ostřihomu plavidla dunajské. flotily určená k vylodění. Neobešlo se to beze ztrát, na životech, minolovkách a pancéřových motorových člunech. Té březnové noci už k vylodění nedošlo. Ale ofenzívě na Dunaji už fašisté nemohli zabránit. Kontradmirál G. N. Cholosťakov rozhodl vylodit výsadek do prostoru Radvaně po letecké a dělostřelecké přípravě týž den odpoledne, 28. března 1945. Za dvanáct minut byl vyloděn v Radvani 305. prapor, opevnil se a za podpory pancéřových motorových člunů a pobřežního dělostřelectva začal útočit. Za půl hodiny vyhnal nepřítele z obce a obsadil, úsek v. šířce 4 kilometrů'. á do hloubky 3 kilometrů. Do půl sedmé večer přepravily čluny dunajské flotily na levý břeh 170Ö vojáků a důstojníků, 49 děl 1 minometů a celou výzbroj 83. brigády. Díky tomu vojska levého křídla 7. gardové armády postoupila o více než 25 kilometrů ... Už té noci překročila řeku Nitru a příští den útočila na Nové Zámky a Komárno. Potom rudoarmejcl osvobodili Nttru, Galantu, Dunajskou Středu, Šamorín a čtvrtý den 1 Bratislavu. Stojím v místech, kde k:tomuto významnému vylodění sovětských vojsk tehdy došlo. Je to jeden z mála úseků Dunaje, kde hladina řeky splývá s břehem a jé chráněna terasovitými radváňskýmí vinicénjl. Na druhé straně řeky vidím tu maďarskou obec Neszmélý. Hledím na bělostný ! památník, který v těchto místech postavili místní obyvátelé, aby dnešní i budoucí generaci připomínal, že i lady se rozhodovalo o svobodě Československé. V průčelí je do žuly vytesána, námořní' kotva, pěticípá hvězda a pod ní nápis: »28. 3, 1945«. Na podlouhlých stěnách jsou vytesány postavy námořníků i strohý záznam: »Na těchto místech se vylodiHvýsadek námořní pěchoty sovětské dunajské flotily.« Rudé věnce, které leží n památníku, prozrazují, že zdejší obyvatelé hezapomínají. Podobné jsem viděl i na hřbitově Rudé armády ve Štúrově, kde jsou pochováni i ti, kteří tady >u Radvaně vykrváceli. Jak ten čas letí. Předsedovi radvaňského JZD Ing. Ondřejovi Takáčovi bylo tehdy 11 let. Před chvilkou mne seznamoval s úspěchy družstevního hospodaření i se spokojeným životem zdejších lidí. Nezapomněl připomenout, že za to vděčí i rudoarmejcům, kteří tni před čtvrtstoletím bojovali i umírali. IOSEF BEČVÁŘ B lížící se výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou nabízí zahledět se na začátek uplynulého čtvrtstoletí, ve kterém byl dovršen úplný krach schopností buržoazie vládnout a řídit tuto zemi a jenž vyvrcholil ztroskotáním československé buržoazní státnosti. V předloňském ruce velkého sesuvu v Československu jsme se stali svědky, jak se začala na toto výročí připravovat pravice, která zahájila útok proti komunistické straně a podstatě tohoto státu očerňováním celé poválečné historie. Kdekdo přicházel se svou troškou, aby vtiskl do zdráhajícího se povědomí lidu pomluvu o dvaceti letech temna, které prý začalo osmačtyřicátým rokem. Protiklad mezi kapitalismem a socialismem byl stírán novou protikladnou dvojicí byrokratismu a progresivismu. Rozložíme-Ii si dnes v klidu celý arzenál pravice, není obtížné zjistit jeho kořeny i nepůvoduost. U Trockého byly svého času snahy o dělnický stát s vyloučením administrativních forem a prvků řízení utopií, postavenou na záměně kapitalistického třídního panství a politického výkonu moci ve státě dělníků. Teorie »byrokratismu« poznamenala konečný přechod jejích stoupenců na půdu otevřeného, militantního antikomnnismu. Stejně jako před pětatřiceti lety zůstala i dnes metoda stejná: snaha převrátit revoluční zkušenosti a použít jich proti komunistickým stranám a proti socialistickým zemím. Zkušeností, které shromáždili pracujíc! v boji s organizovanou mocí kapitálu, bylo využíváno k postupu proti organizované moci dělnické třídy v socialistických zemích. Zkušeností levice v kapitalistických zemích s politikou pravimokracie bylo využíváno proti politice komunistických stran. V roce 1931 se trockistické plány na kontrarevoluci v Sovětském svazu halily do hesla »politické reformy« a vyúsťovaly v požadavcích směřujících k založení »nové dělnické strany«. Podobný proces jsme Čtvrt stotetí MIROSLAV MOC mohli sledovat i u nás v osmašedesátém roce již v konkrétní praxi, přizpůsobené současným podmínkám. V následující fázi se praporečníci antikomunismu a antisovětismu objevují s tvrzením, že v dalším vývoji bude »nevyhnutelná srážka kulturně vyspělých sil národa s byrokraticko-dogmatickým aparátem a jeho stoupenci, protože mírového východiska z této krize není«. Vždyť ani čert si nikdy dobrovolně neostříhal drápy, začali říkat. Boj proti straně byl zahalen do hávu hoje proti dogmatismu. Munici pro potřeby rozvíjení antisovětismu a antikomunismu, k převrácení historie v osmašedesátém roce masově šířili stoupenci »lepšího socialismu s lidskou tváři« v přesně načasovaném publikování díla I. Deutschera. Myšlenka socialismu, zakotvená ve vědomi lidí, měla být zdiskreditována pomluvou koordinovanou útokem proti jeho základům. Měl být přitom umlčen každý, kdo nebyl ochoten zavrhnout a pošpinit celé poúnorové období, kdo v padesátých letech spatřoval také vytváření fundamentů socialismu a nezapomněl na budovatelský elán, bez něhož bychom nikdy nevytvořili tak mnhutnou výrobně technickou základnu v tempech, jež předstihla vysoko celosvětový průměr i řady vyspělých zemí. Tím vůbec nemá být řeěeno, že jsme se v tomto období padesátých let, kdy jsme teprve kladli nohu na práh socialistické revoluce, nedopustili tragických chyb a omylů, na které jsme trpce doplatili. Tím má být jen připomenuto, že dvacet let poté neodejdeme z naší cesty a nezavrhneme socialismus jen proto, že chceme, aby se melody kultu a porušováni zákonnusti nemohly vrátit. Začala je odstraňovat a napravovat komunistická strana a začala také vytvářet systém záruk, aby se nemohly opakovat. Ale teprve budoucnost dokáže vyčíslit a posoudit, co nás stál rok 1968, kdy oportunismus umožnil kontrarevoluci změnit .sebekritiku ve vražednou zbraň a zbavoval lidi schopnosti správně rozeznávat. O kolik jsme byli nejen zabrzděni, ale i vrženi zpět v okamžiku, kdy měly být řešeny problémy dalšího rozvoje hospodářství, vstupu na cestu vědeckotechnické revoluce, uplatnění leninských zásad v životě strany i společnosti. Zatím teprve odklízíme rumiště v hospodářství i ve společnosti. Pro prosté lidi byla vydávána pohádka o někdejších zlatých českých rukách, jejichž práce přišla v niveč, o »předválečném Československu, stojícím na špičce nejvyspělejších zemí světa«. Nestydatě se zamlčovalo, že ve výrobě na hlavu dosahovalo předválečné vyspělé buržoazní Československo jen poloviny tehdejší úrovně celého Německa, o řadě dalších vyspělých kapitalistických zemí nemluvě. Tempa průmyslového růstu v této »vyspělé« předmnichovské republice byla po celou dobu podstatně nižší než ostatních vyspělých zemí a za celá léta existence se zvýšila výroba proti maximu z dob Rakousko-Uherska o 40 procent. (Náš nynější objem průmyslové výroby vzrostl v porovnání s předválečnou úrovní několikanásobně!) Zatímco celosvětový index průmyslové výroby v roce 1937 činil ve srovnání s rokem 1929 120 bodů, dosáhl v Československu jen 96 bodů. A v zemi jsme měli stále podle neúplných úředních údajů přes 400 000 nezaměstnaných, ročně bylo prováděno přes milión exekucí, přes čtyři sta tisíc lidí se za těchto zlatých časů z republiky vystěhovalo, protože pro ně neměla obživu a práci. Zastaralost struktury průmyslu způsobila, že řada nedávno opěvovaných odvětví, zejména lehkého průmyslu, se prakticky až do Mnichova nezotavila z krize. To bylo dědictví, které druhá světová válka ještě mnohonásobně prohloubila, to byla naše východiska. Za to, co jsme vybudovali, za nadšení, pot a mozoly se nikdo v této zemi stydět nemusí, naopak, každý, kdo přiložil ruku k dílu, má být na co hrdý. Nesporné úspěchy jsou také základem předpokladů a jistot, že můžeme postupovat rychleji a využít i rozvinout přednosti socialismu, opřeni o společenští? socialistických zemí, založené na nesmírném vědeckém, technickém a materiálovém potenciálu Sovětského svazu. Porovnávejme rozsah i hloubku socialistických přeměn, jichž u nás bylo dosaženu, jejichž výsledk- je spnlačno/t založená na demokracii sociali*tiekobě vnarabte. u.* .všjoV '. :ln- , -*,,i * ■,*' • л net-mv'iii.ij;: -ví.zavrhnout výsledky práce generací, které za čtvrtstoletí vytvořily hodnoty, o jakých se mnoha zemím nedovoluje ani uvažovat. Hrdost na to, čeho jsme dosáhli za pětadvacet let, není ani v nejmenším uspokojením, ani neznamená zamlčování či omlouváni chyb a deformací. Naše kritika však není negací socialismu a všeho pozitivního, co v něm lidé vykonali. Současné úsili komunistické strany i všech poctivých Udí o konsolidaci naší ekonomiky, doprovázené očistným politickým procesem, vytvářejí předpoklady pro vstup do období, v němž bude možné demonstrovat pravá hodnoty socialismu, komunistické ideály a čile. MALÉ VAROVANÍ MOTOR ISTÉM pfed velikonoční vyjížďkou Jarní stěhování řidičů ■ Pozor, mnoho silnic není v dobrém stavu ■ Kdo počká, ten se dočká ■ Naposledy bez bezpečnostních pásů Jako každoročně, vyláká jistě i letošní Bílá sobota na silnice většinu motorizovaného národa. Opět se budou z pražského mraveniště proklubávat na výpadovky kolony aut a motocyklů. A naopak, do Prahy se bude sjíždět mnoho lidí, kteří se chtějí pokochat pražskými památkami, jít zde do divadla nebo na výstavu, zastavit se u známých. A právě proto je nutné všechny řidiče, ať zkušené nebo sváteční, upozornit na to, že vjíždějí na silnice, které jsou po dlouhé zimě značně poškozené a někde jsou i pod vodou. Jen v Jihomoravském kraji vyřadila rozlitá Dyje úseky Lednice—Protivín, Zaječí—Nové Mlýny—Milovice, Pouzdřany—Vranovice. Opatrnosti nikdy není nazbyt, i když se jede po holé a suché vozovce, neboť se mnohde objeví výmoly, propadliny a různé jiné nástrahy našich silnic a nic pak nepomůže hořekování, že jsem tu díru neviděl. Nadměrná rychlost jízdy patří k hlavním příčinám silničních nehod, způsobených řidiči. V celkovém počtu všech nehod činí 31,8 procenta. Je to také největší nebezpečí příštích tří dnů. Ne náhodou se říká, že kdo počká, ten se dočká — a to by mělo hlavně platit i v dávání přednosti v jízdě. 18,5 procenta nehod je způsobeno právě tím, že automobilisté a motocyklisté porušují stanovená pravidla. Vedle těchto příčin dopravních nehod budou příslušníci Veřejné bezpečnosti dbát důsledně i na dodržování všech ostatních dopravních předpisů. Velikonoční vyjížďka je také poslední, při které ještě nemusí být ve stanovených vozidlech řidiči 1 spolujezdci připoutáni bezpečnostními pásy. Od 1. dubna t. r. bude porušení předpisu o používání bezpečnostních pásů pokutováno třiceti korunami. (fř) Dyje opět hrozí PODIVÍN 27. března (svo) — V pátek se sešli v Podivíně na Břeclavsku pracovníci povodňové komise se zástupci Ingstavu, armády a dalších složek, aby zhodnotili situaci na spodním toku Dyje. Diky ochlazení se sice hladina řeky u Dolních Věstonic nepatrně snížila a dosáhla v pátek 328 cm, ale další vývoj v ohroženém území závisí na počasí. Prudké oteplení nebo vytrvalý déšť by mohly způsobit naplnění Vranovské přehrady a záplavu většího rozsahu. Reka se rozlila již nyní na značné ploše. Odborníci zkontrolovali v pátek v poledne stav hráze u Rakvic. Podle slov předsedy krajské povodňové komise ing. J. Matějíčka je připravena k zásahu armáda a v Rakvicích a Přítlukách se zajišťují prostory pro evakuaci obyvatel z okrajových domků. DOPIS DNE Dlouho, dlouho jsem postrádala ty krásné písně, které nás naplňovaly hrdostí a vzpomínkami na dny našeho osvobození, připomínaly věrnost a dík našim osvoboditelům — Sovětské armádě — a dávaly sílu к dalšímu Aby děti nepoznaly strach budování svobodné vlasti. Až 18. března jsem opět slyšela v rozhlasovém vystlání píseň »To jsem já, svoboda mladá«. Končí slovy »aby děti nepoznaly strach«. Měsíc březen, měsíc, v němž začíná jaro života, vydá nové květy, květy bratrské solidarity, a nedá zapomenout na ty písně, které jsou stále živou připomínkou na nefdralší dobu. Na dobu osvobození z fašistické okupace, v níž byla společně prolita krev českého a slovenského národa a národů Sovětského svazu. A to proto, aby děti opravdu nepoznaly strach. BOŽ. HRDLIČKOVA, Praha 5-Jinonice