Rudé Právo, březen 1970 (L/51-75)

1970-03-28 / No. 74

ORGÁN ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA SOBOTA DNE 28. BŘEZNA 1970ČÍSLO 74 — ROČNÍK 50 (Právo lidu roč. 73)CENA 1 Kčs Úspěch soutěže k 25. výročí SNP BRATISLAVA 27. března (ČTK) — V Bratislavě v patek zasedala vládní komise pro řízení a koordinaci socia­listické soutěže národních výborů. Zhodnotila průběh a výsledky socia­listické soutěže NV, organizované v r. 1969 na počest 25. výročí SNP. V akcí zvelebování měst a obcí se vloni na Slovensku udělaly práce v hrubé hod­notě v investiční a neinvestiční části za více než 2 miliardy 800 miliónů Kčs. V rozvoji individuální bytové vý­stavby, občanské a technické vybave­nosti mást a obcí se v r. 1969 dokon­čilo přes 12 tisíc rodinných domů. V r. 1969 se na Slovensku z okres­ních NV nejlépe umístil okres Dolný Kubín, kde uskutečnili práce v hrubé hodnotě za více než 113 miliónů Kčs, dále ONV Košice-venkov a ONV Trebi­šov. Komise projednala také zásady pro další rozvíjení a vyhodnocování so­cialistické soutěže NV na počest 25. výročí osvobození ČSSR Sovětskou ar­mádou. IEDNÍNÍ V UUNBÁTARU ZAHÁjENO Soudruh Svoboda м návštěvě v zemědělském družstvu ULÄNBÄTAR 27. března (Zvláštní zpravodajka ČTK) — Druhý den svého pobytu v Mongolsku věnoval president republiky Ludvík Svoboda návštěvě zemědělského družstva mongolsko-vietnamského přátelství »Suchebátaryn Zam« (Suchebátarova cesta) ve středním ajinaku (okre­se) Mongolské lidové republiky. Do družstva, které leží asi 45 km od hlavního města, zavítali spolu s Cs. hosty první tajemník ústředního výboru Mongolské lidové revoluční strany a předseda rady ministrů jumdžagín Cedenbal spolu s dalšími mongolskými představiteli. Odpoledne pak v Ulánbátaru začaly rozhovory mezi presidentem ČSSR Ludvíkem Svobodou a předsedou pre­sidia Velkého lidového churalu Džamsrangínem Sambúem a prvním tajemníkem ústředního výboru Mon­golské lidové revoluční strany a před­sedou rady ministrů Jumdžagínem Ce­­denbalem. Z čs. strany se rozhovorů dále zúčastnili ministr zahraničních věcí ing. Ján Marko, ministr kultury ČSR dr. Miloslav Brůžek, ministr kul­tury SSR Miroslav Válek, vedoucí Kanceláře presidenta republiky dr. Ján Pudlák, čs. velvyslanec v Mon­golsku dr. Emil Pátek a další před­stavitelé. Za mongolskou stranu by­li přítomni členové politbyra ústřed­ního výboru MLRS Sonomyn Luvsan a Demčigín Molomdžamc, první náměs-tek ministra zahraničních věcí Baja­­ryn Džargalsajchan a mongolský vel­vyslanec v Praze Džambyn Njamá. Těžištěm jednání byly otázky upev­nění jednoty zemí socialistického spo­lečenství, problémy evropské bezpeč­nosti a míru ve světě. Představitelé obou zemí sí rovněž vyměnili názory na zlepšení a prohloubení vzájemné hospodářské a kulturní spolupráce. Večer čs. hosté v čele s presiden­tem republiky Ludvíkem Svobodou navštívili městskou sportovní halu, kde se za jejich účasti uskutečnily závěrečné boje mistrů v mongolském zápase — národním druhu sportu. Dvěma nejlepším borcům věnoval pre­sident republiky v upomínku zlaté hodinky. Druhý den pobytu v Mongolsku uzavřela slavnostní večeře, kterou na počest svých hostitelů uspořádal pre­sident ČSSR L. Svoboda. Přivítal na ní člena politického byra OV Mongolské lidové revoluční strany a předsedu presidia Velkého lidového churalu Džamsrangína Sambúa, prvního tajem­níka ÜV Mongolské lidové revoluční strany a předsedu rady ministrů Jum­­džagína Cedenbala a další členy po­litbyra OV MLRS. Večer proběhl v ovzduší bratrského přátelství a plného vzájemného po­rozumění. Solidarita Jihokorejským vlastencům PRAHA 27. března (ČTK) — Fede­rální výbor Čs. svazu protifašistic­kých bojovníků byl informován o sou­stavném pronásledování jihokorej­ských vlastenců vládou a dalšími or­gány jižní Koreje. Federální výbor jménem všech svých členů, účastníků boje proti fa­šismu a nacismu, vyslovuje svou bra­trskou solidaritu korejským vlasten­cům, kteří bojují za sjednocení své vlasti, a je odhodlán pomoci všem bo­jovníkům korejského - odboje, kteří jsou mučeni a vězněni jen proto, že usilují o svobodu celé své země. FV ČSSPB současně ostře protestu­je proti postupu jihokorejské vlády vůči činitelům jihokorejského vlaste­neckého a osvobozeneckého hnutí. Redakce RP vypisuje při příle­žitosti 25. výročí osvobození republikou Sovětskou armádou a 50. výročí založení Rudého práva SOUTĚŽ К JUBILEU pro fotogrofy-amoléry Základním tématem soutěže je aktuální svědectví o tom, jak pro­bíhá mnohostranný a bohatý ži­vot našich pracujících v továr­nách, ve městech i na vesnicích, a to při práci i odpočinku. Tomu­to zaměření odpovídá i heslo soutěže: ZDE ŽIJEME A PRACUJEME PODMÍNKY SOUTĚŽE: • Do soutěže budou zahrnuty sním­ky došlé v době od 1. dubna do 31. prosince 1970. • Vybrané snímky budou běžně uveřejňovány v hlavní částí listu i v příloze Haló-sobota. Všechny uve­řejněné fotografie budou honorovány. Kromě toho budou každý měsíc vyhod­noceny tři nejlepši snímky a odmě­něny prémiemi v částce 250, 150 a 100 Kčs (podle možností fotografic­kým materiálem v této hodnotě). Cel­ková částka prémií může být případ­ně rozdělena i jinak. • Do soutěže se přijímají jen sním­ky na lesklém bílém papíře o rozmě­rech nejméně 13X18 cm. • Zaslané snímky nebudou auto­rům vraceny. Redakce si vyhrazuje právo použít vhodných snímků i po skončení soutěže za běžný honorář. 9 Na závěr soutěže bude uspořá­dána veřejná výstavka z nejúspěšněj­ších snímků. Několik nejlepších foto­grafií (podle hlasování návštěvníků] bude odměněno zvláštními cenami. — Autoři snímků vybraných pro tuto vý­stavku musí zajistit dodání kvalitních zvětšenin formátu 30X40 cm. • Soutěžní snímky zasílejte na ad­resu: Redakce Rudého práva, Praha 1, Na poříčí 30. Na obálku připište hes­lo: Fotosoutěž. Redakce uvítá práce všech fo­­tografů-amatérů, zvláště pak ce­lých kolektivů nebo jednotlivých členů fotokroužků při závodních klubech a dalších kulturních a osvětových zařízení ve městech i na vesnicích. Všem účastníkům fotosoutěže »Zde žijeme a pracujeme« přeje­me mnoho úspěchů. BRATISLAVA 27. března (ČTK) — Čs. státní hymnou začalo v pátek v aule University Komenského v Bra­tislavě slavnostní shromáždění učitelů a školských pracovníků u příležitosti Dne učitelů, kterého se zúčastnila de­legace OV KSČ vedená soudruhem E. Pezlárem, tajemníkem ÜV KSS. Ve slavnostním projevu ministr školství SSR dr. M. Lúčan ocenil záslužnou a důležitou práci učitelů, jíž přispívají podstatnou měrou k rozvoji naší so­cialistické společnosti. Doc. dr. E. Pezlár vyjádřil přesvěd­čení, že učitelé budou i nadále pod­porovat jako dosud úsilí naší strany vychovávat mládež v duchu marxis­­mu-leninismu a proletářského inter­nacionalismu. Vyvrcholením oslav Dne učitelů by­lo odevzdání vyznamenání 90 učitelů z celého Slovenska převzalo z rukou ministra školství SSR diplom o uděle­ní titulu zasloužilý učitel a 9 škol­ských pracovníků titul zasloužilý školský pracovník. »Neustále upevňovat a střežit ideovou a organizační jednotu strany jako hlav­ní podmínku její síly a mohutnosti, dhát, aby se nerozeházela slova s ěiny, chránit stranu, aby do ní nepronikali nepřátelé a kariéristé, lidé, jejichž jednání poško­zuje autoritu strany: hýl politicky bdělý, zachovávat a střežit stranické a státní tajemství.« Z dopisu ÜV KSČ všem základním organizacím a členům strany к výměně členských legitimací v roce 1970. Ze slavnostního shromáždění University Karlovy К POCTĚ UČITELE NÁRODŮ J. Á. Komenský a Mezinárodní rok výchovy • Revoluční ráz reformačního úsilí • ... pro všechny lidi jednostejně • Programová výzva lidstvu • Řídit se dobrem v lid­ských věcech • Zásady Komenského v naší školské soustavě PRAHA 27. března (hk) — V dobových oděvech a za zvuků varhan vešli aka­demičtí hodnostáři University Karlovy do auly Karolina. Zablyštěly se insignie, zlaté řetězy; nach a čerň zaplnily místo pod průčelním gobelínem. Mezi hosty shromáždění svolaného k poctě učitele národů J. A. Komenského — od jeho smrti letos uplyne 300 let — byl tajemník byra ÜV KSC O. Švestka, předseda České národní rady E. Erban, členové české vlády, primátor hlavního města Prahy t. Černý, veřejní činitelé, zástupci jiných vysokých škol i diplomaté. Ovodní slovo pronesl rektor Uni­versity Karlovy prof. dr. B. Švestka. Poukázal na význam díla J. Ä. Ko­menského pro dnešní dobu, připo­menul vědce socialistických zemí i naše, kteří se mu věnuji. Odkazem J. Ä. Komenského se za­býval v hlavním referátě ministr školství ČSR dr. J. Hrbek. Upozornil, že UNESCO vyhlásilo na počest Ko­menského Mezinárodní rok 'výchovy. U nás zvláštní vládní komise připra­vila bohatý program, jenž má vyvr­cholit sympoziem o Obecné poradě o nápravě věcí lidských. Ministr školství řekl, že vedle roz­porných stránek, které jsou ostatně v díle Komenského druhotné až za­nedbatelné, má obrovskou převahu průkopnická pedagogická činnost, v níž zcela převládá vědecký přístup. Revoluční a pokrokový ráz má jeho úsilí reformační, navazující na tra­dice husitské, jeho aktivní- boj proti Římu a Habsburkům, jednota horou­cího vlastenectví a internacionální solidarity, humanismus, ostrý aspekt sociální, odsouzení válek a výzvy k míru. Právem zaujímá. Komenský výsostné místo velikána našich dějin jako novátor pedagogiky, jemuž svět dal titul učitel národů. Poukázal, že hlavní zásady Komenského lze spat­řovat v myšlence demokratizace vzdělání a výchovy, rovnoprávnosti muže a ženy: » ... pro všechny lidi Jednostejně, urozené 1 neurozené, bo­haté i chudé, hochy 1 dívky, ve všech městech a městečkách, vesnicích, a to z důvodu, že ti, kdo se narodili, lidmi se narodili, s tím hlavním cí­lem, aby byli lidmi, tj. rozumnými tvory ...« Komenský směle odmítl ne­správnou pedagogickou praxi udržo­vanou po staletí — namísto bezdu­chého memorování latinských textů požadoval vyučování v mateřském ja­zyce. Chtěl, aby se školní robota proměnila v hru a potěšení. Mimořád­ný ohlas měla jeho nová metoda studia cizích jazyků a zavedení ná­zorného vyučování, zejména s pomo­cí obrazových pomůcek. Komenský také propracoval projekt soustavy předškolního a školního vzdělání a výchovy. Dodnes jsou aktuální jeho slova: »Učitelé bucftež muži učení, počestní, činní a bedliví, ctností, k nimž jiné věsti mají, živí příklado­vé, nikoli pod barvou, než opravdo­vě. Barva brzy se setře.« Dr. ]. Hrbek vyzdvihl hluboký hu­manismus Komenského díla, které je prodchnuto snahou zabezpečit šťast­ný život jedince i celé lidské spo­lečnosti, zbavit lidstvo utrpení z vá­lek. A při tom jeho touha po míru a humanismus neznamenaly bezzubý pacifismus — vytrvale podněcoval k bojí proti spojené papežensko-habs­­burské reakcí a antihusitské vnitřní kontrarevolucl, proti národnímu a /Pokračování na str. Z) KRASLICE PATŘI К fARNlM SVÄTK0M Foto F. HUBÁČEK Vzpomínka na dunajskou flotilu Když jsem projížděl Komárnem, jeho ulice to­nuly v záplavě československých a sovětských státních vlajek. Město bylo osvobozeno 30. března 1945 Sovětskou armádou a dnes tu vzdávají hold hrdinným rudoarmejcům, kteří před čtvrtstoletím bojovali a umírali v podunajské oblasti. V neda­leké vesničce Radvaň nad Dunajem došlo před 25 léty k události, která uspíšila osvobození celého Slovenska. Do Radvaně nejedu poprvé. Byl jsem tu mnoho­krát na zahájení jarních i žňových prací. V Brati­slavě ještě leží sníh, a tady se už seje obilí. Je tu písčitá půda, příliš žhavé slunce, a tak se tu začíná v polích už tradičně nejdříve. Od zdejších lidí jsem vyslechl i nejednu vzpomínku na tehdejší boje rudoarmejců se zuřivě se bránícími fašisty, mnohokrát jsem postál na břehu Dunaje, kde do­šlo k vylodění sovětských vojsk, ale celkový vý­znam této válečné operace si uvědomuji až nyní. Sleduji podunajskou krajinu, která se po dlouhé zimě opět probouzí k životu, ale v duchu hledám souvislosti oněch válečných bojů. Rozhod­ná ofenzíva sovětských vojsk ve vídeňském směru na jih od Dunaje tehdy umožnila, aby ve druhé polovině března 1945 přešla do útoiku 1 vojska od Hronu a urychlila osvobození Bratislavy i celého Slovenska. Vojáci 7. gardové armády zasazovali úder na levém břehu Dunaje. Jejich postup však zaostával, a tím bylo ohroženo pravé křídlo 46. armády, které už 28. března postoupilo kupředu o 50 kilometrů a dosáhlo maďarského města Györ. Bylo třeba zlomit odpor nepřítele také na levéní břehu Dunaje, pomoci 7. gardové armádě, a proto velitel II. ukrajinského frontu maršál Sovětského svazu R. ]. Malinovekij nařídil, aby v noci z 27. na 28. března byla přepravena na levý břeh Dunaje 83. samostatná brigáda námořní pěchoty. Měla dobýt Radvaň i další obec, odříznout ústupové cesty pobřežnímu seskupení nepřítele, spojit se s gardo­vým střeleckým sborem a rozvíjet úder na Ko­márno. Naproti Radvani na druhém břehu Dunaje je maďarská obec Neszmély. Choulí se pod strmými srázy kopců a přesně před ní je na Dunaji několik leden z pancéřových motorových řlumí Sovětské dunaj­ské flotily, který 28. března 1945 bojoval I v Radvani nad Dunajem. podlouhlých zarostlých ostrovů. To bylo místo, kam se pod ochrannou palbou dělostřelectva, letectva a motorových člunů tehdy přesunula od Ostřihomu plavidla dunajské. flotily určená k vylodění. Ne­obešlo se to beze ztrát, na životech, minolovkách a pancéřových motorových člunech. Té březnové noci už k vylodění nedošlo. Ale ofenzívě na Dunaji už fašisté nemohli zabránit. Kontradmirál G. N. Cholosťakov rozhodl vylodit výsadek do prostoru Radvaně po letecké a dělostřelecké přípravě týž den odpoledne, 28. března 1945. Za dvanáct minut byl vyloděn v Radvani 305. prapor, opevnil se a za podpory pancéřových mo­torových člunů a pobřežního dělostřelectva začal útočit. Za půl hodiny vyhnal nepřítele z obce a obsadil, úsek v. šířce 4 kilometrů'. á do hloubky 3 kilometrů. Do půl sedmé večer přepravily čluny dunajské flotily na levý břeh 170Ö vojáků a důstoj­níků, 49 děl 1 minometů a celou výzbroj 83. bri­gády. Díky tomu vojska levého křídla 7. gardové armády postoupila o více než 25 kilometrů ... Už té noci překročila řeku Nitru a příští den útočila na Nové Zámky a Komárno. Potom rudoarmejcl osvobodili Nttru, Galantu, Dunajskou Středu, Ša­­morín a čtvrtý den 1 Bratislavu. Stojím v místech, kde k:tomuto významnému vylodění sovětských vojsk tehdy došlo. Je to jeden z mála úseků Dunaje, kde hladina řeky splývá s břehem a jé chráněna terasovitými rad­­váňskýmí vinicénjl. Na druhé straně řeky vidím tu maďarskou obec Neszmélý. Hledím na bělostný ! památník, který v těchto místech postavili místní obyvátelé, aby dnešní i bu­doucí generaci připomínal, že i lady se rozhodo­valo o svobodě Československé. V průčelí je do žuly vytesána, námořní' kotva, pěticípá hvězda a pod ní nápis: »28. 3, 1945«. Na podlouhlých stěnách jsou vytesány postavy námořníků i strohý záznam: »Na těchto místech se vylodiHvýsadek námořní pě­choty sovětské dunajské flotily.« Rudé věnce, kte­ré leží n památníku, prozrazují, že zdejší obyvatelé hezapomínají. Podobné jsem viděl i na hřbitově Rudé armády ve Štúrově, kde jsou pochováni i ti, kteří tady >u Radvaně vykrváceli. Jak ten čas letí. Předsedovi radvaňského JZD Ing. Ondřejovi Takáčovi bylo tehdy 11 let. Před chvilkou mne seznamoval s úspěchy družstevního hospodaře­ní i se spokojeným životem zdejších lidí. Nezapo­mněl připomenout, že za to vděčí i rudoarmejcům, kteří tni před čtvrtstoletím bojovali i umírali. IOSEF BEČVÁŘ B lížící se výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou nabízí za­hledět se na začátek uplynulého čtvrtstoletí, ve kterém byl dovršen úplný krach schopností buržoazie vládnout a řídit tuto zemi a jenž vyvrcholil ztroskotáním československé buržoazní státnosti. V předloňském ruce velkého sesuvu v Československu jsme se stali svědky, jak se začala na toto výročí připravovat pravice, která zahá­jila útok proti komunistické straně a podstatě tohoto státu očerňováním celé poválečné historie. Kdekdo přicházel se svou troškou, aby vtiskl do zdráha­jícího se povědomí lidu pomluvu o dvaceti letech temna, které prý začalo osmačtyřicátým rokem. Protiklad mezi kapitalismem a socialismem byl stírán novou protikladnou dvojicí byrokratismu a progresivismu. Rozložíme-Ii si dnes v klidu celý arzenál pravice, není obtížné zjistit jeho kořeny i nepůvoduost. U Trockého byly svého času snahy o dělnický stát s vyloučením administrativních forem a prvků řízení utopií, postavenou na záměně kapitalistického třídního panství a politického výkonu moci ve státě dělníků. Teorie »byrokratismu« poznamenala konečný přechod jejích stoupen­ců na půdu otevřeného, militantního antikomnnismu. Stejně jako před pětatři­ceti lety zůstala i dnes metoda stejná: snaha převrátit revoluční zkušenosti a použít jich proti komunistickým stranám a proti socialistickým zemím. Zkušeností, které shromáždili pracujíc! v boji s organizovanou mocí kapitálu, bylo využíváno k postupu proti organizované moci dělnické třídy v socialis­tických zemích. Zkušeností levice v kapitalistických zemích s politikou pravi­mokracie bylo využíváno proti politice komunistic­kých stran. V roce 1931 se trockistické plány na kon­­trarevoluci v Sovětském sva­zu halily do hesla »politické reformy« a vyúsťovaly v po­žadavcích směřujících k za­ložení »nové dělnické stra­ny«. Podobný proces jsme Čtvrt stotetí MIROSLAV MOC mohli sledovat i u nás v osmašedesátém roce již v konkrétní praxi, přizpůsobené současným podmínkám. V následující fázi se praporečníci antikomunismu a antisovětismu objevují s tvrzením, že v dalším vývoji bude »nevyhnutelná srážka kulturně vyspělých sil národa s byrokraticko-dogmatickým aparátem a jeho stoupenci, protože mírového východiska z této krize není«. Vždyť ani čert si nikdy dobrovolně neostříhal drápy, začali říkat. Boj proti straně byl zahalen do hávu hoje proti dogmatismu. Munici pro potřeby rozvíjení antisovětismu a antikomunismu, k převrácení historie v osmašedesátém roce masově šířili stoupenci »lepšího socialismu s lidskou tváři« v přesně načasovaném publikování díla I. Deut­­schera. Myšlenka socialismu, zakotvená ve vědomi lidí, měla být zdiskredito­vána pomluvou koordinovanou útokem proti jeho základům. Měl být přitom umlčen každý, kdo nebyl ochoten zavrhnout a pošpinit celé poúnorové období, kdo v padesátých letech spatřoval také vytváření funda­mentů socialismu a nezapomněl na budovatelský elán, bez něhož bychom nikdy nevytvořili tak mnhutnou výrobně technickou základnu v tempech, jež předstihla vysoko celosvětový průměr i řady vyspělých zemí. Tím vůbec nemá být řeěeno, že jsme se v tomto období padesátých let, kdy jsme teprve kladli nohu na práh socialistické revoluce, nedopustili tragických chyb a omylů, na které jsme trpce doplatili. Tím má být jen připomenuto, že dvacet let poté neodejdeme z naší cesty a nezavrhneme socialismus jen proto, že chceme, aby se melody kultu a porušováni zákonnusti nemohly vrátit. Začala je od­straňovat a napravovat komunistická strana a začala také vytvářet systém záruk, aby se nemohly opakovat. Ale teprve budoucnost dokáže vyčíslit a po­soudit, co nás stál rok 1968, kdy oportunismus umožnil kontrarevoluci změnit .sebekritiku ve vražednou zbraň a zbavoval lidi schopnosti správně rozezná­vat. O kolik jsme byli nejen zabrzděni, ale i vrženi zpět v okamžiku, kdy měly být řešeny problémy dalšího rozvoje hospodářství, vstupu na cestu vě­deckotechnické revoluce, uplatnění leninských zásad v životě strany i spo­lečnosti. Zatím teprve odklízíme rumiště v hospodářství i ve společnosti. Pro prosté lidi byla vydávána pohádka o někdejších zlatých českých rukách, jejichž práce přišla v niveč, o »předválečném Československu, stojícím na špičce nejvyspělejších zemí světa«. Nestydatě se zamlčovalo, že ve výrobě na hlavu dosahovalo předválečné vyspělé buržoazní Československo jen polovi­ny tehdejší úrovně celého Německa, o řadě dalších vyspělých kapitalistických zemí nemluvě. Tempa průmyslového růstu v této »vyspělé« předmnichovské republice byla po celou dobu podstatně nižší než ostatních vyspělých zemí a za celá léta existence se zvýšila výroba proti maximu z dob Rakousko-Uher­­ska o 40 procent. (Náš nynější objem průmyslové výroby vzrostl v porovnání s předválečnou úrovní několikanásobně!) Zatímco celosvětový index průmyslové výroby v roce 1937 činil ve srovnání s rokem 1929 120 bodů, dosáhl v Česko­slovensku jen 96 bodů. A v zemi jsme měli stále podle neúplných úředních údajů přes 400 000 nezaměstnaných, ročně bylo prováděno přes milión exeku­cí, přes čtyři sta tisíc lidí se za těchto zlatých časů z republiky vystěhovalo, protože pro ně neměla obživu a práci. Zastaralost struktury průmyslu způ­sobila, že řada nedávno opěvovaných odvětví, zejména lehkého průmyslu, se prakticky až do Mnichova nezotavila z krize. To bylo dědictví, které druhá světová válka ještě mnohonásobně prohloubila, to byla naše východiska. Za to, co jsme vybudovali, za nadšení, pot a mozoly se nikdo v této zemi stydět nemusí, naopak, každý, kdo přiložil ruku k dílu, má být na co hrdý. Nespor­né úspěchy jsou také základem předpokladů a jistot, že můžeme postupovat rychleji a využít i rozvinout přednosti socialismu, opřeni o společenští? so­cialistických zemí, založené na nesmírném vědeckém, technickém a materiá­lovém potenciálu Sovětského svazu. Porovnávejme rozsah i hloubku socialistických přeměn, jichž u nás bylo dosaženu, jejichž výsledk- je spnlačno/t založená na demokracii sociali*­­tiekobě vnarabte. u.* .všjoV '. :ln- , -*,,i * ■,*' • л net-mv'iii.ij;: -ví.­zavrhnout výsledky práce generací, které za čtvrtstoletí vytvořily hodnoty, o jakých se mnoha zemím nedovoluje ani uvažovat. Hrdost na to, čeho jsme dosáhli za pětadvacet let, není ani v nejmenším uspokojením, ani neznamená zamlčování či omlouváni chyb a deformací. Naše kritika však není negací socialismu a všeho pozitivního, co v něm lidé vyko­nali. Současné úsili komunistické strany i všech poctivých Udí o konsolidaci naší ekonomiky, doprovázené očistným politickým procesem, vytvářejí před­poklady pro vstup do období, v němž bude možné demonstrovat pravá hodnoty socialismu, komunistické ideály a čile. MALÉ VAROVANÍ MOTOR ISTÉM pfed velikonoční vyjížďkou Jarní stěhování řidičů ■ Pozor, mnoho silnic není v dobrém stavu ■ Kdo počká, ten se dočká ■ Naposledy bez bezpečnostních pásů Jako každoročně, vyláká jistě i le­tošní Bílá sobota na silnice vět­šinu motorizovaného národa. Opět se budou z pražského mraveniště proklubávat na výpadovky kolony aut a motocyklů. A naopak, do Prahy se bude sjíždět mnoho lidí, kteří se chtějí pokochat pražskými památka­mi, jít zde do divadla nebo na výsta­vu, zastavit se u známých. A právě proto je nutné všechny ři­diče, ať zkušené nebo sváteční, upo­zornit na to, že vjíždějí na silnice, kte­ré jsou po dlouhé zimě značně poško­zené a někde jsou i pod vodou. Jen v Jihomoravském kraji vyřadila roz­litá Dyje úseky Lednice—Protivín, Zaječí—Nové Mlýny—Milovice, Pouzd­­řany—Vranovice. Opatrnosti nikdy není nazbyt, i když se jede po holé a suché vozovce, neboť se mnohde ob­jeví výmoly, propadliny a různé jiné nástrahy našich silnic a nic pak ne­pomůže hořekování, že jsem tu díru neviděl. Nadměrná rychlost jízdy patří k hlavním příčinám silničních nehod, způsobených řidiči. V celkovém po­čtu všech nehod činí 31,8 procenta. Je to také největší nebezpečí příštích tří dnů. Ne náhodou se říká, že kdo počká, ten se dočká — a to by mělo hlavně platit i v dávání přednosti v jízdě. 18,5 procenta nehod je způsobeno právě tím, že automobilisté a moto­cyklisté porušují stanovená pravidla. Vedle těchto příčin dopravních ne­hod budou příslušníci Veřejné bez­pečnosti dbát důsledně i na dodržo­vání všech ostatních dopravních předpisů. Velikonoční vyjížďka je také po­slední, při které ještě nemusí být ve stanovených vozidlech řidiči 1 spolu­jezdci připoutáni bezpečnostními pá­sy. Od 1. dubna t. r. bude porušení předpisu o používání bezpečnostních pásů pokutováno třiceti korunami. (fř) Dyje opět hrozí PODIVÍN 27. března (svo) — V pá­tek se sešli v Podivíně na Břeclavsku pracovníci povodňové komise se zá­stupci Ingstavu, armády a dalších složek, aby zhodnotili situaci na spod­ním toku Dyje. Diky ochlazení se sice hladina řeky u Dolních Věstonic ne­patrně snížila a dosáhla v pátek 328 cm, ale další vývoj v ohroženém úze­mí závisí na počasí. Prudké oteplení nebo vytrvalý déšť by mohly způso­bit naplnění Vranovské přehrady a záplavu většího rozsahu. Reka se roz­lila již nyní na značné ploše. Odbor­níci zkontrolovali v pátek v poledne stav hráze u Rakvic. Podle slov předsedy krajské povodňové komise ing. J. Matějíčka je připravena k zá­sahu armáda a v Rakvicích a Přítlu­­kách se zajišťují prostory pro eva­kuaci obyvatel z okrajových domků. DOPIS DNE Dlouho, dlouho jsem postrádala ty krásné písně, které nás naplňovaly hrdostí a vzpomínkami na dny našeho osvobození, připomínaly věrnost a dík našim osvoboditelům — Sovětské armádě — a dávaly sílu к dalšímu Aby děti nepoznaly strach budování svobodné vlasti. Až 18. března jsem opět slyšela v rozhlasovém vystlání píseň »To jsem já, svoboda mladá«. Končí slovy »aby děti nepo­znaly strach«. Měsíc březen, měsíc, v němž začíná jaro života, vydá nové květy, květy bratrské solidarity, a nedá zapomenout na ty písně, které jsou stále živou připomínkou na nefdralší dobu. Na dobu osvobození z fašistické okupace, v níž byla společně prolita krev českého a slovenského národa a národů Sovětského svazu. A to proto, aby děti opravdu nepoznaly strach. BOŽ. HRDLIČKOVA, Praha 5-Jinonice

Next