Rudé Právo, září 1970 (L-LI/207-232)

1970-09-19 / No. 223

* RUDĚ ORGÁN ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA V SOBOTU DNE 19. ZÁŘÍ 1970ČÍSLO 223 — ROČNÍK 50 (Právo lidu roč. 73)CENA 1,— Kčs Proletáři všech zemí, spojte se! POTOK DOPISŮ A TELEGRAMŮ NA REDAKČNÍ STŮL PRÁVO Milá blahipřání к pade Trybuna budu: Rmíé právo napsalo nezapomenutelné kapitoly o vítězství socialismu • Dálnopis z Neues Deutschland • Blahopřáni tTV KS Venezuely • Dopis slovenské vlády PRAHA 18. září (zr) — V těchto chvílích už můžeme hovořit o »po­­zahraničí, z různých institucí i organizací naší země a samozřejmě toku« blahopřejných dopisů a telegramů: od kolegů, od přátel ze také od řadových čtenářů. Všechny jsou nám stejně milé! V EPOCHA padesáti ročnících Rudého práva, které chráníme jako oko v hlavě v našem archívu, na stránkách mnohdy už zažloutlých, je půl sto­letí života, práce a boje. Půl století historie zachycené novinovou řádkou, svědectví bezprostředních účastníků. Svědectví revolučního tisku, onoho rodu, který vzešel z ohně výstřelů z Aurory. Tisku, který nemá co zastírat a stydět se za to, že straní pokroku. Jehož vzorem byla a je leninská Jiskra a bolševická Pravda. Novin, které přestaly v naší zemi být kapitalistickým podnikem, zdrojem zisku pro boháče, pramenem informace a zábavy pro ně, přestaly být ná­strojem klamání á ohlupnvánl pracujících mas. Novin, které přestaly posluhovat a staly se zbraní nejuvědomělejší části formující se avantgardy dělnické třídy, jež poznala, že bude odsouzena к věč­ným porážkám, к životu na kolenou, nesemkne-li se, nezorganizuje, nevytvo­­ří-li pevný bojový oddíl, revoluční stranu, schopnou řídit a vést zápas o na­plnění historického osvoboditelského poslání dělnické třídy v zájmu všech pracujících. Jako list strany, její každodenní slovo к masám, každodenní čin a ote­vřený postoj bylo Rudé právo polnicí svolávající к sešikování řad, volající na zteč. I po bitvách, které vyhrál nepřítel vládnoucí kdysi neomezenou mocí a prostředky, vlévalo novou sebedůvěru proletariátu a jeho třídním a de­mokratickým spojencům. Bylo současně každodenním zdrojem poučení, trva­lou tribunou výměny a konfrontací názorů, v níž vítězila marxistická ideo­logie. Je padesátiletou každodenní školou, do níž všichni neustále chodíme, abychom nezapomínali ani na okamžik na to, kdo jsme, co chceme a kam spějeme. Komunistická stra­na Československa, je­jíž zakladatelé vytvo­řením Rudého práva začali před padesáti lety shromažďovat a formovat síly levice, sehrála nesmírnou dě­jinnou roli. A není nadsázkou tvrzení, že ji mohla plnit proto, že si vytvořila pravé takový a žádný jiný nástroj, jakým byl její ústřední orgán. Nejslavnější období Rudého práva jsou ta, kdy bylo nejtěsněji spjato se stranou, s dělnickou třídou, kdy naslouchalo správnému tepu mas jejich zájmům, když o tyto zájmy bojovalo a prosazovalo je. Epocha zahrnující půl století má dokonale právě na stránkách Rudého práva zapsán každý okamžik, i ten, kdy se zapomnělo, z čeho se zrodilo, kam chceme směřovat. Rudé právo se zrodilo z boje proti revizionismu a oportunismu. A když to bylo dovoleno zamlčet, zejména v dějinném zákrutu před dvěma lety, stala se krize strany krizí Rudého práva a krize ústředního listu i krizí strany. Buržoazní ideologie vyjadřovaná sobeckým bezohledným maloměšťákem, který se chtěl pomstít za revoluci, za Onor a obrátit dějiny naruby, spoléhala na transformaci myšlení, jež přivede к transformaci spo­lečenského zřízení, v němž by se strana podřizovala antikomunistickému tlaku, až by v něm zanikla docela. Tato ideologie byla a zůstává rozhodu­jícím ideovým protivníkem i s jejími nositeli, protivníkem, proti němuž nesmí zápas — ať by to bylo ve jménu čehokoliv — nikdy ani na okamžik ochab­­nout, protože to je zápas o pravdu, o budoucnost. Epocha, kterou si připomínáme, není epochou jednoho listu. Je to epocha neustálého boje nejpokrokovějších lidí, vedených moderní, vědeckou revo­luční teorií marxismu-leninismu, v jejíchž službách stálo Rudé právo, stejně jako ti, kteří do něj psali, spoluvytvářeli je, rozšiřovali, sázeli a tiskli. Na jejím začátku byl boj Rudého práva o vytvoření komunistické strany, sesku­pování řad dělnické třídy, aby mohla čelit tlaku buržoazie, za spojenectví se Sovětským svazem, za definitivní východiska z hospodářských katastrof, za porážku kapitalistického řádu, proti nastupujícímu fašismu i za jeho roz­bití za druhé světové války. Mnohokrát bylo řečeno, že tato cesta vedoucí к vítězství je v historii Ru­dého práva nejslavnější. Je studnicí zkušeností mas a jejich předvoje 1 no­vinářského mistrovství, jeho čistoty, přesvědčivosti, působivosti a pravdivostí, hlubokého sepětí s lidem, s jeho životem, kulturou, s nejdemokratičtějšími a nejpokrokovějšími částmi inteligence, které vytvářely také největší hod­noty. Rudé právo, zejména v období, kdy redakci řídil a formoval soudruh Šverma se soudruhy, kteří budou patřit к největším postavám českosloven­ské žurnalistiky dvacátého století, je stálým zdrojem poučení pro každého našeho novináře, který bude chtít být opravdovým komunistou. Někdy trochu pozapomínáme, že z padesáti let Rudého práva je dnes yž polovina, čtvrt století jeho působení, po druhé světové válce, čtvrt století boje za vítězství a rozvíjení socialistické revoluce. A nebude zveličováním, řekneme-li, že je to období neméně slavné, neméně významné, jež má stejně jako ono první své nezapomenutelné rysy a historické fáze. Je to boj za znárodnění, proti reakci, její demagogii a licitaci, proti revizionismu a opor­tunismu, za prosazení zemědělských zákonů, proti šmelinářům, příživníkům, nepmanům a zlatokopům, proti zbytkům buržoazie. Je to veliký a důležitý boj: za jednotu národů naší vlasti, za jednotu dělnické třídy a pracujících měst i venkova, za jednotu socialistických sil, kulturní fronty. Byl snad zá­pas pod hesly: »Roztočit kola«, »Dělníci na pomoc vesnici«, »Milión hodin republice«, »Republice více práce, to je naše agitace«, organizování pomoci velkým stavbám, o brigády socialistické práce, o kolektivizaci vesnice snad­nější, jednodušší než kterýkoliv jiný? Že to byl boj a žádná selanka, po­tvrdila ostatně pravičácká propaganda v osmašedesátém roce, jež se sna­žila půl historie KSČ, a tím i Rudého práva, vydávat za »dobu temna«, za deformaci, za černé spáleniště, na kterém po Únoru už nic nevyrostlo. Pra­vice však zapomněla na jednu věc: že toto budovatelské čtvrtstoletí, navzdory všem chybám a nedostatkům, je pro každého člověka, který to myslí se so­cialismem upřímně, pětadvaceti lety práce, potu, radosti z udělaného díla, že lidem nelze namluvit navždycky, že dělali špatně a zbytečně, že by měli to, co svýma rukama vytvořili, sami rozbít a poplivat stříkanci slov a pomluv. Rozešli jsme se s těmi, kteří se v srpnu 1968 zmocnili Rudého práva, i s tě­mi, kteří selhali a neobstáli, jsme v mnohém poučenější, než abychom po skytli někdy ještě byť sebemenší příležitost. Kolektiv komunistů v Rudém právu předkládá denně, stejně jako celá strana, výsledky své práce čtenářům. Více než půldruhého miliónu lidí, kteří noviny strany pečlivě čtou, má příležitost pozastavit se, popřemýšlet a po­soudit, jak redakční kolektiv tiskového orgánu strany včera pracoval. Nelze tu nic skrývat ani předstírat, protože co jednou napíšeš, sekyrou nevysekáš. Hledáme jako součást strany, jako skupina jejích politických pracovníků v bohaté tradici Rudého práva zdroj poučení, příklady к vyvarování se chy­bám. Usilujeme o to, aby vedle oné odhalovací činnosti, v níž Rudé^ právo vykonalo spolu s ostatním komunistickým tiskem kus velké práce, sílilo pů­sobení přesvědčovací, výchovné, organizující, působení vždy bojovné, jehož hlavním kritériem bude vždy stranickost a zásadovost. Chceme rozumět ma­sám pracujících, pomáhat jim kráčet к uskutečnění cílů socialismu. A ty jsou jedině pozitivní, protože komunismus, jeho strana, je-li skutečnou marxisticko-leninskou, má vždy ve svém programu především heslo TVORU. MIROSLAV MOG JIŽ ZÍTRA SE SETKÁME SE ČTENÁŘI na Dnu Rudého prdva Velká celodenní slavnost v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Praze Podrobný program a plán rozmístění akcí přináší dnešní příloha Haló-sobota ■ Dopoledne v 10.50 hodin bude zahájen XVI. ročník Běhu Ru­dého práva — závodu s mezinárodní účasti H Ve 14.30 hodin začne slavnostní projev к 50. výročí vzniku našeho listu Я Od 16.30 hodin budou naši redaktoři besedovat se čtenáři Rudého práva ■ Velké estrádní vystoupení populárních umělců 9 Přední sovětští artisté se představí ve varietním pořadu Cirkus bez manéže ■ Štěpánka a strýček Jedlička pobaví nejmladši návštěvníky Ш К tanci i poslechu hrají oblíbené dechové orchestry 9 Sportovní turnaje, závody, utkání v házené a kopané Na shledanou v neděli v Parku kultury a oddechu J. Fučíka! Neůny na budově vydavatelství Rudé právo. Foto E. UHER SOUDRUH LUDVÍK SVOBODA MEZI SLOVENSKÝMI OBUVNÍKY President republiky v Partizánském TOPOLCANY 18. září (oz) — Clen předsednictva OV KSC a president re­publiky Ludvík Svoboda s manželkou, doprovázen předsedou SNR O. Kloko­čem, předsedou vlády SSR P. Colotkou, vedoucím tajemníkem západosloven­ského KV KSS E. Turzou, vedoucím Kanceláře presidenta republiky J. Pud­­lákem, předsedkyní Slovenského svazu žen E. Litvajovou a členy svého stá­lého doprovodu, navštívil v pátek Závody 29. augusta v Partizánském. Presidenta na jeho cestě z Topol­­čianek do Partizánského nadšeně po­zdravovaly tisíce lidí. Když Jeho vůz zastavil před branou Závodů 29. augusta, byl doslova zasypán květy. Soudruha Svobodu přivítal ministr průmyslu SSR ing. J. Gregor, podni­kový ředitel ing. M. Hallo, vedoucí tajemník OV KSS v Topolčanech ing. L. Čakajda a předseda ONV Míchal Kmeť. Potom soudruh Svoboda položil ky­tici květů к památníku padlých Účast­níků Slovenského národního povstání. Pak se seznámil se současným vý­robním programem i vyhlídkami pod­niku, který prošel velmi dynamickým vývojem. Dnes zaměstnává 11 500 lidi, kteří s uplatněním moderní technolo­gie vyrábějí desítky miliónů párů obu­vi ročně. Soudruh Svoboda si také prohlédl některé výrobní provozy a potom na nádvoří závodu promluvil na mítinku pracujících. Po slavnostním obědě ve Společen­ském domě v Partizánském odjel ее členy doprovodu do Topolčan, kde navštívil základní devítiletou školu na Trlbečské ulici. I tady po­dobně Jako předtím v Partizánském mu děti, učitelé a občané města při­pravili nadšené přijetí. Čtyřdenní pracovní pobyt člena předsednictva OV KSC a presidenta republiky Ludvíka Svobody na Slo­vensku skončil. Projev presidenta republiky L. SVOBODY Soudružky a soudruzi, drazí přátelél Především bych chtěl vám všem ze srdce poděkovat za takové krásné a vřelé přijetí. Přijímáme ho Jako vý­raz vaší lásky к naší socialistické vlasti a podpory Jejímu stranickému a státnímu vedení. Při příležitosti svého pracovního pobytu v hlavním městě Slovenské socialistické republiky Bratislavě Jsem rád přijal pozvání к návštěvě va­šeho závodu a upřímně zdravím vše­chny vaše pracovníky. Závody 29. augusta i vaše město — Partizánské — nesou hrdá, čestná jména. Celá tato oblast zůstane na­vždy slavně zapsaná v našich ději­nách jako jedno z důležitých center partyzánského hnutí a Jedna z vý­znamných oblastí Slovenského národ­ního povstání. Z vašeho závodu se Slovenského národního povstání zúčastnilo plných 80 procent pracovníků. Chtěl bych upřímně pozdravit všech těch 800 bo^ Jovníků za národní a státní svobodu, za lepší uspořádání sociálních pomě­rů v osvobozené vlasti, kteří Ještě dnes ve vašem závodě pracují. Cest a sláva 147 hrdinům, kteří položili své (Pokračování na str. 2.) Optimisticky Partizánske připravilo prvnímu ob­čanu státu tak spontánní, radostné a nadšené uvítání, které soudruhu Svo­bodovi jisté dlouho zůstane v pamětí. Několikrát za né poděkoval a vtipně dodal: »Soudruh ředitel na začátku řekl, abych se tady mezi vární cítil jako doma. Já jsem toto povolení pře­kročil a cítil jsem se tady prostě do­ma bez toho jako...« Na presidenta republiky udělal silný dojem zdravý optimismus, kterým toto mladé město přímo dýchá. Projevil se ve slovech ředitele, když tnformoval vzácného hosta o dalších výrobních záměrech podniku. Soudruh Svoboda к tomu po­znamenal: »Tak se ml to líbí, jak to řekl soudruh ředitel, To jsme udělali, toto děláme a to uděláme. Tak to má být. Dívat se dopředu optimisticky a nezastavovat se před úkoly ...« 50 let no tisíci čtverečních metrů (oz) VÝSTAVA V MUZEU KLEMENTA GOTTWALDA S pojili se archiváři, historikové, výtvarníci i architekti spolu s funkcionáři strany a redakto­ry Rudého práva a ted tady v prosto­rách dvorany Muzea Klementa Gott­walda v Praze krouží kolem panelů, praktikáblů a vitrín a pod jejich ru­kama vzniká to, čemu se říká — vý­stava. Je pátek a do vernisáže zbývají ne­celé tři dny. Laik stojí v úžasu nad tím nepřehledným hemžením a chtě nechtě sl klade otázku: budou vůbec včas hotovi? Podle všech pravidel výstavnictví budou. Ostatně — po­zvánky jsou už rozeslány ... A potom, která výstava byla připravena dejme tomu v týdenním předstihu? A tak tedy chodím křížem krážem po tisíci plošných metrů a srovná­vám, co předepisuje scénář a co už mohu vidět. Jeden, dva, tf 1... sedm oddílů, vlastně osm oddílů výstavy již tvoří přirozené hranice sloupy dvorany. Me­zi nimi vévodí vždy několikametrová symbolika ve fotografii nebo chcete-11 odborně — fotoleínen. 50 let života Rudého práva seřaze­ných do sedmi časových period, po-čínaje rokem 1920 á konče letošním. (Tu osmou část tvoří nástin ilegální tiskárny Rudého práva z dob nacis­tické okupace.) Stoupnu si stranou, abych nepře­kážel, a nevycházím podruhé z údivu: pětiletá až desetiletá období bojů strany a Rudého práva, období vel­kých konfliktů, vítězství 1 neúspěchů se zde lehkou rukou aranžérů vyjad­řují v několika málo minutách na dobových dokumentech a exponátech, jež doprovázejí přiléhavé texty. Jak snadno lze historii výtvarně vyjádřit a jak těžce se rodil Porvání к prohlídce exponátů Ale pojďme na výstavu. V prvním oddílu čtu: Rudé právo v zápasech dělnické třídy 1920—1929. Oči přita­hují staré rudé prapory, tam zase první přihlášky do strany a tady, třeba zápisník předválečného funk­cionáře sociálně demokratické stra­ny Josefa Němce, který se později stal zakládajícím členem KSC. Leží tu jeho záznamy, velmi cenné zápisy o nákladu Práva lidu a později Ru­dého práva. Jde o léta 1918, 1919 a 1920. A člověk nemusí být vůbec histo­rikem, aby z toho všeho, co je zde shromážděno, vyčetl, oč tehdy šlo. Všechny dokumenty hovoří jedno­značně. Šlo o období radtkalizace v mezinárodním dělnickém hnutí, šlo o bolševizaci naší strany, vedenou tehdy Klementem Gottwaldem, proti oportunlstické skupině Jílka, Bolena a spol. Ať chceš či nechceš, to, co čteš a vidíš,’ nutí tě srovnávat; srovnávat, co bylo tehdy a co jsme žili ještě vče­ra... Ach ta podobnost, a nikoliv Čistá náhodná! (Pokračování na str. 2.J Deník Josefa Němce, zakládajícího Clena KSC — významný doklad o nákladu Práva lidu a posléze Rudého práva * let 1918 až 1920. Poslední záznam je x 10. prosince 1920, kdy se vedl boj o Lidový dům. -^L r\. DOPIS KOLEKTIVU TRYBUNY LUDU: Drazí soudruzil Kolektiv redakce Trybuny Ludu posílá kolektivu Rudého práva u příležitosti 50. výročí nejsrdečnější bratrské pozdravy a blahopřání. Během své půlstoleté historie Rudé právo stojící po boku své strany — Komunistické strany Československa — napsalo pěkné, nezapomenutelné kapi­toly v boji o politická práva dělnické třídy, o vítězství socialismu a idejí pro­­letářského internacionalismu. Sousední národy Československa a Polska spojuje blízká, společnými zájmy prohloubená spolupráce na poli politickém, hospodářském a kulturním. Rudé právo, orgán ÜV KSC, sehrálo a sehrává při upevňováni těchto svazků vý­znamnou úlohu a tímto způsobem nejvíce slouži rozvoji bratrského přátelství ■ašich zemi. Socialistické novináře spojuje společný boj za vítězství nejhumánnějších a nejpokrokovějších idejí epochy — za vítězství socialismu, zajištění míru a me­zinárodní bezpečnosti, přátelství a spolupráce mezi národy. U příležitosti ju­bilea Vašeho listu přejeme Vám na této cestě co největší úspěchy. KOLEKTIV TRYBUNY LUDU OD REDAKCE NEUES DEUTSCHLAND: Milí soudruzi! Redakce Neues Deutschland posílá kolektivu Rudého práva, všem jeho spo­lupracovníkům a čtenářům к 50. výročí orgánu ústředního výboru Komunistic­ké strany Československa srdečná blahopřání. Nejen pro náš redakční kolektiv, ale pro všechny novináře NDR je věc děl­nické třídy a všech pracujících, kteří pokládají tyto noviny za věrného pomoc­níka strany, spojena s půlstoletým bojem Rudého práva. I v nejtěžších dobách třídního boje proti našemu společnému nepříteli, v době fašistického nebez­pečí a okupace si Rudé právo vydobylo nesmrtelné zásluhy. Pro nás jsou Vaše noviny úzce spojeny se jménem československého národního hrdiny Julia Fu­číka, jehož památka žije v našich srdcích a kterého v Německé demokratické republice ctíme. Milí soudruzi! S velkou radostí sledujeme, jak na stránkách Vašich novin cílevědomě a s velkým úspěchem, věrni principům marxismu-leninismu a pro­­letářskému internacionalismu, bojujete za uskutečnění závěrů ústředního vý­boru KSC, vedeného soudruhem Husákem, za další konsolidaci, za nová vítěz­ství ve všech oblastech socialistické výstavby, za nerozborné přátelství a spolupráci mezi NDR a CSSR a za bojový tradiční svazek obou našich bratr­ských stran, které jsou pevně semknuty kolem KSSS a Sovětského svazu. POZDRAV ÚV KS VENEZUELY: »Drazí soudruzi, OV KS Venezuely posílá Vám a vedení redakce Rudého práva vřelé pozdravy u příležitosti 50. výročí založení listu. Za celé půlstoletí Rudé právo přes velké překážky, s nimiž se v různých údobích střetávalo, se ctí splnilo poslání, jež mu bylo svěřeno avantgardou československého prole­tariátu. Proto Vám přejeme mnoho úspěchů jako tribuně čs. revoluce.« Dopis podepsal generální tajemník OV KS Venezuely Jesús Farfa. ZDRAVICE ÚSTŘEDNÍ KONTROLNÍ A REVIZNÍ KOMISE KSČ: Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ upřímně a soudružsky blahopřeje Rudému právu к 50. výročí jeho založení. Rudé právo jako orgán ÜV KSČ plnilo od svého vzniku významnou úlohu v revolučních třídních zápasech, jež vedla dělnická třída a její předvoj, Komunistická strana Československa, v bo­jích proti kapitalismu, za sociální a národní svobodu, proti fašismu a reakci. V boji za nový, spravedlivější společenský řád, za socialismus, za přátelství se Sovětským svazem, za podporu myšlenek proletářského internacionalismu má čestné místo, získalo důvěru širokých vrstev obyvatelstva. Přejeme Rudému právu do dalších let, aby úspěšně navazovalo na tyto revo­luční tradice, přispívalo к upevnění marxisticko-leninské jednoty strany, aby pomáhalo seznamovat pracující s politikou KSC a získávat je pro její usku­tečňování. Pozdravný dopis podepsaný chargé d'affaires S. Prasolovem poslali pra­covníci velvyslanectví SSSR v Praze. Píší mj.: »Celá historie Rudého prá­va, tak bohatá na revoluční tradice, potvrzuje, že své velké poslání tisko­vého orgánu ústředního výboru KSC může úspěšně plnit jen tehdy, bude-li pevně stát na pozicích marxismu-le­ninismu a proletářského internaciona­lismu, rozhodně bojovat se všemi pro­jevy oportunismu a revizionismu.« Osobně navštívil naši redakci vel­vyslanec Německé demokratické re­publiky dr. H. Krolikowski, aby pře­dal zdravici velvyslanectví NDR к Ju­bileu našeho listu. Stojí v ní kromě jiného, že »Rudé právo významně přispívalo po založení Jednotné so­cialistické strany Německa a první­ho německého státu dělníků a rol­níků к rozvoji a upevnění úzkých přátelských vztahů mezi našimi bra­trskými stranami, jakož 1 přátelských svazků mezi našimi národy a země­mi«. V pozdravném dopise kolektivu velvyslanectví Bulharské lidové re­publiky v Praze, podepsaném velvy­slancem V. Videnovem, soudruzi píší: »Vysoce oceňujeme přínos Rudého práva v boji za politickou konsolida­ci v současném období rozvoje ČSSR, za vítězství velkého díla komunistic­ké strany, přínos к upevnění a dal­šímu prohloubení tradičních historic­kých vztahů přátelství a spolupráce mezi našim! národy, za jednotnou činnost a jednotnou mysl BKS a KSČ, za pevnou družbu a vzájemnou spo­lupráci mezi komunistickým tiskem obou bratrských zemí.« Jménem pra­covníků velvyslanectví Vietnamské demokratické republiky napsal velvy­slanec VDR Nguyen-huu-Ngo: »Při té­to příležitosti přeji Rudému právu mnoho dalších úspěchů pří upevňo­vání diktatury proletariátu a při roz­voji socialismu v Československu. Vy­jadřuji Rudému právu zároveň upřím­né díky za aktivní podporu boje na­šeho lidu proti americké agresi, za záchranu vlasti.« Redakci dále blahopřál chargé d’affaires mongolského velvyslanectví v Praze D. Altangerel. S přáním úspěchů se připojil Ivan Udalcov, předseda vedení sovětské agentury Novostí, a časopis Nová doba. (Pokračování na str. 2.J L Svoboda dc Finska PRAHA 18. září (ČTK) — Na po­zvání presidenta Finské republiky Urho Kekkonena vykoná president ČSSR Ludvík Svoboda ve dnech 6. až 9. října t. r. oficiální návštěvu ve Finsku. Zahrnu hosté RP и V. Blíaka PRAHA 18. září (zr) — Člen před­sednictva a tajemník OV KSČ soudruh V. Bifak přijal v pátek hosty Rudého práva — šéfredaktory ústředních stranických listů ze socialistických zemí 1 komunistických stran západ­ních států. Na besedě byli1 přítomni: šéfredaktor sovětské Pravdy M. V. Zimjanin, šéfredaktor polského listu Trybuna Ludu S. Mojkowskí, šéfre­daktor bulharského listu Rabotmičes­­ko dělo G. Bokov, šéfredaktor maďar­ského Uštu Népszabadság J. Goszto­­nyl, šéfredaktor rumunského listu Scinteia prof. A. Ionescu, šéfredaktor mongolského listu Unen N. Namsral, šéfredaktor rakouského listu Volks­stimme H. Kalt, šéfredaktor lucem­burského listu Zeitung vum letzehur­­ger Vollek R. Urbany, šéfredaktor 1’Humanité-Dimanche A. Carrel a šéf­redaktor časopisu Unsere Zelt z NSR G. Deumlich. V přátelské besedě, které se zúčast­nil člen sekretariátu OV KSČ a šéf­redaktor Rudého práva M. Moc, infor­moval V. Bifak zahraniční hosty o současném politickém 1 hospodář­ském vývoji v ČSSR a odpověděl na otázky, které přítomné zajímaly. POVSTALECKÁ MOC V SEVERNÍM J0RDANSKU Ammán v plamenech OD NAŠEHO BEJRÚTSKÉH0 ZPRAVODAJE Poté, kdy v noci na pátek odmítlo vedení palestinského odboje výzvu vo­jenské vlády к zastavení palby, stažení palestinských sil ze všech měst a obcí a jejich soustředění v údolí Jordánu, je situace v Jordánsku charakterizována dvěma hlavními prvky: zostření ofenzívy jordánské armády proti Ammánu a blízkým městům Salt a Zarka a současně převaha královských sil ve střed­ním a jižním Jordánsku a za druhé ustavení povstalecké moci na »osvoboze­ných územích« v severní části země. Ammán je nadále odříznut od svě­ta a jediným spojením se zahrani­čím je ammánský rozhlas, který vy­sílá oficiální komuniké o vítězném postupu královských vojsk hlavním městem, což vzápětí popírá vysílání ústředního výboru palestinského od­boje, který má к dispozici darnašský a bagdádský rozhlas. Některé zastu­pitelské úřady v Ammánu mají však vlastní služební radiostanice. Celkem spolehlivý a nezaujatý obraz situace podává zpravodajství egyptské oficiál­ní agentury Měna z Ammánu, podle níž si pancéřové jednotky jordán­ské armády probily cestu do středu (Pokračování na str. 7.) лУf

Next