Stadión, červenec-prosinec 1964 (XII/27-52)

1964-07-03 / No. 27

Odešel Ervín Malhé Ve svém albu mám jinou fotografii. Je čtvrt století stará. Ervin je na ni ve fialovém dresu a mhouří oči. To délal vždy, když odložil brýle. Úsměv však neodkládal nikdy. Ani jako obránce v hárané, ani jako předseda oddílu, ani jako lékař. Neptali jsme se ho nikdy, jak tohle všechno skloubil dohromady. Znali jsme jeho heslo: Na všechno mu­síš stačit, máš-li do toho chuti U Ervína to nebyla jen chuf. To byla láska k tělo­výchově a ke sportu, láska k mladým lidem. Láska na celý život... To byla jeho láska na celý život, špatně se to píše v minulém čase Před čtrnácti dny jsme spolu seděli při veslařské regatě. ..Nikdy bych nevěřil, že se ten Kozák po té fraktuře bude tak brzy dostávat do formy!“ — Musí, Ervine, má na to chuf. — „Já tě plácnu!“ A zase ten úsměv. O týden později stál na stupátku tramvaje. Jel patrně na nějakou schůzi. Zamávali jsme na sebe. Tak jsem ho spatřil naposledy. Naposledy jsem viděl jeho úsměv. V noci z pětadvacátého na šesta­­dvacátého června byl raněn mozkovou mrtvicí. Byl operován, ale krváceni do mozku bylo příliš silné. Na oficiálních oznámeních bylo psáno, že ze­mřel MUDr. Ervin Mathé. dlouholetý člen před­sednictva ÚV ČSTV, člen výboru zahranlčnfho So­kola předseda zdravotnické sekce vědecké rady ÚV ČSTV, lékař I. chirurgické kliniky prof. J. Pav­­rovského. Lení u příležitosti svých 50. narozenin byl vyznamenán za zásluhy o rozvoj tělesné výchovy I. stupně. Zemřel dobrý člověk, který nikdy nikoho ne­­zarmoutil, který dovedl léčit svým nezměrným optimismem, který svým e.ánem, chutí a láskou do­vedl strhnout do každé, třeba sebeobtížnějši práce. Ervine, na tebe nemůžeme zapomenout. JIŘÍ HOLUB NÁZORY Jsem už starý člověk, ale sportov­ní dění sleduji stále. A nejenom tady ve Spo ených státech. Zajímá mě i sport v mé staré vlasti, kterou jsem opustil bezmála před čtyřiceti lety. Nedá mi, abych vám nenapsal, že jsem pyšný na to, co se v Českoslo­vensku všechno dělá, aby sportovalo hodně dětí. Nevím to jistě, ale mys­lím si, že máte světový primát v péči o sportovní růst těch nejmenších. J. STAREK, Chicago Papír, na kterém se tiskne Sta­dión, by se tak nejlépe hodil na balení starých bot. Copak si lidé v papírnách skutečně myslí, že když není papíru dostatek, tak mohou vyrábět takové zmetky? Přikládám vám několik zvláště ,,podařených** čísel k nahlédnutí. Člověk aby luštil, co na fotografiích je. To můžete fotografovat jako bozi, lidé v tiskár­nách mohou dělat kouzla, ale na ba­licím papíru Stadiónu přichází vše­chna ta práce nazmar. S. ZVONÍČKOVA, Porubá Protože dostáváme takových do­pisů do redakce mnoho, požádali jsme soudruhy v papírnách, aby čtenářům vysvětlili, zda skutečně není možné vyrábět kvalitnější pa­pír. Jakmile dostaneme jejich odpo­věď, ihned ji uveřejníme. Věnujete poslední dobou ve Sta­diónu hodně místa odbíjené, jistě proto, že se letos poprvé stala olym­pijským sportem. Nemohli byste se častěji zmiňovat i o jiných pěkných sportech, víc je propagovat, aby ta­ké byly jednou zařazeny do progra­mu olympijských her? Myslím si, že by se všichni sportovci chtěli olym­pijských her zúčastňovat. JIŘÍ MÁCHA, Martin 2 STAVWH Z ačneme příkladem, který, žel, není vý­jimečný: Při prvním z basketbalových vylučovacích zápasů mezi celky Ně­mecké demokratické republiky a Německé spolkové republiky vytvářel turecký trenér západních Němců Bilek atmosféru zničují­cího boje. „Kousejte, kousejte!“ pokřikoval na své hráče. I v přeneseném slova smyslu je z těchto výkřiků jasné, že neexistuje pardonování protivníka. Protivníkem byl tým Německé demokratické republiky a důvodem kvalifikace na olympijské hry. Můžete si představit náladu hráčů, kteři mu­sí bojovat za těchto podmínek? Zde již ne­jde o výběr nejschopnějších sportovců, ale o prestiž, boj o moc. Neni pochyb o tom, že podmínky těchto vylučovacích bojů obtěžují všechny sportovce obou německých států, že prostě není možné vytvořit společné ně­mecké družstvo v pravém sportovním du­chu. Košíkáři NDR zvítězili ve zmíněném utkání v OsnabrUcku a také v odvetě, která se hrála o dva dny později v Berlíně. Logický důsledek dojednaný při poradách obou ně­meckých olympijských výborů — mužstvo NDR bude hrát jako německé olympijské mužstvo na předolympijském turnaji v Že­­nevě. Ale logika a pochopení nejsou silnými stránkami západoněmeckých sportovních vedoucích. Trvali na smíšeném týmu. Veškeré argumenty, že takové mužstvo je utopii, že jeho členové by již předem zastu­povali zcela rozdílné taktické i jiné záměry, že soubor dobrých hráčů ještě zdaleka ne­zaručuje soulad v mužstvu, že důkladný trénink mužstva by byl za současné politické situace v Německu prakticky neproveditelný — to vše naráželo na postoj západoněmec­­kých funcionářů, kteří máji jeden jediný cíl: účast sportovců Německé demokratické republiky ve společném olympijském muž­stvu musí být menši, než účast sportovců západoněmeckých! Případ košíkářů — zase nikoli výjimečný — demonstruje zcela jednoznačně, co vlast­ně je společné německé olympijské druž­stvo. Je kompromisem ležícím na samé hra­nici únosnosti a tato hranice je často pře­kračována. Za napjaté politické situacé, kdy ATMOSFÉRA ZNIČUJÍCÍCH BOJŮ kterýkoliv občan NDR dlicí na návštěvě v západním Německu může být zatčen (viz příklady z nedávné minulosti), kdy byl Tělovýchovný a sportovní svaz NDR pro­hlášen západoněmeckým spolkovým sou­dem za nepřátelský ústavě, ktfy jsou západo­­němečti sportovci vězněni za to, že starto­vali v Německé demokratické republice, je tato „pospolitost“ výsměchem olympijským myšlenkám! Veliký počet vylučovacích soutěží mezi sportovci německých států nevytváří přá­telské vztahy, nýbrž rozsévá nenávist, ne­svornost a nahrává nacionalistickým ten­dencím. Věřil-li některý z pánů zasedajících v Mezinárodním olympijském výboru, že vytvořeni společného německého družstva bude přínosem pro sblíženi obou německých států, at se podívá na některou vylučovací olympijskou soutěž: jde při ni o prestiž, při čemž se západoněmecká strana neštití žádných prostředků tento prestižní souboj vyhrát za každou cenu. Willi Daume, před­seda Sportovního svazu NSR, chápe přiro­zeně pochybenost společného německého družstva a při jednom záchvatu upřímnosti to prohlásil před kancléřem Mezinárodního olympijského výboru spolu s tim, že zdů­raznil nutnost a potřebnost dvou německých družstev. Ovšem zatim se stal znovu věr­ným vasalem Hallsteinovy doktríny. Ne­dávno prohlásil v západoněmecké televizi: „Je přirozené, že německé olympijské druž­stvo je problémem, ale spojeni je menšim zlem.“ Jeho zástupce Wülfing se vyjádřil v odborném orgánu západoněmeckých veslařů jasněji: „Musime zabránit tomu, aby druhá strana vystupovala na olympij­ských hrách s vlastním družstvem. To zmaří jejich teorii dvou států.“ Jestli je názor o dvou německých státech teorii nebo není, je nedůležité. Oba existuji' Pravda, západoněmecké vedeni sportu mů ještě s pomoci NATO zaznamenat určite úspěchy při diskriminaci sportu v Německé demokratické republice. Ovšem, kdy bude samostatné olympijské družstvo Německé demokratické republiky skutečnosti, není v nedohlednu. ROLF DIETZ C elý den trvalo zasedáni tělovýchovných lékařů a trenérů, které mělo za účel ujasnit, že při úvahách o sexuálním životě sportovců neni potřeba se červenat. A že je potřeba o tomto tématu uvažovat a ne je zavrhovat jako nevhodné, jak se před několika lety stalo. Jestliže totiž po­hlavní život je samozřejmou složkou života dospělého člověka, pak se nutně uplatňuje i u sportovců. Referující i diskutující celkem shodně ukázali na několik háčků, kterými se pro­blém jenom hemži. Předně je to obecně nedostačujíc! poučenost veřejnosti v těchto otázkách. Nehledě k tomu, že většina lidí nezná přijatelně ani svou vlastni anatomii, natož pak fyziologii a psychologii, otázky sexuální tvoří vůbec jakousi bílou skvrnu na mapě. 0 problémech sexuálních ve spor­tu se minimálně mluvilo i při školeni trenérů či funkcionářů. I literárních zminek je pra­málo. Možná, že to bylo pod vlivem toho deset (či více) let starého odsudku, ale jisto je, že obrovská většina tělovýchovných pra­covníků je odkázána buď na své vlastní zku­šenosti nebo na své teoretické úvahy. To jsou ovšem zdroje informací nepříliš spo­lehlivé a neni se co divit, že na tomto poli buji vice pověr a planých dohadů než kde jinde. Svrchovaně choulostivá je společenská stránka. Už proto, že ani pro běžné životni podmínky nemáme zrovna spolehlivé a jed­noznačné vodítko, které by bylo současně dost realistické. Je škoda, že toto téma — snad proto, že je zdánlivě poněkud vzdále­nější od konkrétní fyziologické problema­tiky — bylo méně vyloženo i diskutováno. Bude nutno se k němu častěji vracet, pro­tože se nedá oddělovat od ostatních hledisek a všechny problémy nakonec nutně přejdou do společenské sféry. Řešení je ovšem ne­obyčejně svízelné a dlouho ještě asi budeme odkázáni na hlediska tak vratká, jako je veřejné pohoršeni a osobní vkus. KLIDNÍ A BEZ ČERVENÁNÍ Se společenskou problematikou úzce souvis! otázka dlouhodobých soustředění a zájezdů. Na jedné straně se až vulgarizuje Pavlovovo učení a problémy aklimatizace v přizpůsobování režimu soustředění. Na druhé straně nebereme na vědomi sexuálni složku života dospělého člověka, která může mít vliv na celkovou vyrovnanost jedince, i když individuálně různě vyznačený. I zde je nutno mnohé vyjasnit. Zatím záleží na společenské úrovni, taktu a.vkusu vedouc! soustředění. To je podmínka příliš náročná, než aby se dalo vždy předem počítat s jejím splněním. A konečně problém mládeže. Je zase širší, než co by se týkalo jenom sportu. Zá­jem mládeže o sexuální otázky je velký a je to samozřejmé. Skutečných, soustavných vědomosti máji málo dospěli, natož pak mládež. Ale nahodilých, netříděných po­znatků, připadne i zkušenosti, je mezi mlá­deži tolik, že je nutno o tomto faktu uvažo­vat. Shodně bylo konstatováno: tvrzeni, že by tělesná námaha ze sportu otupovala se­xuálni aktivitu, neplatí ve všech případech a mnohdy je to jenom pověra. Ale částečné převedení zájmu mladých lidi (úplně se to asi nepodaří nikdy) o sexuální problémy na pole sportovní je velmi žádoucí a dobře možné. Proto mladým doporučujeme sport. Ne snad jako ochranu proti předčasnému pohlavnímu životu. Jako zajímavý a zdravý zájem prospívá vývoji mladého člověka. Nevědomost není ochranou před problé­my, které v souvislosti se sexualitou mohou vzniknout. Proto všichni zúčastnění zdů­razňovali nutnost soustavné a správné vý­chovy a včasné a věcné informovanosti i na tomto poli. Inteligentní trenér nebo cvičitel může zde vykonat kus velké a záslužné práce. Tyto otázky nepotřebují propagaci, ale vhodné a věcné usměrnění. Jedna z nej­­lepšich příležitosti k němu je právě při tě­lesné výchově. MUDr. JAROMÍR MÁCHA

Next