Stadión, červenec-prosinec 1964 (XII/27-52)
1964-07-03 / No. 27
Odešel Ervín Malhé Ve svém albu mám jinou fotografii. Je čtvrt století stará. Ervin je na ni ve fialovém dresu a mhouří oči. To délal vždy, když odložil brýle. Úsměv však neodkládal nikdy. Ani jako obránce v hárané, ani jako předseda oddílu, ani jako lékař. Neptali jsme se ho nikdy, jak tohle všechno skloubil dohromady. Znali jsme jeho heslo: Na všechno musíš stačit, máš-li do toho chuti U Ervína to nebyla jen chuf. To byla láska k tělovýchově a ke sportu, láska k mladým lidem. Láska na celý život... To byla jeho láska na celý život, špatně se to píše v minulém čase Před čtrnácti dny jsme spolu seděli při veslařské regatě. ..Nikdy bych nevěřil, že se ten Kozák po té fraktuře bude tak brzy dostávat do formy!“ — Musí, Ervine, má na to chuf. — „Já tě plácnu!“ A zase ten úsměv. O týden později stál na stupátku tramvaje. Jel patrně na nějakou schůzi. Zamávali jsme na sebe. Tak jsem ho spatřil naposledy. Naposledy jsem viděl jeho úsměv. V noci z pětadvacátého na šestadvacátého června byl raněn mozkovou mrtvicí. Byl operován, ale krváceni do mozku bylo příliš silné. Na oficiálních oznámeních bylo psáno, že zemřel MUDr. Ervin Mathé. dlouholetý člen předsednictva ÚV ČSTV, člen výboru zahranlčnfho Sokola předseda zdravotnické sekce vědecké rady ÚV ČSTV, lékař I. chirurgické kliniky prof. J. Pavrovského. Lení u příležitosti svých 50. narozenin byl vyznamenán za zásluhy o rozvoj tělesné výchovy I. stupně. Zemřel dobrý člověk, který nikdy nikoho nezarmoutil, který dovedl léčit svým nezměrným optimismem, který svým e.ánem, chutí a láskou dovedl strhnout do každé, třeba sebeobtížnějši práce. Ervine, na tebe nemůžeme zapomenout. JIŘÍ HOLUB NÁZORY Jsem už starý člověk, ale sportovní dění sleduji stále. A nejenom tady ve Spo ených státech. Zajímá mě i sport v mé staré vlasti, kterou jsem opustil bezmála před čtyřiceti lety. Nedá mi, abych vám nenapsal, že jsem pyšný na to, co se v Československu všechno dělá, aby sportovalo hodně dětí. Nevím to jistě, ale myslím si, že máte světový primát v péči o sportovní růst těch nejmenších. J. STAREK, Chicago Papír, na kterém se tiskne Stadión, by se tak nejlépe hodil na balení starých bot. Copak si lidé v papírnách skutečně myslí, že když není papíru dostatek, tak mohou vyrábět takové zmetky? Přikládám vám několik zvláště ,,podařených** čísel k nahlédnutí. Člověk aby luštil, co na fotografiích je. To můžete fotografovat jako bozi, lidé v tiskárnách mohou dělat kouzla, ale na balicím papíru Stadiónu přichází všechna ta práce nazmar. S. ZVONÍČKOVA, Porubá Protože dostáváme takových dopisů do redakce mnoho, požádali jsme soudruhy v papírnách, aby čtenářům vysvětlili, zda skutečně není možné vyrábět kvalitnější papír. Jakmile dostaneme jejich odpověď, ihned ji uveřejníme. Věnujete poslední dobou ve Stadiónu hodně místa odbíjené, jistě proto, že se letos poprvé stala olympijským sportem. Nemohli byste se častěji zmiňovat i o jiných pěkných sportech, víc je propagovat, aby také byly jednou zařazeny do programu olympijských her? Myslím si, že by se všichni sportovci chtěli olympijských her zúčastňovat. JIŘÍ MÁCHA, Martin 2 STAVWH Z ačneme příkladem, který, žel, není výjimečný: Při prvním z basketbalových vylučovacích zápasů mezi celky Německé demokratické republiky a Německé spolkové republiky vytvářel turecký trenér západních Němců Bilek atmosféru zničujícího boje. „Kousejte, kousejte!“ pokřikoval na své hráče. I v přeneseném slova smyslu je z těchto výkřiků jasné, že neexistuje pardonování protivníka. Protivníkem byl tým Německé demokratické republiky a důvodem kvalifikace na olympijské hry. Můžete si představit náladu hráčů, kteři musí bojovat za těchto podmínek? Zde již nejde o výběr nejschopnějších sportovců, ale o prestiž, boj o moc. Neni pochyb o tom, že podmínky těchto vylučovacích bojů obtěžují všechny sportovce obou německých států, že prostě není možné vytvořit společné německé družstvo v pravém sportovním duchu. Košíkáři NDR zvítězili ve zmíněném utkání v OsnabrUcku a také v odvetě, která se hrála o dva dny později v Berlíně. Logický důsledek dojednaný při poradách obou německých olympijských výborů — mužstvo NDR bude hrát jako německé olympijské mužstvo na předolympijském turnaji v Ženevě. Ale logika a pochopení nejsou silnými stránkami západoněmeckých sportovních vedoucích. Trvali na smíšeném týmu. Veškeré argumenty, že takové mužstvo je utopii, že jeho členové by již předem zastupovali zcela rozdílné taktické i jiné záměry, že soubor dobrých hráčů ještě zdaleka nezaručuje soulad v mužstvu, že důkladný trénink mužstva by byl za současné politické situace v Německu prakticky neproveditelný — to vše naráželo na postoj západoněmeckých funcionářů, kteří máji jeden jediný cíl: účast sportovců Německé demokratické republiky ve společném olympijském mužstvu musí být menši, než účast sportovců západoněmeckých! Případ košíkářů — zase nikoli výjimečný — demonstruje zcela jednoznačně, co vlastně je společné německé olympijské družstvo. Je kompromisem ležícím na samé hranici únosnosti a tato hranice je často překračována. Za napjaté politické situacé, kdy ATMOSFÉRA ZNIČUJÍCÍCH BOJŮ kterýkoliv občan NDR dlicí na návštěvě v západním Německu může být zatčen (viz příklady z nedávné minulosti), kdy byl Tělovýchovný a sportovní svaz NDR prohlášen západoněmeckým spolkovým soudem za nepřátelský ústavě, ktfy jsou západoněmečti sportovci vězněni za to, že startovali v Německé demokratické republice, je tato „pospolitost“ výsměchem olympijským myšlenkám! Veliký počet vylučovacích soutěží mezi sportovci německých států nevytváří přátelské vztahy, nýbrž rozsévá nenávist, nesvornost a nahrává nacionalistickým tendencím. Věřil-li některý z pánů zasedajících v Mezinárodním olympijském výboru, že vytvořeni společného německého družstva bude přínosem pro sblíženi obou německých států, at se podívá na některou vylučovací olympijskou soutěž: jde při ni o prestiž, při čemž se západoněmecká strana neštití žádných prostředků tento prestižní souboj vyhrát za každou cenu. Willi Daume, předseda Sportovního svazu NSR, chápe přirozeně pochybenost společného německého družstva a při jednom záchvatu upřímnosti to prohlásil před kancléřem Mezinárodního olympijského výboru spolu s tim, že zdůraznil nutnost a potřebnost dvou německých družstev. Ovšem zatim se stal znovu věrným vasalem Hallsteinovy doktríny. Nedávno prohlásil v západoněmecké televizi: „Je přirozené, že německé olympijské družstvo je problémem, ale spojeni je menšim zlem.“ Jeho zástupce Wülfing se vyjádřil v odborném orgánu západoněmeckých veslařů jasněji: „Musime zabránit tomu, aby druhá strana vystupovala na olympijských hrách s vlastním družstvem. To zmaří jejich teorii dvou států.“ Jestli je názor o dvou německých státech teorii nebo není, je nedůležité. Oba existuji' Pravda, západoněmecké vedeni sportu mů ještě s pomoci NATO zaznamenat určite úspěchy při diskriminaci sportu v Německé demokratické republice. Ovšem, kdy bude samostatné olympijské družstvo Německé demokratické republiky skutečnosti, není v nedohlednu. ROLF DIETZ C elý den trvalo zasedáni tělovýchovných lékařů a trenérů, které mělo za účel ujasnit, že při úvahách o sexuálním životě sportovců neni potřeba se červenat. A že je potřeba o tomto tématu uvažovat a ne je zavrhovat jako nevhodné, jak se před několika lety stalo. Jestliže totiž pohlavní život je samozřejmou složkou života dospělého člověka, pak se nutně uplatňuje i u sportovců. Referující i diskutující celkem shodně ukázali na několik háčků, kterými se problém jenom hemži. Předně je to obecně nedostačujíc! poučenost veřejnosti v těchto otázkách. Nehledě k tomu, že většina lidí nezná přijatelně ani svou vlastni anatomii, natož pak fyziologii a psychologii, otázky sexuální tvoří vůbec jakousi bílou skvrnu na mapě. 0 problémech sexuálních ve sportu se minimálně mluvilo i při školeni trenérů či funkcionářů. I literárních zminek je pramálo. Možná, že to bylo pod vlivem toho deset (či více) let starého odsudku, ale jisto je, že obrovská většina tělovýchovných pracovníků je odkázána buď na své vlastní zkušenosti nebo na své teoretické úvahy. To jsou ovšem zdroje informací nepříliš spolehlivé a neni se co divit, že na tomto poli buji vice pověr a planých dohadů než kde jinde. Svrchovaně choulostivá je společenská stránka. Už proto, že ani pro běžné životni podmínky nemáme zrovna spolehlivé a jednoznačné vodítko, které by bylo současně dost realistické. Je škoda, že toto téma — snad proto, že je zdánlivě poněkud vzdálenější od konkrétní fyziologické problematiky — bylo méně vyloženo i diskutováno. Bude nutno se k němu častěji vracet, protože se nedá oddělovat od ostatních hledisek a všechny problémy nakonec nutně přejdou do společenské sféry. Řešení je ovšem neobyčejně svízelné a dlouho ještě asi budeme odkázáni na hlediska tak vratká, jako je veřejné pohoršeni a osobní vkus. KLIDNÍ A BEZ ČERVENÁNÍ Se společenskou problematikou úzce souvis! otázka dlouhodobých soustředění a zájezdů. Na jedné straně se až vulgarizuje Pavlovovo učení a problémy aklimatizace v přizpůsobování režimu soustředění. Na druhé straně nebereme na vědomi sexuálni složku života dospělého člověka, která může mít vliv na celkovou vyrovnanost jedince, i když individuálně různě vyznačený. I zde je nutno mnohé vyjasnit. Zatím záleží na společenské úrovni, taktu a.vkusu vedouc! soustředění. To je podmínka příliš náročná, než aby se dalo vždy předem počítat s jejím splněním. A konečně problém mládeže. Je zase širší, než co by se týkalo jenom sportu. Zájem mládeže o sexuální otázky je velký a je to samozřejmé. Skutečných, soustavných vědomosti máji málo dospěli, natož pak mládež. Ale nahodilých, netříděných poznatků, připadne i zkušenosti, je mezi mládeži tolik, že je nutno o tomto faktu uvažovat. Shodně bylo konstatováno: tvrzeni, že by tělesná námaha ze sportu otupovala sexuálni aktivitu, neplatí ve všech případech a mnohdy je to jenom pověra. Ale částečné převedení zájmu mladých lidi (úplně se to asi nepodaří nikdy) o sexuální problémy na pole sportovní je velmi žádoucí a dobře možné. Proto mladým doporučujeme sport. Ne snad jako ochranu proti předčasnému pohlavnímu životu. Jako zajímavý a zdravý zájem prospívá vývoji mladého člověka. Nevědomost není ochranou před problémy, které v souvislosti se sexualitou mohou vzniknout. Proto všichni zúčastnění zdůrazňovali nutnost soustavné a správné výchovy a včasné a věcné informovanosti i na tomto poli. Inteligentní trenér nebo cvičitel může zde vykonat kus velké a záslužné práce. Tyto otázky nepotřebují propagaci, ale vhodné a věcné usměrnění. Jedna z nejlepšich příležitosti k němu je právě při tělesné výchově. MUDr. JAROMÍR MÁCHA